ČERVENEC

Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s_nimi, když Ježíš přišel.{fnr}1{/fnr} Tento jediný učedník tam nebyl. Když se vrátil, uslyšel, co se stalo, ale nechtěl věřit tomu, co slyšel. A tak Pán přišel znovu a nevěřícímu učedníkovi dal možnost dotknout se jeho boku, ukázal mu ruce, a ukázáním jizev po svých ranách uzdravil ránu jeho nevěry. Bratři nejmilejší, co to má pro vás znamenat? Považujete to za náhodu, že tento vyvolený učedník tam tehdy nebyl, a že pak přišel a uslyšel, uslyšel, ale pochyboval, pochyboval a mohl se dotknout, dotkl se a uvěřil?

To se nestalo náhodou, ale řízením Božím. Vždyť tak podivuhodně to zařídila Boží dobrota, že ten pochybující učedník, tím že se dotkl ran na těle svého Mistra, uzdravil v_nás rány naší nevěry. Více totiž prospěla naší víře nevěra Tomášova než víra věřících učedníků: neboť tím, že se dotkl a uvěřil, naše mysl nechává stranou všechny pochybnosti a utvrzuje se ve víře. Tak se stal pochybující a dotýkající se učedník svědkem skutečného vzkříšení.

Dotkl se tedy a zvolal: Pán můj a Bůh můj. Ježíš mu řekl: Protože jsi mě, Tomáši, uviděl, uvěřil jsi.{fnr}2{/fnr} Když apoštol Pavel říká: Víra je obsahem toho, v_co doufáme, je přesvědčením o_věcech, které nevidíme,{fnr}3{/fnr} vyplývá z_toho, že víra je přesvědčení o_věcech, které nelze vidět. Co vidíme, tomu nevěříme, to známe. Proč je tedy řečeno Tomášovi, když uviděl a dotkl se: Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi? On totiž něco jiného uviděl, a v_něco jiného uvěřil. Smrtelný člověk nemohl uvidět Boha. Uviděl člověka, a vyznal Boha: Pán můj a Bůh můj. A tak tím, že uviděl, uvěřil, neboť o_skutečném člověku, na nějž se díval, ve svém zvolání vyznal, že je Bůh: toho nemohl uvidět.

Velikou radost působí to další: Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.{fnr}4{/fnr} To platí zajisté především o_nás, kteří jsme ho neviděli tělesnýma očima, ale držíme se ho duší. Platí to o_nás, ale jen tehdy, jestliže naší víře odpovídají skutky. Ten totiž opravdu věří, kdo svou víru uvádí ve skutek. Naproti tomu o_těch, kdo víru vyznávají jen ústy, říká Pavel: Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají.{fnr}5{/fnr} Proto říká Jakub: Víra bez skutků je mrtvá.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 20,24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 20,28.29{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žid 11,1{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 20,29{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Tit 1,16{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jak 2,26{/r}.{/fn}

Život se zjevil, a my jsme ho viděli, svědčíme o_něm a zvěstujeme vám. {*} Život věčný, který byl u_Otce a zjevil se nám.

Co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o_Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. {*} Život věčný, který byl u_Otce a zjevil se nám .

(Vita s. Procopii minor, 3.4.9.10: Vyd. V. Chaloupecký a B. Ryba, Středověké legendy prokopské, Praha 1953, str. 134-135.140-142)

Působením nebeské milosti rozrůstala se v_šíř i_v_dál pověst o_ctnostech blaženého Prokopa. Houfně přicházeli lidé z_okolí, aby se oddaně poroučeli jeho modlitbám. A on, plný plamenné lásky, obdařený vlídnou pohostinností, půvabně ozdobený svatou rozvážností, čistý bezúhonností, prozíravě milosrdný a pokorný, prozářený mírností, naplněný velikou horlivostí víry, mluvou svatých kázání svlažoval srdce svých posluchačů jako déšť jarní, v_pravý čas vylitý,{fnr}1{/fnr} a rádlem svého učení s_velkým užitkem obracel jejich mysl.

Shromáždil u_sebe několik bratří zbožného života a mravů, kteří si duchovně rozuměli a žili ve vzájemné lásce a svornosti. Rozhodl, že se budou řídit mnišskými pravidly a slavit bohoslužbu podle návodu ctihodného otce Benedikta.

Pověst o_jeho svatosti se posléze donesla k_sluchu českého knížete slavné paměti Břetislava. Ten rozhodl, že se Prokop má stát opatem.

Prokop se však strachoval mít přednost před ostatními. S_největší mírností a usilovnou pokorou se všemožně zdráhal, dokládaje, že je člověk nezkušený a nehodný a že není schopen poddaným ukládat povinnost poslušnosti. Za svědka tohoto svého nejvnitřnějšího náhledu se dovolával Boha, neboť jenom ten zná všechno, co je skryté.{fnr}2{/fnr} Nakonec se přece jen nechal obměkčit prosbami a všelikým laskavým domlouváním a přemlouváním velmožů. Tak se přes své zdráhání stal opatem. A zcela zjevně na něm spočinula milost Ducha Svatého.

Zakotven na pevném základě ctností a zajištěn svou trvalou vynikající pokorou a láskou, byl tak radostný a plný vlídné dobroty, že ho ti, kdo mu byli poddáni, více milovali, než se ho obávali. Vytrvale jim udílel, všem společně i_jednotlivě, spásná napomenutí a mnohá poučení zpestřená příklady z_minulosti.

Živil se prací svých rukou, mírnil nouzi chudých a věnoval péči všem zarmouceným, a jako dává zkušený lékař nemocným správný lék, otcovsky jim poskytoval útěchu.

A tak až do konce svého života vynikal svatostí a zářil příkladem ctností v_Božím chrámu jako slunce.

Blaze tomu, kdo dnem i_nocí přemítá o_Hospodinově zákoně, podobá se stromu zasazenému u_vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce. {*} Ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Boha v_nebesích.

Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše. {*} Ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Boha v_nebesích.

Blahoslavení tvůrci pokoje, říká evangelista, milovaní, neboť oni budou nazváni Božími syny.{fnr}1{/fnr} Křesťanské ctnosti se ovšem rozvíjejí v_tom, kdo s_ostatními setrvává v_křesťanském pokoji; a nemůže být nazýván Božím synem, koho nelze nazvat tvůrcem pokoje.

Pokoj je to, moji milí, co člověka osvobozuje z_otroctví, činí ho svobodným, mění v_Božích očích jeho postavení, ze služebníka dělá syna, z_otroka činí svobodného. Pokoj mezi bratřími je to, co chce Bůh a z_čeho má radost Kristus; je naplněním svatosti, normou spravedlnosti, učitelem vzdělanosti, strážcem mravů a vůbec chvályhodným způsobem chování. Pokoj je naším přímluvcem, když prosíme; je snadnou a účinnou cestou k_dosažení toho, zač se modlíme, a k_naplnění všech našich tužeb. Pokoj je matkou lásky, poutem svornosti a zřetelným znamením čisté mysli, která od Boha dosáhne toho, co si přeje; ať žádá, oč chce, obdrží všechno, oč prosí. Zachovávat pokoj je příkaz Krále. Vždyť sám Kristus Pán říká: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.{fnr}2{/fnr} To znamená: Zanechávám vás v_pokoji, v_pokoji vás chci znovu nalézt. Když odcházel, chtěl dát, co si přál u_všech najít, až se vrátí.

Je božským příkazem uchovat, co dal: Je to totéž, jako by řekl: chci najít, co jsem zanechal. Zakořenit a pěstovat pokoj je dílo Boží; úplně jej vykořenit, je dílo nepřítele. Neboť jako bratrská láska pochází od Boha, tak nenávist je od ďábla. Proto je každá nenávist zavrženíhodná, neboť je psáno: Kdo nenávidí svého bratra, je vrah.{fnr}3{/fnr}

Hleďte tedy, milovaní bratři, proč je třeba milovat pokoj a vážit si svornosti: to obojí rodí a živí lásku. Vězte, že podle Apoštola láska je z_Boha;{fnr}4{/fnr} je tedy bez Boha, komu chybí láska.

Zachovávejme, bratři, přikázání, neboť prospívají životu. Bratrství ať je hluboce zakořeněné v_pokoji a vzájemná náklonnost ať ho upevňuje léčivým poutem lásky, která přikrývá množství hříchů.{fnr}5{/fnr} Je třeba úplně se oddat lásce, neboť ona působí tolik dobra a tak velkou odměnu. Je třeba chránit pokoj víc než všechny ctnosti, protože v_pokoji je vždycky Bůh.

Milujte pokoj a všechno se uklidní: a Boží církev upevněná jednotou pokoje dosáhne dokonalé soudržnosti ve spojení s_Kristem.

{fn:1}{r}Mt 5,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 14,27{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Jan 3,15{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Jan 4,7{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Petr 4,8{/r}.{/fn}

Lámej svůj chléb hladovému a popřej pohostinství bloudícím ubožákům. {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora a před tebou půjde tvá spravedlnost.

Když vidíš nahého, oblékni ho, a neodmítej pomoc svému bližnímu. {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora a před tebou půjde tvá spravedlnost.

(Kancionál č. 828. Při modlitbě bez zpěvu se může text v_závorkách vynechat.)

Odvážili jsme se kázat vám radostnou Boží zvěst i_přes mnohý těžký zápas

{v}1,4{/v}Víme o_vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. {v}5{/v}Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno (projevy) moci, (činností) Ducha Svatého a hlubokým přesvědčením. Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám.

{v}6{/v}A vy jste napodobovali nás i_Pána, přijali jste nauku v_mnohém soužení, s_radostí Ducha Svatého, {v}7{/v}takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v_Makedonii a Achaji. {v}8{/v}Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i_po všech místech se roznesla (zpráva o_tom), že jste uvěřili v_Boha, takže my o_tom už nemusíme nic říkat. {v}9{/v}Vždyť (tam lidé) sami o_tom vypravují, jakého přijetí se nám u_vás dostalo a jak jste se od model obrátili k_Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a {v}10{/v}vyčkávali z_nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z_mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.

{v}2,1{/v}Bratři, víte sami, že náš příchod k_vám nebyl nadarmo. {v}2{/v}Naopak, po všem tom utrpení a urážkách, které jsme, jak víte, přestáli ve Filipech, odvážili jsme se s_důvěrou v_našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i_přes mnohý těžký zápas. {v}3{/v}Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z_nějakého falešného přesvědčení, z_nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. {v}4{/v}Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v_očích lidí, ale (chceme se líbit) Bohu, který zkoumá naše srdce.

Byli posláni, aby obrátili srdce lidu k_Bohu. {*} S_velkou působivostí vydávali svědectví o_Ježíši Kristu.

Přinesli knihy Písma: Všechno, co je v_nich napsáno, je vdechnuto Bohem. {*} S_velkou působivostí vydávali svědectví o_Ježíši Kristu.

Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl být přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k_Bohu a v_slzách se modlil: „Hospodine, můj Bože, ty, který jsi všechny kůry andělské i_síly netělesné utvořil, nebe sklenul a zemi založil a vše, co jest, z_nebytí v_bytí přivedl, ty, který vždycky a všude nasloucháš těm, kdo činí tvou vůli, kdo se tě bojí a zachovávají tvá přikázání, vyslyš mou modlitbu a ochraň své věrné stádo, jemuž jsi mne, svého neužitečného a nehodného služebníka, postavil do čela.

Ty, který všechny zbavuješ všeliké bezbožné a pohanské zloby těch, kdo rouhavě mluví proti tobě, dej, ať se tvá církev hojně rozroste, spoj všechny vjedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v_tvé pravé víře a správném vyznání, a vdechni jim do srdce slovo svého učení. Je to jistě tvůj dar, žes nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil: usilují o_dobré skutky a konají, co je ti milé. Spravuj je svou mocnou pravicí, vezmi je pod ochranu svých křídel, ať všichni chválí a oslavují tvé jméno, Otče i_Synu i_Duchu Svatý, navěky. Amen.“

Potom všechny políbil svatým políbením a řekl: „Veleben buď Hospodin, že nás nevydal za kořist zubům našich neviditelných nepřátel: léčka se přetrhla{fnr}1{/fnr} a on nás vysvobodil z_jejich zkázy.“ A po těch slovech zesnul v_Pánu ve svých dvaačtyřiceti letech.

Papež pak rozkázal všem Řekům, kteří byli v_Římě, i_všem Římanům, aby přišli se svícemi, zpívali nad ním (liturgii) a vystrojili mu pohřeb, jaký by vystrojili samému papeži. To také učinili.

Ale Cyrilův bratr Metoděj se obrátil na papeže se slovy: „Matka nás zapřísáhla, aby toho, kdo z_nás dříve odejde na soud, dopravil bratr do jeho kláštera a tam jej pohřbil.“

Římští biskupové však řekli papeži: „Jelikož putoval po mnoha zemích, až ho Bůh přivedl sem a zde vzal jeho duši k_sobě, měl by jako ctihodný muž zde také odpočívat.“

Proto ho uložili do hrobu po pravé straně oltáře v_chrámu svatého Klimenta.

Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, {*} budou zářit jako hvězdy na věčné věky.

Dám vám pastýře podle svého srdce a budou vás pást rozumně a moudře. {*} Budou zářit jako hvězdy na věčné věky.

Tato bezbranná panna musela podstoupit, jak je všem známo, krutý zápas. Znenadání se proti ní rozpoutala divoká a slepá bouře a chtěla poskvrnit a zničit její andělskou čistotu. Ale v_této těžké zkoušce říkala božskému Vykupiteli, co lze vyjádřit slovy zlaté knížky „Následování Krista“: „Bude-li mě zkoušet a sužovat mnoho útrap, nebudu se bát zlého, jen když bude se mnou tvá milost. Ona je mou silou, dává mi radu i_pomoc, je mocnější než všichni nepřátelé.“ A podpírána nebeskou milostí, na niž odpovídala její velkodušná a statečná vůle, obětovala svůj život a neztratila slávu panenství.

V_tomto životě prosté dívky, který jsme krátce naznačili, je možno vidět něco, co je hodno nebe, ale hodno i_toho, aby na to dnešní doba pohlížela s_obdivem a úctou. Ať se učí otcové a matky, jak mají děti, které jim dal Bůh, vychovávat k_poctivosti, svatosti a statečnosti, a jak je mají vést k_plnění příkazů katolického náboženství, aby až bude jejich ctnost vystavena zkoušce, s_pomocí Boží milosti obstály a zůstaly nepřemožené, neporušené a bez úhony.

Šťastné děti i_mládí plné nadšení ať se učí nepoddávat se bezmocně žádné prchavé a prázdné rozkoši ani svůdným lákadlům neřestí, ale naopak horlivě usilovat – i_když je to cesta obtížná a plná překážek – o_křesťanskou mravní dokonalost. Můžeme jí s_pevnou vůlí, posilováni nebeskými dary, všichni jednou dosáhnout, budeme-li se o_to snažit a za to prosit.

Všichni zajisté nejsme povoláni k_mučednictví, ale k_dosažení křesťanské statečnosti jsme povoláni všichni. K_statečnosti je však zapotřebí síly, a i_když nedosáhne hrdinského stupně jako u_této andělské dívky, vyžaduje od nás dlouhé poctivé úsilí, které trvá až do konce života. A to lze nazvat pomalým a neustálým mučednictvím, k_němuž nás vybízí božský výrok Ježíše Krista: Nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují.{fnr}1{/fnr}

O_to se tedy všichni snažme, opírajíce se o_nebeskou milost. Ať nás v_tom povzbuzuje svatá Marie Gorettiová, panna a mučednice, a ať nám to z_nebe, kde požívá věčné blaženosti, vyprosí od božského Vykupitele, abychom se všichni, každý podle stavu, v_němž žijeme, rádi řídili ve svých úmyslech i_v_jednání jejím slavným příkladem.

Jak jsi krásná, Kristova panno! {*} Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.

Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. {*} Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.

Z_homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci svatých čínských mučedníků

Posvěť je v_pravdě; tvé slovo je pravda.{fnr}1{/fnr} Tato prosba, obsahující Kristova slova z_velekněžské modlitby pronesené k_Otci při poslední večeři, jako by vycházela ze zástupu svatých a blahoslavených, které Duch Svatý po generace tvoří ve své církvi. Dva tisíce let po začátku díla vykoupení si dnes tuto prosbu vypůjčujeme, majíce před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a jeho sto devatenácti druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil ve své lásce,{fnr}2{/fnr} neboť vyslyšel modlitbu svého Syna, jenž z_nás učinil jeho vlastnictví a jeho svatý lid, rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, přemohl smrt a ukázal slávu vzkříšení.{fnr}3{/fnr}

Církev děkuje Pánu, protože jí žehná a vlévá jí světlo jasem svatosti těchto synů a dcer z_Číny. Dívka Anna Wangová, čtrnáctiletá, odolávala hrozbám kata, který ji vybízel, aby se vzdala víry v_Krista, a když se s_mírem v_duši připravovala ke stětí, řekla: „Brána nebe je otevřena všem!“ a třikrát šeptem vzývala Ježíše. Xi Guizi, osmnáctiletý mladík, neohroženě zvolal na ty, kteří mu právě usekli pravou paži a pokoušeli se mu zaživa stáhnout kůži: „Každá část mého těla a každičká kapka mé krve vám bude připomínat, že jsem křesťan.“

Se stejnou statečností a radostí vydalo svědectví dalších osmdesát pět Číňanů, mužů i_žen různého věku a stavu, kněží, řeholnic a věřících laiků, kteří svou neotřesitelnou věrnost ke Kristu a církvi stvrdili obětí života. Stalo se to v_různých dobách a za obtížnýh a nesnadných časů dějin čínské církve.

V_tomto sboru mučedníků se skví také třiatřicet misionářů a misionářek. Ti opustili svou vlast, pokusili se proniknout do myšlení Číňanů a do místních poměrů, přijali s_velkou láskou zvláštnosti oněch končin a zatoužili tam hlásat Krista a sloužit tamějšímu národu. Jejich hroby tam dosud jsou, aby ukazovaly, že misionáři tam patří jako do své vlasti, kterou si přes lidskou slabost upřímným srdcem zamilovali a pro kterou vynakládali všechny své síly. „Nikomu jsme neuškodili,“ odpověděl biskup František Fogolla guvernérovi, který se chystal ho zabít vlastním mečem, „naopak jsme mnoha lidem byli prospěšní.“

{fn:1}{r}Jan 17,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 17,26{/r}.{/fn} {fn:3}Druhá eucharistická modlitba.{/fn}

Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují a pomlouvají. {*} Tak budete syny svého nebeského Otce.

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. {*} Tak budete syny svého nebeského Otce.

Když chceš začít něco dobrého, pros nejdřív naléhavě Boha, aby to přivedl k_dobrému konci, aby se ten, který nás již s_láskou přijal mezi své syny, nemusel jednou rmoutit nad našimi špatnostmi. Neboť všech jeho darů, které do nás vložil, máme vždycky užívat k_jeho službě tak, aby jednou jako rozhněvaný otec své syny nevydědil, ani aby nás jako obávaný pán, popuzený našimi zlými činy, neodsoudil k_věčnému trestu jako ničemné služebníky, kteří ho nechtěli následovat, a tak vejít do slávy.

Povstaňme tedy konečně, když nás Písmo vybízí: Už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku.{fnr}1{/fnr} Otevřme své oči božskému světlu, které nás promění, slyšme velmi pozorně, k_čemu nás denně vyzývá hlas Boží: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.{fnr}2{/fnr} A opět: Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.{fnr}3{/fnr}

A co říká? Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina.{fnr}4{/fnr} Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla temnota.{fnr}5{/fnr}

A Pán hledá v_množství lidu, na nějž to volá, svého služebníka, a znovu říká: Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí?{fnr}6{/fnr} Uslyšíš-li to a odpovíš-li: „Já“, řekne ti Bůh: „Chceš-li mít pravý a věčný život, zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o_něj!{fnr}7{/fnr} A když to budete dělat, mé oči budou nad vámi bdít a můj sluch bude nakloněn k_vašim prosbám, a dříve než mě budete vzývat, řeknu vám: Zde jsem.“{fnr}8{/fnr}

Co nám může znít líbezněji, drazí bratří, než tento hlas našeho Pána, který nás zve? Hle, Pán nám ve své dobrotě ukazuje cestu k_životu.

Opásejme se tedy vírou{fnr}9{/fnr} a konáním dobrých skutků, a pod vedením evangelia choďme po jeho stezkách, abychom jednou mohli uvidět toho, který nás povolal do svého království.{fnr}10{/fnr} Chceme-li přebývat ve stanu jeho království, musíme se spěšně ubírat cestou dobrých skutků, jinak tam nedojdeme.

Tak jako je horlivost ve zlém, plná hořkosti, a taková horlivost odvádí od Boha a vede do pekla, tak je také horlivost v_dobrém, a ta odvádí od špatností a vede k_Bohu a k_věčnému životu. Tuto horlivost mají mniši projevovat s_největší láskou, to znamená: v_uctivosti předcházet jeden druhého;{fnr}11{/fnr} s_velikou trpělivostí vzájemně snášet své nedostatky tělesné i_duševní: v_poslušnosti se navzájem předstihovat; nikdo ať nehledá to, co považuje za svůj vlastní prospěch, ale spíše to, co prospívá druhému; ať si s_čistým úmyslem prokazují bratrskou lásku; ať jsou z_lásky plní bázně před Bohem; ať s_upřímnou a pokornou oddaností milují svého opata; a ničemu ať nedávají přednost před Kristem. Ten kéž nás všechny dovede do věčného života.

{fn:1}{r}Řím 13,11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 95 (94),7-8{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}{r}Zj 2,7{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 34 (33),12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 12,35{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 34 (33),13{/r}.{/fn} {fn:7}Tamtéž, v. {r:Žl 34 (33),}14-15{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Iz 58,9{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ef 6,14-15{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Sol 2,12{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Řím 12,10{/r}.{/fn}

Můj synu, dbej na má slova, k_mým řečem nakloň svůj sluch! {*} Kéž se líbí tvým očím moje cesty!

Když byl svatý služebník Boží pomazán na krále, nespokojil se s_pečováním o_pozemské království, ale chtěl dosáhnout koruny nesmrtelnosti. Proto se rozhodl zápasit pro nejvyššího Krále, jemuž sloužit znamená kralovat. Usiloval velmi snažně o_šíření víry a bohoslužby, dával kostelům do vlastnictví majetek a štědře podporoval jejich výzdobu. Založil na svých statcích bamberské biskupství, určil mu za patrony apoštolská knížata Petra a Pavla a slavného mučedníka Jiřího, a zvláštním ustanovením předal toto biskupství pod ochranu svaté římské církve, aby prokázal nejvyššímu stolci čest, jaká mu z_božského ustanovení patří, a zároveň aby touto záštitou nově založené biskupství upevnil a zabezpečil.

Aby bylo všem zřejmé, jak prozíravě se svatý Jindřich staral i_do budoucna o_mír a pokoj pro nové biskupství, které založil, uvádíme zde stvrzovací listinu:

„Jindřich, král z_dobroty Boží, která všechno řídí, všem dítkám církve, nynějším i_budoucím. Blahodárná nauka Písma svatého nás vede a povzbuzuje k_tomu, abychom opustili časné statky, nechali stranou pozemské výhody a snažili se získat věčný a trvalý příbytek v_nebi. Neboť pozemská sláva, jíž se nám dostane, je prchavá a prázdná, jestliže při ní nemyslíme na nebeskou věčnost. Ale Bůh se ve svém slitování postaral lidstvu o_užitečný lék tím, že dal možnost získat za pozemské jmění podíl v_nebeské vlasti.

Pamětlivi této Boží dobroty a s_vědomím, že jsme byli povýšeni ke královské důstojnosti bez zásluh, jenom z_Božího slitování, považujeme za vhodné zvelebovat kostely, postavené našimi předchůdci, a k_větší Boží slávě budovat také nové a prokazovat jim poctu dary, jimiž se projeví naše vděčná zbožnost. Neboť nechceme být hluší k_příkazům Páně, ale poslušně dbát božských rad, a proto poklady, jimiž nás zahrnula Boží štědrost, chceme ukládat v_nebi, kde zloději nevykopávají ani nekradou a kde nerozežírá ani rez ani mol{fnr}1{/fnr} a kde také naše srdce s_touhou a láskou často prodlévá, když si připomínáme, co jsme tam shromáždili.

Proto dáváme na vědomí celému společenství věřících, že jsme místo z_našeho otcovského dědictví, zvané Bamberg, povýšili na sídlo biskupské, a přejeme si, aby se tam slavně konala památka na nás i_na naše rodiče a aby se tam neustále slavila spasitelná oběť za všechny pravověrné křesťany.“

Moudrost ho ubránila před nepřáteli, zachránila ho před zákeřníky, aby poznal, že nade vším vítězí Boží bázeň, {*} a dala mu věčnou slávu.

Ona vedla spravedlivého po přímých stezkách, ukázala mu Boží království {*} a dala mu věčnou slávu.

Z_listu svatého Theodora Studijského, opata, bratřím, kteří byli pro Krista vězněni v_různých žalářích

Co znamená to, co teď prožíváme? Potěšení a radost, neboť nám byla dána milost podstoupit pro Krista mučednický zápas, neboť kvůli Božímu slovu nás dali do vězení a na mučidla, neboť pro Krista, toho, jenž za nás byl zbičován, ponížen a nakonec i_ukřižován, byli jsme zasypáni ranami a urážkami. Kdo by nezpíval chválu? Kdo by neoslavoval? Východ se raduje, jásá Západ, plesá celá církev od všech čtyř stran světa. Ale proč mluvit jen o_zemi? I_samo nebe je plné radosti. Právem se tudíž raduji a těším spolu s_vámi, bratři moji milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno.{fnr}1{/fnr} A také vy se radujte a těšte se mnou.

Ze všeho nejdříve si musíme říci jednu pravdu: že nejsme vystavováni utrpení a soužení do té míry, jak zamýšlejí a chtějí ti, kteří nás trýzní – neboť v_takovém případě bychom ve zkoušce neobstáli – nýbrž jen do té míry, jakou dovolí Kristus. Ten řídí celý zápas a přitom zápolí spolu s_námi; ten připustí ve svém spravedlivém rozhodování jenom zápasy podle míry a množství síly jednoho každého z_nás. Svědkem toho je Pavel, když volá: Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z_ní vyjít, a sílu, jak ji snášet.{fnr}2{/fnr}

Nuže bratři, vytrvat! Bůh už splétá věnce za vítězný zápas pro víru. Nestyďme se tedy za svědectví našemu Kristu.

I_teď je Boží církev zalévána mučednickou krví. A zalévají ji zvláště ti, kdo dosud zápasí a jsou stíháni různými útrapami. Svou krev jako by proléval každý, kdo je držen ve vězení, kdo je odloučen od ostatních, koho svírají úzkosti, komu není dáno vidět žádnou lidskou tvář, kdo je připravován o_základní potřeby, kdo hladoví a žízní, kdo nespatří ani sluneční paprsek, kdo den ze dne hledí smrti v_tvář, jak říká Pavel,{fnr}3{/fnr} kdo je každodenně zabíjen, jak zpívá David.{fnr}4{/fnr} Ale jestliže s_Kristem zemřeme, budeme s_ním i_žít, jestliže vytrváme, budeme s_ním i_kralovat.{fnr}{/fnr}

Je to milost Boží, která si od dávných dob vyvoluje ty, kdo mají být Kristovými svědky; a tak z_pokolení do pokolení vyvstávají noví mučedníci. Je nezbytné, aby přicházela pohoršení,{fnr}6{/fnr} řekl Kristus, aby vyvolení zazářili jako slunce{fnr}7{/fnr} a plevel byl zjevný jako noc.

V_tomto křivém a zvráceném čase buďme, bratři, jako hvězdy zářící do temné noci bludu, jak si nás Kristus vyvolil pro svou slávu, k_chvále pravé víry. Stejně jako nám staří, tak i_my těm, kdo přijdou po nás, poskytněme oporu a příklad k_následování, abychom se v_Kristův den mohli radovat.

Kéž se vám nestane, o_čem zpíváte v_žalmu: Téměř již zakolísaly mé nohy, málem již uklouzly mé kroky, neboť jsem záviděl bezbožným.{fnr}8{/fnr} Vždyť to i_ono jsem sám viděl. Ale kéž je vám spíš dáno slyšet, jak Pán říká: Jen na mě počkej, na den, kdy vstanu.{fnr}9{/fnr} A kdo vytrvá až do konce, bude spasen.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}{r}Flp 4,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 10,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 15,31{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 44 (43),23{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Tim 2,11-12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 18,7{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Dan 12,3{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 73 (72),2-3{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Sof 3,8{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Mk 13,13{/r}.{/fn}

Kdo je ten věrný služebník, kterého Pán ustanovil, aby se staral o_společenství bratří? {*} Blaze tomu, kdo věrně koná svou službu.

Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. {*} Blaze tomu, kdo věrně koná svou službu.

Nejdříve se zmíním o_svaté lásce, protože to je kořen všech ctností, a Kamilovi byla ze všech darů nejbližší. On tak hořel touto svatou ctností nejen vůči Bohu, ale také vůči bližním, a zvláště nemocným. Stačilo mu jenom je uvidět, a hned se jeho srdce rozplývalo soucitem a úplně zapomněl na všechno pozemské štěstí, potěšení a přání. Ať obsluhoval jakéhokoli nemocného, zdálo se, že se takřka cele vyčerpává a stravuje velikou láskou a soucitem. Rád by byl vzal na sebe každou jejich slabost či jakékoli jiné zlo, jen aby zmírnil jejich bolest nebo je zbavil nemoci.

Tak živě si v_nich představoval Kristovu osobu, že když jim podával jídlo, byl často v_mysli cele zaujat tím, že jsou pro něj Kristus, takže si od nich vyprošoval milost a odpuštění hříchů. Choval se před nimi tak uctivě, jako by byl opravdu a osobně v_přítomnosti svého Pána. O_ničem jiném nemluvil častěji a horlivěji než o_svaté lásce, a byl by si přál ji vštípit do srdce všech smrtelníků.

Aby své řeholní bratry nadchl pro tuto nejpřednější ctnost, měl ve zvyku zdůrazňovat jim láskyplná slova Ježíše Krista: Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě.{fnr}1{/fnr} Zdálo se, že má tato slova opravdu vryta v_srdci, tolikrát je říkal a opakoval.

Tak veliká a široce otevřená byla Kamilova láska, že uzavíral do své neobyčejné slitovnosti a dobroty nejen nemocné a umírající, ale vůbec všechny chudáky a ubožáky. Zkrátka, měl tak soucitné srdce vůči potřebným, že říkával: „Kdyby nebylo ve světě chudých, bylo by třeba je vyhledávat a vyhrabávat ze země, jen aby jim bylo možno prokazovat dobro a milosrdenství.“

Ujímejte se nemocných, usilujte vždycky o_dobro mezi sebou i_ke všem. {*} Tak to Bůh očekává od těch, kdo se hlásí ke Kristu.

Přijímejte proto jeden druhého, jako i_Kristus přijal vás. {*} Tak to Bůh očekává od těch, kdo se hlásí ke Kristu.

Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou{fnr}1{/fnr} a tajemství, které bylo skryté od věků.{fnr}2{/fnr} Kdo s_celou rozhodností obrátí svou tvář k_této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s_vírou, nadějí a láskou, s_oddaností, obdivem a radostí, s_uznáním, chválou a jásotem, ten s_ním koná paschu, to je přechod:{fnr}3{/fnr} přechází s_holí kříže Rudým mořem,{fnr}4{/fnr} odchází z_Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu{fnr}*{/fnr}, a s_Kristem spočine v_hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v_ráji.{fnr}5{/fnr}

Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti a v_nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v_Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.{fnr}6{/fnr}

Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v_četbě, ptej se Ženicha, a ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k_Bohu zcela zvláštním pomazáním a žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v_Jeruzalémě{fnr}7{/fnr} a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti.{fnr}8{/fnr} Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.{fnr}9{/fnr}

Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s_ukřižovaným Kristem z_tohoto světa k_Otci,{fnr}10{/fnr} aby nám ukázal Otce a my mohli říci s_Filipem: To nám stačí.{fnr}11{/fnr} Slyšme s_Pavlem: Stačí ti moje milost.{fnr}12{/fnr} Plesejme s_Davidem: Touhou hyne mé tělo i_duše, Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.{fnr}13{/fnr} Požehnán buď Hospodin navěky! Staň se, staň se!{fnr}14{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Ex 25,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Kol 1,26{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ex 12,11{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ex 14,16{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}Ex 16,32-34{/r}; {r}Zj 2,17{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 23,43{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 2,10{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 31,9{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Job 7,15{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ex 33,20{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 13,1{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Jan 14,8{/r}.{/fn} {fn:12}{r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Žl 73 (72),26{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Žl 89 (88),53{/r}.{/fn}

Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v_Bohu a Bůh v_něm. {*} A že v_nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

Bůh stvořil moudrost v_Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. {*} A že v_nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

Je vyvolena panna z_královského rodu Davidova, aby počala svaté dítě, a má toto božské i_lidské dítě počít dříve duchovně než tělesně. A aby se při neznalosti Božího úmyslu nezalekla tak neobvyklých účinků, dovídá se z_rozhovoru s_andělem, co v_ní má vykonat Duch Svatý. A ta, která se má již brzy stát Rodičkou Boží, věří, že to nebude na úkor její čistoty. Proč by měla pochybovat o_nevídaném početí, když je jí slíbeno, že to způsobí moc Nejvyššího? Její víru má utvrdit také to, co podivuhodného se na důkaz už stalo s_Alžbětou: proti všemu očekávání čeká dítě. A ten, který chtěl, aby počala ta, která byla neplodná, může nepochybně dát, aby počala i_panna.

Boží Slovo, sám Bůh, Syn Boží, ten, který byl na počátku u_Boha, všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic,{fnr}1{/fnr} se tedy stal člověkem, aby vysvobodil člověka od věčné smrti. Sklonil se a přijal naši nízkost, ale nezmenšila se tím jeho vznešenost: zůstal tím, co byl, a přijal to, co nebyl, a tak sjednotil pravou přirozenost služebníka s_tou přirozeností, v_níž je roven Otci. Spojil obojí takovým svazkem, že jeho slavná přirozenost nepohltila tu nižší, ani přijetí nižší přirozenosti nic neubralo té vyšší.

Oběma přirozenostem tedy zůstalo, co jim patří, a jsou spojeny v_jednu osobu: nízkost byla přijata vznešeností, slabost silou, smrtelnost věčností. A aby byl splacen dluh ležící na nás na všech, je neporušitelná přirozenost spojena s_přirozeností schopnou trpět, pravý Bůh i_pravý člověk jsou v_Pánu Ježíši spojeni vjedno. A tak mohl, jak to bylo přiměřené pro naše uzdravení, jeden a tentýž prostředník mezi Bohem a lidmi{fnr}2{/fnr} jednak zemřít, jednak vstát z_mrtvých. Proto právem zrození spásy nijak neporušilo nedotčené panenství, neboť příchod pravdy byl ochranou čistoty.

Milovaní, takové narození bylo vhodné pro Krista, Boží moc a Boží moudrost,{fnr}3{/fnr} aby nám byl lidstvím roven a božstvím nás převyšoval. Neboť kdyby nebyl pravý Bůh, nepřinesl by nám uzdravení, a kdyby nebyl pravý člověk, nemohl by nám dát příklad.

Proto při narození Páně jásají andělé, zpívají Sláva na výsostech Bohu a zvěstují na zemi pokoj lidem dobré vůle.{fnr}4{/fnr} Vidí totiž, jak se ze všech národů světa vytváří nebeský Jeruzalém. Jak velice se mají lidé při své ubohosti radovat z_tohoto nevýslovného díla Boží lásky, když to působí takovou radost andělům při jejich vznešenosti!

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,1.3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 2,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 1,24{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 2,14{/r}.{/fn}

Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. {*} Budou mě blahoslavit všechna pokolení.

Shlédl na svou nepatrnou služebnici, {*} Budou mě blahoslavit všechna pokolení.

Česlav byl jedinečným vzorem všech ctností. Svým ctihodným životem a svatým kázáním odvrátil od hanebnosti a bohaprázdného života mnoho ničemů a nemálo lidí nestoudných, a přivedl je k_lásce ke Kristu a k_úsilí o_ctnostný život. Celou řadu jich dokonce získal pro vstup do kazatelského řádu.

Měl totiž dar povzbuzovat laskavými slovy a s_bohatou vynalézavostí velebit ctnosti a proslul i_znamenitou učeností a výmluvností. A tak slovem i_příkladem úspěšně uváděl ve skutek spásu, a to nejen vlastní, ale i_nemála jiných lidí. On je tedy vpravdě hlasatel spásy a Kristův svědek, neboť vydal svědectví pravdě,{fnr}1{/fnr} a platí o_něm, že jak zní jeho jméno, taková je i_jeho chvála.{fnr}2{/fnr}

Když se blížila jeho smrt, řekl spolubratřím: Pokud jde o_mne, synové moji, nemějte starost. Doufám, že Bůh, kdysi přísný posuzovatel mého počínání, teď spravedlivý, ale milosrdný soudce, mi bude milostiv. Jestliže jsem skončil běh pozemského života, jak se domnívám, k_jeho chvále a v_této aréně jsem si vedl jako neporažený zápasník, Bůh ke mně přistoupí, aby mi přiřkl odměnu a věnec vítěze.{fnr}3{/fnr} Ale svírá mě starost o_vás, jelikož vás opouštím, byť jen tělem, nikoli duchem. A protože už s_vámi nemohu déle pobývat, do posledního haléře vás ustanovuji dědici svého bohatství. Toho, které mám také uloženo v_nebeské pokladnici a o_které mě nepřipraví soumrak života, ale které onen den hojně rozmnoží.

{fn:1}Srov. {r}Jan 5,33{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 48 (47),11{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Tim 4,7-8{/r}.{/fn}

Nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. {*} Každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, jak je chtěl Kristus dát.

Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele. {*} Každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, jak je chtěl Kristus dát.

Blažený Apolinář ozdobil církev slávou mučednictví doma i_po světě. Právem Apolinář, protože podle přikázání svého Boha zde ztratil svůj život, aby jej získal ve věčnosti navždy. Blahoslavený ten, jenž takto svůj běh skončil, víru si uchoval,{fnr}1{/fnr} aby byl na místě shledán opravdu jako první od těch, kdo na něho spoléhají. A nikdo ať si nemyslí, že pod jménem vyznavače by byl menší než jako mučedník, když ho vidí, jak se na Boží pokyn každodenně znovu a znovu vrací na zápasiště. Slyš, co říká Pavel: Den co den umírám.{fnr}2{/fnr} Jedenkrát zemřít je přece málo pro toho, kdo může svému Králi odvádět slavné vítězství nad nepřáteli často. Mučedníka nedělá tolik smrt, jako víra a oddanost, a je-li znakem zmužilosti padnout v_šiku v_boji z_lásky ke Králi, pak vytrvat dlouho v_zápase a dovést jej ku konci znamená zmužilost navýsost. Takže zuřivý nepřítel nevytvořil mučedníka, jelikož mu hned nezpůsobil smrt, ale osvědčil ho a vyzkoušel, jelikož ho nepřipravil o_víru; vystřelil všechny možné střely a vyhledal všechny druhy svých zbraní, leč s_postavením statečného vůdce pohnout nedokázal, ani narušit jeho odhodlání. V_případě potřeby nedbat pozemského života a pro Pána jej obětovat je, bratři, to největší; ctí a slávou ovšem rovněž žít a spolu se svým Mistrem nedbat světa a pohrdat jím.

Kristus spěchá k_mučedníkovi, mučedník spěchá ke svému Králi. Oprávněně říkáme, že spěchá, v_souladu se slovy prorokovými: Probuď se, pojď mi naproti a pohleď.{fnr}3{/fnr} Aby si svatá církev udržela svého Zastánce, běží usilovně vstříc Kristu: aby uchovala korunu vítězné spravedlnosti a v_době války si zajistila svého Bojovníka. Vyznavač často proléval svou krev a jak svými ranami, tak vírou své duše vydával svědectví svému Stvořiteli. Vzhlížel k_nebesům a odvracel oči od tělesnosti a pozemskosti. A zvítězil, udržel se. Křehké dosud dětství církve dosáhlo toho, že mučedník ztlumil svou touhu po mučednictví. Mluvím o_dětství, to totiž vždycky dosáhne všeho a přitom bojuje více slzami než zvažováním sil. Vzhled a úsilí mocných nezmohou totiž tolik, kolik zmohou dětské slzy, neboť zatímco mocní drtí těla, dětský pláč láme srdce, a tam, kde se s_úsudkem rozumu sotva pohne, na všechno přistoupí shovívavá dobrota.

A co ještě? Svatá matka církev se vždycky snažila, aby se nikdy neodloučila od svého biskupa. A on žije, ano, jako dobrý pastýř je uprostřed svého stáda, a i_když nás co do těla na čas předešel, jeho duch se nikdy nevzdaluje. Říkám, že nás předešel svým stavem, ale jinak mezi námi přebývá, odpočívá tu jeho tělo. Potlačen je ďábel, zemřel pronásledovatel. A hle, kraluje a žije ten, jenž toužil být zabit pro svého Krále.

{fn:1}Srov. {r}2 Tim 4,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 15,31{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 59 (58),5{/r}.{/fn}

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v_onen den předá Pán, spravedlivý soudce.

Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v_onen den předá Pán, spravedlivý soudce.

Abychom žili duchovním životem, který je nám společný s_nebeskými anděly a blaženými duchy, s_nimiž jsme stvořeni i_my jako Boží obraz a podle Boží podoby, k_tomu nutně potřebujeme chléb milosti Ducha Svatého a Boží lásky. Ale milost a láska nemůže být bez víry, neboť bez víry se Bohu nelze líbit.{fnr}1{/fnr} A víra nevzniká bez kázání Božího slova. Víra je z_hlásání, hlásání pak se děje slovem o_Kristu.{fnr}2{/fnr} Kázání Božího slova je tedy nutné k_duchovnímu životu, jako setí k_životu tělesnému.

Proto říká Kristus: Jeden rozsévač vyšel rozsévat.{fnr}3{/fnr} Vyšel rozsévač, hlasatel spravedlnosti, a víme z_Písma, že tím hlasatelem byl Bůh, když dal na poušti živým hlasem z_nebe celému lidu zákon spravedlnosti; jindy to byl Boží anděl, který na místě nářků vytýkal lidu přestoupení Božího zákona, a všichni synové Izraele po andělově kázání se zkroušeným srdcem propukli v_hlasitý pláč;{fnr}4{/fnr} také Mojžíš hlásal všemu lidu zákon Boží na polích moabských, jak je to psáno v_Deuteronomiu. A nakonec přišel Kristus, Bůh a člověk, aby hlásal Boží slovo, a za týmž účelem poslal apoštoly, jako dříve posílal proroky.

Kázání je tedy úkol apoštolský, andělský, křesťanský, božský. Neboť Boží slovo je plné veškeré dobroty, je to poklad všech dober. Z_něho je víra, naděje a láska, z_něho jsou všechny ctnosti, všechny dary Ducha Svatého, všechna blahoslavenství v_evangeliu, všechny dobré skutky, všechny životní zásluhy, všechna sláva nebeského ráje: Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši.{fnr}5{/fnr}

Slovo Boží je pro rozum světlem a pro vůli ohněm, aby mohl člověk poznávat a milovat Boha. A pro vnitřního člověka, který žije skrze milost z_Ducha Božího, je chlebem a vodou: ale chlebem, který je sladší než med a plástev medu, vodou, která je lepší než víno a mléko. Je pro duši duchovním pokladem zásluh, a proto se o_něm říká, že je zlatem a převzácným drahokamem. Na srdce zatvrzelé v_neřestech je kladivem, a proti tělu, světu a ďáblu je mečem, který ničí všechny hříchy.

{fn:1}Srov. {r}Žid 11,6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 10,17{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 13,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sd 2,4{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jak 1,21{/r}.{/fn}

Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst. {*} Řekni judským městům: Hle, váš Bůh!

Pojď za mnou, jdi a zvěstuj Boží království! {*} Řekni judským městům: Hle, váš Bůh!

{v}12,1{/v}Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v_oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. {v}2{/v}A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

{v}3{/v}Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z_vás: Nikdo ať si o_sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s_tím, v_jaké míře udělil Bůh každému víru. {v}4{/v}Jako máme v_jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, {v}5{/v}tak i_my, i_když je nás mnoho, jsme jedním tělem v_Kristu, k_sobě navzájem jsme však údy. {v}6{/v}Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z_vnuknutí, ať ho užívá úměrně k_vlastní víře. {v}7{/v}Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, {v}8{/v}kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v_čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s_radostí.

{v}9{/v}Láska ať je bez přetvářky. Mějte v_ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. {v}10{/v}V_bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v_uctivosti předcházejte jeden druhého. {v}11{/v}V_horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, {v}12{/v}v_naději se radujte, v_soužení buďte trpěliví, v_modlitbě vytrvalí. {v}13{/v}S_věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. {v}14{/v}Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, a neproklínejte. {v}15{/v}Radujte se s_radujícími, plačte s_plačícími. {v}16{/v}Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k_věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří.

{v}17{/v}Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Usilujte o_dobro pro všechny lidi. {v}18{/v}Jak je to jen možné – pokud záleží na vás – žijte v_pokoji se všemi lidmi. {v}19{/v}Nezjednávejte si svoje právo sami, moji drazí, ale nechte Boha, aby on spravedlivě potrestal. Stojí totiž v_Písmu: „Mně patří pomsta, já odplatím“, praví Pán. {v}20{/v}Ale (spíše naopak): „Když tvůj nepřítel má hlad, dej mu najíst, když má žízeň, dej mu napít. Budeš-li to tak dělat, nahrneš mu na hlavu žhavé uhlí". {v}21{/v}Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem.

Změňte se a obnovte svoje smýšlení, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Když Marie Magdalská přišla ke hrobu a nenašla tam Pánovo tělo, domnívala se, že ho odnesli, a oznámila to učedníkům. Ti přišli, uviděli a uvěřili, že je tomu tak, jak to žena řekla. Pak je o_nich napsáno: Učedníci se pak zase vrátili domů.{fnr}1{/fnr} A následuje: Marie však stála venku u_hrobky a plakala.{fnr}2{/fnr}

Nyní je třeba se zamyslit nad tím, jak veliká a silná láska planula v_srdci této ženy, že neodešla od Pánova hrobu, i_když odešli i_jeho učedníci. Usilovně hledala toho, kterého nenašla, plakala při tom hledání, domnívala se, že ho odnesli, a vroucně po něm toužila. A proto ho tehdy ona jediná uviděla, protože tam zůstala a dále hledala. Vždyť úspěch dobrého díla závisí na vytrvalosti, a sama Pravda říká: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.{fnr}3{/fnr}

Na začátku tedy hledala, a nenalezla; ale nepřestala hledat, a proto nalezla. Dlouhým čekáním rostla její touha a byla stále větší, až mohla uchopit, co nalezla. Vždyť svatá touha dlouhým čekáním roste. Jestliže však čekáním ochabuje, není to pravá touha. Tak velkou láskou planuli ti, kdo dospěli k_pravdě. Proto říká David: Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?{fnr}4{/fnr} A také církev říká v_Písni písní: Jsem raněna láskou,{fnr}5{/fnr} a na jiném místě: Má duše umdlévá.{fnr}6{/fnr}

Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?{fnr}7{/fnr} Má uvést příčinu své bolesti, aby vzrostla touha, a tím, že vysloví jméno hledaného, vzplane k_němu ještě větší láskou.

Ježíš jí říká: Marie!{fnr}8{/fnr} Když ji nazval jenom „ženo“, nepoznala ho, oslovuje ji tedy jejím jménem, jako by jí tím říkal: „Poznej toho, kdo tě dobře zná. Neznám tě jen všeobecně jako ostatní, tebe znám zcela jedinečně.“ A Marie, protože je oslovena svým jménem, poznává toho, kdo ji oslovil, a ihned mu říká Rabbuni, to znamená Mistře.{fnr}9{/fnr} Neboť on to byl, koho kolem sebe venku hledala, a rovněž on to byl, kdo ji k_tomu vnitřně vedl.

{fn:1}{r}Jan 20,10{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 20,11{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 10,22{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 42 (41),3{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Pís 2,5{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Pís 5,6{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 20,15{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 20,16{/r}.{/fn} {fn:9}Tamtéž.{/fn}

Vrátila se od hrobu a oznámila učedníkům, že viděla Pána. {*} Jak je šťastná, že ona jako první mohla donést zprávu, že Kristus vstal z_mrtvých a žije!

Spatřila toho, kterého milovala a dlouho s_pláčem hledala, a zvěstovala to apoštolům. {*} Jak je šťastná, že ona jako první mohla donést zprávu, že Kristus vstal z_mrtvých a žije!

Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys předpověděl svou smrt a při poslední večeři jsi podivuhodně proměnil chléb ve své drahocenné tělo a dal jsi ho z_lásky apoštolům na památku svého svatého umučení; a tím, že jsi jim svýma drahýma rukama umyl nohy, dal jsi jim příklad pokory a ukázal svou velikou poníženost.

Čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tvé nevinné tělo prolévalo v_úzkosti před utrpením a smrtí krvavý pot, a přece jsi dokonal naše vykoupení, jak sis to vzal za úkol, a tím jsi jasně ukázal svou lásku k_lidskému pokolení.

Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys byl veden ke Kaifášovi, a ačkoli jsi soudce všech, ponížil ses a dal se předvést před Pilátův soud.

Sláva tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys strpěl posměch, když jsi byl oděn purpurem a korunován ostrým trním, a snášel jsi s_velikou trpělivostí, když plivali do tvé slavné tváře, zavázali ti oči, a když nečisté ruce ničemů surově tloukly tvůj obličej a hlavu.

Chvála tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys dopustil s_takovou trpělivostí, aby tě přivázali k_sloupu, hrozně zbičovali a celého zbroceného krví tě odvedli před Pilátův soud jako nevinného Beránka.

Čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Celé tvé slavné tělo bylo zkrvavené a tys byl odsouzen k_smrti na kříži; s_bolestí jsi nesl kříž na svých ramenou, a když tě zběsilci přivedli na místo umučení a vzali ti šat, přibili tě na kříž, a tys to tak chtěl.

Neustálá čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys ve své veliké tísni láskyplně a odevzdaně pohlédl na svou vznešenou matku, která nikdy nezhřešila a nikdy nesouhlasila ani s_nejmenším hříchem, a tys ji těšil a svěřil svému učedníkovi, aby ji věrně opatroval.

Věčně buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys ve svém smrtelném zápasu milosrdně slíbil zločinci, který se na tebe obrátil, nebeskou slávu, a tím jsi dal všem hříšníkům naději na odpuštění.

Věčná chvála tobě, můj Pane Ježíši Kriste, za každou hodinu, kterou jsi v_největší hořkosti a úzkosti protrpěl na kříži pro nás, hříšníky; tehdy palčivá bolest z_tvých ran pronikala tvou duši a krutě probodávala tvé nejsvětější srdce až do chvíle, kdy se zastavilo a tys šťastně vydechl naposled a nakloniv hlavu odevzdal ses pokorně do rukou Boha, svého Otce, a pak tvé mrtvé tělo vychladlo.

Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Ty jsi svou drahocennou krví a nejsvětější smrtí vykoupil duše a milosrdně je přivedl z_vyhnanství zpět k_věčnému životu.

Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys dopustil, aby ti byl pro naši spásu kopím probodnut bok a srdce, a proudem jsi vylil ze svého boku drahocennou krev a vodu, abys nás vykoupil.

Sláva tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys chtěl, aby tvoji přátelé sňali tvé požehnané tělo z_kříže a aby spočinulo na rukou tvé matky, plné bolesti; tys dovolil, aby tvé tělo zavinula do pláten, aby bylo pochováno v_hrobě a aby ho tam hlídali vojáci.

Věčná čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys třetího dne vstal z_mrtvých a ukázal ses živý svým vyvoleným svědkům, a po čtyřiceti dnech jsi vystoupil před očima mnohých na nebesa a uvedl tam na čestné místo své přátele, které jsi vysvobodil z_říše zemřelých.

Jásot a věčná chvála tobě, Pane Ježíši Kriste: Tys poslal Ducha Svatého do srdcí svých učedníků a roznítil v_nich nesmírnou božskou lásku.

Buď veleben, chválen a oslavován navěky, můj Pane Ježíši Kriste: Ty ve svém nebeském království sedíš na trůně ve slávě svého božství a žiješ přitom jako člověk se všemi nejsvětějšími údy, které jsi přijal z_těla Panny Marie; a tak přijdeš v_soudný den, abys soudil duše všech živých i_mrtvých. Neboť ty žiješ a kraluješ s_Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.

Kristus nás miluje a svou krví nás zbavil hříchů, {*} jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

Žijte v_lásce, jako i_Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás. {*} Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

Vy víte, drazí v_Kristu, že po zpronevěře Božím příkazům nemůže duše poznat Boha jinak, než když se vzdálí od lidí a ode všech světských zaměstnání. Pak totiž dobře vidí, jak usilovně se proti ní staví její protivník. Až když je tento protivník, s_duší zápasící, odhalen a ten, jenž se s_ní kdysi utkával, je poražen, zabydluje se v_ní sám Bůh a její zármutek se proměňuje v_radost a veselí. Jestliže však je člověk v_této bitvě přemožen, zaplaví ho smutek a chlad a mnoho jiných věcí a nesnáze všeho druhu.

Právě proto žili Otcové v_poušti osamělým životem, jako už dříve Eliáš z_Tishbe nebo Jan Křtitel. Nemyslete si, že se stali spravedlivými uprostřed lidí, protože jsme se o_nich dověděli, když svou spravedlnost mezi lidmi uskutečňovali. Oni totiž předtím setrvávali v_hlubokém mlčení, a právě tímto způsobem se jim dostalo božských ctností a Bůh v_nich přebýval. Teprve potom je Bůh poslal mezi lidi, až když dosáhli všech ctností potřebných k_tomu, aby se stali rozdavateli Boží milosti a mohli uzdravovat lidi z_jejich neduhů. Stali se lékaři duší, protože chtěli léčit jejich slabost. Právě proto byli vytrženi z_mlčení a posláni mezi lidi. Posíláni jsou ovšem teprve tehdy, když jsou uzdraveny všechny jejich vlastní neduhy. Nesmí se totiž stát, že by k_povznesení duší byla mezi lidi posílána duše nedokonalá. Ti, kteří jdou mezi lidi předtím, než sami dosáhli dokonalosti, přicházejí nikoli z_Boží vůle, ale z_vlastního rozhodnutí. O_takových ovšem Bůh káravě říká: Já jsem je neposlal, a přesto běží.{fnr}1{/fnr} A proto nemohou zachovat ani svou vlastní duši, natož vzdělávat cizí.

Ti, které posílá Bůh, se ticha mlčení vzdávají neradi. Vědí totiž, že právě v_mlčení nabyli božských ctností. Nechtějí ovšem být neposlušní vůči svému Stvořiteli, a tak jdou duchovně vzdělávat druhé. Přímo tak napodobují Boha: jako Otec poslal svého pravého Syna z_nebe, aby uzdravoval všechny nemoci a slabosti lidí. Vždyť je psáno: Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.{fnr}2{/fnr} Proto všichni svatí, kteří přicházejí k_lidem, aby je uzdravovali, napodobují ve všem Stvořitele, a tak se jim dostává účasti na zaslíbení být přijati za syny Boží, aby tak jako Otec a Syn byli i_oni na věky věků.

Nuže, milovaní, ukázal jsem vám sílu mlčení, jak je všestranně léčivé a jak je příjemné Bohu. A napsal jsem vám to proto, abyste se osvědčili jako silní v_tom, co děláte, abyste věděli, že mocí a pomocí mlčení prospívali všichni svatí, takže v_nich přebývala božská síla a otevírala se jim nebeská tajemství; díky mlčení potřeli všechnu starobu tohoto světa. A ten, kdo vám tyto věci píše, sám těchto darů dosáhl právě pomocí mlčení.

Je ovšem i_v_této době mnoho poustevníků, kteří nedokáží v_mlčení vytrvat, protože nedovedli přemoci vlastní vůli. A tak ustavičně přebývají mezi lidmi ti, kdo nejsou s_to sami sebou pohrdat a obyčeje lidského rodu opouštět či se s_nimi v_zápase utkávat. Proto jim poté, co odložili mlčení, nezbývá než se po celý čas života utěšovat se svými blízkými. Nepokládají se už za hodné božské sladkosti ani toho, aby v_nich přebývala božská síla. Neboť když se jim tato síla ukáže, nachází je v_utěšování pozemskými časnostmi a duševními i_tělesnými vášněmi, takže na ně nemůže sestoupit. Vlastně ani láska k_penězům, prchavá lidská sláva a všechny duševní slabosti a zaneprázdnění jim nedovolují, aby na ně sestoupila síla Boží.

Vy se však ukažte jako silní v_tom, čím se zabýváte. Neboť ti, kdo odstoupí od mlčení, nemohou přemoci svoje vášně ani bojovat proti svému protivníkovi, protože jsou nevolníky vlastních vášní. Vy však vášně přemozte a Boží síla budiž s_vámi.

Všechno považuji za škodu, abych mohl získat Krista. {*} Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení.

Jestliže jsme s_Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s_ním také budeme žít. {*} Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení.

Synové Zebedeovi na Krista naléhají: Řekni, aby ti jeden z_nás seděl po pravici a druhý po levici.{fnr}1{/fnr} A co na to on? Aby dal najevo, že neprosí o_něco duchovního, a že kdyby věděli, oč vlastně prosí, vůbec by se něčeho takového neodvážili, říká: Nevíte, co chcete.{fnr}2{/fnr} Nevíte, jak je to velké a úžasné a jak to převyšuje dokonce nebeské mocnosti. A dodává: Můžete pít kalich, jejž budu pít já? A být pokřtěni křtem, kterým jsem křtěn já?{fnr}3{/fnr} Jako by říkal: „Vy se mnou mluvíte o_poctě a vyznamenáních, ale já hovořím o_zápasech a námahách. Teď totiž není čas na odměny a má sláva se teď nezjeví, naopak, náš nynější život je dobou krveprolití, války a nebezpečí.“

A hleď, jak již způsobem tázání je povzbuzuje a získává. Neřekl totiž: „Můžete na sebe vzít násilnou smrt? Nebo jste s_to prolít vlastní krev?“ Jakže to řekl? Můžete pít kalich? A aby si je získal, dodává: jejž budu pít já, aby je společný úděl s_Kristem učinil ochotnějšími. A mluví o_tom jako o_křtu, aby naznačil, že odtud vzejde očista celého světa. Nato oni říkají: Můžeme.{fnr}4{/fnr} Ze samého nadšení hned slibují, aniž vědí, co vlastně říkají; tak velice očekávají, že dostanou, oč prosili.

Co na to on? Ano, budete pít můj kalich a budete pokřtěni stejným křtem jako já.{fnr}5{/fnr} Předpovídá jim tím veliké věci, totiž: „Budete vyznamenáni mučednictvím, a co trpím já, budete trpět také vy, skončíte svůj život násilnou smrtí a v_tom budete mými společníky. Nepřísluší však mi vykázat někomu místa po mé pravici a levici; ta jsou pro ty, jimž je připravil můj Otec.“{fnr}6{/fnr} Teprve když je povzbudil, povznesl na duchu a pomohl jim překonat zármutek, usměrňuje jejich prosbu.

Tu se ostatních deset na oba bratry rozmrzelo.{fnr}7{/fnr} Vidíš, jak byli všichni nedokonalí? Jedni se snažili ostatních deset předstihnout, druhých deset jim dvěma závidělo. Ale jak jsem už řekl: Ukaž mi je později a uvidíš, že se všech těchto slabostí zbavili. Naslouchej Skutkům apoštolů a zjistíš, jak týž Jan, který teď vystupuje v_oné záležitosti, vždycky přenechává první místo Petrovi, jak při kázání, tak při konání zázraků. A pokud jde o_Jakuba: Nežil už pak příliš dlouho, a přece jej od počátku unášela tak veliká horlivost, že odložil všechno lidské, dosáhl nevýslovných výšin a záhy byl zabit.

{fn:1}Srov. {r}Mk 10,37{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mk 10,38{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:4}{r}Mk 10,39{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mk 10,40{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mk 10,41{/r}.{/fn}

Apoštolové zavlažovali církev svou krví. {*} Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.

Jejich poselství se rozšířilo po celém světě, jejich slovo proniklo až do končin země. {*} Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.

Protože se panenská Bohorodička měla narodit z_Anny, neodvážila se příroda dítě milosti předejít: Anna zůstala neplodná, dokud svůj plod nevydala milost. Bylo zajisté třeba, aby ta, z_níž se měl narodit Prvorozený všeho stvoření, v_němž všechno trvá,{fnr}1{/fnr} sama se narodila jako prvorozená.

Blažená dvojice, Jáchyme a Anno! Všechno stvoření je vám zavázáno, neboť skrze vás přineslo Stvořiteli dar ze všech darů nejskvělejší, čistou Matku, jedinou, která byla hodna svého Tvůrce.

Raduj se, neplodná Anno, ty, která jsi nerodila, propukni v_jásot, ty která jsi neokusila porodní křeče.{fnr}2{/fnr} Raduj se, Jáchyme, protože z_tvé dcery se nám narodilo dítě, syn je nám dán; a dostane jméno Zvěstovatel velikého úradku, spásy veškerého světa, mocný Bůh.{fnr}3{/fnr} Ano, tento syn je Bůh!

Blažená dvojice, Jáchyme a Anno, zcela bez poskvrny! Podle plodu vašeho těla vás poznáváme, jak kdysi řekl Pán: Poznáte je po jejich ovoci.{fnr}4{/fnr} Zvolili jste si způsob života, jaký byl milý Bohu a hodný té, která z_vás vzešla. Žili jste svůj život v_čistotě a svatosti a ozdobili jste ho šperkem panenství, neboť jste zplodili tu, která měla být pannou před porodem, pannou při porodu a pannou také po porodu, právě tu, která jediná měla vždycky dbát panenství ducha, duše i_těla.

Přečistá dvojice, Jáchyme a Anno! Vy jste zachovali čistotu podle zákona přírody a Bůh vám za to dal to, co přírodu překonává: přivedli jste na svět Boží Rodičku, která porodila, aniž poznala muže. Vy jste žili přirozený lidský život ve zbožnosti a svatosti a přivedli jste na svět dceru vznešenější, než jsou andělé, ano, samu Královnu andělů. Maria, ty dívko nejsličnější a nejlíbeznější, dcero Adamova a Matko Boží! Blahoslaven budiž klín a lůno, z_něhož jsi vyšla, blahoslavena budiž náruč, která tě chovala, i_ústa, jimž jsi dovolila kochat se čistými polibky, totiž ústa tvých rodičů! Neboť tys vždycky a všude ctila své panenství.

Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!{fnr}5{/fnr} Pozdvihněte svůj hlas, pozdvihněte jej, nic se nebojte!

{fn:1}Srov. {r}Kol 1,15.17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 54,1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Iz 9,6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 7,16{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 98 (97),4{/r}.{/fn}

(Bios Klémentos, II,5.7. III,8.9.10; Žitije Methodija, XVII,3-6: MMFH, II,204-207.161)

Svatý Cyril a Metoděj pokládali za největší nedostatek, že národ Slovanů nerozuměl Písmu sepsanému v_řeckém jazyce. Proto vynalezli slovanská písmena, přetlumočili Bohem vnuknutá Písma z_jazyka řeckého do slovanského a usilovali o_to, aby bystřejším žákům předali božské nauky. Nemálo jich zajisté pilo z_tohoto pramene poučení a mezi nimi nejvíce vynikali nejpřednější žáci: Gorazd, Kliment, Naum, Angelár a Sáva.

Slovanští věrozvěsti věděli, že Pavel kdysi předložil apoštolům evangelium, jak ho káže,{fnr}1{/fnr} a proto i_oni pospíchali do Říma ukázat blaženému papeži své dílo, překlad Písma. Šťastně dosáhli cíle a neběželi nadarmo.

Když totiž bylo jejich dílo papeži ukázáno a když on poznal, že překlad Písma do slovanského jazyka je plodem vskutku apoštolského ducha obdařeného milostí, tu nevěděl, co počít radostí. Velebil tyto muže a nazýval je rozličnými jmény: otci, vytouženými dětmi, svou radostí, korunou víry, věncem slávy a ozdobou církve.

Potom některé z_průvodců, o_nichž sami svatí učitelé dosvědčili, že jsou dostatečně obeznalí ve slovanském písmě a že vynikají ctihodným životem, dal posvětit na kněze, jiné pak na jáhny a podjáhny. A samotného velkého Metoděje, třebaže se bránil a všemožně se tomu snažil vyhnout, vysvětil na biskupa Panonské Moravy.

Když se přiblížil čas, kdy měl Metoděj odpočinout od všech utrpení a kdy se mu mělo dostat odplaty za mnohé námahy, otázali se ho: „O_kom ze svých učedníků si myslíš, otče a ctihodný učiteli, že by měl být podle tvého doporučení tvým nástupcem?“ Tu jim Metoděj ukázal na jednoho ze svých znamenitých učedníků, který se jmenoval Gorazd, a řekl: „Toto je svobodný muž z_vaší země, dobře obeznalý v_latinských knihách a pravověrný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i_má!“

Co jsi přijal, svěřuj dál spolehlivým lidem, kteří budou schopni, aby tomu učili i_druhé. {*} Bůh chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k_poznání pravdy.

Připravujte křesťany k_úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k_jednotě ve víře a v_poznání Božího Syna. {*} Bůh chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k_poznání pravdy.

Vděčně tě, Marto, chválit chcem,

s_Marií, s_bratrem Lazarem;

tys totiž mohla častokrát

Krista v_svém domě přivítat.

Ráda jsi hostu vzácnému

sloužila péčí, pílí svou,

o_vše ses přitom starala,

jak si to láska žádala.

Když jídlo chystáš pro Pána,

on Marii a Lazara

může zas hostit milostí

a životem, vším v_hojnosti.

Na cestu smrti když bratra

Marie mastmi mazala,

tys jako službu poslední

bděla — ten dar jsi dala s_ní.

Jste u_Ježíše hosty dnes,

tak srdce naše zapalte,

ať každé v_místo změní se

přátelství, které vzácné je.

Buď sláva svaté Trojici!

Ona ať nám v_dům zářící

tam v_nebi vstoupit dovolí

zpívat jí s_vámi pochvaly. Amen.

Uvažujme, bratři, o_tom, jak v_tomto našem domě řád lásky rozdělil tyto tři věci: Martě dal sloužit v_domě, Marii dal kontemplaci, Lazarovi pokání. Každá duše, která je dokonalá, má tyto věci současně; přesto se zdá, že k_jednotlivým lidem víc patří jednotlivé z_těch věcí — aby se jedni věnovali kontemplaci, jedni se oddali službě bratřím, jedni v_duši s_hořkostí uvažovali o_letech svého života, jako by s_mnoha zraněními spali v_hrobech. Jistě, právě tak je to potřeba: Marie aby zbožně a ve výšinách myslela na svého Boha, Marta s_dobrotou a milosrdně na svého bližního, Lazar v_bídě a pokorně na sebe samého.

Ať každý uváží svůj stupeň. I_kdyby se v_této obci našli Noe, Daniel a Job, oni sami budou svou spravedlností vysvobozeni — říká Pán —, ale syna nebo dceru nevysvobodí.{fnr}1{/fnr} Nikomu nelichotíme, aby se ani nikdo z_vás nevydal sám na scestí! Lidé, kterým nebyla dána důvěra, aby něco rozdělovali, nebyla svěřena žádná služba, ti se totiž budou muset úplně usadit, buď s_Marií u_Ježíšových nohou, nebo ovšem s_Lazarem uvnitř hrobu. Proč by se Marta, která se stará o_mnoho věcí, neměla kvůli mnoha věcem zneklidňovat? Ale tobě, pro kterého to není nutnost, je ze dvou věcí třeba jen jedno: buď se nezneklidňovat v_nitru, ale spíš se v_Pánu radovat, anebo — když toho ještě nejsi schopen — se nezneklidňovat kvůli velmi mnoha věcem, ale jen vzhledem k_sobě, jak to o_sobě říká prorok.{fnr}2{/fnr}

Ale je zapotřebí napomenout i_samotnou Martu. Mezi těmi, kdo něco rozdělují, se nejvíc hledá to, aby byl ten člověk věrný. A věrný je tehdy, když nehledá, co je jeho, ale co je Ježíše Krista — pak to bude čistý záměr; ani nevykonává svou vůli, ale Pánovu — pak to bude činnost, která má řád. Existují totiž takoví, jejichž oko se nedívá prostým způsobem — a ti už svou odměnu mají. Existují takoví, kteří jsou vedeni vlastními vnitřními hnutími — a všechno, co přinášejí, je poskvrněné, protože se v_tom nacházejí projevy jejich vůle.

Přistup teď se mnou ke svatební písni a uvažujme, jak ženich, když volá nevěstu, ani neopomene někoho z_těch tří, ani k_tomu nic nepřidá. Říká: Vstaň, pospěš si, má přítelkyně, moje krásko, moje holubičko, a pojď!{fnr}3{/fnr} Copak tu není přítelkyně, která je zaměřena na Pánův zisk a s_věrností za něj pokládá i_svůj život? Kolikrát totiž kvůli jednomu z_jeho nejmenších přeruší duchovní úsilí, tolikrát kvůli němu duchovně pokládá svůj život. Copak tu není kráska, která s_nezakrytou tváří odráží jako v_zrcadle slávu Páně a tak se přetváříme stále víc a víc k_zářivé podobě, jakou má on, jako působením Ducha Páně?{fnr}4{/fnr} Copak tu není holubička, která naříká a sténá ve skalních úkrytech, v_dutinách ve zdi, jako pohřbená pod kamenem?

{fn:1}{r}Ez 14,14.16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 42(41),7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Pís 2,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 3,18{/r}.{/fn}

Když Ježíš vzkřísil Lazara, připravili mu v_Betánii hostinu {*} a Marta obsluhovala.

Marie vzala libru drahého oleje a pomazala Ježíšovi nohy {*} a Marta obsluhovala.

Slova našeho Pána Ježíše Krista nás povzbuzují, abychom směřovali k_jednomu cíli, když se lopotíme v_tomto světě, plném mnoha starostí. Směřujeme však k_cíli stále ještě jako poutníci, dosud nemáme trvalé přebývání, jsme stále ještě na cestě, dosud nejsme doma, stále ještě toužíme a dosud nevlastníme. Směřujme však, směřujme neúnavně a vytrvale, abychom jednou mohli k_cíli dojít.

Marta a Marie byly dvě sestry, příbuzné nejenom rodem, ale i_vírou. Obě přilnuly k_Pánu, obě svorně sloužily Pánu, když byl jako člověk u_nich přítomen. Marta ho přijala, jako se přijímají poutníci. Ale vlastně tehdy služebnice přijala svého Pána, nemocná svého Zachránce, tvor svého Tvůrce. Sama potřebujíc nasycení Duchem, přijala ho, aby nasytila jeho tělesný hlad. Neboť Pán se rozhodl přijmout přirozenost služebníka, a jako služebník se dal sytit od služebníků, ne z_nutnosti, ale aby jim prokázal milost. Vždyť to byl projev přízně, že se dal sytit. Protože měl tělo, pociťoval zajisté hlad a žízeň.

Tak byl Pán přijat jako host, ten Pán, který do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali; ale všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.{fnr}1{/fnr} Přijímá služebníky za vlastní a činí z_nich své bratry; vykupuje zajatce a činí z_nich své spoludědice. Ale nikdo z_vás ať neříká: „Šťastní, kdo směli přijmout Krista do svého domu!“ Nermuť se, nereptej, že ses narodil v_době, kdy už nevidíš Pána v_lidském těle. Neodepřel ti tuto milost. Říká: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.{fnr}2{/fnr}

Ostatně, Marto, požehnaná za svou dobrou službu, dovol mi, abych ti řekl: Odměnou, kterou za svou práci získáš, je odpočinutí. Nyní jsi zaměstnána mnoha službami, chceš nasytit smrtelná těla, i_když jsou to těla svatých. Ale až přijdeš do nebeského domova, najdeš tam poutníka, jemuž bys mohla prokázat pohostinství? Najdeš tam hladového, jemuž bys dala chléb? Žíznivého, abys mu dala pít? Nemocného, abys ho navštívila? Uraženého, abys ho mohla udobřit? Mrtvého, abys ho mohla pochovat?

To všechno už tam nebude. Ale co tam tedy bude? To, co si vybrala Marie. Tam budeme syceni a nebudeme sytit druhé. Tam bude v_plnosti a dokonalosti to, co si zde vybrala Marie, když z_bohatého stolu, z_Pánových slov, sbírala alespoň drobky. Chcete vědět, co tam bude? Sám Pán říká o_svých služebnících: Amen, pravím vám: Pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k_druhému a obsluhovat je.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 1,11.12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 25,40{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Lk 12,37{/r}.{/fn}

Když Panna počne, panna porodí a zůstane pannou, je to něco neobyčejného, je to zvláštní znamení; neodpovídá to normálnímu řádu, ale moci Boží; je to dílo Stvořitele, ne lidské přirozenosti; není to něco obvyklého, ale zcela jedinečného; je to něco božského, ne lidského. Narození Kristovo nenastalo přirozeným během událostí, ale všemohoucností Boží. Bylo to tajemství lásky, obnovení spásy lidského pokolení. Ten, který bez narození z_nedotčené hlíny učinil člověka, svým narozením sám sebe učinil člověkem z_nedotčeného těla; ten, který se nezdráhal k_našemu stvoření použít hlínu, nezdráhal se ani použít tělo k_našemu obnovení. A tak to, že se nalézá Stvořitel ve svém tvorstvu, Bůh v_těle, je poctou pro tvorstvo a není nedůstojné Stvořitele.

Člověče, proč se tak málo ceníš, když jsi tak drahý Bohu? Proč se sám tak zneuctíváš, když ti Bůh prokázal takovou poctu? Proč se ptáš, z_čeho jsi učiněn, a neptáš se, k_čemu? Což není celé toto obydlí světa, které vidíš, stvořeno pro tebe? Pro tebe se šíří světlo, aby zahnalo temnoty, pro tebe má své místo noc, pro tebe je odměřen den; pro tebe různě září na nebi slunce, měsíc i_hvězdy; pro tebe je země plná krásných květů, stromů a ovoce; pro tebe je stvořeno obdivuhodné množství živočichů ve vzduchu, na poli i_ve vodě, aby smutná osamělost nekazila radost z_nového světa.

A tvůj Stvořitel vymýšlí, co by k_tvé poctě ještě přidal: Vtiskl do tebe svůj obraz, aby tento viditelný obraz zpřítomňoval na zemi neviditelného Tvůrce, a učinil tě ve věcech pozemských svým zástupcem, abys spravoval na místě Božím tak veliké bohatství světa. A Bůh s_láskou přijal za své, co sám v_tobě stvořil, a chtěl být skutečně viděn v_člověku, v_němž chtěl být předtím viděn jako v_obraze; a tak se sám stal skutečně člověkem, jehož chtěl mít předtím sobě podobného.

Narodí se tedy Kristus, aby porušené lidské přirozenosti svým narozením znovu dal neporušenost. Stává se dítětem, nechá se krmit, prožívá různá období lidského věku, aby znovu nastolil jediný věk dokonalý a trvalý, který on sám stvořil. Je člověkem, aby člověk už nemohl padnout; tomu, kterého stvořil k_životu pozemskému, dává nyní nebeský život; v_tom, jemuž vdechl ducha lidského, probouzí božského ducha. A tak celého člověka pozdvihuje k_Bohu a nenechává v_něm nic, co patří k_hříchu, ke smrti, k_strasti, k_bolesti a k_pozemskosti. To nám dává náš Pán Ježíš Kristus, neboť on s_Otcem v_jednotě Ducha Svatého žije a kraluje nyní i_vždycky i_po věčné věky věků. Amen.

K_Pánu přistupujte, k_živému kameni {*} A vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám.

On je ten kámen, který se stal kvádrem nárožním. {*} A vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám.

Ignác velmi rád čítával ony marnivé a prolhané knihy o_skvělých činech slavných mužů. Jakmile mu bylo lépe, požádal o_něco takového ke čtení, aby si zkrátil dlouhou chvíli. Ale v_tom domě se nenašla žádná kniha toho druhu. Proto mu nabídli „Život Kristův“ a ještě jinou knihu s_názvem „Květy svatých“; obě byly napsány v_jeho mateřštině.

Když si v_nich často četl, začínalo se mu líbit, co v_nich stálo. Někdy se také při čtení zastavoval a uvažoval o_tom, co přečetl. Ale jindy se zase vracel k_světským myšlenkám, jak byl zvyklý dříve, a k_podobným marnostem, jak mu to přicházelo na mysl.

Mezitím se ho ujalo Boží milosrdenství a přivádělo ho při četbě na nové myšlenky. Když dále četl život Krista, našeho Pána, a svatých, přemýšlel a říkal si: „Co kdybych udělal to, co udělal svatý František? Nebo to, co udělal svatý Dominik?“ Uvažoval o_mnoha takových věcech a dosti dlouho u_těch myšlenek prodléval. Ale pak se zase zabýval jinými věcmi, vracely se opět myšlenky marnivé a světské, a i_to trvalo dlouhou dobu. Velmi dlouho jej zaměstnávalo toto střídání myšlenek.

Ale při tomto přemýšlení byl ten rozdíl, že když se zabýval světskými věcmi, působilo mu to sice veliké potěšení, ale když se tím unavil a přestal na to myslet, pociťoval v_sobě smutek a vyprahlost. Když však myslel na následování svatých mužů, kteří žili velmi přísným životem, působilo mu to potěšení nejen tehdy, když o_tom přemítal, ale i_když přestal, zůstávala v_něm radost. A přitom unikal tento rozdíl jeho pozornosti a on ho nedovedl ocenit, až jednoho dne vnitřně prohlédl a začal nad tím rozdílem žasnout, neboť z_vlastní zkušenosti poznal, že jeden druh myšlenek v_něm zanechává smutek, druhý radost. A to byl první závěr o_božských věcech, k_němuž dospěl. Když později sestavoval duchovní cvičení, byla mu tato zkušenost prvním světlem k_poznání, jak rozeznávat duchy, a v_tom pak vyučil své druhy.

Kdo má dar řeči, ať je si vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať je si vědom, že pověření k_tomu přijal od Boha, {*} aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.

Především se mějte navzájem vroucně rádi, {*} aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.