ZÁŘÍ

3. září

Sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve

Památka

Z_homilií svatého Řehoře Velikého na Ezechiela

(Lib. 1,11,4-6: CCL 142,170-172)

{p}

Z_lásky ke Kristu se nešetřím, když hlásám jeho slovo

Synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům.{fnr}1{/fnr} Stojí za zmínku, že Bůh toho, koho posílá kázat, nazývá strážným. Strážný totiž vždycky stojí na vyvýšeném místě, aby viděl už zdaleka, co se blíží. A každý, kdo je ustanoven strážným lidu, má být na výši svým životem, aby mohl tím, že vidí dopředu, pomáhat druhým.

Jak je mi těžké to říkat. Vždyť těmito slovy soudím sám sebe, neboť nekážu tak, jak bych měl, a pokud přece jen tak kážu, můj život tomu neodpovídá.

Nepopírám svou vinu, vidím svou tupost a nedbalost. Snad už pro toto vyznání viny dosáhnu u_milosrdného soudce uznání. Když jsem byl v_klášteře, dovedl jsem zdržovat svůj jazyk od všech planých řečí a téměř stále upínat svou mysl k_modlitbě. Ale od té doby, co jsem vzal na sebe břemeno pastýřské služby, nemůže být duch ustavičně usebrán, protože se musí zabývat mnoha záležitostmi.

Jsem nucen projednávat záležitosti církevních obcí a hned zase klášterů; často musím posuzovat život a činy jednotlivců; hned se zase musím zabývat nějakými občanskými věcmi; hned zase naříkat nad vražedným vpádem barbarů a bát se vlků, číhajících na svěřené stádo; hned zase učinit opatření, aby nezůstali bez prostředků ti, kdo jsou vázáni řeholními pravidly; tu zase s_klidnou myslí snášet nějaké lupiče, a jindy se jim naopak postavit na odpor a přitom se snažit zachovat lásku.

Když je mysl tak rozptýlená a rozpolcená a musí věnovat pozornost tolika a tak důležitým věcem, kdy se má vrátit do sebe, aby se cele soustředila ke kázání a neopouštěla službu hlásání slova? A protože mě mé postavení často přivádí do styku se světskými lidmi, povoluji někdy v_kázni jazyka. Neboť jestliže nad sebou stále přísně bdím, jsem si vědom toho, že slabší přede mnou utíkají a já je nikdy nepřitáhnu k_tomu, k_čemu bych chtěl. Proto často trpělivě poslouchám i_jejich zbytečné řeči. Protože však i_já jsem slabý, stane se, jsem-li na chvíli zatažen do planého povídání, že pak sám začnu rád mluvit o_tom, co jsem na začátku nechtěl ani slyšet; a tak do čeho se mi nechtělo spadnout, v_tom potom ležím docela rád.

Co jsem to tedy za strážného, když nestojím na hoře, kde mám konat svou službu, ale dosud ležím v_údolí slabosti? Ale stvořitel a vykupitel lidského pokolení je mocný; on může mně nehodnému dát, aby byl můj život na výši a moje kázání bylo účinné. Vždyť z_lásky k_němu se nešetřím, když hlásám jeho slovo.

{fn:1}{r}Ez 3,17{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ze studnice Písma svatého čerpal poznání, jak správně jednat a žít ve spojení s_Bohem, vštěpovat tyto zásady národům, a tak je zavlažovat živou vodou evangelia. {*} I_když zemřel, stále ještě mluví.

Orlím zrakem pronikal do podstaty věcí a s_láskou pečoval o_velké i_malé. {*} I_když zemřel, stále ještě mluví.

7. září

Sv. Melichara Grodeckého, kněze a mučedníka

Z_věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi

(Lumen gentium, nn. 42.49.50)

{p}

Pronásledování církvi nikdy nebudou chybět

Ježíš, Syn Boží, projevil svou lásku k_nám, když za nás obětoval svůj život; proto nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za něho a za své bratry.{fnr}1{/fnr} Už od prvopočátku jsou a stále budou někteří křesťané voláni, aby přede všemi, zejména před pronásledovateli, podali toto největší svědectví lásky. Mučednictvím se učedník připodobňuje svému Mistru, který dobrovolně přijal smrt pro spásu světa, a ztotožňuje se s_ním v_prolití krve, proto si církev mučednictví váží jako vynikajícího daru a vrcholného důkazu lásky. Je to sice dopřáno jen malému počtu, ale všichni mají být připraveni vyznat Krista před lidmi a následovat ho cestou kříže v_pronásledováních, která církvi nikdy nebudou chybět.

Všichni křesťané jsou tedy povoláni a zavázáni, aby usilovali o_svatost a dokonalost podle svého stavu. Neboť všichni, kdo náležejí Kristu a mají jeho Ducha, vytvářejí jednu církev a v_Kristu jsou navzájem spojeni.{fnr}2{/fnr} Jednota těch, kdo putují po této zemi, s_bratry, kteří už zesnuli v_pokoji Kristově, se nijak nepřerušuje, ba podle stálé víry církve se ještě posiluje vzájemným sdílením duchovních hodnot.

Církev vždycky věřila, že Kristovi apoštolové a mučedníci, kteří prolitím krve vydali nejvyšší svědectví víry a lásky, jsou s_námi v_Kristu těsně spojeni. A proto je zvlášť vřele uctívala stejně jako blahoslavenou Pannu Marii a svaté anděly a zbožně si vyprošovala jejich přímluvu.

{fn:1}Srov. {r}1 Jan 3,16{/r}; srov. {r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 4,16{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 15,18-19.20{/r}

Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás. {*} Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří.

Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i_vás. {*} Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co mu patří.

8. září

Narození Panny Marie

Svátek

HYMNUS

Raduj se, všechno stvoření,

zvláště lidské pokolení,

měj radost a potěšení

z_Mariina narození.

To je ta předrahá Panna,

nade všechny požehnaná,

Bohem Otcem vyvolená,

Duchem Svatým posvěcená.

Ona je ta hvězda mořská,

ona je brána nebeská,

utěšená rozkoš rajská,

královna nebeská, zemská.

Ta když se nám narodila,

všechen svět obveselila,

neb se blížilo spasení,

všeho světa vykoupení.

A z_jejího narození

je v_nebi obveselení:

Božího Syna andělé

spolu dnes chválí vesele.

Proto i_my zde na zemi

s_věrnými křesťany všemi

v_Duchu potěšení mějme,

čest, chválu Bohu vzdávejme.

Abychom s_Marie Synem,

s_Jezu Kristem, naším Pánem,

na věky věků bydleli

a v_nebesích radost měli.

Když pak se naplnila doba,

užasli v_slzách starci oba

nad sněhobílou lilií,

jež vykvetla z_nich, suchých kmenů.

Děťátko jako mořskou pěnu

pojmenovali Marií.

Kdo dítko spatří, každý žasne.

Ten zvláštní mír, ty oči jasné,

až úzko do nich pohledět!_–

Tak říkají. A žádný neví,

že v_srdci malé spící Evy

bdí nedotčen ten jitřní svět,

jak stvořen kdys. A hadi hříchu

s_hrůzou se vyhýbají tichu,

v_němž jako perla v_ulitě

lilie Páně ukryta je.

Ó, zpěvuplné ticho ráje,

zatají dech – a slyší tě!

Z_první knihy Mojžíšovy

{r:Gn}3,9-20{/r}

{p}

Trest za hřích a příslib spásy

{v}3,9{/v}Hospodin Bůh zavolal na člověka a řekl mu: „Kde jsi?“ {v}10{/v}On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v_zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, proto jsem se skryl.“ {v}11{/v}(Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z_něhož jsem ti zakázal jíst!“ {v}12{/v}Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z_toho stromu, a tak jsem jedl.“

{v}13{/v}Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“

{v}14{/v}Tu řekl Hospodin Bůh hadovi:

„Protože jsi to udělal, buď zlořečený

mezi všemi krotkými i_divokými zvířaty.

Budeš se plazit po břichu

a žrát prach po všechny dny svého života.

{v}15{/v}Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou,

mezi potomstvem tvým a jejím.

Její potomstvo ti rozdrtí hlavu,

zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“

{v}16{/v}Ženě řekl:

„Rozmnožím útrapy tvých těhotenství;

v_bolestech budeš rodit své děti,

ale přece budeš toužit po muži,

a on ti bude vládnout.“

{v}17{/v}A člověku řekl:

„Protože jsi uposlechl hlasu své ženy

a jedl jsi ze stromu,

z_něhož jsem ti výslovně zakázal jíst:

Zlořečená buď země kvůli tobě,

s_námahou se z_ní budeš živit po celý svůj život.

{v}18{/v}Trní a bodláčí ti bude plodit,

musíš se živit polními rostlinami.

{v}19{/v}V_potu tváře budeš jíst chléb,

dokud se nevrátíš do hlíny,

vždyť jsi z_ní byl vzat.

Ano, jsi prach a do prachu se vrátíš.“

{v}20{/v}Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Přišla na svět zaslíbená žena: {*} skrze ni se věřícím zjevil původce spásy, její slavný život vydal světu světlo.

S_vírou a vděčností slavíme dnes svátek jejího narození. {*} Skrze ni se věřícím zjevil původce spásy, její slavný život vydal světu světlo.

Z_promluv svatého Ondřeje Krétského, biskupa

(Oratio 1: PG 97,806-810)

{p}

Co je staré, pominulo, a všecko se stalo novým

Cíl Zákona je Kristus.{fnr}1{/fnr} Zároveň totiž od Zákona odvádí, a přivádí k_jeho duchu. Neboť dovršení Zákona spočívá v_tom, že sám Zákonodárce po uskutečnění a dokončení všeho převedl literu Zákona v_ducha. Všechno v_sobě obnovil a podle Zákona žil v_milosti: Zákon si podrobil, milost přijal v_ladný řád. Nesmísil a nespojil, co bylo vlastní Zákonu, s_tím, čím se vyznačuje milost, ale přímo božským způsobem proměnil všechno těžké, otrocké a nesvobodné v_to, co je lehké a svobodné, abychom už nežili v_otroctví, podrobeni prvopočátkům světa,{fnr}2{/fnr} jak říká apoštol Pavel, abychom už nebyli otrockým jhem podrobeni liteře Zákona.

To je vskutku vrchol dobrodiní, které nám Kristus prokázal, to je zjevení skrytého tajemství, to je překročení hranic přirozenosti: Bůh i_člověk, zbožštění přijatého člověčenství. Bylo tedy nejvýš potřebné, aby tento skvělý a nade všechno znamenitý Boží příchod k_lidem měl nejvýš radostný vstup, kterým k_nám přichází veliký dar spásy. A to právě je tato slavnost, kořenící v_narození Bohorodičky a vyúsťující a vrcholící z_Boží vůle ve spojení Slova s_tělem. A tak se rodí Panna, živí se mateřským mlékem a utváří se a připravuje, aby se mohla stát matkou Krále všech věků, Matkou Boží.

A pro nás z_toho vyplývá dvojí zisk: jsme přiváděni k_pravdě a vzdalováni od otrockého života podle litery Zákona. Ale jak to? Jakým způsobem se to děje? Stín konečně ustupuje, neboť přichází světlo, a milost přináší do světa svobodu místo mrtvé litery Zákona. A tajemství této slavnosti znamená rozhraní těchto skutečností, naznačujíc a předznamenávajíc pravdu, která nastupuje, a nahrazujíc staré novým.

Nuže ať zpívá a plesá všechno stvoření, každý ať přispěje k_radosti svátku. Nebešťané i_pozemšťané ať dnes vystrojí společnou slavnost, všechno na zemi i_nad zemí ať se spojí a slaví svátek. Neboť Stvořiteli všech věcí byla dnes v_jeho tvoru zbudována svatyně, nové stvoření, a důstojně se chystá být novým příbytkem svého Tvůrce.

{fn:1}{r}Řím 10,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gal 4,3.9{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

S_úctou a zbožností slavíme narození ustavičné Panny, Boží Rodičky Marie; {*} její svatý život je slávou celé církve.

Celým srdcem oslavujme Krista v_den svátku jeho přeslavné Matky. {*} Její svatý život je slávou celé církve.

9. září

Sv. Petra Klavera, kněze

Z_dopisů svatého Petra Klavera, kněze

(Epist. diei 31 maii 1627: A. Valtierra, S.I., San Pedro Claver, Cartagena, 1964, pp. 140-141)

{p}

Ubohým přinášet radostnou zvěst, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění

Včera, 30. května roku 1627, o_svátku Nejsvětější Trojice, vystoupilo z_ohromné lodi množství černochů přivlečených od afrických řek. Běželi jsme k_nim a každý ve dvou koších jsme jim přinášeli kdoulová jablka, citrusové plody, sladké pečivo a všelicos jiného. Přišli jsme k_jejich chatrčím a připadalo nám, že jsme vstoupili do nějaké druhé Guineje. Museli jsme se prodírat středem zástupu, abychom se dostali k_nemocným. Těch bylo obrovské množství a leželi na vlhké, vlastně spíš blátivé zemi. Aby to mokro nebylo příliš velké, měl kdosi nápad posypat zemi úlomky tašek a cihel. Tam tedy byli nemocní nadmíru nepohodlně uloženi; nepohodlně nejen pro vlhkost, ale především proto, že byli nazí a nechránil je žádný šat.

Odložili jsme proto pláště a ze skladu zboží jsme nanosili všecko, co tam bylo po ruce pro stlučení paland. Tak jsme připravili místo, na které jsme posléze shromáždili všechny nemocné, které jsme tam pronesli skrze oddíly. Nato jsme je rozdělili do dvou skupin: k_jedné přistoupil můj druh s_tlumočníkem, ke druhé jsem šel sám. Byli tam dva nemocní černoši spíš mrtví než živí. Byli už prochladlí a málem nebylo možno na jejich žilách nahmatat tep. Pomocí střešních tašek jsme nahrnuli žhavé uhlí a přinesli je doprostřed, do blízkosti umírajících. Pak jsme do toho ohně vhodili různé vonné byliny, kterých jsme s_sebou měli dva plné měšce, a úplně jsme je nyní spotřebovali. Potom jsme pomocí našich plášťů naháněli teplý a oživující vánek; oni sami totiž nic takového nemají a od jejich pánů bychom to marně žádali. Potom se zdálo, že se jim vrací tělesné teplo a dech života. Bylo vidět, s_jakou radostí v_oku nás sledují.

Oslovili jsme je tímto způsobem, nikoli slovy, ale rukama a skutky. Pro ty totiž, kdo byli přesvědčeni, že jsme je sem přinesli, aby byli snědeni, by jakákoli jiná řeč byla dočista marná. Sedli jsme si pak k_nim nebo klekli a vínem jsme jim omývali obličeje a těla a snažili jsme se je rozveselit milými slovy a přirozenými prostředky, které mohou nemocné nějak potěšit.

Až pak jsme přikročili k_výkladu křestního katechismu, zejména podivuhodných účinků křtu na tělo i_duši. Jakmile jejich odpovědi na naše otázky ukázaly, že to dostatečně pochopili, přešli jsme k_prohlubování nauky, totiž k_učení o_jediném Bohu vyměřujícím každému člověku odměnu a trest podle toho, co si zaslouží, a pokračovali jsme dále. Vybídli jsme je, aby vzbudili lítost a dali najevo, že se zříkají svých hříchů. A konečně, když se zdálo, že jsou dost připraveni, vykládali jsme jim o_tajemství Trojice, i_o_vtělení a umučení Páně: ukázali jsme jim obrázek ukřižovaného Krista, jak z_jeho ran stékají potůčky krve do křestní vody, a začali jsme jim předříkávat v_jejich mateřštině úkon lítosti.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 25,35.40{/r}; {r}Jan 15,12{/r}

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. {*} Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

To je mé přikázání: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. {*} Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

10. září

Bl. Karla Spinoly, kněze a mučedníka

Z_dekretu 2. vatikánského sněmu o_misijní činnosti církve

(Ad gentes, nn. 7.8.5)

{p}

Často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů

I_když lidi bez vlastní viny neznající evangelium může Bůh různými cestami, známými jen jemu, přivést k_víře, bez níž se mu nelze líbit,{fnr}1{/fnr} přece připadá církvi povinnost{fnr}2{/fnr} a zároveň i_svaté právo hlásat evangelium.

Tím, že církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o_tom, co člověk je a k_čemu všemu je povolán. Vždyť Kristus je počátek a vzor obnoveného lidství, po kterém všichni touží, prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a duchem pokoje. Pro Krista a církev, která o_něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v_žádném případě nemůže Krista a církev považovat za cizí.

Církev tedy uskutečňuje své poslání tím, že se poslušna Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého účinně projevuje každému člověku a všem národům, a tak je příkladem života; kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti přivádí k_víře, svobodě a Kristovu pokoji. Takže se jim otvírá volná a bezpečná cesta k_plné účasti na Kristově tajemství.

Toto poslání je pokračováním a dějinným rozvíjením poslání samého Krista, který byl poslán hlásat radostnou zvěst chudým. Proto musí jít církev pod vedením Ducha Svatého cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k_smrti, nad níž zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Právě toutou cestou kráčeli v_naději všichni apoštolové a mnohým soužením i_utrpením doplňovali to, co zbývá vytrpět do plné míry utrpení Kristových pro jeho tělo, kterým je církev.{fnr}3{/fnr} A často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žid 11,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 9,16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Kol 1,24{/r}.{/fn} {fn:4}Tertulián, Apologeticum 50,13: PL 1,534.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1,29.30{/r}; srov. {r}1 Sol 2,8{/r}

Dostalo se vám té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.

Tak jsem po vás toužil, že bych vám nejraději nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i_vlastní život. {*} Podstupujte stejný zápas, jaký jste viděli, že jsem podstupoval já.

12. září

Jména Panny Marie

Z_homilií svatého Bernarda, opata, obsažených v_pojednání „Chvály panenské Matky“

(Hom. 2, 17, 1-33: SCh 390, 1993, 168-170)

{p}

Při každé příležitosti mysli na Marii a vzývej ji

A ta panna se jmenovala Maria,{fnr}1{/fnr} říká evangelista. Pohovořme si trochu i_o_tomto jménu, jež se prý překládá „hvězda mořská“ a velice případně se hodí pro Matku a Pannu Marii. Nanejvýš přiléhavě se totiž Maria přirovnává k_hvězdě: neboť jako hvězda vysílá svůj paprsek bez vlastní újmy, tak Panna Maria bez porušení porodila Syna. Paprsek nezmenšil nikterak jas hvězdy, Syn nezmenšil neporušenost Panny.

Maria je vznešená hvězda vyšlá z Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i_zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla povýšena nad toto velké a rozsáhlé moře.

Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů, než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k_hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k_hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k_Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii!

V_nebezpečích, v_úzkostech, v_pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v_srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k_tobě milostivá, dojdeš k_cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta panna se jmenovala Maria.{fnr}2{/fnr}

{fn:1}{r}Lk 1,27{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Sir 24,27-28{/r} (řec. 24,20); {r}Lk 1,27{/r}

Vzpomínka na mě je nad med sladší, mít mě je nad plástev medu. {*} Jméno té panny je Maria.

Moje památka trvá po všechny věky. {*} Jméno té panny je Maria.

13. září

Sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve

Památka

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého

(Ante exsilium, nn. 1-3: PG 52,427-430)

{p}

Pro mě život je Kristus a smrt ziskem

Dotírají na nás přívaly a hrozivé bouře. Ale nebojíme se, že nás zaplaví, protože stojíme na skále. Ať sebevíc zuří moře, skálu neroztříští, ať sebevíc se zdvihá vlnobití, Ježíšovu lodičku nezatopí. A tak se ptám: Čeho bychom se báli? Snad smrti? Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.{fnr}1{/fnr} Nebo snad vyhnanství? Nu řekni! Hospodinu náleží země i_to, co je na ní.{fnr}2{/fnr} Nebo že nám propadne majetek? Nic jsme si na svět nepřinesli a určitě si odtud také nic nebudeme moci odnést.{fnr}3{/fnr} Takže nic nedbám toho, čím hrozí tento svět, a co mi nabízí, je mi k_smíchu. Z_chudoby strach nemám, nejsem chtivý bohatství. Smrti se nebojím, žít netoužím, leda pro vaše dobro. Právě proto vám připomínám, co se děje, milovaní, a prosím vás, abyste neztráceli naději.

Což neslyšíš, jak Pán říká: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich?{fnr}4{/fnr} A že by nebyl tam, kde je tolik lidí spojeno poutem lásky? Mám přece jeho záruku. Nebo snad spoléhám na vlastní síly? Mám to od něho černé na bílém. O_to se mohu opřít, na to se mohu spolehnout, tady vždycky najdu klidný přístav. Byť se otřásá celý svět, já vlastním jeho přípis, čtu si jeho slova, v_nich mám své hradby a svou stráž. Jaká že jsou to slova? Já jsem s_vámi po všechny dny až do skonání světa!{fnr}5{/fnr}

Kristus je se mnou, koho bych se bál? Aťsi proti mně běsní přívaly vod, a třeba celé moře, třeba i_hněv mocných; nic z_toho pro mě nemá větší cenu než pavučina. A kdyby mě tu nezdržovala vaše opravdová láska, hned dnes bych se nezdráhal jít jinam. Vždycky si totiž říkám: Pane, buď vůle tvá.{fnr}6{/fnr} Udělám, ne co chce tenhle nebo tamten, ale co chceš ty. V_tom je má pevnost, má nepřístupná skála, má spolehlivá opora. Chce-li to Bůh, budiž. Chce-li, abych tady zůstal, díky mu. A chce-li snad, abych byl kdekoli jinde, zase mu děkuji.

A všude, kde jsem, jste také vy, všude, kde jste vy, jsem i_já, neboť jsme jedno tělo a tělo patří k_hlavě jako hlava k_tělu. Dělí nás vzdálenost, ale spojuje láska, a tak ani smrt nás nemůže rozdělit. A kdyby třeba i_mé tělo umřelo, má duše bude žít a bude myslet na svůj lid.

Vy jste moji spoluobčané, moji otcové, bratři a synové, vy jste mé údy a mé tělo, vy jste mé světlo, mnohem dražší než světlo pozemské, než slunce. Však také, co pro mě může znamenat sluneční paprsek proti vaší lásce? Jeho záře je sice pro můj pozemský život užitečná, ale vaše láska je mou korunou pro budoucnost věčnou.

{fn:1}{r}Flp 1,21{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 24 (23),1{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Tim 6,7{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 18,20{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 28,20{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 6,10{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 2,9-10{/r}; {r}Žid 13,6{/r}; {r}Žl 27 (26),1{/r}

Kvůli evangeliu trpím, dokonce jako zločinec v_poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Všechno snáším kvůli vyvoleným. {*} Pán je můj pomocník. Co mi může udělat člověk?

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? {*} Pán je můj pomocník. Co mi může udělat člověk?

14. září

Povýšení svatého kříže

Svátek

HYMNUS

Všem křesťanům k_potěšení,

nepřátelům k_zahanbení

svatý kříž je vyvýšený,

na němž Pán byl umučený.

Všichni vděčně hleďme ctíti

toho, který ráčil pníti

pro nás na tom kříži svatém,

trpěl pod Pontským Pilátem.

To nám jistě k_hanbě není,

ale k_věčnému spasení,

proto se v_tom kříži chlubme,

nésti jej ochotni buďme.

S_církví pějme v_každé době:

Kriste, klaníme se tobě,

neboť skrze kříž a smrt svou

zachránils nás před smrtí zlou.

Společně tebe žádáme,

s_pokorou k_tobě voláme:

Rač nás pro svou smrt spasiti,

znamením kříže chrániti.

A když pak bude nejtíže,

pomoz všem nosičům kříže,

ať na tebe vzpomínáme,

tvou smrt na paměti máme.

Kříže tvého povýšení

ať je i_pro nás znamení:

kdo jsou s_tebou křižováni,

dojdou s_tebou zmrtvýchvstání.

Chválou boje vítězného

nyní ať náš jazyk zní

a nechť kříže vítězného

slaví triumf vznešený,

že zvítězil světa všeho

Vykupitel zmučený.

Nad praotcem podvedeným

sám Tvůrce se slitoval,

vždyť jablka soustem jedním

svůj rod smrti zaprodal.

I_určil Pán cílem předním,

by strom kletbu stromu sňal.

Toto dílo k_naší spáse

žádal si sám věcí řád,

aby dávný lhář a zrádce

byl do vlastní léčky jat

a nám lékem ten strom stal se,

z_kterého nás uštkl had.

Proto když se dovršila

plnost času svatého,

poslán je z_Otcova sídla

světa Tvůrce, kterého

Panna tělem obdařila

z_lůna nedotčeného.

Když věk šesti pětiletí

Beránek už naplnil,

rád jde muky vytrpěti,

vždyť proto se narodil,

hle, už pní na stromu sněti,

kam k_oběti přibit byl.

Otci, Synu buď táž sláva,

táž Duchu, jenž těší nás,

ať se ti táž úcta vzdává,

Trojice, po všechen čas,

vždyť tvá milost neustává

chránit nás, jež spasilas. Amen.

Ant. 1Hle, Kristův kříž! Prchněte, nepřátelské moci! Zvítězil lev z_Judova kmene, Davidův potomek, aleluja.

Ant. 2Křížem začíná Kristova vláda, před ním se skloň každé koleno na nebi i_na zemi, aleluja.

Ant. 3Svatý kříži, ty jediný jsi byl hoden nést Krále a Pána nebe, aleluja.

Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada,

tak musí být vyvýšen Syn člověka.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}2,19 – 3,7.13-14{/r}; {r:Gal}6,14-16{/r}

{p}

Sláva kříže

{v}2,19{/v}Já, Pavel, skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s_Kristem jsem ukřižován. {v}20{/v}Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. {v}21{/v}Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k_ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

{v}3,1{/v}Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! {v}2{/v}Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? {v}3{/v}To jste tak pošetilí? Začali jste duchem, a teď končíte tělem? {v}4{/v}Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V_tom případě by to ovšem bylo nadarmo. {v}5{/v}Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? {v}6{/v}Je tomu jako s_Abrahámem! ‚Uvěřil Bohu a to mu bylo uznáno za spravedlnost.‘ {v}7{/v}Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou (pravé) Abrahámovy děti.

{v}13{/v}Kristus nás vykoupil z_té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v_Písmu: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘ {v}14{/v}Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený (dar): Ducha (svatého).

{v}6,14{/v}Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. {v}15{/v}Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. {v}16{/v}A na všechny, kdo se v_jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Gal 6,14{/r}

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v_něm je naše naděje, život a vzkříšení, {*} skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Kříž znamenal smrt, ale stal se nám stromem života. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Z_promluv svatého Ondřeje Krétského, biskupa

(Oratio 10 in Exaltatione sanctae crucis: PG 97,1018-1019.1022-1023)

{p}

Kříž je slávou a vyvýšením Kristovým

Slavíme svátek kříže, který zahnal naše temnoty a vrátil nám světlo. Slavíme svátek kříže a spolu s_Ukřižovaným se nám dostává povýšení, takže pod námi zůstává země s_našimi hříchy a získáváme nebe. Tolik toho má v_moci kříž, a kdo má kříž, má poklad. A právem jsem nazval pokladem to, co je ze všech dobrých věcí vskutku a vpravdě nejkrásnější, neboť v_kříži a skrze něj byla obnovena naše spása, na něm veškerá naše spása spočívá.

Bez kříže by totiž nebyl ukřižovaný Kristus, bez kříže by nebyl Život přibitý na dřevo. A kdyby život nebyl přibitý na kříž, nevytryskly by z_Kristova boku prameny nesmrtelnosti, krev a voda, smíření světa, a dlužní úpis hříchu by nebyl zničen,{fnr}1{/fnr} nebyli bychom propuštěni na svobodu, neokoušeli bychom z_ovoce stromu života, neotevřel by se nám ráj. Bez kříže by nebyla přemožena smrt, peklo by nebylo připraveno o_moc nad námi.

Nuže, veliký a vzácný je kříž. Je veliký, protože veliké je množství dobra, které způsobil, tím větší, čím více dobra přísluší Kristovým divům a jeho utrpení; a je vzácný, protože je znamením umučení Božího Syna i_znamením jeho vítězství: je znamením smrti, kterou na sebe na kříži za nás dobrovolně vzal, a znamením vítězství, neboť jím byl sražen ďábel a přemožena smrt, brány pekelné byly vyvráceny a celému světu byla přinesena spása.

Tento kříž sluje také Kristovou slávou a Kristovým povýšením. On je ten vytoužený kalich a dovršení všech utrpení, která pro nás Kristus vytrpěl. Že kříž skutečně je slávou Kristovou, to slyšíme z_jeho vlastních úst: Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v_něm; ano, hned ho oslaví.{fnr}2{/fnr} A také: Oslav mě, Otče, slávou, kterou jsem měl u_tebe dříve, než byl svět.{fnr}3{/fnr} A jinde: Otče, oslav své jméno. A ozval se hlas z_nebe: Oslavil jsem a ještě oslavím.{fnr}4{/fnr} Naznačoval tím slávu, která vzešla pak z_kříže.

A že je kříž také Kristovým vyvýšením, to opět potvrzují jeho vlastní slova: Až budu vyvýšen, potáhnu všechny k_sobě.{fnr}5{/fnr} Vidíš tedy, že slávou a vyvýšením Kristovým je kříž.

{fn:1}Srov. {r}Kol 2,14{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 13,31{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 17,5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 12,28{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 12,32{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Slavný kříži, na tobě visel Kristus, vydaný za naši spásu. {*} Na tobě byl vykoupen svět krví našeho Pána.

Buď pozdraven, kříži, Kristovým tělem jsi byl posvěcen a jeho údy ozdoben jako drahokamy. {*} Na tobě byl vykoupen svět krví našeho Pána.

PRO VIGILII: Ant. Svatý kříži, podivuhodné znamení spásy, Kristus svou krví na tobě prolitou zlomil pýchu starého nepřítele a z_jeho moci vysvobodil celý svět. Aleluja.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}12,31-36a{/r}

{p}

Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k_sobě

Ježíš řekl zástupu: {v}31{/v}„Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen.

{v}32{/v}A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k_sobě.“ {v}33{/v}Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

{v}34{/v}Lidé mu namítli: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstane naživu navždy; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“

{v}35{/v}Ježíš jim řekl: „Už jen krátký čas je mezi vámi světlo. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

{v}36{/v}Dokud máte světlo, věřte v_to světlo, abyste byli syny světla.“

15. září

Panny Marie Bolestné

Památka

HYMNUS

Sedmero tvých bolestí,

Maria, když rozvažuji,

s_tebou nésti žalosti,

s_tebou trpěti si přeji.

Anna to prorokuje,

že tvoje srdce meč projde,

Simeon oznamuje,

že tvá bolest velká bude.

Pláčeš a naříkáš,

jsouc plná bolesti,

dej nám pocítiti

hořkost tvé žalosti.

Ty vidíš, že se blíží

Syna tvého umučení,

a poslední na kříži

jeho slyšíš promluvení,

po smrti pak bok jeho

vidíš kopím otevřený

a jak krev s_vodou z_něho

teče hojnými prameny.

To tvé zarmoucení

srdce mé proniká

a nad tvou žalostí

má duše naříká.

Tiše u_hrobu sedíš

jak osamělá hrdlička,

vzdychajíc k_nebi hledíš

a oplakáváš Synáčka,

slzami hrob vykrápíš,

v_němž jsi Krista pochovala,

tak velice se trápíš,

protožes jej milovala.

Ach, popřej nám, Panno,

s_tebou zde kvíliti

a smrt Syna tvého

vždy v_paměti míti.

Nuže, Matko, lásky zdroji,

dej, ať bol mne s_tebou spojí,

ať jej s_tebou prožívám;

dej, ať láskou vzplanout mohu

k_trpícímu Kristu Bohu,

ať se jemu podobám!

Svatá Matko, vroucně prosím,

dej, ať v_hloubi srdce nosím

živé stopy svatých ran,

na bolestech Syna tvého,

pro mé hříchy zmučeného,

ať i_mně je podíl dán!

Dej, ať ráda duše strádá,

s_Kristem snášet muka žádá,

denně, pokud budu žít;

vedle kříže s_tebou státi,

spolu s_tebou věrně lkáti,

Syna tvého usmířit!

Panno panen, jasná Paní,

dej mi ve svém slitování

druhem tvého žalu být;

v_každé době blízký tobě,

ať smrt Páně nesu v_sobě,

z_jeho ran ať umím žít.

Nebo:

To nejsou staletí, co tepe_–

vteřiny jsou to! Hluché, slepé,

jež buchot kladiv počítá.

Ty ještě stojíš? Palmo přímá,

s_očima světu zavřenýma,

v_kamennou bledost ukrytá! …

A tu ho spatří, ve tvář tváři.

Přibitý, oběť na oltáři,

z_ran černých, rouhavých jak hřích

potůčkem rudým krev se lije

na lysé témě Kalvárie,

strašlivě sám, strašlivě tich.

A strašně sama, strašně ticha

i_matka. Nelká, nezavzdychá,

jen Synu hledí do očí.

V_nich rouška smrti houstne, šedne,

tmu tmoucí plodí za poledne,

tmou mraznou srdce obtočí.

Poslední záchvěv. Dokonáno …

–_Vyrvi se tmám! Ó_vrať se, Panno!

Zavolej! Zaplač! Vydej vzdech!_–

Jan k_životu ji vrací znova.

–_Buď u_svých dětí, Matko Slova,

ó, matko má, ó, matko všech!

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo in dom. infra oct. Assumptionis, 14-15: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1968], 273-274)

{p}

U_Ježíšova kříže stála jeho matka

O_mučednictví Panny Marie se dovídáme z_proroctví Simeonova i_ze samotné zprávy o_umučení Páně. Stařec Simeon říká o_chlapci Ježíšovi: On je ustanoven jako znamení, kterému se bude odporovat. A Marii řekl: I_tvou vlastní duší pronikne meč.{fnr}1{/fnr}

Opravdu, blahoslavená Matko, tvou duší pronikl meč. Jinak, kdyby jí nepronikl, neprobodl by tělo tvého Syna. Neboť když tvůj Ježíš – on patří sice všem, ale zvláště tobě – vydechl naposled, ukrutné kopí se už ani nedotklo jeho duše; nešetřilo sice ani mrtvého, ale už mu nemohlo ublížit, jenom mu otevřelo bok; tvou duší však proniklo. Vždyť jeho duše už tam nebyla, ale tvoje nemohla být z_těla vytržena. A tvou duší pronikla tak silná bolest, že tě můžeme právem uctívat jako víc než mučednici, neboť to, jak jsi v_soucitu trpěla s_ním, převyšovalo všechen pocit tělesného utrpení.

Což pro tebe nebyla ostřejší než meč ta slova: Ženo, to je tvůj syn?{fnr}2{/fnr} Vždyť ta slova pronikla opravdu duší a zasahovala až do rozdělení duše a ducha.{fnr}3{/fnr} Jaká to výměna! Je ti odevzdán Jan místo Ježíše, služebník místo Pána, učedník místo Mistra, syn Zebedeův místo Syna Božího, pouhý člověk místo pravého Boha. Jak by tato slova nepronikla tvou duší, tak citlivou, když při pouhé vzpomínce na ně puká i_naše srdce, ačkoli je kamenné a tvrdé jako železo?

Nedivte se, bratři, že lze nazvat Marii mučednicí v_duši. Může se divit jen ten, kdo si nevzpomíná, že slyšel, jak Pavel uvádí mezi největšími zločiny pohanů jejich bezcitnost.{fnr}4{/fnr} K_něčemu takovému mělo srdce Mariino daleko; kéž mají k_tomu daleko i_její nepatrní služebníci.

Ale snad někdo řekne: „Což nevěděla předem, že Kristus zemře?“ Ano, nepochybně věděla. „Což nedoufala, že zase ihned vstane?“ Ano, jistě pevně doufala. „A přesto měla takovou bolest, když byl ukřižován?“ Ano, měla tak velikou bolest. Ale co je to s_tebou, bratře, a odkud máš tu svou moudrost: proč se divíš víc tomu, že Maria trpěla spolu se svým Synem, než že on trpěl? Jestliže on mohl zemřít i_tělesně, nemohla ona spolu s_ním umírat v_srdci? To první způsobila láska, nad kterou nikdo neměl větší; i_to druhé způsobila láska, která po lásce Kristově neměla sobě podobnou.

{fn:1}{r}Lk 2,34-35{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 19,26{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žid 4,12{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 1,31{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Pláč 1,12.18{/r}

Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, {*} zdali je bolest jako bolest má.

Slyšte to všechny národy, a pohleďte na mou bolest; {*} zdali je bolest jako bolest má.

16. září

Sv. Ludmily, mučednice

Památka

HYMNUS

Ještě než vzpjal se první chrám

nad vrchy české země,

ještě než pokoj vešel k_nám

a zvon se ozval temně,

ty první poslechlas

horoucí Kristův hlas

z_úst kněze Metoděje.

Rozkvetlas náhle z_pohanství

v_převzácnou prvosenku

pravého jara křesťanství,

když ještě všude venku

úpěla bědná zem

v_čekání dychtivém

na kroky apoštolů.

Ty matko kněží vznešená,

ty víry šiřitelko,

co trpí kde, lék v_tobě má,

nešťastných těšitelko,

soucitné srdce Čech,

jež hledáš v_bědných všech

tvář zmučeného Krista.

Tys v_mírnosti své nad jiné

nejstatečnější ženou,

bez kapky krve jediné

obětí zadušenou,

by zhynul s_tebou hlas,

jejž všude šířilas

pro spásu lidu svého.

Nedopusť, svatá Ludmilo,

co lidská zloba chystá,

aby zde někdy skončilo

to zvěstování Krista.

Tvůj život i_tvůj skon

kéž znějí nám jak zvon

chval Božích každodenně.

Ještě než vzpjal se první chrám

nad vrchy této země,

ještě než pokoj vešel k_nám

a zvon se ozval temně,

ty první zaslechlas

horoucí Kristův hlas

z_úst kněze Metoděje.

Rozkvetlas náhle z_pohanství

v_převzácnou prvosenku

pravého jara křesťanství,

když ještě všude venku

úpěla bědná zem

v_čekání dychtivém

na kroky apoštolů.

Ty matko kněží vznešená,

ty víry šiřitelko,

co trpí kde, lék v_tobě má,

nešťastných těšitelko,

soucitné srdce Čech,

jež hledáš v_bědných všech

tvář zmučeného Krista.

Dobroto dávná, štípená

na jabloň vzácných plodů,

větvemi svými skloněná

nad úděl svého rodu,

ochraň nás, ať tvůj kraj

rozkvétá v_zemský ráj,

v_spanilost Václavovu.

S_námi buď, svatá Ludmilo,

přímluvo naše jistá,

všech srdcí věrných posilo,

zvěstovatelko Krista!

Tvůj život i_tvůj skon

kéž znějí nám jak zvon

chval Božích každodenně.

Nebo:

Jdou proti sobě duch a síla.

Ne poprvé. Ne naposledy.

Duch vzpíná se. Síla stíná.

Duch povznesen. Síla škrtí.

Duch povznesen až na práh smrti.

Je starý příběh od Tetína.

V_něm kněžna stále lidu milá,

jak pohár nejlepšího vína.

Sama víš nejlíp, kde začíná.

Když se tě dotkla živá víra.

Kdy počneš horlit pro Pána.

K_nádherné lásce synova syna

přivedeš, sama láskou poutána.

Zahájíš řady těch,

pro něž je život On a smrt zisk.

Na krk ti dají řád vítězství.

Poslední dějství na zemi.

Začátek práce ještě větší.

„Každému z_nás je přichystán

dar nad dary – sám živý Pán.

Držet se ho už od malička

a jít s_ním vpřed a jít s_ním dál.

Své miláčky on jenom hýčká.

I_přes pro něho utržený šrám.“

Z_nejstarší homilie o_svaté Ludmile

(Factum est, 1.3-9; Vyd. V. Chaloupecký ve Svatováclavském sborníku II., 2, Praha 1939, str. 542.546-549.551)

{p}

Mocná ochránkyně nás podporuje svou přímluvou

Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v_čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v_poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v_evangelium.

Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s_úctou se starala o_kněze a o_veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v_Krista.

Vzešla v_zemi české jako hvězda jitřní, ohlašující příchod slunce spravedlnosti, jímž je Kristus, a světlem víry zaplašovala temnoty bludu.

A poněvadž byla blažená Ludmila nejen první matkou věřících v_české zemi, ale stala se také jejich první přímluvkyní v_nebi, vyžadují její zásluhy, aby jí věřící vzdávali náležitou úctu.

Když kníže temnot, ďábel, pozoroval, že pro světlo služebnice Kristovy ubývá v_lidu temnot nevěry, vnukl do srdce její snaše Drahomíře, aby zatoužila po její smrti. Ta tedy k_sobě povolala dva nejničemnější členy své družiny, Tunnu a Gomona, a uložila jim, aby náležitě vykonali, co ve svém srdci zosnovala, a zavraždili její tchyni.

Avšak svatá Ludmila, předvídajíc svou smrt, hledala útočiště na Tetíně. Vyzpovídala se a posilnila se na smrt spasitelným pokrmem těla a krve našeho Pána Ježíše Krista.

Vykonavatelé nejzločinnějšího rozkazu násilím vyrazili dveře domu a neznajíce žádného slitování stáhli jí hrdlo provazem. Tak provazem z_kalu tohoto světa je vytažena, tak provazem získá pro svou šíji zlatý náhrdelník slávy.

Ó_země česká, buď šťastná, že oslavuješ štěstí té, která z_tvého středu do nebe byla přijata! Slav tento den jako sváteční! Ó_šťastná země česká, šťastnou záštitou chráněná!

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

První ochránkyně křesťanů v_naší vlasti, těšitelko ubohých, zrcadlo a příklade svatosti, {*} přimlouvej se za svůj lid!

Zavlažuj rosou svých modliteb českou zem, aby nevěrou nevyprahla! {*} Přimlouvej se za svůj lid!

17. září

Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků

Památka

Vybere se jedno z_následujících dvou čtení:

Z_dopisu svatého Cypriána svatému Kornéliovi

(Epist. 60,1-2.5: CSEL 3,691-692.694-695)

{p}

Odhodlaná a pevná víra

Cyprián svému bratru Kornéliovi.

Dověděli jsme se, drahý bratře, o_slavném svědectví vaší víry a statečnosti. Uvítali jsme vaše vznešené vyznání s_velikou radostí a považujeme se za účastníky a společníky všeho toho, zač si zasluhujete chválu. Vždyť tvoříme jednu církev, máme stejné smýšlení a žijeme v_nerozlučné jednotě; jak by se tedy neradoval kněz z_toho, co je chválou jeho kolegy, jako by to byla jeho chvála vlastní? A jak by se neměli radovat ostatní, ať kdekoli, z_radosti svých bratří?

Nelze ani plně vypovědět, jaký zde nastal jásot a radost, když jsme dostali šťastnou zprávu o_vaší statečnosti: žes stál v_čele bratří a byl jim příkladem vyznavače, a přitom zase i_tvoje vyznání rostlo z_vyznání jejich; že ses vydal jako první na cestu do slávy, a tím získal mnohé, aby šli s_tebou; a žes přivedl všechen lid k_tomu, aby byl vyznavačem, a to právě tím, žes byl připraven učinit vyznání jako první za všechny. A tak nevíme, co máme dříve na vás velebit: zda tvou odhodlanou a pevnou víru nebo lásku bratří, kteří se nechtějí od tebe odloučit. Veřejně se tedy u_vás osvědčila statečnost biskupa jdoucího v_čele, a ukázala se také jednota bratří jdoucích za ním. A tím, že je u_vás jeden duch a jeden hlas, složila vyznání celá římská církev.

Drahý bratře, zaskvěla se víra, kterou na vás chválil Apoštol. Již tehdy viděl v_duchu předem slávu vaší statečnosti, pevnosti a stálosti, a chvalozpěvem na to, co přijde, svědčil o_vašich zásluhách; chválil otce, a tím povzbuzoval syny. Tím, že jste jednomyslní a stateční, dáváte i_ostatním bratřím velký příklad jednomyslnosti a statečnosti.

Pro lásku, která nás, drahý bratře, navzájem spojuje, vybízíme ze všech sil, abychom neustávali spolu se vším lidem v_postech, bdění a modlitbách. Neboť prozřetelnost Páně nás napomíná a poučuje, a blahodárné pokyny Božího milosrdenství nám naznačují, že se už blíží den našeho boje a zápasu – a toto je naše nebeská výzbroj, která umožňuje statečně stát a vytrvat; to jsou duchovní hradby a božské zbraně, které nás chrání.

Pamatujme na sebe navzájem, buďme svorní a jednomyslní, na obou stranách se modleme jedni za druhé, přinášejme si úlevu v_tísních a úzkostech vzájemnou láskou.

Nebo:

Z_prokonzulárních akt o_umučení svatého Cypriána

(Acta, 3-6: CSEL 3,112-114)

{p}

Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet

Dne 14. září ráno se na rozkaz prokonzula Galéria Maxima sešel velký zástup na poli Sextově. Prokonzul Galérius Maximus zasedal téhož dne na Sauciolském nádvoří a nařídil, aby k_němu přivedli Cypriána. Když biskupa Cypriána přivedli, zeptal se ho prokonzul Galérius Maximus: „Jsi Thascius Cypriánus?“ Biskup Cyprián odpověděl: „Ano.“

Prokonzul Galérius Maximus řekl: „Tys dělal ze sebe otce svatokrádežníků?“ Biskup Cyprián odpověděl: „Ano.“

Prokonzul Galérius Maximus řekl: „Nejsvětější císařové ti poručili, abys obětoval.“ Biskup Cyprián řekl: „To neudělám.“

Prokonzul Galérius Maximus praví: „Rozmysli si to.“ Biskup Cyprián odpověděl: „Učiň, co máš nařízeno. Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet.“

Po rozmluvě se svými rádci vynesl konečné Galérius Maximus s_nechutí tento rozsudek: „Dlouho jsi žil ve svatokrádežném smýšlení a velmi mnoho lidí jsi získal pro své hanebné spiknutí. Projevil jsi nepřátelství vůči římským bohům a posvátným zvyklostem, a ani zbožní a svatí vladaři, císařové Valerián a Galiénus, ani vznešený césar (spoluvladař) Valerián tě nemohli přivést zpět k_tomu, abys měl účast na našich obřadech. Protože jsi byl usvědčen jako původce a šiřitel nejničemnějších zločinů, proto na výstrahu všem, které jsi svým zločinným jednáním kolem sebe shromáždil, bude učiněno zadost veřejnému pořádku tvou krví.“ A po těch slovech přečetl z_tabulky výnos: „Nařizuje se, aby byl Thascius Cypriánus sťat mečem.“ Biskup Cyprián řekl: „Bohu díky.“

Po vynesení rozsudku volal zástup bratří: „Také my ať jsme s_ním sťati!“ Tím vznikl mezi bratry rozruch a velký zástup se hrnul za ním. Tak byl Cyprián odveden na pole Sextovo. Tam odložil červený plášť, klekl a sklonil se k_zemi v_modlitbě k_Pánu. Potom svlékl i_dalmatiku a odevzdal ji jáhnům a zůstal stát v_plátěné tunice a čekal na kata.

Když kat přišel, přikázal Cyprián svým lidem, aby mu dali pětadvacet zlaťáků. Bratři pak před ním rozložili plátna a roušky. Potom si svatý Cyprián vlastnoručně zavázal oči. A protože si nemohl svázat ruce, svázali mu je kněz Julián a podjáhen Julián.

Takto svatý Cyprián podstoupil mučednickou smrt. Se zřetelem k_zvědavosti pohanů bylo jeho tělo uloženo poblíž. Odtamtud bylo odneseno v_noci za svitu voskovic a pochodní a bylo přeneseno s_modlitbami a velikou vítězoslávou na pozemky prokurátora Makrobia Kandidiána, které leží při silnici mappalské vedle rybníků. Za několik dní prokonzul Galérius Maximus zemřel.

Svatý Cyprián skonal jako mučedník dne 14. září za císařů Valeriána a Galiéna, avšak za vlády našeho Pána Ježíše Krista, jemuž patří čest a sláva na věky věků. Amen.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

Téhož dne 17. září

Sv. Roberta Bellarmina, biskupa a učitele církve

Ze spisu „O_vystupování mysli k_Bohu“ od svatého Roberta Bellarmina

(Grad. 1: Opera omnia 6, edit. 1862, 214)

{p}

Nakloň mé srdce k_svým přikázáním

Tys, Pane, dobrý a shovívavý a nejvýš milosrdný.{fnr}1{/fnr} Kdo by ti nechtěl sloužit celým srdcem, začne-li aspoň trochu okoušet, jak laskavě a něžně se projevuje tvá otcovská autorita? Co ukládáš, Pane, svým služebníkům? Říkáš (ústy svého Syna): Vezměte na sebe mé jho. A jaké je tvé jho? Mé jho netlačí a mé břemeno netíží.{fnr}2{/fnr} Kdo by nenesl s_největší ochotou jho, které netlačí, ale působí příjemně, a břemeno, které netíží, ale přináší úlevu? Právem jsi proto dodal: A naleznete pro své duše odpočinek.{fnr}3{/fnr} A co je tím tvým jhem, které nepůsobí únavu, ale přináší odpočinek? Je jím první a největší přikázání: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem.{fnr}4{/fnr} Vždyť co je snadnější, příjemnější a milejší, než milovat dobrotu, krásu a lásku? A to všechno jsi ty, Pane, můj Bože.

A neslibuješ mimo to i_odměnu těm, kdo zachovávají přikázání, která jsou žádoucnější než hojnost zlata a sladší než plástev medu?{fnr}5{/fnr} Ano, slibuješ odměnu, a to odměnu největší, jak říká tvůj apoštol Jakub: Těm, kdo ho milují, připravil Pán korunu života.{fnr}6{/fnr} A co je to ta koruna života? Je to větší dobro, než si můžeme pomyslit nebo přát. Takto o_tom mluví svatý Pavel na základě Izaiáše: Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.{fnr}7{/fnr}

V_poslušnosti tvých přikázání je tedy opravdu hojná odplata. A nejen první a největší přikázání přináší užitek člověku, který je poslušně plní – ne Bohu, který přikázání dává; také ostatní Boží přikázání zdokonalují toho, kdo se jimi řídí, dávají mu sílu, vychovávají a osvěcují ho, a nakonec ho učiní dobrým a šťastným. Proto chceš-li být moudrý, buď si vědom, že jsi stvořen k_slávě Boží a k_své věčné spáse. To je tvůj cíl, střed tvé duše, poklad tvého srdce. Dojdeš-li k_tomuto cíli, budeš šťastný; mineš-li se s_ním, budeš nešťastný.

Proto považuj za své skutečné dobro to, co tě přivádí k_tvému cíli, a za skutečné zlo, co tě od cíle odvádí. Úspěch i_neúspěch, bohatství i_nedostatek, zdraví i_nemoc, čest i_potupu, život i_smrt nemá moudrý člověk pro ně samé ani vyhledávat, ani se jim vyhýbat; ale přispívají-li k_Boží slávě a k_tvému věčnému štěstí, jsou dobré a máš je vyhledávat, jsou-li však tomu na překážku, jsou špatné a máš se jim vyhýbat.

{fn:1}{r}Žl 86 (85),5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 11,29.30{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 11,29{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 22,37{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 19 (18),11{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jak 1,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}; srov. {r}Iz 64,3{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mal 2,7{/r}; {r}Tit 1,7.9{/r}

Rty kněze mají dbát vědomosti a poučení se hledá z_jeho úst, {*} neboť je poslem Hospodina zástupů.

Církevní představený ať se jako Boží správce pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení. {*} Neboť je poslem Hospodina zástupů.

19. září

Sv. Januária, biskupa a mučedníka

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 340,1: PL 38,1483-1484)

{p}

Pro vás jsem biskup, s_vámi jsem křesťan

Od té doby, co mi bylo vloženo na ramena toto břemeno, s_nímž je spojena tak velká odpovědnost, stále mi mé čestné postavení dělá starost. Čeho se obávám při této biskupské službě? Aby nás netěšilo víc to, co je na ní nebezpečné tím, že nám přináší čest, než co je na ní plodné pro vaši spásu. Ale když mi nahání hrůzu, čím jsem pro vás, těší mě to, čím jsem společně s_vámi. Neboť pro vás jsem biskup, s_vámi jsem křesťan. To první slovo označuje povinnost, kterou jsem vzal na sebe, to druhé milost. To první označuje nebezpečí, to druhé spásu.

Zmítáme se v_bouři své činnosti jako na širém moři. Ale když pomyslíme na to, kdo nás vykoupil svou krví, tato myšlenka nás uklidní, jako bychom vplouvali do bezpečného přístavu. I_když sami neseme tíhu své služby, nacházíme odpočinek v_tom, co nám jako křesťanům společně patří. Jestliže mě tedy těší víc, že jsem byl spolu s_vámi vykoupen, než že jsem vaším představeným, budu, jak přikazuje Pán, ještě víc vaším služebníkem, abych nebyl nevděčný za tu cenu, za kterou jsem se stal spolu s_vámi křesťanem. Neboť musím milovat našeho Vykupitele a vím, co řekl Petrovi: Petře, miluješ mě? Pas mé ovce.{fnr}1{/fnr} Řekl to jednou, podruhé a potřetí. Ptal se na lásku a ukládal namáhavou práci, neboť kde je větší láska, tam namáhavá práce méně tíží.

Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal?{fnr}2{/fnr} Řeknu-li, že se odplácím tím, že pasu jeho ovce, ani to nedělám já, nýbrž Boží milost se mnou.{fnr}3{/fnr} Čím se tedy odplatím, když mě milost ve všem předejde? A přece očekáváme odměnu za to, že bez nároků na odměnu milujeme a paseme ovce. Jak je to možné? Jak to lze sloučit, ‚bez nároků miluji, abych byl pastýřem‘, a ‚mám nárok na odměnu, protože jsem pastýřem‘? Naprosto by to nebylo možné, žádnou odměnu bychom nemohli očekávat od toho, koho bez nároků milujeme, kdyby ten, koho milujeme, nebyl sám odměnou. A odplácíme-li se za to, že nás vykoupil, tím, že paseme jeho ovce, čím se odplatíme za to, že nás učinil pastýři? Vždyť špatnými pastýři – kéž nás Bůh před tím chrání – jsme ze své vlastní špatnosti, ale dobrými pastýři – kéž nám to Bůh dá – můžeme být jen z_jeho milosti. Proto vás, bratři moji, prosíme a napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo.{fnr}4{/fnr} Přičiňte se o_to, aby byla naše služba plodná. Vždyť vy jste Boží pole.{fnr}5{/fnr} Přijímejte zvenčí toho, který sází a zalévá, a uvnitř toho, který dává vzrůst.{fnr}6{/fnr} Pomáhejte nám modlitbou i_poslušností, aby nás ani tak netěšilo být vaším představeným, jako spíše to, že jsme vám k_prospěchu.

{fn:1}Srov. {r}Jan 21,15-17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 116 (115),12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 15,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 6,1{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 3,9{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 3,6{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Svatý Januárius je opravdu mučedník, neboť se nezalekl hrozeb a pro Kristovo jméno prolil svou krev; {*} nehledal pozemskou slávu, a proto vešel do nebeského království.

Chodil po přímých cestách. {*} Nehledal pozemskou slávu, a proto vešel do nebeského království.

20. září

Sv. Ondřeje Kim Tae-gŏna, kněze, Pavla Chŏng Ha-sanga a druhů, mučedníků

Památka

Z_posledního dopisu svatého Ondřeje Kim Tae-gŏna

(Pro Corea Documenta: ed. Mission Catholique Séoul, Séoul-Paris 1938, Vol. I, 74-75)

{p}

Víra se dovršuje láskou a vytrvalostí

Milovaní bratři a přátelé, znovu a znovu uvažujte o_tom, že Bůh na počátku stvořil nebe i_zemi a všemu dal moudře správný řád; a také přemýšlejte o_tom, proč a s_jakým úmyslem stvořil právě člověka jako svůj obraz, podle své podoby.

Kdybychom tedy v_tomto světě plném nebezpečí a utrpení neuznávali Boha Stvořitele, nic by nám neprospělo, že jsme se narodili, ani že žijeme. Ačkoliv jsme přišli na svět z_milosti Boží a právě tak z_milosti Boží jsme byli pokřtěni a přijati do církve, stali jsme se učedníky Páně a neseme jeho slavné jméno, k_čemu by nám prospělo tak veliké jméno bez naší opravdovosti? Ano, bylo by marné, že jsme přišli na svět a že jsme vstoupili do církve, ba dokonce znamenalo by to zradit Pána a jeho milost. Bylo by lépe se nenarodit, než přijmout Kristovu milost a provinit se proti němu.

Pohleďte na rolníka, jak na poli zasévá: v_příhodné době rozorá půdu, pak ji pohnojí, a nemyslí vůbec na únavnou práci a horko, ale hledí si vzácného semene. A když nastane čas žní a zdvihají se do výše plné klasy, jeho srdce zapomene na námahu a pot, jásá radostí a je plné štěstí. Vyrostou-li však klasy prázdné a není na nich nic než sláma a slupky, tu si rolník vzpomene na tvrdou práci a námahu a odejde z_pole; tím víc na pole zanevře, čím víc se o_ně staral.

Podobně to dělá Kristus: země je jeho pole, my lidé jsme rýže, milost je životodárné bahno. A on nás skrze své vtělení a vykoupení zavlažuje svou krví, abychom mohli růst a dozrát. A v_den soudu nastane čas žní: kdo milostí Boží dozrál k_plnosti Božího synovství, bude se radovat v_nebeském království; kdo však nedozraje, i_když ho Bůh předtím přijal za vlastního, stane se nepřítelem Božím, a podle zásluhy ho stihne věčný trest.

Milovaní bratři, buďte si vědomi toho, že náš Pán Ježíš sestoupil na svět a vytrpěl nesčetné bolesti, že svým vlastním utrpením založil církev a utrpením věřících ji šíří. A ať ji světská moc jakkoli utlačuje a proti ní brojí, přece ji nikdy nepřemůže. Po Ježíšově nanebevstoupení od dob apoštolských až dodnes církev svatá všude uprostřed pronásledování vzrostla.

A nyní už padesát nebo šedesát let, od doby, kdy církev vstoupila do naší Koreje, věřící tu stále znovu snášeli pronásledování, a pronásledování zuří i_dnes. Mnoho přátel vyznávajících víru, mezi nimi i_já, je uvězněno, a podobně i_vy žijete v_stálém soužení. Jak bychom tedy neměli mít v_hloubi srdce zármutek, když tvoříme jedno tělo? Jak bychom podle lidského cítění neměli prožívat bolest z_odloučení? Ale Bůh ví o_každém nepatrném vlasu na hlavě, jak praví Písmo, a ve své vševědoucnosti se o_vás stará; jak jinak tedy chápat celé pronásledování než jako Boží příkaz nebo vyznamenání od Boha nebo třeba i_trest?

Konejte tedy vůli Boží a celým srdcem bojujte pro nebeského vůdce Ježíše, a přemáhejte zlého ducha tohoto světa, vždyť Kristus už ho přemohl.

Žádám vás, neopomíjejte bratrskou lásku, ale navzájem si pomáhejte a vytrvejte až do doby, kdy se Pán nad námi smiluje a zbaví nás soužení.

Je nás tu dvacet a s_pomocí Boží se dosud všichni dobře drží. Bude-li někdo zabit, žádám vás, abyste se starali o_jeho rodinu. Je toho ještě mnoho, co bych vám měl říci, ale jak to mohu vyjádřit písemně? Končím dopis. Protože už máme velmi blízko k_rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z_víry, abyste jednou vešli tam, kde se budeme radovat jedni z_druhých v_nebeské blaženosti. Zdravím vás políbením lásky a pokoje.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}2 Kor 6,9-10{/r}

Mučedníci chválili Pána, vydávali mu svědectví křesťanským životem, nebáli se hrozeb a prolili pro něj svou krev. {*} Krev mučedníků se stává semenem křesťanů.

Byli jako neznámí, a zatím dobře známí; jako zmírající, a hle, žijí; jako by nic neměli, a zatím mají všechno. {*} Krev mučedníků se stává semenem křesťanů.

21. září

Sv. Matouše, apoštola a evangelisty

Svátek

HYMNUS

Milost Bohem zaslíbená

Smlouvou byla potvrzena,

jak kdys Abrahám uvěřil,

zákon s_proroky dosvědčil;

ta se skrze Krista stala,

budiž za to Bohu chvála.

Rozličně o_ní Bůh mluvil,

v_předobrazech ji naznačil,

v_tomto pak posledním věku

slavně zjevil všemu světu

skrze Syna nám daného,

od věků zaslíbeného.

On je pravé Boží Slovo,

Alfa i_Omega všeho.

To bylo všem zvěstováno,

tak jak bylo přikázáno,

aby všichni uvěřili

a navěky živi byli.

Buďme za to Slovo vděční,

držme se ho s_církví první,

ani toho nelitujme,

že pro ně v_světě trpíme:

těm patří království Boží,

kdo pro slovo pravdy trpí.

Dej, Bože, ať v_nás přebývá,

hojný užitek vydává,

ke cti, chvále tvé milosti

a k_naší větší radosti.

Učiň to pro Syna svého,

Ježíše, Pána našeho.

Nebo:

Je svátkem církve dnešní den,

ať je v_něm Matouš oslaven.

Jím psané evangelium

je pro nás cestou k_nebesům.

Tvou rukou darována jest

všem národům radostná zvěst

o_Boží lásce, která zve

a volá všechny děti své.

Z_té zprávy denně mluví k_nám

sám Ježíš, Spasitel a Pán.

Každý list tebou napsaný

je plný jeho pozvání.

Buď chválen církví prosící,

jediný Bože v_Trojici,

jenž svatým evangeliem

otvíráš náruč lidem všem. Amen.

Z_listu svatého apoštola Pavla Efesanům

{r:Ef}4,1-16{/r}

{p}

Duchovní dary pro budování jednoty církve

{v}4,1{/v}Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali, {v}2{/v}buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v_lásce {v}3{/v}a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. {v}4{/v}Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. {v}5{/v}Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. {v}6{/v}Jeden Bůh a otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

{v}7{/v}Ale každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát. {v}8{/v}Proto se praví: ‚Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.‘ {v}9{/v}Když však ‚vystoupil‘, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. {v}10{/v}Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i_ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všechno naplnil.

{v}11{/v}Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, {v}12{/v}aby připravili křesťany k_úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, {v}13{/v}dokud nedojdeme všichni k_jednotě ve víře a v_poznání Božího Syna, k_mužné zralosti, k_onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost. {v}14{/v}Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v_kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. {v}15{/v}Ale spíše žijme podle pravdy a v_lásce, a tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava. {v}16{/v}Z_něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v_lásce.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Petr 1,21{/r}; {r}Př 2,6{/r}

Proroctví nebylo nikdy proneseno z_lidské vůle; {*} lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch Svatý.

Hospodin dává moudrost, z_jeho úst vychází poznání a pravda. {*} Lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch Svatý.

Z_homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze

(Hom. 21: CCL 122,149-151)

{p}

Ježíšův pohled znamenal smilování a vyvolení

Ježíš uviděl v_celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš, a řekl mu: Pojď za mnou!{fnr}1{/fnr} Spíše než tělesnýma očima se na něj podíval vnitřním pohledem svého smilování. Uviděl celníka, a protože Ježíšův pohled znamenal smilování a vyvolení, řekl mu: Pojď za mnou! To znamenalo: Staň se mým následovníkem. Když ho vyzval, aby šel za ním, neměl na mysli chůzi, ale spíše způsob života. Neboť kdo tvrdí, že zůstává v_Kristu, má se i_sám chovat tak, jak se choval on.{fnr}2{/fnr}

Matouš vstal a šel za ním.{fnr}3{/fnr} Není divu, že celník na první Pánovo zavolání poslechl příkaz, už nestál o_pozemský zisk, o_nějž mu doposud šlo, pohrdl majetkem a přidal se k_těm, kteří provázeli Ježíše, u_něhož neviděl, že by měl nějaké bohatství. Vždyť sám Pán, jakmile ho zvenku povolal svým slovem, dal mu vnitřně vnuknutí, aby šel za ním; naplnil jeho duši světlem duchovní milosti a dal mu poznat, že když ho vyzývá, aby opustil na zemi statky časné, má moc udělit neporušitelné poklady v_nebi.

Když byl Ježíš u_stolu v_domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u_stolu s_ním a jeho učedníky.{fnr}4{/fnr} Obrácení jednoho celníka dalo mnoha celníkům a hříšníkům příklad pokání a odpuštění. A byla to krásná a pravdivá předzvěst: Ten, který se měl stát apoštolem a učitelem pohanů, už hned při svém obrácení táhne za sebou k_spáse zástup hříšníků, a od prvních počátků své víry začíná vykonávat službu hlasatele evangelia, kterou měl konat, až se zdokonalí v_ctnostech. A chceme-li hlouběji chápat tyto události: Matouš vystrojil Pánu nejen hostinu pro tělo ve svém pozemském domě, ale připravil mu mnohem milejší hostinu v_domě svého srdce vírou a láskou. Sám Ježíš to dosvědčuje slovy: Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mne.{fnr}5{/fnr}

A když uslyšíme jeho hlas, otvíráme mu dveře, abychom ho přijali, tím, že si ochotně bereme k_srdci jeho skrytá i_zjevná napomenutí a snažíme se uskutečňovat to, o_čem poznáváme, že to máme dělat. A on vejde, aby jedl u_nás a my u_něho, neboť on přebývá milostí své lásky v_srdci svých vyvolených, stále je občerstvuje světlem své přítomnosti, aby víc a víc rostla jejich touha po Bohu, a sám se živí jejich horlivostí o_nebe jako nejlepším pokrmem.

{fn:1}{r}Mt 9,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 2,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 9,9{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 9,10{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Zj 3,20{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Bůh povolal a vedl svatého Matouše k_hlubšímu chápání Kristova učení; {*} a on, pohotový zapisovač a znalec Božího zákona, připravil své srdce na přijetí radostné zvěsti, žil podle Božích přikázání a učil jim.

Bylo mu svěřeno hlásání evangelia o_Božím království. {*} A on, pohotový zapisovač a znalec Božího zákona, připravil své srdce na přijetí radostné zvěsti, žil podle Božích přikázání a učil jim.

23. září

Sv. Pia z_Pietrelciny, kněze

Z_dopisů svatého Pia z_Pietrelciny, kněze

(Editio 1994: II., 87-90, n. 8)

{p}

Stavební kameny věčného chrámu

Božský Umělec usilovně buší do spasitelného dláta a pečlivě opracovává kameny, aby je připravil pro stavbu věčného chrámu. Tak zpívá naše laskavá matka svatá církev katolická v_latinském hymnu liturgie posvěcení kostela.{fnr}1{/fnr} A opravdu to tak je.

Každou duši vyvolenou pro věčnou slávu lze velmi příhodně označit jako kámen určený pro stavbu věčné svatyně. Stavitel, jenž chce vystavět budovu co nejlépe, musí nejdříve opracovat kameny, ze kterých bude stavět. A toho dosáhne pomocí úderů kladiva a dláta. Stejně si počíná nebeský Otec vůči vyvoleným duším, které jeho nejvyšší moudrost a Prozřetelnost určily již od věků, že budou sloužit ke stavbě věčného chrámu.

Duše určená k_tomu, aby kralovala s_Kristem ve věčné slávě, musí být opracována údery kladiva a dláta; božský Umělec jich užívá, aby si připravil kameny, vyvolené duše. Ale co vlastně jsou tyto údery kladivem a dlátem? Temnota, má sestra, obavy, pokušení, zármutek ducha, duchovní bázlivost svědčící o_nějaké nemoci, tělesné obtíže ...

Děkujte tedy nekonečné dobrotě věčného Otce, že vaši duši určenou ke spáse vede takovýmto způsobem. Proč se nehonosit tím, čím prošli i_nejlepší ze všech otců? Otevřete své srdce tomuto nebeskému Lékaři duší a s_plnou důvěrou se mu vrhněte do náručí. Vždyť vás vede jako vyvolené, abyste šli v_zápětí za Ježíšem až na výšinu kalvárskou. Já na vás myslím s_radostí a největším zájmem, jak si asi ve vás vede Boží milost.

Vůbec nepochybujte, že by sám Bůh neřídil všechno, co potkává vaši duši. Proto se nebojte, že narazíte na něco zlého, či na nějakou křivdu vůči Bohu. Musí vám stačit vědomí, že jste nikdy za celý svůj život neurazili Pána, že je naopak víc a více oslavován.

Jestliže se tento nejlaskavější Ženich vaší duše před vámi skrývá, nečiní tak proto, abyste si mysleli, že vás chce trestat za vaši nevěrnost, nýbrž proto, aby podrobil těžší zkoušce vaši věrnost a stálost a aby vás také vyléčil z_nějakých neduhů, které naše tělesné oči tak dobře nevidí; totiž takové neduhy a hříchy, jakých není prost ani spravedlivý. V_Písmu svatém se přece praví, že i_spravedlivý sedmkrát padne.{fnr}2{/fnr}

A věřte mi, že kdybych vás nepoznal tak sklíčené, měl bych menší radost, protože bych si myslel, že vás Pán podělil perlami jen skrovně... Odhoďte své tíživé pochybnosti jako pokušení... Zbavte se i_těch pochybností, které se týkají vašeho způsobu života, jako byste nenaslouchali Božímu volání a vzdorovali něžnému vábení Božského Ženicha. To všechno totiž nevychází z_dobrého ducha, ale ze zlého. Jde tu o_ďábelské pletichy, jejichž cílem je, abyste sešli z_cesty dokonalosti nebo se alespoň na ní zastavili. Jenom neklesejte na mysli!

Kdykoliv se vám Ježíš ukáže, děkujte mu; a kdykoliv se před vámi skryje, také mu děkujte: to všechno patří ke slastem lásky. Toužím po tom, abyste s_Ježíšem na kříži odevzdávali svého ducha{fnr}3{/fnr} a s_Ježíšem abyste volali: Dokonáno jest!{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. hymnus Urbs Jerusalem beata, společné texty o_posvěcení kostela, k_nešporám.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Př 24,16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 23,46{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 19,30{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 2,21-22{/r}

V_Kristu Ježíši je celá stavba spojena a vyrůstá {*} ve svatý chrám v_Pánu.

V_něm i_vy jste budováni působením Ducha v_Boží příbytek, {*} ve svatý chrám v_Pánu.

26. září

Sv. Kosmy a Damiána, mučedníků

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 329,1-2: PL 38,1454-1455)

{p}

Výkupnou cenou za drahocennou smrt mučedníků je smrt Kristova

Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je v_Hospodinových očích smrt jeho zbožných.{fnr}1{/fnr} Je drahocenná v_očích našich i_v_očích toho, pro nějž zemřeli. Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné zrno nerozmnožilo? Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k_svému umučení, a to znamená, když se blížil k_našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo, odumře-li však, přinese hojný užitek.{fnr}2{/fnr}

On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s_výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud výkupné za celý svět. Byli vykoupeni mučedníci i_ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce, a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo, a tak splnili, co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i_my jsme povinni položit život za své bratry.{fnr}3{/fnr} A jinde se říká: Když zasedneš k_velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o_tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat.{fnr}4{/fnr} Je to velkolepá hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem a on sám je také pokrmem a nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.

Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jako první na ně vynaložil? Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy.{fnr}5{/fnr} Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z_něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to kalich. Poznáváme ten kalich z_úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.{fnr}6{/fnr} O_tomto kalichu říkali mučedníci: Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo.{fnr}7{/fnr}

Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš? Vždyť budu vzývat jméno Hospodinovo. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v_nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.{fnr}8{/fnr} Vládce nebes řídil jejich mysl i_jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v_nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z_toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali věčnou slávu.

{fn:1}{r}Žl 116 (115),15{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 12,24{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Př 23,1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}{r}Žl 116 (115),12-13{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 26,39{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 116 (115),13{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 16,33{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mučedníci pro Pána slavně prolili svou krev; milovali Krista a následovali ho v_životě i_ve smrti. {*} Proto si zasloužili vítěznou korunu.

Měli jednoho ducha a jednu víru. {*} Proto si zasloužili vítěznou korunu.

27. září

Sv. Vincence z_Paula, kněze

Památka

Ze spisů svatého Vincence z_Paula

(Epist. 2546: Correspondance, entretiens, documents, Paris 1922-1925,7)

{p}

Služba chudým má přednost přede vším

Chudé nemáme posuzovat podle toho, jak jsou oblečeni a upraveni navenek, ani podle toho, jakou se zdají mít duševní úroveň, neboť často mají způsoby drsné a neohrabané. Ale budete-li se dívat na chudé ve světle víry, poznáte, že zastupují Syna Božího, neboť on si zvolil chudobu. Když trpěl, téměř ztratil lidskou podobu, a pohani ho pokládali za blázna a pro židy byl pohoršením. Ale právě tím vším ukázal, že je hlasatelem radostné zvěsti chudým. Poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst.{fnr}1{/fnr} I_my tak máme smýšlet a stávat se Kristu podobnými v_jednání, to znamená starat se o_chudé, těšit je, pomáhat jim, svěřovat je Bohu modlitbou.

Kristus se chtěl narodit chudý, vybral si za učedníky chudé a sám se stal služebníkem chudých, měl účast na jejich postavení a prohlásil přímo, že cokoli by se udělalo chudým dobrého nebo zlého, bude posuzovat tak, jako by se to udělalo jemu. A když Bůh miluje chudé, miluje i_ty, kdo je mají rádi. Neboť když někdo někoho miluje, zahrnuje láskou i_jeho přátele a služebníky. Proto i_my doufáme, že nás bude Bůh milovat kvůli chudým. Navštěvujme je tedy, snažme se chápat chudé a ubohé{fnr}2{/fnr} a prožívejme s_nimi jejich bolesti, abychom smýšleli jako Apoštol, když říká: Pro všechny jsem se stal vším.{fnr}3{/fnr} Snažme se proto s_pochopením pro starosti a bídu bližních prosit Boha, aby nám dal pravého ducha milosrdenství a slitování, aby jím naplnil naše srdce a aby ho v_nás uchoval.

Služba chudým má přednost přede vším a je třeba ji konat bezodkladně. Je-li tedy nutné v_době modlitby zanést někomu lék nebo poskytnout pomoc, jděte tam s_klidnou myslí a obětujte tu službu Bohu, jako byste byli na modlitbách. Nemusíte se zneklidňovat úzkostí nebo výčitkami svědomí, jestliže pro službu chudým vynecháte modlitbu. Vždyť to není zanedbávání Boha, opustíte-li Boha pro Boha, to znamená, přeruší-li se jedna služba Bohu, aby se pro něj vykonala jiná.

A tak zanecháte-li modlitby, abyste posloužili nějakému chudákovi, vězte, že jste tím prokázali službu Bohu. Vždyť láska je víc než všechna pravidla, a právě k_ní má všechno směřovat. Láska je velká paní, a proto se musí dělat to, co ona poručí. Dejme se tedy s_novým odhodláním do služby chudým a vyhledávejme zvláště ty nejopuštěnější, neboť právě oni jsou nám dáni, abychom péčí o_ně sloužili našemu Pánu a Mistru.

{fn:1}{r}Lk 4,18{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 41 (40),2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 9,22{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 9,19.22{/r}; {r}Job 29,15-16{/r}

Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech. U_slabých jsem se stal slabým. {*} Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

Slepému jsem byl očima, nohama kulhavému. Pro chudé jsem byl otcem. {*} Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

28. září

Sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa

Slavnost

HYMNUS

Svatý, nám milý Václave,

oči obrať k_nám laskavé

a popatř na nás:

my se dnes k_tobě utíkáme,

za ochranu tebe žádáme,

nezamítej nás.

Ty jsi dědic české země,

rozpomeň se na své plémě,

v_jeho úzkosti:

nikdy nedej nám zahynouti,

ale vždycky rač vytrhnouti

ze všech těžkostí.

Měj péči o_své dědictví,

tobě svěřené navždycky,

rač je chrániti,

ať nemůže zloba ďábelská

ani veškerá chytrost lidská

mu uškoditi.

V_tvé u_Boha přimlouvání

vždycky máme své doufání,

svatý Václave,

vyslyš hlas náš, ó_zástupce náš,

pro lásku, kterou miluješ nás

v_nebeské slávě.

Vévodo české země,

jenž s_mečem v_srdci od brány chrámu

již tisíc let

pohlížíš na svůj lid!

Nač se ptají tvé vznešené oči,

zářící smrtí a nesmrtelností?

Zda můžeš se svými Čechy

poznati nepřátele své?

Co odpovídá smrt

otázce té,

a co jí odpovídá

věčnost?

Nebeské jest dvorstvo krásné,

kde ty jsi knížetem stále

jako jsi byl mezi námi,

kníže náš!

Ach ty, jehož krev nás umývá dosud

jak oheň jasný,

utěš smutné,

odžeň vše zlé!

Statečný reku, jenž holou dlaní

zbraň nepříteli vykrucuješ z_ruky

a sám za nás hyneš,

jen Ty, Ty jsi dědic České země!

Z_prvního listu svatého apoštola Petra

{r:1 Petr}3,8-14a{/r}; {r:1 Petr}4,10-11b.12-13{/r}

{p}

Jako dobří správcové rozmanité Boží milosti

{v}3,8{/v}Buďte všichni jednomyslní, plni zájmu o_druhého, plni bratrské lásky, milosrdní a pokorní. {v}9{/v}Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k_tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.

{v}10{/v}Neboť ‚kdo chce milovat život

a prožívat krásné dny,

musí dávat pozor na svůj jazyk,

(aby neříkal) nic špatného,

a na své rty, aby nemluvily falešně.

{v}11{/v}Ať se vyhýbá zlu a dělá dobro,

ať hledá pokoj a usiluje o_něj.

{v}12{/v}Neboť oči Páně (jsou obráceny) na spravedlivé,

a jeho uši k_jejich prosbám,

ale tvář Páně proti těm, kdo páchají zlo.‘

{v}13{/v}A kdo by vám mohl ubližovat, když se budete horlivě snažit, abyste jednali dobře? {v}14a{/v}I_kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám!

{v}4,10{/v}Navzájem si pomáhejte podle (míry Božích) darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. {v}11a{/v}Kdo má (dar) řeči, (ať si je vědom, že přednáší) slovo Boží. Kdo slouží, (ať si je vědom,) že pověření k_tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.

{v}12{/v}Milovaní, vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní, jako by to bylo něco neobvyklého. {v}13{/v}Spíše se z_toho radujte, že tím máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Lk 6,27-28{/r}; {r}Mt 5,45{/r}

Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, {*} modlete se za ty, kdo vám ubližují.

Tak budete syny svého nebeského Otce. {*} Modlete se za ty, kdo vám ubližují.

Ze „Života svatého Václava“

(První staroslověnská legenda o_sv. Václavu: Vyd. M. Weingart ve Svatováclavském sborníku I., Praha 1934, str. 974-981)

{p}

Trůn krále, který soudí chudáky spravedlivě, bude stát navěky

Když Václavův otec Vratislav zemřel, dosadili Čechové na stolec předků Václava. Ten byl milostí Boží dokonalý ve víře. Všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny lidi, chudé i_bohaté, miloval, přisluhoval služebníkům Božím, mnohé kostely zdobil zlatem.

Ale čeští muži zpychli a namluvili jeho mladšímu bratru Boleslavovi: „Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o_tom se svou matkou a se svými muži.“

Václav jezdíval po všech hradech, když se tam slavil svátek kostela. Vešel i_do hradu Boleslavova, v_neděli na svátek Kosmy a Damiána. Když vyslechl mši, chystal se, že se vrátí domů do Prahy. Ale Boleslav jej s_podlým úmyslem zadržel a řekl: „Proč bys odcházel, bratře?“ A Václav bratrovo pozvání neodmítl.

Když pak nastalo ráno, zvonili na jitřní. A Václav uslyšev zvon řekl: „Chvála tobě, Pane, žes mi dal dočkat se tohoto jitra.“ A vstal a šel na jitřní.

Hned v_bráně jej dostihl Boleslav. Václav se na něj ohlédl a řekl: „Bratře, včeras nám byl dobrým služebníkem.“ Boleslavovi se však k_uchu sklonil ďábel a rozvrátil jeho srdce. Boleslav vytasil meč a odpověděl: „Teď ti chci být ještě lepším.“ A když to řekl, udeřil jej mečem po hlavě.

Václav se k_němu obrátil a řekl: „Co sis to usmyslil, bratře?“ A uchopil ho a srazil k_zemi. Tu přispěchal jeden z_Boleslavových rádců a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do kostela. Dva zločinci ho však ubili u_kostelních dveří a přiskočil ještě jiný a probodl mu bok mečem. Tu Václav vypustil duši říkaje: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.{fnr}1{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žl 31 (30),6{/r}; {r}Lk 23,46{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Sam 13,14{/r}; {r}Žl 37 (36),34{/r}; {r}Mt 5,5{/r}

Bůh si vyhledal muže podle svého srdce {*} a ustanovil ho panovníkem svého lidu.

Doufal v_Boha a držel se jeho cesty. Bůh mu dal zemi za dědictví {*} a ustanovil ho panovníkem svého lidu.

29. září

Sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů

Svátek

HYMNUS

Vám, archandělé, k_poctě zní

chvalozpěv tento sváteční,

vám, které v_říši nadhvězdné

zdobí zář slávy nezměrné.

Ty, veliteli hvězdných čet,

vítězný Michaeli, hleď

nás chránit mocnou pravicí

v_milosti posvěcující.

Ty, Gabrieli, posel jsi

největších Božích tajemství.

Dej nám, ať tímto životem

po jasných cestách k_nebi jdem.

Buď, Rafaeli, oporou

všech věrných, co do vlasti jdou.

Uzdrav je z_chorob tělesných

a uděl dost sil duševních.

Anděla míru, Michaela, Kriste,

sešli do chrámu církve, ať se jistě

v_nás milosti a dobré dary Boží

hojněji množí.

Statečný anděl Gabriel, náš vůdce,

ať od nás vzdaluje dávného svůdce,

ať navštěvuje domovy a chrámy

a svůj lid chrání.

Ať z_nebe přijde lékař naší spásy

Rafael, anděl, zvláště v_tyto časy

uzdravit choré, všechny naše činy

vést vnuknutími. Amen.

ŽALMY

Ant. 1Moře se otřáslo a zachvěla se země, když archanděl Michael sestupoval z_nebe. ž 97

Ant. 2Anděl Gabriel se zjevil Zachariášovi a řekl: Tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. ž 103,I

Ant. 3Já jsem anděl Rafael a stojím před Hospodinem; vy velebte Boha a vypravujte o_všech jeho podivuhodných skutcích. ž 103,II

Velebte Hospodina, všichni jeho andělé,

mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}12,1-17{/r}

{p}

Boj Michaela s_drakem

{v}12,1{/v}Objevilo se na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy. {v}2{/v}Byla v_jiném stavu a křičela v_bolestech a v_mukách před porodem. {v}3{/v}Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. {v}4{/v}Ocasem smetl třetinu hvězd z_nebe a svrhl je na zem.

Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. {v}5{/v}A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k_Bohu, k_jeho trůnu. {v}6{/v}Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha, aby tam byla živena tisíc dvě stě šedesát dní.

{v}7{/v}Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s_drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, {v}8{/v}ale neobstáli a přišli o_svoje místo na nebi. {v}9{/v}Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s_ním.

{v}10{/v}Tu jsem uslyšel hlasité volání v_nebi:

„Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda

našemu Bohu a panování jeho Pomazanému,

neboť byl svržen žalobník našich bratří,

který na ně žaloval před naším Bohem ve dne i_v_noci.

{v}11{/v}Oni pak nad ním zvítězili Beránkovou krví

a slovem svého svědectví,

protože nemilovali svůj život natolik,

že by se zalekli smrti.

{v}12{/v}Proto se veselte, nebesa

a vy, kteří v_nich přebýváte!

Běda však zemi a moři, neboť ďábel sestoupil k_vám s_velikým hněvem, protože ví, že už má jen málo času.“

{v}13{/v}Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila onoho chlapce. {v}14{/v}Ale ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla odletět na poušť do svého útočiště, aby tam – daleko od hada – byla živena rok a dva roky a půl roku. {v}15{/v}Had pak za ženou vychrlil proud vody jako řeku, aby ji strhl tou řekou. {v}16{/v}Ale země přispěla ženě na pomoc: otevřela svůj jícen a pohltila tu řeku, kterou had vychrlil z_tlamy.

{v}17{/v}Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z_jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k_Ježíšovu svědectví.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 12,7.10{/r}; {r:Zj}19,1{/r}

Na nebi nastal boj. Michael a jeho andělé se dali do boje s_drakem. {*} Bylo slyšet volání: Vítězství, sláva a moc našemu Bohu.

Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému. {*} Bylo slyšet volání: Vítězství, sláva a moc našemu Bohu.

Z_homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Hom. 34,8-9: PL 76,1250-1251)

{p}

Název „anděl“ označuje službu, ne přirozenost

Je třeba vědět, že název „anděl“ označuje službu, ne přirozenost. Neboť tito blažení duchové v_nebeské vlasti jsou sice vždycky duchové, ale nemohou se vždycky nazývat anděly; anděly jsou jen tehdy, když se jejich prostřednictvím něco oznamuje. Ti, kteří vyřizují poselství méně významné, se nazývají andělé, ti, kteří přinášejí poselství velmi důležité, archandělé.

Proto nebyl poslán k_Panně Marii jakýkoli anděl, ale archanděl Gabriel; slušelo se totiž, aby byl vybrán k_této službě anděl nejvyššího řádu, protože měl zvěstovat událost, která převyšovala všechno.

A někteří se také označují vlastními jmény, aby bylo z_názvu zřejmé, jaká je jejich činnost. Ovšem v_nebeském městě, kde patření na všemohoucího Boha dává všem plnost vědění, nedostávají vlastní jména proto, že by je bez nich nebylo možné poznat; ale protože přicházejí k_nám konat nějakou službu, mají u_nás podle svých úkolů také jména. Michael znamená „Kdo je jako Bůh?“, Gabriel „Bůh ukázal svou sílu“, Rafael „Bůh uzdravil“.

A kdykoli se v_něčem zvlášť projevuje podivuhodná moc, uvádí se, že je poslán Michael, aby se poznalo podle skutku i_podle jména, že nikdo nemůže vykonat, co může vykonat svou mocí Bůh. Proto se také uvádí, že onen dávný nepřítel, který se ve své pýše chtěl podobat Bohu a řekl: Vystoupím na nebesa, nad hvězdy nebe vyvýším svůj trůn, budu podobný Nejvyššímu,{fnr}1{/fnr} bude na konci světa jen s_vlastními silami, dříve než propadne konečnému trestu, bojovat s_archandělem Michaelem, jak je řečeno skrze Jana: Nastal boj, Michael se dal do boje.{fnr}2{/fnr}

A k_Marii je poslán Gabriel, nazvaný „Bůh ukázal svou sílu“, protože přišel zvěstovat toho, který se zjevil v_poníženosti, aby pokořil zlé moci. Tím tedy, který se nazývá „Bůh ukázal svou sílu“, měl být zvěstován ten, který přicházel jako Pán všech mocností, udatný v_boji.{fnr}3{/fnr}

A jméno Rafael se vykládá, jak jsme již uvedli, „Bůh uzdravil“. Neboť když se Rafael jako léčitel dotkl Tobiášových očí, setřel tmu jeho slepoty. Bylo tedy vhodné, aby ten, který byl poslán přinést uzdravení, se nazýval „Bůh uzdravil“.

{fn:1}Srov. {r}Iz 14,13.14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Zj 12,7{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 24 (23),8{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 8,3.4{/r}; {r:Zj}7,11{/r}; {r}Dan 7,10{/r}

Anděl se postavil k_oltáři: v_ruce měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla. {*} A z_kadidelnice v_andělově ruce vystoupil před Boha kadidlový kouř.

Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, padli na tvář a klaněli se Bohu. Tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním. {*} A z_kadidelnice v_andělově ruce vystoupil před Boha kadidlový kouř.

PRO VIGILII: Ant. Přistoupili jste k_hoře Siónu a k_městu živého Boha, k_nebeskému Jeruzalému, ke shromáždění obrovského množství andělů. Kantika, jako jsou dále, na slavnost Všech svatých.

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}1,26-38{/r}

{p}

Počneš a porodíš syna

{v}26{/v}Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, {v}27{/v}k_panně zasnoubené s_mužem jménem Josef z_Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.

{v}28{/v}Anděl k_ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s_tebou!“

{v}29{/v}Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.

{v}30{/v}Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u_Boha. {v}31{/v}Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. {v}32{/v}Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, {v}33{/v}bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“

{v}34{/v}Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“

{v}35{/v}Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. {v}36{/v}I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v_šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. {v}37{/v}Vždyť u_Boha není nic nemožného.“

{v}38{/v}Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ A anděl od ní odešel.

30. září

Sv. Jeronýma, kněze a učitele církve

Památka

Z_předmluvy komentáře svatého Jeronýma k_Izaiášovým proroctvím

(Nn. 1.2: CCL 73,1-3)

{p}

Neznalost Písma je neznalost Krista

Plním svou povinnost v_poslušnosti k_příkazům Kristovým. On vybízí: Zkoumejte Písma;{fnr}1{/fnr} hledejte a naleznete.{fnr}2{/fnr} Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc.{fnr}3{/fnr} Jestliže je podle apoštola Pavla Kristus Boží moc a Boží moudrost{fnr}4{/fnr} a jestliže ten, kdo nezná Písma, nezná Boží moc a Boží moudrost, pak neznalost Písma je neznalost Krista.

Budu proto postupovat jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré,{fnr}5{/fnr} nebo jako nevěsta, která říká v_Písni písní: Plody čerstvé i_suché jsem pro tebe, miláčku, uschovala.{fnr}6{/fnr} A budu vykládat Izaiáše tak, aby bylo vidět, že je to nejen prorok, ale i_evangelista a apoštol. Vždyť on říká sám o_sobě i_ostatních, kdo hlásají radostnou zvěst: Jak krásné je vidět nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj.{fnr}7{/fnr} A Bůh k_němu mluví jako k_apoštolovi: Koho mám poslat, kdo půjde k_tomuto lidu? A on odpovídá: Zde jsem, mne pošli.{fnr}8{/fnr}

Ať si nikdo nemyslí, že chci o_obsahu té knihy pojednat jenom stručně. Vždyť tato kniha Písma obsahuje všechna tajemství Páně: ohlašuje, že se narodí z_Panny jako Emanuel, Bůh s_námi, že bude konat skvělé činy a znamení, že zemře, bude pohřben a vstane z_mrtvých, že bude Spasitelem všech národů. A co mám říci o_fyzice, etice a logice? Všechno, co je ve svatých Písmech, všechno, co může lidský jazyk vyjádřit a mysl smrtelníků pochopit, je obsaženo v_té knize. O_jejích tajemstvích svědčí sám ten, který napsal: Každé zjevení vám bude jako slova zapečetěné knihy. Když se dá tomu, kdo zná číst, a řekne se: „Přečti to“, odpoví: „Nemohu, protože je na ní pečeť.“ Když se dá tomu, kdo nezná číst, a řekne se: „Čti“, odpoví: „Neumím číst.“{fnr}9{/fnr}

Zdá-li se to někomu málo přesvědčivé, ať si poslechne slova Apoštola: Promlouvat z_vnuknutí smějí jen dva nebo tři a ostatní ať o_tom podávají úsudek; dostane-li se však zjevení někomu jinému z_přítomných, ať ten první umlkne.{fnr}10{/fnr} Jak mohou umlknout, rozhoduje-li o_tom Duch mluvící skrze proroky, zda mlčet nebo mluvit? Jestliže tedy proroci rozuměli tomu, co říkali, je všechno plné moudrosti a smyslu. K_jejich uším nedoléhal hlasem rozechvívaný vzduch, ale Bůh mluvil v_duši proroků, jak to říká jiný prorok: Anděl, který se mnou mluvil.{fnr}11{/fnr} A jiný zase říká: Poslal nám Bůh do srdce Ducha, který volá: Abba, Otče.{fnr}12{/fnr} A ještě další: Budu poslouchat, co ke mně mluví Hospodin, Bůh.{fnr}13{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Jan 5,39{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 7,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 22,29{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 1,24{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 13,52{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Pís 7,14{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Iz 52,7{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Iz 6,8{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Iz 29,11-12{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Kor 14,29-30{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Zach 1,9{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Gal 4,6{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Žl 85 (84),9{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}2 Tim 3,16.17.14.15{/r}

Všechno, co je napsáno v_Písmu, je vdechnuto Bohem a hodí se k_poučování a k_výchově ve spravedlnosti. {*} Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.

Od dětství znal svatá Písma a držel se toho, čemu se naučil. {*} Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky