LISTOPAD
1. listopadu
Všech svatých
Slavnost
HYMNUS
Pohleděl jsem, hle, veliký
zástup a v_něm lid všeliký,
ze všech světa pokolení,
jež spočítat možné není.
Ti všichni před trůnem stojí
a před Beránkem plesají,
ve svých rukou palmy nesou,
v_roucho bílé oděni jsou.
Před Bohem službu konají
a píseň novou zpívají
v_chrámě jeho dnem i_nocí,
ač tu věčný den bez noci.
A ten, jenž sedí na trůně,
chovat je bude v_svém lůně,
navěky přebývat s_nimi
jako dítkami milými.
Nebudou už více lačnět,
nebudou navěky žíznit,
nebude je vedro trápit
ani slunce do nich pražit.
Beránek, jenž před trůnem je,
bude je pást a dovede
šťastně k_pramenům vod živých
a Bůh setře slzy jejich.
Nebeská radost, věčný jas
je odměnou za svědectví
vám, kteří za Kristem jste šli
cestami lásky, věrnosti.
Vidíte nás a slyšíte,
jste nebeskými přáteli
všech, kteří volají dnes k_vám
ze slzavého údolí.
Zraněni láskou Kristovou
jste nesli svůj kříž tíživý
a v_síle lásky zůstali
vždy poslušní a horliví.
Odolali jste nástrahám,
jež strojí ďábel i_svět zlý,
vyznali Krista životem,
vítězství v_nebi dosáhli.
Teď věčnou slávou zářící,
oporou buďte proseb těch,
kdo celým srdcem přejí si
vás následovat ve ctnostech.
Trojici Boží dík buď vzdán,
že její láska bezmezná
i_kvůli vašim přímluvám
nás vede v_sídla nadhvězdná. Amen.
Nebo:
Viděli jsme je
v_jednu tvář tlučeni
druhou nastavovali
o_šaty oloupeni
košili přidávali
plivanci oslepeni
do každého oka
jak David do praku
krvavý oblázek
vlastního srdce vkládali
a obludu
přesně přímo do čela
zasahovali
Pak jsme je viděli
jak petrklíči
na slunci utrženými
zatuchlé žaláře odmykali
a smrt
na řetěz uvazovali
bombám se přitom vnitřnosti
v_popel proměňovaly
železo
lidského masa a krve lačné
rez přežvykovala
a z_hlavní děl
vrabci mláďata vyváděli
lev vedle ovce trávu spásal
a vlk ležel oddaně
u_nohou nemluvněte
Země si ryšavé vlasy
do pšeničných copů splétala
a do těžkých hroznů
víno stáčela
pro radost synů Božích
Ant. 1Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou.
Ant. 2Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Ant. 3Svým svatým jsi ukázal cestu k_životu, Hospodine, naplníš je radostí z_patření na tebe.
Pohleďte k_Hospodinu, ať se rozveselíte.
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana
{r:Zj}5,1-14{/r}
{p}Vykoupil jsi nás Bohu z_každého kmene, jazyka, lidu i_národa
Já, Jan, {v}5,1{/v}uviděl jsem v_pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i_zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. {v}2{/v}Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ {v}3{/v}A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. {v}4{/v}Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. {v}5{/v}Ale jeden z_těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z_Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s_jeho sedmi pečetěmi otevře.“
{v}6{/v}A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. {v}7{/v}(Beránek) přišel a vzal svitek z_pravice toho, který seděl na trůně.
{v}8{/v}A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z_nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. {v}9{/v}A zpívali píseň novou:
„Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi)
z_každého kmene, jazyka, lidu i_národa
{v}10{/v}a vytvořil jsi z_nich našemu Bohu království a kněze
vládnoucí nad zemí.“
{v}11{/v}Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů (shromážděných) kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – {v}12{/v}a volali silným hlasem:
„Beránek, který byl zabit, si zaslouží,
aby přijal moc, bohatství, moudrost
a sílu, čest, slávu i_chválu!“
{v}13{/v}A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v_podsvětí i_na moři, a vše, co je v_nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i_Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i_moc na věčné věky!“ {v}14{/v}Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. {r}Zj 11,17-18{/r}; {r}Žl 145 (144),10{/r}
Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, ty jsi, tys byl a ujal ses vlády. {*} Přišel čas dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! {*} Přišel čas dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím.
Z_kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 2: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1958],364-368)
{p}Spěchejme k_bratřím, kteří nás očekávají
K_čemu je svatým naše chvála, k_čemu je jim naše oslavování, k_čemu i_tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s_úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně probouzí mocná touha.
Především v_nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky blažených duchů, připojit se k_shromáždění patriarchů, k_zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen, být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů,{fnr}1{/fnr} a my o_to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.
Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s_Kristem, usilujme o_to, co pochází shůry, a mysleme na to.{fnr}2{/fnr} Vzhlížejme s_touhou k_těm, kteří touží po nás, spěchejme k_těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i_účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o_to, abychom měli účast na jejich slávě. V_této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.
A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k_tomu, aby se i_nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s_ním ukázali ve slávě.{fnr}3{/fnr} Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v_té podobě, jakým se pro nás stal: ne s_korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k_hlavě, korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt,{fnr}4{/fnr} abychom věděli, že i_my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s_ním.{fnr}5{/fnr} Tehdy se ukáže oslavená hlava a s_ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.{fnr}6{/fnr}
Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s_celou ctižádostí. Abychom směli v_tuto slávu doufat a ucházet se o_tak velikou blaženost, k_tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.
{fn:1}Srov. {r}Žid 12,23{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Kol 3,1.2{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Kol 3,4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 11,26{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Kol 3,3{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Flp 3,21{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Zj 19,5.6{/r}; {r}Žl 33 (32),1{/r}
Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i_velcí! {*} Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.
Radujte se, spravedliví, z_Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. {*} Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.
PRO VIGILII: Ant. Všichni svatí/vyvolení, velebte Pána, chvalte ho ve dnech radosti a oslavujte ho.Slova svatého evangelia podle Matouše
{r:Mt}5,13-16{/r}
{p}Vy jste světlo světa
Ježíš řekl svým učedníkům:
{v}13{/v}„Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K_ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
{v}14{/v}Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. {v}15{/v}A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v_domě. {v}16{/v}Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v_nebesích.
Nebo:
Slova svatého evangelia podle Jana
{r:Jan}15,1-8{/r}
{p}Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce
Ježíš řekl svým učedníkům:
{v}1{/v}„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. {v}2{/v}Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. {v}3{/v}Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k_vám mluvil.
{v}4{/v}Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
{v}5{/v}Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. {v}6{/v}Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří.
{v}7{/v}Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to.
{v}8{/v}Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“
Nebo:
Slova svatého evangelia podle Jana
{r:Jan}15,9-17{/r}
{p}Vyvolil jsem vás, abyste šli a přinášeli užitek
Ježíš řekl svým učedníkům:
{v}9{/v}„Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v_mé lásce. {v}10{/v}Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v_mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v_jeho lásce. {v}11{/v}To jsem k_vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
{v}12{/v}To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. {v}13{/v}Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. {v}14{/v}Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám.
{v}15{/v}Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
{v}16{/v}Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
{v}17{/v}To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“
2. listopadu
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
Z_řeči svatého Ambrože, biskupa, nad hrobem vlastního bratra Satyra
(Lib. 2,40.41.46.47.132.133: CSEL 73,270-274.323-324)
{p}Je třeba zemřít s_Kristem, abychom s_ním žili
Vidíme, že i_smrt může být ziskem a život trestem. Proto říká apoštol Pavel: Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.{fnr}1{/fnr} Co je pro nás Kristus, ne-li smrt těla a duch, který dává život? A proto je třeba zemřít s_Kristem, abychom s_ním žili. Buďme ochotni denně umírat a zvykejme si na to, aby se naše duše tímto odloučením učila zbavovat toho, po čem touží tělo, a jako by byla na výšině, kam už nedosáhnou pozemské vášně a nemohou ji strhnout k_sobě, aby přijímala podobu smrti, a tak nepropadla jejímu trestu. Neboť zákon těla je v_rozporu se zákonem ducha a chce nás podrobit zákonu hříchu. Jaký je na to lék? Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? Milost Boží skrze Ježíše Krista, našeho Pána.{fnr}2{/fnr}
Máme lékaře, užívejme lék. Naším lékem je Kristova milost a tělem propadlým smrti je naše tělo. Žijme tedy jako cizinci vůči tělu, abychom nebyli cizí vůči Kristu; i_když žijeme v_těle, nedejme se vést tím, co chce tělo; nezanedbávejme práva přirozenosti, ale dávejme přednost darům milosti.
Co ještě dále? Celý svět je vykoupen smrtí jednoho. Kristus by byl mohl nezemřít, kdyby byl chtěl; ale on nepovažoval za správné vyhnout se smrti, jako by nemohla přinést žádný užitek, a lépe než svou smrtí by nás byl nezachránil. A proto je jeho smrt životem všech. Jsme označováni křížem, znamením jeho smrti, ohlašujeme jeho smrt modlitbou, zvěstujeme jeho smrt slavením oběti; jeho smrt je vítězství, jeho smrt je dílo spásy, po celém světě se jeho smrt každoročně slaví.
Co ještě máme říci o_jeho smrti, když můžeme ukázat na jeho božském příkladu, že jedině smrt nám získala nesmrtelnost a přinesla vykoupení ze smrti? Není tedy třeba nad smrtí naříkat, neboť je nástrojem spásy všech; není třeba utíkat před smrtí, neboť Syn Boží jí nepohrdl a nevyhnul se jí.
Smrt sice nepatřila k_lidské přirozenosti, ale stala se pak něčím přirozeným; Bůh neustanovil smrt od počátku, ale dal ji jako lék. Neboť člověk byl za svou zpronevěru odsouzen k_denní lopotě, naříkal, těžce to nesl a začal mít nešťastný život. Bylo třeba učinit konec tomuto zlému stavu, a tak měla smrt navrátit, co život ztratil. Nesmrtelnost bez milosti by byla spíše břemenem než ziskem.
Duše má tedy možnost opustit labyrint tohoto života a veškerou tělesnou tíhu a směřovat k_nebeským sborům – i_když tam mohou dojít jen svatí – a vzdávat Bohu chválu, kterou mu za doprovodu citer vzdávají nebešťané, jak víme z_prorocké knihy: Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět.{fnr}3{/fnr} A duše má také možnost vidět, Ježíši, tvou svatbu, při níž se za radostného zpěvu všech přivádí nevěsta ze země do nebe – k_tobě přichází každý člověk{fnr}4{/fnr} – a už nepodléhá světu, ale je spojena s_duchem.
To si přál svatý David ze všeho nejvíc, aby to spatřil a uviděl. Říká: Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy.{fnr}5{/fnr}
{fn:1}{r}Flp 1,21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 7,24.25{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Zj 15,3.4{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 65 (64),3{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 27 (26),4{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}2 Mak 12,45{/r}; {r}Mt 13,43{/r}
Ti, kdo zbožně zemřeli, {*} mají připravenou nádhernou odměnu.
Spravedliví budou v_království svého Otce zářit jako slunce. {*} Mají připravenou nádhernou odměnu.
3. listopadu
Sv. Martina de Porres, řeholníka
Z_homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres
(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962],306-309)
{p}„Martin od lásky“
Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.{fnr}1{/fnr}
Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo,{fnr}2{/fnr} věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o_jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v_sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.
Dále pak svatý Martin s_největší poslušností k_výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z_neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.
Omlouval chyby druhých, odpouštěl i_nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k_dobrému; u_nemocných s_láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.
Tento světec svým slovem, příkladem i_ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i_nyní podivuhodně povznášet naši mysl k_nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v_úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.
{fn:1}Srov. {r}Mt 22,37.39{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Petr 2,21.24{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Sir 31,8.11.9{/r}
Šťastný je ten, kdo se uchovává bez viny, nehoní se za zlatem, neskládá naději v_poklady a peníze. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.
Kdo je to, abychom ho velebili, neboť učinil podivuhodné věci. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.
4. listopadu
Sv. Karla Boromejského, biskupa
Památka
Z_kázání svatého Karla Boromejského na jeho poslední synodě
(Acta Ecclesiæ Mediolanensis, Mediolani 1599,1177-1178)
{p}Neříkej něco jiného, než co děláš
Jsme jistě všichni slabí, to připouštím. Ale Pán Bůh nám dává prostředky, které nám snadno přinesou pomoc, stojíme-li o_to. Některý kněz by sice chtěl žít bezúhonným životem, ví, že se to od něho vyžaduje, chtěl by být zdrženlivý a žít jako anděl, jak to má být; ale neodhodlá se použít k_tomu patřičné prostředky: nepostí se, nemodlí se, nevyhýbá se stykům se špatnými lidmi ani škodlivým a nebezpečným důvěrnostem.
Nebo jiný si stěžuje, že když přijde do chóru modlit se nebo když jde sloužit mši svatou, ihned mu vyvstane v_mysli tisíc věcí, které ho odvádějí od Boha. Ale co dělá předtím v_sakristii, než se odebere do chóru nebo ke mši, jak se připravuje, jakých prostředků použije k_soustředění?
Chceš, abych tě poučil, jak se můžeš zdokonalovat ve ctnosti, a jestliže už jsi byl v_chóru pozorný, jak můžeš být příště ještě pozornější a tvá služba Bohu milejší? Poslyš tedy, co ti povím. Jestliže se už v_tobě vzňal nějaký ohníček božské lásky, nevydávej ho hned napospas, nevystavuj ho větru; nech zavřenou pec, aby nevychladla a nepozbyla tepla; to znamená: varuj se, jak můžeš, toho, co rozptyluje, zůstávej usebrán u_Boha a vyhýbej se prázdným řečem.
Máš povinnost kázat a učit? Studuj a věnuj se tomu, co je nutné k_řádnému plnění toho poslání. Snaž se kázat především svým životem a chováním, aby si lidé z_tvých slov nedělali posměch a nekroutili hlavou, jestliže by viděli, že něco jiného říkáš a něco jiného děláš.
Máš na starosti péči o_duše? Nezanedbávej přitom péči o_sebe; nerozdávej se tak štědře druhým, aby v_tobě nic nezbylo pro tebe. Musíš samozřejmě myslet na ty, za které máš odpovědnost jako představený, ale dělej to tak, abys přitom nezapomínal na sebe.
Chápejte, bratři, že nic není pro všechny služebníky církve tak potřebné jako vnitřní modlitba; má předcházet, provázet i_následovat všechno, co konáme. Budu zpívat, říká žalmista, a budu rozjímat.{fnr}1{/fnr} Uděluješ-li svátosti, bratře, rozjímej o_tom, co konáš; sloužíš-li mši svatou, rozjímej o_tom, jaký dar přinášíš; modlíš-li se v_chóru, rozjímej o_tom, s_kým mluvíš a co říkáš; zabýváš-li se vedením duší, rozjímej, jakou krví byly obmyty. A ve všem, co děláte, projevujte lásku.{fnr}2{/fnr} Tak budeme moci snadno překonat všechny těžkosti, jichž zakoušíme mnoho každý den – musí to tak být a patří to k_našemu postavení; a tak budeme mít sílu rodit Krista v_sobě i_v_druhých.
{fn:1}Srov. {r}Žl 101 (100),1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 16,14{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}1 Tim 6,11{/r}; {r:1 Tim}4,11.12.6{/r}
Usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost! To také nařizuj a tomu vyučuj! {*} Buď pro věřící vzorem!
Když to takhle bratřím předkládáš, bude z_tebe dobrý služebník Krista Ježíše. {*} Buď pro věřící vzorem!
9. listopadu
Posvěcení lateránské baziliky
Svátek
Z_kázání svatého Cæsaria Arleského, biskupa
(Sermo 229,1-3: CCL 104,905-908)
{p}Křtem jsme se všichni stali Božím chrámem
Z_milosti Kristovy slavíme dnes, nejmilejší bratři, s_velikou radostí výročí posvěcení tohoto kostela. Pravým a živým chrámem Božím máme být my sami. Ale přesto právem všichni křesťané vděčně slaví výročí mateřského kostela církve, neboť vědí, že se v_ní duchovně znovu narodili. Vždyť když jsme se poprvé narodili, byli jsme hodni Božího hněvu; ale druhé narození z_nás učinilo nádoby milosrdenství.{fnr}1{/fnr} Poprvé jsme se narodili k_smrti, druhé narození nás znovu povolalo k_životu.
Neboť my všichni, moji drazí, jsme byli před křtem chrámem ďáblovým, ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým; a zamyslíme-li se pozorně nad spásou své duše, shledáváme, že jsme pravý a živý chrám Boží. Bůh nepřebývá jen v_chrámech, vystavěných lidskýma rukama,{fnr}2{/fnr} ani v_domě ze dřeva a kamene, ale především v_duši, stvořené jako obraz Boží rukama Stvořitele, jak říká svatý apoštol Pavel: Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.{fnr}3{/fnr}
A protože Kristus při svém příchodu vyhnal ďábla z_našich srdcí, aby si v_nás připravil svůj chrám, snažme se s_jeho pomocí ze všech sil o_to, aby v_nás on sám nebyl potupen našimi zlými skutky. Neboť každý, kdo koná, co je zlé, tupí Krista. Předtím než nás Kristus vykoupil, byli jsme příbytkem ďáblovým, jak jsem už řekl; potom jsme se stali příbytkem Božím, neboť Bůh si z_nás učinil svůj příbytek.
A proto, moji drazí, chceme-li s_radostí slavit výročí posvěcení kostela, nesmíme v_sobě ničit zlými skutky živé chrámy Boží. Řeknu, co mohou všichni pochopit: Kdykoli přicházíme do kostela, připravme svou duši, aby byla taková, jaký chceme mít kostel.
Chceš, aby bazilika čistotou jen zářila? Neposkvrňuj svou duši špínou hříchů. Chceš-li, aby byla bazilika plná světla, Bůh také chce, aby tvá duše nebyla temná, ale aby se stalo, co říká Pán: aby v_nás svítilo světlo dobrých skutků, a tím aby byl oslavován ten, který je v_nebi. Tak jako ty vstupuješ do tohoto kostela, tak chce Bůh vstoupit do tvé duše. Vždyť on to sám slíbil: Budu přebývat a chodit mezi nimi.{fnr}4{/fnr}
{fn:1}Srov. {r}Řím 9,22.23{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 7,48{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 3,17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 6,16{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Ez 47,1.9{/r}
Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z_chrámu, na pravé straně, aleluja. A všichni, k_nimž voda dosáhla, byli uzdraveni a volají: {*} Aleluja, aleluja.
Při posvěcení chrámu zpíval lid chvalozpěvy a z_jeho úst zaznívaly líbezné písně. {*} Aleluja, aleluja.
10. listopadu
Sv. Lva Velikého, papeže a učitele církve
Památka
Z_kázání svatého Lva Velikého
(Sermo 4,1-2: PL 54,148-149)
{p}Zvláštní služba kněžského úřadu
I_když je celá církev Boží uspořádána v_různých stupních, takže celistvost svatého těla vytvářejí rozličné údy, přece jsme, podle slov apoštola, všichni jeden v_Kristu;{fnr}1{/fnr} a různost služebního postavení nás neodděluje natolik, že by nějaká část, ať sebeméně významná, nebyla spojena s_hlavou. A tak v_jednotě víry a křtu, milovaní, tvoříme nerozdílné společenství a máme stejnou důstojnost, jak říká apoštol Petr: A vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z_podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.{fnr}2{/fnr} A dále říká: Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu.{fnr}3{/fnr}
Neboť všem, jimž se dostalo nového života v_Kristu, dává znamení kříže královskou důstojnost, a pomazání Ducha Svatého je posvěcuje na kněze. A proto vedle této zvláštní služby kněžského úřadu mají si být vědomi i_všichni křesťané, žijící z_Ducha podle Kristova zákona, že jsou rod královský a že mají účast na kněžském poslání. Vždyť co je tak královského, jako když duch, podřízený Bohu, vládne nad tělem? A co je tak kněžského, jako zasvětit Bohu čisté svědomí a přinášet mu na oltáři srdce neposkvrněné oběti zbožnosti? A to nám bylo z_milosti Boží dáno společně všem. A přece je chvályhodným projevem vaší zbožnosti, že se radujete z_výročí mého povýšení jako z_pocty, která zahrnuje i_vás. Tak oslavuje celé tělo církve jednu svátost kněžství. Vylitím posvátného oleje spočinula její milost zajisté v_hojnější míře na těch, kdo mají vyšší postavení, ale sestoupila v_míře nemalé i_na ty nižší.
I_když nás tedy, nejmilejší, společná účast na tom daru velmi vybízí k_společné radosti, bude důvod naší radosti přece jen hlubší a větší, jestliže se nebudete zdržovat myšlenkou na mou ubohost. Vždyť je mnohem užitečnější a důstojnější zaměřit svou mysl na rozjímání o_slávě svatého apoštola Petra a slavit tento den především úctou k_němu. On byl zaplaven takovou hojností milostí ze samého pramene všech darů. Mnoho darů přijal jenom on sám, a mezi tím, co přechází na někoho dalšího, není nic, co by byl on nedostal. Vtělené Slovo už přebývalo mezi námi, a Kristus se zcela vydal za obnovení lidstva.
{fn:1}{r}Gal 3,28{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Mt 16,18{/r}; srov. {r}Žl 48 (47),9{/r}
Ježíš řekl Petrovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev {*} a pekelné mocnosti ji nepřemohou.
Bůh jí dává věčné trvání. {*} A pekelné mocnosti ji nepřemohou.
11. listopadu
Sv. Martina, biskupa
Památka
Z_listu Sulpicia Severa
(Epist. 3,6.9-10.11.14-17.21: SCh 133,336-344)
{p}Martin, chudý a skromný, vstupuje do nebe s_velikým bohatstvím
Martin věděl o_svém skonu dlouho předem a řekl bratřím, že jeho tělesná schránka už brzy doslouží. A pak došlo k_tomu, že bylo třeba, aby navštívil kandskou církevní obec. Neboť klerici té církevní obce se mezi sebou přeli a on si přál obnovit tam pokoj. A tak, ačkoli věděl, že je konec jeho života už blízko, pro tak důležitou věc se nezdráhal vydat na cestu. Domníval se, že by tím dobře dovršil své životní úsilí, kdyby po sobě zanechal to, že v_té církevní obci opět nastal pokoj.
Zdržel se tedy nějakou dobu v_tom místě či v_církevní obci, kam se odebral, a znovu nastolil pokoj mezi kleriky. Ale když pomýšlel na návrat do kláštera, začaly ho náhle opouštět tělesné síly. Svolal bratry a oznámil jim, že už odchází ze světa. A všichni měli veliký smutek a žal a svorně naříkali: „Proč nás opouštíš, otče? Komu nás opuštěné zanecháš? Na tvé stádo se vrhnou draví vlci; když pastýř padne, kdo nás uchrání před jejich tesáky? Víme, že toužíš po Kristu, ale tvá odměna je jistá a nezmenší se, dosáhneš-li jí později; smiluj se však nad námi a neopouštěj nás.“
Jejich nářek ho dojal – neboť byl vždycky ve spojení s_Pánem plný soucitu – a říká se, že se dal do pláče; obrátil se na Pána a řekl na jejich nářek jen toto: „Pane, jestliže mě tvůj lid ještě potřebuje, neodmítám dále pracovat; ať se stane tvá vůle.“
Jaký to byl člověk! Nelze to vypovědět. Práce a námaha ho nezdolaly a neměla ho zdolat ani smrt; nevybral si jedno ani druhé: nebál se umřít ani neodmítal žít. Oči i_ruce měl stále pozdvižené k_nebi a jeho nepřemožený duch v_modlitbě neumdléval. A když ho kněží, kteří se tehdy k_němu sešli, prosili, aby dopřál úlevu svému ubohému tělu a obrátil se na bok, řekl: „Nechte mě, bratři, nechte mě hledět raději k_nebi než k_zemi, aby byl můj duch obrácen směrem k_Pánu, neboť se už vydá na cestu.“
Když to řekl, uviděl nablízku ďábla. A řekl: „Co tu chceš, krvavá bestie? Ze mě, ty bídáku, nic nebudeš mít. Mě přijme náručí Abrahámovo.“
S_těmito slovy odevzdal svého ducha nebi. Martin plný radosti je přijat do náručí Abrahámova. Martin, chudý a skromný, vstupuje do nebe s_velikým bohatstvím.
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
V_jeho ústech nebylo lsti, nikoho nesoudil, nikoho neodsoudil. {*} Mluvil o_Kristu, o_pokoji a milosrdenství.
Nedal se zdolat prací ani přemoci smrtí, nebál se zemřít ani se nevzpíral žít. {*} Mluvil o_Kristu, o_pokoji a milosrdenství.
12. listopadu
Sv. Josafata, biskupa a mučedníka
Památka
Z_encykliky papeže Pia XI.
(Ecclesiam Dei: AAS 15 [1923], 573.576-577)
{p}Prolil svou krev za jednotu církve
Až nastane plnost času, bude církev podle obdivuhodného úradku Božího tvořit velikou rodinu, zahrnující veškeré lidstvo. A proto, jak známo, patří z_Božího ustanovení mezi charakteristické známky, podle nichž lze církev poznat, to, že je po celém světě jednotná.
Kristus, náš Pán, svěřil apoštolům poslání, které přijal od Otce, a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i_na zemi. Jděte tedy, získávejte za učedníky všechny národy.{fnr}1{/fnr} A podle jeho vůle mají apoštolové tvořit dohromady apoštolský sbor, zcela jednotný, úzce spjatý dvojím poutem: vnitřně toutéž vírou a láskou, která je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého,{fnr}2{/fnr} a navenek vůdčím postavením jednoho nade všemi. Proto svěřil prvenství mezi apoštoly Petrovi jako trvalému zdroji a viditelnému základu jednoty. A aby tato jednota a shoda byla trvalá, posvětil ji Bůh ve své nejvyšší prozřetelnosti jakoby pečetí svatosti a mučednictví.
Této veliké cti se dostalo Josafatovi, polockému arcibiskupovi východního slovanského obřadu. Pokládáme ho právem za slavnou ozdobu a sloup východních Slovanů. Vždyť sotva kdo jiný víc proslavil jejich jméno a lépe přispěl k_jejich spáse než tento jejich pastýř a apoštol, zvláště tím, že prolil svou krev za jednotu svaté církve. Byl veden jakýmsi nebeským vnuknutím k_úsilí o_všeobecné obnovení křesťanské jednoty; poznal, že k_tomu může velmi přispět, bude-li se zasazovat o_udržení východního slovanského obřadu a baziliánského způsobu mnišského života v_jednotě všeobecné církve.
Protože měl především starost o_spojení svých krajanů se stolcem Petrovým, sbíral na všech stranách důvody, které mohly vést k_tomuto spojení a upevnit ho. Zkoumal zejména liturgické knihy, jichž užívali Výchoďané – i_odloučení – podle ustanovení svatých Otců. Po této pečlivé přípravě začal pracovat na obnovení jednoty, energicky a zároveň laskavě a přitom tak plodně, že mu protivníci říkali „uchvatitel duší“.
{fn:1}{r}Mt 28,18{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 5,5{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Jan 17,11.23.22{/r}
Ježíš řekl: Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. {*} Ať jsou v_dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.
A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim. {*} Ať jsou v_dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.
13. listopadu
SV. ANEŽKY ČESKÉ, PANNY
Svátek
HYMNUS
Českých zemí vzácný květe,
hvězdo naše, zdravíme tě,
Anežko ty panenská.
Dcero z_rodu královského,
miláčku národa svého,
skvoucí perlo nebeská.
Sloužíš trpícímu lidu,
hojíš rány, mírníš bídu,
uklidňuješ srdcí žal.
Pohneš krále k_smířlivosti,
jeho syna, aby otci
s_upřímnou se úctou vzdal.
Stavíš kláštery a chrámy,
podporuješ štědrou dlaní
vše, co k_slávě Boží jest.
Chceš být služkou mezi svými,
jejich sestrou, ochránkyní,
chceš břemena jejich nést.
Veď nás, ať jsme skromní, mírní,
ať smýšlením, slovy, činy
plni lásky k_bližním jsme.
Nauč nás, jak správně žíti,
ke všem pozornými býti,
ať v_nich Krista vidíme.
Ty Snoubenče panen slavný,
Ježíši, měj soucit s_námi,
dej nám k_prosbám Anežky,
ať nás, tvoje sluhy věrné,
ve tvé říši nadehvězdné
naplní mír nebeský. Amen.
Z_dopisu svaté Kláry svaté Anežce České
(Edit. I. Omæchevarria, Escritos de S. Clara, Madrid 1970, pp. 324-327)
{p}Za pomíjivé věci dostaneš slávu nebeského království
Tomu, který dává milost a o_kterém věříme, že od něho pochází každý dobrý úděl a každý dokonalý dar,{fnr}1{/fnr} vzdávám díky za to, že tě ozdobil tak vynikajícími ctnostmi a znameními takové dokonalosti, že sis horlivým napodobováním dokonalého Otce zasloužila stát se sama dokonalou, takže jeho oči na tobě nevidí nic nedokonalého. To je ta dokonalost, pro kterou si tě sám Král vezme do nebeského příbytku, kde ve své slávě sedí na hvězdném trůnu. Vždyť jsi pohrdla důstojností pozemského království, nestála jsi o_nabídku sňatku s_císařem, vyvolila sis cestu svaté chudoby a s_velkou pokorou a vroucí láskou jsi šla za tím, který si tě vybral za nevěstu.
Protože však vím, jak vynikáš ctnostmi, ušetřím tě další chvály a nebudu tě obtěžovat zbytečnými slovy, i_když by nemuselo být zbytečné, co by tě mohlo potěšit. Avšak protože jen jedno je třeba,{fnr}2{/fnr} o_to jedno tě snažně prosím a k_tomu tě vybízím pro lásku toho, kterému ses dala jako oběť svatá a milá. Dodržuj dále, co dodržuješ, dělej dále, co děláš, nevzdávej se, ale kráčej rychle a lehce, bez klopýtnutí, bezpečně, radostně a vesele po cestě zaručující blaženost. Ničemu nevěř a nepopřávej sluchu ničemu, co by tě chtělo zviklat v_tvém předsevzetí nebo svést z_cesty, abys neplnila své sliby Nejvyššímu s_takovou dokonalostí, k_jaké tě Duch Páně povolal.
Kdyby ti však někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by bylo na překážku tvé dokonalosti nebo v_rozporu s_Božím povoláním, při vší povinné úctě neposlouchej jeho rady, ale přimkni se jako chudá panna k_chudému Kristu.
Vystavena pro něj v_tomto světě pohrdání, sleduj, jak byl pro tebe pohrdán. V_touze po jeho následování se dívej, vznešená královno, uvažuj a rozjímej, jak se tvůj Ženich, nejkrásnější ze všech lidských synů, pro tvou spásu stal ze všech nejubožejším, pohrdaným, zbitým, po celém těle pokrytým nesčetnými ranami a v_úzkostech umírajícím na kříži. Budeš-li s_ním trpět, budeš s_ním kralovat, budeš-li s_ním snášet bolest, budeš se s_ním i_radovat, budeš-li s_ním umírat přibita na kříž svých trápení, dostaneš příbytek ve slávě svatých v_nebi; tvé jméno bude slavné mezi lidmi a bude zapsáno v_knize života. A tak místo toho, co je pozemské a dočasné, budeš mít po všechny věky věků podíl na slávě nebeského království a místo věcí pomíjejících dostaneš statky věčné a budeš žít na věky věků.
{fn:1}{r}Jak 1,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 10,42{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Pís 3,4{/r}; srov. {r}Flp 3,8.9{/r}
Nalezla jsem toho, kterého miluji. {*} Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.
Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. {*} Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.
15. listopadu
Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele církve
Z_komentáře svatého Alberta Velikého k_Lukášovu evangeliu
(22, 19; Opera omnia, Parisiis 1890-1899, 23, 672-674)
{p}Jako pastýř a učitel budoval církev – Kristovo tělo
To konejte na mou památku.{fnr}1{/fnr} K_tomu připomeňme dvě věci. Za prvé: příkaz slavit eucharistii; to je naznačeno slovy: To konejte. A za druhé: je to památka na Pána, vydávajícího se pro nás na smrt.
Říká tedy: To konejte. Nelze přikázat nic užitečnějšího, nemohlo být přikázáno nic líbeznějšího, nic prospěšnějšího k_spáse, nic, co by si víc zasloužilo lásku, nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Ukážeme to nyní jednotlivě.
Je to užitečné k_odpuštění hříchů a zvláště užitečné pro život, abychom získali plnost milosti. Nebeský Otec chce pro nás jen to nejlepší, abychom se stali účastnými jeho svatosti.{fnr}2{/fnr} A účast na této svatosti se uskutečňuje Kristovou obětí, to jest tím, že se ve svátosti vydává Otci jako oběť za nás, a nám se vydává k_požívání. Pro ně se zasvěcuji.{fnr}3{/fnr} Kristus skrze věčného Ducha přinesl sám sebe Bohu jako oběť bez poskvrny; on nám očistí svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.{fnr}4{/fnr}
A nemůžeme konat nic líbeznějšího. Vždyť co by mohlo být líbeznějšího než to, v_čem Bůh ukazuje celou svou dobrotu vůči nám? Neustále jsi jim poskytoval hotový chléb z_nebe, který je schopný dát všechnu rozkoš a ukojit každou chuť. Od tebe poslaná výživa ukázala totiž tvoji něžnost k_tvým dětem, neboť vyhovovala přání toho, kdo ji požíval, a přizpůsobovala se chuti, jak si kdo přál.{fnr}5{/fnr}
A nemohlo být přikázáno nic prospěšnějšího k_spáse. Vždyť tato svátost je plodem stromu života, a kdo ho požívá s_upřímnou vírou a zbožností, neokusí nikdy smrt.{fnr}6{/fnr} Stromem života je těm, kdo se jí chápou, blažení jsou ti, kdo se k_ní vinou.{fnr}7{/fnr} Kdo jí mne, bude žít ze mne.{fnr}8{/fnr}
A nemohlo být přikázáno nic, co by si víc zasloužilo lásku. Vždyť tato svátost uskutečňuje lásku a sjednocení. Dát se za pokrm je projevem největší lásky. Což neříkala moje čeládka: Je vůbec někdo, koho by nenasytil masem?{fnr}9{/fnr} Jako by říkal: Tolik jsem je miloval a oni mě, že jsem si přál být v_jejich útrobách a oni si přáli tak mě přijmout do sebe, aby byli mou součástí a stali se mými údy. Opravdu, žádným jiným způsobem se nemohli tak důvěrně a přirozeně spojit se mnou a já s_nimi.
A nemohlo být přikázáno nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Vždyť věčný život trvá tím, že se Bůh ve své dobrotě sám dává těm, kdo žijí v_nebeské blaženosti.
{fn:1}{r}Lk 22,19{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 12,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 17,19{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žid 9,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mdr 16,20-21{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 8,52{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Př 3,18{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Jan 6,57{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Job 31,31{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Sk 22,29{/r}; {r}Jan 15,16{/r}
Já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec. {*} Budete jíst a pít u_mého stolu v_mém království.
Já jsem vás vyvolil a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek. {*} Budete jíst a pít u_mého stolu v_mém království.
16. listopadu
Sv. Markéty Skotské
Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 48)
{p}Svatost manželství a rodiny
Muž a žena dík manželskému svazku nejsou už dva, ale jeden:{fnr}1{/fnr} důvěrným osobním spojením a společnou činností si vzájemně pomáhají a prokazují službu, zakoušejí smysl své jednoty a den ze dne jí plněji dosahují. Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí vyžadují úplnou věrnost a nerozlučnou jednotu manželů.
Opravdová manželská láska má účast na lásce božské a mocí Kristova vykoupení a spásonosným působením církve se usměrňuje a obohacuje, takže spolehlivě vede manžele k_Bohu, pomáhá jim a dává sílu k_plnění jejich vznešeného úkolu otce a matky. Právě proto křesťanské manžele posiluje a jakoby zasvěcuje zvláštní svátost, aby dostáli povinnostem a důstojnosti svého stavu. V_síle této svátosti plní svůj úkol v_manželství a v_rodině a prodchnuti Kristovým duchem, jenž naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí stále více k_vlastní dokonalosti a vzájemnému posvěcení, a tím společně oslavují Boha.
Když rodiče dávají dobrý příklad a společně se modlí, také děti a všichni, kdo žijí v_rodinném kruhu, snáze naleznou cestu k_pravému lidství, k_spáse a svatosti. A protože jsou manželé povoláni k_důstojnosti otcovství a mateřství, mají svědomitě plnit povinnosti výchovy, zvláště náboženské, neboť ta je především úkolem rodičů.
Děti mají jako členové rodiny svůj podíl na posvěcení rodičů. Měli by jejich dobrodiní splácet opravdovou vděčností, úctou a důvěrou a v_neštěstí i_ve stáří při nich stát, jak se na děti sluší. Vdovství statečně přijaté v_návaznosti na povolání k_manželskému životu má být ve všeobecné úctě.{fnr}2{/fnr} Každá rodina se má o_své duchovní bohatství velkomyslně dělit s_jinými rodinami. Protože se křesťanská rodina rodí z_manželství – a manželství je obrazem společenství lásky Krista a církve a účastí na něm{fnr}3{/fnr} – má všem lidem ukazovat živou přítomnost Spasitelovu ve světě a pravou povahu církve, a to jak láskou manželů, velkomyslnou plodností, jednotou a věrností, tak i_láskyplnou spoluprací všech členů.
{fn:1}Srov. {r}Mt 19,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 5,3{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 5,32{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Př 31,30.11.31{/r}
Žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. {*} Srdce jejího manžela na ni spoléhá.
Dejte jí z_výtěžku jejích rukou, neboť u_bran ji chválí její díla. {*} Srdce jejího manžela na ni spoléhá.
Téhož dne 16. listopadu
Sv. Gertrudy, panny
Ze spisu „Vyslanec Boží lásky“ od svaté Gertrudy
(Lib. 2,23, 1.3.5.8.10: SCh 139,330-349)
{p}Zamýšlel jsi se mnou, co je pro mé blaho
Ať ti dobrořečí má duše, Pane Bože, můj Stvořiteli; ať ti dobrořečí má duše a mé nejhlubší nitro ať tě velebí za všechno tvé slitování, jímž mě tak nezaslouženě zahrnula tvá bezmezná láska. Vzdávám díky, jak nejlépe mohu, tvému nesmírnému milosrdenství, a s_ním chválím a oslavuji tvou shovívavou trpělivost. Neboť tys měl se mnou strpení, když jsem všechna svá nejútlejší, dětská, dívčí i_mladá léta až skoro do pětadvacátého roku prožívala v_tak zaslepené pošetilosti. Myšlenkami, slovy i_skutky jsem se pouštěla bez výčitek svědomí, jak si nyní uvědomuji, do všeho, co se mi líbilo a bylo dovoleno. A kdybys mě nebyl chránil jednak tím, žes mi dal vrozený odpor k_zlému a zálibu v_dobrém, jednak zvenčí výtkami mých nejbližších, a kdybych byla žila jako pohan mezi pohany, nikdy bych byla nepoznala, že ty, můj Bože, odměňuješ dobro a trestáš zlo. Ale ty sis mě vyvolil a připravoval už od dětství, od mého pátého roku, mezi tvými nejoddanějšími přáteli v_prostředí svaté řehole.
Abych to napravila, obětuji ti, nejvýš milující Otče, všechno utrpení tvého milovaného Syna, od té chvíle, kdy zaplakal v_jeslích na seně, všechno, co snášel potom, závislost nemluvněte, slabost dítěte, těžkosti dospívajícího, bolesti jeho mládí, až po tu hodinu, kdy na kříži naklonil hlavu a s_hlasitým výkřikem zemřel. A rovněž ti v_náhradu za všechny své nedbalosti obětuji, nejvýš milující Otče, celý jeho přesvatý život, naprosto dokonalý ve všech myšlenkách, slovech i_skutcích, od té chvíle, kdy tvůj Jednorozený, seslán z_nebeského trůnu, sestoupil na svět, až do té hodiny, kdy představil tvé otcovské tváři své vítězné oslavené tělo.
Z_hluboké propasti své ubohosti vzdávám díky a chválím a uctívám nejen tvé nesmírné milosrdenství, ale také tvou nejlaskavější dobrotu. Neboť zatímco jsem tak promarňovala svůj život, tys, Otče milosrdenství, zamýšlel se mnou to, co je pro mé blaho, a ne pro utrpení,{fnr}1{/fnr} totiž jak bys mě vyvýšil množstvím a velikostí svých dobrodiní. A daroval jsi mi také neocenitelnou důvěrnost svého přátelství, neboť mi různým způsobem nabízíš nejvznešenější stánek božství, své božské Srdce, aby se dovršila má radost a štěstí.
A nadto ještě jsi přivábil mou duši tím, žes mi věrně přislíbil, jaká dobrodiní mi chceš prokázat v_hodinu smrti a po smrti; a kdybych neměla od tebe žádný jiný dar, už za toto jediné by po tobě mé srdce právem stále vzdychalo s_živou nadějí.
{fn:1}Srov. {r}Jer 29,11{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Pán ji miloval věčnou láskou a volal ji už od jejího dětství {*} Mluvil k_jejímu srdci.
Zasnoubil se s_ní navždy v_lásce a věrnosti. {*} Mluvil k_jejímu srdci.
17. listopadu
Sv. Alžběty Uherské, řeholnice
Památka
HYMNUS
Až, Pane, k_soudu přijdeš,
pak na paměť přivedeš
skutky všech vyvolených
k_odplatě věčné jejich.
Řekneš: „Lačněl, žíznil jsem
v_smrtelném životě svém
nebo v_někom z_malých svých,
nasytili jste mě v_nich.
Host i_nahý jsem býval,
nouzi v_chudých svých míval,
vy jste mě přijímali
a také odívali.
V_žaláři i_nemocen,
smuten nebo opuštěn
býval jsem navštěvován
i_vděčně potěšován.
Všechno, co mně i_mému
ze všechněch nejmenšímu
jste kdykoli činili,
blaženi jste v_tom byli.
Proto již splním věrně
všechny sliby vám dané:
Život věčný přijměte,
v_dědictví jej vezměte.“
Rač nám dáti horlivost,
k_dobrým skutkům svou milost,
abychom je činili,
tak v_pravdě víry byli.
Z_dopisu Konráda z_Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty
(Ad pontificem anno 1232: A. Wyss, Hessisches Urkundenbuch I, Leipzig 1879, 31-35)
{p}Alžběta poznávala a milovala Krista v_chudých
Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v_něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o_almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela, až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.
Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v_tom v_ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o_co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s_mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.
A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v_jedné kapli svého města, kde usadila Menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v_evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v_zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila ve městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u_svého stolu.
Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z_očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky.
Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s_jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v_nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v_řeči znovu a znovu vracela k_tomu nejlepšímu, co slyšela v_kázání. Potom s_velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u_ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Př 31,17.18.20{/r}
Hle, statečná žena, oděná Boží silou. {*} Její lampa nikdy nezhasne.
Otvírá svou dlaň chudému, ubohým podává pomocnou ruku. {*} Její lampa nikdy nezhasne.
18. listopadu
Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla
HYMNUS
Ó_Petře, blažený pastýři,
rač slyšet prosící náš hlas,
ať nás tvé slovo s_Bohem smíří,
okovů hříchu zbaví nás;
obdařil Kristus mocí tebe
nám otevřít i_zavřít nebe.
Ó_Pavle, slavný učiteli,
pomoz nám k_mravů nápravě,
pohni nám myslí, bychom spěli
Kristovou cestou ke slávě,
kde víra naše se naplní
a v_světle lásky se rozjasní.
Olivo dvojí nerozdvojná,
rač u_Boha nám vyjednat,
ať láska a naděje hojná
v_srdci nám nepřestane plát,
a jednou, až skončí naše pouť,
ať v_Bohu můžeme spočinout.
Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže
(Sermo 82, in natali apostolorum Petri et Pauli 1,6-7: PL 54, 426-428)
{p}Petr a Pavel, výhonky z_božského semene
Drahocenná je v_Hospodinových očích smrt jeho zbožných,{fnr}1{/fnr} a žádná krutost nemůže zničit náboženství, založené na tajemství Kristova kříže. Církev se pronásledováním nezmenšuje, ale roste; a Pánovo pole se odívá stále bohatšími klasy, když zrna padají po jednom do země a mnohonásobně vzejdou.{fnr}2{/fnr}
Jak četné potomstvo vyrostlo z_těchto dvou slavných výhonků z_božského semene, o_tom svědčí tisíce svatých mučedníků. Závodili s_apoštoly a dobyli podobného vítězství; jejich purpurové zástupy daleko široko zářící obklopily město Řím a ozdobily ho mnoha slavnými drahokamy spojenými v_jeden diadém.
Nejmilejší, v_nich ve všech jsme dostali od Boha vzor trpělivosti, aby se posílila naše víra, a sluší se, abychom se radovali z_jejich ochrany při společné památce všech svatých. Ale na tyto dva vynikající Otce můžeme být právem hrdí s_radostí ještě větší, neboť Boží milost je mezi všemi údy církve vyzdvihla tak vysoko, že tvoří v_těle, jehož hlavou je Kristus, jakoby dvě světla očí.
Máme-li na mysli jejich zásluhy a ctnosti – a ty nelze ani vypovědět – není třeba je stavět proti sobě a není ani třeba je oddělovat: Bůh si je oba vyvolil, snášeli podobné námahy a spojila je oba mučednická smrt.
Na základě vlastní zkušenosti i_svědectví našich předků věříme a jsme pevně přesvědčeni, že při všech námahách tohoto života na přímluvu těchto našich zvláštních ochránců vždycky dosáhneme Božího milosrdenství. A tak když nás sráží tíha našich vlastních hříchů, pozdvihují nás zásluhy našich apoštolů.
{fn:1}{r}Žl 116 (115),15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 12,24{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Oba nadšeně sloužili Kristu, vytrvale budovali církev a svou věrnost stvrdili prolitím krve. {*} Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.
Oba pracovali na jednom díle a přijali korunu spravedlnosti. {*} Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.
21. listopadu
Zasvěcení Panny Marie v_Jeruzalémě
Památka
Z_kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 25,7-8: PL 46, 937-938)
{p}Vírou přijala svůj úkol, vírou počala
Dávejte pozor, prosím, co říká Kristus, náš Pán, když ukazuje rukou na své učedníky: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Každý totiž, kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i_sestra i_matka.{fnr}1{/fnr} Což Panna Maria nekonala Otcovu vůli? Vždyť vírou přijala svůj úkol, vírou počala, byla vyvolena, aby se z_ní pro nás narodila na svět spása, a Kristus ji stvořil dřív, než byl stvořen v_ní. Ano, zajisté konala svatá Maria Otcovu vůli, a proto znamená pro Marii víc, že byla Kristovou učednicí, než že byla Kristovou matkou. Bylo důležitější a blaženější být Kristovou učednicí než jeho matkou. A proto byla Maria blahoslavená, že nosila ve svém lůně svého Mistra ještě dřív, než ho porodila.
Hle, není-li to tak, jak říkám. Když šel Pán kolem a zástupy ho následovaly a on konal božské zázraky, zvolala nějaká žena: Šťastný život, který tě nosil. Blahoslavený život, který tě nosil.{fnr}2{/fnr} A co odpověděl Pán, aby si nikdo nemyslil, že to její štěstí spočívá jen v_tělesném mateřství? Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.{fnr}3{/fnr} I_Maria je tedy blahoslavená právě proto, že Boží slovo slyšela a zachovávala. Více znamenalo, že uchovávala pravdu ve své mysli, než že chovala tělo ve svém lůně. Kristus je pravda, Kristus je i_tělo: Kristus je ta pravda v_Mariině mysli, Kristus je to tělo v_Mariině lůně. Více znamená, co je v_mysli, než co se nosí v_lůně.
Maria je svatá, Maria je blahoslavená, ale církev je víc než Panna Maria. A proč? Protože Maria je částí církve, je jejím svatým údem, vynikajícím údem, který převyšuje všechny, ale přece jen údem celého těla. Jestliže údem těla, je jistě celé tělo více než úd. Pán je hlava a celý Kristus je hlava a tělo. Co na to říci? Máme božskou hlavu, Bůh je naší hlavou.
A teď se, moji drazí, podívejte na sebe: i_vy jste Kristovými údy, i_vy jste Kristovým tělem. Dávejte pozor, co máte dělat, abyste byli tím, co říká: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Jak můžete být Kristovou matkou? Kdo slyší a kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i_sestra i_matka. Ano, jsou to opravdu bratři, opravdu sestry, neboť je jenom jedno dědictví. A proto Kristus, ačkoliv byl jediný, nechtěl být sám, ale chtěl ve svém milosrdenství, abychom byli i_my Otcovými dědici, abychom byli dědici spolu s_ním, s_Kristem.
{fn:1}{r}Mt 12,49-50{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 11,27{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Lk 11,28{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Iz 61,10{/r}; {r}Lk 1,46-47{/r}
Radostí jásám v_Hospodinu, má duše plesá v_mém Bohu, {*} neboť mě oblékl v_roucho spásy, jako nevěstu ozdobenou šperky.
Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli. {*} Neboť mě oblékl v_roucho spásy, jako nevěstu ozdobenou šperky.
22. listopadu
Sv. Cecílie, panny a mučednice
Památka
Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 32, sermo 1,7-8: CCL 38, 253-254)
{p}Pěkně zpívejte Bohu, s_jásotem
„Citerou oslavujte Hospodina, hrejte mu na desetistrunné harfě. Zpívejte mu píseň novou.{fnr}1{/fnr} Odložte to, co je staré, vždyť znáte píseň novou. Nový zákon a nová píseň patří k_člověku novému. Nová píseň se nehodí k_člověku starému. Naučí se jí jenom lidé noví, milostí obnovení a zbavení všeho starého, patřící již k_novému zákonu, jímž je nebeské království. Po něm vzdychá všechna naše láska a zpívá novou píseň. Ať zpívá novou píseň, ne jazykem, ale životem.
Zpívejte mu píseň novou, pěkně mu zpívejte.{fnr}2{/fnr} Každý se ptá, jak by měl Bohu zpívat. Zpívej mu, ale ne falešně. Nechce, abychom uráželi jeho uši. Zpívejte pěkně, bratři. Když ti řeknou před někým, kdo se vyzná v_hudbě: „Zazpívej, aby se mu to líbilo", nemáš-li hudební vzdělání, bojíš se zpívat, aby nebyl znalec hudby s_tebou nespokojen; neboť to, co neodborník na tobě nepozná, znalec ti vytkne. Kdo by však mohl přijít s_tím, že pěkně zazpívá Bohu, když on tak dovede posoudit zpěváka, všechno zkoumá a tak dobře slyší? Kdy můžeš podat tak krásný pěvecký výkon, aby byl tak dokonalý posluchač se vším spokojen?!
Ale on sám ti ukazuje jakoby způsob, jak máš zpívat: nehledej slova, jako bys mohl vyjádřit, co Boha potěší. Dej se do jásotu. Neboť pěkně zpívat Bohu, to se děje právě jásáním. Co to znamená jásat? Vědět, že nelze vyjádřit slovy, co se zpívá v_srdci. Vždyť ti, kdo prozpěvují při žních, na vinici nebo při jiné práci, kterou dělají s_velkou horlivostí, začnou projevovat svou radost slovy písní, ale pak jako by překypovali tak velikou radostí, že ji nejsou schopni vyjádřit slovy, a tak přestanou artikulovat a začnou vydávat jásavé zvuky.
Jásavé zvuky jsou znamením, že vychází ze srdce něco, co nelze říci slovy. A před kým spíše bychom měli takto jásat, než před nevýslovným Bohem? Neboť on je nevýslovný, a ty ho nemůžeš slovy vyjádřit. A jestliže nemůžeš vyjádřit, a přece nesmíš mlčet, co jiného zbývá než jásat? Ať se tedy srdce raduje beze slov, a nesmírná šíře té radosti ať se neomezuje slabikami. Pěkně mu zpívejte, s_jásotem.{fnr}{/fnr}
{fn:1}{r}Žl 33 (32),2-3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 33 (32),3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Žl 71 (70),8.23{/r}; {r}Žl 9,3{/r}
Má ústa oplývala tvou chválou, po celý den pěla tvou slávu. {*} Jásat budou moje rty, když ti budu zpívat.
V_tobě se chci radovat a jásat, opěvovat jméno tvé, Svrchovaný. {*} Jásat budou moje rty, když ti budu zpívat.
23. listopadu
Sv. Klementa I., papeže a mučedníka
Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům
(Cap. 35,1-5; 36,1-2; 37,1.4-5; 38,1-2.4: Funk 1,105-109)
{p}Podivuhodné jsou Boží dary
Jak blahoslavené a jak podivuhodné jsou Boží dary, milovaní! Život v_nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v_otevřenosti, víra v_důvěře, kázeň ve svatosti. A to všechno už podléhá našemu poznání. Jaké asi je tedy to, co se chystá pro všechny, kdo vytrvávají v_naději? Jen sám nejsvětější Tvůrce a Otec všech věků ví, kolik toho je a jak je to krásné. My se proto vynasnažme, abychom se dostali do počtu těch, kdo na něho spoléhají, abychom dostali podíl na zaslíbených darech.
Ale jak k_tomu dojde, milovaní? Přilneme-li svým smýšlením věrně k_Bohu, zaměříme-li své úsilí k_tomu, co je mu milé a příjemné, budeme-li jednat podle jeho nejčistší vůle, odvrhneme-li od sebe veškerou nepravost a zlobu, hrabivost, sváry, špatnosti a zlomyslnosti.{fnr}1{/fnr}
To je cesta, milovaní, na níž jsme nalezli svou spásu, Ježíše Krista, velekněze našich obětí, našeho zastánce a pomocníka v_naší slabosti. Skrze něho upíráme svůj zrak k_nebeským výšinám; skrze něho hledíme do neposkvrněné a vznešené Boží tváře; skrze něho se otevřely oči našeho srdce; skrze něho se naše nerozumná a zatemnělá mysl otevírá jako květ podivuhodnému Božímu světlu; skrze něho nám bylo z_Boží vůle dopřáno okusit nesmrtelného poznání: vždyť on je odleskem Boží velebnosti a je o_to větší než andělé, oč vznešenější jméno dostal dědictvím.{fnr}2{/fnr}
Nuže, muži bratři, jako Kristovi vojáci konejme svou službu se vší vytrvalostí podle jeho dokonalých přikázání. Velcí přitom nemohou být bez malých ani malí bez velkých; všichni jsou jakoby navzájem propojeni a pro všechny z_toho vyplývá užitek. Přirovnejme to k_našemu tělu: hlava bez nohou není nic, stejně ani nohy bez hlavy, a i_ty nejnepatrnější tělesné orgány jsou nezbytné a celému tělu užitečné;{fnr}3{/fnr} aby však celek těla zůstával zdravý, všechny části pracují v_souhře a řídí se jediným řádem.
Ať tedy celé naše tělo zůstává zdravé v_Kristu Ježíši a každý ať se podřizuje svému bližnímu, jak mu bylo určeno darem milosti: silný ať se stará o_slabého, slabý zase ať má silného v_úctě; boháč ať je štědrý k_chuďasovi a chuďas ať vzdává Bohu díky za to, že tak obdaroval toho, jenž mu pomohl z_nouze; moudrý ať neukazuje svou moudrost slovy, ale dobrými skutky; a kdo je pokorné mysli, ať si sám nedává dobré vysvědčení, ale nechá svědectví o_sobě druhým.
A protože tohle všechno máme od Boha, musíme mu za všechno děkovat. Budiž mu sláva na věky věků. Amen.
{fn:1}Srov. {r}Řím 1,29{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žid 1,3.4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 12,12{/r} a násl.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Mt 7,24{/r}; {r}1 Petr 2,22{/r}; {r}1 Sam 2,28{/r}; {r}Sir 44,16.17{/r}
Byl jako rozvážný muž, který si postavil dům na skále, a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného. {*} Bůh si ho vyvolil ke kněžské službě.
Za svého života se líbil Bohu a byl uznán za spravedlivého. {*} Bůh si ho vyvolil ke kněžské službě.
Téhož dne 23. listopadu
Sv. Kolumbána, opata
Ze spisu „Pokyny“ od svatého Kolumbána
(Instr. 11,1-2: Opera, Dublin 1957, 106-107)
{p}Velikou důstojností je pro člověka podobnost s_Bohem
V_Mojžíšově zákoně je psáno: Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, podle své podoby.{fnr}1{/fnr} Uvažte, prosím, jak závažná je to věta. Všemohoucí Bůh, neviditelný, nepochopitelný, nevypověditelný, neocenitelný, utvořil člověka z_prachu hlíny a poctil ho tím, že ho učinil svým obrazem. Co má člověk společného s_Bohem? Co má společného hlína s_duchem? Vždyť Bůh je duch.{fnr}2{/fnr} Je to veliký projev Boží blahovůle, že dal Bůh člověku obraz své věčnosti a podobnost se svým životem. Velikou důstojností je pro člověka podobnost s_Bohem; jen aby si ji zachoval.
Bude-li člověk správně užívat schopností a sil, které mu Bůh vložil do duše, bude se podobat Bohu. A všechny síly, které Bůh do nás vložil při stvoření jako semeno, mu máme vracet, jak nás o_tom poučuje v_přikázáních. První je toto: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,{fnr}3{/fnr} neboť on si zamiloval nás{fnr}4{/fnr} od počátku, dříve než jsme byli. Milovat Boha znamená tedy obnovovat v_sobě jeho obraz. A Boha miluje ten, kdo plní jeho přikázání, neboť on řekl (skrze svého Syna): Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.{fnr}5{/fnr} A to je jeho přikázání, vzájemná láska, neboť říká: To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.{fnr}6{/fnr}
Pravá láska se však neprojevuje jen slovem, ale činem, doopravdy.{fnr}7{/fnr} Vracejme tedy Bohu, našemu Otci, jeho obraz neporušený – svou svatostí, neboť on je svatý a říká: Buďte svatí, neboť já jsem svatý.{fnr}8{/fnr} Vracejte mu ho svou láskou, neboť on je láska, jak říká Jan: Bůh je láska.{fnr}9{/fnr} Vracejte ho svou dobrotou a pravdivostí, neboť on je dobrota a pravda. Nemalujme obraz, který s_ním nemá nic společného. Kdo je surový, zlostný, pyšný, maluje obraz tyrana.
A tak abychom snad v_sobě nevytvářeli obrazy tyranské, ať v_nás vytvoří svůj obraz Kristus, a to tím, že řekne: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.{fnr}10{/fnr} Ale co pomůže, uznáváme-li, že pokoj je dobrý, jestliže ho dobře nechráníme? To, co je nejlepší, bývá zároveň velice křehké, a co je vzácné, vyžaduje větší opatrnost a pečlivější ochranu. Pokoj je obzvláště křehký, neboť se rozbije lehkomyslnou řečí a vezme za své nejmenší urážkou bratra. A nic nedělá lidem tak dobře, jako mluvit o_cizích věcech, starat se o_cizí záležitosti, promarňovat čas mluvením páté přes deváté a utrhat na cti nepřítomným. Kdo nemůže říci: Pán mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem,{fnr}11{/fnr} ať raději mlčí; a říká-li něco, ať je to slovo pokojné.
{fn:1}{r}Gn 1,27.26{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 4,24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 22,37{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Jan 4,10{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 14,15{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 15,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Jan 3,18{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Lv 11,14{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Jan 4,8{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Jan 14,27{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Iz 50,4{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Lk 6,47-48{/r}; {r}Sir 25,15{/r}
Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází a moje slova slyší a podle nich jedná. {*} Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu.
Bázeň před Pánem předčí všechno. Kdo se podobá tomu, kdo ji má? {*} Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu.
24. listopadu
Sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze, a druhů, mučedníků
Památka
Z_dopisu svatého Pavla Le-Bao-Tinha, zaslaného v_roce 1843 bohoslovcům semináře v_Ke-Vinh
(Launay A.: Le clergé tonkinois et ses prêtres martyrs, MEP, Paris 1925, 80-83)
{p}Účast mučedníků církve na vítězství její hlavy Krista
Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo,{fnr}1{/fnr} vám chci vypovědět o_svých souženích, do kterých jsem denně pohroužen, abyste rozníceni láskou k_Bohu vzdávali se mnou Bohu chválu; jeho milosrdenství trvá navěky.{fnr}2{/fnr} Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla: ke krutému mučení všeho druhu, k_poutům na nohou, železným řetězům a okovům přistupuje nenávist, tresty, nařčení, sprostá slova, žaloby, zlé skutky, falešné přísahy, zlořečení a nakonec soužení a zármutek. Avšak Bůh, jenž kdysi vysvobodil tři mládence z_pece ohnivé, je ustavičně při mně a z_těchto soužení mě vysvobodil a obrátil je v_slast; jeho milosrdenství trvá navěky.
Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s_Kristem.
To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K_mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, vítězí a celý zápas dokonává. To na jeho hlavě spočívá koruna vítězství, a na jeho slávě mají podíl také údy jeho těla.
Jak však mohu obstát v_tomto divadle, když denně vidím, jak se císařové, mandaríni a jejich družiny rouhají tvému svatému jménu, Pane, který trůníš nad cheruby{fnr}3{/fnr} a serafy? Vždyť tvůj kříž leží pošlapán pohany! Kde je tvá sláva, Pane? Když toto všechno vidím, roznícen láskou k_tobě si chci rád nechat useknout údy a na znamení lásky k_tobě zemřít.
Ukaž, Pane, svou moc, zachraň mě a nenech mě klesnout: ať se v_mé slabosti zjeví tvá síla{fnr}4{/fnr} a je oslavena před tváří pohanů, aby nepřátelé tvoji, kdybych snad na cestě zakolísal, nemohli v_své pýše zdvihnout hlavu.
Bratři milovaní, až toto všechno uslyšíte, s_radostí vzdávejte nekonečné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobré, a dobrořečte se mnou Pánu; jeho milosrdenství trvá navěky. Ať má duše velebí Pána a můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli, že se sklonil k_svému služebníku v_jeho ponížení a že od této chvíle mě budou blahoslavit všechna budoucí pokolení;{fnr}5{/fnr} jeho milosrdenství trvá navěky.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho všechny národy.{fnr}6{/fnr} Neboť co světu je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné, a neurozené v_očích světa a opovržené Bůh vyvolil,{fnr}7{/fnr} aby zahanbil urozené. Skrze má ústa a můj rozum zahanbil filozofy, kteří jsou žáky mudrců tohoto světa; jeho milosrdenství trvá navěky.
Toto všechno vám píši, aby se vaše víra sjednotila s_mou. Uprostřed této bouře vrhám kotvu živé naděje, která je v_mém srdci, až k_Božímu trůnu.
Nuže, milovaní bratři, běžte tak, abyste dostali korunu vítězství,{fnr}8{/fnr} oblečte si pancíř víry{fnr}9{/fnr} a pravicí i_levicí se chopte Kristových zbraní,{fnr}10{/fnr} jak nás učí můj patron svatý Pavel. Lépe je pro vás, vejdete-li do života jednoocí nebo zmrzačení,{fnr}11{/fnr} než abyste se všemi údy byli vyvrženi ven.
Pomozte mi svými modlitbami, abych zápasil, jak náleží, abych bojoval dobrý boj{fnr}12{/fnr} a měl sílu bojovat až do konce, abych svůj běh doběhl úspěšně. I_když se snad v_tomto životě již neuvidíme, v_budoucím věku se určitě shledáme, až budeme stát u_trůnu neposkvrněného Beránka a budeme mu jednomyslně zpívat chvály, navždy plesajíce radostí nad vítězstvím. Amen.
{fn:1}Srov. {r}Ef 3,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 136 (135),1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 80 (79),2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 1,46-48{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 117 (116),1{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 1,27-28{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Kor 9,24{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Sol 5,8{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}2 Kor 6,7{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Mt 18,8-9{/r}; {r}Mk 9,43-47{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}2 Tim 4,7{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Žid 12,1.2.3{/r}
Vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. {*} Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti.
Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. {*} Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti.
25. listopadu
Sv. Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice
Z_kázání svatého Cæsaria Arleského, biskupa
(Sermo 159,1.3-6: CCL 104,650.652-654)
{p}Jak následovat Krista
Zdá se, milovaní bratři, že je tvrdé, co Pán přikazuje v_evangeliu, a soudí se, že je to dost těžké, když říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe.{fnr}1{/fnr} Není to ovšem tvrdé, protože příkaz dává ten, kdo sám pomáhá, aby se to přikazované stalo.
Zapři se a vezmi svůj kříž a následuj Krista. A kam máme Krista následovat, ne-li tam, kam odešel? Víme přece, že vstal z_mrtvých a vstoupil na nebesa: tam za ním máme jít. A rozhodně nemáme ztrácet naději: ne že by člověk cokoli sám mohl, ale proto, že nám on sám dal příslib. Daleko jsme měli do nebe, dokud na nebesa neodešla naše Hlava. Proč bychom se však vzdávali naděje, že se tam dostaneme, jestliže jsme údy, které k_té Hlavě patří? Ptáte se proč? Protože na zemi strádáme mnoha obavami a mnoha bolestmi. Ale vyjděme za Kristem, tam, kde je největší štěstí, kde je nejvyšší pokoj a bezpečí navěky.
Ten, kdo touží následovat Krista, by ovšem měl vyslechnout slova apoštolova: Kdo tvrdí, že v_Kristu zůstává, má se i_sám chovat tak, jak se choval on.{fnr}2{/fnr} Chceš následovat Krista? Buď pokorný a ponížený, kde on byl ponížený; nepohrdej jeho ponížeností, chceš-li dosáhnout jeho výšin.
Nerovnou a hrbolatou se stala cesta, když člověk upadl do hříchu; je však zase rovná, když ji Kristus urovnal svým vzkříšením a když z_uzoučké pěšinky učinil královskou cestu. Dvě nohy nám umožňují běžet tou cestou, pokora a láska. Všechny už nás láká výšina: prvním stupněm k_ní je ovšem poníženost a pokora. Proč si tedy vyskakuješ? Chceš snad místo stoupání upadnout? Začni pěkně od prvního stupně, od pokory, a už ses dal do stoupání.
A tak náš Pán a Spasitel říká nejen Zapři sám sebe, ale hned dodává Vezmi svůj kříž a následuj mě.{fnr}3{/fnr} Co znamená ono Vezmi svůj kříž? Snášej všechno obtížné, a tak mě následuj. Ten, kdo vykročí za mnou a bude mě následovat dobrými mravy a plněním přikázání, bude mít mnoho odpůrců, kteří mu budou bránit, kteří se mu budou posmívat a pronásledovat ho. Odpůrců nejen z_řad pohanů, kteří jsou mimo církev, ale i_z_řad těch, kteří jsou uvnitř církve, aspoň co do těla, i_když nepravostí svých skutků jsou také mimo, a zatímco se naoko honosí křesťanským jménem, opravdové křesťany nepřetržitě pronásledují. Takoví jedinci jsou součástí církve asi tak, jako k_našemu tělu patří i_škodlivé tekutiny. Takže jestliže bys rád následoval Krista, nic neodkládej a nes jeho kříž, snášej ty, kteří jsou na tebe zlí, a neklesej.
Chceme-li tedy splnit, co řekl Pán, Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě,{fnr}4{/fnr} snažme se s_Boží pomocí uskutečňovat to, o_čem mluví apoštol: máme-li co jíst a čím se oblékat, máme s_tím být spokojeni a nepachtit se po pozemských statcích více, než je nám zapotřebí, a chtít zbohatnout, jinak bychom mohli upadnout do pokušení, do léčky ďáblovy, do mnoha neužitečných a škodlivých tužeb, které strhávají lidi do záhuby a do zkázy. Od takových pokušení kéž nás uchrání a osvobodí Pán.
{fn:1}{r}Mt 16,24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 2,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 16,24{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Žl 45 (44),15-16.5{/r}
Ke králi za ní vedou panny, její družky, {*} Přivádějí ti je s_radostným jásotem.
Ve své nádheře a vznešenosti vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo. {*} Přivádějí ti je s_radostným jásotem.
30. listopadu
Sv. Ondřeje, apoštola
Svátek
HYMNUS
Všichni lidé, Kristu Králi
prozpěvujme vděčně chvály,
i_staří i_mladí.
Pán, který vše z_dobroty své
moudře řídí a spravuje,
povolal Ondřeje.
Ten, když slyšel Mistra svého,
dřív než viděl divy jeho,
odešel od všeho.
Otce svého též zanechal,
s_radostí se za Kristem bral,
slovem lidi získal.
Ochránce náš, mocný, dobrý,
apoštole Kristův hodný,
vyslyš naše prosby.
Pomoz, ať se dostaneme,
až ze světa odejdeme,
do radosti věčné.
V_Jeruzalémě nadhvězdném,
tam, kde Beránek sluncem jest,
jste, apoštolé, základem,
jste perly zářivější hvězd.
Všude jste oslavováni
církví, Snoubenkou Kristovou,
tu vzkřísili jste kázáním
a posvětili krví svou.
Až přejdou věky staleté
a Kristus k_soudu zasedne,
vy po boku mu budete
v_senátu slávy velebné.
Kéž naší mocnou oporou
přímluvy vaše stále jsou,
ať zrno vámi zaseté
k_úrodě věčné rozkvete.
Buď Kristu dík, že učinil
z_vás hlasatele Otcovy
a vaše srdce proměnil
svým Svatým Duchem obnovy. Amen.
Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
{r}1 Kor 1,18 – 2,5{/r}
{p}Apoštolové hlásají Krista ukřižovaného
{v}18{/v}Ti, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. {v}19{/v}Stojí totiž v_Písmu: „Způsobím, že k_ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých.“ {v}20{/v}A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost?
{v}21{/v}A protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v_projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. {v}22{/v}Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, {v}23{/v}ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. {v}24{/v}Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. {v}25{/v}Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.
{v}26{/v}Jen se podívejte, bratři, komu se u_vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. {v}27{/v}A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, {v}28{/v}a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i_ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, {v}29{/v}aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. {v}30{/v}A od něho pochází to, že jste spojeni s_Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. {v}31{/v}Tak se splnilo, co je v_Písmu: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu.“
{v}2,1{/v}Také já, bratři, když jsem k_vám přišel hlásat svědectví o_Bohu, nepřišel jsem s_nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. {v}2{/v}Rozhodl jsem se totiž, že u_vás nechci znát nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. {v}3{/v}Vystupoval jsem u_vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. {v}4{/v}A moje mluvení a kázání nezáleželo v_přemlouvavých slovech moudrosti, ale v_projevování Ducha a moci. {v}5{/v}To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. {r}Mt 4,18.19{/r}
Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl Petra a Ondřeje, jak vrhají síť do moře. Zavolal je a řekl: {*} „Pojďte za mnou, a udělám z_vás rybáře lidí.“
Byli totiž rybáři. Řekl jim: {*} „Pojďte za mnou, a udělám z_vás rybáře lidí.“
Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Janovo evangelium
(Hom. 19,1: PG 59, 120-121)
{p}Našli jsme Mesiáše
Když Ondřej zůstal u_Ježíše,{fnr}1{/fnr} poznal a získal mnoho. To bohatství si však nenechává pro sebe: rychle běží pro svého bratra, aby se s_ním o_ně podělil. Jen si všimni, co bratrovi říká: Našli jsme Mesiáše – Krista, Pomazaného.{fnr}2{/fnr} Vidíš? Jen krátce se u_Krista učil, a co už dokáže! Dosvědčuje tu jak moc a sílu Učitele, od něhož se učedníkům dostalo tohoto poznání, tak i_jejich upřímnou snahu, se kterou o_ně od počátku usilovali. Tak totiž může mluvit jenom ten člověk, který z_hloubi duše prahne po Mesiáši a toužebně vyhlíží jeho příchod z_nebe; a jakmile se Mesiáš objeví, skáče radostí a pospíchá tu ohromnou novinu sdělit ostatním. A to je pravá bratrská láska, opravdové pokrevní přátelství a čistý cit: vzájemně si otevřít duši, podat si pomocnou ruku, duchovně se sjednotit.
A všimněme si také Petra, jak je od samého počátku přístupný a ochotný. Přichází ihned, bez váhání. Přivedl ho k_Ježíšovi,{fnr}3{/fnr} říká evangelista. Důvěřivost, s_níž Petr přijal tu výzvu, aniž ji nějak dlouze zkoumal, není nic hodného odsouzení. Je dokonce pravděpodobné, že bratr mu o_všem přesně a podrobně vyprávěl – evangelisté přece bývají rádi struční a často vyprávějí o_řadě událostí ve zkratce. Ostatně evangelista neříká, že Petr hned uvěřil, ale jen, že ho Ondřej přivedl k_Ježíšovi, aby se všechno dověděl přímo od něho. Svědkem byl totiž ještě další učedník, který byl při tom.
Jestliže už Jan Křtitel říkal: On je Beránek{fnr}4{/fnr} a On křtí Duchem,{fnr}5{/fnr} a tak odkazoval na Krista, že u_něho je třeba o_tom hledat jasnější poučení, tím spíš to učinil Ondřej. Nemyslel si, že by sám byl s_to všechno objasnit, a tak hned přivedl svého bratra k_samému zdroji světla; učinil to s_takovým spěchem a s_takovou radostí, že Petr ani trochu nezaváhal.
{fn:1}Srov. {r}Jan 1,39{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,41{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,42{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,29{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 1,33{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Když svatý Ondřej uslyšel, že ho Pán volá, zanechal sítě, kterých užíval při výkonu svého povolání, {*} a šel za dárcem věčného života.
Z_lásky ke Kristu a pro evangelium podstoupil mučednickou smrt {*} a šel za dárcem věčného života.
Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky