LEDEN

2. ledna

SV. BASILA VELIKÉHO A ŘEHOŘE NAZIÁNSKÉHO, BISKUPŮ A UČITELŮ CÍRKVE

Památka

Z_oslavné řeči svatého Řehoře Naziánského, biskupa

(Oratio 43, in laudem Basilii Magni, 15.16-17.19-21: PG 36,514-523)

{p}

Vpravdě jedna duše ve dvou tělech

Oba jsme byli v_Athénách. Vyšli jsme kdysi ze stejné vlasti, jakoby z_jednoho pramene, ale touha po vzdělání nás rozdělila do různých zemí. A teď jsme se tedy znovu sešli, jako bychom se domluvili. Zařídil to tak ovšem sám Bůh.

Již tehdy jsem si zajisté našeho velkého Basila vážil, vždyť jsem mohl osobně sledovat jak přísné mravy jeho života, tak zralost a moudrost jeho řeči. Ale navíc jsem nabádal také jiné, kteří ho ještě tolik neznali, aby si počínali podobně. A mnozí ho opravdu začali mít hned ve vážnosti, jako by už o_něm věděli z_pověstí a z_doslechu.

A co z_toho vzešlo? Ze všech, kteří přicházeli za studiemi do Athén, byl Basil vlastně jediný, na koho neplatil obecný zákon a komu se už tehdy dostalo určitě větších poct, než se na nováčka běžně slušelo. A to byla předehra našeho vztahu, odtud vyšlehl ohníček našeho přátelství, tak jsme si jeden druhého zamilovali.

Když jsme si po určité době vyznali vzájemně svou náklonnost a oba prohlásili za své poslání filozofii, byli jsme už jeden druhému opravdu vším: spolu jsme bydleli i_jedli, oba jsme měli stejné smýšlení a stejný cíl a den ze dne nás k_sobě poutalo vřelejší a pevnější přátelství.

Vedla nás stejná touha po vědění, tedy po něčem, co bývá předmětem největší závisti. Nám však byla jakákoli závist cizí, naopak, cenili jsme si horlivosti a snahy druhého. A přece jsme se v_něčem předháněli: nikoli v_tom, kdo z_nás získá první místo, ale v_tom, kdo je tomu druhému přenechá, neboť čest a slávu toho druhého jsme oba považovali za svou vlastní.

Jako bychom měli ve dvou tělech jedinou duši. I_když vůbec žádné víry nezasluhují ti, kdo tvrdí, že všechno je obsaženo ve všem, nám by se přesto mělo věřit, že jsme byli jeden ve druhém a u_druhého.

Jediným cílem našeho konání a snažení byla ctnost a život v_naději na budoucnost a takové počínání, abychom se do budoucího života přenášeli už před odchodem z_tohoto světa. To jsme měli stále před očima a podle toho jsme usměrňovali svůj život a všechno své jednání: drželi jsme se Božích přikázání a jeden v_druhém jsme podněcovali odhodlání žít ctnostně. A kdyby to nevypadalo příliš domýšlivě, řekl bych, že jsme byli jeden druhému normou a měřítkem, podle něhož jsme rozlišovali správné od špatného.

Každý člověk má své vlastní příjmení, které buď dostal po rodičích, nebo si je sám vydobyl a získal vlastním úsilím a prací; pro nás bylo něčím velikým to, že jsme křesťané, a tak být nazýván křesťanem jsme považovali za vznešený titul.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dan 2,21-22{/r}; {r}1 Kor 12,11{/r}

Pán dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. {*} On zjevuje to, co je tajemné a skryté, u_něho přebývá světlo.

To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. {*} On zjevuje to, co je tajemné a skryté, u_něho přebývá světlo.

3. ledna

NEJSVĚTĚJŠÍHO JMÉNA JEŽÍŠ

Památka

Z_kázání svatého Bernardina Sienského, kněze

(Sermo 49, art. 1: Opera Omnia, IV, 495ss.)

{p}

Ježíšovo jméno, důležitý základ víry

Je to právě přesvaté jméno Ježíš, po kterém dávní otcové tolik toužili, které bylo s_takovou úzkostí očekáváno a trýznivě postrádáno, které bylo vzýváno s_takovou toužebností a vyprošováno s_tolikerými slzami, leč v_čase milosti posléze darováno. Jméno moci a síly, Bože, prosím skryj, jménu pomsty nepopřávej sluchu, jméno spravedlnosti pozdrž. A dej nám jméno milosrdenství, jméno Ježíšovo nechť zní v_mých uších, neboť opravdu lahodný pak bude tvůj hlas a půvabná tvoje tvář.{fnr}1{/fnr}

Ježíšovo jméno je vskutku důležitým základem víry, vždyť vytváří Boží syny a dcery. Víra katolického náboženství totiž spočívá ve známosti Ježíše Krista a v_jeho světle, jež je světlem duše, branou života, základem věčné spásy. Když tuto víru někdo nemá nebo ji opustí, jako by kráčel temnotou noci beze světla, jako by se s_očima zavřenýma dával o_překot na cestu nebezpečenstvími, a byť se skvěl sebevětší pronikavostí rozumu, jestliže se snaží porozumět nebeským tajemstvím cestou vlastního úsudku, jde za vůdcem slepým; nebo jako by se snažil zbudovat dům, ale zapomněl na základy, nebo by zapomněl na dveře a chtěl pak chodit do domu střechou. Tím základem, tím světlem i_těmi dveřmi je zajisté Ježíš. Aby ukázal, že on je cestou pro ty, kdo putují a bloudí, dal všem světlo víry: díky němu lze po neznámém Bohu pátrat, v_hledaného Boha uvěřit a toho, v_nějž jsme uvěřili, nacházet. Tento základ víry podpírá církev zbudovanou v_Ježíšově jménu.

Jméno Ježíš je leskem kazatelů, protože dává Kristovu slovu jasně zářit, aby bylo zvěstováno a slyšeno. A odkud myslíš, že je v_celém světě tak velké, tak nenadálé a oslňující světlo víry, ne-li ze zvěstovaného Ježíše? Copak nás Bůh nepovolal do svého podivuhodného světla jasem a chutí tohoto jména? Těm, kdo byli osvíceni a v_tomto světle vidí záři, říká právem Apoštol: Byli jste kdysi tmou, teď však jste světlem v_Pánu: žijte jako děti světla.{fnr}2{/fnr}

Ó jak slavné jsi ty jméno! Jak půvabné, jak milostné, jak silné! Skrze tebe se tlumí zločiny, skrze tebe se vítězí nad protivníky, skrze tebe dostávají slabí svobodu, skrze tebe nabývají sílu a potěšení ti, kdo jsou v_protivenstvích trpěliví. Ty jsi ctí věřících, ty jsi učitelem kazatelů, ty jsi posilou pracujících a podporou umdlévajících. Tvůj žhavý žár a zápal kéž roznítí naši touhu, naše prosebné modlitby kéž jsou vyslyšeny a kéž se nasytí duše těch, kteří o_tobě rozjímají, a skrze tebe ať všichni dojdou nebeské radosti a slávy. A skrze toto tvé přesvaté jméno, nejdražší Ježíši, ať i_my jednou s_nimi s_tebou kralujeme.

{fn:1}Srov. {r}Pís 2,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 5,8n{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 5,12{/r}; {r:Žl}89 (88),16b-17a{/r}

Všichni, kdo se k_tobě utíkají, Pane, ať se veselí, ať jásají bez přestání; chraň je, ať se radují v_tobě, {*} kdo milují tvé jméno.

Chodí, Pane, v_záři tvé tváře, a v_tvém jménu jásají ustavičně. {*} Kdo milují tvé jméno.

7. ledna

SV. RAJMUNDA Z_PENAFORTU, KNĚZE

Z_listu svatého Rajmunda

(Monumenta Ord. Praed. Hist. 6,2, Romae 1901, pp. 84-85)

{p}

Bůh lásky a pokoje nechť dá vašemu srdci mír

Jestliže hlasatel pravdy, který nikdy nelže, opravdu řekl, že všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu, budou pronásledováni,{fnr}1{/fnr} pak není podle mého soudu vyňat z_tohoto obecného zákona nikdo, leda ten, kdo nechce nebo neumí žít v_tomto věku rozvážně, spravedlivě a zbožně.{fnr}2{/fnr}

Vy však byste rozhodně neměli patřit k_těm, jejichž dům si žije v_klidu a míru a bezpečí, k_těm, jimž nehrozí žádná Boží metla a jimž se v_tomto životě vede dobře, až se v_onen den propadnou do pekel.

Naopak, protože jste Bohu milí a on vás má rád, vaše bezúhonnost a zbožnost zasluhují a vyžadují, aby vás časté rány tříbily až k_dokonalé a naprosté čistotě. Když tedy ostří meče, který nad námi visí, na vás čas od času dopadne dvojnásob nebo trojnásob často, právě z_toho mějte velkou radost, neboť to můžete považovat za bezpečné znamení Boží lásky.

Ostrý dvojsečný meč znamená vnější zápasy a vnitřní úzkosti. Vnitřně se jeho rány zdvojnásobují a ztrojnásobují, jestliže nám protřelý zlý duch pomocí lsti nebo mámení zasévá do hloubi srdce nepokoj. V_zápase s_ním jste ostatně už dostatečně zkušení, vždyť jinak byste ani nemohli zakoušet celou tu líbeznost vnitřního pokoje a míru.

A zvenčí bije meč dvakrát a třikrát, jestliže bez příčiny propukne církevní pronásledování pro nějaké duchovní věci. Nejtěžší rány jsou přitom ty, které pocházejí od přátel.

To je ten žádoucí a blažený kříž Kristův, který s_radostí přijal Ondřej a o_němž Pavel, vyvolený Boží nástroj,{fnr}3{/fnr} tvrdí, že v_něm je naše chlouba.{fnr}4{/fnr}

Mějte tedy oči upřené na Ježíše, původce a strážce naší víry.{fnr}5{/fnr} Ten trpěl naprosto bez viny, dokonce od vlastních lidí, a byl zařazen mezi zločince.{fnr}6{/fnr} A až budete pít kalich Pána Ježíše – ó_jak je nádherný!{fnr}7{/fnr} – vzdávejte Pánu díky, neboť on je dárcem všeho dobra.

A sám Bůh lásky a pokoje nechť dá vašemu srdci mír a bezpečně vede vaše kroky. Skrytostí své tváře ať vás skryje před lidskými zmatky, dokud vás jednou neuvede a neusadí tam, kde v_jeho plnosti budete navěky přebývat v_líbeznosti klidu a míru, ve stáncích utěšených a v_bezpečné blaženosti.

{fn:1}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Tit 2,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sk 9,15{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žid 12,2{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Iz 53,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 23 (22),5{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Světlem svého učení osvěcoval ty, kdo žili v_temnotách, {*} a žárem lásky vykupoval chudáky a vězně.

Hříšníky přiváděl na správnou cestu, ubožáky vysvobozoval z_rukou mocných {*} a žárem lásky vykupoval chudáky a vězně.

13. ledna

SV. HILARIA, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE

Z_traktátu „O_Trojici“ od svatého Hilaria

(Lib. 1,37-38: PL 10,48-49)

{p}

Budu ti sloužit tím, že tě hlásám

Jsem si vědom, Otče, všemohoucí Bože, že se mám vůči tobě snažit ve svém životě především o_to, aby se všechno mé mluvení i_myšlení zabývalo tebou. A užívání řeči, kterou jsi mi dal, nemůže mi přinést lepší odměnu, než že ti mohu sloužit tím, že tě hlásám, a že nevědomému světu či popírajícímu bludaři ukazuji, že jsi Otec, Otec jednorozeného Syna.

Jenom k_tomu se upíná má vůle. Zároveň však je nutno prosit o_dar tvé pomoci a tvého milosrdenství, abys plachty, rozpjaté naší vírou a vyznáním, naplnil vanutím svého Ducha a dále nás popoháněl ve směru kázání, které jsme započali. Vždyť nám není nevěrný ten, od něhož pochází příslib: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám.{fnr}1{/fnr}

Budeme tedy, protože jsme chudí, prosit o_to, co postrádáme, s_vytrvalým úsilím budeme zkoumat výroky tvých proroků a apoštolů a bušit na všechny brány poznání, které je pro nás dosud uzamčené. Ale na tobě je, abys udělil, oč prosíme, aby se nám dostalo toho, co hledáme, a aby se otevřelo to, nač bušíme.

Jsme totiž ochromeni jakousi leností a otupělostí své přirozenosti a slabost našeho ducha nás drží v_nevědomosti a brání nám porozumět tvým věcem. Ale studium tvé nauky nás přivádí k_chápání a poznání božských skutečností a poslušnost víry nás povznáší nad přirozené smýšlení.

Očekáváme tedy, že povzbudíš počátky tohoto nesmělého podnikání a utvrdíš jeho pokrok a že nás povoláš k_účasti na duchu proroků a apoštolů, abychom nechápali jejich výroky v_jiném smyslu, než jak to bylo od nich řečeno, a abychom jejich učení věrně vyjádřili patřičnými výrazy.

Chceme totiž mluvit o_tom, co oni hlásali jako tajemství: mluvit o_tobě, věčném Bohu, Otci jednorozeného Syna, který je věčný Bůh; mluvit o_tobě, jediném nezrozeném, a o_jediném Pánu Ježíši Kristu, od věčnosti zrozeném z_tebe. Jeho nelze považovat za jiného boha, i_když se od tebe skutečně odlišuje, ani o_něm nelze hlásat, že není zplozen z_tebe, jediného Boha, a ani o_něm nelze vyznávat, že je něco jiného než pravý Bůh, zrozený z_tebe, Otče, pravý Bože.

Dej nám tedy patřičná slova, světlo poznání, ušlechtilost výrazů, věrnost k_pravdě. Pomoz nám to, čemu věříme, také hlásat. To znamená: když skrze proroky a apoštoly poznáváme tebe, Otče, jediného Boha, i_jediného Pána, Ježíše Krista, kéž je nám nyní dáno, abychom proti bludařům, kteří to popírají, oslavovali tebe, Bože, a hlásali beze všeho omylu i_božství tvého Syna.

{fn:1}{r}Mt 7,7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,15.6.2-3{/r}

Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v_tom zůstává Bůh a on v_Bohu. {*} Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.

Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel v_těle, je z_Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z_Boha. {*} Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.

17. januára

SV. ANTONÍNA, OPATA

Památka

Ze „Života svatého Antonína“ od svatého Atanáše, biskupa

(Cap. 2-4: PG 26,842-846)

{p}

O_povolání svatého Antonína

Po smrti obou rodičů zůstal Antonín sám se svou jedinou sestrou, která byla ještě velmi malá. Ačkoli mu bylo sotva osmnáct nebo dvacet let, musel se starat o_celé hospodářství i_o_sestru.

Když uběhlo od smrti rodičů necelých šest měsíců, šel Antonín jako obvykle do chrámu Páně a cestou v_duchu přemýšlel, proč apoštolové všechno opustili a šli za Spasitelem{fnr}1{/fnr} a proč věřící, o_nichž se mluví ve Skutcích apoštolů,{fnr}2{/fnr} prodali majetek a všechno, co za něj utržili, skládali apoštolům k_nohám na almužny pro chudé; a uvažoval, co velikého je za to čeká v_nebi. Když došel uprostřed těchto úvah až do kostela, právě se tam četlo evangelium. A v_něm Antonín slyšel, jak Pán říká onomu boháči: Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým. Pak přijď a následuj mě, a budeš mít poklad v_nebi.{fnr}3{/fnr}

Antonína hned napadlo, že to byl sám Bůh, kdo mu připomněl příběh o_svatých, a že to, co se četlo, patřilo vlastně jemu. A sotvaže vyšel z_chrámu Páně, všechny pozemky po rodičích – patřilo mu na tři sta honů úrodných a velmi krásných polí – dal vesničanům, aby majetek nebyl jemu ani sestře na obtíž. Pak prodal také všechny movitosti a značný obnos, který z_toho vytěžil, rozdal chudým. Jen něco málo nechal na sestřino zaopatření.

A když přišel znovu do chrámu, slyšel v_evangeliu následující slova Páně: Nedělejte si starosti o_zítřek.{fnr}4{/fnr} Ani v_kostele už pak neměl stání, a tak hned odešel a rozdal nejnuznějším i_ten zbytek. Sestru potom svěřil do výchovy známému společenství panen, které mu věřící doporučili, a sám se místo péče o_hospodářství nadále zcela věnoval asketickému životu: dopřál si jenom to nejskrovnější a trpělivě snášel obtíže přísného života.

Věnoval se rovněž tělesné práci, neboť si vzal k_srdci slova: Kdo nechce pracovat, ať nejí.{fnr}5{/fnr} Za část výdělku kupoval chléb, část rozdával chudým.

Často se modlil, protože věděl, že je třeba, abychom se bez ustání v_ústraní modlili.{fnr}6{/fnr} A při čtení byl tak pozorný, že mu nic neuniklo a všechno si zapamatoval; tak mu posléze paměť nahradila všechny knihy.

A když všichni vesničané i_jiní poctiví lidé, s_nimiž přicházel Antonín do styku, zjistili, jaký je to člověk, nazývali ho Božím přítelem a měli ho rádi jako vlastního syna nebo bratra.

{fn:1}Srov. {r}Mt 4,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 4,35{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 19,21{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 6,34{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Sol 3,10{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Sol 5,17{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 19,21{/r}

Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, {*} a budeš mít poklad v_nebi.

Pak přijď a následuj mě! {*} A budeš mít poklad v_nebi.

18. ledna

PANNY MARIE, MATKY JEDNOTY KŘESŤANŮ

Památka

Maria, Boží Matko,

ty Panno přečistá,

nakloniž nám své děťátko,

Pána Jezu Krista.

Modleme se, hříšníci,

prosme smilování,

Pane náš, Ježíši,

ukaž slitování.

Odstraň v_církvi rozdělení,

více nás netrestej,

veď křesťany k_usmíření,

jednoty milost dej.

Nebo:

Maria, Matko jednoty

a Matko Božích dětí všech,

vlídná a plná dobroty,

nás v_rozdělení neponech!

Všechno, co odcizilo nás,

svěř, Matko, svému Synovi,

ať padne rozdělení hráz,

ať v_duchu vše se obnoví.

Ať každý z_nás se podílí

na velkém díle proměny,

ať pomoc tvá nás posílí,

kdykoli klesnem znaveni.

Matko křesťanské jednoty,

nauč nás pravdě, lásce své

a uveď naše životy

v_domov, kam Pán své věrné zve.

Nebo:

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás,

tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas:

Otče, ať jsou jedno, jak ty ve mně,

ať jsou světlem světa, solí země.

Pomáhej, Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc,

pomáhej, Duchu pravdy, poznávat stále víc,

že je Kristus jeden, nerozdělen,

že je hlavou církve a my tělem.

Církev tvá ať se stane domovem lidem všem,

místem, kde jsme si blízcí v_Ježíši, bratru svém,

kde se svátek lásky stále světí,

kde se sdílí všechny Boží děti.

Z_traktátu Petra Klarifikátora, roudnického převora

(De congruentia epistolae ex libro Canticorum desumptae cum festo Visitationis B.M.V., circa finem: Bibl. Capit. metrop. Pragensis, sign. D 57, f. 205)

{p}

Modlitba k_Panně Marii za jednotu církve

K tobě ať se obrací má modlitba, blažená Panno, neboť tvůj sladký hlas nedoléhá ani tak k_lidskému sluchu, jako spíše k_srdci Miláčkovu.{fnr}1{/fnr} K_tobě volám, mocná vládkyně světa, Matko Boží, požehnaná rodičko Života, prostřednice lidského pokolení, přímluvkyně hříšníků.

Pospěš na pomoc, ať nejsme rozchváceni, ať nejsme zničeni, ať se nerozštěpíme. Povstaň, buď k_nám dobrotivá, povstaň, buď k_nám milostivá, povstaň, my sami nemůžeme povstat pod tíhou svých hříchů, abychom ukázali svou bídu.

Povstaň, přítelkyně, těšitelko ubohých a opuštěných a přítelkyně hříšníků, svazkem pokoje spoj znesvářené, vždyť v_tobě se spojily v_podivuhodnou jednotu tak rozdílné přirozenosti tvého Syna. Spoj protiklady tak rozdílných chtění, záměrů, citů a názorů pevným poutem opravdové a dokonalé lásky. Přijď nám na pomoc! My sami nechceme, ba ani nemůžeme přijít, protože nám brání ctižádost, lakota, marnivost a vášeň. Přijď tedy ty k_nám!

Kéž tvé neporušené panenství vyrovná vinu naší porušenosti a tvá pravá, Bohu milá pokora naši nadutou domýšlivost; kéž tvá všem široce otevřená láska přikryje ubohost našeho sobectví a tvá neposkvrněná čistota kéž zahladí skvrnu našeho rozštěpení, které jsme způsobili všemi těmito proviněními. Co si sami nezasloužíme, ať nám dá Bůh na tvou slavnou přímluvu.

{fn:1}Srov. {r}Pís 2,14{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ó_Panno, ty sama znáš naši tíseň lépe, než ti můžeme vypovědět. {*} Přijď nám na pomoc!

Toužíme po jednotě, ale sami nemůžeme povstat pod tíhou svých hříchů. {*} Přijď nám na pomoc!

20. ledna

SV. FABIÁNA, PAPEŽE A MUČEDNÍKA

Z_dopisů, které si poslali svatý Cyprián a římská církevní obec po mučednické smrti sv. Fabiána

(Ep. 9,1 et 8,2-3: CSEL 3,488-489.487-488)

{p}

Fabián nám dává příklad víry a statečnosti

Když byl svatý Cyprián zpraven o_smrti papeže Fabiána, poslal římským kněžím a jáhnům tento dopis:

„Nejmilejší bratři, o_smrti mého vynikajícího druha v_úřadě jsme měli předtím jen nezaručenou zprávu a zůstávali jsme v_nejistotě. Ale pak jsem od vás po podjáhnovi Kremenciovi obdržel dopis, jímž jsem byl velmi podrobně zpraven o_jeho slavném odchodu, a zaradoval jsem se, že jeho bezúhonné řízení církve bylo tak čestně dovršeno.

Také z_vás mám velikou radost, že jeho památce vydáváte tak slavné a skvělé svědectví. Skrze vás se dovídáme, jak vám záleží na slavné památce vašeho představeného, a dává to příklad víry a statečnosti i_nám.

Vždyť jako je selhání představeného nebezpečné tím, že může způsobit pád těch, kdo šli za ním, tak zase naopak je užitečné a spasitelné, když biskup dává svou pevnou vírou bratřím dobrý příklad.“

Zdá se však, že římská církev, dříve než dostala tento dopis, poslala církvi kartaginské zprávu o_své věrnosti při pronásledování:

„Církev stojí pevně ve víře, přestože někteří, ať už osoby ve významném postavení, nebo ti, kdo se báli lidí, ze strachu selhali. Ale i_když se od nás oddělili, neopouštíme je, naopak vybízeli jsme je a stále vybízíme, aby konali pokání a snažili se dosáhnout odpuštění u_toho, který může odpustit. Jinak, kdybychom je opustili, mohli by klesnout ještě víc.

Vidíte tedy, bratři, že i_vy musíte tak jednat, aby se ti, kdo klesli, pro vaše napomenutí napravili, a kdyby byli znovu zadrženi, aby vyznali víru, a tak mohli napravit své dřívější pobloudění. A připomínáme vám ještě jiné povinnosti: Těm, kdo upadli do pokušení a začali projevovat slabost, je nutno poskytnout pomoc, mají-li za svůj čin konat pokání a toužit znovu po přijetí do společenství. Vdovy, utiskovaní, kteří se nemohou o_sebe postarat, vězni v_žalářích či vyhnanci z_domova potřebují, aby se jim posloužilo. Ani katechumeni, kteří podlehli slabosti, nesmějí zažít zklamání, že jim nikdo nepomůže.

Pozdravují vás bratři, kteří jsou v_okovech, i_kněží a celá církev. Ta s_velkou starostlivostí bdí na modlitbách za všechny, kdo vzývají jméno Páně. A také my prosíme, abyste zase vy pamatovali na nás.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1,23.21{/r}; {r:Flp}2,17{/r}

Mám touhu zemřít a být s_Kristem. {*} Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.

A kdybych musel prolít v_oběť i_svou krev při posvátné službě vaší víře, raduji se z_toho a raduji se s_vámi se všemi. {*} Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.

Také 20. ledna

SV. ŠEBESTIÁNA, MUČEDNÍKA

Z_výkladu svatého Ambrože, biskupa, na žalm 119 (118)

(Cap. 20,43-45.48: CSEL 62,466-468)

{p}

Věrné svědectví Kristu

Do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme.{fnr}1{/fnr} Je-li mnoho pronásledování, je i_mnoho zkoušek. Kde je mnoho věnců za vítězství, tam je i_mnoho zápasů. Je tedy pro tebe výhodné, že je mnoho pronásledovatelů, neboť mezi mnoha pronásledováními snáze najdeš způsob, jak získat věnec vítězství.

Uveďme příklad mučedníka Šebestiána, když je dnes výročí jeho narození pro nebe.

Pochází odtud z_Milána. Ale tady snad pronásledování už skončilo nebo se do těchto krajů ještě nedostalo či bylo mírnější. Šebestián poznal, že ho zde nečeká žádný zápas, nebo jen malý. Odebral se do Říma, kde pro horlivost ve víře zuřilo kruté pronásledování. Tam trpěl, to znamená, že tam získal věnec vítězství. Přišel tam jako cizinec, a dostal tam domovské právo na věčnou nesmrtelnost. Kdyby byl jen jeden pronásledovatel, zřejmě by tento mučedník nebyl dosáhl věnce vítězství.

Ale horší je, že nejsou jen pronásledovatelé viditelní, ale také neviditelní, a těch je daleko více.

Neboť jako když král, původce pronásledování, vydá rozkaz k_pronásledování, a v_jednotlivých městech a provinciích pak pronásledování provádí mnoho různých lidí, tak i_ďábel řídí mnoho svých služebníků, a ti provádějí pronásledování nejen zvenčí, ale také uvnitř v_jednotlivých duších.

O_těchto pronásledováních bylo řečeno: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu Ježíši, budou pronásledováni.{fnr}2{/fnr} Všichni bez výjimky, říká se tu. Kdo může být vyňat, když zkoušky pronásledování podstoupil sám Pán?

Kolik je denně skrytých mučedníků Kristových, vyznávajících Ježíše Krista! Toto mučednictví, toto věrné svědectví Kristu znal apoštol, když říká: Toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}{r}Sk 14,22{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 1,12{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále.

Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} Protože stál na pevné skále.

21. ledna

SV. ANEŽKY, PANNY A MUČEDNICE

Památka

Ze sbírky kázání svatého Ambrože, biskupa, o_pannách

(Lib. 1, cap. 2.5.7-9; PL 16 [edit. 1845], 189-191)

{p}

Ještě příliš mladá pro trest, ale už zralá pro vítězství

Dnes je památka panny – následujme ji v_bezúhonnosti; je památka mučednice – přinesme dary k_oběti. Slavíme výročí toho dne, kdy se svatá Anežka zrodila pro nebe. Podle tradice byla umučena ve dvanácti letech. Jak odporná krutost, která nešetřila ani tak mladistvý věk, ale jak veliká síla víry, pro kterou i_tak mladistvý věk vydal svědectví.

Bylo na tom tělíčku dost místa pro rány? Neměla, kde by ji mohla zasáhnout zbraň, ale měla čím zbraň přemoci. Dívky v_jejím věku nesnášejí ani rozhněvaný pohled rodičů a při píchnutí jehlou pláčou, jako by to byla hrozná rána. Ona nemá strach v_krvavých rukou katů, nepohne se při smýkání a řinčení řetězů, je ochotna vydat své tělo meči zuřícího vojáka. Neví ještě, co to znamená zemřít, ale je připravena. A když je proti své vůli přivlečena k_oltáři, uprostřed ohně rozpíná ruce ke Kristu a právě tam u_pohanského ohniště dělá znamení vítězného Pána. Pak vkládá krk i_obě ruce do železných okovů, ale žádné okovy nemohou spoutat tak drobné údy.

Nový druh mučednictví? Je ještě příliš mladá pro trest, ale už zralá pro vítězství. Stěží může zápasit, ale snadno získává vítězný věnec. Dala příklad statečnosti, ač na to ještě neměla věk. Ani nevěsta by tak nespěchala k_svatebnímu loži, jak se tato panna vesele a rychle ubírala k_místu, kde měl být na ní vykonán trest; okrasou hlavy jí nebyl pletený účes, ale Kristus, nezdobil ji věneček z_květin, ale její ctnosti.

Všichni pláčou, jenom ona ne. Téměř všichni se diví, že se tak snadno zříká života, který teprve začíná žít, a dává ho, jako by se ho už nabažila. Všichni žasnou, že je už schopna vydat svědectví Bohu, a přitom pro svůj věk ještě nemůže právoplatně jednat. Ale dosáhla toho, že jí bylo svěřeno od Boha, co jí lidé dosud nesvěřili; neboť to, co přesahuje přirozenost, pochází od Původce přirozenosti.

Jakých hrozeb použil kat, aby ji zastrašil, čím vším jí lichotil, aby ji přemluvil, co všechno jí slibovali nápadníci, aby si je vzala. Ale ona řekla: „Bylo by urážkou Ženicha, kdybych čekala, kdo se mi bude líbit. Ten, kdo si mě vyvolil první, tomu chci patřit. Proč čekáš, vrahu? Ať zahyne tělo, které může být milováno očima, jakýma nechci.“ Stála tam, modlila se, pak sklonila šíji.

Mohl jsi vidět, jak se kat chvěje, jako by sám byl odsouzen k_smrti, jak se mu třese pravice, jak bledne strachem z_cizího nebezpečí, zatímco dívka se nebála svého. Je to tedy v_jedné oběti dvojí mučednictví, čistoty a víry. Zůstala pannou a získala mučednickou korunu.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pamatujme na svatou Anežku, na její slavné mučednictví: {*} V_tak mladém věku přemohla smrt a nalezla život.

Její jedinou láskou byl ten, který je původcem života. {*} V_tak mladém věku přemohla smrt a nalezla život.

22. ledna

SV. VINCENCE, JÁHNA A MUČEDNÍKA

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 276,1-2: PL 38,1256)

{p}

Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět

Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět,{fnr}1{/fnr} říká apoštol. Jáhnu Vincencovi bylo dáno to obojí, dostal to a měl. Co by měl, co by nebyl dostal?{fnr}2{/fnr} Měl důvěru, když mluvil, měl vytrvalost, když trpěl.

Ať tedy nikdo nestaví na svých schopnostech, když mluví, a ať se nikdo nespoléhá na své síly, když musí podstoupit zkoušku. Neboť mluvíme-li dobře a moudře, naše moudrost pochází od Boha, a snášíme-li statečně něco zlého, naše trpělivost pochází od Boha.

Myslete na to, jak v_evangeliu Kristus Pán své učedníky povzbuzuje. Myslete na to, jak Král mučedníků vyzbrojuje svou družinu duchovními zbraněmi, jak jim ohlašuje boj, jak jim posílá pomoc a slibuje odměnu. Říká svým učedníkům: Ve světě budete mít soužení. Aby však se toho nezalekli, hned jim dodává odvahu: Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.{fnr}3{/fnr}

Proč se tedy divíme, nejmilejší, že Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět? Ve světě budete mít soužení, praví Písmo. Svět může soužit, ale neusouží, může dobývat, ale nedobude. Svět bojuje proti Kristovým vojákům na dvou frontách: lichotí, aby oklamal, a hrozí, aby zlomil. Nenechme se spoutat vlastními choutkami ani se nenechme vyděsit cizí krutostí, a přemůžeme svět.

V_obou případech Kristus přichází na pomoc, a křesťan není přemožen.

Myslíme-li při tomto mučednictví na lidskou schopnost snášet utrpení, je to skoro neuvěřitelné; ale vidíme-li za tím Boží moc, už se to nezdá tak zvláštní.

Taková krutost se vybíjela na mučedníkově těle, a tak pokojný byl jeho hlas; tak surovými tresty byly mučeny jeho údy, a taková jistota zněla z_jeho slov, že se nám zvláštním způsobem zdá, jako by při Vincencově utrpení nemluvil on, ale někdo jiný.

A opravdu, bratři, bylo to tak, jistě to tak bylo: Někdo jiný mluvil. Vždyť Kristus to slíbil v_evangeliu svým svědkům, když je připravoval na takový zápas. Řekl jim: Nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás duch vašeho Otce.{fnr}4{/fnr}

Trpělo tedy tělo, a mluvil Duch. A protože mluvil Duch, byla usvědčena zloba, ale nejen to, také slabost byla proměněna v_sílu.

{fn:1}{r}Flp 1,29{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 4,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 16,33{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 10,19-20{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Flp 1,29{/r}; {r}Job 23,11{/r}; {r}Flp 3,8.10{/r}

Dostalo se mi té milosti, že smím v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Pán mě zkoušel jako zlato v_ohni.

Všechno považuji za škodu ve srovnání s_nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista a účastí v_jeho utrpení. {*} Pán mě zkoušel jako zlato v_ohni.

24. ledna

SV. FRANTIŠKA SALESKÉHO, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE

Památka

Z_„Uvedení do zbožného života“ od svatého Františka Saleského

(Pars 1, cap. 3)

{p}

Různé způsoby zbožnosti

Při stvoření nařídil Bůh rostlinám, aby nesly plody, každá podle svého druhu.{fnr}1{/fnr} A tak přikazuje Bůh také křesťanům, živým rostlinám své církve, aby přinášeli plody zbožnosti, každý podle svých vlastností, stavu a povolání.

Jinak má pěstovat zbožnost šlechtic než řemeslník, jinak sluha než kníže, jinak vdova, neprovdaná dívka nebo žena, žijící v_manželství. A nejen to; je třeba i_vykonávání zbožnosti přizpůsobit schopnostem, činnosti a úkolům každého zvlášť.

Řekni mi, Filoteo, bylo by vhodné, aby biskup vyhledával samotu jako kartuziáni? A manželé aby se nestarali o_majetek o_nic víc než kapucíni; řemeslník aby zůstával celé dny v_kostele jako řeholník, a naopak řeholník byl stále zaneprázdněn všemožnými věcmi ve prospěch bližního jako biskup? Nebyla by taková zbožnost směšná, vyšinutá a nesnesitelná?

Přesto však velmi často dochází k_takovému omylu a absurdnosti. Zcela neprávem, Filoteo, neboť je-li zbožnost pravá a upřímná, nic neničí, naopak zdokonaluje a dovršuje všechno; a jestliže někdy odporuje a brání nějakému řádnému povolání a stavu, je to nepochybně zbožnost falešná.

Včela sbírá svůj med z_květů, a přitom je nepoškodí a neničí, zanechá je neporušené, čisté a svěží, jak je nalezla. A pravá zbožnost působí ještě lépe, neboť nejen že žádné povolání nebo činnost neporuší, ale naopak dodává jim větší hloubku a krásu.

Jako drahokam hozený do medu nabývá většího lesku, každý podle své barvy, tak se stává člověk příjemnějším a dokonalejším ve svém povolání, je-li spojeno se zbožností: péče o_rodinu je skrze ni více prostoupená pokojem, láska mezi manžely je opravdovější, služba představenému věrnější a jakékoli povolání se vykonává s_větší ochotou a lépe.

Je omylem a přímo bludem chtít zbožný život vyloučit z_družiny vojáků, z_dílny řemeslníků, ze dvora knížat, z_domácnosti manželů. Je pravda, Filoteo, že v_těchto povoláních nelze pěstovat zbožnost čistě kontemplativní, mnišskou a řeholní; ale kromě těchto tří druhů zbožnosti je ještě mnoho jiných, vhodných zdokonalovat ty, kdo žijí ve stavech světských.

Ať jsme tedy kdekoli, můžeme a máme usilovat o_dokonalý život.

{fn:1}Srov. {r}Gn 1,12{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 4,32 – 5,1{/r}; {r}Mt 11,29{/r}

Buďte k_sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i_Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.

25. ledna

OBRÁCENÍ SV. PAVLA, APOŠTOLA

Svátek

HYMNUS

Ó_divné božské řízení,

předivné jsou skutky jeho!

Zdalipak vědí učení,

jaké že jsou soudy jeho?

Jejich hlubokosti

nelze zkoumat dosti.

Pavel církvi se protivil,

vyhladit ji usiloval;

kdo by se tomu nedivil,

Bůh si Pavla zamiloval,

zhurta naň udeřil,

hned Šavel uvěřil.

Sám Bůh o_něm předpověděl,

že chce jemu ukázati,

jak by mnoho trpěti měl,

jak věci těžké vystáti

pro Kristovo jméno.

To bylo splněno.

Břemeny svými svíráni

jdem k_tobě, Pavle, s_prosbami,

neboť tvá z_nebe plná dlaň

se štědře otvírá i_nám.

Ty víš, komu jsi uvěřil,

a neznáš jiný směr a cíl,

než Kristus, církev, spása všech.

Jej hlásáš ve všech národech.

Buď Trojici čest, ať jí zpěv

zaznívá chválou v_dobách všech,

ať s_tebou i_nás odmění

za životní boj vítězný. Amen.

Ant. 1Šavle, já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

Ant. 2Bůh si vyvolil Šavla, aby hlásal evangelium všem národům.

Ant. 3Pavel začal v_synagógách hlásat Ježíše a dokazoval, že je to Boží Syn.

Hospodin je milosrdný a milostivý,

shovívavý a nadmíru dobrotivý.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}1,11-24{/r}

{p}

Bůh mi zjevil svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst

{v}1,11{/v}Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: {v}12{/v}já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. {v}13{/v}Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. {v}14{/v}V_horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.

{v}15{/v}(Bůh) si mě však už v_lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, {v}16{/v}že mi zjeví svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s_lidmi {v}17{/v}ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k_těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. {v}18{/v}Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z_vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u_něho patnáct dní. {v}19{/v}Z_ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. {v}20{/v}Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.

{v}21{/v}Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. {v}22{/v}Křesťanským obcím v_Judsku jsem však zůstal osobně neznám. {v}23{/v}Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ {v}24{/v}A chválili kvůli mně Boha.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 11,7{/r}; {r}Gal 1,11.12{/r}

Hlásal jsem vám Boží radostnou zvěst. {*} Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

Já jsem ho nepřijal od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. {*} Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o_svatém Pavlovi

(Hom. 2 de laudibus sancti Pauli: PG 50,477-480)

{p}

Z_lásky ke Kristu vydržel Pavel všechno

Co je člověk a jak vznešená je naše přirozenost i_čeho všeho je lidská bytost schopna, ukázal Pavel nejlépe ze všech lidí. Každým dnem vystupoval výš a výše, každým dnem stále více planul horlivostí a k_nebezpečím, která proti němu vyvstávala, se stavěl vždy s_novou odvahou. Jasně to vyjádřil slovy: Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou.{fnr}1{/fnr} Dokonce když mu hrozila smrt, vyzýval ostatní, aby se spolu s_ním radovali: Radujte se a dělte se o_radost se mnou.{fnr}2{/fnr} A znovu se raduje, když je vystaven nebezpečí, bezpráví a potupám, takže píše Korinťanům: S_radostí přijímám slabosti, příkoří a pronásledování.{fnr}3{/fnr} A nazývá dokonce všechny tyto věci zbraněmi spravedlnosti a ujišťuje, že z_nich má ten největší užitek.{fnr}4{/fnr}

A když se octl přímo uprostřed nepřátelských nástrah, jásal nad jejich náporem a zaznamenal další vítězství. Ze všech stran byl bit, dostávalo se mu ústrků a zlořečili mu, a on málem pořádal triumfální průvody a slavil hojná vítězství, honosil se jimi a děkoval Bohu: Díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí.{fnr}5{/fnr} A tak se pídil po hanbě a křivdách, které musel snášet pro svou horlivost v_hlásání evangelia, mnohem víc než my po radosti z_poct a toužil po smrti víc než my po životě, po nedostatku víc než my po hojnosti. A vyhledával práci usilovněji než ostatní odpočinek po ní. Jediné věci se děsil a bál, aby neurazil Boha; jinak ničeho. Takže jediným předmětem jeho touhy bylo, aby se vždycky a všude líbil Bohu.

Těšil se z_lásky Kristovy, a to mu bylo nade všechno; v_Kristově lásce se považoval za nejšťastnějšího ze všech lidí, bez ní však nechtěl patřit ani k_panstvům a mocnostem. V_Kristově lásce by raději byl tím nejposlednějším, třeba odsouzencem na smrt, než bez ní jedním z_předáků a nejvyšších hodnostářů.

Opravdu největší, ba jedinou trýzní pro něho bylo o_tuto lásku přijít. To by pro něho bylo peklo, jediný, nekonečný, nesnesitelný trest.

Naopak těšit se z_lásky Kristovy znamenalo pro něho život, celý svět, něco andělského, přítomnost, budoucnost, kralování, zaslíbení a nekonečné bohatství. Nic kromě toho neuznával, ať smutného, nebo příjemného. Z_toho, co zde na světě máme, nemyslel na nic, ani na nic trpkého, ani na nic sladkého.

Všechno viditelné přehlížel, asi jako si nevšímáme květiny, která už shnila. A dokonce i_tyrani a lidé, kteří proti němu sršeli hněvem, byli pro něho něco jako komáři.

I smrt a trýzeň a tisícerá muka mu byla jakoby dětskou hrou, jen když mohl něco vytrpět pro Krista.

{fn:1}{r}Flp 3,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Flp 2,18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 12,10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 6,4-10{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 2,14{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,9{/r}; {r}1 Tim 1,13-14{/r}

Nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. {*} Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila.

Dostalo se mi Božího milosrdenství, protože jsem to dělal z_nevědomosti ve své nevěře. {*} Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila.

26. ledna

SV. TIMOTEJE A TITA, BISKUPŮ

Památka

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o_svatém Pavlovi

(Hom. 2 de laudibus sancti Pauli: PG 50,480-484)

{p}

Dobrý boj jsem bojoval

Pro Pavla bylo i_vězení nebem. Rány a bití přijímal raději než se jiní sápou po ceně za vítězství, a bolest měl raději než odměnu, ba přímo ji za odměnu považoval, a proto nazýval utrpení milostí.{fnr}1{/fnr} Pravou odměnou mu vskutku bylo zemřít a být s_Kristem,{fnr}2{/fnr} zatímco žít pozemský život znamenalo boj. A přece z_lásky ke Kristu tuto odměnu oddaloval, protože dychtil po boji a považoval jej za potřebnější.

Být Kristu vzdálen a jím zavržen znamenalo pro něho boj a bolest, ba víc než boj a víc než jakákoli bolest, zatímco být s_Kristem bylo jeho jedinečnou odměnou. A Pavel přesto dal pro Krista přednost boji.

Někdo tu může okamžitě namítnout, že Pavel přece o_tom všem prohlásil, že kvůli Kristu je to pro něho milé. I_já sám to plně přiznávám; neboť to, kvůli čemu jsme my smutní, působilo Pavlovi přímo rozkoš. Ale copak mám připomínat pouze jeho nebezpečí a svízele? Vždyť on také žil v_hlubokém zármutku, jak sám říkal: Kdo cítí slabost, abych ji necítil i_já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i_mne?{fnr}3{/fnr}

Ale vás všechny napomínám, abyste se tomuto zářivému příkladu ctností pouze neobdivovali, nýbrž jej také napodobovali. Pak totiž budeme i_my mít podíl na jeho odměně za vítězství.

Je-li někomu divné, říkáme-li, že každý, kdo dokáže totéž co on, dojde také stejné odměny, ať si poslechne jeho vlastní slova: Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď už mě jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v_onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i_všem, kdo s_láskou čekají na jeho příchod.{fnr}4{/fnr} Jistě vidíš, jak volá všechny k_účasti na stejné slávě.

Protože je tedy připravena stejná koruna slávy pro všechny, všichni se snažme, abychom byli hodni všeho toho dobrého, co nám je zaslíbeno.

A nehleďme přitom pouze na velikost a skvělost Pavlových ctností a na tak činorodé a pevné odhodlání jeho ducha, díky jemuž dosáhl takové milosti. Musíme mít na mysli i_to, že byl člověk jako my a že se nám po všech stránkách podobal. Pak se nám i_to, co je velmi těžké, bude zdát snadným a lehkým. A budeme-li se v_tomto krátkém čase snažit a namáhat, dostaneme i_my onu neporušitelnou a nesmrtelnou korunu, skrze milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Jemu patří sláva a moc, nyní i_vždycky a na věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Flp 1,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Flp 1,23{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 11,29{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Tim 4,7-8{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Tim 6,11-12{/r}; {r}Tit 2,1{/r}

Usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. {*} Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.

Uč tomu, co je shodné se správnou naukou. {*} Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.

27. ledna

SV. ANDĚLY MERICIOVÉ, PANNY

Z_duchovní závěti svaté Anděly Mericiové

{p}

Všemu vládne s_dobrotou

Mé milé matky a sestry v_Kristu Ježíši, především se všemožně a ze všech sil snažte, abyste se s_pomocí Boží řídily tím dobrým úmyslem, že jedině z_lásky k_Bohu a z_horlivosti o_záchranu duší vezmete na sebe úkol vychovávat.

Neboť jenom když bude mít vaše vychovatelská činnost kořeny a základ v_této dvojí lásce, ponese dobré a spasitelné ovoce. Vždyť náš Spasitel řekl: Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce.{fnr}1{/fnr}

Říká: Dobrý strom, to znamená dobré srdce a duch zanícený láskou, může konat jenom dobré a svaté skutky. Proto říkával svatý Augustin: „Miluj, a dělej, co chceš.“ Měj lásku k_Bohu i_k_bližnímu, a potom dělej, co chceš – jako by zjevně říkal: Láska nemůže hřešit.

Také vás prosím, abyste braly zřetel na každou vaši dceru zvlášť a zapsaly si do srdce nejen jejich jméno, ale také jejich založení a celkový stav. Nebude vám to zatěžko, budete-li je zahrnovat živou láskou.

Matky v_řádu přirozeném, i_kdyby měly tisíc dětí, nosí každé z_nich uvnitř v_srdci a nikdy na žádné nezapomenou. Působí to v_nich opravdová láska. Dokonce se zdá, že čím víc mají dětí, tím víc v_nich roste láska a starost o_každé z_nich. A tím spíše si mohou a mají takto počínat matky duchovní, protože duchovní láska je mocnější než ta, která pochází z_pokrevního příbuzenství.

Proto, mé drahé matky, budete-li milovat tyto své dcery živou a upřímnou láskou, bude nemožné, že byste je neměly všechny a každou zvlášť hluboko zapsané v_paměti i_v_srdci.

A ještě vás prosím: Snažte se je získávat láskou, mírností a dobrotou, ne povýšeností a tvrdostí. Buďte ke všem ze srdce přívětivé, jak to má být, podle slov našeho Pána: Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.{fnr}2{/fnr} Napodobujte Boha, o_němž je psáno: Všemu vládne s_dobrotou.{fnr}3{/fnr} A Ježíš dále říká: Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.{fnr}4{/fnr}

Proto i_vy buďte ve všem laskavé na všechny. A zvláště si dávejte pozor na to, aby se vaše rozkazy neplnily z_donucení. Vždyť Bůh dal každému svobodu, a proto nikoho nenutí, ale dává pouze najevo svou vůli, volá a radí. Někdy sice bude nutno uplatňovat autoritu přísněji, ale vhodným způsobem a s_ohledem na to, jaký kdo je a co potřebuje. I_přitom nás má vést jenom láska a horlivost o_duše.

{fn:1}{r}Mt 7,18{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 11,29{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mdr 8,1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}{r}Mt 11,30{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 5,8-9{/r}; {r}Mt 5,14.16{/r}

Vy jste světlem v_Pánu: žijte jako děti světla. {*} Ovoce tohoto světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.

Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. {*} Ovoce tohoto světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.

28. ledna

SV. TOMÁŠE AKVINSKÉHO, KNĚZE A UČITELE CÍRKVE

Památka

Z_výkladu svatého Tomáše Akvinského o_apoštolském vyznání víry

(Collatio 6 super Credo in Deum)

{p}

Na kříži nechybí žádný příklad ctnosti

Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z_dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání.

Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy.

Ale neméně užitečný je i_příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k_tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného, než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o_to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.

Hledáš-li příklad lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.{fnr}1{/fnr} To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho.

Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť když trpěl, nevyhrožoval;{fnr}2{/fnr} jako ovce vedená na porážku neotevřel ústa.{fnr}3{/fnr} Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.{fnr}4{/fnr}

Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít.

Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj toho, který byl poslušný Otce až na smrt: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho, totiž Adama, hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.{fnr}5{/fnr}

Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je Král králů a Pán pánů,{fnr}6{/fnr} v_němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání;{fnr}7{/fnr} na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.

Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť rozdělili si mé šaty;{fnr}8{/fnr} ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť upletli korunu z_trní a vsadili mu ji na hlavu;{fnr}9{/fnr} ani na požitcích, neboť mě v_žízni napojili octem.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Petr 2,23{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sk 8,32{/r}; srov. {r}Iz 53,7{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žid 12,1-2{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 5,19{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Zj 19,16{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 19,24{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 27,29{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 69 (68),22{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mdr 7,7-8{/r}; {r}9,1.17{/r}

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v_úděl jsem přijal. {*} Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic.

Bože otců a milosrdný Pane, kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z_výšin neposlal svého svatého ducha? {*} Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic.

31. ledna

SV. JANA BOSKA, KNĚZE

Památka

Z_listu svatého Jana Boska

(Epistolario, Torino 1959, 4,201-203)

{p}

Pracoval jsem vždycky s_láskou

Jestliže se chcete opravdu starat o_štěstí našich svěřenců a vést je k_plnění jejich povinností, nesmíte především nikdy zapomínat, že zastupujete rodiče těch milovaných chlapců. Pro ně jsem pracoval vždycky s_láskou, pro ně jsem studoval a vykonával kněžskou službu. A nejen já, ale celá salesiánská společnost.

Synáčkové moji, kolikrát jsem musel za svého dlouhého působení uznat tuto velkou pravdu: Snadnější je vzplanout hněvem než něco klidně snést, hrozit chlapci než ho přesvědčit. Řeknu dokonce, že je pro naši netrpělivost a pýchu pohodlnější vzpurné trestat než je snášet s_pevností a vlídností, a tak je přimět k_nápravě.

Doporučuji vám lásku, s_jakou jednal svatý Pavel s_těmi, kdo se nedávno předtím obrátili na víru. Často ho láska vedla k_tomu, že plakal a snažně se modlil, když viděl, jak jsou málo učenliví a jak se vzpírají jeho úsilí.

Straňte se všeho, co by mohlo budit zdání, že podléháte návalům zlosti. Je obtížné zachovat při trestání klidnou mysl, ale je to nutné, nemá-li vzniknout podezření, že jednáme, abychom ukázali svou autoritu nebo abychom si vylili vztek.

Na ty, vůči nimž máme uplatňovat nějakou moc, hleďme jako na syny. Konejme pro ně službu, tak jako Ježíš přišel sloužit, a ne poroučet.{fnr}1{/fnr} Styďme se za pouhé zdání vládychtivosti, a vládněme jim jen proto, abychom jim lépe sloužili.

Tak se choval Ježíš vůči apoštolům. Snášel je, i_když byli nevědomí a nevychovaní a měli málo víry. A s_hříšníky jednal tak laskavě a projevoval k_nim tak přátelský vztah, že jedni žasli, jiní se pohoršovali, ale někteří právě proto začali doufat, že dosáhnou u_Boha odpuštění. A Ježíš chce, abychom ho následovali tichostí a pokorou srdce.{fnr}2{/fnr}

Jsou to naši synové, a proto když chceme odstranit jejich chyby, odložme všechen hněv nebo se tak ovládněme, jako bychom ho zcela potlačili.

V_mysli ať není rozčilení, v_očích žádné pohrdání ani v_ústech tupení. V_přítomnosti mějme soucit a pro budoucnost naději. Tak se to sluší na pravé duchovní otce, jimž jde o_skutečnou nápravu a polepšení.

Ve zvláště těžkých případech je lepší prosit snažně a pokorně Boha, než vychrlit příval slov, která posluchače jen zraňují a viníkům nepřinesou žádný užitek.

{fn:1}Srov. {r}Mt 10,45{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 11,29{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mk 10,13-14{/r}; {r}Mt 18,5{/r}

K_Ježíšovi přinášeli děti, aby jim požehnal. Ale učedníci to matkám zakazovali. Když to Ježíš viděl, řekl jim: {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.

A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky