BŘEZEN

4. března

SV. KAZIMÍRA

Památka

Ze „Života svatého Kazimíra“

(Cap. 2-3, Acta Sanctorum Martii 1,347-348)

Pokladem mu byla přikázaní Nejvyššího

V_Kazimírově srdci byla vylita Boží láska,{fnr}1{/fnr} téměř neuvěřitelná, nepředstíraná, upřímná. Planul láskou Svatého Ducha k_všemohoucímu Bohu s_takovou silou a z_hloubi srdce jí zaplavoval své bližní natolik, že nic mu nebylo příjemnějšího a po ničem více netoužil, než aby nejen rozdal všechno, co mu patřilo, ale aby i_sebe sama zcela obětoval Kristovým chudým, poutníkům, nemocným, zajatcům a trpícím lidem a beze zbytku se jim rozdal.

Vdovám, sirotkům a všem utlačeným byl nejen ochráncem a pečovatelem, ale přímo otcem, synem a bratrem.

Museli bychom tu ještě dlouze vyprávět, kdybychom měli projít jednotlivé skutky hrdinské lásky k_Bohu i_lidem, kterými se vyznamenal.

Jen stěží lze vyslovit nebo domyslet, jak velice dbal o_spravedlnost, jaká kázeň mu byla vlastní, jakou slynul prozíravostí a jak velikou statečností ducha a vytrvalostí se vyznačoval, zejména když uvážíme nevázanost té doby i_to, jak byli lidé drsní a od přírody náchylní ke zlému.

Denně nabádal otce, aby spravedlivě vládl a spravedlivě spravoval poddaný lid. A když bylo při výkonu královské vlády něco opomenuto z_nedbalosti nebo lidské slabosti, nikdy neopomenul krále ve vší pokoře pokárat.

Ujímal se záležitostí chudých a trpících lidí a bral je přímo za své, takže ho lid nazýval ochráncem chudých. A jakkoli byl synem královským a pocházel ze vznešené krve, vůči nikomu, ani vůči nejponíženějšímu a nejposlednějšímu člověku nebyl v_jednání ani v_řeči nevlídný a nepřístupný.

Vždycky chtěl, aby spíše než k_vznešeným a mocným tohoto světa patřil k_tichým a k_těm, kdo jsou před Bohem chudí, neboť těm patří nebeské království.{fnr}2{/fnr} Nikdy se neucházel o_lidskou důstojnost a vládu, a když mu je otec nabízel, nikdy je nechtěl přijmout. Bál se naopak, aby ostny bohatství, které náš Pán Ježíš Kristus nazval trním,{fnr}3{/fnr} neporanily jeho duši a aby se stykem s_pozemskými věcmi neposkvrnil.

Celý život žil jako panic a jako panic zemřel, jak potvrzují a dosvědčují všichni, od jeho komorníka po tajemníky, muži vznešení a ušlechtilí, z_nichž někteří ještě žijí a kteří znali jeho život vnitřní i_vnější.

{fn:1}Srov. {r}Řím 5,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 5,3{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 13,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sir 29,14{/r}; {r}1 Tim 6,11b{/r}

Ulož si poklad podle přikázání Nejvyššího, {*} prospěje ti to víc než zlato.

Usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. {*} Prospěje ti to víc než zlato.

7. března

SV. PERPETUY A FELICITY, MUČEDNIC

Památka

Z_vyprávění o_kartaginských mučednících

(Cap. 18.20-21; edit. van Beek, Noviomagi, 1936, pp. 42.46-52)

Byli povoláni a vyvoleni ke slávě Páně

Rozbřesklo se do dne vítězství mučedníků a oni vyšli z_vězení do amfiteátru, jako by již vstupovali do nebe, s_veselou tváří, krásní, rozechvělí spíš radostí než bázní.

Nejprve přivedli Perpetuu a smýkali jí, takže upadla na bok. Hned vstala, a když spatřila na zemi sraženou Felicitu, přistoupila k_ní, podala jí ruku a pomohla jí na nohy, takže tam stály obě vedle sebe. A jelikož už se lid obměkčil, byly přivolány zpět do Sanvivarské brány. Tam se Perpetuy ujal jistý muž jménem Rusticus, který byl tehdy katechumenem a měl ji rád. Tu jako by se probrala ze sna – v_tak mocném vytržení ducha předtím byla – a začala se rozhlížet kolem sebe. A k_údivu všech se zeptala: „Kdy už nás tam předhodí té krávě?“ A když slyšela, že se to už stalo, nevěřila, dokud nezjistila, že jak její tělo, tak oděv nesou stopy trýznění. Potom se obrátila k_přivolanému svému bratru a k_onomu katechumenovi s_těmito slovy: „Stůjte pevně ve víře a všichni se navzájem milujte a ať vás naše utrpení nepohoršuje!“

Rovněž Saturus, který byl v_jiné bráně, povzbuzoval vojína Pudenta a řekl: „Zkrátka a dobře, jak jsem předpokládal a předpověděl, opravdu jsem zatím žádnou šelmu nevnímal. Takže teď můžeš z_celého srdce věřit, že tam jdu a zahynu jediným levhartím kousnutím.“ A vzápětí byl na kraji arény předhozen levhartovi. Po jediném kousnutí levharta jej zalilo takové množství krve, že když se vracel, na svědectví druhého křtu lid opětovně volal: „Obmytý je spasen, obmytý je spasen!“ Ovšemže byl spasen, kdo se takovýmto způsobem obmyl.

Tu řekl Saturus vojínu Pudentovi: „Buď sbohem a pamatuj na svou víru i_na mne. A tohle ať tě neznepokojuje, nýbrž posílí.“ A zároveň ho požádal, aby mu půjčil řemínek s_prstu, vložil si ho do otevřené rány a vrátil mu jej zpět jako zástavu a památku na prolitou krev. Hned nato se polomrtvý skácel mezi ostatní, kteří měli být na obvyklém místě utraceni.

A_když lid požadoval, aby byli přivedeni do středu arény, aby mohli všichni na vlastní oči přihlížet, jak vniká meč do jejich těla a dokonává se vražda, sami ještě vstali a dovlekli se tam, kam lid chtěl, a předem se navzájem políbili, aby své mučednictví korunovali slavným znamením pokoje.

Pak už bez hnutí a mlčky přijali smrtící ránu. Jako první Saturus: první ve vidění vystupoval po žebříku, první vypustil duši; i_Perpetuu nechal čekat. A sama Perpetua, jako by ještě měla zakusit nějakou bolest, když byla bodnuta mezi žebra, jen zasténala a sama navedla třesoucí se pravici nezkušeného gladiátora na své hrdlo. Nečistý duch se jí tak bál, že by snad tato veliká žena ani nemohla být jinak zabita, ledaže sama chtěla.

Vpravdě nad jiné stateční a blažení mučedníci! Vpravdě jste byli povoláni a vyvoleni, abyste vstoupili do slávy našeho Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 8,34b-35.37{/r}

Kristus Ježíš je po Boží pravici a přimlouvá se za nás. {*} Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

Ale v_tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. {*} Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

8. března

SV. JANA Z_BOHA, ŘEHOLNÍKA

Z_dopisů svatého Jana z_Boha

(Archiv. gen. Ord. Hospit., Quaderno: De las cartas..., ff. 23-24.27: O. Marcos, Cartas y escritos de Nuestro Glorioso Padre San Juan de Dios, Madrid, 1935, pp. 18-19.48-50)

Kristus je věrný a o_všechno se stará

Kdybychom měli na zřeteli Boží milosrdenství, dokud jsme při síle, nikdy bychom neochabovali v_konání dobra. Neboť jestliže z_lásky k_Bohu dáme chudým to, co nám on sám daroval, dostane se nám podle jeho zaslíbení stonásobné odplaty ve věčné blaženosti.{fnr}1{/fnr} Jak šťastný výtěžek, jak bohatý úrok! Kdo by takovému skvělému obchodníkovi nesvěřil všechno, co má, když se tak postará o_naše záležitosti? On na nás dokonce s_rozpjatýma rukama naléhá, abychom se k_němu obrátili, oplakávali své hříchy a stali se služebníky lásky; abychom milovali sebe i_bližní, neboť podobně jako voda hasí oheň, láska ničí hřích.

Přichází sem vskutku tolik chudých, že se mnohdy sám divím, jak je možné jim poskytnout podporu. Ale to sám Ježíš Kristus se o_všechno stará a všechny živí. Do Božího domu přichází množství chudých, protože město Granada je veliké a velmi chladné, především teď v_zimě. V_současné době tu teď bydlí přes sto deset nemocných i_zdravých, služebných lidí i_cizích poutníků. Protože je to domov pro všechny, přijímá nemocné všeho druhu a jakéhokoli stavu: invalidy, mrzáky, malomocné, němé, choromyslné, ochrnulé, lidi s_kožními chorobami, přestárlé, ale i_množství dětí, a k_tomu nesčetné cizince a poutníky, kteří tudy procházejí; i_těm poskytujeme oheň a vodu, sůl a nádobí na vaření. Za nic a za nikoho se přitom neplatí, Kristus se však stará.

Zápasím tedy přirozeně s_dluhy a pro Ježíše Krista jsem jako zajatec. Často mě dluhy tak tíží, že pro zadluženost si netroufám ani vyjít na ulici. A když vidím, jak tolik chudých bratří a mých bližních nadmíru trpí, jak je na těle i_na duchu sužuje tak veliké trápení, a já jim nemohu nijak pomoci, velmi mě to trápí. Ale důvěřuji v_Krista, zná přece moje srdce. A proto říkám: Prokletý člověk, který spoléhá na člověka,{fnr}2{/fnr} a ne pouze na Krista. Chtě nechtě se s_lidmi budeš muset rozejít, ale Kristus je věrný a neopouští, Kristus se o_všechno stará. Jemu děkujme bez ustání. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Mt 19,29{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jer 17,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 58,7-8{/r}

Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, před tebou půjde tvá spravedlnost.

Když vidíš nahého, oblékni ho a neodmítej pomoc svému bližnímu. {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, před tebou půjde tvá spravedlnost.

9. března

SV. FRANTIŠKY ŘÍMSKÉ, ŘEHOLNICE

Ze „Života svaté Františky Římské“

(Cap. 6-7: Acta Sanctorum Martii 2,*185-*187)

Trpělivost a láska svaté Františky

Bůh nevyzkoušel Františčinu trpělivost pouze pokud jde o_vnější pozemské statky, ale musela projít i_mnoha zkouškami osobními, neboť Bůh ji podle své vůle podrobil nemocem, často dlouhým a těžkým, jak se vypráví a jak ještě bude řečeno. Jako by chtěl, aby na ní nikdy nebylo možno zpozorovat sebemenší projev netrpělivosti nebo sebemenší nespokojenost s_nějakou službou, byť jí byla prokázána jakkoli nevhodně.

Svou pevnost osvědčila Františka zejména, když záhy musela pohřbít své syny, které tak něžně milovala. S_jasnou duší se vždycky podřizovala Boží vůli a děkovala Bohu za všechno, co ji potkalo. Se stejnou odhodlaností snášela pomlouvače a nactiutrhače, všechny zlé jazyky, které znevažovaly způsob jejího života. Nedávala na sobě znát ani nejmenší známku odporu k_osobám, o_nichž věděla, že o_ní a o_jejích záležitostech křivě smýšlejí a mluví. Naopak, splácela zlé dobrým a vytrvale se za takové lidi modlila.

Protože si ji Bůh nevyvolil, aby byla svatá jen pro něho, ale aby všechno dobré, co jí Bůh dal, využila pro duchovní i_tělesné blaho bližních, dal jí takový půvab a roztomilost, že ať s_ní přišel do styku kdokoli, vždycky byl okamžitě uchvácen její láskou a úctou a ochotně přijal jakékoli její rozhodnutí. V_jejích slovech byla taková síla Boží moci, že pouhými několika slovy potěšila zkormoucené a nemocné duše, zkrotila neklidné, zkonejšila rozhněvané, usmířila nepřátele, uhasila plameny zakořeněné a staré zášti a nenávisti, a často přečasto zabránila promyšlené a připravené mstě. Zdálo se, že jediným slovem udrží na uzdě vášně kteréhokoli člověka a že může lidi vést, kamkoli se jí zachce.

Proto se k_Františce utíkali ze všech stran jako k_nejbezpečnějšímu útočišti a nikdo od ní neodcházel bez útěchy, ačkoli dovedla také nepokrytě vytknout hříchy a beze strachu pokárat každého, když provedl něco škodlivého a Bohu nemilého.

V Římě tehdy řádily nejrůznější nemoce, všude byli umírající a morem postižení. Nedbajíc nebezpečí nákazy, neváhala světice uprostřed toho všeho konat skutky nejvyššího milosrdenství všem ubožákům a těm, kdo potřebovali cizí pomoci. Když takové lidi snadno našla, snažila se je nejprve soucitem pohnout k_pokání, načež jim s_horlivostí poskytovala pomocné služby a láskyplně je povzbuzovala, aby jakoukoli podobnou obtíž přijímali z_ruky Boží s_radostí a snášeli ji z_lásky k_tomu, který toho tak mnoho za ně na sebe vzal jako první.

Františce nebylo dost těch nemocných, které se jí podařilo shromáždit k_léčení u_ní v_domě. Vyhledávala je i_v_jejich chatrčích a veřejných špitálech a těm, které tak našla, tišila žízeň, upravovala lůžka, obvazovala rány. Čím víc vředy páchly a čím víc se jí z_nich zvedal žaludek, tím horlivěji a pečlivěji se nemocným věnovala. Měla také ve zvyku brát s_sebou cestou do městské čtvrti Campo Santo (Svaté pole) jídlo i_vybrané pochoutky a rozdělovat je mezi ty potřebnější. A když se vracela domů, přinášela s_sebou kusy rozedraných šatů a bídné cáry plné špíny, pečlivě je vyprala a náležitě vyspravila, jako by je měl nosit sám Pán, co nejlépe je složila a proložila vonnými věcmi.

Dobrých třicet let konala Františka tuto službu u_jednotlivých nemocných i_v_nemocnicích; v_době, kdy bydlela v_domě svého manžela často chodívala do špitálů sv. Marie a sv. Cecílie v_Zátibeří, ale také k_sv. Duchu a do čtvrtého na Svatém poli. A protože v_době tehdejších epidemií bylo nesnadné najít nejen lékaře pro uzdravení těla, ale také kněze, aby potřebným způsobem léčili duše, Františka je sama vyhledávala a vodila je k_těm, kdo byli připraveni přijmout svátosti pokání a eucharistie. Aby se to dalo podle jejího soudu lépe zařídit, vydržovala na své náklady jednoho kněze, aby chodil do výše uvedených špitálů a navštěvoval tam nemocné, které mu předem určila.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Rt 3,10a.11b{/r}; {r}Jdt 13,9a{/r}

Bůh tě provázel svým požehnáním. {*} Všechen lid tě obdivuje jako ženu statečnou a plnou víry.

Pán tak proslavil tvé jméno, že nevymizí tvá chvála z_úst lidí. {*} Všechen lid tě obdivuje jako ženu statečnou a plnou víry.

10. března

SV. JANA OGILVIE, KNĚZE A MUČEDNÍKA

Z_protokolu o_výslechu svatého Jana Ogilvie a z_jeho dopisu generálovi řádu

(Textus interrog. d. 15. oct. a. 1614: ed. in Original Letters relating to the Ecclesiastical Affairs in Scottland, vol. II, Edinburgh, 1851, n. 235. Textus litter.: ed. in Relatio Incarcerationis et Martyrii P. Ioannis Ogilbaei, Duaci, 1615, pp. 5-6)

Sám se odsoudil na smrt, když se postavil za papežský primát

„Předvedený kněz byl nejprve dotázán, jak se jmenuje. Odpověděl, že se jmenuje Jan, příjmením Ogilvie, a že je synem Gualtiera Ogilvie z_Drumu. Mimo území království prodléval prý 22 let, studoval v_kolejích v_Olomouci a ve Štýrském Hradci, a to v_olomoucké koleji dva roky, ve štýrskohradecké pět let. Knězem se stal v_Paříži. Již dříve se jednou vrátil do Skotska a pobyl tu asi šest týdnů. A vrátil se opět nedávno, loni v_květnu. Přiznal, že předložená schránka patří jemu a že je členem jezuitského řádu. Když byl dotázán, vztahuje-li se papežská jurisdikce v_náboženských věcech také na území našeho království, vytrvale tvrdil, že ano, a sám se tímto tvrzením o_papežově primátu odsoudil na smrt.“

Nedlouho před popravou napsal otec Jan z_vězení v_tajném dopisu otci generálu Claudiovi Acquavivovi:

„Nejmilejší a slovutný otče generále, ke kterému hned po Kristu a nebešťanech lnu nejněžnější láskou svého srdce. Tresty jsou strašné, mučení kruté. Spoléhám na tvou otcovskou lásku, modli se za mne, abych za nepřemožitelného Ježíše zemřel se ctí.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,11-12.10{/r}

Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. {*} Radujte se a jásejte, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. {*} Radujte se a jásejte, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

17. března

SV. PATRIKA, BISKUPA

Z_„Vyznání“ svatého Patrika

(Cap. 14-16: PL 53,808-809)

Četné národy se skrze mne znovuzrodily pro Krista

Neúnavně vzdávám Bohu díky, že mě v_den mé zkoušky zachoval věrným, takže mu dnes mohu s_důvěrou přinést oběť. Jako živou oběť přináším svou duši Kristu, svému Pánu, neboť mě uchránil od všech mých soužení, takže mohu říci: Kdo jsem, Pane, a k_čemu mě voláš, žes mě tak božsky zaštítil? Vždyť se mohu dnes ustavičně radovat uprostřed všech národů a velebit tvoje jméno, kdekoli budu, a to nejen ve štěstí, ale i_v_neštěstí. Ať se mi přihodí cokoli, dobré i_zlé, musím to přijmout stejně ochotně a ustavičně děkovat Bohu, protože mi ukázal, že mu mám bez váhání až do konce věřit, a protože mě vyslyšel. A tak, ač neschopný, smím v_těchto dnech přistoupit k_započetí tohoto tak zbožného a podivuhodného díla a následovat ony muže, o_kterých už kdysi Pán předpověděl, že budou zvěstovat jeho evangelium na svědectví všem národům.{fnr}1{/fnr}

Odkud se mi dostalo této moudrosti, kterou jsem dřív neměl, neboť jsem ani neznal počet dní a o_Bohu neměl ani tušení? Odkud se mi později dostalo toho velikého a spasitelného daru poznání Boha a lásky k_němu, že jsem opustil vlast a rodiče a šel hlásat evangelium mezi Iry, že jsem snášel urážky od nevěřících, že jsem přijímal na své pouti hojnou potupu a četná pronásledování, ba i_pouta, a že jsem svou svobodu dal do služeb jiných?

A_budu-li toho hoden, jsem hotov nasadit i_svůj život pro jeho jméno, bez váhání a s_radostí, a jestliže mi to Bůh dopřeje, přeji si za něho i_zemřít. Vždyť jsem vůči Bohu velkým dlužníkem. Dal mi přece tu velikou milost, že se skrze mne četné národy znovuzrodily pro Boha a daly se na cestu k_dokonalosti a že se pro ně všude světí duchovní, ačkoli tento lid teprve nedávno došel k_víře, shromážděn Pánem ze všech končin země, jak to kdysi předpověděl ústy proroků: Od končin země k_tobě přijdou národy a řeknou: Falešné bůžky si udělali naši otcové, nejsou k_ničemu.{fnr}2{/fnr} A jinde: Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.{fnr}3{/fnr}

Chci teď očekávat, že se naplní zaslíbení toho, jenž zajisté nikdy neklame. On v_evangeliu slíbil: Přijdou od východu i_od západu a zaujmou u_stolu místo s_Abrahámem, Izákem a Jakubem.{fnr}4{/fnr} A tak věříme, že věřící přijdou z_celého světa.

{fn:1}{r}Mt 24,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jer 16,19{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Sk 13,47{/r}; srov. {r}Iz 42,6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 8,11{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 15,15b-16{/r}; {r:Řím}1,9{/r}

Byla mi dána od Boha milost, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, {*} aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.

Sloužím Bohu celým svým srdcem jako hlasatel radostné zvěsti o_jeho Synovi. {*} Aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.

18. března

SV. CYRILA JERUZALÉMSKÉHO, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE

Z_katechezí svatého Cyrila Jeruzalémského

(Catech. 3,1-3: PG 33,426-430)

Připravte čisté nádoby pro přijetí Svatého Ducha

Radujte se, nebesa, zajásej, země,{fnr}1{/fnr} pro ty, kteří mají být pokropeni yzopem a yzopem duchovním očištěni, mocí toho, který byl pomocí yzopu a třtiny napájen v_čase svého utrpení. Ať se radují všechny nebeské síly a ať se připraví duše, které se mají zasnoubit s_duchovním Ženichem. Slyšíme přece hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.{fnr}2{/fnr}

Zařiďte se tedy, synové spravedlnosti, podle toho, jak nás vybízí Jan, když říká: Vyrovnejte cesty Pánu!{fnr}3{/fnr} Odstraňte všechny překážky a nástrahy, abyste mohli přímo kráčet do věčného života. Upřímnou vírou připravte čisté nádoby duše pro přijetí Svatého Ducha. Dejte se do praní svého šatu v_lázni pokání, abyste byli čistí, až vás Ženich zavolá do svých komnat.

Ženich totiž volá všechny bez rozdílu, neboť štědrá a hojná je jeho milost a hlasité volání jeho heroldů svolává všechny. Až on sám si ovšem vybere ty, kteří budou smět v_křestním rouše vstoupit mezi jeho svatebčany.

Kéž se teď nikomu z_těch, kdo se dali zapsat mezi čekatele křtu, nestane, aby uslyšeli ona slova: Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?{fnr}4{/fnr}

Kéž je vám naopak dáno slyšet: Správně, služebníku dobrý a věrný; málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím: Pojď se radovat se svým Pánem.{fnr}5{/fnr}

Dosud ještě stojíte za branou. Kéž však i_vy všichni můžete říci: Uvedl mě král do svých komnat.{fnr}6{/fnr} Plesej, má duše, v_Pánu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti, jako ženicha mě ověnčil a jako nevěstu mě ozdobil šperky.{fnr}7{/fnr}

Kéž je duše vás všech shledána bez poskvrny a vrásky i_čehokoli podobného.{fnr}8{/fnr} Neříkám, že už předtím, než obdržíte milost – proč byste pak měli být povoláni k_odpuštění hříchů? – ale aby vaše svědomí, nezatížené žádnou poskvrnou, směřovalo k_přinášení ovoce milosti, až vám bude dána.

Je to, bratři, opravdu veliká věc, a proto k_ní přistupujte s_obzvláštní bedlivostí. Každý z_vás stane před Bohem v_přítomnosti nesčetných zástupů andělů. Duch Svatý vtiskne svou pečeť do vašich duší a budete zařazeni do vojska velikého Krále.

Chystejte se tedy a buďte připraveni. Nejde o_to, abyste si oblékli krásně bílá roucha, ale čisté svědomí a zbožnou duši.

{fn:1}{r}Žl 96 (95),11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 3,3{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 22,12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 25,21{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Pís 1,4{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 61,10{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ef 5,27{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mal 2,6{/r}; {r}Žl 89 (88),22{/r}

Učení pravdy bylo v_jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

Pevně ho drží má ruka i_mé rámě ho posiluje. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

19. března

SV. JOSEFA, SNOUBENCE PANNY MARIE

Slavnost

HYMNUS

Davidův potomku slavný,

světlo patriarchů dávných,

ó svatý Josefe,

snoubenče Boží Rodičky,

pros za nás nyní i_vždycky,

pěstoune Ježíšův.

Čisté Panny cudný strážce,

Syna Božího ochránce,

ó svatý Josefe,

přimluv se za nás zvlášť nyní,

ty hlavo svaté Rodiny,

živiteli Kristův.

Muži Bohem vyvolený,

spravedlivý, čistý, věrný,

ó svatý Josefe,

zrcadlo trpělivosti,

k_moudrosti a statečnosti

uč nás jít cestou tvou.

Kéž jak ty ctíme chudobu,

věrní jsme Božímu slovu,

ó svatý Josefe;

tys zářným vzorem otcům všem

a dělníkům jsi příkladem,

buď rodin oporou.

Veď naše srdce k_čistotě,

utěšuj v_těžkém životě,

ó svatý Josefe,

vlévej naději nemocným,

buď v_smrti ochráncem mocným,

vypros v_nebi místa.

Pomoz nám všem žíti svatě,

záštitou buď církve svaté,

ó svatý Josefe,

ducha zla od nás zapuzuj,

jednou u_soudu při nás stůj,

přimluv se u_Krista.

To nedohledno let pod svatozáří!

V_tvé tváři vstává dávný Abrahám.

Izák v_ní prohledává slepou tmou stáří,

v_níž úděl tvůj synovi požehnal.

I_za tebe byl Jakub s_Bohem v_křížku

a Josef snář v_tvé jméno oblečen.

Nad chlebem Pán hladovým plnil misku:

Předobraz dní v_pozadí s_Betlémem.

Tak z_rodu v_rod přes krále Davida

děj spásy do tvé dílny ubíhá,

světelná lavina se do pohybu dává.

Živému Bohu do tváře se díváš,

Trojici blaženým mlčením zpíváš,

děj nejtajemnější se odehrává.

Ant. 1Anděl Páně se zjevil Josefovi a řekl: Josefe, neboj se k_sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš. Aleluja.

Ant. 2Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k_sobě. Aleluja.

Ant. 3Josef se odebral z_Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s_Marií. Aleluja.

Spravedlivý vykvete jako lilie. Aleluja

a poroste v_Hospodinově domě navěky. Aleluja.

Z_listu Židům

{r:Žid}11,1-16{/r}

Víra svatých předků

{v}1{/v}Víra je podstata toho, v_co doufáme, je přesvědčení o_věcech, které nevidíme. {v}2{/v}Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.

{v}3{/v}Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nepovstalo z_něčeho, co zde už bylo.

{v}4{/v}Vírou obětoval Ábel Bohu lepší oběť než Kain, a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý; sám Bůh to potvrdil při jeho (obětních) darech. I_když pro ni umřel, stále ještě mluví.

{v}5{/v}Pro svou víru Henoch neumřel, ale byl přenesen; zmizel, protože ho Bůh přenesl. Ještě předtím totiž, než byl přenesen, dostalo se mu osvědčení, že se zalíbil Bohu. {v}6{/v}Bez víry se však Bohu nelze líbit; kdo chce přijít k_němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají.

{v}7{/v}Protože Noe věřil, když mu byly shůry oznámeny věci, které se měly stát teprve v_budoucnosti, v_Boží bázni připravil koráb na záchranu své rodiny. Tím pronesl nad světem rozsudek a stal se dědicem spravedlnosti, která pramení z_víry.

{v}8{/v}Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v_dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.

{v}9{/v}Víra (ho vedla k_tomu), aby se usadil v_zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. {v}10{/v}Čekal totiž na město s_(pevnými) základy, které sám Bůh vystaví a založí.

{v}11{/v}I_(neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. {v}12{/v}A tak z_jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.

{v}13{/v}Tito všichni umírali s_vírou, i_když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci.

{v}14{/v}Když tak mluvili, dávali tím najevo, že (pravou) vlast teprve hledají.

{v}15{/v}Kdyby měli na mysli tu, z_které se odstěhovali, měli by přece (dost) času se tam vrátit. {v}16{/v}Ale oni toužili po lepší (vlasti), totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Řím 4,20.22{/r}; {r}Jak 2,22{/r}

Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z_víry a tím vzdal Bohu čest. {*} A bylo mu to uznáno za spravedlnost. Aleluja.

Jeho víra působila spolu se skutky a teprve pro skutky se jeho víra stala dokonalou. {*} A bylo mu to uznáno za spravedlnost. Aleluja.

Z_kázání svatého Bernardina Sienského, kněze

(Sermo 2, de S. Joseph: Opera 7,16.27-30)

Věrný pěstoun a strážce

U_všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k_nějaké zvláštní milosti nebo k_nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.

To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s_velikou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.{fnr}1{/fnr}

A_když uvážíme, jaký má Josef vztah k_celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.

On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v_něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila.

Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v_nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.

Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce,{fnr}2{/fnr} přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v_jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.

Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u_Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s_Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.

{fn:1}{r}Mt 25,21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Gn 45,8.7{/r}; {r}Žl 118 (117),14{/r}

Bůh ze mne udělal takřka králova otce a ustanovil mě pánem celého jeho domu. {*} Povýšil mě, abych zachránil spoustu lidí. Aleluja.

Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. {*} Povýšil mě, abych zachránil spoustu lidí. Aleluja.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}1,16.18-21.24a{/r}

Josef udělal, jak mu anděl Páně přikázal

{v}16{/v}Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z_které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.

{v}18{/v}S_narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s_Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z_Ducha svatého. {v}19{/v}Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s_ní rozejít.

{v}20{/v}Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k_sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z_Ducha svatého. {v}21{/v}Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“

{v}24{/v}Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal.

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}2,41-51a{/r}

Hle, tvůj otec i_já jsme tě s_bolestí hledali

{v}41{/v}Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. {v}42{/v}Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. {v}43{/v}A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v_Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. {v}44{/v}V_domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými.

{v}45{/v}Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.

{v}46{/v}Po třech dnech ho našli v_chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. {v}47{/v}Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi.

{v}48{/v}Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i_já jsme tě s_bolestí hledali!“

{v}49{/v}Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v_tom, co je mého Otce?“ {v}50{/v}Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

{v}51{/v}Potom se s_nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je.

23. března

SV. TURIBIA Z_MONGROVEJA, BISKUPA

Z_dekretu 2. vatikánského sněmu o_pastýřské službě biskupů v_církvi

(Christus Dominus, nn. 12-13.16)

Připraveni ke každému dobrému dílu

Při plnění svého učitelského úřadu mají biskupové hlásat lidem Kristovo evangelium; to má mezi hlavními úkoly biskupů přední místo. V_síle Ducha mají volat lidi k_víře nebo je v_živé víře posilovat. Kristovo tajemství jim mají předkládat v_úplnosti, tj. všechny ty pravdy, které neznat znamená neznat Krista, a rovněž Bohem zjevenou cestu, která vede k_Boží oslavě, a tím i_k_věčné blaženosti.

Dále mají ukazovat, že i_pozemské věci a lidské instituce jsou podle Božího stvořitelského plánu zaměřeny ke spáse lidí, a proto mohou nemálo přispět k_budování Kristova těla.

Mají proto učit, že podle nauky církve má lidská osoba se svou svobodou i_tělesným životem velkou hodnotu, stejně tak rodina i_její jednota a pevnost, plození potomstva a výchova, občanská společnost se svými zákony a různými povoláními, práce i_volný čas, umění i_technické vynálezy, chudoba i_hmotné bohatství. A posléze mají podávat výklad zásad, podle nichž je třeba řešit velmi závažné otázky vlastnictví, přírůstku a správného rozdělení hmotných statků, i_otázky míru a války a bratrského soužití všech národů.

Křesťanskou nauku mají podávat způsobem odpovídajícím potřebám doby, tj. tak, aby dávala odpověď na problémy a otázky, které lidi nejvíce sužují a trápí. A tuto nauku mají také chránit a nabádat věřící, aby ji i_oni hájili a šířili. Při jejím hlásání mají osvědčovat mateřskou starostlivost církve o_všechny lidi, věřící i_nevěřící, a se zvláštní péčí se mají ujímat chudých a slabých, neboť k_nim je Pán poslal hlásat radostnou zvěst.

Při plnění svého otcovského a pastýřského úkolu mají být biskupové uprostřed svých jako ti, kteří slouží, jako dobří pastýři, kteří dobře znají své ovce – a ty zase znají je – jako praví otcové, kteří vynikají duchem lásky a starostlivosti o_všechny a jejichž Bohem svěřené autoritě se všichni ochotně podřizují. Celou rodinu svého stádce mají stmelovat a utvářet tak, aby všichni byli pamětlivi svých povinností a žili i_jednali ve společenství lásky.

Aby to všechno byli biskupové s_to dělat, je zapotřebí, aby byli připraveni ke každému dobrému dílu,{fnr}1{/fnr} všechno snášeli kvůli vyvoleným{fnr}2{/fnr} a uspořádali svůj život tak, aby odpovídal potřebám doby.

{fn:1}Srov. {r}2 Tim 2,21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Tim 2,10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 5,2.3-4{/r}; {r}Sk 20,28{/r}

Paste Boží stádce vám svěřené a buďte mu vzorem. {*} Až se objeví nejvyšší Pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Dbejte na sebe i_na celé stádce, v_kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev. {*} Až se objeví nejvyšší Pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

25. března

ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ

Slavnost

HYMNUS

Vítej, Jezu Kriste,

z_nebeské výsosti,

vítej z_Panny čisté,

náš předrahý hosti.

Přišels k_nám od Otce,

spasení původce,

z_tebe se těšíme,

všichni radujeme,

Kriste, Králi náš.

Navštívils nás hříšné

zde v_tomto vězení,

z_lásky své přílišné,

nás všech k_vyproštění.

S_nebeským bohatstvím

přišels k_nám chudičkým,

bys nás obdaroval,

sebe sama nám dal,

Kriste, Králi náš.

Ty jsi Král důstojný,

Syn Všemohoucího,

Pán a Bůh velebný,

nad nějž nic vyššího:

Sebe jsi ponížil,

pro nás hříšné zmařil,

učiněns podobný

nám, krom hříchu rovný

Kriste, Králi náš.

Ó, co tebou hnulo,

že ses tak ponížil,

co k_tomu nutilo,

abys hříšným sloužil?

Než milost horlivá,

ta spravedlnost tvá,

chtěls ji vždy činiti,

naším bratrem býti,

Kriste, Králi náš.

Dechnutím Krále Hospodina

květ liliový počne Syna.

A staniž se tak ještě dnes!

Ač král, Duch Boží, svatá Panno,

vyčkává na tvé ne či ano.

Svobodně vol a odpověz.

Tu strnou nebesa i_země.

Proud času stanul přetajemně,

ustaly strom i_tráva růst,

své vody zastavila řeka.

Jak Bůh, tak celý vesmír čeká

na slovo, slůvko z_jejích úst.

V_nastalém tichu prudce šumí

krev srdcem Panny. Nerozumí:

jak zvláštní má to přinést daň?

Chtěla být služkou lidu všemu,

ne matkou dítku jedinému.

Ale – jak Pán chce, tak se staň!

Jen zaševelí tato slova,

vtom čas i_prostor hnou se znova

a rozproudí se o_překot.

Jaro, jež Nazaretem kráčí,

hned jásot lije v_písně ptačí:

Květ liliový počne plod!

Nebo:

Tvůj hlas mluví:

Zpívejte to při očekávání rána,

zpívejte to tiše,

tiše do tmavého ucha světa!

Zpívejte to na kolenou,

zpívejte to jako pod závojem,

zpívejte to jako zpívají

ženy v_požehnaném stavu:

Stal se slabým, kdo je Silný,

Nekonečný stal se malým,

spanilým stal se Mocný,

pokorným stal se Vznešený,

má dost místa v_komůrce Panny:

na jejím klíně bude jeho trůn_–

ukolébavka mu postačí k_chvále!

Hle, dny nechtějí vstávat ze zbožnosti

a noci země ztemněly hlubokou úctou:

Chci rozžehnout světla duše,

chci rozžehnout radost

ve všech končinách tvého lidstva:

Buď požehnaná, která neseš Pána!

Ant. 1Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, aby nás vykoupil. Aleluja.

Ant. 2Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli. Aleluja.

Ant. 3V_tom se ukázala Boží láska k_nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Aleluja.

Slovo se stalo tělem. Aleluja

a přebývalo mezi námi. Aleluja.

Z_první knihy Kronik

{r:1 Kron}17,1-15{/r}

Proroctví o_Mesiáši – Davidovu synu

{v}1{/v}Když David už bydlel ve svém paláci, řekl proroku Nátanovi: „Hle, já bydlím v_domě z_cedrů, zatímco archa Hospodinovy úmluvy je pod (stanovými) pokrývkami.“ {v}2{/v}Nátan odpověděl Davidovi: „Proveď všechno, co máš na srdci, vždyť Bůh je s_tebou!“

{v}3{/v}Ale té noci se Nátanovi ozvalo Hospodinovo slovo: {v}4{/v}„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi nevystavíš dům k_přebývání; {v}5{/v}vždyť jsem nebydlel v_domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, až do dneška; ale putoval jsem vždy ze stanu do stanu a z_příbytku do příbytku. {v}6{/v}Kdekoli jsem chodil s_celým Izraelem, zmínil jsem se snad slovem některému z_izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z_cedrů?

{v}7{/v}A_nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z_pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s_tebou ve všem, cos podnikal; {v}8{/v}vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele a zjednal jsem ti jméno, jaké mají ti největší na zemi. {v}9{/v}Určil jsem svému izraelskému lidu místo, zasadil jsem ho, aby tam bydlel. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se ho (neodváží) utlačovat jako dříve {v}10{/v}a v_dobách, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Pokořil jsem všechny tvé nepřátele.

Oznamuji ti tedy, že Hospodin vystaví dům tobě. {v}1{/v}Až naplníš své dny, vydáš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z_tvých synů a upevním jeho království. {v}12{/v}Postaví mi dům a upevním jeho trůn navěky. {v}13{/v}Já mu budu otcem a on mi bude synem; svou přízeň mu však neodejmu, jako jsem ji odňal tomu, který byl před tebou. {v}14{/v}Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navždy a jeho trůn bude pevný navěky.“

{v}15{/v}Tak mluvil Nátan k_Davidovi ve smyslu všech těchto slov a celého toho vidění.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 1,26-32{/r}

Anděl Gabriel byl poslán k_Panně Marii a přinesl jí Boží poselství; Panna se ulekla tváří v_tvář zářícímu světlu. Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u_Boha. {*} Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího. Aleluja.

Buď zdráva, milostiplná! Pán s_tebou! {*} Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího. Aleluja.

Z_dopisu svatého Lva Velikého, papeže

(Epist. 28, ad Flavianum, 3-4: PL 54,763-767)

Svátost našeho smíření

Velebnost na sebe vzala ponížení, síla slabost, věčnost smrtelnou pomíjivost. A aby mohl být zaplacen dluh tížící naše člověčenství, neporušitelná přirozenost se spojila s_přirozeností porušenou, takže, jak to vyžadovalo naše uzdravení, mohl jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus,{fnr}1{/fnr} v_jedné přirozenosti zemřít, a zároveň v_druhé zemřít nemohl.

Pravý Bůh se tedy narodil v_úplné a dokonalé přirozenosti pravého člověka, celý Bůh ze strany Boží, celý člověk ze strany naší. Tím naším nazýváme přitom to, co v_nás na počátku Bůh stvořil a co přijal, aby to obnovil.

Z toho, co způsobil Svůdce a co dopustil svedený člověk, není ovšem ve Spasiteli ani sebemenší stopy. A i_když na sebe vzal úděl lidských slabostí, přesto neměl podíl na našich hříších.

Přijal podobu služebníka,{fnr}2{/fnr} aniž se poskvrnil hříchem, obohatil lidství, aniž cokoli ubral svému božství. Neboť v_onom sebezmaření, v_němž se Neviditelný ukázal viditelně a Stvořitel a Pán veškerenstva dobrovolně přijal smrtelnost jako jeden z_nás, sestoupilo k_nám Boží slitování, aniž utrpěla Boží moc. Nuže ten, který zůstávaje v_podobě Boží učinil člověka, v_podobě služebníka se stal člověkem.

Boží Syn tedy sestupuje z_nebeského trůnu a vstupuje do této nízkosti světa: aniž se vzdává slávy Otcovy, rodí se novým zrozením do nového řádu.

Do řádu nového, neboť ač byl ve vlastním božském řádu neviditelný, v_našem řádu se stal viditelným, ač byl nepochopitelný, chtěl být pochopen, ač byl dříve než čas, začal být v_čase, absolutní Pán veškerenstva zastínil svou nesmírnou vznešenost a přijal existenci služebníka, Bůh, kterého se nemůže dotknout žádné utrpení, neváhal stát se trpícím člověkem a nesmrtelný se podrobil zákonům smrti.

Nuže ten, který je pravý Bůh, ten je i_pravý člověk. V_tomto spojení není žádná faleš, když se tu snoubí nízkost člověka s_vysokostí Boží.

Jako se totiž božství nemění slitováním, tak se člověčenství neztrácí důstojností. Obě přirozenosti jsou vzájemně spojeny, ale každá z_nich působí, co je jí vlastní: Slovo působí, co přísluší Slovu, člověk koná, co přísluší člověku.

Jedna přirozenost se skví podivuhodnými skutky, druhá podléhá bezpráví. A jako je Slovo rovno Otci a nemá menší slávu než on, tak člověk neopouští přirozenost našeho rodu.

Vždy znovu je zajisté třeba říkat: Jeden a týž je vskutku Syn Boží a vskutku Syn člověka. Bůh proto, že na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh,{fnr}3{/fnr} a člověk proto, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 2,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Přijmi slovo, Panno Maria, které ti Bůh posílá skrze anděla: Budeš Matkou Boha a zároveň člověka. {*} Budeš požehnaná mezi ženami. Aleluja.

Počneš a porodíš syna, a zůstaneš neporušenou pannou. {*} Budeš požehnaná mezi ženami. Aleluja.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}1,18-24{/r}

Dítě, které počala, je z_Ducha svatého

{v}18{/v}S_narozením Ježíše Krista to bylo takto:

Jeho matka Maria byla zasnoubena s_Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z_Ducha svatého. {v}19{/v}Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s_ní rozejít. {v}20{/v}Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k_sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z_Ducha svatého. {v}21{/v}Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“

{v}22{/v}To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: {v}23{/v}‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,‘ to znamená ‚Bůh s_námi‘.

{v}24{/v}Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k_sobě.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky