ČERVEN

1. června

Sv. Justina, mučedníka

Památka

Ze zápisu o_mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů

(Cap. 1-5: cf. PG 6,1566-1571)

Přidržel jsem se pravého učení křesťanů

Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: „Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!“ Justin odpověděl: „Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho spasitele Ježíše Krista.“

Rustikus řekl: „K_jakému učení se hlásíš?“ Justin na to: „Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v_zajetí bludu.“

Prefekt Rustikus se zeptal: „Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?“ A Justin přisvědčil: „Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry.“

A prefekt Rustikus řekl: „Co je to za učení?“ Justin odpověděl: „My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i_neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o_kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v_tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o_tom, o_němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z_vnuknutí nebes proroci prorokovali o_jeho příchodu mezi lidi.“

Rustikus se otázal: „Jsi tedy křesťan?“ A Justin odpověděl: „Ano, jsem křesťan.“

Nato řekl prefekt Justinovi: „Poslyš, o_tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?“ Justin potvrdil: „Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v_Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa.“

Prefekt Rustikus řekl: „Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?“ Justin odpověděl: „To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté.“

Prefekt Rustikus pravil: „Vraťme se však k_věci, o_niž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům.“ Justin odpověděl: „Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k_bezbožnosti.“

Prefekt Rustikus prohlásil: „Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení.“ Justin odpověděl: „Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele.“ Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: „Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme.“

Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: „Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu.“

S_chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 20,21.24{/r}; {r}Řím 1,16{/r}

Vážně jsem kladl na srdce židům i_pohanům, aby se obrátili k_Bohu s_vírou v_našeho Pána Ježíše Krista. {*} Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o_Boží milosti. Aleluja.

Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i_pohanům. {*} Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o_Boží milosti. Aleluja.

2. června

Sv. Marcelina a Petra, mučedníků

Ze spisu „Povzbuzení k_mučednictví“ od kněze Origena

(Nn. 41-42: PG 11,618-619)

Ti, kdo spolu s_Kristem trpí, dojdou spolu s_ním také útěchy

Jestliže jsme přešli ze smrti do života,{fnr}1{/fnr} když jsme z_nevěry přešli k_víře, nedivme se, že nás svět nenávidí.{fnr}2{/fnr} Nikdo totiž, nepřejde-li ze smrti do života, ale zůstane ve smrti, nemůže milovat ty, kteří přešli takříkajíc z_temného obydlí smrti do příbytků světla života, zbudovaných z_živých kamenů.

Ježíš za nás položil svůj život.{fnr}3{/fnr} Nuže, i_my jej položme, neříkám za něho, ale za sebe, to je za ty, kteří se mají naším mučednickým svědectvím stát živými kameny.

Křesťane, nadešel čas našeho chlubení. Jak se praví: Nejen to, chlubíme se i_souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.{fnr}4{/fnr}

Jestliže platí, že stejně jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy,{fnr}5{/fnr} přijímejme Kristova utrpení s_největší ochotou; a toužíme-li po hojné útěše, které se má dostat všem, kteří trpí, mělo by jich na nás přijít hojně. Útěchy nemá zřejmě být stejně; kdyby se jí totiž mělo dostat všem stejně, nebylo by psáno: Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také dostává všestranné útěchy.

Ti, kdo spolu s_Kristem trpí, dojdou spolu s_ním také útěchy, úměrně trápení, které s_Kristem sdílejí. To přece víte od toho, jenž spolehlivě prohlásil: Jsme si jisti, že stejně jako jste účastni utrpení, budete účastni i_útěchy.{fnr}6{/fnr}

Ústy proroka praví Bůh: V_době příhodné jsem tě vyslyšel, v_den spásy jsem ti pomohl.{fnr}7{/fnr} Ale je snad nějaká doba příhodnější než tato, když nás proto, že v_Kristu vyznáváme svou víru v_Boha, nyní ve světě odvádějí v_triumfálním průvodu do vězení, ale my kráčíme spíš jako vítězové než poražení?

Vždyť Kristovi mučedníci přece s_Kristem připravují knížata a mocnosti o_kořist a s_Kristem nad nimi triumfují. Měli podíl na jeho utrpení, mají účast také na tom, čeho tak mocně svým utrpením dosáhl. Nuže, který jiný den by měl být dnem spásy než ten, v_němž takto odcházíte z_tohoto světa?

Ale kladu vám přitom na srdce: Nikomu nedávejte žádné pohoršení, aby naše služba nedošla pohany, ale ve všem se projevujte jako služebníci Boží, s_velikou trpělivostí,{fnr}8{/fnr} a říkejte si: Nač mohu teď spoléhat, Hospodine? Jen v_tobě je má naděje.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}{r}1 Jan 3,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Jan 3,13{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 5,3-5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 1,5{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Kor 1,7{/r}.{/fn} {fn:7}{r}2 Kor 6,2{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}2 Kor 6,3-4{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 39 (38),8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 6,12.14a.13{/r}

Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti těm, kteří mají svou říši tmy v_tomto světě. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy. Aleluja.

Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy. Aleluja.

3. června

Sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků

Památka

Z_homilie svatého papeže Pavla VI. při svatořečení ugandských mučedníků

(AAS 56 [1964],905-906)

Sláva mučedníků – znamení obrody

Tito afričtí mučedníci zaplňují novou stránku v_martyrologiu, seznamu těch, kdo mučednictvím dobyli vítězství. Novou stránku, říkáme, na níž jsou zaznamenány události velmi truchlivé a přitom velkolepé; jistě si zaslouží, aby byla připojena k_těm slavným zprávám ze staré Afriky, o_nichž jsme se jako malověrní lidé dneška domnívali, že už nikdy nebudou mít tak slavné pokračování.

Kdo by mohl kdy tušit, že například k_vzrušujícím zprávám o_mučednících ze Skilly, z_Kartága, o_mučednících „bílé masy“{fnr}1{/fnr} z_Utiky, o_nichž se zmiňuje Augustin{fnr}2{/fnr} a Prudentius,{fnr}3{/fnr} o_mučednících egyptských, které tak chválí ve svých spisech svatý Jan Zlatoústý,{fnr}4{/fnr} a o_mučednících za pronásledování vandalského – že k_nim v_naší době přibudou zprávy o_skutcích neméně statečných a neméně slavných?

Kdo by mohl kdy předvídat, že k_slavným africkým svatým mučedníkům a vyznavačům, známým z_dějin, jako je Cyprián, Felicita a Perpetua a především Augustin, jednou přidružíme Karla Lwangu a Matěje Mulumbu Kalembu, jejichž jména jsou nám tak drahá, a jejich dvacet společníků? A je třeba se zmínit také o_těch ostatních, kteří patřili k_církvi anglikánské a pro Kristovo jméno rovněž byli zabiti.

Tito afričtí mučedníci znamenají nepochybně začátek nového věku. Ale ať se naše mysl neupíná na pronásledování a náboženské konflikty, nýbrž raději na křesťanskou i_občanskou obrodu! Neboť Afrika, skropená krví těchto mučedníků, prvních v_tomto novém věku (a kéž dá Bůh, aby byli i_poslední, vždyť oběť jejich života je tak veliká a drahocenná!), tato Afrika prožívá obrodu ke svobodě a k_nezávislosti.

Poprava těchto mučedníků je zločin tak neslýchaný a přitom tak příznačný, že dává dostatečně jasně najevo, podle jakých morálních zásad se má utvářet nový lid, aby vznikala nová duchovní tradice a mohla se předávat dalším generacím. Symbolicky to vyjadřuje a požaduje přechod od primitivního a hrubého způsobu života, v_němž sice nechyběly ani vynikající lidské hodnoty, ale který byl poskvrněný a neduživý a sám sebe držel v_otroctví, ke kultuře, která vyžaduje vznešenější projevy lidského ducha a vyšší formy společenského života.

{fn:1}Skupina asi dvou nebo tří set mučedníků vhozených do nehašeného vápna.{/fn} {fn:2}PL 36,571; 38,1045.{/fn} {fn:3}Peristephanon 4.{/fn} {fn:4}PG 50,693 a násl.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista! Aleluja.

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista! Aleluja.

5. června

Sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka

Památka

Z_listu svatého Bonifáce

(Ep. 78: MGH, Epistolæ, 3,352.354)

Starostlivý pastýř bdící nad Kristovým stádem

Církev se plaví po moři tohoto světa jako veliká loď a dorážejí na ni v_tomto životě různé vlny zkoušek; nesmíme ji však opouštět, nýbrž řídit.

Dávají nám v_tom příklad dřívější otcové Klement, Kornélius a mnoho jiných v_městě Římě, Cyprián v_Kartágu, Atanáš v_Alexandrii: Za vlády pohanských císařů drželi kormidlo Kristovy lodi, jeho nejdražší snoubenky, totiž církve, učili ji, bránili, pro ni pracovali a trpěli až k_prolití krve.

Když myslím na ně a jim podobné, jímá mě hrůza, strach a hrůza se na mě řítí a děs mě halí{fnr}1{/fnr} pro mé hříchy; a kormidlo církve, které jsem jednou převzal, byl bych nejraději úplně pustil z_rukou, kdybych byl na to mohl najít nějaký příklad u_Otců nebo souhlas ve svatých Písmech.

Protože je to tak a pravda sice může být potlačena, ale ne přemožena ani oklamána, ať se naše zemdlená mysl uchýlí k_tomu, který říká ústy Šalomouna: Důvěřuj v_Hospodina celým svým srdcem a nespoléhej na vlastní chytrost. Mysli na něho při všech svých cestách a on urovná všechny tvé stezky.{fnr}2{/fnr} A jinde praví: Mohutnou tvrzí je jméno Hospodinovo, k_němu se spravedlivý utíká a zachrání se.{fnr}3{/fnr}

Stůjme pevně ve spravedlnosti a připravme své srdce na zkoušky, abychom vydrželi, co Bůh uloží, a mohli mu říci: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení.{fnr}4{/fnr}

Důvěřujme v_toho, který na nás naložil břemeno. Co nemůžeme unést vlastními silami, nesme skrze něho, neboť on je všemohoucí a říká: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží.{fnr}5{/fnr}

Stůjme pevně v_boji v_den Páně, neboť na nás přišly dni úzkosti a soužení.{fnr}6{/fnr} Chce-li Bůh, buďme ochotni zemřít pro svaté zákony našich otců,{fnr}7{/fnr} abychom s_nimi dosáhli věčného dědictví.

Nebuďme němými psy,{fnr}8{/fnr} nebuďme tichými pozorovateli, nebuďme nájemníky, kteří prchají před vlkem, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i_malým, bohatým i_chudým, každému stavu a každému věku, pokud Bůh dá k_tomu možnost, vhod i_nevhod,{fnr}9{/fnr} jak to sepsal svatý Řehoř v_Knize o_správě pastýřské.

{fn:1}{r}Žl 55 (54),6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Př 3,5-6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Př 18,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 90 (89),1{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 11,30{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sof 1,15{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}2 Mak 7,2{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Iz 56,10{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}2 Tim 4,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,8{/r}; {r}Gal 4,19{/r}

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i_vlastní život. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

6. června

Sv. Norberta, biskupa

Ze života svatého Norberta

(Cf. Vita s. Norberti: PL 170,1262.1269.1294.1295; Litteræ Apostolicæ ab Innocentio II ad S. Norbertum: Acta Sanctorum, 21, in Appendice, p. 50)

Mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný

Norberta řadíme po zásluze mezi ty muže, kteří vynaložili značné úsilí na uskutečnění náboženské reformy papeže Řehoře VII. Především chtěl dosáhnout toho, aby duchovní žili přísně podle evangelia, oddáni apoštolátu, v_čistotě a chudobě, aby si oblékli „nového člověka jak co do oděvu, tak co do důstojenství, tj. byli zároveň nositeli řeholního šatu a hodnosti kněžské“.{fnr}1{/fnr} Norbert chtěl, aby jeho kněží „šli cestou Písma svatého a jejich vůdcem aby byl Kristus“. Vždycky jim kladl na srdce trojí: „přistupovat k_oltáři a denním modlitbám církve s_čistým srdcem, v_kapitulu (při vyznání vin v_řeholním shromáždění) napravovat všechno, v_čem se dostali na scestí nebo co opomněli, a bratrsky pečovat o_chudé“.

Přitom po vzoru prvotní církve, shromážděné kolem apoštolů, shromáždil kolem kněží žijících v_klášterním společenství takové množství věřících laiků, mužů i_žen, že mnozí tvrdili, že od apoštolských dob nezískal žádný člověk v_tak krátkém čase prostřednictvím své družiny tolik následovníků Krista na cestě k_dokonalému životu.

Když se stal arcibiskupem, povolal své spolubratry, aby přivedli k_pravé víře obyvatele slovanských zemí.{fnr}2{/fnr} A bez ohledu na bouře a pozdvižení lidu usiloval o_to, aby také diecézní duchovenstvo přivedl k_náboženské obnově.

Obzvláštní úsilí posléze věnoval tomu, aby při zachování plné svobody církevních voleb upevnil a rozhojnil soulad mezi Apoštolským stolcem a císařstvím. A tak se stalo, že papež Inocenc II. mu napsal: „Apoštolský stolec se z_celého srdce těší z_toho, že v_tobě má tak oddaného syna.“ A zároveň ho císař učinil říšským arcikancléřem.

Při tom všem osvědčoval naprosto neohroženou víru. Říkávali o_něm: „V_Norbertovi máme vynikající vzor víry, jako máme v_Bernardovi z_Clairvaux vzor lásky.“ V_přiměřenosti mravů byl dále „mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný a vůči všem laskavý“. A vynikal skvělou výmluvností: „planoucí slovo Boží, spalující neřesti, podněcující ctnosti a otevřené duše naplňující moudrostí“ ho natolik pronikalo, že byl ustavičně ponořen do Božích věcí a bez bázně je šířil.

{fn:1}V_uvozovkách jsou uváděny citáty v_životopisu sepsaném jeho současníkem, členem řádu řeholních kanovníků premonstrátských.{/fn} {fn:2}Na území východního Německa.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,2.5{/r}; srov. {r}Sk 20,28{/r}

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia. Aleluja.

Dbej na sebe i_na celé stádce, v_kterém tě Duch Svatý ustanovil za představeného, abys spravoval Boží církev. {*} Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia. Aleluja.

9. června

Sv. Efréma, jáhna a učitele církve

Modlitba svatého Efréma

(Sermo 3, De fine et admonitione, 2.4-5: ed. Lamy, 3,216-222)

Boží řád spásy je obrazem duchovního světa

Denním světlem svého vědění zaplaš, Pane, noční temnoty naší mysli, aby náš duch byl tebou osvícen a v_nové čistotě ti mohl sloužit. Když slunce začíná svou nebeskou pouť, začíná lidem pracovní den. Ty, Pane, připrav v_naší mysli místo pro tvůj den, který nezná konce. Dej nám, ať sami na sobě zakusíme život vzkříšení a nic ať nepřipraví naše srdce o_to, čím ty nás oblažuješ. Pane, pro naši usilovnou snahu se ti přiblížit vtiskni do nás pečeť toho dne, jenž nezačíná pohybem a během slunce.

Ve tvých svátostech tě denně objímáme a přijímáme tě do svého srdce; dopřej nám, ať na sobě zakusíme vzkříšení, v_něž doufáme. Milostí křtu máme ve svém těle ukrytý tvůj poklad; ať ho rozmnožuje účast na hostině tvých svátostí, dej nám, ať se radujeme v_tvé milosti. Nosíme, Pane, ve svém srdci tvou památku z_tvého duchovního stolu; kéž ji vlastníme v_plnosti, až přijdeš obnovit všechno.

Kéž skrze duchovní krásu, kterou v_naší smrtelnosti budí tvá nesmrtelná vůle, poznáme, jak veliká krása je nám dána!

Tvoje ukřižování, Spasiteli, bylo koncem tvého pozemského života; dej, ať křižujeme svou vlastní vůli, aby se v_nás rodil život duchovní. Skrze tvé vzkříšení, Ježíši, ať v_nás stále roste duchovní člověk; jako v_zrcadle ať ho poznáváme, když hledíme na tvoje svatá tajemství.

Náš Spasiteli, tvůj Boží řád spásy je nám obrazem duchovního světa; dej, ať v_něm žijeme svůj pozemský život jako lidé duchovní.

Nezbavuj, Pane, naši mysl znamení své duchovní přítomnosti a neodnímej našim údům teplo své dobroty. Smrtelnost pronikající naše tělo je pramenem našeho porušení; oživující vláha tvé duchovní lásky ať smyje následky smrtelnosti z_našeho srdce. Dej nám, Pane, ať spěcháme do svého domova a jako Mojžíš z_vrcholu hory ať duchovním zrakem spatříme, jaký domov jsi nám připravil.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sir 47,10.12d.11a{/r} (řec. 8cd.10d.9a)

Z_celého srdce zpíval a ukazoval tak lásku svému stvořiteli. {*} Svatyně od jitra zněla chválou. Aleluja.

Ustanovil zpěváky před oltářem. {*} Svatyně od jitra zněla chválou. Aleluja.

11. června

Sv. Barnabáše, apoštola

Památka

HYMNUS

Milost Bohem zaslíbená

Smlouvou byla potvrzena,

jak kdys Abrahám uvěřil,

zákon s_proroky dosvědčil;

ta se skrze Krista stala,

budiž za to Bohu chvála.

Rozličně o_ní Bůh mluvil,

v_předobrazech ji naznačil,

v_tomto pak posledním věku

slavně zjevil všemu světu

skrze Syna nám daného,

od věků zaslíbeného.

On je pravé Boží Slovo,

Alfa i_Omega všeho.

To bylo všem zvěstováno,

tak jak bylo přikázáno,

aby všichni uvěřili

a navěky živi byli.

Buďme za to Slovo vděční,

držme se ho s_církví první,

ani toho nelitujme,

že pro ně v_světě trpíme:

těm patří království Boží,

kdo pro slovo pravdy trpí.

Dej, Bože, ať v_nás přebývá,

hojný užitek vydává,

ke cti, chvále tvé milosti

a k_naší větší radosti.

Učiň to pro Syna svého,

Ježíše, Pána našeho.

Z_výkladu svatého Chromácia, biskupa, na Matoušovo evangelium

(Tract. 5,1.3-4: CCL 9,405-407)

Vy jste světlo světa

Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v_domě.{fnr}1{/fnr} Pán nazval své učedníky solí země, protože srdce lidského pokolení, ďáblem omámené, okořenili nebeskou moudrostí. A nyní je nazývá také světlem světa, neboť byli osvíceni od něho samého, jenž je pravým a věčným světlem, a proto se také sami stali světlem v_temnotách.

Protože on sám je sluncem spravedlnosti,{fnr}2{/fnr} nazývá nikoli neprávem také své učedníky světlem světa; neboť skrze ně jako skrze zářící paprsky vylil na celý svět světlo, v_němž se nám dává poznat. Oni zahnali z_lidských srdcí temnoty bludu tím, že ukázali světlo pravdy.

Skrze ně jsme byli i_my osvíceni, stali jsme se ze tmy světlem, jak říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla.{fnr}3{/fnr} A opět říká: Noc ani tma nemá nad vámi právo. Vy všichni jste přece synové světla a dne.{fnr}4{/fnr}

Právem to dosvědčuje i_svatý Jan ve svém listě, když praví: Bůh je světlo,{fnr}5{/fnr} a kdo zůstává v_Bohu, je ve světle, jako i_on je ve světle. A protože máme radost, že jsme byli vysvobozeni z_temnot bludu, máme stále chodit ve světle jako synové světla. Proto praví apoštol: Vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života.{fnr}6{/fnr} Jestliže to nebudeme dělat, budeme tak potřebné a užitečné světlo svou nevěrností jako nějakým závojem zastírat a zastiňovat, ke své vlastní škodě i_ke škodě druhých. Vždyť známe z_Písma, jak byl patřičně potrestán onen služebník, který svěřenou hřivnu raději ukryl, než aby z_ní těžil nebeský zisk, a neuložil ji do směnárny.{fnr}7{/fnr}

Musí v_nás tedy stále svítit ona zářivá svítilna, která byla rozžata pro naši spásu. Máme totiž svítilnu nebeského přikázání a duchovní milosti, o_níž prohlašuje David: Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce.{fnr}8{/fnr} A Šalomoun o_ní říká: Vždyť příkaz je svítilna, naučení je světlo.{fnr}9{/fnr}

Nesmíme tuto svítilnu zákona a víry ukrývat, ale naopak musíme ji pro blaho mnohých vždycky stavět v_církvi na svícen, abychom my sami užívali světla pravdy a aby osvěcovalo všechny věřící.

{fn:1}{r}Mt 5,14-15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mal 3,20{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ef 5,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Sol 5,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 1,5{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Flp 2,15-16{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mt 25,26-27{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 119 (118),105{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Př 6,23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 11,23-24{/r}

Když Barnabáš přišel do Antiochie a viděl, jak Boží milost působí, zaradoval se. {*} Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Aleluja.

Povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrní. {*} Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Aleluja.

12. června

Bl. Marie Antoníny Kratochvílové, panny, a druhů mučedníků

Památka (v_ostravsko–opavské diecézi)

Z_listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Ep. 6,1-2: CSEL 3,480-482)

Chceme-li dosáhnout zaslíbení Páně, musíme Pána ve všem následovat

Zdravím vás, milovaní bratři! Kdyby mi poloha místa dovolovala se k_vám vydat, velmi rád bych vás viděl osobně. Vždyť co bych si mohl přát lepšího a co radostnějšího by se mi mohlo přihodit, než abych byl teď mezi vámi a vy mě mohli obejmout svýma čistýma a neposkvrněnýma rukama, které zůstaly věrné víře v_našeho Pána a odmítly přinést modloslužebnou oběť?

Co by bylo milejšího a vznešenějšího než políbit nyní vaše ústa, která slavnostně vyznala Pána, a být spatřen vašima očima, které se odvrátily od světa a staly se hodnými patřit na Boha?

Protože však nemám příležitost osobně zakusit tuto velkou radost, posílám k_vám jako svého zástupce tento list, abyste si jej poslechli a přečetli. Má pro vás být zároveň blahopřáním i_napomenutím, abyste ve vyznávání nebeské slávy zůstali silní a neochvějní a abyste na cestě Božího důstojenství, na niž jste vstoupili, díky duchovní síle také vytrvali, abyste mohli dostat věnec vítězství. Sám Pán bude vaším ochráncem a vůdcem, neboť řekl: Já jsem s_vámi po všechny dny až do konce světa.{fnr}1{/fnr}

Blahoslavený žalář, ozářený vaší přítomností! Blahoslavený žalář, posílající Boží lidi do nebe! Hle, temnoty zářivější než samo slunce a jasnější než naše pozemské světlo! Vždyť právě tady stojí vaše těla, jako Boží chrámy a posvěcují se svatým vyznáním!

Ani teď ať nezůstává ve vašem srdci a ve vaší mysli nic než Boží příkazy a nebeská nařízení, kterými vám Duch Svatý vždycky dodával sílu snášet utrpení. Nikdo nemyslete na smrt, ale na nesmrtelnost, nemyslete na časné trápení, ale na věčnou slávu. Je přece psáno: Drahocenná je před tváří Boží smrt jeho spravedlivých.{fnr}2{/fnr} A také: Zkroušený duch, to je oběť Bohu; od srdce ztrápeného a zdeptaného Bůh oči neodvrací.{fnr}3{/fnr}

Skrze muka se vstupuje mezi Boží svědky a každý, kdo se osvědčí v_utrpení, je jím posvěcen, jak jinde říká Písmo: I_když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude králem navěky.{fnr}4{/fnr}

Když tedy budete mít na mysli, že spolu s_Kristem Pánem vy budete jednou soudit a kralovat, nezbude vám než se radovat, takže vaše radost z_toho, co bude, zatlačí utrpení přítomné chvíle do pozadí. Jistě víte, že co svět světem stojí, vždycky ve všech zápasech, které v_něm probíhají, spravedlnost trpěla: hned na samém prvopočátku byl přece zabit spravedlivý Ábel a po něm i_všichni spravedliví, proroci i_apoštolové, kterým Bůh svěřil nějaké poslání.

A těm všem dal Pán příklad: sám na sobě ukázal, že do jeho království přijdou jenom ti, kdo jdou za ním jeho cestou. Kdo má svůj život na tomto světě rád, ztratí ho, řekl. Kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný.{fnr}5{/fnr} A také: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou: spíše se bojte toho, který může zahubit v_pekle duši i_tělo.{fnr}6{/fnr}

Rovněž svatý Pavel nás napomíná, že chceme-li dosáhnout toho, co nám Pán slíbil, musíme ho ve všem napodobovat. Jsme Boží děti, říká. Jsme-li však děti, jsme i_dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s_ním dojít slávy.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 28,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 116 (115),15{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2l 51 (50),19{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mdr 3,4.8{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 12,25{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 10,28{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Řím 8,16-17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista! Aleluja.

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista! Aleluja.

13. června

Sv. Antonína z_Padovy, kněze a učitele církve

Památka

Z_kázání svatého Antonína

(Sermones Dominicales et in Solemnitatibus: Ed. A. M. Locatelli, Padova 1895, I,226b)

Řeč je živá, mluví-li skutky

Ten, kdo je naplněn Duchem Svatým, mluví rozličnými jazyky. Různé jazyky jsou různá svědectví o_Kristu, například pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost. Těmito jazyky mluvíme, když je uskutečňujeme na sobě, a tím ukazujeme jiným. Řeč je živá, mluví-li skutky. Prosím tedy, ať zmlknou slova a mluví skutky. Jsme plní slov, ale skutky žádné; proto jsme prokleti od Pána, neboť on proklel fíkovník, na němž nenalezl plody, ale jen listí.{fnr}1{/fnr} Svatý Řehoř praví: „Pro kazatele platí zákon, aby konal, co káže.“ Marně se chlubí znalostí zákona, kdo svými skutky popírá, co učí.

Apoštolové mluvili, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.{fnr}2{/fnr} Blahoslavený, kdo mluví tak, jak mu to vnukne Duch Svatý, a ne jak ho navádí jeho vlastní duch. Někteří lidé totiž mluví ze svého ducha, kradou slova druhých, vydávají je za svoje a přivlastňují si je. O_takových a jim podobných říká Pán u_Jeremiáše: Já přijdu na proroky, kteří druhým kradou má slova. Hle, přijdu na proroky – praví Hospodin – kteří pořád melou svým jazykem a říkají: „Hospodinův výrok.“ Hle, přijdu na proroky, kteří mají lživé sny – praví Hospodin – kteří je vypravují a svádějí můj lid svou lží, svým chvástáním. Neposlal jsem je a nic jsem jim neuložil, nijak neprospívají tomuto lidu – praví Hospodin.{fnr}3{/fnr}

Mluvme tedy tak, jak nám Duch Svatý vnukne, abychom promlouvali. Prosme ho pokorně a oddaně, ať sešle svou milost, abychom dovršili den letnic – padesátý den – dokonalostí pěti smyslů znásobenou plněním desatera, abychom byli plni mocného ducha lítosti nad svými hříchy a zapáleni ohnivými jazyky k_vyznávání víry, a tak abychom jednou směli spatřit v_plnosti světla uprostřed svatých slávu trojjediného Boha.

{fn:1}Srov. {r}Mt 21,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sk 2,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jer 23,30-32{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Oz 14,6.9{/r}; srov. {r}Sir 24,1{/r}

Spravedlivý vykvete jak lilie. {*} Vyslyším ho a shlédnu na něj.

Shromáždění vyvolených ho bude chválit. {*} Vyslyším ho a shlédnu na něj.

15. června

Sv. Víta, mučedníka

Památka

Z_promluvy svatého papeže Pavla VI. k_mládeži

(25 februarii 1978: Insegnamenti di Paolo VI, XVI [1978], 152-157)

Staňte se přesvědčivými svědky své víry

Buďte svědky své víry! Žijte a hlásejte – při vší úctě k_přesvědčení druhých – křesťanský životní názor skutky, slovy, se vší prostotou a radostí, s_odvahou, bez ústupků a bez zbabělosti.

K_hlásání evangelia vás uschopňují právě charakteristické rysy vašeho věku. Máte v_sobě přirozenou náplň radosti a optimismu, hlásejte tedy radost, která plyne z_evangelia a je v_souzvuku i_s_tajemstvím kříže. Hlásejte to paradoxní štěstí, vyjádřené v_blahoslavenstvích. Ohlašujte nový svět, který započal Kristus a který je možné uskutečnit, navzdory omezeným tužbám konzumní společnosti.

Mládež miluje pravdu a upřímnost a zavrhuje pokrytectví a lež. S_takovým přesvědčením, hluboce evangelijním, veďte své přátele k_tomu, aby odmítali jakékoliv formy klamu a hledali ve všem pravdu.

Mládež je ochotná k_oběti, kdykoli po zhodnocení velikosti nějakého úkolu usoudí, že stojí za to se mu oddat. Ať je tedy váš život pro mnohé příkladem tichého hrdinství v_odříkání a sebeobětování. Řekněte ostatní mládeži, že každý únik k_planým snům, k_zoufalství, k_snadnému životu, k_drogám a násilí je neplodný a že pouze schopnost darovat se něco opravdu vybuduje.

Mladý věk je mimořádně otevřený okouzlujícímu volání lásky. Nuže, hlásejte pravou lásku, takovou, která se nezaměňuje za sobecký požitek, ale vzkvétá dáváním sebe samého. Zasévejte kolem sebe vysoké hodnoty „civilizace lásky“: solidaritu, bratrství, důstojnost lidské osoby, překonávání jakékoli diskriminace a segregace, službu spravedlnosti, pevné odhodlání budovat mír.

Až se bude muset vaše výbojná velkodušnost měřit se stavem dnešní společnosti, která by vyžadovala hlubokou změnu, může ve vás vyvstat pokušení radikálních řešení, odmítnutí řešení, která nenesou hned ovoce, nebo dokonce pokušení vidět v_násilí jediný prostředek k_uskutečnění potřebných změn.

Vaše odpověď na takové pokušení ať je, jak jsme už řekli v_Poselství ke dni míru tohoto roku: Násilí – ne! Protože násilí neřeší nespravedlnost, ale pouze vytváří novou! Vaše odpověď ať je: Mír – ano! Ano k_uskutečňování spravedlnosti, ano k_bratrství, ano k_solidaritě. Tak zlepšíte společnost ne bouráním, ale budováním něčeho nového a krásného.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

19. června

Sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa

Homilie svatého papeže Pavla VI. při svatořečení Jana Nepomuckého Neumanna

(19 iunii 1977: AAS 69 [1977], 443-444)

Věrnou a vytrvalou službou naplňoval své počáteční rozhodnutí zasvětit svůj život misionářské práci

Pastorační úsilí Jana Neumanna se projevovalo mnoha způsoby. Věrnou a vytrvalou službou naplňoval své počáteční rozhodnutí zasvětit svůj život misionářské práci. Pomáhal sytit hlad dětí po pravdě. Dělal to vyučováním katechismu a tím, že s_neúnavnou energií budoval soustavu katolického školství.

A kdo by neobdivoval všechnu tu milující starostlivost, kterou Jan Neumann projevoval Božímu lidu svou kněžskou službou a svými pastoračními vizitacemi jako biskup? Zdůrazňoval hluboký význam svátostného smíření: a jako duchovní syn sv. Alfonsa předával odpuštění a uzdravující životodárnou sílu Vykupitelovu nesčetným synům a dcerám církve. Měl blízko k_nemocným a k_chudým, byl přítelem hříšníkům.

Jan Neumann v_sobě nosil Kristův obraz. Zakusil ve svém nejhlubším nitru potřebu hlásat slovem i_příkladem Boží moudrost a moc a kázat ukřižovaného Krista. V_utrpení Páně nalézal sílu a inspiraci pro svou službu – jeho heslem bylo: Passio Christi, conforta me! Utrpení Kristovo, posilni mě!

Eucharistická oběť byla středem jeho života a – řečeno slovy Druhého vatikánského sněmu – zdrojem a vrcholem veškerého hlásání evangelia.{fnr}1{/fnr} Zaváděl čtyřicetihodinový výstav Nejsvětější svátosti jako účinný prostředek k_tomu, aby se farnosti staly společenstvím víry a služby.

Ale k_tomu, aby dosáhl svého cíle, byla nezbytná láska. A láska znamenala dávání; láska znamenala úsilí; láska znamenala oběť. A protože mu oběť byla vlastní, jeho služba byla dokonalá. Vedl svůj lid po cestě svatosti. Byl pro svou dobu účinným svědkem toho, že Bůh miluje svou církev a celý svět.

Je mnoho těch, kdo prožívali a stále prožívají Boží příkaz velkorysé lásky. Milovat znamená dávat se druhým. Kolik mužů a žen přijímá tento Boží plán jako program svého života! Sv. Jan Neumann je pro nás všechny v_tomto směru věrným příkladem.

{fn:1}Dekret o_pastýřské službě a životě kněží Presbyterorum ordinis, č. 5.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Sk 20,28{/r}; srov. {r}Ef 4,11-12{/r}

Dbejte na celé stádce, v_kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

Byli jste ustanoveni za pastýře a učitele, abyste připravovali křesťany k_úkolům, které mají plnit. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

19. června

Sv. Romualda, opata

Ze „Života svatého Romualda“ od svatého Petra Damianiho

(Cap. 31 et 69: PL 144,982-983.1005-1006)

Sebe se zřekl a následoval Krista

Romuald přebýval tři roky na území Parenza. První rok zřídil klášter a s_bratřími v_něm ustanovil opata, další dva roky žil jako poustevník. Tehdy ho povznesla Boží dobrota na vrchol veliké dokonalosti, takže veden Duchem Svatým viděl předem některé budoucí události a svým rozumem pronikl mnoho skrytých tajemství Starého i_Nového zákona.

Často byl uchvácen takovým patřením na Boha, že se takřka úplně rozplýval v_slzách, planul nevypověditelným žárem božské lásky a volal: „Drahý Ježíši, sladký jako med, má nevýslovná touho, radosti svatých, líbeznosti andělů“, a tak podobně. Nejsme schopni lidskými slovy vyjádřit, co on nadšeně pronášel pod vlivem Ducha Svatého.

Všude, kde se chtěl svatý muž usídlit, udělal si v_cele nejdříve modlitebnu a oltář, pak se uzavřel a nikoho nepustil dovnitř.

Když vystřídal všechna místa svého přebývání a cítil, že se už blíží jeho konec, vrátil se nakonec do kláštera, který postavil ve Val di Castro. Tam s_jistotou očekával blížící se smrt. Dal postavit celu s_modlitebnou, uzavřel se v_ní a až do smrti zachovával mlčení.

Když tedy byla poustevna připravena a jeho mysl se zabývala tím, že by se měl již brzy uzavřít, začal tělesně víc a víc trpět a tělo se klonilo k_zemi, ani ne tak nemocí, jako spíše sešlostí věkem. Jednoho dne začal ponenáhlu pozbývat tělesných sil a dostavily se obtíže, které ho velmi unavovaly. Proto když se slunce už klonilo k_západu, poručil oběma bratřím, kteří byli u_něho, aby vyšli ven a zavřeli za sebou dveře cely; měli se k_němu vrátit ráno a zpívat u_něho jitřní chvály. Vyšli neradi, byli plni obav o_jeho konec, a proto nespěchali hned k_odpočinku. V_úzkosti, že může nastat mistrova smrt, ukryli se v_blízkosti cely a hlídali drahocenný poklad. Nějakou dobu tedy vyčkávali a pak se zbystřeným sluchem pozorně naslouchali. A když neslyšeli ani pohnutí těla ani zvuk hlasu, vytušili správně, co se stalo. Vyrazili dveře, rychle vešli dovnitř a rozsvítili světlo. Ale našli jen tělesnou schránku, ležící naznak; blažená duše byla vzata do nebe. Jeho tělo leželo jako nebeská perla, zatím ještě nepovšimnuta, která však měla být později uložena s_poctou do pokladnice nejvyššího krále.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dt 2,7{/r}; {r:Dt}8,5{/r}

Tvůj Bůh ti žehnal při veškeré práci tvých rukou, {*} znal tvé putování velikou pouští a byl stále s_tebou.

Vychovával tě, jako člověk vychovává svého syna. {*} Znal tvé putování velikou pouští a byl stále s_tebou.

21. června

Sv. Aloise Gonzagy, řeholníka

Památka

Z_dopisu svatého Aloise matce

(Acta Sanctorum, Iunii, 5,878)

Navěky chci zpívat o_Hospodinových milostech

Vyprošuji Vám v_modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha Svatého. Váš dopis mě zastihl ještě naživu v_této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k_nebi, abychom chválili věčného Boha v_zemi živých. Doufal jsem, že v_tuto chvíli už budu mít onu cestu za sebou. Jestliže podle slov svatého Pavla láska pláče s_plačícími, raduje se s_radujícími,{fnr}1{/fnr} pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mě z_dobroty a milosti vůči Vám volá do pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.

Ovšem přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v_rozjímání pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v_tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za tak krátkou a nepatrnou námahu k_věčnému odpočinutí, že mě volá z_nebe k_nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě.

Mějte to stále na mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu. To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v_tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v_nebi, budeme spojeni s_naším Spasitelem, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o_jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po nichž toužíme.

Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste, jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za dobrodiní, které vás může potěšit, a abyste mě provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke břehu, k_němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s_radostí zvláště proto, že mi už nijak jinak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem Vám povinen jako syn matce.

{fn:1}Srov. {r}Řím 12,15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 24 (23),4.5-6{/r}

Kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti, {*} přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží. {*} Přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitel.

22. června

Sv. Paulína Nolánského, biskupa

Z_dopisu svatého Paulína

(Epist. 3 ad Alypium, 1.5.6: CSEL 29,13-14.17-18)

Bůh je po celém světě v_těch, kdo jsou jeho, činný svou láskou skrze Ducha Svatého

Projevil jsi vůči mé ubohosti pravou lásku, dokonalou přízeň, pane opravdu svatý, po zásluze blahoslavený a vzácný.{fnr}1{/fnr} Neboť dopis, který jsem obdržel prostřednictvím služebníka Juliána, vracejícího se z_Kartága, je pro mě tak jasným svědectvím o_tvé svatosti, že se mi zdá, jako bych se o_tvé lásce ke mně nedovídal, ale měl ji přímo před sebou. A je zřejmé, že tato láska pochází z_Boha. On nás od počátku světa určil pro sebe, v_něm jsme byli učiněni dřív, než jsme se narodili, neboť on nás učinil, ne my sami,{fnr}2{/fnr} on učinil, co teprve bude. Byli jsme tedy stvořeni jeho předzvěděním a jeho působením a spojovala nás láska, předcházející veškeré poznání, abychom měli podobnou vůli a žili v_jednotě víry nebo ve víře v_jednotu a znali se ze zjevení ducha dřív, než se uvidíme tělesnýma očima.

A tak se raduji a chlubím se v_Bohu, neboť on, jeden a týž, je po celém světě v_těch, kdo jsou jeho, činný svou láskou skrze Ducha Svatého. Toho vylévá na každého člověka,{fnr}3{/fnr} a tak hojným proudem vody osvěžuje své město.{fnr}4{/fnr} Mezi jeho občany tě podle zásluh učinil biskupem a posadil na apoštolský stolec vedle knížat svého lidu.{fnr}5{/fnr} A mě ubožáka vyzdvihl, pozvedl z_prachu a chtěl, abych měl stejné postavení jako ty. Ale ještě víc se raduji z_té milosti od Pána, že mi připravil místo v_tvém srdci a vložil mě tam. Proto si činím nárok na to, že mohu zcela zvláště spoléhat na tvou lásku. A moje postavení i_milost, které se mi dostalo, mě zavazují, aby nebyla má láska vůči tobě nedůvěřivá ani povrchní.

Aby ti o_mně bylo známo všecko, věz, že byl někdejší hříšník teprve nedávno vyveden z_temnot{fnr}6{/fnr} a stínu smrti a nadýchal se životodárného vánku ducha, a že teprve nedávno přiložil ruku na pluh{fnr}7{/fnr} a vzal na sebe Pánův kříž.{fnr}8{/fnr} Kéž mi pomáhají tvé modlitby, abych jej mohl donést až do konce. Bude ti to připočteno k_zásluhám, budeš-li mi svou přímluvou ulehčovat břemeno. Neboť člověk svatý, který pomáhá tomu, kdo se s_námahou vleče – neodvažuji se totiž užít slova „bratr“ – bude povýšen jako veliké město.{fnr}9{/fnr}

Poslal jsem tvé svatosti na znamení jednoty jeden chléb, požehnaný ve jménu nerozdílné Trojice. Přijmi laskavě ten chléb jakožto eulogii.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}Adresát dopisu Alypius byl biskupem v_Kartágu a přítelem sv. Augustina.{/fn} {fn:2}{r}Žl 100 (99),3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jl 3,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 46 (45),5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 113 (112),8{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 107 (106),14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Lk 9,62{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mt 10,38{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Př 18,19{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:10}Chléb, jenž zbyl z_těch, které byly přineseny k_slavení eucharistie, nebyl však konsekrován, ale pouze požehnán. V_patristické mluvě někdy přeneseně též samo biskupské nebo kněžské požehnání.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Sir 31,8.11.10{/r}

Šťastný boháč, který se uchovává bez viny a nehoní se za zlatem a neskládá naději v_množství peněz. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.

Mohl zhřešit, a nezhřešil, dělat zlo, a neudělal. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.

Téhož dne 22. června

Sv. Jana Fishera, biskupa, a Tomáše Mora, mučedníků

Z_dopisu poslaného svatým Tomášem dceři Markétě z_vězení

(The English Works of Sir Thomas More, London 1557, p. 1454)

S_veškerou nadějí a důvěrou se zcela svěřuji Bohu

Dobře vím, Markéto, jak nehodný byl můj dosavadní život a že bych si zcela zasloužil, aby mě Bůh opustil. Přesto však nepřestanu, vždycky budu důvěřovat a pevně doufat v_jeho nesmírnou dobrotu. Vždyť až dosud mi jeho svatá milost dávala sílu, abych raději pohrdl z_celé duše veškerým majetkem, příjmy i_samotným životem, než abych přísahal proti svému svědomí. I_krále vedla k_tomu, aby se mnou nakládal milostivě, takže mě až dosud zbavil pouze svobody. Tímto jediným opatřením mi Jeho Veličenstvo prokázalo větší dobrodiní – k_mému duchovnímu pokroku, jak doufám – než všemi poctami a statky, jimiž mě zahrnulo předtím. Tatáž milost, jak doufám, přiměje krále, že proti mně už nestanoví nic těžšího, anebo mi bude milost Boží dávat neustále sílu, abych snesl cokoli těžkého trpělivě, statečně a ochotně.

Když se moje trpělivost spojí se zásluhami hořkého utrpení Páně, které ovšem nekonečně převyšuje záslužností i_způsobem všechno, co mohu snášet já, zmírní mi tato trpělivost zasloužené tresty v_očistci a ze štědré dobroty Boží zvětší trochu i_mou odměnu v_nebi.

Nechci se vzdát důvěry v_dobrotivost Boží, má drahá Meg, i_když cítím, jak jsem slabý a křehký. A i_kdybych pozoroval, že strachem a zděšením už už klesám, vzpomenu si, jak svatý Petr při jediném závanu větru začal tonout, protože měl malou víru, a udělám, co udělal on. Zavolám na Krista: Pane, zachraň mě.{fnr}1{/fnr} A doufám, že vztáhne ruku, uchopí mě a nedovolí, abych se utopil.

Ale i_kdyby dopustil, abych se choval ještě dále tak jako Petr a úplně padl, přísahal a zapřel (ať to Bůh svým milosrdenstvím ode mne odvrátí, nebo ať mi z_toho pádu vzejde spíše škoda než prospěch), přece doufám, že i_v_tom případě by na mě pohlédl s_milosrdnou láskou, jako pohlédl na Petra,{fnr}2{/fnr} a znovu mě postavil na nohy, abych opět vyznal pravdu, ulevil svému svědomí a statečně snášel trest a hanbu za své dřívější zapření.

Zkrátka, má milá Margot, vím to zcela jistě, že mě Bůh neopustí, leda mou vinou. S_veškerou nadějí a důvěrou se mu tedy zcela svěřuji. Nechal-li by mě zahynout pro mé hříchy, byla by na mně oslavena aspoň jeho spravedlnost. Doufám však naprosto pevně, že jeho něžná dobrota věrně zachrání mou duši a způsobí, že se na mně jasně ukáže jeho milosrdenství spíše než jeho spravedlnost.

Neklesej tedy na mysli, drahá dcero moje, a neměj o_mne přílišnou starost, ať se mi v_tomto světě stane cokoli. Nemůže se stát nic, co Bůh nechce. Avšak cokoli on chce, i když se nám to zdá sebehorší, je ve skutečnosti to nejlepší.

{fn:1}{r}Mt 14,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 22,61{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ve svém utrpení mysleli Kristovi mučedníci na nebe a prosili: {*} Pane, pomáhej nám, abychom věrně vytrvali v_tvé službě.

Shlédni na své služebníky a neopouštěj svůj lid. {*} Pane, pomáhej nám, abychom věrně vytrvali v_tvé službě.

24. června

Narození sv. Jana Křtitele

Slavnost

HYMNUS

O_Janovi Písmo svědčí,

že nad lidské syny větší

nebyl z_ženy narozený

ve všem lidském pokolení.

Proto Jan na svět poslán byl,

aby v_Světlo svět uvěřil,

v_Ježíše, Syna Božího,

lidem z_nebe poslaného.

Počal kázat o_pokání,

Kristově přibližování,

Beránka Božího hlásal,

prstem jej lidu ukázal.

Pán měl dál růst, Jan se nížit,

Jan dřív než Pán měl být zabit,

sťat mečem k_zemi padl Jan,

vzhůru na kříž vyvýšen Pán.

Světíce dnešního svátku,

věrní, přeslavnou památku,

rozjímejme s_pobožností,

jaké Jan dostal milosti.

Je letní den. A Panna svatá

cedrovým hájem do hor chvátá

k_příbuzné jménem Alžbětě.

I_té dal Bůh, že bude matka

vyvoleného pacholátka.

Jan Křtitel zváno po světě.

Jde Panna stezkou osamělou,

pod nohy se jí květy stelou,

jak rosu chtěly by ji nést.

Příroda všechna dobře tuší,

pro co jsou lidé slepí, hluší:

že dívka Matkou Boží jest.

Alžběta, přítelkyně pravá,

už před domem ji očekává

a slovem prorockým ji zve:

„Tvůj příchod darem nebes je mi,

tys požehnaná mezi všemi

a požehnáno dítko tvé!“

Klesnou si vroucně do náručí.

A co v_nich beze slova zvučí,

to skřivan jásá v_modrý vzduch:

Blíží se naplnění času

pro přislíbenou světa spásu!

Veliké věci činí Bůh!

1. ant.Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v_mateřském životě mě nazval jménem.

Žalmy ze společných textů o_svatých mužích, str. 1552.

2. ant.Z_mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.

3. ant.To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.

Jan přišel, aby svědčil o_světle,

aby všichni uvěřili skrze něho.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}1,4-10.17-19{/r}

Povolání za proroka

{v}4{/v}Hospodin mě oslovil: {v}5{/v}Dříve než jsem tě utvořil v_lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z_mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. {v}6{/v}Tu jsem řekl: Ach, Pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.

{v}7{/v}Hospodin mi pravil: Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit. {v}8{/v}Neboj se jich, neboť já jsem s_tebou, abych tě vysvobodil – praví Hospodin.

{v}9{/v}Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl: Hle, kladu svá slova do tvých úst. {v}10{/v}Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi, abys vytrhával a hubil, abys ničil a bořil, abys stavěl a sázel.

{v}17{/v}Přepásej svá bedra,

vstaň a mluv k_nim vše, co ti přikážu.

Nelekej se jich,

abych tě nezbavil odvahy před nimi.

{v}18{/v}Já totiž dnes udělám z_tebe opevněné město,

(železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši,

proti judským králům a jejím knížatům,

proti jejím kněžím a lidu země.

{v}19{/v}Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,

neboť já jsem s_tebou

–_praví Hospodin_–

abych tě vysvobodil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 1,5.9.10{/r}

Dříve než jsem tě utvořil v_lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z_mateřského života, posvětil jsem tě, {*} prorokem pro národy jsem tě ustanovil.

Hle, kladu svá slova do tvých úst. Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi. {*} Prorokem pro národy jsem tě ustanovil.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 293,1-3: PL 38,1327-1328)

Hlas volajícího na poušti

Církev slaví Janovo narození jako něco posvátného, u_žádného jiného světce se jeho narození slavnostně nepřipomíná. Slavíme jenom narození Janovo a narození Kristovo. To musí mít svůj důvod; a jestliže snad o_tom vypovíme méně, než by si tak veliká událost zasluhovala, naše přemýšlení o_tom je plodnější a hlubší.

Jan přichází na svět z_neplodné staré ženy, Kristus z_panny v_mladistvém věku. Janovo narození se nesetkává s_vírou, a otec se stává němým. Maria věří, že se jí Kristus narodí, a počíná ho vírou. Předložili jsme, o_čem máme přemýšlet, a naznačili jsme, o_čem budeme pojednávat. Ale je to jen úvod; a nebudeme-li stačit svými schopnostmi nebo nebudeme-li mít dost času na prozkoumání všech hlubin tak velikého tajemství, lépe vás poučí ten, který mluví ve vás i_za naší nepřítomnosti, na nějž zbožně myslíte, jehož jste přijali do srdce a jehož chrámem jste se stali.

Jan jako by stál na rozhraní dvou Zákonů, Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán slovy: Proroci a Zákon až do Jana Křtitele.{fnr}1{/fnr} Je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů; jako představitel toho nového se projevuje už v_lůně matčině jako prorok. Neboť ještě dřív než se narodil, při příchodu Panny Marie, zaplesal v_lůně své matky. Už tam bylo naznačeno, čím bude – naznačeno dřív, než se narodil. Ukázalo se, koho je předchůdcem, dřív než byl od něho spatřen. Je to něco božského, přesahuje to míru toho, co může lidská slabost. Nakonec přichází na svět, dostává jméno, a jeho otec může opět mluvit. Uvažuj, co tyto události symbolicky naznačují.

Zachariáš mlčí, ztratí hlas až do té chvíle, kdy se narodí Jan, předchůdce Páně, a hlas mu vrátí. Co znamená Zachariášovo mlčení, ne-li to, že proroctví zmizelo a že je před hlásáním Krista jakoby skryté a uzamčené? Otvírá se jeho příchodem, stává se jasným, když má přijít ten, který byl prorokován. Otevření úst Zachariášových při Janově narození odpovídá roztržení opony při Kristově smrti na kříži. Kdyby Jan ohlašoval sám sebe, neotevřel by Zachariášova ústa. Uvolňuje se jazyk, protože přichází na svět hlas. Neboť na otázku položenou Janovi, když už ohlašoval Pána: Kdo jsi?, on odpověděl: Já jsem hlas volajícího na poušti.{fnr}2{/fnr} Jan je hlas, Pán je však ten, o_němž platí: Na počátku bylo Slovo.{fnr}3{/fnr} Jan byl pouze hlas pro stanovenou dobu; Kristus je Slovo, které bylo na počátku, Slovo věčné.

{fn:1}Srov. {r}Mt 11,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,21.23{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 1,76-77{/r}

A ty dítě, budeš prorokem Nejvyššího, {*} půjdeš před Pánem připravit mu cestu.

Dát jeho lidu poznání spásy v_odpuštění hříchů. {*} Půjdeš před Pánem připravit mu cestu.

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}1,5-17{/r}

Porodí ti syna a dáš mu jméno Jan

{v}5{/v}Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z_Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z_Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. {v}6{/v}Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. {v}7{/v}Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku.

{v}8{/v}Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, {v}9{/v}padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. {v}10{/v}Celé množství lidu se modlilo venku v_hodinu té oběti. {v}11{/v}Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. {v}12{/v}Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň.

{v}13{/v}Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. {v}14{/v}Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z_jeho narození. {v}15{/v}Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha svatého už od mateřského lůna {v}16{/v}a mnoho izraelských synů obrátí k_Pánu, jejich Bohu.

{v}17{/v}Půjde před ním v_duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k_dětem, neposlušné k_smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid.“

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}1,29-34{/r}

Hle, beránek Boží

{v}29{/v}Na druhý den (Jan) viděl Ježíše, jak jde k_němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! {v}30{/v}To je ten, o_kterém jsem řekl: ‚Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.‘ {v}31{/v}Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“

{v}32{/v}A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z_nebe a zůstal na něm. {v}33{/v}Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ {v}34{/v}A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}3,22-30{/r}

Přítel ženichův se raduje z_ženichova hlasu

{v}22{/v}Ježíš přišel se svými učedníky do judské země. Tam s_nimi pobýval a křtil. {v}23{/v}Ale i_Jan křtil v_Ainonu blízko Salimu, protože tam bylo hodně vody, a lidé přicházeli a dávali se křtít. {v}24{/v}Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře.

{v}25{/v}Tu mezi Janovými učedníky a (nějakým) židem vznikl spor o_očišťování. {v}26{/v}Přišli k_Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl na druhém břehu Jordánu u_tebe a o_kterém jsi vydal svědectví, on sám křtí a všichni jdou k_němu!“

{v}27{/v}Jan odpověděl: „Nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z_nebe. {v}28{/v}Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.‘

{v}29{/v}Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s_ním a slyší ho, srdečně se raduje z_ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. {v}30{/v}On musí růst, já však se menšit.

27. června

Sv. Cyrila Alexandrijského, biskupa a učitele církve

Z_dopisu svatého Cyrila Alexandrijského

(Epist. 1: PG 77,14-18.27-30)

Hlasatel Božího mateřství Panny Marie

Je mi nesmírně divné, jak vůbec někdo může opravdu pochybovat, má-li se svatá Panna nazývat Bohorodičkou. Vždyť jestliže náš Pán Ježíš Kristus je Bůh, proč bychom upírali svaté Panně, která ho porodila, titul Rodičky Boží? Tuto víru nám přece předali již svatí apoštolové, byť se o_tomto názvu nezmiňují, a takto nás učili také svatí otcové. Tak například náš otec Atanáš, slavné paměti, když sepsal dílo o_svaté a soupodstatné Trojici, ve třetí části často jmenuje svatou Pannu Bohorodičkou.

Zřejmě bych tu spíš měl použít jeho vlastních slov. Nuže, znějí následovně: „Cílem a význačným rysem Písma svatého tudíž je – jak jsme často připomínali – že o_Kristu, našem Spasiteli, hlásá toto dvoje: jednak že je Bůh a že jím vždycky byl, že je Otcovým Slovem, jeho slávou a moudrostí,{fnr}1{/fnr} jednak že v_tomto posledním čase přijal z_Boží Rodičky Panny Marie tělo a stal se pro nás člověkem.“

A o_něco dále znovu: „Svatých, prostých všeho hříchu, existovalo mnoho, vždyť i_Jeremiáš byl posvěcen již v_mateřském lůně{fnr}2{/fnr} a Jan, ještě než spatřil světlo světa, poskočil po slovech Boží Rodičky Marie radostí.“{fnr}3{/fnr} Tento muž je opravdu dostatečně spolehlivý a zvláštní měrou si zaslouží, abychom se bez obav připojili k_jeho víře; lze ho následovat s_jistotou, protože by nepronesl nic, co by odporovalo Písmu svatému.

Také samo Bohem inspirované Písmo potvrzuje, že Slovo Boží se stalo tělem,{fnr}4{/fnr} to znamená, že se sjednotilo s_tělem majícím duši, která vládne rozumem. Boží Slovo použilo pro ten účel potomstva Abrahámova a z_ženy si učinilo tělo, takže se stalo účastným těla a krve. Není tak už pouze Bohem; v_tomto spojení poznáváme, že se také stalo člověkem, nám podobným.

Ze dvou složek tedy zajisté sestává Emmanuel, z_božství a lidství. Jediný je ovšem Pán Ježíš Kristus, jediný pravý a přirozený Syn, a ten je zároveň Bůh i_člověk; nikoli zbožštěný člověk, rovný těm, kteří se milostí stávají účastnými božské přirozenosti, nýbrž pravý Bůh, který se pro naši spásu zjevil v_lidské podobě, jak o_tom také svědčí Pavel, když říká: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z_ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil ty, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žid 1,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jer 1,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 1,41{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Gal 4,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vykonal před Bohem velké dílo a jeho učení zná celý svět. {*} Ať se za nás přimlouvá u_Pána, našeho Boha.

Věrně konal kněžskou službu a ve dne v_noci rozjímal o_Božích přikázáních. {*} Ať se za nás přimlouvá u_Pána, našeho Boha.

28. června

Sv. Ireneje, biskupa a mučedníka

Památka

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 4,20,5-7: SCh 100,640-642.644-648)

Slávou Boží je živý člověk a životem člověka je patření na Boha

Sláva Boží je oživující: a tak ti, kdo vidí Boha, dostávají život. Nepochopitelný, Nepostižitelný a Neviditelný se dává od lidí spatřit, postihnout a pochopit, aby dal život všem, kdo ho přijímají a vidí. Bez života nelze totiž existovat a život jako takový spočívá v_účasti na Bohu; mít účast na Bohu znamená Boha vidět a zakoušet jeho dobrotu.

Takže lidé budou hledět na Boha, aby žili, tímto patřením se stali nesmrtelnými a přiblížili se k_Bohu. Již dříve jsem mluvil o_tom, že proroci v_obrazech ukázali, že Bůh se dá spatřit těm, kdo jsou nositeli jeho Ducha a bez ustání očekávají jeho příchod. Jak říká Mojžíš v_Deuteronomiu: Toho dne uvidíme, neboť Bůh promluví k_člověku, a ten bude žít.{fnr}1{/fnr}

Jaký je Bůh, jak veliký je ten, jenž všechno ve všem působí, to nemůže nikdo z_těch, které stvořil, ani nahlédnout, ani vypovědět. Přesto však není neznámý, protože veškerenstvo poznává skrze jeho Slovo, že je jeden Bůh Otec, že všechno je v_jeho moci a všem dává bytí, jak stojí v_evangeliu: Boha nikdy nikdo neviděl, jen jednorozený Syn, který spočívá v_náručí Otcově, a ten o_něm podal zprávu.{fnr}2{/fnr}

Tím, který vypovídá, je tedy od počátku Otcův Syn; ten je totiž od počátku u_Otce, ten vždycky v_příhodnou dobu ku prospěchu lidského pokolení řádně a patřičně vyjevil prorocká vidění, rozdílné dary milosti, vlastní služby; slávu Otcovu. A kde je řád, tam je také souznění, a kde je souznění, je včasnost a s_včasností zároveň užitek.

A proto se Boží Slovo stalo rozdělovatelem Otcovy milosti k_užitku všech lidí. Pro lidi tak mnoho vykonalo, když jim ukázalo Boha a přivedlo člověka k_Bohu. Zachovalo přitom sice Otcovu neviditelnost, aby snad člověk někdy Boha neznevážil a vždycky měl před sebou svůj cíl, ale z_druhé strany lidem mnoha způsoby Boha ukazovalo jako viditelného, aby člověk od Boha zcela neodpadl a nepřestal být: Neboť slávou Boží je živý člověk a životem člověka je patření na Boha. Jestliže totiž už přirozené poznání Boha dává všemu živému na zemi život, tím spíš se zjevením Otce skrze Slovo dostává života těm, kdo vidí Boha.

{fn:1}Srov. {r}Dt 5,24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,18{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mal 2,6{/r}; {r}Žl 89 (88),22{/r}

Učení pravdy bylo v_jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

Pevně ho drží má ruka i_mé rámě ho posiluje. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

29. června

Sv. Petra a Pavla, apoštolů

Slavnost

HYMNUS

Ó_Petře, blažený pastýři,

rač slyšet prosící náš hlas,

ať nás tvé slovo s_Bohem smíří,

okovů hříchu zbaví nás;

obdařil Kristus mocí tebe

nám otevřít i_zavřít nebe.

Ó_Pavle, slavný učiteli,

pomoz nám k_mravů nápravě,

pohni nám myslí, bychom spěli

Kristovou cestou ke slávě,

kde víra naše se naplní

a v_světle lásky se rozjasní.

Olivo dvojí nerozdvojná,

rač u_Boha nám vyjednat,

ať láska a naděje hojná

v_srdci nám nepřestane plát,

a jednou, až skončí naše pouť,

ať v_Bohu můžeme spočinout.

Ty, Petře, jsi ta pevná skála,

klíč tobě dán je k_nebesům,

oporo naší víry stálá,

na tobě stojí církve dům,

ty říše Kristovy jsi správce

a pastýř veškerého stádce.

Ty, Pavle, muži plný síly,

jsi vyvolená nádoba,

jsi apoštolům druhem milým

a církve Boží ozdoba.

Pán tebe k_velkým činům volá,

z_odpůrce činí apoštola.

Ty, Bože, jenž jsi dary věčné

svým apoštolům udělil,

rač přijmout naše zpěvy vděčné,

žes k_církvi i_nás přivtělil,

jež střeží poklad tvého slova

pro pokolení stále nová.

1. ant.Miluješ-li mě, Šimone Petře, pas moje ovce.

Žalmy ze společných textů o_apoštolech, str. 1430.

2. ant.Život je pro mě Kristus a smrt je pro mě zisk. Nechci se chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.

3. ant.Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k_tobě po vodě.

Slovo Páně trvá navěky,

totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}1,15 – 2,10{/r}

Setkání Petra a Pavla v_Jeruzalémě

{v}1,15{/v}(Bůh) si mě už v_lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, {v}16{/v}že mi zjeví svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s_lidmi {v}17{/v}ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k_těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak jsem se znova vrátil do Damašku. {v}18{/v}Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z_vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u_něho patnáct dní. {v}19{/v}Z_ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. {v}20{/v}Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.

{v}21{/v}Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. {v}22{/v}Křesťanským obcím v_Judsku jsem však zůstal osobně neznám. {v}23{/v}Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ {v}24{/v}A chválili kvůli mně Boha.

{v}2,1{/v}Potom jsem šel znovu po čtrnácti letech do Jeruzaléma s_Barnabášem a vzal jsem s_sebou také Tita. {v}2{/v}Šel jsem tam, protože se mi o_tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v_soukromí (jsem to vyložil) těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. {v}3{/v}Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat, ačkoli byl Řek.

{v}4{/v}(Tu otázku rozvířili) vetřelí falešní bratři. Vloudili se mezi nás a slídili po naší svobodě, kterou máme v_křesťanství, aby nás uvedli do otročení. {v}5{/v}Ale ani na okamžik jsme jim neustoupili a nepoddali se jim, aby vám zůstala pravda evangelia nezkráceně. {v}6{/v}(A nebylo překážky ani) ze strany těch, kdo něco znamenají. – Čím byli předtím, to se mě netýká; Bůh nedělá rozdíly v_lidech. – Ti tedy, kdo něco znamenají, nic dalšího mi neuložili.

{v}7{/v}Spíše naopak. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. {v}8{/v}Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v_apoštolátě mezi židy, pomáhal i_mně mezi pohany. {v}9{/v}Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznali, že mám k_tomu (od Boha) milost, podali mně i_Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k_sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. {v}10{/v}Jenom nám (doporučili), abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 16,18-19{/r}

Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. {*} Tobě dám klíče od nebeského království.

Co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi. {*} Tobě dám klíče od nebeského království.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 295,1-2.4.7-8: PL 38,48-1352)

Tito mučedníci viděli, co hlásali

Tento den je pro nás posvěcen utrpením svatých apoštolů Petra a Pavla. Nemluvíme o_nějakých neznámých mučednících: Do celé země vychází jejich hlahol, a až na konec světa jejich slova.{fnr}1{/fnr} Tito mučedníci viděli, co hlásali, žili podle spravedlnosti, vyznali pravdu a zemřeli za ni.

Svatý Petr, první mezi apoštoly, vroucně miloval Krista, a proto směl slyšet: A já ti říkám: Ty jsi Petr. Když on sám vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha, Kristus mu odpověděl: A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev.{fnr}2{/fnr} Na této skále zbuduji víru, kterou vyznáváš. Na tom, co jsi řekl: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha, zbuduji svou církev. Neboť ty jsi Petr. Jméno Petr se odvozuje od skály, ne skála od Petra. Jméno Petr se odvozuje od skály, tak jako jméno křesťan od Krista.

Jak víte, Pán Ježíš si před svým utrpením vyvolil učedníky a nazval je apoštoly. Mezi nimi téměř vždycky jedině Petr zosobňoval celou církev. Protože jedině on představoval celou církev, bylo mu dopřáno uslyšet slova: Tobě dám klíče od nebeského království.{fnr}3{/fnr} Neboť tyto klíče nedostal jednotlivý člověk, ale církev jako jednota. Vynikající postavení Petrovo vyplývá tedy z_toho, že představoval všeobecnost a jednotu církve, když mu bylo řečeno: Tobě dám to, co bylo předáno všem. Abyste věděli, že církev dostala klíče od nebeského království, slyšte, co na jiném místě říká Pán všem svým apoštolům: Přijměte Ducha Svatého! A hned nato: Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.{fnr}4{/fnr}

Právem také po svém vzkříšení uložil Pán právě Petrovi, aby pásl jeho ovce. Neměl mezi učedníky pást Pánovy ovce jenom on sám; ale Kristus mluví k_jednomu, a tím dává za úkol jednotu; a obrací se s_tím především na Petra, protože Petr je první mezi apoštoly.

Nebuď smutný, apoštole. Odpověz jednou, odpověz znovu, odpověz potřetí. Třikrát ať z_lásky zvítězí tvé vyznání, když třikrát ze strachu podlehlo tvé předsevzetí. Třikrát ať se uvolní, co jsi třikrát spoutal. Uvolni láskou, co jsi spoutal strachem. A Pán pak Petrovi jednou, znovu i_potřetí svěřil své ovce.

Jeden památný den utrpení dvou apoštolů. Ale i_oni dva byli jedno; ač trpěl každý v_jiný den, byli jedno. Napřed šel Petr, potom Pavel. Slavíme svátek posvěcený pro nás krví apoštolů. Milujme jejich víru a život, jejich námahy a utrpení, milujme to, co vyznávali a hlásali.

{fn:1}Srov. {r}Žl 19 (18),5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 16,16.18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 16,19{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 20,22.23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Svatý apoštole Pavle, hlasateli pravdy a učiteli národů, {*} právem si zasloužíš, abychom tě oslavovali.

Tys všude šířil poznání Boží milosti. {*} Právem si zasloužíš, abychom tě oslavovali.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}21,15-19{/r}

Pas mé beránky. Pas moje ovce

{v}15{/v}Když se Ježíš ukázal svým učedníkům a posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde?“

Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“

Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“

{v}16{/v}Podruhé se ho zeptal: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“

Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“

Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“

{v}17{/v}Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“

Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji!“

Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! {v}18{/v}Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ {v}19{/v}To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.

A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}5,1-11{/r}

Nechali všeho a šli za ním

{v}1{/v}Když Ježíš stál u_Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. {v}2{/v}Tu spatřil u_břehu stát dvě lodě. Rybáři z_nich vystoupili a prali sítě. {v}3{/v}Vstoupil na jednu z_těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z_lodi učil zástupy.

{v}4{/v}Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k_lovení!“ {v}5{/v}Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ {v}6{/v}Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. {v}7{/v}Dali znamení společníkům v_druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly.

{v}8{/v}Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k_nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ {v}9{/v}Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; {v}10{/v}stejně i_Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“

{v}11{/v}Přirazili s_loďmi k_zemi, nechali všeho a šli za ním.

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}6,60-69{/r}

Ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života

{v}60{/v}Mnozí z_jeho učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“

{v}61{/v}Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? {v}62{/v}Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? {v}63{/v}Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. {v}64{/v}Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“

Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. {v}65{/v}A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

{v}66{/v}Proto mnoho z_jeho učedníků odešlo a už s_ním nechodili. {v}67{/v}Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I_vy chcete odejít?“

{v}68{/v}Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, {v}69{/v}a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

30. června

Svatých prvomučedníků římských

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 5,1-7,4: Funk 1,67-71)

Ze závisti byli vydáni na smrt a stali se skvělým příkladem pro nás

Přejděme teď staré příklady a přikročme k_Božím bojovníkům z_poslední doby, ukažme si vznešené příklady z_našeho času. Ti, kteří byli největšími sloupy svatosti, se z_řevnivosti a závisti druhých stali obětí pronásledování, až posléze dotrpěli k_smrti.

Pohleďme bedlivě na dobré apoštoly. Petr musel jako oběť zlé závisti ne jednou nebo dvakrát, ale mnohokrát trpět, až zemřel mučednickou smrtí a odešel na zasloužené místo slávy. Jako oběť závisti a nenávisti dosáhl vítězné odměny za trpělivost také Pavel. Sedmkrát byl uvržen do vězení, byl zahnán na útěk a kamenován. Na východě i_na západě se stal hlasatelem Božího slova a pro svou víru sklidil velikou slávu. A když po celém světě kázal spravedlnost a došel až na samé hranice západu, před tváří vladařů vydal svědectví mučednickou smrtí a odešel ze světa do svatého místa jako příklad nejvyšší trpělivosti.

K_těmto mužům a svatým učitelům života se přidružilo velké množství vyvolených. Také oni přestáli jako oběť závisti mnoho utrpení a muk a stali se uprostřed nás skvělým příkladem k_následování. Závist vydala krutému pronásledování ženy donucené v_cirku představovat mytologické oběti (jako Danaovny nebo Dirké): když podstoupily strašné a zločinné mučení, dostaly se na bezpečnou cestu víry a vzdor tělesné křehkosti dosáhly vznešené odměny. Závist oddělila život manželek od manželů a převrátila výrok našeho praotce Adama: To je kost z_mých kostí a tělo z_mého těla.{fnr}1{/fnr} Závist a řevnivost vyvrátila veliká města a beze zbytku zničila velké národy.

Píšeme to, milovaní, nejen abychom vás ve vaší službě napomenuli, ale také abychom povzbudili sami sebe. Vždyť se přece nacházíme ve stejné aréně a čeká nás stejný zápas. Proto zanechme všech marných a zbytečných starostí a držme se ctihodných pravidel, která nám byla předána, a hleďme si toho, co je před tváří našeho Tvůrce krásné, co je mu milé a příjemné. Neztrácejme z_očí Kristovu krev a snažme se pochopit, jak drahocenná je před Bohem krev toho, který ji prolil za naši spásu a přinesl celému světu milost pokání.

{fn:1}Srov. {r}Gn 2,23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Z_lásky k_Bohu vydali své tělo k_mučení, {*} a dosáhli tak věčné slávy.

To jsou ti, kdo přišli z_velikého soužení: roucho si do běla vyprali v_Beránkově krvi, {*} a dosáhli tak věčné slávy.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky