KVĚTEN

1. května

Sv. Josefa, Dělníka

Modlitba se čtením

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, nn. 33-34)

{p}

Lidská činnost ve světě

Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s_pomocí vědy a techniky, rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S_tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.

Tváří v_tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K_jakému cíli směřují námahy jednotlivců i_společenských celků?

Církev, střežící poklad Božího slova, z_něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s_lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.

Pro věřící je jisté, že lidská individuální i_kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o_sobě Božímu záměru. Neboť člověku, stvořenému k_obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě,{fnr}1{/fnr} a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k_němu sebe i_celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží po celé zemi.{fnr}2{/fnr}

To platí i_o_zcela všední práci. Muži i_ženy, kteří vydělávají sobě i_rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří a svým osobním přičiněním přispívají k_uskutečnění Božího plánu v_dějinách.

Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v_protikladu k_moci Boží, jako by byl rozumný tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.

Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i_celků.

Z_toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí lidi od budování světa ani je nevede k_zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.

{fn:1}Srov. {r}Gn 1,26-27{/r}; {r:Gn}9,3{/r}; {r}Mdr 9,2-3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 8,7.10{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Gn 2,15{/r}

Hospodin Bůh usadil člověka v_zahradě Edenu, {*} aby ji obdělával a chránil, aleluja.

To bylo posláním člověka od počátku. {*} Aby ji obdělával a chránil, aleluja.

2. května

Sv. Atanáše, biskupa a učitele církve

Památka

Modlitba se čtením

Z_promluv svatého Atanáše

(Oratio de incarnatione Verbi, 8-9: PG 25,110-111)

{p}

Slovo se stalo tělem

Boží Slovo, netělesné, nepomíjející, nehmotné, přišlo mezi nás, ačkoli ani předtím nebylo od nás vzdáleno, neboť v_žádné části světa nikdy nechybělo, a protože je stále se svým Otcem, všechno všude naplňovalo.

Ve své dobrotě vůči nám zajisté přišlo, aby se nám zjevně ukázalo a Boží Syn se slitoval nad naším pokolením, nad naší bídou; naše porušenost ho přivedla k_rozhodnutí: nemohl snést, že nad námi panuje smrt, a aby nezašlo, co kdysi bylo vytvořeno, aby Otcovo dílo při stvoření člověka nepřišlo nazmar, přijal tělo takové, že se od našeho nijak neliší. Nechtěl totiž jen pobýt v_těle nebo se nám jenom ukázat.

Kdyby se přece chtěl pouze zjevit, mohl by klidně přijmout nějaké dokonalejší tělo. On však přijal to naše.

V_panenském lůně si zbudoval chrám, své tělo; jako by se jím patřičně vybavil a vystrojil, aby se nám v_něm mohl dát poznat a aby v_něm přebýval. Když tedy takto přijal tělo podobné našemu, vydal je za nás všechny všanc smrti, protože všichni byli podrobeni jejímu porušení, a z_čisté lásky přinesl toto tělo Otci za oběť; předně proto, aby všichni, kdo v_něm budou umírat, poznali, že zákon porušení, kterému lidstvo propadlo, byl zrušen, neboť smrt na těle Kristově vyčerpala svou sílu, takže už nemá žádnou moc proti lidem, kteří se Kristu podobají; a také proto, aby lidstvu propadlému porušení vrátil neporušitelnost a ze smrti ho povolal opět k_životu. Prostřednictvím těla, které přijal, a skrze jeho vzkříšení odstranil provždy smrt, jako když suchou třtinu stráví oheň.

Přijal smrtelné tělo proto, aby poté, co získalo účast na Slově Nejvyššího, mohlo za nás všechny podstoupit smrt, a zároveň pro Slovo v_něm přebývající zůstat neporušené, a aby posléze pro jeho vzkříšení byli všichni lidé napříště vysvobozeni z_porušení.

Tělo, které tedy Boží Slovo přijalo, bylo obětováno smrti jako pravá oběť, prostá jakékoli poskvrny; a tak obětí vlastního těla za jiné odvrátilo Boží Slovo smrt ode všech, jejichž podobu na sebe vzalo.

Takže tím, že Slovo Boží všechno a všechny převyšující svůj příbytek a hmotný nástroj nabídlo a obětovalo za všechny, jak samo pravilo, vyrovnalo ve smrti všechny lidské dluhy a neporušený Boží Syn, spojený se všemi lidmi podobností těla, zaslíbením vzkříšení vrátil všem lidem řádně a po právu neporušenost.

Nuže, porušení smrti už nemá nad lidmi žádnou moc, díky Slovu, které se stalo tělem a přebývá mezi námi.{fnr}1{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jer 15,19.20{/r}; {r}2 Petr 2,1{/r}

Budu promlouvat tvými ústy a učiním z_tebe bronzovou zeď. {*} Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s_tebou, aleluja.

Objeví se lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil. {*} Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s_tebou, aleluja.

3. května

Sv. Filipa a Jakuba, apoštolů

Svátek

Modlitba se čtením

Z_traktátu kněze Tertuliána proti heretikům

(De praescriptione haereticorum, cap. 20,1-9; 21,3; 22,8-10: CCL 1,201-204)

{p}

Apoštolské kázání

Kristus Ježíš, náš Pán – dokud žil na zemi – sám hlásal, kdo je, kdo byl, jaké má od Otce poslání, jaký úkol lidem dává. Hlásal to veřejně lidu nebo svým učedníkům zvlášť. A z_nich si vybral dvanáct nejpřednějších, aby byli stále kolem něho, a určil je za učitele národů.

A když po vzkříšení odcházel k_Otci, přikázal zbývajícím jedenácti – neboť jeden se od nich odloučil – aby šli a učili národy a křtili je v_Otce i_Syna i_Ducha Svatého.

Proto apoštolové – to znamená ti, kdo byli posláni – ihned přijali mezi sebe losem místo Jidáše jako dvanáctého Matěje, jak to bylo předpověděno v_žalmu Davidově.{fnr}1{/fnr} A když dostali slíbenou sílu Ducha Svatého, aby mohli konat mocná znamení a přesvědčivě mluvit, vydávali svědectví víry v_Ježíše Krista a zakládali církevní obce nejdříve v_Judsku, a potom šli hlásat tutéž nauku víry dalším národům.

A právě tak zakládali od města k_městu církevní obce, od nichž přebíraly a stále přebírají úponek víry a seménka nauky církevní obce ostatní, aby se staly církví. A tím i_tyto obce se považují za apoštolské, neboť jsou odnožemi církevních obcí, založených apoštoly.

Je třeba, aby se všechno posuzovalo podle svého původu. Tolik a tak velikých církevních obcí tvoří jednu prvotní církev, založenou od apoštolů, protože z_ní všechny pocházejí. Tak jsou všechny prvotní a všechny apoštolské, neboť jsou všechny jedna. Jednota se projevuje tím, že žijí spolu v_pokoji, považují se za bratry, prokazují si navzájem pohostinnost. Tato práva nevznikají jinak než jedním předáváním téhož tajemství.

Co apoštolové kázali, to znamená, co jim Kristus zjevil, se neprokazuje jinak než skrze církevní obce, které založili sami apoštolové a jimž sami kázali živým slovem a později listy.

Pán jednou jasně prohlásil: Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Avšak dodává: Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.{fnr}2{/fnr} Tím naznačil, že nebudou ponecháni v_žádné nevědomosti, neboť jim slíbil, že budou skrze Ducha pravdy uvedeni do celé pravdy. A tento slib skutečně splnil, a Skutky apoštolů dosvědčují sestoupení Ducha Svatého.

{fn:1}Srov. {r}Žl 109 (108),8{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 16,12.13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 16,12.13.14{/r}

Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. {*} Až přijde Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.

On mě oslaví, protože z_mého vezme a vám to oznámí. {*} Až přijde Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.

6. května

Bl. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka

Modlitba se čtením

Zdráv buď, otče, od nás milovaný,

jehož Slezsko dalo Moravě.

K_mučednictví Bohem povolaný,

kříž jsi nesl k_jeho oslavě.

Jako slunce plaší noční stíny,

osvítil jsi luhy domoviny,

nedbals potu ani únavy,

svatý Jene, perlo Moravy.

Ústa tvoje nikdy nezjevila,

co jsi věděl jako zpovědník.

Muka tvého ducha nezlomila,

obstál kněz a Kristův učedník.

Pohled obracel jsi k_nebes výši,

jménem volal, toužil po Ježíši,

který rány láskou uzdraví,

svatý Jene, perlo Moravy.

Na mučidlech v_nevýslovné trýzni

modlitbou se stává každý vzdech,

v_těžké zkoušce sílí té svou přízní

Kristus, přítel mučedníků všech.

On když břímě na ramena vloží,

v_lidskou slabost vstoupí síla Boží,

překonává strach a obavy,

svatý Jene, perlo Moravy.

Povolávej k_práci na vinici

z_našich rodin nové dělníky.

Utuž věrné, probuď dosud spící,

učiň už ten zázrak veliký.

Ať se národ v_zdravém jádru pozná,

omyly a bludy svoje dozná,

ať se vrátí v_drahých dětech svých

do rozpjatých rukou Kristových!

(Kancionál č. 892. Při modlitbě bez zpěvu se může text v_závorkách vynechat.)

Vzývej, církvi, svého kněze Jana,

čerpej sílu z jeho svědectví,

vždyť on věrně následoval Pána

cestou kříže k_slávě vítězství.

(Zazpívejme s_církví píseň díků

Janu Sarkandrovi, mučedníku.)

Přes propasti dávno zašlých věků

příběh mučedníka svědomí

svědčí o_Bohu i_o_člověku,

jehož žádná zkouška nezlomí.

(Zazpívejme s_církví píseň díků

Janu Sarkandrovi, mučedníku.)

Nesnížil ses ke lži ani zradě,

odoláváš trýzni mučení,

duch je silnější než tělo slabé,

výmluvné je tvoje mlčení.

(Zazpívejme s_církví píseň díků

Janu Sarkandrovi, mučedníku.)

Kéž z_tvých ran a krve drahocenné

dary milostí se rozmnoží,

uč nás statečnosti, svatý Jene,

lásce, která všechno vydrží.

(Zazpívejme s_církví píseň díků

Janu Sarkandrovi, mučedníku.)

Kriste, dobrý pastýři svých ovcí,

krví mučedníků probuď nás,

jako ty jsi jedno ve svém Otci,

ať jsme jedno v_tobě a ty v_nás.

(Zazpívejme s_církví píseň díků

Janu Sarkandrovi, mučedníku.)

Odpusť, Pane, viny dávných časů,

odpusť nelásku a rozbroje,

dej, ať církev, věrná tvému hlasu,

šíří požehnání pokoje.

(Zazpívejme s_církví píseň díků

Janu Sarkandrovi, mučedníku.)

Kéž tvůj pohled vlídně na nás patří

a kéž z_modliteb a obětí

tvého lidu, sester tvých a bratří,

tvoří zázrak příští jednoty.

(Zazpívejme s_církví píseň díků

Janu Sarkandrovi, mučedníku.)

Z_dopisu římských vyznavačů svatému Cypriánovi, biskupu a mučedníkovi

(Ep. 31,3-4: CSEL 3,559-560)

{p}

Kdo vytrvá až do konce, bude spasen

Opravdu, co by se z_Boží vůle mohlo stát člověku slavnějšího a šťastnějšího, než přímo při popravě a v_samém středu katů smět velebit Pána Boha? Než uprostřed různých vybraných ukrutných muk přichystaných světskou mocí, bez ohledu na vykloubené údy, bez ohledu na zmučené a k_smrti ztrýzněné tělo, hlasem sice skomírajícím, přesto však svobodným vyznávat Krista, Božího Syna? Než zanechat světa a jít do nebe, opustit lidi a přebývat mezi anděly? Než překonat veškeré pozemské překážky a zcela svobodný stanout před Boží tváří a bez prodlení zaujmout místo v_nebeském království? Než se v_Kristově jménu stát spoluúčastníkem Kristova utrpení a z_božské dobroty svého Soudce sám se stát soudcem? Než vyznáním Kristova jména získat neposkvrněné svědomí a neuposlechnout svatokrádežných lidských zákonů proti víře a veřejně dosvědčit pravdu? Než vlastní smrtí si podrobit smrt, které se všichni bojí, a touto smrtí dojít nesmrtelnosti? Než být veškerými nástroji krutosti ztýrán a zmučen a těmito mukami muka překonat, silou ducha se vzepřít proti všem bolestem rozdrásaného těla a nezaleknout se proudů vlastní krve? Než svou smrt za víru začít milovat a být přesvědčen, že náš život neutrpěl žádnou újmu?

Přímo jako hlaholem polnice nás sám Pán vybízí k_tomuto boji slovy svého evangelia: Blahoslavení, kdo budou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení budete, budou-li vás pronásledovat a nenávidět. Radujte se a plesejte. Vždyť stejně také jejich otcové pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.{fnr}1{/fnr} A jinde: Budete také stát před králi a vládci a bratr vydá bratra na smrt a otec syna. Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen.{fnr}2{/fnr} A také: Kdo zvítězí, toho vezmu k_sobě na svůj trůn, jak i_já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Mt 5,10-12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 10,18.21.22{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Zj 3,21{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jak 1,12{/r}; {r}Sir 14,1{/r}; {r}Mdr 10,14{/r}

Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. {*} Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.

Boží moudrost sestoupila s_ním do žaláře, neopustila ho v_okovech. {*} Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.

Nebo:

Zpráva Jana Scintilly, sudího v_Olomouci, kardinálu Dietrichsteinovi o_umučení Jana Sarkandra, z roku 1621

{p}

Věci ze zpovědi ani na mučení by nevyjevil

Dne 18. února v_danou hodinu se, podroušeni, sešli ve vězení k_třetímu vyšetřování útrpným právem Stibor Žernovský, Beneš Pražma, Hartman z Buchheimů, Vilém Ullersdefer a Bítovského hofmistr. Z_luterské rady přišli Vít Oesterreicher, Albrecht Muttal a Jiřík Richter. Stibor Žernovský nejprve dobrotivě napomínal zmíněného pana Sarkandra a domlouval mu, jestli si ohledně štolby na něco vzpomněl, aby se přiznal, vždyť ví, co už má při výslechu za sebou. Aby vypověděl, co měl zařizovat, kam zavezli peníze. Jinak že s_ním budou muset zacházet tak, jak mají přikázáno.

Nato Žernovskému vpadl do řeči Beneš Pražma a na pana Sarkandra křičel, co proti nim chystají, že mu to jistě pan Lobkovic ve zpovědi řekl.

Slavné paměti pan Sarkander vše popřel, že nic neví, že mu ve zpovědi nic svěřeno nebylo. A kdyby snad bylo, že to už dávno zapomněl, i_kdyby však věděl, že by to neprozradil, i_kdyby ho na kusy trhali. Kam jel štolba, že neví, že v_Krakově jen přenocoval. Také o_penězích že neví, jen dvě vědra vína jak veze, viděl.

Po těchto slovech zostřili podnapilí vyšetřování útrpným právem. V_Pánu zesnulého pana Sarkandra znovu přivázali a ten z Buchheimů ho nařídil pálit pochodněmi. Kat když z přinucení pana Sarkandra pálit začal, pochodně mu zhasly, a kat je mrzutě hodil na zem.

Pak k_němu přistoupili Stibor Žernovský a Beneš Pražma a ptali se ho, zda nezná nic chytřejšího, jak by z něho ty věci vypáčili. Kat odpověděl, že pro takové osoby žádný jiný způsob nezná. Na to řekli Stibor Žernovský a Beneš Pražma, že kdysi v_Uhrách viděli namáčet v_oleji a síře peří, že z toho udělali jakoby náplast a s_ní pak prováděli torturu a ta péra na lidi házeli. Načež kat rozsvítil svíce, dal je panu Sarkandrovi k_bokům a také šest v_síře a smole namočených per v_plameni položil na prsa, ramena a rozličná místa. Když na jeho těle shořely a svíce dohořely, musil na rozkaz výše řečených rozsvítit další svíce a postavit je k_bokům pana Sarkandra ...

Když okolo něho stáli, opakoval jen to, co řekl na začátku, že je nevinen, a jen se bez přestání odporoučel všemohoucímu Bohu, jeho milé Matce Panně Marii a svaté Anně. Vroucně se modlil a vzdychal. A tato tortura a mučení trvaly téměř tři hodiny.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jak 1,12{/r}; {r}Sir 14,1{/r}; {r}Mdr 10,14{/r}

Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. {*} Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.

Boží moudrost sestoupila s_ním do žaláře, neopustila ho v_okovech. {*} Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.

8. května

Panny Marie, Prostřednice všech milostí

Modlitba se čtením

Panenská Matko, dcero Syna svého,

jež pokory i_slávy jsi nám vzorem,

cíl pevný úradku jsouc odvěkého,

tak zušlechtilas lidství padlé vzdorem,

že pak i_tvůrce jeho mohl směle

sám sebe učiniti lidským tvorem.

Tak velká jsi a tolik zmůžeš, Paní,

že bez tebe chtít vyprostit se z_nouze,

toť letět chtít, leč křídel nemít ani.

Tvá dobrotivost nepomáhá pouze

těm, kteří prosí, ale mnohokráte

štědrostí předejde vší lidské touze.

Soucit, láska, milosrdenství svaté

jsou v_tobě, tebou vše se rozněcuje,

co v_tvorstvu veškerém je k_dobru vzňaté.

Nebo, zpívá-li se: Zdráva buď, císařovno vší ctnosti, str. 1232.

Z_homilií svatého Bernarda, opata

(Hom. in Laudibus Virginis Mariae 2,17: PL 183,70-71)

{p}

Maria je naše prostřednice a orodovnice

Maria je vznešená hvězda vyšlá z_Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla vyvýšena nad toto velké a rozsáhlé moře.

Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z_této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k_hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k_hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k_Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii!

V nebezpečích, v_úzkostech, v_pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v_srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k_tobě milostivá, dojdeš k_cíli.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Rozpomeň se, milostivá Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, že bys někoho opustila, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo tě žádal o_pomoc, kdo prosil o_tvou přímluvu. {*} Také my se k_tobě s_důvěrou utíkáme, Panno panen a Matko, aleluja.

Matko věčného Slova, neodmítej naše prosby, ale slyš a vyslyš nás. {*} Také my se k_tobě s_důvěrou utíkáme, Panno panen a Matko, aleluja.

12. května

Sv. Nerea a Achillea, mučedníků

Modlitba se čtením

Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 61,4: CCL 39,773-775)

{p}

Utrpení Kristovo se netýká jen Krista

Se svou hlavou a se svým tělem je Ježíš Kristus jeden člověk, neboť on, spasitel svého těla, a údy jeho těla jsou dva v_jednom těle; je to jeden hlas, jedno utrpení, a až všechno protivenství skončí, také jedno odpočinutí. Utrpení Kristovo se tedy netýká jen Krista; avšak utrpení Kristovo se děje jen v_Kristu.

Neboť chápeš-li Krista jako hlavu a tělo, utrpení Kristovo se děje jen v_Kristu; chápeš-li však Krista jenom jako hlavu, utrpení Kristovo se netýká jen Krista. Vždyť kdyby se utrpení Kristovo týkalo jen Krista, jenom hlavy, jak by mohl říkat jeden z_jeho údů, apoštol Pavel: Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap?{fnr}1{/fnr}

Patříš-li tedy k_údům Kristovým, ať jsi, člověče, kdokoli, ať to slyšíš nebo ani teď neslyšíš (ale ty to slyšíš, patříš-li k_údům Kristovým): cokoli trpíš od těch, kdo nepatří k_údům Kristovým, to ještě chybělo do plné míry Kristových útrap.

Dodává se, protože to ještě chybělo; doplňuješ do plné míry, nepřeléváš; trpíš tolik, kolik bylo ještě třeba vložit z_tvého utrpení do celkového utrpení Kristova, neboť on trpěl jako naše hlava, a trpí ve svých údech, to je v_nás samých.

Našemu společenství, které tvoříme podobně jako občané obec, splácíme každý svým způsobem svůj dluh a podle svých sil přinášíme jako vklad příslušné utrpení. Úplného vyrovnání toho, co ještě zbývá vytrpět, bude dosaženo až na konci světa.

Nedomnívejte se tedy, bratři, že všichni ti spravedliví, kteří trpěli protivenství od zlých lidí, i_ti, kdo byli posláni před příchodem Páně, aby ohlašovali jeho příchod, nepatřili ke Kristovým údům. Není to ani myslitelné, aby nepatřil k_údům Kristovým, kdo patří do obce, jejímž králem je Kristus.

Celá tato obec tedy mluví, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariášovu.{fnr}2{/fnr} A potom dále přes krev Jana Křtitele skrze krev apoštolů, krev mučedníků, krev těch, kdo věří v_Krista – je to jedno a totéž společenství, které mluví.

{fn:1}{r}Kol 1,24{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 23,35{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 21,4{/r}; {r:Zj}7,16{/r} ({r}Iz 49,10{/r})

Bůh jim setře každou slzu z_očí: nebude už zármutek, nářek ani bolest už nebude, {*} protože co dříve bylo, pominulo. Aleluja.

Už nebudou mít hlad ani žízeň, nebude je pálit slunce ani žádný jiný žár. {*} Protože co dříve bylo, pominulo. Aleluja.

Téhož dne 12. května

Sv. Pankráce, mučedníka

Modlitba se čtením

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 17 in psalmum Qui habitat, 4,6: Opera omnia 4,489-491)

{p}

Jsem s_ním v_jeho soužení

Jsem s_ním v_jeho soužení,{fnr}1{/fnr} praví Bůh. A já bych měl hledat něco jiného než soužení? Mé štěstí je být nablízku Bohu.{fnr}2{/fnr} A nejen to, ale mít útočiště v_Pánu, Hospodinu.{fnr}3{/fnr} Vždyť říká: Zachráním ho a oslavím.{fnr}4{/fnr}

Jsem s_ním v_jeho soužení. Říká: Rozkoší mi bylo stýkat se s_lidmi.{fnr}5{/fnr} Emanuel, Bůh s_námi.{fnr}6{/fnr} Sestoupil, aby byl blízko těm, kdo mají zkroušené srdce,{fnr}7{/fnr} aby byl s_námi v_našem soužení. A nastane chvíle, kdy budeme uchváceni v_oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s_Pánem navždycky,{fnr}8{/fnr} budeme-li se ovšem mezitím starat, abychom ho měli s_sebou, aby nás provázel na naší cestě, on, ten, který nám vrátí vlast, či spíše bude naší vlastí, jestliže je nyní opravdu naší cestou.

Je pro mě dobré, Pane, snášet soužení, jestliže jsi se mnou. Je to lepší, než kralovat bez tebe, hodovat bez tebe, být oslavován bez tebe. Pane, je pro mě lepší v_soužení tě objímat, v_ohnivé peci tě mít s_sebou, než být bez tebe třeba i_v_nebi. Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u_tebe, nevábí mě země.{fnr}9{/fnr} Zlato se zkouší v_ohnivé peci a spravedliví lidé v_pokušení a soužení.{fnr}10{/fnr} Ano, Pane, jsi tam s_nimi. Jsi tam uprostřed těch, kdo jsou shromážděni v_tvém jménu, jako jsi byl kdysi se třemi mládenci.

Proč se třeseme, proč se zdráháme, proč utíkáme před touto pecí? Zuří oheň, ale Pán je v_soužení s_námi. Je-li Bůh s_námi, kdo proti nám?{fnr}11{/fnr} A když on vytrhne, kdo by uchvátil z_jeho ruky? Kdo by mohl z_jeho ruky vyrvat? A pak také, jestliže on dá slávu, kdo jiný by mohl slávu vzít? Jestliže on oslaví, kdo poníží?

Nasytím ho dlouhým věkem.{fnr}12{/fnr} Jako by přímo říkal: vím, po čem touží, vím, po čem prahne, vím, co se mu zalíbí. Nezalíbí se mu zlato nebo stříbro ani požitek ani uspokojení zvědavosti ani nějaká světská hodnost. Všeho toho se zříká, neváží si toho, považuje to za bezcenný brak.{fnr}13{/fnr} Sám sebe se zřekl{fnr}14{/fnr} a nedopustí, aby ho zaneprázdnilo něco, o_čem ví, že ho to nemůže naplnit. Ví dobře, k_obrazu koho byl stvořen, jakou velikost je schopen pojmout, a nepřipustí, aby rostl v_malém, ale v_tom, co je velké, se zmenšoval.

A proto nasytím ho dlouhým věkem. Jenom pravé světlo ho může občerstvit, jenom světlo věčné ho může naplnit: jestliže onen dlouhý věk nemá konce, onen jas nikdy nezapadne, v_onom nasycení nenastává žádné omrzení.

{fn:1}Srov. {r}Žl 91 (90),15{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 73 (72),28{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}{r}Žl 91 (90),15{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Př 8,31{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 1,23{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 35 (34),19{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Sol 4,17{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 73 (72),25{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Př 17,3{/r}; {r}1 Petr 1,7{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Řím 8,31{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Žl 91 (90),16{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Flp 3,8{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Flp 2,7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále. Aleluja.

Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} Protože stál na pevné skále. Aleluja.

13. května

Panny Marie Fatimské

Z_kázání svatého Efréma Syrského, jáhna

(Sermo 3 de diversis: Opera omnia, III. syr. et lat., Romae 1743, 607)

{p}

Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v_náručí sama Maria

Když Maria nosila pod srdcem samo božství, stala se pro nás vskutku nebem. Kristus se nejen vzdal Otcovy slávy, on mimoto uzavřel svoje božství do těsných mezí mateřského lůna, aby člověka pozdvihl k_vyššímu důstojenství. Jen Marii jedinou vyvolil ze všech panen, aby byla nástrojem naší spásy.

Právě ona se stala cílem předpovědi všech spravedlivých proroků. Právě z ní vyšla ta nejzářivější hvězda, která vyvedla lid, jenž chodil v_temnotách, až spatřil veliké světlo.{fnr}1{/fnr}

Velmi příhodně lze nazvat Marii různými jmény. Především je Maria chrámem Božího Syna. Ten z ní vyšel zcela jinak, než předtím vstoupil: neboť zatímco vstoupil do jejího lůna bez těla, ven vystoupil vtělený.

Maria je dále oním tajemným novým nebem, na němž se jako na svém trůnu usadil Král králů: z něho sestoupil na zem a všem ukázal svou pozemskou tvář a podobu.

Maria je révou vydávající hojnost libé vůně; její plod se od přirozenosti stromu lišil natolik, že bylo třeba, aby si od stromu vypůjčil svoji podobu.

Maria je pramenem vytékajícím z domu Hospodinova; žíznivým z něho tryskají proudy živé vody a stačí, aby v_nich kdokoli jen smočil rty, a nebude žíznit na věky.{fnr}2{/fnr}

Mýlí se však, milovaní, ten, kdo by se domníval, že lze den obnovy skrze Marii přirovnat ke druhému dni stvoření. Neboť na počátku byla země učiněna, skrze Marii obnovena. Na počátku byla země ve svém konání pro hřích Adamův zlořečena,{fnr}3{/fnr} skrze Marii však v_ní byl obnoven mír a bezpečí. Na počátku přešla vinou prarodičů na všechny lidi smrt,{fnr}4{/fnr} nyní však jsme ze smrti přeneseni do života.{fnr}5{/fnr} Na počátku had obsadil ucho Evino a jeho jed se odtud rozšířil po celém těle, nyní Maria skrze svoje ucho přijala toho, jenž se stal zárukou věčného štěstí. Takže co bylo věcí smrti, stalo se zároveň nástrojem života.{fnr}6{/fnr}

Toho, jenž na cherubech sídlí, nesou teď pouze ruce ženy. Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v_náručí sama Maria. Toho, jehož se bojí trůnové a panstva, hýčká dívenka. Ten, jehož trůn stojí na věky věků, sedí na kolenou panny. Ten, jehož podnožím je země, jako chlapec do ní vtiskuje svoje stopy.

{fn:1}Srov. {r}Mt 4,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 4,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gn 3,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 5,12{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Jan 3,14{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 5,18{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Neposkvrněné je srdce Panny, andělským zvěstováním přijala božské tajemství; tehdy ve svém čistém lůně přijala nejkrásnějšího z_lidských synů {*} a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem. Aleluja.

Její čisté lůno se stalo Božím chrámem, působením slova neporušená Panna počala Syna {*} a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem. Aleluja.

14. května

Sv. Matěje, apoštola

Svátek

Modlitba se čtením

Matěji, tys byl připojen

do sboru apoštolského

podivuhodným způsobem,

z_úradku Boha moudrého.

Učedník zrádný odešel,

když osidlem si život vzal,

svou lásku Kristu odepřel

a čestného se místa vzdal.

Pověřen svatou službou tou,

pohanům světlo přinášíš,

až do smrti, kdy krví svou

vyznáváš Krista, jeho kříž.

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Skutky apoštolů

(Hom. 3,1.2.3: PG 60,33-36.38)

{p}

Ukaž nám, Pane, koho sis vybral

V_těch dnech povstal Petr ve shromáždění učedníků a začal mluvit.{fnr}1{/fnr} Samozřejmě horlivý, jako ten, jemuž Kristus svěřil své stádo, a jako první ve sboru apoštolů, vždycky se ujímá slova jako první: Bratři, někdo z_nás musí být vybrán.{fnr}2{/fnr} Nechává rozhodnout celé shromáždění, aby tak zvýšil prestiž těch, kteří měli být vybráni, a zároveň aby se vyhnul závisti, která by proti němu mohla vyvstat, neboť něco takového obvykle vyvolává mnoho zla.

Proč to? Což nemohl někoho vybrat sám Petr? Jistěže mohl. Ale nečiní tak, aby se nezdálo, že někomu nadržuje. Ostatně také ještě neměl svatého Ducha. Vybrali tedy, říká se v_Písmu, dva: Josefa, kterému se řikalo Barsabáš – příjmením Justus – a Matěje.{fnr}3{/fnr} Nevybral je Petr, nýbrž všichni. Radu ovšem dal, ale ukázal, že nevychází z_něho samého, nýbrž že již byla vyslovena v_dávném proroctví. On byl jenom zprostředkovatelem, nikoli původcem myšlenky.

Měl by to být někdo z_těchto mužů, kteří byli s_námi, říká Petr. Hle, jak chce, aby to byli očití svědkové, přestože Duch teprve měl přijít; tak velice mu to leželo na srdci.

Říká: Některý z_těch mužů, kteří s_námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil.{fnr}4{/fnr} Výslovně zdůrazňuje, že jde o_ty, kdo s_Ježíšem bydleli, nejen že prostě byli jeho učedníky. Neboť zpočátku za ním šlo mnoho lidí. Jen si uvědom, jak se praví o_Ondřejovi, že byl jedním z_těch dvou, kteří slyšeli, co Jan říkal, a následovali Ježíše.{fnr}{5/fnr}

Po celou tu dobu, říká se, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu.{fnr}6{/fnr} Správně, neboť o_tom, co se stalo předtím, nevěděl nikdo z_vlastní zkušenosti, o_tom je poučil až Duch Svatý.

A pokračuje: Až do dne, kdy byl od nás vzat. Jeden z_nich se musí spolu s_námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání.{fnr}7{/fnr} Říká pouze svědkem zmrtvýchvstání, nikoli ještě něčeho jiného. Neboť věrohodnější byl ten, kdo mohl říci: Ten, který jedl a pil, který byl ukřižován, ten vstal z_mrtvých. A tak nemusel být svědkem minulosti ani časů, které následovaly, ani svědkem Ježíšových zázraků, jenom svědkem zmrtvýchvstání. To ostatní totiž bylo známé a uznávané, kdežto zmrtvýchvstání se událo v_skrytu a věděli o_něm pouze oni.

A všichni prosí společnými slovy: Pane, ty znáš srdce všech, ukaž.{fnr}8{/fnr} Znáš ty, nikoli my. Vzývají patřičně toho, který zná každé srdce, neboť on si měl vyvolit, nikdo jiný. A modlí se s_naléhavou důvěrou, protože museli vybrat jen jednoho. A neříkají: Vyber nám, ale ukaž nám toho vyvoleného, kterého jsi vyvolil,{fnr}9{/fnr} neboť vědí, že v_Bohu je všechno předem stanoveno. Losovali tedy.{fnr}10{/fnr} Jako by se stále ještě domnívali, že nemohou sami ze sebe provést volbu, a doufali, že takto dostanou nějaké Boží znamení.

{fn:1}Srov. {r}Sk 1,15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 1,21-22{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Sk 1,23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Sk 1,21{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 1,40{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Sk 1,21-22{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Sk 1,22{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Sk 1,24{/r}.{/fn} {fn:9}Tamtéž.{/fn} {fn:10}{r}Sk 1,26{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 1,24.25a.26{/r}

Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z_těch dvou jsi vyvolil, {*} aby přejal místo v_apoštolské službě. Aleluja.

Losovali tedy, a los padl na Matěje. {*} Aby přejal místo v_apoštolské službě. Aleluja.

16. května

Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka

V_Čechách: svátek hlavního patrona Čech

Na Moravě: památka

Modlitba se čtením

Když mile máj zavítá,

plesává zbožný Čech,

po krajích vlasti všech

zvuk zbožných písní znívá;

to ke tvé oslavě,

ó Jene z_Nepomuku,

jenž přetrpěv zlou muku,

dlíš v_rajském přístavě.

Co dalo v_těžké chvíli,

když tebe mučil kat,

bys mohl odolat,

vítězné tobě síly?

Když plamen plápolal

a pálil údy tvoje,

kdo vedl tě v_ty boje,

že jsi se nepoddal?

Bůh byl to všemohoucí,

k_němužto v_strasti té

se neslo srdce tvé,

nebeskou láskou vroucí;

měls k_němu zření jen.

I_my chcem věrně státi,

pro Boha krev svou dáti;

toť křesťan povinen.

Ó_vyvolenče Boží,

jenž leskem hvězd se skvíš,

kéž nám též vyprosíš,

by tam, kde věčné zboží,

sám vládce světa nám

dle svého slitování

po zdejším bojování

otevřel nebes chrám.

Nezlomný Boží bohatýr,

než pohltí ho řeky vír,

stojí jak skála, němá zeď,

když se ho táží na zpověď.

Marně mu smrtí hrozí král,

zbytečně kat ho mučí dál,

paže mu drtí řemeny

a boky pálí loučemi.

Tím vším Jan jenom pohrdá,

králova hněvu stěží dbá,

z_tajemství slůvka nepoví,

nezradí zpověď královi.

Mlčí beránek obětní,

nezlomí pečeť zpovědní.

Král když jej k_řeči nepohne,

z_mostu jej do vln uvrhne.

Už padá střemhlav do hlubin

a hloub se noří v_řeky klín.

Vůkol vln rozvířených rej

tisíci světly zdraví jej.

Po řece plují světla hvězd,

utonulému pějí čest

a veliká zář na nebi

Janovu lásku velebí. Amen.

Nebo:

… Jan z Nepomuku,

to je druhý Jan

Co první započal

to druhý dokonává

Byl povolán

a jeho posláním je mlčení

Není to ticho kterým mlčí Boží tráva

ticho země pokřtěné

a ticho skal

v_údolí svatého Jana_–

Tohle je tišina svrchovaná

srdce a jazyka tišina lidí

lásky tak pokorné že se mluvit stydí

kajícné ticho srdce křesťanského

ticho nad staletími dějin

nad svatostí a bludem

ticho osudu národa

v_rukou svatého

Jana Nepomuckého …

Mlč mlč jen svatý Jene

Všechny urážky neviděné

urážky přijaté s_pokorou

všechno hrdinství v_skrytu vytrpěné

oběti neznámých svatých …

Se všemi hříchy našimi před Boha předstupuješ

tak strašně pokorný že ani slova neříkáš

a němou bolestí nás vykupuješ.

Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z_Jenštejna

(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122,130)

{p}

Bůh neopustí svoje věrné

Bezbožník číhá na spravedlivého, snaží se ho zabít.{fnr}1{/fnr} Nejdřív strojí pikle v_duchu, takže jen on sám o_tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i_navenek: vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval,{fnr}2{/fnr} rozvažuje o_čase – jenom ne o_svátcích,{fnr}3{/fnr} čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal rozruch mezi lidem,{fnr}4{/fnr} určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se chopte,{fnr}5{/fnr} a volí okolnosti – velekněží a starší s_ním poslali zástup.{fnr}6{/fnr}

Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s_lupičem a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I_zlí lidé mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho, nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s_vlky, ale chtějí bečet s_ovcemi.

Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům, a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem. A pastýři jdou za ní a těší se z_ní. A když je vedena na smrt, mlčí. V_takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na porážku, aniž otevřel ústa.{fnr}7{/fnr} A také učedníci a jiní svatí byli posláni jako ovce mezi vlky.{fnr}8{/fnr} Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o_život a lačnějí po jejich krvi a pronásledují je s_neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny, nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.

I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť strojí úklady duši i_tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se, jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i_tělo nebo o_jeho záhubě rozhodují.

Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o_život{fnr}9{/fnr} nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.

{fn:1}{r}Žl 37 (36),32{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 18,2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 26,5{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:5}{r}Mt 26,28{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 26,27{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 53,7{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 10,16{/r}; {r}Lk 10,3{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 37 (36),32{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 37 (36),1.5.39{/r}

Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, nezáviď těm, kdo páchají nepravost. {*} Hospodinu svěř svůj osud, v_něho důvěřuj, on sám bude jednat. Aleluja.

Spravedlivým přichází spása od Hospodina, v_dobách tísně je jim útočištěm. {*} Hospodinu svěř svůj osud, v_něho důvěřuj, on sám bude jednat. Aleluja.

18. května

Sv. Jana I., papeže a mučedníka

Z_dopisu svatého Jana z_Avily, kněze, přátelům

(Ep. ad amicos, 58: Opera omnia, edit. B.A.C. 1,533-534)

{p}

Aby byl Ježíšův život patrný na nás

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v_jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.{fnr}1{/fnr}

To jsou slova apoštola svatého Pavla. Třikrát byl mrskán metlami, pětkrát bičován, jednou kamenován, zanechán jako mrtvý, pronásledován od všech možných lidí, trýzněn všemi druhy muk a útrap,{fnr}2{/fnr} a to ne jednou nebo dvakrát, ale jak sám říká na jiném místě: Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.{fnr}3{/fnr}

A uprostřed všech těchto strastí nereptá a nestěžuje si na Boha, jako to dělávají slaboši; ani netruchlí jako ti, kdo milují svou slávu a rozkoš; ani neprosí úpěnlivě Boha, aby byl svých strastí zbaven, jako to dělají ti, kdo je neznají, a proto s_nimi nechtějí nic mít; ani je nepodceňuje jako ti, kdo je považují za něco bezvýznamného. On nechává stranou všechnu nevědomost a slabost a uprostřed strastí dobrořečí Bohu a děkuje za ně Dárci jako za veliké dobrodiní. Pokládá se za šťastného, že může něco trpět pro čest toho, který obdivuhodně snášel a vytrpěl tolik potupy, aby nás vysvobodil od potupy, jíž jsme byli vydáni napospas hříchem, a který nám udělil vyznamenání a čest svým duchem a přijetím za děti Boží; v_něm a skrze něho máme záruku a pečeť nebeské radosti.

Moji bratři tolik milovaní! Ať Bůh otevře vaše oči, abyste viděli, kolik dobrého nám dává v_tom, co svět považuje za opovržené, a hledáme-li slávu Boží, jaké cti se nám dostává v_zneuctění, jež zakoušíme, a jaká sláva se nám chystá z_nynějšího soužení a jak něžnou, přátelskou a láskyplnou náruč nám Bůh otevírá, aby přijal ty, kdo byli zraněni v_bitvě pro něho. To je nepochybně sladší než všechen med, který zde veškeré úsilí může vyrobit. A když to okusíme, velice zatoužíme po této náruči; vždyť kdo by netoužil po tom, který je zcela hodný veškeré lásky a touhy, leda ten, kdo vůbec neví, co je touha?

Jestliže vás tedy blaží ony radosti a toužíte je spatřit a zakoušet, vězte, že k_nim nevede žádná lepší cesta než cesta utrpení. Po této stezce šel Kristus a všichni, kdo byli jeho. Nazývá ji úzkou, ale ona vede přímo k_životu. A on nás učí, abychom, chceme-li k_němu dospěti, šli cestou, po níž se on sám ubíral. Vždyť není ani správné, aby lidé vyhledávali cesty s_poctami, když Syn Boží kráčel cestou potupy; neboť není žák nad učitele ani služebník nad svého pána.{fnr}4{/fnr}

Kéž dá Bůh, aby náš duch nevyhledával na tomto světě jiný pokrm ani nenalézal spočinutí nikde jinde než v_námahách pod křížem Páně.

{fn:1}{r}2 Kor 1,3-5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 11,23{/r} a násl.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 4,11{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 10,24{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 4,10.11.16{/r}

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. Aleluja.

Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje. {*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. Aleluja.

20. května

Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze

Patroni čeští,

je vás jen hlouček,

hrstka, kterou nic

nemůže přimět k_ústupu,

ani naše pohodlí a nikdo!

Ne, nikdo nemůže vás vypudit

z_údělu

rozhánět mlžinu chmur

a rozptýlit strach …

Na ústup ani krok

a pořád ve střehu,

ač málo je těch,

co nabídnou se být s_vámi na stráži …

Hle, na půl čety

čítá váš elitní voj,

pro nějž musíte čekat na posilu

jenom z_nás,

patroni čeští! …

Kyrie eleison, Bože silný,

jako v_nich,

buď i_v_nás

navěky. Amen.

Z_apoštolského listu svatého Pia X., papeže

(Bulla canonizationis, die 20 maii 1909: AAS 1 [1909], pp. 645-647.652)

{p}

Námaha věrného služebníka nebyla marná

Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s_nimi setkal, přidávaly se k_němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.

Starostlivě pečoval také o_chudé, zvláště o_takové, kteří o_bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla. Nosil chudým peníze, šaty i_pokrmy, zvláště chléb.

Když Klement celý den pilně pracoval k_větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky: někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi úředníci. Nestaral se jen o_všechny hromadně, ale i_o_každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní užitek. Z_této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z_tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní uposlechli evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění katolické víry v_tomto městě, v_tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.

I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty v_dešti i_sněhu i_vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v_noci často bděl u_lůžka umírajících. Ubývající tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k_Bohu i_bližnímu.

Kolikrát musel s_bolestí přihlížet tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouhodobých prací! Ale přestože tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesal na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu podstupoval k_jeho větší slávě. Když musel opustit jedno místo, odcházel jinam a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 6,4.5.6{/r}; {r}Flp 2,4{/r}; {r}Žid 13,21{/r}

Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v_souženích, v_nesnázích, v_námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých. Aleluja.

Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých. Aleluja.

20. května

Sv. Bernardina Sienského, kněze

Z_kázání svatého Bernardina Sienského

(Sermo 49, De glorioso Nomine Iesu Christi, cap. 2: Opera omnia 4,505-506)

{p}

Jméno Ježíš prozařuje kazatele

Jméno Ježíš prozařuje kazatele a způsobuje, že jsou prostoupeni jeho světlem ti, kdo jeho slovo zvěstují, i_ti, kdo je slyší. Odkud myslíš, že se vzalo tak nenadále na celém světě planoucí světlo víry, ne-li z_toho, že se káže Ježíš? Což i_nás nepovolal Bůh světlem a lahodností tohoto jména ke svému podivuhodnému světlu?{fnr}1{/fnr} A těmto osvíceným, kteří v_tomto světle vidí světlo,{fnr}2{/fnr} ať právem řekne apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla.{fnr}3{/fnr}

Proto se musí toto jméno rozhlašovat, aby svítilo a nezůstávalo ukryté. A při kázání se nesmí vyslovovat nečistým srdcem či poskvrněnými rty, naopak, má ho uchovávat a pronášet nádoba vybraná.

Proto praví Pán o_apoštolovi: On je nádobou ode mne vyvolenou, aby nesl mé jméno před pohany a krále i_před syny izraelské.{fnr}4{/fnr} Vyvolenou nádobou, říká, v_níž je na prodej nejsladší tekutina; láká k_napití, neboť jiskří a září ve vyvolených nádobách; aby nesl mé jméno, říká.

Jako když se na sklizených polích zapálí oheň, a suché a neužitečné křoví a trní shoří, a jako když vycházející slunce svými paprsky zažene temnoty, a zloději, noční pobudové i_podkopávači domů se skryjí, tak tomu bylo, když Pavel kázal lidu: jako kdyby silně zaburácel hrom, jako kdyby vypukl mocný oheň, jako kdyby vyšlo slunce v_plném jasu, shořela nevěra, jako vosk rozpuštěný silným žárem zanikl klam a blud, a zazářila pravda.

Neboť Pavel rozhlašoval Ježíšovo jméno slovy, listy, zázraky i_příkladem života. Chválil ustavičně Ježíšovo jméno, vyznával je a velebil.{fnr}5{/fnr}

Apoštol nesl toto jméno jako světlo také před krále a pohany i_před syny izraelské,{fnr}6{/fnr} osvěcoval národy a všude vybízel: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne.{fnr}7{/fnr} A ukazoval všem světlo hořící a zářící na svícnu a na každém místě hlásal Ježíše, a to ukřižovaného.{fnr}8{/fnr}

Proto církev, snoubenka Kristova, stále se opírá o_jeho svědectví, jásá s_prorokem a říká: Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy;{fnr}9{/fnr} až dosud znamená stále. Také prorok k_tomu vybízí: Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno, rozhlašujte den po dni jeho spásu,{fnr}10{/fnr} to jest Ježíše Spasitele.

{fn:1}{r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 36 (35),10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ef 5,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sk 9,15{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Sir 51,15{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 9,15{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Řím 13,12-13{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Kor 2,2{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 71 (70),17{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 96 (95),2{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sir 51,15ab{/r}; {r}Žl 9,3{/r}

Bez ustání chci chválit tvé jméno, {*} s_vděčností je opěvovat. Aleluja.

V_tobě se chci radovat a jásat, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný. {*} S_vděčností je opěvovat. Aleluja.

21. května

Sv. Kryštofa Magallanese, kněze a jeho druhů, mučedníků

Z_kázání svatého Caesaria Arleského, biskupa

(Sermo 225, 1-2: CCL 104, 888-889)

{p}

Kdo vydá svědectví pravdě, bude svědkem a mučedníkem Kristovým

Kdykoli slavíme slavnost mučedníků, drazí bratři, měli bychom myslet na to, že bojujeme pod samým Králem, pod tím Králem, pod nímž směli bojovat a vítězit také oni. Měli bychom myslet na to, že jsme byli spaseni týmž křtem, který zachránil už je, že užíváme týchž svátostí a že nás posilují tytéž svátosti, které bylo dopřáno přijímat také jim, a že nosíme na čele znamení téhož Vládce, jehož znamení slavně nosili i_oni.

A proto kdykoli toužíme slavit narozeniny svatých mučedníků, mají blažení mučedníci na nás poznávat alespoň něco ze svých ctností, aby jim bylo potěšením se za nás přimlouvat u_milosrdného Boha. Neboť každá duše má ráda toho, kdo se jí podobá. Jestliže se tedy druží podobný s_podobným, pak ten, jenž se nepodobá, se odděluje a vzdaluje. Nuže, náš blažený oslavenec, jehož svátek chceme s_radostí uctít, byl střízlivý; jak by se s_ním mohl spojovat opilec? Jakou družbu by mohl mít pokorný s_pyšným, laskavý dobrák se závistivcem, člověk štědrý s_hrabivým, s_hněvivým člověk tichý a mírný?{fnr}1{/fnr} Blahoslavený mučedník byl nepochybně cudný: jak by se k_němu mohl přidat cizoložník? A jestliže slavní mučedníci rozdávali chudým i_svoje vlastní potřeby, drazí bratři, jak by se s_nimi mohli přátelit ti, kdo kradou a loupí věci cizí? Svatí mučedníci se snažili milovat i_své nepřátele: jak se s_nimi mohou snášet ti, kteří mnohdy nechtějí ani svým přátelům obětovat cokoli za jejich lásku. Nuže, drazí bratři, nestyďme se následovat svaté mučedníky, jak jen můžeme, aby nám bylo na jejich přímluvu a pro jejich zásluhy dopřáno odpuštění všech hříchů.

Jenže někdo může namítnout: Copak vůbec někdo může svaté mučedníky napodobit? S_Boží pomocí to můžeme a máme, když ne ve všem, v_mnoha věcech určitě.

Nedokázal bys snášet plameny ohně? Můžeš se vyvarovat rozmařilosti. Nevydržel bys být rozdupáván kopyty koní? Odmítni lakotu svádějící k_nekalým obchodům a hanebným ziskům. Neboť jestliže tě zmáhají věci měkké, jak by tě nezlomily ty tvrdé? I_mír má svoje mučedníky: vždyť přemoci hněv, vyplivnout závist jako zmijí jed, odmítnout pýchu, vypudit ze srdce nenávist, udržet na uzdě přehnané obžerné choutky, neoddat se opilství, to všechno je velký kus mučednictví.

A kdykoli a kdekoli uvidíš strádat spravedlivou věc a ty vydáš v_její prospěch svědectví, budeš mučedník. A protože sám Kristus je pravda a spravedlnost, vystoupíš-li kdekoli podle svých sil na obranu strádající spravedlnosti, pravdy, čistoty, dostane se ti odměny mučedníků. A protože mučedník se řecky a latinsky řekne „martyr“, což v_překladu znamená „svědek“, každý, kdo vydá svědectví pravdě, bude nepochybně svědkem a mučedníkem Kristovým.

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 6,14{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1,21{/r}; {r}Gal 6,14{/r}

Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

Kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. {*} Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

22. května

Sv. Rity z_Cascie, řeholnice

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tractatus 81,4: CCL 36, 531-532)

{p}

Kristova slova v_nás zůstávají

Zůstanete-li ve mně, říká Kristus, a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to.{fnr}1{/fnr} Jestliže zůstáváme v_Kristu, co by kdo mohl chtít než to, co se srovnává s_Kristem? A co by kdo mohl chtít, jestliže zůstává ve Spasiteli, než to, co není cizí spáse? Něco jiného totiž chceme, protože jsme v_Kristu, a něco jiného, protože jsme dosud v_tomto světě. Z_přebývání v_tomto světě k_nám někdy proklouzne, že žádáme něco, o_čem nevíme, že nám neprospěje. Jestliže však zůstáváme v_Kristu, neexistuje, aby se nám stalo, že by nám, když se modlíme, Kristus učinil něco jiného, než co nám prospívá.

Nuže, zůstáváme v_něm, když v_nás zůstávají jeho slova. Prosme, oč chceme, a dostaneme to. Protože jestliže prosíme, a nic se neděje, pak neprosíme o_nic, co by mělo přebývání v_něm, ani co by obsahovala jeho slova, která v_nás zůstávají, nýbrž co souvisí se žádostivostí a slabostí těla, jež není v_Kristu a v_němž ani nezůstávají jeho slova. Zato určitě patří k_jeho slovům modlitba, které nás on sám naučil a ve které říkáme: Otče náš, jenž jsi na nebesích.{fnr}2{/fnr} Od slov této modlitby a od jejich významu bychom neměli ve svých prosbách ustupovat, a ať budeme prosit o_cokoli, stane se nám to.

Říci, že Kristova slova v_nás zůstávají, lze zajisté tehdy, když konáme, co nám přikázal, a milujeme, co slíbil. Když nám ovšem jeho slova zůstávají jen v_paměti, ale v_našem životě se nenacházejí, nepočítejme se za ratolesti vinného kmene, protože nečerpáme život z_kořene. K_tomuto rozdílu se vztahuje, co stojí psáno: Abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání.{fnr}3{/fnr} Mnozí si totiž přikázání pamatují, ale nedbají jich nebo se jim dokonce posmívají a jim odporují. V_takových lidech ovšem Kristova slova nezůstávají: nějak se dotýkají, ale nesouvisejí, a proto jim nebudou ku prospěchu, ale na svědectví proti nim. A jelikož v_nich sice nějak jsou, ale nezůstávají v_nich, pamatují si je vlastně proto, aby byli na jejich základě souzeni.

{fn:1}{r}Jan 15,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Nm 15,40{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Kaz 4,17a.c{/r}

Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu, {*} přicházej v_poslušnosti. Aleluja.

Poslušnost je lepší, než oběť darovaná pošetilci. {*} Přicházej v_poslušnosti. Aleluja.

25. května

Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele církve

Z_listu o_smrti svatého Bedy Ctihodného od jeho žáka Cuthberta

(Nn. 4-6: PL 90,64-66)

{p}

Toužím spatřit Krista

Když nadešlo úterý před Nanebevstoupením Páně, počal Beda silněji churavět. Trpěl krátkým dechem a na nohou se ukázal mírný otok. Přesto celý ten den vyučoval a vesele diktoval. Občas mezi jiným řekl: „Učte se rychle, nevím, jak dlouho ještě budu živ a zda si mě zakrátko můj Tvůrce nevezme.“ Nám se však zdálo, že dobře zná svůj konec. Tak strávil noc v_bdění a díkůčinění.

Když se rozednilo, tedy ve středu, přikázal, abychom pečlivě psali dál, co jsme začali. Dělali jsme to až do třetí hodiny. Od třetí hodiny jsme konali procesí s_ostatky svatých, jak to vyžadoval zvyk toho dne. Ale jeden z_nás zůstal s_ním a řekl mu: „Milý mistře, z_knihy, kterou jsi diktoval, chybí ještě jedna kapitola. Bylo by ti obtížné, odpovídat dále na otázky?“ On na to řekl: „Je to snadné. Vezmi si pero, uprav si ho a rychle piš!“ A ten tak učinil.

O_deváté hodině mi řekl: „Mám ve své skříňce nějaké cenné věci: pepř, šátky a kadidlo. Běž rychle a přiveď ke mně kněze našeho kláštera, abych jim rozdal dárky, které mi Bůh daroval.“ A když se shromáždili, hovořil k_nim a každého napomenul a snažně prosil, aby za něj sloužili mše a pečlivě vykonali modlitby. Oni to rádi slíbili.

Všichni naříkali a plakali, a hlavně proto, že řekl, že podle jeho soudu už nebudou dlouho vidět jeho tvář na tomto světě.{fnr}1{/fnr} Měli však radost, když řekl: „Je čas, chce-li to tak můj Stvořitel, abych se vrátil k_tomu, který mě učinil, který mě utvořil z_ničeho, když jsem ještě nebyl. Dlouho jsem žil a dobře se slitovný Soudce staral o_můj život. Chvíle, kdy mám odejít, je tady,{fnr}2{/fnr} mám touhu zemřít a být s_Kristem.{fnr}3{/fnr} Vždyť má duše touží spatřit svého Krále v_jeho slávě.“ A ještě mnoho jiného říkal pro naše poučení a radostně strávil celý den až do večera.

A Wiberth, chlapec, o_němž už byla řeč, ještě řekl: „Milovaný mistře, ještě jedna věta není dopsána.“ On na to: „Tak rychle piš!“ Po chvíli pravil chlapec: „Teď je věta hotova.“ A on odpověděl: „Dobře, řekl jsi pravdu, dokonáno jest. Vezmi mou hlavu do svých rukou, protože velmi rád budu sedět naproti svému svatému místu, kde jsem se modlíval. Tak budu moci vsedě vzývat svého Otce.“

A tak zpíval na podlaze svého domku: „Sláva Otci i_Synu i_Duchu svatému.“ A když vyslovil jméno Ducha Svatého, vydechl naposled. A za to, že se zde vždycky s_takovou opravdovostí snažil Boha chválit, odebral se, jak můžeme nepochybně věřit, do nebeských radostí, po nichž toužil.

{fn:1}Srov. {r}Sk 20,38{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 4,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Flp 1,23{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vždy bylo pro mne radostí studovat, vyučovat, psát a starat se o_chrámový zpěv. {*} Je čas, abych se vrátil k_tomu, který mě stvořil. Aleluja.

On o_mne pečoval po celý můj život. {*} Je čas, abych se vrátil k_tomu, který mě stvořil. Aleluja.

Téhož dne 25. května

Sv. Řehoře VII., papeže

Z_dopisu svatého Řehoře VII.

(Ep. 64 extra Registrum: PL 148,709-710)

{p}

Církev svobodná, čistá, katolická

Prosíme a zapřísaháme vás v_Pánu Ježíši, jehož smrtí jsme byli vykoupeni, abyste pečlivě zkoumali soužení a nesnáze, které trpíme od nepřátel křesťanského náboženství, a chápali, proč a jak trpíme.

Od té chvíle, kdy mě matka církev podle Božího úradku povýšila na apoštolský stolec, ač jsem velmi nehodný a Bůh je mi svědkem, že jsem to nechtěl, snažil jsem se ze všech sil, aby se svatá církev, snoubenka Boží, naše paní a matka, vrátila ke své kráse, která jí patří, a zůstala svobodná, čistá a katolická. Ale to všechno se nelíbí dávnému nepříteli, a tak vyzbrojil proti nám své údy, aby zvrátil všechno v_opak. A proto nám, či spíše apoštolskému stolci, natropil tolik, kolik nedokázal natropit od doby císaře Konstantina Velikého. A není to nic divného, neboť čím víc se blíží stanovený čas, tím více bojuje, aby křesťanské náboženství vyhladil.

A teď, moji nejdražší bratři, pozorně slyšte, co vám říkám. Všichni na celém světě, kdo se považují za křesťany a opravdu znají křesťanskou víru, vědí a věří, že svatý Petr, kníže apoštolů, je otcem všech křesťanů a po Kristu prvním pastýřem a že svatá římská církev je matkou a učitelkou všech církví.

Jestliže tedy v_to věříte a bez pochybování se toho držíte, prosím vás a přikazuji vám, já, ať jsem jakkoli nehodný váš bratr a učitel, abyste pro všemohoucího Boha pomáhali a přispívali tomuto vašemu otci a matce, jestliže toužíte dostat jejich prostřednictvím rozhřešení ode všech hříchů i_požehnání a milost v_tomto věku i_v_budoucím.

Všemohoucí Bůh, od něhož pochází všechno dobré, ať stále osvěcuje vaši mysl a učiní ji plodnou v_lásce k_němu i_k_bližnímu, abyste si věrnou oddaností zavázali tohoto vašeho otce i_matku a bez zahanbení dospěli do jejich společnosti. Amen.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 5,2.3.4{/r}

Paste Boží stádce vám svěřené. {*} Buďte svému stádci vzorem. Aleluja.

Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. {*} Buďte svému stádci vzorem. Aleluja.

Téhož dne 25. května

Sv. Marie Magdalény de’Pazzi, panny

Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de’Pazzi

(Mss. III, 186.264; IV, 716: Opera di S. M. Maddalena de’Pazzi, Firenze, 1965, 4, pp. 200.269; 6, p. 194)

{p}

Přijď, Duchu Svatý

Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve Svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s_Bohem, Boha přijímá, poznává ho a v_ničem kromě něho nenachází nasycení.

A Duch Svatý přichází do duše s_pečetí Slova, s_pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev jej dokonce má k_tomu, aby přišel, přestože Duch sám vane a žádá si přijít.

Tento vanoucí Duch je v_sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází z_bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s_ní spojil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s_ním splyne vjedno.

A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v_srdci Otcově a strážce úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s_takovou jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.

Mocně i_lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i_svým nejhlubším mlčením. Nehybný i_sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.

Nezůstáváš stát, Svatý Duchu, v_nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v_Otci i_ve Slově i_v_sobě samém, jakož i_v_každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z_nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v_čistotě skutečné podobnosti s_tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Beránkovou, nechávají v_sobě Boží Slovo působit a připravují ti v_sobě důstojný příbytek.

Přijď, Duchu Svatý! Ať přijde sjednocení s_Otcem a láska Syna – Slova. Ty, Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v_temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty, v_němž jsou obsaženy všechny poklady.{fnr}1{/fnr}

Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v_nás učiň to, cos v_Marii učinil skrze milost a přirozenost!

Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni veškeré dobroty a koruno veškeré čistoty!

Přijď, Duchu Svatý, a znič v_nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v_tobě!

{fn:1}Srov. {r}Kol 2,3{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 2,9-10{/r}

Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Aleluja.

Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. {*} Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Aleluja.

26. května

Sv. Filipa Neriho, kněze

Památka

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 171,1-3.5: PL 38,933-935)

{p}

Radujte se v_Pánu stále

Apoštol nám přikazuje radovat se, ale v_Pánu, ne v_duchu světa. Neboť kdo chce být přítelem světa, říká Písmo, stává se nepřítelem Božím.{fnr}1{/fnr} A jako člověk nemůže sloužit dvěma pánům,{fnr}2{/fnr} tak se nikdo nemůže radovat i_v_duchu světa i_v_Pánu.

Ať tedy nabývá převahy radost v_Pánu, dokud neskončí radost v_duchu světa. Radost v_Pánu ať je stále větší; radost v_duchu světa ať je stále menší, dokud neskončí. Tím není řečeno, že se nesmíme radovat, když žijeme v_tomto světě, nýbrž abychom, i_když žijeme ještě v_tomto světě, už se radovali v_Pánu.

Ale někdo by mohl říci: Žiji ve světě, a tak raduji-li se, raduji se tam, kde jsem. Co na to říci? Žiješ-li ve světě, nežiješ v_Pánu? Slyš, co říká tentýž apoštol Athéňanům ve Skutcích apoštolů o_Bohu a našem Pánu a Stvořiteli: V_něm žijeme, hýbáme se a jsme.{fnr}3{/fnr} Ten, který je všude, kde by mohl nebýt? Nevybízel nás apoštol právě proto: Pán je blízko, o_nic nemějte starost?{fnr}4{/fnr}

Je to něco velikého, že vystoupil nad nebesa, a přece je blízko těm, kteří žijí na zemi. Kdo je ten tak vzdálený a přitom blízký, ne-li ten, který se stal z_milosrdné lásky nám tak blízký?

Neboť celé lidské pokolení je onen člověk, kterého lupiči nechali ležet na cestě napůl mrtvého, kolem něhož kněz i_levita přešli dál, ale kterého se ujal Samaritán a postaral se o_něj.{fnr}5{/fnr} A ten, který je nesmrtelný a spravedlivý, byl od nás lidí smrtelných a hříšných daleko, ale sestoupil k_nám, aby se stal – on vzdálený – naším blízkým.

Neboť on nejedná s_námi podle našich hříchů.{fnr}6{/fnr} Jsme totiž synové. Jak to dokážeme? Zemřel za nás jeden Jediný, aby nezůstal jediným. Nechtěl být jediným ten jeden, který za nás zemřel. Jediný Syn Boží učinil mnohé Božími syny. Svou krví si získal bratry; ačkoli sám byl zavržen, postavil se za ně, sám prodán, je vykoupil, sám potupen, dal jim důstojnost, sám zabitý, daroval jim život.

A proto, bratři, radujte se v_Pánu,{fnr}7{/fnr} ne v_duchu světa. To znamená, radujte se z_pravdy, ne ze špatnosti; radujte se z_naděje na věčný život, ne z_marnosti tohoto světa. Tak se radujte. A kdekoli a jakkoli dlouho zde budete, Pán je blízko, o_nic nemějte starost.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Jak 4,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 6,24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Sk 17,28{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Flp 4,5-6{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 10,25-37{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 103 (102),10{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Flp 4,4{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Flp 4,5-6{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 13,11{/r}; {r}Řím 15,13a{/r}

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v_pokoji. {*} Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi. Aleluja.

Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i_pokojem ve víře. {*} Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi. Aleluja.

27. května

Sv. Augustina z_Canterbury, biskupa

Z_listu svatého Řehoře Velikého, papeže

(Lib. 11,36: MGH, 1899, Epistolae, 2,305-306)

{p}

Anglický národ osvítilo světlo víry

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle,{fnr}1{/fnr} neboť obilné zrno padlo do země a odumřelo, aby vydalo hojný užitek.{fnr}2{/fnr} A ten, z_jehož smrti žijeme, z_jehož slabosti jsme silní, jehož utrpením jsme zbaveni utrpení, pro jehož lásku hledáme v_Británii bratry, které ani neznáme, a jehož milostí nacházíme ty, které jsme hledali, ačkoli jsme je neznali, ten nevládne jen v_nebi.

Kdo je schopen vylíčit radost, která se zmocnila srdce všech věřících, že anglický národ působením milosti všemohoucího Boha i_tvým úsilím, bratře, se zbavil temnoty bludů a dal se osvítit světlem pravé víry; že s_plným přesvědčením teď šlape po modlách, jimž se předtím s_nesmyslným strachem podroboval; že se s_čistým srdcem koří všemohoucímu Bohu; že povstal ze špatností a drží se správných zásad, které jsou mu zvěstovány; že se duchem podřizuje božským přikázáním a roste v_poznání; že se při modlitbě sklání až k_zemi, aby jeho mysl nezůstávala při zemi. Čí je to dílo, ne-li toho, který řekl: Můj Otec je až dosud činný, i_já jsem činný?{fnr}3{/fnr}

Aby ukázal, že se svět neobrací lidskou moudrostí, ale silou Boží, poslal Bůh do světa a vybral si za hlasatele lidi nevzdělané. A dělá to i_teď, neboť koná v_anglickém národě prostřednictvím lidí slabých veliké věci. Ale takový už je tento nebeský dar, nejmilejší bratře, že vedle veliké radosti přináší i_velikou obavu.

Vím dobře, že všemohoucí Bůh činí skrze tvou lásku v_národě, který si vyvolil, veliké divy. Musíš se však pro tento Boží dar s_bázní radovat a s_radostí bát; radovat se, neboť vnější divy přitahují srdce Angličanů k_vnitřní milosti; bát se však, aby se slabý duch pro ta znamení zpupně nepovyšoval: to, co mu navenek přináší čest, mohlo by mu být vnitřně pro jeho domýšlivost příležitostí k_pádu.

Musíme mít na mysli, jak se učedníci s_radostí vrátili z_hlásání evangelia a řekli svému nebeskému Učiteli: Pane, dokonce i_zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu.{fnr}4{/fnr} Ihned však museli vyslechnout odpověď: Neradujte se z_toho, spíše se radujte, že jsou vaše jména zapsána v_nebi.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Lk 2,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 12,24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 5,17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Lk 10,17{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 10,20{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 3,17{/r}; {r: Flp}4,9{/r}; {r}1 Kor 1,10a{/r}

Bratři, jednejte tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. {*} Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi. Aleluja.

Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno. {*} Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi. Aleluja.

30. května

Bl. Zdislavy

Modlitba se čtením

Oslavme ženu statečnou,

svatými ctnostmi výtečnou,

již v_paměti vždy zachová

uctivě církev Kristova.

Nadšena láskou nebeskou

nestála o_slast pozemskou,

kráčela statně k_věčnosti,

po úzké cestě k_svatosti.

Své tělo postem krotila,

duši modlitbou sytila,

došla z_této pozemskosti

do slávy věčné radosti.

Prameni síly všeliké,

jenž činíš věci veliké,

slyš, Kriste, pro tu světici

své věrné, tebe prosící.

Buď slaven Otec Hospodin,

a Ježíš Kristus, jeho Syn,

buď stejně uctěn Svatý Duch,

na věky věků jeden Bůh.

Zdislavo, plameni Boží,

oroduj za nás, vlažné a unavené!

Zdislavo, růže plná vůně,

oroduj za nás, abychom uměli

pěstovat své srdce!

Zdislavo vzdělaná a moudrá,

oroduj za nás, aby náš rozum zůstal jasný

uprostřed zmatení dnešního světa!

Zdislavo, manželko a matko,

oroduj za nás, abychom svým rodinám budovali domov

jako místo bezpečné pro lásku!

Zdislavo jasných očí a přímého pohledu,,

oroduj za nás, kteří nechceme vidět,

na co všechno hledí oči našich dětí,

abychom je učili dívat se správně!

Zdislavo, která jsi nikdy nepřeslechla

ani ten nejtišší hlas prosebníka,

oroduj za nás, kteří nechceme vědět,

co všechno slyší uši našich dětí,

abychom je učili poslouchat správně!

Zdislavo, uzdravení nemocných

a ochránkyně opuštěných,

oroduj za nás, abychom v_nemoci a utrpení

našli pomoc a útočiště!

Zdislavo milující a milovaná,

oroduj za nás, abychom nikdy nezůstali sami!

Zdislavo, pochodni zvednutá do výše,

oroduj za nás putující tmou,

abychom neskrývali pod kbelec

své lampičky naděje a víry!

Svatá Zdislavo, plná radosti a krásy,

oroduj za nás, abychom my, plní hořkosti a smutků,

dokázali překonávat sami sebe,

a tak se spolu s_tebou, s_Marií a Kristem

stávali znamením světu! Amen.

Z_listu svatého papeže Pavla VI.

(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)

{p}

Chvála svaté Zdislavy

Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i_pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v_duchu a v_myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s_vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.

Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s_velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k_ochotnému následování.

Jako žena a matka byla vzorem manželské věrnosti a oporou lásky a mravní kázně ve své rodině; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobrodinkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i_doma.

Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o_něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Tim 5,10{/r}; {r}Jdt 13,19{/r}; {r}Sir 26,2{/r}; {r}Př 31,11{/r}

Vychovala své děti, byla pohostinná, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. {*} Její chvála nevymizí z_úst lidí. Aleluja.

Řádná žena dělá svému muži radost, srdce jejího manžela na ni spoléhá. {*} Její chvála nevymizí z_úst lidí. Aleluja.

31. května

Navštívení Panny Marie

Svátek

Modlitba se čtením

Buď zdráva, Panno Maria,

tys dcera Davidova,

tys větev Jesse tajemná,

cíl prorockého slova.

Moc tvoje v_nebi nesmírná,

neb tys Matka Kristova,

sbor andělů tě uctívá,

tvůj lid v_lásce tě chová.

Rač průvod žitím dáti nám,

ó Panno, Matko, Maria!

Ty požehnanou ze všech žen

jsi, Panno, byla zvána,

tvůj život zůstal uzavřen,

kdyžs porodila Pána.

Ty nadhvězdných jsi došla cen,

nad vše oslavovaná,

za lid, jenž hříchy ujařmen,

pros vždy, ó_Požehnaná!

Rač průvod žitím dáti nám,

ó Panno, Matko, Maria!

Je letní den. A Panna svatá

cedrovým hájem do hor chvátá

k_příbuzné jménem Alžbětě.

I_té dal Bůh, že bude matka

vyvoleného pacholátka.

Jan Křtitel zváno po světě.

Jde Panna stezkou osamělou,

pod nohy se jí květy stelou,

jak rosu chtěly by ji nést.

Příroda všechna dobře tuší,

pro co jsou lidé slepí, hluší:

že dívka Matkou Boží jest.

Alžběta, přítelkyně pravá,

už před domem ji očekává

a slovem prorockým ji zve:

„Tvůj příchod darem nebes je mi,

tys požehnaná mezi všemi

a požehnáno dítko tvé!“

Klesnou si vroucně do náručí.

A co v_nich beze slova zvučí,

to skřivan jásá v_modrý vzduch:

Blíží se naplnění času

pro přislíbenou světa spásu!

Veliké věci činí Bůh!

Z_Písně písní

{r:Pís}2,8-14{/r}; {r:Pís}8,6-7{/r}

{p}

Miláček přichází

{v}2,8{/v}Hlas mého miláčka!

Právě přichází,

běží po horách,

skáče po pahorcích.

{v}9{/v}Můj miláček se podobá gazele

nebo kolouchu laně.

Hle – už stojí za naší zdí,

dívá se okny,

nahlíží mřížovím.

{v}10{/v}Můj miláček se ujímá slova

a říká mi:

„Vstaň, moje milá,

moje krásko, a pojď!

{v}11{/v}Hle, už přešla zima,

déšť přestal a minul.

{v}12{/v}Květy se objevily na zemi,

přišel čas ke zpěvu,

vrkání hrdličky je slyšet po kraji.

{v}13{/v}Zrají plody fíkovníku,

poupata révy voní.

Vstaň a pojď, moje milá,

moje krásko, pojď!

{v}14{/v}Moje holubičko ve skalním úkrytu,

v_dutině srázu,

ukaž mi svoji tvář,

ať slyším tvůj hlas,

vždyť tvůj hlas je líbezný

a půvabná je tvoje tvář.“

{v}8,6{/v}Polož mě jako pečeť na své srdce,

jako pečeť na své rámě,

neboť silná jako smrt je láska,

nezlomná jako podsvětí je vášeň.

Její výheň je výheň ohně,

plamen Hospodinův.

{v}7{/v}Zátopy vod nemohou uhasit lásku

a proudy řek ji neodplaví.

Kdyby chtěl někdo za vše, co má v_domě,

koupit lásku,

sklidí svrchovanou hanbu.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Lk 1,41b-43.44{/r}

Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! {*} Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Aleluja.

Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v_mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v_mém lůně! {*} Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Aleluja.

Z_homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze

(Lib. 1,4: CCL 122,25-26.30)

{p}

Maria velebí Boha za veliké věci, které jí učinil

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli.{fnr}1{/fnr} Těmito slovy Maria nejprve vyznává, jakých zvláštních darů se jí dostalo, a potom připomíná všeobecná dobrodiní, jimiž Bůh neustále o_lidské pokolení pečuje.

Hospodina velebí duše toho, kdo je všemi svými vnitřními city oddán chvále a službě Boží a kdo plněním Božích přikázání ukazuje, že stále myslí na jeho moc a velebnost. V_Bohu, svém spasiteli, plesá duch toho, koho těší už jenom vzpomínka na jeho stvořitele, od něhož očekává věčnou spásu.

Třebaže se tato slova právem hodí na všechny dokonalé, přece se nejvíce slušelo, aby je pronesla blahoslavená Bohorodička, neboť ona výsadou jedinečné milosti planula duchovní láskou k_tomu, z_jehož tělesného početí se radovala.

Právem mohla jásat v_Ježíši, svém spasiteli, zvláštní radostí jako žádný jiný svatý, neboť věděla, že ten, kterého znala jako věčného původce spásy, se zrodí na svět v_čase z_jejího těla a bude v_jedné a téže osobě skutečně její syn i_Pán.

Veliké věci mi učinil ten, který je mocný.{fnr}2{/fnr} Nic tedy nepřičítá jako zásluhu sobě, všechnu svou velikost pokládá za dar od Boha; on jediný je sám svou podstatou mocný a veliký, a ze svých věrných, kteří jsou malí a slabí, činí silné a velké.

Správně pak dodala: Jeho jméno je svaté.{fnr}3{/fnr} Tak povzbudila ty, kdo ji slyšeli, a učí všechny, k_nimž dospějí její slova, že se mají utíkat k_víře a vzývání jeho jména, aby i_oni mohli mít účast na věčné svatosti a pravé spáse, podle slov proroka: Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno.{fnr}4{/fnr} A to je to jméno, o_němž říká výše: Můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli.{fnr}5{/fnr}

A tak se ujal v_církvi dobrý a spasitelný zvyk, že všichni zpívají každý den při nešporách spolu s_žalmy také její chvalozpěv. A touto každodenní připomínkou vtělení Páně se rozněcuje srdce věřících k_pravé oddanosti a myšlenkou na příklad jeho Matky se upevňuje v_ctnostech. A je vhodné, že se to děje při nešporách, když nastává čas klidu; neboť tehdy se máme, znaveni denní námahou a rozptýleni různými myšlenkami, vnitřně usebrat a rozjímáním přijít k_sobě.

{fn:1}{r}Lk 1,46-47{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,49{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}{r}Jl 3,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 1,47{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 1,45-46{/r}; {r}Žl 66 (65),16{/r}

Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána! Maria řekla: {*} Velebí má duše Hospodina. Aleluja.

Pojďte a slyšte, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. {*} Velebí má duše Hospodina. Aleluja.

Sobota po 2. neděli po Seslání Ducha Svatého

Neposkvrněného Srdce Panny Marie


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky