ŘÍJEN

1. října

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky církve

Památka

Z_vlastního životopisu svaté Terezie od Dítěte Ježíše

(Manuscrits autobiographiques, Lisieux 1957, 227-229)

V_srdci církve budu láskou

Když byly pro mě mé nesmírné touhy mučednictvím, otevřela jsem listy svatého Pavla, abych konečně nalezla odpověď. Mé oči utkvěly na dvanácté a třinácté kapitole prvního listu Korinťanům. V_té první jsem četla, že všichni nemohou být zároveň apoštoly, proroky a učiteli, že se církev skládá z_různých údů a oko nemůže být zároveň rukou. Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, pokoj mi nepřinesla.

Neztrácela jsem odvahu a četla jsem dál, až mi přinesla úlevu tato věta: Usilujte o_dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.{fnr}1{/fnr} A apoštol vysvětluje, že i_nejlepší dary nejsou nic bez lásky a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k_Bohu. Konečně jsem nalezla klid.

Když jsem pozorovala tajemné tělo církve, nepoznávala jsem se v_žádném údu, jak je popisuje svatý Pavel, nebo spíše jsem se chtěla vidět v_každém z_nich. Ale láska mi poskytla stěžejní bod mého povolání. Bylo mi jasné, že je-li církev tajemným tělem, skládajícím se z_mnoha údů, nemůže jí chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že církev má srdce, a to srdce že plane láskou. Pochopila jsem, že jedině láska uvádí její údy v_činnost, a kdyby tato láska uhasla, apoštolové by přestali hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v_sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy a místa, jedním slovem, že je věčná.

Tu jsem zvolala s_velikou, překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v_církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V_srdci církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní!“

{fn:1}{r}1 Kor 12,31{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 21 (20),4{/r}; {r}Job 31,18{/r}; {r}Ef 3,19{/r}; {r}Žl 31 (30),20{/r}

Bože, miloval jsi mě dřív než já tebe. {*} Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, uchovals ji těm, kdo se tě bojí. {*} Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.

2. října

Svatých andělů strážných

Památka

HYMNUS

Činíme tobě, Pane Bože, díky,

žes stvořil sobě i_nám služebníky,

čisté, spanilé, duchy ušlechtilé,

anděly milé.

Oni v_každý čas tvou tvář v_nebi vidí,

slyšíce tvůj hlas tě, Bože, velebí,

požívajíce moudrosti studnice

svaté Trojice.

A jejich stojí stráž vůkol nás čistá,

andělé tvoji, služebníci Krista;

jejich pomocí ruší se dnem nocí

ďábelské moci.

Tak od andělů Daniel zachován,

v_jámě vprostřed lvů mocně ochraňován.

Nás s_věcmi všemi Bůh chrání strážnými

anděly svými.

Tvá dobrodiní, ó_Králi nebeský,

velebí nyní kůr náš i_andělský,

tobě zpíváno, za vše děkováno

buď večer, ráno.

Pane, církev svou rač vždycky chrániti,

stráží andělskou k_nám se připojiti,

aby tvé jméno od nás bylo ctěno,

věčně slaveno.

Náš Bože, snažně prosíme,

anděly svými vždy nás chraň

a dary spásy skrze ně

uděluj milostivě nám.

Ať navštíví a těší nás,

vin zbaví, učí, posílí,

k_dobrému vedou, dnes a zas,

zlých duchů krotí násilí.

Andělů Vládce, ke cti tvé

ať zvučí písně světem tím,

vždyť dáváš věčné dary své

úžasným řádem nám i_jim. Amen.

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 12 in psalmum Qui habitat, 3.6-8: Opera omnia, Edit. Cisterc. 4 [1966],458-462)

Ať tě střeží na všech tvých cestách

Svým andělům vydal o_tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.{fnr}1{/fnr} Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k_dobru lidí.{fnr}2{/fnr} Ať ho chválí a říkají mezi národy: Velkou věc s_nimi udělal Hospodin.{fnr}3{/fnr} Bože, co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš?{fnr}4{/fnr} Všímáš si ho, věnuješ mu svou péči, staráš se o_něj. Nakonec mu posíláš svého jednorozeného Syna, sesíláš svého Ducha a slibuješ člověku i_to, že spatří tvou tvář. A aby žádná bytost v_nebi nezůstala stranou při této péči o_nás, posíláš blažené duchy, aby nám prokazovali službu,{fnr}5{/fnr} pověřuješ je, aby nad námi bděli, a přikazuješ jim, aby nás vychovávali.

Svým andělům vydal o_tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Jakou úctu mají v_tobě vyvolávat tato slova, jakou oddanost vzbuzovat, jakou důvěru ti dodávat! Úctu k_jejich přítomnosti, oddanost za jejich laskavou péči, důvěru v_jejich ochranu. Jsou tedy s_tebou, aby ti pomáhali, jsou nejen s_tebou, ale i_pro tebe. Jsou s_tebou, aby tě chránili, jsou s_tebou, aby ti prospívali. A třebaže Bůh jim to přikázal, přece ani jim nesmíme být nevděční: vždyť oni ho poslouchají s_tak velikou láskou a my jejich pomoc tak potřebujeme.

Buďme proto k_těmto ochráncům plní oddanosti a vděčnosti; splácejme jim jejich lásku a uctívejme je, jak jen můžeme a máme. Celou svou lásku a úctu však projevujme tomu, od něhož jak oni, tak i_my máme všechnu schopnost prokazovat úctu a lásku, i_všechno, čím si lásku a úctu zasloužíme.

A tak, bratři, vroucně milujme v_Bohu jeho anděly jako naše budoucí spoludědice a zatím jako správce a ochránce, které Bůh ustanovil, aby nás vedli. Neboť už teď jsme Boží děti,{fnr}6{/fnr} i_když to ještě není zjevné, protože jsme dosud jako nedospělí podřízeni správcům a ochráncům, a tak se zatím ničím nelišíme od služebníků.{fnr}7{/fnr}

Ale i_když jsme tak malí a zbývá nám tak velká cesta, a nejen velká, ale i_tak nebezpečná, proč bychom se báli, když máme takové ochránce? Ti, kteří nás střeží na všech našich cestách, nemohou být přemoženi ani svedeni na scestí, tím méně pak mohou sami z_pravé cesty svést. Jsou věrní, moudří a mocní. Proč bychom se měli třást? Jen je následujme, držme se jich a přebývejme pod ochranou Boha, Pána nebes.

{fn:1}{r}Žl 91 (90),11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 107 (106),8{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 126 (125),2{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Job 7,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žid 1,14{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Jan 3,2{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Gal 4,1.2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 91 (90),11-12.10{/r}

Svým andělům vydal o_tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. {*} Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o_kámen svou nohou.

Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k_tvému stanu nepřiblíží. {*} Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o_kámen svou nohou.

4. října

Sv. Františka z_Assisi

Památka

HYMNUS

Ó_dobrý Pane, mocný, svrchovaný,

tvá je čest, chvála a děkování,

jen tobě, Pane, všechno se klaní,

ač toho hoden není člověk žádný.

Buď Pánu chvála jeho tvorstvem vzdána,

a nejvíc bratr slunce čest mu vzdej,

jenž plodí den a světlem plní jej,

skví krásně se a hlásá slávu Pána.

Nechť mého Pána chválí luna sestra,

nechť zástup krásných hvězd ho velebí,

jež on rozesel po temném nebi

jak hojná kvítka sličná, čistá, pestrá.

Buď chválen Pán Bůh bratrem větrem, vzduchem

i_jasnem, mračnem, každým počasím;

on toto všechno dává tvorům svým,

on všechno řídí mocí svou a duchem.

Buď chvála Pánu i_za sestru vodu,

jež rozlévá se v_čisté pokoře

do jezer, do řek, také do moře;

je užitečná, vzácná všemu rodu.

Chval mého Pána také bratr oheň,

jenž prosvěcuje každou tmavou noc,

je krásný, hřeje, skýtá nám pomoc,

má moc a sílu jeho žár a výheň.

Buď chválen Pán můj za sestru matku zem,

ta všechny živí, pečuje o_nás

a plodí kvítí rozmanitých krás

a svěží trávu i_stromy s_ovocem.

Čest Pánu v_těch, kdo láskou hnout se dají,

by odpouštěli a snášeli zlé;

i_v_těch, kdo tiše nesou svízele;

Pán ověnčí je věncem slávy v_ráji.

Cti Pána, sestro smrti nevyhnutná;

ó běda těm, kdo v_těžkém hříchu mřou,

a blaze těm, kdo k_Boží vůli lnou;

jich netkne se smrt věčná, přeukrutná.

Vy všichni Pánu k_oslavě se sdružte

a sjednoťte se všichni ke stálé

a vroucí Pána svého pochvale

a s_opravdovou pokorou mu služte.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,

kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,

ať smírem spojuji, kde dělí hádky,

ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Ať vírou postavím hráz pochybnostem,

ať propast zoufalství překlenu mostem,

kde vládne temnota, ať světlo křesám,

se všemi smutnými ať v_tobě plesám.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,

víc, než být potěšen, chci těšit jiné,

víc, než být pochopen, druhé chci chápat,

víc, než být milován, chci lásku dávat.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,

kdo ztrácí, nalézá sebe i_jiné,

kdo bližním odpouští, sám milost pozná,

ba ani smrt mu víc nebude hrozná.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Z_listu svatého Františka všem věřícím

(Opuscula, edit. Quarancchi 1949, 87-94)

Buďme prostí, pokorní a čistí

Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z_nebe. Z_jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k_Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.{fnr}1{/fnr}

Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže;{fnr}2{/fnr} ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo,{fnr}3{/fnr} ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v_jeho šlépějích.{fnr}4{/fnr} A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni{fnr}5{/fnr} a abychom ho přijali s_čistým srdcem a čistým tělem.

Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v_evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe.{fnr}6{/fnr} Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v_duchu a v_pravdě.{fnr}7{/fnr} Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v_duchu a v_pravdě. A proto se k_němu obracejme s_chválami a prosbami ve dne v_noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích,{fnr}8{/fnr} neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.{fnr}9{/fnr}

A kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení.{fnr}10{/fnr} A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů.{fnr}11{/fnr} Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s_sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.

Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu.{fnr}12{/fnr} A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně{fnr}13{/fnr} a učiní si v_nich příbytek;{fnr}14{/fnr} budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají,{fnr}15{/fnr} a jsou bratrem, sestrou i_matkou našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}16{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 26,39{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žid 9,14{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Petr 2,21{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 22,37.39{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 4,23{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Lk 18,1{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Mt 3,8{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Tob 12,9{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}1 Petr 2,13{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Petr 4,14{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Mt 5,45.16{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Mt 12,50{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,3-4.6{/r}

Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

5. října

Sv. Faustiny Kowalské, panny

Z_homilie svatého Jana Pavla II., papeže

(AAS 92 [2000], 671-672)

Kristovo poselství o_milosrdenství

Moje radost je dnes opravdu veliká, když mohu celé církvi ukázat život a svědectví sestry Faustiny Kowalské jako Boží dar naší době. Podle Boží prozřetelnosti je celý život této pokorné dcery Polska zcela propojen s_dějinami dvacátého století — toho století, které právě končí. Vždyť to bylo mezi první a druhou světovou válkou, kdy jí Kristus svěřil poselství o_svém milosrdenství. Kdo si to pamatují, kdo byli svědky a účastníky událostí oněch let a hrozného utrpení, které postihlo miliony lidí, ti velmi dobře vědí, jak byla zvěst o_Božím milosrdenství potřebná.

Ježíš sestře Faustině řekl: „Lidstvo nenalezne pokoj, dokud se s_důvěrou neobrátí k_mému milosrdenství.“{fnr}1{/fnr} Toto poselství o_Božím milosrdenství je díky činnosti polské řeholnice navždy spjato s_dvacátým stoletím — posledním stoletím druhého tisíciletí a mostem k_tisíciletí třetímu. To poselství není nové, lze ho však pokládat za dar zvláštního osvícení, které nás vede k_intenzivnějšímu prožívání velikonoční radostné zvěsti, abychom ji nesli jako paprsek světla mužům a ženám naší doby.

Co nám přinesou léta, která jsou před námi? Jaká bude budoucnost člověka na zemi? To nám není dáno vědět. Přesto je jisté, že vedle nových věcí prospěšných nebudou bohužel scházet zkušenosti bolestné. Ale na cestu bude lidem třetího tisíciletí svítit světlo Božího milosrdenství, které chtěl Pán jakoby znovu svěřit lidstvu prostřednictvím charismatu sestry Faustiny.

Je zapotřebí, aby lidstvo — jako svého času apoštolové — přijalo ve večeřadle dějin zmrtvýchvstalého Krista, který ukazuje rány po svém ukřižování a opakuje: Pokoj vám!{fnr}2{/fnr} Je nutné, aby se lidstvo nechalo prozářit a proniknout Duchem, kterého mu zmrtvýchvstalý Kristus dává. Je to Duch, který uzdravuje rány srdce, bourá bariéry oddělující nás od Boha a rozdělující nás navzájem a obnovuje společnou radost z_Otcovy lásky a z_bratrské jednoty.

Kristus nás naučil, že „člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“{fnr}3{/fnr} Ježíš nám ukázal mnoho cest milosrdenství — milosrdenství nejen odpouští hříchy, ale vychází vstříc všem lidským potřebám. Ježíš se sklonil ke každé lidské bídě, hmotné i_duchovní.

Kristovo poselství o_milosrdenství k_nám stále přichází v_gestu jeho rukou, které vztahuje k_trpícímu člověku. A právě tak Krista viděla sestra Faustina a tak ho hlásala lidem všech kontinentů. Zatímco byla skrytá ve svém konventu v_Lagiewnikách v_Krakově, učinila ze svého života zpěv oslavující milosrdenství: Navěky chci zpívat o_Hospodinových milostech.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Deníček 300 (přel. J. Hrdý).{/fn} {fn:2}{r}Jan 20,19.21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 5,7{/r}; Jan Pavel II., encyklika Dives in misericordia 14 (přel. T. Brichtová a M. Koronthályová).{/fn} {fn:4}{r}Žl 89 (88),2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 89 (88),2{/r}; {r:Žl}103 (102),8{/r}

Navěky chci zpívat o_Hospodinových milostech, {*} po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. {*} Po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

6. října

Sv. Bruna, kněze

Z_listu svatého Bruna jeho duchovním synům kartuziánům

(Nn. 1-3: SCh 88,82-84)

Ať jásá můj duch v_Bohu

Z_častých milých zpráv našeho svatého bratra Landuina jsem poznal, s_jakou neochvějnou přísností dodržujete vaši moudrou a vskutku chvályhodnou kázeň. A uslyšel jsem také o_vaší svaté lásce i_neustálém úsilí o_to, co souvisí s_čistotou srdce a ctností. Proto můj duch jásá v_Bohu. Opravdu jásám a vede mě to k_tomu, abych vzdával Bohu chválu a díky, a přece zároveň také hořce vzdychám. Jásám nad tím – a je to spravedlivé – že roste ovoce vašich ctností; ale mám bolest sám nad sebou a stydím se, že nečinně a tupě setrvávám v_bídě svých hříchů.

Radujte se tedy, moji nejdražší bratři, ze svého blaženého údělu a z_hojných milostí, jimiž vás Bůh zahrnuje. Radujte se, že jste vyvázli z_vlnobití světa, kde je tolik rozmanitých nebezpečí a možností ztroskotání. Radujte se, že se vám dostalo klidného a bezpečného spočinutí v_skrytém přístavu, do něhož mnozí touží dospět a mnozí o_to i_usilují, a přece se tam nedostanou. A mnozí už ho i_dosáhli, ale byli pak z_něho vyloučeni, protože jim scházela nebeská milost.

A proto, bratři, pokládejte za jisté a prokázané, že každý, kdo užíval tohoto žádoucího dobra, ale nějakým způsobem ho pozbyl, bude toho až do konce litovat, má-li v_sobě úctu k_své duši nebo starost o_její spásu.

Za vás, moji nejmilejší bratři laici, říkám: Velebí má duše Hospodina,{fnr}1{/fnr} protože se na vás projevuje jeho veliké milosrdenství; poznávám to z_toho, co mi sdělil váš převor a nesmírně milující otec. Je na vás hrdý a má z_vás radost. Také já se chci radovat, neboť i_když neumíte číst a psát, mocný Bůh vpisuje svým prstem do vašich srdcí lásku i_znalost svého svatého zákona. Ukazujete totiž svými skutky, co milujete a co znáte. A tím, že zachováváte s_veškerou obezřelostí a horlivostí pravou poslušnost, je zřejmé, že dovedete moudře sklízet z_božských Písem to nejlahodnější životodárné ovoce.

{fn:1}{r}Lk 1,46{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 55 (54),7-8{/r}; {r}1 Jan 2,16-17{/r}

Kéž bych měl křídla jak holub, odletěl bych a dopřál si klidu. Hle, daleko bych utekl, zůstal bych na poušti. {*} Svět pomíjí i_jeho žádost.

Vždyť všecko, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života není z_Otce, ale ze světa. {*} Svět pomíjí i_jeho žádost.

7. října

PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ

Památka

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo de Aquæductu: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1968], 282-283)

Je dobré rozjímat o_tajemstvích spásy

Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.{fnr}1{/fnr} Pramen moudrosti, Slovo Otce na výsostech! Toto Slovo se tvým prostřednictvím, svatá Panno, stane člověkem, a ten, který říká: Já jsem v_Otci a Otec je ve mně,{fnr}2{/fnr} říká také: Od Boha jsem vyšel a od něho přicházím.{fnr}3{/fnr}

Je řečeno: Na počátku bylo Slovo.{fnr}4{/fnr} Už vyvěrá pramen, ale zatím jenom sám v_sobě. Potom se praví: A to Slovo bylo u_Boha,{fnr}5{/fnr} přebývalo tedy v_nepřístupném světle.{fnr}6{/fnr} Bůh sice říkal už od počátku: Co zamýšlím, je pro vaši spásu, a ne pro utrpení.{fnr}7{/fnr} Ale tvé myšlenky jsou v_tobě skryté, a my nevíme, co zamýšlíš. Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?{fnr}8{/fnr}

Sestoupila tedy na svět myšlenka spásy a uskutečnila se v_díle spásy: Slovo se stalo tělem{fnr}9{/fnr} a už přebývá mezi námi. Přebývá skutečně vírou v_našich srdcích,{fnr}10{/fnr} přebývá v_naší paměti, přebývá v_myšlení a sestupuje až do naší představivosti. Neboť co by si byl dříve mohl představovat člověk o_Bohu, leda že by si v_svém srdci vytvořil modlu? Bůh byl nepochopitelný a nepřístupný, neviditelný a zcela nepředstavitelný. Ale nyní chtěl, abychom ho chápali a viděli a mohli si ho představit.

Ale ptáš se, jak? Takto: jak leží v_jeslích, odpočívá na klíně Panny Marie, káže na hoře, bdí v_noci na modlitbách; nebo jak visí na kříži, je smrtelně bledý a umírá, sestupuje mezi mrtvé jako jejich svrchovaný Pán; nebo jak třetí den vstává z_mrtvých a ukazuje apoštolům místa po hřebech jako známky vítězství, a nakonec vystupuje před jejich zraky do nebe.

Na které z_těch tajemství by se nemělo s_opravdovou láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z_nich, myslím na Boha a je v_tom ve všem ten, který je můj Bůh. Je tedy moudré rozjímat o_těchto tajemstvích, jak jsem řekl, a soudím, že jedná prozíravě, kdo si připomíná jejich sladkost; podobá se té, kterou v_jádrech svých plodů hojně vydal prut Árónův.{fnr}11{/fnr} Maria ji čerpala z_nebeských zřídel a hojně ji přelévá na nás.

{fn:1}{r}Lk 1,35{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 14,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 8,42{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jer 29,11{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 11,34{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Ef 3,17{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Nm 17,23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 1,42.28{/r}

Panno Maria, tobě se nevyrovná žádná z_jeruzalémských dcer: ty jsi matka Krále králů, paní andělů a královna nebe. {*} Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.

Buď zdráva, milostiplná! Pán s_tebou! {*} Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.

9. října

SV. DIONÝSIA, BISKUPA, A DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ

Z_výkladu svatého Ambrože, biskupa, na žalm 119 (118)

(Sermo 20,47-50: CSEL 62,467-469)

Buď svědek věrný a statečný

Jako je mnoho druhů pronásledování, tak je také mnoho druhů mučednických svědectví. Denně jsi Kristovým svědkem. Pokouší-li tě duch smilstva, ale ty myslíš v_bázni na budoucí Kristův soud, a proto nechceš poskvrnit čistotu duše a těla: jsi Kristův svědek. Pokouší-li tě duch lakoty, aby ses zmocnil majetku slabého, abys porušil práva bezbranné vdovy, ale ty máš na paměti Boží přikázání, a proto se rozhodneš spíše poskytnout pomoc než spáchat bezpráví: jsi Kristův svědek. A takové svědky chce mít Kristus kolem sebe, jak je psáno: Sirotku pomozte k_právu, zastaňte se vdovy, praví Pán.{fnr}1{/fnr} Pokouší-li tě duch pýchy, ale ty máš soucit, vidíš-li bezmocného a chudého, a chceš být raději pokorný než zpupný: jsi Kristův svědek. A co je hlavní, nevydáváš svědectví jenom slovy, ale i_skutkem.

Kdo je totiž hodnověrnější svědek než ten, který vyznává, že Ježíš přišel v_těle,{fnr}2{/fnr} a to tím, že plní příkazy evangelia? Neboť kdo slyší, ale nejedná podle toho, zapírá Krista; i_když ho vyznává slovem, skutky ho zapírá. Jak mnozí budou v_onen den říkat: Pane, Pane, copak jsme v_tvém jménu neprorokovali a nevyháněli zlé duchy a nedělali mnoho divů? Ale on jim odpoví: Pryč ode mne, pachatelé nepravostí.{fnr}3{/fnr} Ten je tedy svědkem, kdo vydává svědectví o_přikázáních Pána Ježíše také odpovídajícími skutky.

Kolik je tedy denně skrytých svědků Kristových, vyznávajících Pána Ježíše! Apoštol zná toto mučednictví a věrné svědectví Kristu, neboť říká: To je naše chlouba: svědectví našeho svědomí.{fnr}4{/fnr} Ale také kolik jich navenek vyznalo a vnitřně zapřelo! Stojí v_Písmu: Každému duchu hned nevěřte,{fnr}5{/fnr} ale podle jejich ovoce rozeznávejte, komu máte věřit. Buď tedy věrný a statečný v_pronásledováních vnitřních, aby ses osvědčil i_v_pronásledování vnějším. I_ve vnitřních pronásledováních jsou králové, vladaři a soudci, mající hroznou moc. Máš příklad v_pokušení, které podstoupil Pán.

A jinde čteme: Hřích už dál nesmí vládnout ve vašem smrtelném těle.{fnr}6{/fnr} Vidíš, člověče, před jaké krále jsi postaven, před jaké vladaře hříchů, jestliže tě ovládne hřích. Kolik je hříchů a neřestí, tolik je králů, a před ně jsme přiváděni a před nimi stojíme. I_tito králové mají svůj stolec v_mysli mnohých. Ale ten, kdo vyzná Krista, učiní ihned takového krále zajatcem, svrhne ho z_trůnu své mysli. Jak by mohl zůstat ďáblův stolec v_někom, v_němž se zvedá stolec Kristův?

{fn:1}Srov. {r}Iz 1,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 4,2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 7,22.23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 1,12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 4,1{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Řím 6,12{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Svatí mučedníci podstoupili velký zápas, prošli ohněm i_vodou a dosáhli spásy; {*} a přijali od Boha korunu slávy.

Pro Boží zákon dali v_oběť své tělo. {*} A přijali od Boha korunu slávy.

Téhož 9. října

SV. JANA LEONARDIHO, KNĚZE

Z_dopisu svatého Jana Leonardiho papeži Pavlu V.

(Epist. Pro universali totius Ecclesiæ reformatione: in archivo Ordinis Clericorum Regularium Matris Dei)

Řeknu ti, co Bůh od tebe žádá{fnr}1{/fnr}

Ti, kdo chtějí usilovat o_nápravu mravů, mají hledat především a na prvním místě slávu Boží, spoléhat se na Boha, od něhož pochází všechno dobré, a vyprošovat si od něho pomoc pro tak prospěšnou, ale obtížnou práci. Dále mají být sami před očima těch, kdo potřebují nápravu, zrcadlem všech ctností a svítilnou postavenou na podstavec, aby bezúhonným životem a vzorným chováním svítili všem, kdo jsou v_domě.{fnr}2{/fnr} Tak mají pro nápravu spíše jemně získávat než k_ní nutit. Vždyť podle tridentského koncilu nelze vyžadovat od těla, co nedělá hlava; jinak by se kymácelo postavení a pořádek celé rodiny Páně. A kromě toho se mají jako moudří lékaři pilně starat, aby dobře rozpoznali všechny choroby, jimiž církev trpí a které vyžadují lék, a tak mohli poskytnout patřičný lék na každou z_nich.

Léky se vztahují na celou církev. Protože její náprava se musí rozvíjet od nejvyšších i_nejnižších, to jest od představených i_od dětí, je třeba nejdřív upřít zrak na všechny, kdo jsou nadřízeni ostatním, aby náprava začala tam, odkud se má šířit na jiné.

Největší úsilí je nutno vynaložit na to, aby kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové a faráři, jimž je bezprostředně uložena péče o_duše, byli takoví, aby se jim mohlo bezpečně svěřit řízení Pánova stádce. Ale sestupme také od nejvyšších k_nejnižším, to jest od představených k_dětem. Nelze je nebrat na zřetel, neboť u_nich začíná péče o_obnovu křesťanského života. Je třeba se pokoušet o_všechno, čím je možné živit v_dětech už od útlého věku upřímnou křesťanskou víru a svatý život.

K_dosažení tohoto cíle nevede nic lepšího než vybudovat, co je třeba pro vyučování křesťanské nauky, a svěřovat vzdělávání dětí pouze lidem dobrým a bohabojným.

Toto mi, svatý Otče, v_této tak vážné záležitosti prozatím vnukl Pán. I_když to na první pohled připadá těžké, při srovnání s_velikostí toho, oč jde, se to bude zdát velmi snadné. A velikých věcí nelze dosáhnout bez velikého úsilí, a velkým lidem patří velké úkoly.

{fn:1}Srov. {r}Mich 6,8{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 5,15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vykonal všechno, co k_němu mluvil Bůh, {*} a uslyšel slova: Vejdi do mého odpočinutí, protože jsi žil spravedlivě uprostřed mého lidu.

Pohrdl světským způsobem života a stal se hodným nebeského království. {*} A uslyšel slova: Vejdi do mého odpočinutí, protože jsi žil spravedlivě uprostřed mého lidu.

11. říjen

SV. JANA XXIII., PAPEŽE

Z_projevu svatého Jana XXIII., papeže, při zahájení Druhého vatikánského sněmu

(In sollemnem Concilii Oecumenici Vaticani II inaugurationem, die 11 octobris 1962: AAS 54 [1962],786-787.792-793)

Církev – milující matka všech

Svatá matka církev se raduje, neboť díky jedinečnému daru Boží prozřetelnosti nadešel vytoužený den, v_němž se zde u_hrobu svatého Petra pod ochranou přesvaté Panny slavnostně započíná 2. vatikánský ekumenický sněm v_týž den, kdy se slaví její božské mateřství.

Velký problém předložený světu po téměř dvou tisíciletích zůstává nezměněný: Kristus, který stále září ve středu dějin i_života. Lidé jsou tudíž buď s_Ním a s_jeho církví a těší se ze světla, dobra, řádu a pokoje, anebo jsou bez Něho, ba dokonce proti Němu, a na základě svého rozhodnutí i_proti jeho církvi. Stávají se tak příčinou zmatku, hořkosti v_mezilidských vztazích a přetrvávajícího nebezpečí bratrovražedných válek.

Na počátku 2. vatikánského ekumenického sněmu je evidentní tak jako nikdy předtím, že pravda Páně zůstává navěky. Jak následuje jedna epocha po druhé, totiž vidíme, že mínění lidí po sobě následují a vzájemně se vylučují, a tak bludy, které se právě vynořily, mizí jako mlha na slunci.

Církev se vždy stavěla proti těmto bludům. Často je také s_maximální přísností odsuzovala. Nyní ale Kristova nevěsta místo tvrdosti upřednostňuje lék milosrdenství. Přeje si spíše vyjít v_ústrety potřebám světa, a tak ukázat platnost své nauky, než obnovovat odsouzení. Ne že by scházely klamné nauky, nebezpečná mínění a koncepce, s_nimiž je nutno vyslovit jasný nesouhlas a jimž je třeba čelit. Jenomže tyto trendy jsou v_tak jasném kontrastu se spořádanou normou počestnosti a přinesly plody tak zhoubné, že lidé sami podle všeho jsou odhodláni je odsoudit, a to zejména ty životní zásady, které vyjadřují opovrhování Bohem a jeho zákonem, přehnanou důvěru v_přínosy techniky, blahobyt zakládající se pouze na pohodlném způsobu života. Je velmi důležité, aby lidé dospívali k_přesvědčení ohledně zcela zásadní důležitosti důstojnosti lidské osoby, jejího zdokonalování a úsilí, které to vše vyžaduje. Je třeba počítat s_tím, že vlastní zkušenost přivedla lidi k_poznání, že násilnost použitá proti někomu jinému, moc zbraní, politická nadvláda prostě neslouží dobrému řešení závažných problémů, které je trápí.

Za tohoto stavu věcí katolická církev prostřednictvím ekumenického sněmu pozvedá pochodeň náboženské pravdy a chce vystupovat jako laskavá matka pro všechny, která je dobrotivá, trpělivá, plná milosrdenství a přívětivá i_vůči těm synům, kteří jsou od ní odděleni. Celému lidskému pokolení, které je sužováno mnoha svízeli, chce církev říci to, co řekl kdysi Petr chudákovi, jenž ho prosil o_almužnu: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď!“{fnr}1{/fnr} Církev totiž lidem současné doby nabízí nikoli pomíjející bohatství, neslibuje jim pouze pozemské štěstí, nýbrž jim předkládá spíše dary Boží milosti, které povyšují lidi k_důstojnosti Božích synů, a právě to je také zárukou opravdu lidského způsobu života. Církev lidem otevírá pramen oživující nauky, která umožňuje těm, kdo jsou osvíceni Kristovým světlem, aby dobře porozuměli tomu, čím doopravdy jsou, aby pochopili svou nesmírnou důstojnost i_to, jaký je jejich pravý cíl. Dále pak prostřednictvím svých synů církev všude šíří křesťanskou lásku, která jako nic jiného přispívá k_vykořeňování semen nesvornosti, velmi účinně napomáhá nastolování svornosti, spravedlivého míru a bratrské jednoty.

{fn:1}{r}Sk 3,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mt 16,18{/r}; {r}Žl 48 (47),9{/r}

Ježíš řekl Šimonovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev {*} a pekelné brány ji nepřemohou.

Bůh jí dává věčné trvání {*} a pekelné brány ji nepřemohou.

12. říjen

SV. RADIMA, BISKUPA

Jsem bratr Vojtěchův podle krve

mluví svatý Radim

Život však pominul rychleji než stín

a všechno předivo světa

přetíná věčnost

Proto říkám-li mu bratře

je to v_Duchu

a naše bratrství

je štípeno na kříž

Je to jediné bratrství jež nepomíjí

To on má v_srdci oštěp

který ho spojil pevně se dřevem života

a který v_něm otevřel pramen krve

jak Mojžíšova hůl

jež žíznivé napájí a hladové nasycuje

A já jsem jen setrval

kam mne postavil on

zůstal jsem tam věrně

zůstal jsem tam v_životě i_smrti

Vojtěch byl veliký světec

a já jen jeho průvodce jeho věrný stín

On oral on sil

on zaléval půdu svou krví

On orá on seje on zalévá

duše Ježíšovou krví

Když vzešla setba

zůstal jsem jako hlídač

jak strážce křtu jak bdělý pes

který zná Hospodáře a štěká

když obchází zloděj duší i_dechu

Třeste se kteří vcházíte

a vztahujete nehodné ruce

do štěpnice živené z_Krve a z_Těla

Na vaši duši číhá

krádežnou ruku stíhá

ve světa trní i_hloží

Radim

věrný a hrozivý

hafan Boží

Z_„Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly

(Lib. II, cap. 3.4: knihovna rukopisů Národního muzea v_Praze, sign. VIII F 69, fol. 30a)

Nerozdílný průvodce při veškeré práci a strastech

V_Hnězdně odpočíval nejvzácnější poklad, tělo svatého mučedníka Vojtěcha. Když Čechové dobyli tohoto hradu, s_velikou radostí vstoupili do chrámu a nedbajíce o_žádnou jinou kořist žádali, aby jim bylo dáno vzácné svaté tělo, které kdysi pro Krista trpělo.

Když biskup Šebíř viděl, jak jsou nerozvážní a odhodlaní ke všemu dobrému i_zlému, pokusil se je odvrátit od hříšné opovážlivosti těmito slovy: „Bratři moji a synové církve Boží! Není to tak snadné, jak si myslíte, aby si nějaký smrtelník mohl jen tak dovolit opovážlivě se dotknout svatého těla, obdařeného od Boha zázračnou mocí. Proto se dříve tři dni postěte, konejte pokání za své hříchy, odřekněte se všech ohavností, které se svatému Vojtěchu na vás ošklivily, a slibte z_celého srdce, že už se jich nebudete dále dopouštět.“

Z_Božího vnuknutí pojal kníže úmysl přenést také tělo tamějšího arcibiskupa Radima (Gaudentia).

Toho totiž pojilo se svatým Vojtěchem nejen tělesné, nýbrž i_duchovní bratrství, byl jeho nerozlučným společníkem ve všech námahách a souženích, a i_když nezakusil spolu s_ním mučednictví na vlastním těle, přece byl mučedníkem, protože trpěla jeho duše. Neboť nebylo možné, aby jeho duši nepronikl meč, když viděl, jak jeho bratra rozťaly meče pohanů, a sám toužil zemřít jako on.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

V_bratrské spolupráci přemáhali láskou ke Kristu temnoty světa. {*} Měli jednu víru a jednoho ducha.

Podle milosti, která jim byla dána, oba pracovali na jednom díle. {*} Měli jednu víru a jednoho ducha.

14. října

SV. KALISTA I., PAPEŽE A MUČEDNÍKA

Z_traktátu „Fortunátovi“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Cap. 13: CSEL 3,346-347)

V_míru odměňuje Bůh dobré svědomí

Utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se zjeví na nás.{fnr}1{/fnr} Kdo by se tedy všemožně nesnažil dosáhnout tak veliké slávy, že se stane přítelem Božím, že se bude ihned radovat s_Kristem, že po pozemských útrapách a mukách obdrží božskou odměnu? Pro vojáky tohoto světa je slávou vracet se po porážce nepřítele vítězně do vlasti. Ale oč je větší a slavnější vracet se po přemožení ďábla vítězně do ráje; přinést tam, odkud byl Adam vyhnán pro svůj hřích, znamení vítězství nad tím, který Adama oklamal; podat Pánu jako nejmilejší dar neporušenou víru, bezúhonnou statečnost mysli a skvělý projev oddanosti; doprovázet ho, až bude přicházet, aby se ukázala jeho moc nad nepřáteli; být mu po boku, až zasedne k_soudu; stát se spoludědicem Kristovým, být postaven na roveň andělům a s_patriarchy, apoštoly a proroky radostně vlastnit jako svůj úděl nebeské království. Jaké pronásledování a jaké útrapy by mohly tyto myšlenky překonat a porazit?

Když o_tom mysl rozjímá, je statečná a vytrvalá, a duch, posílen jistotou pevné víry v_život budoucího věku, se nezachvěje při žádných ďáblových hrozbách a výhrůžkách světa. Při pronásledování se uzavírá nepřátelsky země, ale je otevřeno nebe; hrozí antikrist, ale chrání Kristus; přichází smrt, ale následuje nesmrtelnost. Jaká je to čest a jaká vnitřní jistota odejít z_tohoto světa radostně, odejít uprostřed soužení a úzkostí slavně, zavřít na chvíli oči, které se dívaly na lidi a na svět, a ihned je otevřít, aby uviděly Boha a Krista! Jak rychlý a šťastný přechod! Naráz jsi vzat ze země, abys byl usazen v_království nebeském.

Na to je třeba myslet, nechat se tím prostoupit a rozjímat o_tom dnem i_nocí. Zastihne-li pronásledování Božího vojáka v_takových myšlenkách, nebude možno zdolat jeho odvahu, odhodlanou k_boji. Nebo kdyby byl odvolán ještě předtím, nezůstane bez odměny víra, která byla připravena k_mučednictví. Bůh soudce dává odměnu bez ohledu na dobu: v_pronásledování odměňuje zápas, v_míru dobré svědomí.

{fn:1}{r}Řím 8,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Sk 20,28{/r}; {r}1 Kor 4,2{/r}

Dbejte na celé stádce, v_kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

15. října

SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, PANNY A UČITELKY CÍRKVE

Památka

HYMNUS

Vůlí Boží já se řídím,

co chce Bůh, chci činiti,

nejlepší věc v_světě vidím

Bohu vždy poddán býti.

Ve dne, v_noci,

zdráv, v_nemoci

vůli Boží vykonám,

v_každém štěstí

i_neštěstí

v_tom setrvám, až skonám.

Jak chce, nechť se mnou zachází,

jsem vždy po vůli jeho,

jak chce, nechť mnou, kam chce, hází,

jsem co míč v_rukou jeho.

Boží vůle

je má vůle,

Bůh mě vodí na niti.

Proti Bohu

nic nemohu

ani nechci činiti.

Co chce můj Bůh, to chci i_já,

pro nic nechci reptati,

ať už mnoho neb málo dá,

z_ruky jeho chci bráti.

Ať vezme zas,

v_který chce čas,

dím: „Co dal, ráčil vzíti,

buď chváleno

jeho jméno!“

Chce-li, může vrátiti.

Chceš-li, Bože, abych stonal,

rád chci nemocen býti,

chceš-li, abych brzo skonal,

rád chci brzo umříti.

I_stonáním

i_skonáním

chci tvou vůli plniti.

Vůle Páně

ať se stane,

tak chci živ, mrtev býti!

Nedejme se k_spánku svésti,

bděme pod korouhví kříže,

jděme v_boj za pravé štěstí

každým krokem k_nebi blíže.

K_nebi vede cesta jistá,

těm, kdo prací každodenní

následují věrně Krista

v_zápase a utrpení.

Nesme kříž svůj, mějme víru,

že nám pomůže jej nésti.

V_časném světě není míru,

nedejme se k_spánku svésti.

Sotva tušil vladař světský

při svém krutém rozsouzení,

že je Ježíš Nazaretský

všeho světa vykoupení.

Statečně náš Pán šel k_cíli,

šel až na smrt naší vinou.

Jeho bychom opustili,

kdybychom šli cestou jinou.

Nesme kříž svůj, mějme víru,

že nám pomůže jej nésti.

V_časném světě není míru,

nedejme se k_spánku svésti.

Ze spisů svaté Terezie od Ježíše

(Opusc. De libro vitæ, cap. 22,6-7.14)

Vždycky si připomeňme Kristovu lásku

Kdo má u_sebe Ježíše Krista, tak dobrého přítele a vůdce, může snést všechno. Neboť on nám pomáhá, posiluje nás, nikoho neopustí; je to pravý a upřímný přítel. Jasně poznávám, že máme-li se líbit Bohu a dostat od něho veliké milosti, přeje si Bůh, aby se nám jich dostávalo prostřednictvím Ježíšova nejsvětějšího lidství, v_němž má Boží velebnost zalíbení, jak to sám Bůh řekl.

Velmi často jsem to zakusila a také sám Pán mi to řekl. Ano, viděla jsem to na vlastní oči, že musíme vcházet touto branou, jestliže toužíme po tom, aby nám svrchovaná velebnost odhalila skrytá tajemství. Nehledejme jinou cestu, i_kdyby byl už někdo na vrcholu kontemplace; po této cestě lze jít bezpečně a jistě. To je náš Pán, a od něho a skrze něj nám přichází všechno dobré. On nás poučí. Hledíme-li na jeho život, nenajdeme žádný lepší a dokonalejší příklad k_následování.

Co můžeme chtít víc, než mít po boku tak věrného přítele, který nás neopustí v_námahách a nesnázích, jak to dělají přátelé světští? Je šťastný, kdo ho upřímně a opravdu miluje a má ho stále u_sebe. Vzpomeňme na slavného apoštola Pavla: zdálo se, že má Ježíše stále v_ústech, protože ho měl vrytého hluboko ve svém srdci. Když jsem to pochopila, pilně jsem pátrala a přišla jsem na to, že právě touto cestou šli hluboce kontemplativní světci, například František, Antonín z_Padovy, Bernard, Kateřina Sienská. Po této cestě je třeba jít velice svobodně a odevzdat se zcela do Božích rukou. A jestliže by nás chtěl přijmout a povýšit mezi své nejbližší služebníky a důvěrníky, poslechněme rádi.

A kdykoli myslíme na Krista, vždycky si připomeňme, jaká láska ho vedla k_tomu, že nám prokázal tolik milostí a dobrodiní, a jakou lásku nám ukázal Bůh, když nám dal takovou záruku své lásky k_nám. A láska volá po lásce. Proto se snažme mít to stále před očima, a tak se povzbuzujme k_lásce. A dá-li nám jednou Bůh tu milost, že se nám tato láska vtiskne hluboko do srdce, bude nám všechno velice snadné a v_nejkratší době a s_malou námahou vykonáme velmi mnoho.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 73 (72),27.28{/r}; {r}1 Kor 6,17{/r}

Pane, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne. {*} Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v_Pánu.

Kdo se oddá Pánu, je s_ním jeden duch. {*} Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v_Pánu.

16. října

SV. HEDVIKY, ŘEHOLNICE

Pějme píseň o_Hedvice,

Kristu vroucně děkujíce

za milosti, jimiž zdobí

v_nebi služebnici svoji.

Na knížecím dvoře žila,

pokorou se proslavila.

Koruna jí zdobí hlavu,

ona však odmítá slávu.

Odkládá své drahé skvosty,

volí chudobu a posty,

hojí nemoci a bídu,

Kristu slouží v_chudém lidu.

Na svou vlast se z_nebe dívá,

Krista Pána vroucně vzývá,

ať se čest a sláva Boží

v_slezských krajích hojně množí.

Ze „Života svaté Hedviky“

(Acta Sanctorum Octobris 8 [1853],201-202)

Stále tíhla k_Bohu

Boží služebnice věděla, že živé kameny, které mají být vestavěny do budovy nebeského Jeruzaléma, se musí v_tomto světě opracovávat otesáváním a obrušovaním, a že je třeba hodně vytrpět, máme-li dojít do věčné slávy a do nebeské vlasti.{fnr}1{/fnr} Proto se zcela vydala napospas vlnám utrpení a bez milosti ustavičně trestala své tělo mnohým trýzněním. Ukládala si každý den tak přísné posty a zdrženlivost, že se mnozí divili, jak může tak slabá a jemná žena snést takové týrání.

Čím více při vší rozvaze umrtvovala vytrvalým trýzněním své tělo, tím větší měla sílu ducha, prospívala v_milosti a stupňoval se v_ní žár zbožnosti a božské lásky. Velmi často ji povznášela a strhovala k_Bohu tak horoucí touha, že necítila a nevnímala, co se děje kolem ní.

Tak jako zbožnou myslí stále tíhla k_Bohu, skláněla se také s_dobročinnou slitovností k_bližnímu. Potřebným štědře rozdávala almužny. Podporovala bratrstva a řeholní osoby v_klášterech i_mimo ně, vdovy a sirotky, nemocné a slabé, malomocné, vězně v_okovech nebo žalářích, pocestné i_chudé ženy s_malými dětmi; a vůbec nikoho, kdo si k_ní přišel pro pomoc, nenechala odejít bez útěchy.

A protože tato Boží služebnice nezanedbala žádný dobrý skutek, který mohla udělat, dal jí Bůh také tu milost, že když jí při její činnosti chyběly lidské prostředky a nedostávalo se jí vlastních sil, mohla vykonat silou Boží a silou utrpení Kristova, oč ji bližní toužebně prosili ve svých potřebách. A tak mohla podle zalíbení Boží vůle pomáhat těm, kdo se k_ní utíkali, aby je zbavila trápení tělesného nebo duševního.

{fn:1}Srov. {r}Sk 14,22{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Př 31,17.18.20{/r}

Hle, statečná žena, oděná Boží silou. {*} Její lampa nikdy nezhasne.

Otvírá svou dlaň chudému, ubohým podává pomocnou ruku. {*} Její lampa nikdy nezhasne.

Téhož dne 16. října

SV. MARKÉTY MARIE ALACOQUE, PANNY

Z_dopisů svaté Markéty Marie Alacoque

(Vie et Œuvres 2, Paris 1915,321.336.493.554)

Poznat Kristovu lásku, přesahující všechno poznání

Zdá se mi, že veliká touha našeho Pána po tom, aby se jeho nejsvětějšímu Srdci prokazovala zvláštní úcta, směřuje k_tomu, aby se v_nás obnovovaly účinky vykoupení. Neboť jeho svaté Srdce je nevyčerpatelný pramen a netouží po ničem jiném než se rozlévat do pokorných srdcí a způsobit, aby na ničem nelpěla a byla připravena se vydávat podle jeho přání.

Z_tohoto božského Srdce neustále vytékají tři proudy milosti. Prvním se vylévá milosrdenství na hříšníky a dává jim ducha lítosti a pokání. Druhým je láska, přinášející pomoc všem, kdo se lopotí, a zvláště těm, kdo musí překonávat překážky na cestě k_dokonalosti. A třetím se rozlévá láska a světlo na Ježíšovy dokonalé přátele, s_nimiž chce být v_nejužším spojení a dávat jim účast na svém poznání a na svých úmyslech, aby se, každý svým způsobem, úplně zasvětili šíření jeho slávy.

Toto božské Srdce je hlubina všeho dobra, a chudí mají do ní pohroužit všechny své potřeby. Je to hlubina radosti, a máme do ní ponořit všechny své smutky. Proti naší pošetilé domýšlivosti je to hlubina pokory, pro ubožáky hlubina slitování, je to hlubina lásky, v_níž se má utopit všechna naše bída.

Je tedy třeba, abyste se spojili se Srdcem našeho Pána Ježíše Krista: na začátku obrácení, abyste získali správné smýšlení, a potom, abyste přinášeli dostiučinění. Nedaří se vám například modlitba? V_tom případě vám stačí přinést Bohu modlitby, které za nás koná Spasitel v_nejsvětější svátosti oltářní, a nabídnout jeho vřelost, aby vynahradila všechnu naši vlažnost. A kdykoli něco konáte, modlete se takto: „Můj Bože, budu to konat – nebo snášet – ve spojení se Srdcem tvého Syna a podle jeho svatých úmyslů, a přináším ti je jako náhradu za všechno, co je v_mých skutcích špatného nebo nedokonalého.“ A podobně to dělejte ve všech ostatních životních okolnostech. A kdykoli na vás dolehne nějaké trápení, soužení nebo křivda, řekněte si sami pro sebe: „Přijmi, co ti posílá nejsvětější Srdce Ježíše Krista, aby si tě k_sobě přitáhlo.“

Ale především si uchovejte v_srdci pokoj, neboť ten převyšuje všechny poklady. K_jeho uchování není nic užitečnějšího než zříkat se vlastní vůle a na její místo klást vůli božského Srdce, aby nás vedla k_tomu, co přispívá k_jeho slávě, a my se jí s_radostí podřizujme a zcela odevzdávejme.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 11,25-26{/r}; srov. {r}Ef 2,7{/r}

Velebím tě, Otče, Pane nebe i_země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým. {*} Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

Tys nám dal poznat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám. {*} Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

17. října

SV. IGNÁCE ANTIOCHIJSKÉHO, BISKUPA A MUČEDNÍKA

Památka

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského Římanům

(Nn. 4,1-2; 6,1-8,3: Funk 1,217-223)

Jsem Boží pšenice, rozemelou mě zuby šelem

Píšu všem církvím a všem kladu na srdce, že jdu rád pro Boha na smrt; jen kdybyste mi v_tom nebránili. Zapřísahám vás, abyste mi neprokazovali svou náklonnost v_nepravý čas. Nechte mě, ať jsem potravou šelem, protože s_jejich pomocí mohu dojít k_Bohu: jsem Boží pšenice, a až mě zuby šelem rozemelou, budu shledán čistým chlebem Kristovým. Usilovně za mě Krista proste, aby právě ony byly tím nástrojem, který ze mě udělá pravou Boží oběť.

Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k_ničemu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z_mrtvých. A chvíle mého zrození už nadchází. Promiňte, bratři, ale nestůjte v_cestě mému životu a nepřejte si mou smrt. Když chci být Boží, nedávejte mě světu a nesvádějte mě hmotou. Nechte mě dojít čistého světla; až tam dojdu, bude ze mě pravý člověk. Dovolte mi, abych byl v_utrpení následovníkem svého Boha. Každý, kdo ho v_sobě má, musí vědět, co chci, a musí mít se mnou soucit, protože ví, co mě souží.

Vládce tohoto věku se mě hodlá zmocnit a zničit mé smýšlení obrácené k_Bohu. Nuže, ať mu nikdo z_vás, kteří jste u_toho, není nápomocen; postavte se naopak za mě, na Boží stranu. Neměli byste mít v_ústech Ježíše Krista, ale srdcem toužit po světě. Kéž ve vás nepřebývá závist. A ani kdybych vás osobně o_něco žádal, nevěřte mi, ale raději věřte tomu, co vám teď píšu, neboť vám píšu jako živý, který touží zemřít. Má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádosti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: „Vzhůru k_Otci!“ Nekochám se pomíjejícím pokrmem ani radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze semene Davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející.

Nechci už žít podle lidí. Ale bude to tak, jestliže si to budete přát. Přejte, aby i_vám bylo přáno. Jen ve stručnosti vás prosím: Věřte mi! Sám Ježíš Kristus vám to zjeví, že mluvím pravdu, a to jsou ústa, která nelžou, jimi přece mluví sám Otec.

Proste za mě, abych došel cíle. Nepsal jsem vám podle těla, ale podle smýšlení Božího. Půjdu-li na smrt, přáli jste mi; jestliže však nebudu uznán toho hodným, nenáviděli jste mě.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mějte dokonalou víru v_Ježíše Krista a lásku k_němu, protože v_nich je počátek a cíl života. {*} Víra je počátek, láska je cíl.

Obnovte se ve víře, v_těle Kristově, a v_lásce, v_krvi Ježíše Krista. {*} Víra je počátek, láska je cíl.

18. října

SV. LUKÁŠE, EVANGELISTY

Svátek

HYMNUS

Milost Bohem zaslíbená

Smlouvou byla potvrzena,

jak kdys Abrahám uvěřil,

zákon s_proroky dosvědčil;

ta se skrze Krista stala,

budiž za to Bohu chvála.

Rozličně o_ní Bůh mluvil,

v_předobrazech ji naznačil,

v_tomto pak posledním věku

slavně zjevil všemu světu

skrze Syna nám daného,

od věků zaslíbeného.

On je pravé Boží Slovo,

Alfa i_Omega všeho.

To bylo všem zvěstováno,

tak jak bylo přikázáno,

aby všichni uvěřili

a navěky živi byli.

Buďme za to Slovo vděční,

držme se ho s_církví první,

ani toho nelitujme,

že pro ně v_světě trpíme:

těm patří království Boží,

kdo pro slovo pravdy trpí.

Dej, Bože, ať v_nás přebývá,

hojný užitek vydává,

ke cti, chvále tvé milosti

a k_naší větší radosti.

Učiň to pro Syna svého,

Ježíše, Pána našeho.

Nebo:

Je svátkem církve dnešní den,

ať je v_něm Lukáš oslaven.

Jím psané evangelium

je pro nás cestou k_nebesům.

Tvou rukou darována jest

všem národům radostná zvěst

o_Boží lásce, která zve

a volá všechny děti své.

Z_té zprávy denně mluví k_nám

sám Ježíš, Spasitel a Pán.

Každý list tebou napsaný

je plný jeho pozvání.

Buď chválen církví prosící,

jediný Bože v_Trojici,

jenž svatým evangeliem

otvíráš náruč lidem všem. Amen.

Když to uslyšeli pohané, radovali se

a velebili slovo Páně.

Ze Skutků apoštolů

{r:Sk}9,27-31{/r}; {r:Sk}11,19-26{/r}

Církev rostla přispěním Ducha Svatého

{v}9,27{/v}Barnabáš se ujal Šavla a uvedl ho k_apoštolům a vypravoval, jak (Šavel) viděl na cestě Pána, který s_ním mluvil, a jak v_Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. {v}28{/v}Od té chvíle byl s_nimi v_Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. {v}29{/v}Také rozmlouval s_helénisty a přel se s_nimi. Ti mu však začali ukládat o_život. {v}30{/v}Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.

{v}31{/v}Církev měla pokoj v_celém Judsku, Galileji i_Samařsku. S_úspěchem se vyvíjela, žila v_bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha Svatého.

{v}11,19{/v}Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. {v}20{/v}Ale ti z_nich, kteří pocházeli z_Kypru a z_Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o_Pánu Ježíši také pohanům. {v}21{/v}Bůh jim zvlášť pomáhal, takže velký počet lidí přijal víru a obrátil se k_Pánu.

{v}22{/v}Když se zpráva o_tom dostala k_sluchu církevní obce v_Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. {v}23{/v}Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. {v}24{/v}Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí.

{v}25{/v}Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. {v}26{/v}Když ho našel, vzal ho s_sebou do Antiochie. V_(této) církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v_Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat „křesťané“.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sk 12,24{/r}; {r:Sk}13,48.52{/r}

Boží slovo se šířilo a rozrůstalo. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.

Učedníci byli plní radosti a Ducha Svatého. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.

Z_homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Hom. 17,1-3: PL 76,1139)

Pán následuje své hlasatele

Nejmilejší bratři, náš Pán a Spasitel nás pobízí někdy slovy, někdy skutky. I_jeho skutky jsou totiž příkazy, neboť když něco mlčky koná, dává tím najevo, co máme dělat. A tak rozesílá své učedníky, aby šli kázat, a rozesílá je dva a dva, neboť jsou dvě přikázání lásky, láska k_Bohu a láska k_bližnímu.

Pán posílá učedníky kázat dva a dva, a tím nám mlčky naznačuje, že kdo nemiluje druhého, nemá nikdy na sebe brát službu kazatele.

A pěkně je zde řečeno, že je poslal před sebou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít.{fnr}1{/fnr} Neboť Pán následuje své hlasatele; napřed přichází kázání, a pak přijde do příbytku naší duše Pán; slova kázání ho předcházejí a skrze ně mysl přijme pravdu. Proto říká těmto hlasatelům Izaiáš: Připravte Hospodinovi cestu, urovnejte stezky našemu Bohu.{fnr}2{/fnr} A také žalmista říká: Upravte cestu tomu, kdo vystupuje nad západem.{fnr}3{/fnr} Pán vystupuje nad západem, neboť tam, kde klesl při svém umučení, se ukázal při svém vzkříšení s_větší slávou. Jistěže vystupuje nad západem, neboť smrt, kterou podstoupil, svým vzkříšením úplně zničil. Jemu tedy, který vystupuje nad západem, upravujeme cestu tím, že hlásáme vaší mysli jeho slávu, aby vás pak osvítil on sám, až přijde, přítomností své lásky.

A slyšme, co říká, když rozesílá své hlasatele: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.{fnr}4{/fnr} Na hojnou žeň je málo dělníků. Říkáme to s_velkým zármutkem. Je dosti těch, kdo chtějí slyšet dobré slovo, ale není těch, kdo by je řekli. Je mnoho kněží ve světě, ale dělníků na Boží žni se najde jen málo; přijímáme sice pověření ke kněžské službě, ale práci s_tím spojenou nekonáme.

Dobře tedy uvažujte o_tom, nejmilejší bratři, co je zde řečeno: Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Proste za nás, abychom dobře pro vás konali, co máme konat, aby náš jazyk při napomínání neumdléval, a když jsme přijali kazatelskou službu, aby nás neobviňovalo u_spravedlivého soudce naše mlčení.

{fn:1}{r}Lk 10,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 40,3{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 68 (67),5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}{r}Lk 10,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Lk 1,3.4; Sk 1,1

Když všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl se, že to uspořádaně vypíše, {*} abychom se mohli přesvědčit o_spolehlivosti té nauky, v_které jsme byli vyučeni.

Pojednal o_všem, co Ježíš konal a čemu učil. {*} abychom se mohli přesvědčit o_spolehlivosti té nauky, v_které jsme byli vyučeni.

19. října

SV. JANA DE BRÉBEUF A IZÁKA JOGUESE, KNĚŽÍ, A DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ

Z_duchovního deníku svatého Jana de Brébeuf

(The Jesuit Relation and Allied Documents, The Burrow Brothers C°, Cleveland, 1898, 164.166)

Chci zemřít jen pro tebe, Ježíši, neboť tys zemřel pro mě

Dva dny jsem neustále pociťoval velikou touhu po mučednictví a vroucně jsem si přál snášet všechna muka, jaká vytrpěli mučedníci.

Ježíši, můj Pane a Spasiteli, čím se ti mohu odplatit za všechna dobrodiní, jež jsi mi prokázal? Vezmu kalich tvých bolestí z_tvé ruky a budu vzývat tvé jméno.{fnr}1{/fnr} Slibuji před tvým věčným Otcem a před Duchem Svatým, před tvou nejsvětější Matkou a jejím nejčistším snoubencem, před anděly, apoštoly a mučedníky, před naším Otcem svatým Ignácem a svatým Františkem Xaverským, vpravdě ti slibuji, Ježíši, můj Spasiteli: pokud to bude na mně, nechci nikdy odmítat milost mučednictví, jestliže bys ji mně, svému nejnehodnějšímu služebníkovi, ve svém nekonečném milosrdenství někdy nabídl.

Zavazuji se tedy, že pro celý zbytek svého života nechci mít možnost ani svobodu vyhnout se příležitostem pro tebe zemřít a prolít krev, ledaže bych byl někdy přesvědčen, že v_tu chvíli více přispěje k_tvé slávě, abych jednal jinak. A zavazuji se také, bude-li mě očekávat smrtelná rána, že ji chci přijmout z_tvých rukou s_velikým vnitřním uspokojením a radostí. A proto, můj láskyplný Ježíši, obětuji ti už nyní s_radostí, která mě mocně naplňuje, svou krev, tělo i_život, a dáš-li mi tu milost, chci zemřít jen pro tebe, neboť tys zemřel pro mě. Pomáhej mi, ať žiji tak, abys mi mohl udělit tento dar tak šťastné smrti. Můj Bože a Spasiteli, tak vezmu z_tvé ruky kalich tvého utrpení a budu vzývat tvé jméno: Ježíši, Ježíši, Ježíši!

Můj Bože, jak mě bolí, že tě lidé neznají, že se tato pohanská země ještě zcela neobrátila k_tobě, že z_ní ještě není vyhlazen hřích! Opravdu, můj Bože, i_kdyby na mě padla všechna muka, která musí vytrpět zajatci v_této krajině, i_s_ukrutností trestu smrti, ochotně se nabízím, že je budu snášet.

{fn:1}Srov. {r}Žl 116 (115),13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žid 11,33.34.39{/r}; {r}Mdr 3,5{/r}

Svatí vírou zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo slíbeno, osvědčili se jako hrdinové. {*} Všichni dostali za svou víru skvělé uznání.

Bůh je zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. {*} Všichni dostali za svou víru skvělé uznání.

Téhož dne 19. října

SV. PAVLA OD KŘÍŽE, KNĚZE

Z_dopisů svatého Pavla od Kříže

(Epist. 1,43; 2,440.825)

Kážeme Krista ukřižovaného

Není nic lepšího a k_našemu posvěcení užitečnějšího než obracet svou pozornost k_utrpení Páně a rozjímat o_něm. Touto cestou se dojde k_svatému spojení s_Bohem. V_této nejsvětější škole se učíme pravé moudrosti: tam se jí naučili všichni svatí.

Až zapustí kříž našeho milého Ježíše hlubší kořeny ve vašem srdci, budete říkat: „Raději trpět než umřít“ nebo: „Trpět nebo umřít“ anebo ještě lépe: „Ani trpět ani umřít, ale dokonale se podřídit vůli Boží.“

Láska je síla, která spojuje, a útrapy svého milovaného Dobra pokládá za své vlastní. Její oheň zasahuje až do morku kostí, proměňuje milujícího v_milovaného, láska se vznešeným způsobem mísí s_bolestí a bolest s_láskou, a tím vzniká tak těsné sepětí lásky a bolesti, že už nelze oddělit lásku od bolesti ani bolest od lásky; a proto se milující duše ve své bolesti raduje a ve své bolestné lásce plesá.

Vytrvejte tedy v_konání všech ctností, ale zvláště následujte láskyhodného Ježíše v_jeho utrpení, neboť to je vrchol ryzí lásky. Jednejte tak, aby mohli všichni poznat, že jste nejen uvnitř, ale i_navenek obrazem ukřižovaného Krista; on je vzor veškeré dobroty a mírnosti. A ten, kdo je vnitřně spojen se Synem živého Boha, je jeho obrazem také navenek, a to stálým uskutečňováním hrdinské ctnosti, především trpělivosti, která má takovou sílu, že si nenaříká ani potají ani veřejně. Ukryjte se tedy v_Ježíši ukřižovaném a nemějte žádné jiné přání, než aby se všichni ve všem zcela podřídili jeho vůli.

Když si ukřižovaného Ježíše opravdu zamilujete, budete v_chrámě svého srdce stále oslavovat jeho kříž, a to tím, že budete tiše snášet utrpení a nebudete se spoléhat na žádného tvora. A protože se každá oslava koná s_radostí, proto ti, kdo milují Ukřižovaného, budou oslavovat kříž tichým snášením s_veselou a jasnou tváří, tak, aby to zůstalo lidem skryté a bylo známé jenom nejvyššímu Dobru. A při oslavě se vždycky koná slavnostní hostina; ať je vaším pokrmem Boží vůle, jak nám to svým příkladem ukázal náš Pán,{fnr}1{/fnr} naše ukřižovaná Láska.

{fn:1}Srov. {r}Jan 4,34{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 6,14{/r}; srov. {r}1 Kor 1,17{/r}

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. {*} V_něm je pro mě ukřižován svět a já světu.

Hlásám radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. {*} V_něm je pro mě ukřižován svět a já světu.

21. října

Bl. Karla Rakouského

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 93)

Budovat svět a dovést ho k_cíli

Křesťané pamatují na Pánova slova: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k_sobě navzájem“,{fnr}1{/fnr} a proto nemohou mít vroucnější přání, než aby sloužili lidem dnešního světa stále velkodušněji a účinněji. Věrně se proto drží evangelia a využívají jeho síly. A tak se spolu se všemi, kdo milují a hledají spravedlnost, ujímají ohromného díla, které mají zde na zemi uskutečnit a z_něhož budou skládat účty tomu, jenž bude posledního dne všechny soudit. Ne všichni, kdo říkají „Pane, Pane“, vejdou do království nebeského, ale ti, kdo plní Otcovu vůli{fnr}2{/fnr} a zdatně přikládají ruku k_dílu. Otec chce, abychom ve všech lidech viděli a účinně slovem i_skutkem milovali Krista jako bratra, vydávali tak svědectví Pravdě a zprostředkovali tajemství lásky nebeského Otce druhým. Tím povzbudíme lidi na celé zemi k_živé naději, která je darem Ducha Svatého, aby nakonec byli přijati do míru a nejvyšší blaženosti, do vlasti, která se skví slávou Páně.

„Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v_církvi ve spojení s_Kristem Ježíšem, po všechna pokolení na věčné časy. Amen.“.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 13,35{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 7,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ef 3,20-21{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 5,8b-9{/r}; {r}Mt 5,14a.16a{/r}

Vy jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla. {*} Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.

Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. {*} Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.

22. října

Sv. Jana Pavla II., papeže

Z_homilie svatého Jana Pavla Druhého, papeže, na začátku pontifikátu

(Die 22 octobris 1978: AAS 70 [1978],945-947)

Nemějte strach! Otevřete brány Kristu!

Petr přišel do Říma! Co ho vedlo a přivedlo do tohoto města, srdce římského impéria, pokud by to nebyla poslušnost k_vnuknutí přijatému od Pána? Tento rybář z_Galileje by asi nechtěl přijít až sem. Asi by raději zůstal tam, u_břehů Genezaretského jezera, se svou loďkou a se svými sítěmi. Ale nechal se vést Pánem, uposlechl jeho vnuknutí a přišel sem!

Podle starobylé tradice, v_době pronásledování za císaře Nerona chtěl Petr opustit Řím. Ale Pán zasáhl: vyšel mu naproti. Petr se k_němu obrátil a zeptal se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?) A Pán mu hned odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr se vrátil do Říma a zůstal tam až do svého ukřižování.

Naše doba nás vybízí, pobízí nás, zavazuje nás hledět na Krista a s_pokornou a hlubokou úctou se ponořit do rozjímání o_tajemství jeho svrchované moci.

On, jenž se narodil z_Panny Marie, syn tesařův, za nějž byl považován, Syn Boží, jak o_něm vyznal Petr, přišel, aby z_nás ze všech učinil „královské kněžstvo“.

Druhý vatikánský sněm nám připomenul tajemství této moci a to, že poslání Krista – Kněze, Proroka a Učitele, Krále – pokračuje v_církvi. Všichni, celý Boží lid, se účastní na tomto trojím poslání. A snad proto se v_minulosti na hlavu papeže vkládala tiara, trojitá koruna, na znamení toho, že celý hierarchický řád Kristovy církve, všechna v_ní vykonávaná jeho „posvátná moc“, není nic jiného než služba, služba mající jediný smysl: aby všechen Boží lid měl účast na tomto trojím poslání Krista a zůstával trvale pod Pánovou mocí, která neodvozuje svůj původ od mocností tohoto světa, ale od nebeského Otce a z_tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání.

Absolutní a zároveň vlídná a příznivá moc Pána odpovídá nejhlubšímu nitru člověka, nejvznešenějším tužbám jeho rozumu, vůle a srdce. Ona se nevyjadřuje řečí síly, ale projevuje se v_lásce a v_pravdě.

Nový Petrův nástupce na biskupském stolci v_Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste! Učiň, ať se mohu stát a být služebníkem tvé jediné moci! Služebníkem tvé vlídné moci! Služebníkem tvé moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem tvých služebníků.“

Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat jeho moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu.

Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i_politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v_nitru člověka“. On jediný to zná!

Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v_beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s_pokorou a s_důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k_člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Nemějte strach: Vykupitel člověka zjevil moc kříže a dal za nás život! {*} Otevřete, rozevřete dokořán brány Kristu.

Jsme v_církvi povoláni, abychom měli účast na její moci. {*} Otevřete, rozevřete dokořán brány Kristu.

23. října

SV. JANA KAPISTRÁNSKÉHO, KNĚZE

Z_traktátu „Zrcadlo kleriků“ od svatého Jana Kapistránského

(Pars 1, Venetiæ 1580,2)

Život řádných kleriků svítí a ozařuje druhé

Ti, kdo jsou povoláni k_službě u_oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v_němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí. Jako sůl země pro sebe i_pro druhé mají důstojně vést společný život, a jako světlo světa mají s_moudrou rozvahou osvěcovat ostatní, a tak dobře chápat, co zdůrazňoval náš nejvyšší učitel Ježíš Kristus nejen svým apoštolům a tehdejším učedníkům, ale i_všem kněžím a klerikům, kteří přijdou po nich: Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K_ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.{fnr}1{/fnr}

Opravdu, po nečistých a špinavých klericích, prosáklých špínou neřestí a zapletených do řetězů zločinů, lidé šlapou jako po nejsprostším blátě, neboť ti se už nehodí, jak se předpokládá, ani sobě ani druhým k_ničemu. Svatý Řehoř říká: „Když se někým opovrhuje pro jeho život, zbývá už jen pohrdnout i_jeho kázáním.“

Když však duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování.{fnr}2{/fnr} Ano, dvojnásobnou čest si zasluhují řádní kněží, jednak vzhledem k_jejich postavení, jednak vzhledem k_jejich osobnímu životu; jedna je časná a přechodná, druhá je duchovní a věčná. Neboť i_když bydlí na zemi a jsou spolu se všemi smrtelnými tvory podrobeni nezbytnostem přirozenosti, přece se ze všech sil snaží žít podobně jako andělé v_nebi, aby se líbili svému králi jako jeho chápaví služebníci. Proto, jako slunce vycházející světu na výšinách Božích, tak ať světlo kleriků svítí lidem, aby viděli jejich dobré skutky a velebili Otce v_nebesích.{fnr}3{/fnr}

Vy jste světlo světa.{fnr}4{/fnr} A jako zdroj světla neozařuje sám sebe, ale rozlévá své paprsky kolem a ozařuje všechno ostatní, tak vzorný život řádných a spravedlivých kleriků svítí světlem svatosti a ozařuje ty, kdo se na ně dívají. Kdo je tedy ustanoven k_tomu, aby se staral o_jiné, ať ukazuje sám na sobě, jak se mají chovat jiní v_domě Páně.

{fn:1}{r}Mt 5,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Tim 5,17{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 5,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 5,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Tim 5,17{/r}; {r}Sir 4,24{/r}; {r}2 Tim 4,2{/r}

Ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování, zaslouží si dvojnásobnou odměnu. {*} Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.

24. října

SV. ANTONÍNA MARIE KLARETA, BISKUPA

Ze spisů svatého Antonína Marie Klareta

(L’Egoismo vinto, Romæ 1869,60)

Kristova láska nás žene

Oheň Ducha Svatého naplňoval svaté apoštoly, a oni prošli celý svět. A tentýž oheň zapaluje i_apoštolské misionáře, kteří se ubírali, ubírají a budou ubírat do nejzazších krajin země, od jednoho konce světa k_druhému, aby zvěstovali Boží slovo; a tak mohou právem na sebe vztahovat výrok apoštola Pavla: Kristova láska nás žene.{fnr}1{/fnr}

Kristova láska nás podněcuje a pobízí, abychom běželi, abychom takřka letěli s_pomocí křídel svaté horlivosti. Kdo opravdu miluje, miluje Boha i_bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý, a to tím víc, čím je vyšší stupeň jeho lásky, takže čím víc plane láskou, tím víc ho žene horlivost. Jestliže tedy někdo není horlivý, svědčí to o_tom, že je láska v_jeho srdci vyhaslá. Kdo je plný horlivosti, touží po velkých věcech, dělá je a snaží se, aby byl Bůh stále více poznáván a milován a aby se mu sloužilo v_nynějším i_budoucím životě, protože tato svatá láska nemá konce. A právě tak jedná i_s_bližním: přeje si a snaží se, aby byli všichni na tomto světě spokojeni a v_nebeské vlasti aby byli šťastní a blažení; aby byli všichni spaseni; aby nikdo nezahynul navěky, neurážel Boha a ani na okamžik nezůstával v_hříchu. Vidíme to u_svatých apoštolů i_u_všech, kdo jsou ovládáni apoštolským duchem.

Říkám si: Syn neposkvrněného Srdce Mariina plane láskou a všude, kudy chodí, hoří; toužebně se ze všech sil snaží zapálit všechny lidi ohněm božské lásky. Nic ho neodradí; raduje se, když musí strádat; pouští se do namáhavé práce; ochotně bere na sebe obtíže; netrápí se, je-li pomlouván, a s_veselou myslí snáší utrpení. Nemyslí na nic jiného, než jak následovat Ježíše Krista a jak se mu stávat podobným modlitbou, prací, snášením utrpení, stálou a jedinou starostí o_Boží slávu a spásu duší.

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 5,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,8{/r}; {r}Gal 4,19{/r}

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i_vlastní život. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.

28. října

SV. ŠIMONA A JUDY, APOŠTOLŮ

Svátek

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_Janovu evangeliu

(Lib. 12,1: PG 74,707-710)

Jako poslal Otec mne, tak i_já posílám vás{fnr}1{/fnr}

Náš Pán Ježíš Kristus ustanovil zajisté světu vůdce a učitele a rozdělovatele svých božských tajemství. A těm také hned přikazuje, aby svítili jako nebeská světla a osvěcovali nejen zemi židovskou, ale všechny země, co jich je pod sluncem, a všechny lidi obývající tento svět. Má tedy pravdu ten, který říká: Nikdo si nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha.{fnr}2{/fnr} A tak před všemi ostatními povolal náš Pán Ježíš Kristus k_nejskvělejšímu apoštolátu svoje učedníky.

Blahoslavení učedníci byli sloupy a oporou pravdy.{fnr}3{/fnr} Právě o_nich říká Pán, že je poslal, tak jako on sám byl poslán Otcem. Zároveň tím také ukazuje důstojnost apoštolátu a nesrovnatelnou slávu moci, která jim byla dána, a patrně též naznačuje cestu apoštolské služby.

Neboť jestliže považoval za nutné poslat své učedníky, jako Otec poslal jeho, jak by mohlo nebýt nezbytné, aby i_jejich budoucí následovníci věděli, nač vlastně Otec Syna poslal? A právě proto řekl, když nám vysvětloval mnohotvárnost svého poslání: Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.{fnr}4{/fnr} A jindy: Sestoupil jsem z_nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.{fnr}5{/fnr} Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.{fnr}6{/fnr}

A tak když shrnul několika slovy zásady apoštolátu, říká, že je posílá tak, jako byl on sám poslán od Otce: aby si uvědomili naléhavou povinnost volat hříšníky k_pokání i_uzdravovat nemocné na těle i_na duchu a při plnění svého poslání rozhodně nejít za svou vůlí, ale hledat vůli toho, který je poslal, a pokud jen lze, zachraňovat svým učením svět. Jak velice o_to všechno svatí apoštolové usilovali, nebude nesnadné zjistit: stačí číst Skutky apoštolů a listy svatého Pavla.

{fn:1}{r}Jan 20,21{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 5,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Tim 3,15{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 9,13{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 6,38{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 3,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 15,16.8{/r}

Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek. {*} Váš užitek ať je trvalý.

Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce. {*} Váš užitek ať je trvalý.

29. října

Bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice

Památka (v_brněnské diecézi)

Z_prvního dopisu blahosl. Marie Restituty Kafkové po oznámení rozsudku smrti, 1. listopadu 1942

Odpusťte pronásledovatelům

Po mém odsouzení píši první, a zřejmě také poslední dopis. Moje dobrá sestro představená, všechny víte, jak zní rozsudek, neboť sestra Longina a Asella, stejně jako Vally a Anna, byly u_soudních přelíčení a určitě vás vyrozuměly.

Moje dobrá sestro představená, ze srdce mě mrzí, že vám a všem našim sestrám způsobuji takovou bolest, ale netrapte se, neboť co Bůh činí, dobře činí. Nejsem si vědoma žádné viny, a když musím odevzdat svůj život, přináším tuto oběť ráda, neboť doufám, že naleznu milostivé přijetí u_svého Pána. Dnes, o_slavnosti Všech svatých, kdy mě můj Spasitel nechává nazírat své oslavené rány, ho prosím, aby mě brzy přiřadil ke svému zástupu.

Milá sestro představená, prosím, odpusťte mi Všechny starosti a utrpení, které jsem vám způsobila, prosím také všechny sestry o_odpuštění, nezapomeňte na mě ve svých modlitbách, hodně se modlete za šťastnou hodinku mé smrti a o_pokoj pro moji duši. Tisíckrát „Pán Bůh zaplať“ vám, milá sestro představená, za vaši lásku a vše dobré, co mi bylo skrze vás uděleno, stejně i_všem milým sestrám.

Všem, kteří se podíleli na mém odsouzení, jsem ze srdce odpustila; kéž by mi milý Bůh za to daroval duše. Prosím, nikomu nic nevyčítejte, ale odpusťte z_celého srdce tak, jak to činím já.

Milá sestro představená, 25. října jsem psala matce generální představené dopis na rozloučenou, ačkoli jsem tehdy ještě doufala, že se k_vám brzy vrátím. Pero však nechtělo psát nic jiného. A tak, budu-li moci psát ještě jednou, napíši naposledy oběma sestrám Vally a Anně. Obě ode mne srdečně pozdravujte. Třeba vás všechny, milá sestro představená, ještě jednou uvidím. Budu se těšit, každou středu je návštěvní den, snad můžete dát ostatním zprávu.

Žádné dopisy jsem nedostala, ani z_Mödlingu, ani z_domova, ani od Anny. Zdali je obdržím, nevím. Velmi mě to mrzí kvůli pohlednici, kterou mně Anna poslala, jak mi při mé návštěvě vyprávěla. Snad se zde můžete pozeptat.

Moje milá sestro představená, pozdravujte prosím všechny mé milé známé, ať nepláčí, ale spíše se za mě modlí, především sestru Agnes s_jejími malými sestrami. Jim a všem patří nejvřelejší „Pán Bůh zaplať“, všechna jména nemohu vypisovat, protože mi chybí papír, ale nikoho nezapomínám a prosím, abyste na mě taky nezapomněli.

Nuže, milá sestro představená, ještě jednou tisíceré díky za všechno. Zdravím vás a všechny sestry z_celého srdce, nezapomeňte na mne prosím v_modlitbě, též matce generální a sestrám celé naší kongregace „Pán Bůh zaplať“ za vše. V_Ježíšově Srdci jsem s_vámi stále spojena.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Hle, Bůh je můj zachránce, {*} Pán je má síla a statečnost.

Pán je můj pomocník, co mi může udělat člověk? {*} Pán je má síla a statečnost.

31. října

Sv. Wolfganga, biskupa

Ze „Života svatého Wolfganga“

(Othlon, Vita S. Wolfgangi, 29: MGH, Scriptores, IV, p.538)

Rád dám sám sebe i_všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy

Z_mnoha zbožných Wolfgangových činů je třeba uvést i_to, co tento Boží služebník vykonal pro kmen Čechů. Tento kmen totiž nedávno před tím přijal křesťanskou víru a odvrhl, byť liknavě, bohaprázdné modly, ale vůbec nevěděl, jak by katolické náboženství uskutečňoval, neboť mu scházel pastýř.

Ale císař Ota II., přední pěstitel svatého náboženství, byl požádán slavným vévodou Jindřichem a dalšími věřícími, aby dílo, s_kterým se u_tohoto kmene započalo, pro lásku Boží královskou mocí dovršil. S_těmito prosbami císař rád souhlasil. Ale poněvadž česká provincie byla farností řezenské diecéze, nemohl to provést, leč s_podporou jejího biskupa. Proto vyslal k_biskupovi poselstvo s_žádostí, aby náhradou za tuto farnost přijal statky a dovolil v_Čechách založit biskupství.

Tu se muž Boží nesmírně zaradoval z_toho, co mu bylo řečeno a svolal své přední rádce žádaje od nich radu, jak by měl císaři vhodně odpovědět. Když mu jednohlasně radili, aby této žádosti nevyhověl, řekl: „Vidíme, že se pod zemí té provincie skrývá vzácná perla, a nezískáme ji, leda za tu cenu, že prodáme, co nám patří.{fnr}1{/fnr} Poslyšte proto, co pravím. Hle, já rád dám sám sebe i_všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy, aby tamější církev byla posílena.“ To řekl a vzkázal císaři, že souhlasí. Když nastal čas uskutečnit dohodnutou směnu, vyhověl s_takovou ochotou, že sám sestavil listinu privilegia.

{fn:1}Srov. {r}Mt 13,44-46{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 5,2.3-4{/r}; {r}Tit 1,7{/r}

Paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled: ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. {*} Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Církevní představený je přece Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný: ne domýšlivý, ne lačný špinavého zisku. {*} Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky