Breviář Řádu bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské (O.Carm.)

Ze zprávy o_životě otce Cyriaka, sepsané v_den jeho úmrtí jeho duchovním vůdcem

(Leopold Beccaro OCD: Servi Dei Cyriaci Eliæ Chavara... Positio super Introductione causæ et super virtutibus ex officio concinnata, Roma 1977, 456)

Dnes, v_úterý 3._ledna 1871 ve čtvrt na osm ráno, zemřel po životě v_zářivé nevinnosti otec Cyriak Eliáš od Svaté Rodiny, první převor. Před svou smrtí mohl otevřeně prohlásit, že nikdy v_životě neztratil svou křestní milost. Především dbal o_ctnosti, zvláště o_prostotu srdce, živou víru, poslušnost do nejmenšího, úctu k_Nejsvětější svátosti, k_Panně Marii a ke svatému Josefu. Pro dobro křesťanů na Malabaru vytrpěl mnohé těžkosti, zvláště v_souvislosti s_rochosiánským rozkolem. Za onoho rozkolu byl ustanoven generálním vikářem církve syromalabarského ritu a projevil svou mimořádnou oddanost Svatému stolci. Dnem i_nocí se namáhal, aby se toto schisma nešířilo; a skutečně se mu podařilo uchránit od něj asi čtyřicet farních společenství. Papež Pius_IX. mu za to vyjádřil své uznání a pochvalu vlastnoručně podepsaným dopisem.

Otec Cyriak Eliáš byl zakladatelem a prvním převorem karmelitánů (řeholníků třetího řádu) na Malabaru. Založil také kongregaci sester a musel přitom překonat veliké obtíže. Pro své ctnosti, učenost a zvlášť pro důkladnou znalost syrštiny si získal velikou úctu u_všech lidí na Malabaru, dokonce i_u_nestoriánů a pohanů.

Svou osudnou nemoc snášel téměř po dva roky v_duchu největšího sebezapření, ba dokonce s_radostí. Nezaměstnával se přehnaně věcmi tohoto světa, což se výrazně ukázalo během jeho posledních dní. Když s_neobyčejnou zbožností přijal svátosti umírajících, zesnul ve stáří šedesáti pěti let, obklopen slzami svých přítomných duchovních synů a mými obzvlášť, vždyť jsem jej miloval jako sebe sama.

Pohřben byl v_kostele svaté Filomeny v_Koonammavu. Ó_svatá a krásná duše, pros za mne!

Mé jméno jsi nechal zapsat do knihy života {*} k_nevýslovné radosti andělů.

Bože, tys povolal svatého kněze Cyriaka Eliáše, aby upevňoval jednotu tvé církve; na jeho přímluvu nás osvěcuj světlem Ducha svatého, ať moudře rozpoznáváme znamení času a slovy i_skutky šíříme mezi lidmi poselství evangelia.

Ant. Pojďme, klaňme se Ježíši Kristu; on je apoštol a velekněz našeho vyznání.

Ant. 1 Vaši představení bdí nad vaší duší a jednou za ni budou odpovídat.

Pavel, apoštol Krista Ježíše z_rozkazu Boha, našeho spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, Timotejovi, svému pravému synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.

Když jsem odcházel do Makedonie, prosil jsem tě, abys dále zůstal v_Efesu a důrazně poučil jisté lidi, že si nemají začínat s_nějakým jiným učením a že se nemají zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, protože takové věci dávají spíše podnět k_rozepřím, než aby to bylo na prospěch Božího plánu spásy, založenému na víře. Cíl tohoto nařízení je láska, která plyne z_čistého srdce, z_dobrého svědomí a opravdové víry. Někteří se z_této cesty uchýlili a dali se do prázdného řečnění; chtějí být učiteli zákona, a zatím vůbec nerozumějí tomu, co říkají a o_čem se s_takovou jistotou vyslovují.

Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v_něho v_budoucnosti uvěří, a tak dosáhnou věčného života.

Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému buď čest a sláva na věčné věky. Amen.

Toto je poselství, které ti kladu na srdce, můj synu Timoteji, ve shodě s_prorockými výroky pronesenými o_tobě, abys – opřen o_ně – bojoval dobrý boj a měl přitom víru a dobré svědomí. Někteří lidé se ho zbavili, a proto ztroskotali ve víře.

První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i_děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v_opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k_poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.

Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

Snášejte se navzájem v_lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje, {*} jen jedno je vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.

Služebník Páně má usilovat o_spravedlnost, víru, lásku a pokoj v_jednotě s_těmi, kdo s_čistým srdcem vzývají Pána, {*} jen jedno je vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.

Ze spisu „Život svatého Petra Tomáše“, sepsaného jeho duchovním synem, kancléřem Philippem de Mézières

(Vyd. J. Smet, Institutum Carmelitanum, Řím 1956; c. VI, 142-143, 149-150, 154)

O_svátku Narození Páně konal můj otec bohoslužby. Za hluboké noci se vydal z_karmelitánského konventu, kde přijal pohostinství, do hlavního chrámu ve Famagustě ke slavnému matutinu. Sloužil tři slavné mše svaté, ale mezitím ho roztřásla zima. Byl totiž zesláblý posty a bděním a trpěl dušností. Přitom neměl na sobě nic jiného než jen lehký letní šat, protože se držel příkladu svatých otců, kteří žili v_samotě.

V_následujících dnech denně celebroval a bylo zřejmé, že svou nemoc skrývá. Ale v_úterý ho přepadla vysoká horečka. Vykonal si generální i_partikulární zpověď a vlídně promluvil ke svým blízkým. Pak se obrátil ke dřevu Kříže, uctil je a políbil. Se sepjatýma rukama prosil své blízké za odpuštění a mluvil tak, že všechny dojal k_slzám: „Moji bratři a přátelé, kolik námah a nebezpečí jste museli vydržet, když jste mi sloužili! Trpěli jste hladem, žízní i_zimou, potkaly vás nejrůznější těžkosti. Nikdy jsem vás nezahrnul poctami, ani jsem vás neodměnil tak, jak bych měl. A přesto jste velkoryse snášeli mě i_moje způsoby. Přivedl jsem vás kolikrát do situací, kdy šlo o_život. Čím se vám mohu odvděčit? Odpusťte mi, odpusťte!“

Pak požádal, aby mu přinesli Nejsvětější Tělo Páně a s_velkou úctou a vírou je přijal. Ve dvanáct hodin v_noci poprosil, aby k_němu přišel laonský biskup, vikář famagustské diecéze, a to spolu s_veškerým klérem katedrály a oblečen v_pontifikální roucha, a pomazal jej olejem nemocných. Mezitím zavolal své blízké, vzal si pontifikální insignie, a jako by nebyl nemocen, vlastní rukou vyhledal text pomazání. Když jej nalistoval, pozorně naslouchal předčítání, a než přišel biskup vikář, lehl si na pytel prostřený na zemi a pokojně jej očekával.

Když uslyšel, že biskup spolu se vším klérem přichází, začal hlasitě, jako by byl zdráv, recitovat kající žalmy: Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu!{fnr}1{/fnr} Všichni mu odpovídali a on se dostal až do poloviny žalmů. Tu mu došly síly, a proto – při plném vědomí – rukou naznačil biskupu vikáři, aby se modlil s_ním. Spolu tak žalmy dokončili. Pak ho biskupský vikář pomazal olejem nemocných a on odpovídal příslušnými slovy obřadu a snažil se před ostatními skrýt svůj chatrný hábit a škapulíř, které nosil na holém těle.

Když obřad pomazání skončil, pomodlil se můj otec velmi zbožně Confiteor a přijal od biskupa absoluci. Potom ještě pokorně poprosil biskupa i_klérus, své nejbližší i_všechny ostatní za odpuštění, jestliže je při vykonávání svého úřadu něčím zarmoutil. Také jim přikázal, aby jeho jménem poprosili za odpuštění všechny, kteří žijí na Kypru i_jinde. A pak, dne šestého ledna, roku spásy tisícího třístého šedesátého šestého, odevzdal ducha Bohu, který ho stvořil.

Pozemské lékaře nepotřebuji, mám totiž při sobě svého lékaře duchovního, Ježíše Krista, a ten mne již uzdravil. {*} Po něm toužím, s_ním se mi daří dobře.

On mě vede a drží, v_něho doufám; chci pouze jeho a nic jiného. {*} Po něm toužím, s_ním se mi daří dobře.

V_jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech; v_pokoji a upřímnosti se mnou kráčel a mnohé odvrátil od nepravosti. Rty kněze totiž mají dbát vědomosti a poučení se hledá z_jeho úst, neboť on je poslem Hospodina zástupů.

Ant. na Benediktus: Služme Hospodinu zbožně a spravedlivě po všechny dny svého života.

Bože, tys povzbuzoval svatého biskupa Petra v_úsilí o_jednotu křesťanů a mír mezi národy; podle jeho příkladu a na jeho přímluvu pomáhej i_nám, abychom pravdivě svědčili o_své víře, hledali pokoj a usilovali o_něj. Prosíme o_to

Bůh nás pověřil kázáním o_usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s_Bohem!

Biskup je přece Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný. Má být pohostinný, milovat dobro, umět se ovládat, být spravedlivý, zbožný a zdrženlivý; takový, kdo se v_kázání pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení a také usvědčovat odpůrce.

K_Nejvyššímu zdvihá svoji duši. K_modlitbě otvírá svá ústa a prosí za své hříchy. Jako déšť pak vylévá svá moudrá slova a v_modlitbě chválí Pána.

Ant. 1 Bůh mi dává sílu snášet obtíže pro evangelium, za jehož hlasatele a učitele jsem byl ustanoven.

Ant. 2 Věrný a rozvážný služebník, kterého Pán ustanovil nad svou čeledí.

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Hle, velekněz, který se za svých dnů líbil Bohu {*} a byl uznán za spravedlivého.

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on je vynikající velekněz, který má s_námi soucit.

Ant. 1 Ustanovím si věrného kněze, který bude konat vše podle mého srdce.

Moji bratři, s_vírou v_našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k_lidem. Když k_vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v_obnošených šatech, vy jste samá pozornost k_tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: „Prosím, posaď se tady na čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle,“ nebo: „Sedni si tady u_mých nohou.“ Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?

Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v_očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují? Vy však jste chuďasem pohrdli. Nezneužívají právě bohatí své moci proti vám? Netahají vás po soudech? Nemluví právě oni pohrdavě proti vznešenému jménu, podle kterého jste byli nazváni? Ano, když plníte královský zákon podle výroku Písma: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ jednáte dobře; když však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z_přestupku.

Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z_vás jim řekne: „Tak s_Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se,“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu i_s_vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o_sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru. Ty věříš, že je jeden Bůh? Zcela správně. I_zlí duchové věří, a přesto se třesou hrůzou. Chceš se tedy přesvědčit, ty bláhový člověče, že víra beze skutků je jalová? Náš praotec Abrahám, který na oltáři obětoval svého syna Izáka – nebyl ospravedlněn pro své skutky? Z_toho můžeš vidět, jak jeho víra působila spolu se skutky a že teprve pro skutky se jeho víra stala dokonalou. Tak se splnilo, co říká Písmo: „Abrahám uvěřil Bohu, a byl za to uznán za spravedlivého“ a stal se Božím přítelem. Vidíte tedy, že člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru.

Blaze muži, který se bojí Hospodina, září v_temnotách jako světlo řádným lidem, {*} ujímá se sirotků a vdov v_jejich tísni a uchovává se neposkvrněný od světa.

Rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, {*} ujímá se sirotků a vdov v_jejich tísni a uchovává se neposkvrněný od světa.

Ze spisu „Život Ondřeje Corsiniho“, který sepsal biskup Francesco Venturi

Ondřejovi byla správa fiesolské diecéze svěřena očividně z_Boží vůle. Pozorně se staral o_liturgii i_o_spásu duší a svůj úřad vykonával po dlouhou dobu tak svědomitě, že může být dán za příklad všem pastýřům církve. Ačkoliv už byl poměrně starý a trpěl různými nemocemi, nejen že nepolevil v_kázni a sebeovládání, které si doposud ukládal, ale spíše byl k_sobě ještě přísnější. K_lidem chudým a ubohým pociťoval takový soucit a dobrotu, že i_pomyšlení na ně mu vhánělo slzy do očí. Je dobře známo, že od něj žádný chudý neodešel bez útěchy. Sám totiž většinou sedával u_dveří své rezidence a vlastní rukou rozdával chléb žebrákům. A nejen to. Byl velmi štědrý a velkorysý i_vůči těm, o_nichž se dozvěděl, že je tísní nedostatek, ale nemohou k_němu sami veřejně přijít – ať už pro svůj urozený původ, společenské postavení či pokročilý věk. Sám je předcházel s_nesmírnou štědrostí a některým dával i_značné množství obilí. Pomáhal nejen potřebným ze své diecéze, ale i_lidem z_Florencie a dalším. Ty všechny podporoval jak potravinami, tak ošacením.

Velmi mnoho peněz vynakládal svatý muž na povznesení a obnovu posvátných budov. Katedrálu, která byla na spadnutí, téměř celou zrekonstruoval a její průčelí obložil opracovanými kameny. Zbudoval příbytky pro kanovníky. Biskupskou rezidenci, již dlouho nevyužívanou, učinil znovu sídlem biskupa a nákladně ji rozšířil, aby tak i_svým nástupcům připravil vhodné a pohodlné prostory.

Byl skutečným otcem rodiny – a to jak té řeholní, kde jako představený bratří karmelitánů dbal na věrné zachovávání řeholního života, tak té diecézní, kde jako biskup vedl sobě svěřené ke křesťanské kázni. Svědomitě se staral o_církevní majetek. Vlastní domácnost měl velmi skromnou, ale navenek, pokud šlo o_bohoslužbu nebo pomoc nuzným, byl až marnotratně velkorysý.

Tento svatý pastýř se mnohokrát snažil urovnávat rozepře, které neustále vznikaly mezi florentskými měšťany. V_soukromí jim přátelsky domlouval, veřejně často kázal o_křesťanské lásce a obyčejné lidské slušnosti. Protože skvěle mluvil a žil v_pověsti svatosti, přicházeli lidé z_okolních vesnic i_z_Florencie a rádi mu naslouchali. Dobře se naučil spojovat mírnost pastýře s_přísností soudce.

Především každý rok písemně nařizoval, aby všichni duchovní sídlili u_svých kostelů. Většina kněží se nevyznala ani v_křesťanské nauce, ani v_povinnostech svého úřadu. Svou nevědomostí a kolikrát i_špatným příkladem vlastního života byli věřícím spíš ke škodě než k_užitku. Proto svatý pastýř, když podle kanonických ustanovení navštěvoval jednotlivá místa své diecéze, musel důkladně přezkoumávat vědomosti svých podřízených. Těm, o_nichž zjistil, že jsou k_zastávání církevního úřadu a k_péči o_spásu duší nezpůsobilí – a bylo jich velmi mnoho –, beneficia odebral a předal je schopnějším.

Ano, mnozí snad namítnou, že spoustu toho, o_čem jsme mluvili, dělali často i_jiní pastýři církve a že není třeba to u_takového biskupa připomínat. My však myslíme, že je vhodné vyzdvihnout všechna slova i_skutky svatých, které vedou k_dokonalejší službě Bohu a k_dobru lidí.

Hospodin, Bůh, mluví o_pokoji pro svůj lid a pro své svaté. {*} Dílem spravedlnosti bude pokoj.

Hospodine, uděl nám pokoj, všechny naše skutky jsou tvým dílem. {*} Dílem spravedlnosti bude pokoj.

Ant. 1 Povolám svého služebníka, moc mu předám do ruky, zaslouží čestné křeslo.

Ant. 2 Almužna je mu jako jeho pečeť a dobrý skutek střeží jako zřítelnici.

Ant. 3 Skutky jeho rukou jsou věrné a spravedlivé, jeho chvála zůstává navždy.

Proto tě bude velebit statečný lid, bude se tě bát město bezohledných národů, neboť jsi byl ochranou chudému, ochranou ubožáku v_jeho tísni, útočištěm před bouří, stínem před vedrem.

Ant. na Benediktus: Slepému jsem byl očima, nohama kulhavému; pro chudé jsem byl otcem, vyšetřoval jsem spory mně neznámých lidí.

Všemohoucí Bože, jenž tvůrce pokoje nazýváš svými syny; dej nám, ať na přímluvu svatého Ondřeje prosazujeme takovou spravedlnost, jejímž ovocem je trvalý a pravý mír. Prosíme o_to

S_věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Usilujte o_dobro pro všechny lidi. Jak je to jen možné – pokud záleží na vás – žijte v_pokoji se všemi lidmi.

Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory, neboť Hospodin těší svůj národ, smilovává se nad svými ubožáky.

Ty však a s_tebou tvoji synové budete dbát na své kněžské povinnosti ve všem, co se týká oltáře i_služby uvnitř před oponou; tam budete sloužit.

Ant. 1 Činil, co bylo dobré a pravdivé před Hospodinem, dotazoval se Boha celým svým srdcem.

Vaše duchovní představené vybízím – já sám duchovní představený jako oni, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která se má v_budoucnu zjevit: paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolně, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotně; ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. Až se pak objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Ant. na Magnifikat: Byl veleknězem, který za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni.

Společné texty o duchovních pastýřích, nebo o svatých, kteří vynikali milosrdnými skutky.

(„Kantikum“ obsahující citace výroků Angela Paoliho bylo sestaveno z_úryvků „Informativního procesu“, vypracovaného v_Římě v_roce 1734, a „Apoštolského procesu“ z_roku 1754.)

Kdybych pohnul rukou nebo udělal nějaký krok, a neučinil to z_lásky k_Bohu, považoval bych se za největšího nevděčníka na světě, protože tím, co máme vložit do služby jemu, je pouze a jedině láska.

Je třeba milovat Boha celým srdcem a celou duší a milovat i_své bližní – zvláště chudé – natolik, že nebudeme cítit chlad a nezmocní se nás strach. Vždyť kolik toho pro nás vytrpěl sám Bůh, aby nás osvobodil z_ďáblova otroctví a znovu nám umožnil vstoupit do Ráje? A my bychom nechtěli snést ani nepatrné nepohodlí, zimu či horko při službě Bohu v_lidech chudých a zejména v_nemocných? Je třeba se třást před chladem zlořečeného hříchu, který zabíjí duši a odnímá jí krásu Boží milosti.

Já v_těchto chudých poznávám nejvýznamnějšího ze všech lidí – totiž našeho Pána Ježíše Krista. A poněvadž jsem zaměstnán službou tomuto vznešenému Pánu, nemohu nabízet setkání hned tak někomu jinému.

Kdo odbývá chudé, odbývá Boha, protože v_chudých poznáváme chvályhodného Boha. A jako nelze vznešeným osobám této země vyhrožovat ani je odbývat, ale s_úctou je napomenout, je-li to třeba, podobně musíme jednat s_chudými: nepohrdat jimi, nechovat se k_nim neuctivě slovy ani skutky, ale v_případě nutnosti je napomenout s_láskou a s_úctou.

Před Bohem jsme si všichni rovni. Zde na světě se mezi lidmi dělají rozdíly podle jejich společenského postavení, ale v_budoucím čase bude mít před Bohem větší zásluhy ten, kdo vykonal více dobra. Jsme totiž dětmi téhož Otce, který nás tolik miluje, proto se i_my máme navzájem milovat. Kde jsou chudí, tam je i_Bůh. Kdo hledá Boha, musí ho jít hledat mezi chudé. Vždyť Boha nacházíme právě uprostřed nemohoucnosti a chudoby.

Dávejte almužnu, kdekoli chcete: dílo lásky je Bohu příjemné všude, a ať už se děje skrze ruce kteréhokoli člověka.

Považujte za jisté, že chceme-li, aby se naše milosrdná láska líbila Bohu, musíme ji uskutečňovat ve skrytosti a bez okázalosti. Když prokazujeme lásku, ať jedna ruka neví, co koná ruka druhá.{fnr}1{/fnr}

Na vysvětlení toho, proč se oblékal jen velmi nalehko, říkal: Chudí potřebují pomoc mnohem víc než já. Spíš než aby trpěli oni, je lépe, abych trpěl já sám.

Sloužíme-li chudým, sloužíme Bohu, a službu Bohu není třeba opouštět kvůli setkávání se s_lidmi světa.

Čím více je chudých, tím mocněji se projeví Boží Prozřetelnost. Klidně si mohou přijít všichni chudí z_celého Říma – já se tím ani trochu neznepokojím: čím více se jich totiž objeví, tím větší množství prostředků mi pro ně svatá Boží Prozřetelnost pošle… Důvěřujeme-li Bohu, Boží Prozřetelnost nás nikdy nezklame: Mám mocného Správce a velikou spíž, a proto dávám chudým vše, co zrovna mám, s_hlubokou důvěrou, že Bůh tyto mé zásoby den co den nově rozmnoží.

Chudí potřebují pomoc mnohem víc než já. Spíš než aby trpěli oni, je lépe, abych zimou a hladem trpěl já sám.

Chudým lidem je třeba dobře platit; a jednáme-li s_chudými lidmi, nesmíme též příliš hledět na své úroky a zisky.

Bratři, chudoba a utrpení mohou velmi prospět naší duši. Budete-li s_to přijmout utrpení, stanete se pravými Božími přáteli. Což nemůžeme my, kdo se těšíme ze zajištěného života, snést nějaké to strádání, jedná-li se o_cestu vedoucí do Ráje? Dobro, které je pro nás připraveno, je nekonečné; chceme-li ho dosáhnout, musíme kráčet cestou, kterou nám ukázal Vykupitel a po níž tolik toužili svatí apoštolé a mučedníci.

Největší milostí, kterou by mi Bůh mohl prokázat, by bylo, abych mohl obětovat svůj život pro milosrdnou lásku, když už jsem jej nemohl obětovat pro víru, jak jsem po tom dlouhý čas toužil.

Ježíš Kristus, ačkoliv bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z_jeho chudoby, {*} on sám dá vzrůst plodům vaší štědrosti.

Bůh miluje radostného dárce, {*} on sám dá vzrůst plodům vaší štědrosti.

Bože milosrdenství, tys povolal blahoslaveného Angela k_životu před svou tváří a dal mu účast na svém soucitu s_nejposlednějšími ze všech lidí; dej, ať i_my rozpoznáváme v_chudých tvář tvého Syna a sdílíme s_ním tvou dobrotivost ke všem.

Dále v_Řeholi následuje: „Podle polohy místa, kde se rozhodnete přebývat, ať má každý z_vás samostatnou oddělenou celu.“

Řeholník je syn milosti a plod lůna cely. Cela ho mateřsky živí, chová a objímá, vede ho k_plné dokonalosti a činí hodným rozmlouvání s_Bohem.

Cela je svatá půda a svaté místo, kde spolu Pán a jeho služebník vskrytu rozmlouvají, jako rozmlouvá člověk se svým přítelem. V_ní se věřící duše často spojuje s_pravým Bohem, tak jako se snoubenka přidružuje ke svému snoubenci. Zde sjednocuje nebeské s_pozemským, božské s_lidským. A jako Boží chrám je svatý,{fnr}1{/fnr} tak i_cela Božího služebníka. V_chrámě i_v_cele se projednávají věci božské, v_cele však častěji. Cela je totiž dílnou všeho dobra a dopomáhá k_pevné vytrvalosti. V_cele je každý, kdo správně žije v_chudobě, bohatý. A kdo má dobrou vůli, má tam při sobě vše, co potřebuje k_dobrému životu.

Avšak abys přebýval v_cele bezpečněji, jsou ti dáni tři ochránci: Bůh, svědomí a duchovní otec. Bohu jsi zavázán zbožností – zcela se jí oddej; svému svědomí jsi povinen péčí o_svou čest – pro ni ať se stydíš hřešit; duchovnímu otci máš zachovávat láskyplnou poslušnost – ve všem se k_němu utíkej. Navíc, dokud jsi maličký, přidám ti ještě čtvrtého strážce, a dokud se nenaučíš více myslet na Boží přítomnost, opatřím ti vychovatele. Radím ti: sám si zvol nějakého člověka, jehož příkladný život se ti tolik vtiskl do srdce a naplnil tě takovou úctou, že kdykoli by sis na něj vzpomněl, vzbudí to v_tobě úctu k_němu a budeš se chovat a smýšlet tak, jako by byl přítomen. Tak ať v_tobě roznítí lásku a napraví vše, co je třeba napravit, takže ústraní tvé samoty ti neublíží. Všechny své myšlenky budeš považovat za jemu zjevné a přiměje tě to k_nápravě, jako kdyby tě viděl a káral.

K_takovému životu v_samotě ať má tedy každý samostatnou celu. Řehole praví dokonce doslovně: „Jednotliví bratři ať mají samostatné oddělené cely.“

Měj celu vnější a celu vnitřní. Tou vnější je dům, v_němž bydlí tvá duše i_tělo. Vnitřní cela ať je ve tvém srdci, tam ať přebývá Pán, Bůh veškerého tvého nitra, spolu s_tvým duchem. Dveře vnější klauzury jsou znamením dveří klauzury vnitřní. Jako vnější klauzura brání tělesným smyslům toulat se venku, tak ať se vnitřní smysly stále v_nitru upínají k_Bohu. Miluj proto svou vnitřní celu, miluj i_celu vnější a pečuj o_obě dvě. Buď ukrytý ve vnější cele – ne proto, abys mohl skrytě hřešit ve větší tajnosti, nýbrž proto ukrytý, abys žil ve větším bezpečí. Ani si totiž neuvědomuješ, za co své cele vděčíš. Snad ti nedochází, že jsi v_ní nejen léčen ze svých neřestí, ale také ušetřen svárů s_jinými. A právě tak si neuvědomuješ, jak by sis měl vážit svého nitra, dokud v_něm nezakusíš milost a sladkost vnitřní útěchy. Náležitě si tedy važ obojí cely a dbej především na sebe sama: uč se v_cele mít vládu sám nad sebou, uspořádat svůj život, usměrňovat své chování, být k_sobě náročný a kritický. Nikomu na tobě nezáleží více a nikdo tě neposoudí s_větším porozuměním, než ty sám.

Kdosi k_tomu, o_čem mluvíme, říká:
„Měj v_své cele zalíbení
a ven jen nerad vycházej,
celý den dbej na mlčení,
v_čas daný bystře povstávej:
modli se, čti, čiň pokání;
zpytovat se nepřestávej.“

A proto říká Řehole: „Každý z_vás ať má samostatnou oddělenou celu, tak jak mu bude přidělena osobním rozhodnutím převora za souhlasu ostatních bratří nebo rozumnější části.“

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: {*} abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.

Abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života, {*} abych požíval Hospodinovy něhy.

Bože, tys dal blahoslavené Archanděle milost celým srdcem přilnout k_tajemství Nejsvětější Trojice; dopřej na její přímluvu i_nám, ať již zde na zemi zakoušíme předchuť tvé slávy a v_plnosti tě jednou uvidíme tváří v_tvář. Prosíme o_to

(Oběžník E305, Cumaná, 12._dubna 1937, Sixto Sosa a Matka Kandelaria od sv. Josefa, Barcelona 1976, s. 227-229)

Žehnám vám ve jménu Páně a – abych splnila svou povinnost – píši vám toto:

Dne 11. dubna v_9_hodin ráno se ve velkém sále noviciátu sešli Jeho Excelence pan Dr. Sixto Sosa [sisto sóza], diecézní biskup, prelát Jeho Svatosti a generální vikář biskupství Mons. Dr. José Maria Pibernat [chosé maría pibernat] a důstojný pán Constantin de la Vega, kapucín.

Po modlitbě podle karmelského ritu přikročil Mons. Pibernat k_četbě článků našich svatých Konstitucí, čísla 248 až 274. Když dočetl, já, vaše služebnice, jsem do jeho rukou složila svůj úřad, který jsem zastávala po dvanáct let, odevzdala pečetní prsten a poprosila za odpuštění všech svých pochybení. Mons. Pibernat mi potom projevil vděčnost a krátce mě povzbudil.

Jen pomyslete, jak je mi zatěžko vložit celou Kongregaci na ramena ctihodné Matky Luisy Teresy.

Každá z_nás ať se snaží, aby byla dobrou řeholnicí, a mohla tak přispět ke společnému dílu. Usilujme o_získání každé ctnosti, hleďme žít v_Boží přítomnosti, On nás jednou bude soudit. Služme Mu s_úctou, vždyť samotní andělé se před Ním chvějí. Jsme zavázány milovat Ho celým svým srdcem, životem i_rozumem. Všechny jsme obdržely poklady milosti, neopovrhujme jimi.

Zachovávejme naše Konstituce, které schválil Mons. Sosa pro venezuelské karmelitky. S_úctou se účastněme mše svaté a nevynechávejme společnou modlitbu. Často se přes den obracejme k_Pánu střelnými modlitbami, navštěvujme Ho v_Nejsvětější svátosti, neopomíjejme duchovní svaté přijímání. Buďme umírněné v_řeči i_v_pohledech, svědomitě zachovávejme mlčení a během rekreace mluvme o_Bohu. Probouzejme ve všech oddanou úctu k_Nejsvětější Trojici, Přesvaté Panně i_k_Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Nejlepší způsob, jak toto dělat, je zachovávat mlčení a napodobovat tak hluboké ticho, v_němž On přebývá v_Hostii. Slova řeholnice ať jsou vždy čistá, vždyť mluvit, co se nesluší, je odsouzeníhodné a je to hřích proti Duchu Svatému.

Pro lásku Boží, milujme se navzájem, ale nepěstujme přitom výlučná přátelství. Vyhýbejme se postranním řečem: nedostatky, kterých si povšimneme u_spolusester, napravujme svým dobrým příkladem. Dovolávejme se pomoci Nejsvětější Panny. Snažme se být pozorné při ranním rozjímání i_při četbě našich Konstitucí. Nebuďme líné. Svá srdce pozdvihujme k_Bohu, abychom směly sklízet duchovní plody našich dobrých skutků.

Milované sestry, rozumějte mi, přijměte tyto rady jako rady Bohem vnuknuté. Také vám doporučuji vhodné cvičení pro týdenní svatou zpověď – pět bodů, které nám v_katechismu ukládá svatá církev: zpytování svědomí, lítost nad hříchy, předsevzetí k_nápravě, vyznání hříchů zpovědníkovi a vykonání pokání. To vše nám napomáhá pokojně setrvávat v_Boží milosti, vždyť On nás očekává s_otevřenou náručí, v_den, kdy se budeme muset postavit před Jeho strašný soud.

Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. {*} Největší však je láska.

Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale doopravdy, činem! {*} Největší však je láska.

Bože, původce všeho dobra, vyslyš naše pokorné prosby a na přímluvu blahoslavené Kandelarie, která pozorně pečovala o_nemocné a potřebné, nám dej, ať ochotně uskutečňujeme každé dobro, které nám vnukáš. Prosíme o_to

Za obhájce a pána jsem si vybrala slavného svatého Josefa a velmi jsem se mu odporoučela. Zřetelně jsem viděla, že jak v_této potřebě, tak i_v_jiných, větších, týkajících se cti a spásy mé duše, mě tento můj otec a pán vyvedl z_nesnází mnohem lépe, než bych jej o_to vůbec uměla poprosit. Nevzpomínám si, že bych ho někdy o_něco prosila a on by to neudělal. Je obdivuhodné, jak velké milosti mi Bůh udělil prostřednictvím tohoto blaženého světce; z_jakých nebezpečí těla i_duše mě vysvobodil! Jiným světcům totiž, jak se zdá, Pán prokázal tu milost, že pomáhají jen v_jedné potřebě, s_tímto slavným světcem mám však zkušenost, že pomáhá ve všech. Tím Pán chce dát na srozuměnou, že jako mu byl On podřízen na zemi – vzhledem k_tomu, že mu Josef mohl přikazovat, protože byl považován za jeho otce, ač byl jen pěstoun –,{fnr}1{/fnr} tak i_v_nebi koná vše, oč ho svatý Josef žádá.

To si ze zkušenosti ověřilo také několik dalších osob, kterým jsem poradila, aby se k_němu utíkaly. Ba dokonce je mnoho těch, kteří k_němu znovu nabyli úctu, když zakusili tuto pravdu.

Snažila jsem se slavit jeho svátek co možná nejslavnostněji, ovšem spíše s_marnivostí než v_duchu, poněvadž jsem chtěla, aby se tak dělo velmi okázale a dobře, jakkoli jsem to myslela dobře. Špatné však bylo toto: pokud mi Pán dával nějakou milost ke konání dobra, z_mé strany to bylo plné nedokonalostí a s_mnoha chybami. V_uskutečnění špatnosti a okázalosti a marnosti jsem byla velmi zběhlá a pilná. Kéž mi Pán odpustí.

Chtěla bych všechny přesvědčit, aby měli úctu k_tomuto slavnému světci, a to pro velkou zkušenost, kterou mám ohledně dober, jež získává u_Boha. Nepoznala jsem osobu, která by k_němu měla opravdovou úctu anebo mu prokazovala nějakou službu, a přitom bych ji nevnímala jako pokročilejší v_ctnosti. Duším totiž velmi prospívá, když se k_němu utíkají. Už několik let zakouším, jak se vždy uskuteční to, oč ho v_jeho den prosím. A je-li snad prosba poněkud pokřivená, on ji narovná k_mému většímu dobru.

Kdybych měla pověření o_tom psát, s_chutí bych mnohem podrobněji vylíčila milosti, které tento slavný světec prokázal mně i_jiným osobám. Abych však nedělala víc, než jen co mi přikázali, v_mnoha věcech budu stručnější, než bych chtěla, v_jiných zase rozvláčnější, než je zapotřebí. Ostatně jako ta, která má ohledně veškerého dobra jen malou schopnost rozlišování. Pouze prosím, pro lásku Boží, aby to vyzkoušel, kdo by mi nevěřil, a z_vlastní zkušenosti zjistí, jak velkým dobrem je utíkat se k_tomuto slavnému Patriarchovi a mít k_němu úctu. Zvláště osoby oddané modlitbě by mu vždy měly být nakloněny. Nevím totiž, jak je možné myslet na Královnu andělů v_době, kdy si prošla s_Dítětem Ježíšem tolika strastmi, a nevzdávat díky svatému Josefovi, který jim v_tom pomohl.{fnr}2{/fnr} Kdo by snad nenašel učitele, který by ho učil vnitřní modlitbě, ať si za vůdce vybere tohoto slavného světce a na této cestě nezbloudí.

Kéž by se líbilo Pánu, abych nezbloudila já tím, že se o_tom odvažuji mluvit; protože ho nějak zvlášť dobře nenásleduji, ani mu nějak příliš věrně nesloužím, i_když se prohlašuji za jeho ctitelku. On dal najevo, jaký je, když způsobil, že jsem mohla vstát z_lůžka a chodit a nezůstala jsem zchromlá; a já, jaká jsem tím, že jsem zle využila této milosti.

Nad prací tesaře v_nazaretském domě se rozprostírá totéž klima mlčení, které je společné všemu, co je svázáno s_postavou Josefa. Toto mlčení současně zvláštním způsobem odhaluje vnitřní profil této postavy. Evangelia mluví výlučně o_tom, co Josef „udělal“. Přesto tímto mlčením zahalené Josefovy „skutky“ umožňují odkrýt klima hluboké kontemplace: Josef byl den co den ve styku s_tajemstvím „od věků skrytým v_Bohu“, které „se usídlilo“ pod střechou jeho domu.

Tak je možné pochopit, proč se svatá Terezie od Ježíše, velká reformátorka kontemplativního Karmelu, stala zvláštní obnovitelkou kultu svatého Josefa v_západním křesťanství.

Josefovo bezvýhradné obětování celé vlastní existence, aby náležitě přijal Mesiáše ve svém domě, nachází vysvětlení „v_hlubokém vnitřním životě, který usměrňoval jeho jednání a byl pro něj zdrojem zvláštní útěchy. Z_tohoto vnitřního života čerpal Josef rozvahu i_sílu – vlastní duším prostým a čistým – pro svá velká rozhodnutí: jako když bez váhání podřizoval svoji svobodu, svoje právo lidského povolání, svoje manželské štěstí Božím plánům, přijal v_rodině určené mu místo i_břemeno odpovědnosti, a stejně tak se vzdal, silou neporovnatelné panické lásky, přirozené manželské lásky, která tvoří rodinu a udržuje ji.“{fnr}1{/fnr}

To podřízení se Bohu, připravenost vůle k_zasvěcení se jeho službě není ničím jiným než důsledkem zbožnosti, která je jedním z_projevů ctnosti nábožnosti.

Společenství života Josefa a Ježíše nás přivádí ještě k_uvažování o_tajemství Vtělení právě z_hlediska člověčenství Kristova, onoho Božského nástroje vpravdě sloužícího posvěcení člověka: „Mocí Kristova Božství jeho lidské skutky byly pro nás spásonosné, působící v_nás milost, jak vzhledem k_jejich záslužné moci, tak díky jejich jisté účinnosti.“{fnr}2{/fnr}

Uprostřed těchto Kristových činů evangelisté přiznávají privilegované místo činům vztahujícím se k_velikonočnímu tajemství, ale také zdůrazňují význam fyzického kontaktu s_Ježíšem v_případech uzdravení,{fnr}3{/fnr} nebo jak ovlivnil Jana Křtitele, když oba ještě přebývali v_lůně svých matek.{fnr}4{/fnr}

Jak jsme viděli, svědectví apoštolů neopomenulo zprávu o_Ježíšově narození, obřezání, obětování v_chrámě, útěku do Egypta i_o_skrytém životě v_Nazaretě, a to ve vztahu k_„tajemství“ milosti obsaženému v_těchto všech událostech, které mají spásonosnou moc, neboť vyplývají ze samotného zdroje lásky: Božství Kristova. Jestliže skrze jeho člověčenství tato láska vyzařovala na všechny lidi, z_jejího dobrodiní s_jistotou čerpali nejprve ti, kteří z_Boží vůle žili v_největší důvěrnosti s_ním: Maria, jeho Matka, i_domnělý otec, Josef.

„Otcovská“ láska Josefova s_jistotou měla vliv na „synovskou“ lásku Ježíšovu a naopak – „synovská“ láska Ježíšova zcela jistě měla vliv na „otcovskou“ lásku Josefovu. Jak tedy změřit hloubku tohoto ve svém druhu jediného pouta? Duše nejcitlivější k_působení Boží lásky právem vidí v_Josefovi zářivý příklad vnitřního života.

V_Josefovi se také uskutečňuje ideální překonání zdánlivého napětí mezi životem činným a kontemplativním, které je možné pro toho, kdo vlastní dokonalou lásku. Podle známého rozlišování mezi láskou pravdy (caritas veritatis) a nezbytností lásky (necessitas caritatis) můžeme říci, že Josef současně zakusil jak lásku pravdy, čili čistou, kontemplativní lásku Boží pravdy, která vyzařovala z_Kristova člověčenství, tak i_nezbytnost lásky, čili stejně čistou lásku služby, jakou vyžadovala péče nad tímto člověčenstvím i_jeho rozvoj.

{fn:1}Pavel IV, Insegnamenti, VII (1969) 1267.{/fn} {fn:2}Sv. Tomáš Akvinský, Summa Theologiae, II-IIæ. q. 8, a. 1, ad 1.{/fn} {fn:3}Srov. např. {r}Mk 1,41{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 1,41-44{/r}.{/fn}

Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá, {*} svou duši jsem uklidnil a utišil.

Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Josefa, aby už od počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať tvá církev s_jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy.

Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Josefa, aby žil v_důvěrném vztahu s_Marií a Ježíšem a v_naprosté poslušnosti tvé vůli, a my jsme si ho zvolili za Ochránce našeho Řádu; na jeho přímluvu dej i_nám učenlivé a vnímavé srdce, abychom plně uskutečnili přijaté povolání. Prosíme o_to

Bůh to ve své prozřetelnosti zařídil tak, že nám od našich špatností nepomůže nic jiného než modlitba, že jedině modlitba nám získá dary jeho milosti a že modlitba jedněch je ke spáse druhým.{fnr}1{/fnr} Jestliže nebesa dala rosu shůry a oblaka jako déšť vydala Spravedlivého, jestliže se otevřela země a vypučela Spasitele,{fnr}2{/fnr} bylo to proto, že Bůh chtěl, aby příchodu Spasitele předcházelo volání a prosby patriarchů a zejména modlitby jedinečné Panny, která vůní svých ctností naklonila nebe a přitáhla nestvořené Slovo do svého lůna. Přišel Vykupitel a svou ustavičnou modlitbou smířil svět s_Otcem. Aby však modlitba Ježíše Krista a ovoce jeho vykoupení mohly přinášet užitek nějakému národu nebo lidu, aby je měl kdo osvítit hlásáním evangelia a udělováním svátostí, musí se najít někdo – nebo i_mnozí –, kdo nářky a prosbami, modlitbami a oběťmi nejprve lid získá a smíří s_Bohem.

K_tomu, mimo jiné, směřují oběti, které přinášíme na našich oltářích. Svatý chléb, který na nich denně spolu se svými modlitbami obětujeme Otci, nemá být pouze připomínkou života, utrpení a smrti Ježíše Krista, ale také zavazuje dobrého Boha, aby výkupná oběť jeho Syna přinášela užitek národu nebo kraji, městu nebo vesnici, člověku či lidem, za něž je mše svatá sloužena. Mše svatá je tím skutečným místem, kde se u_Otce vyprošuje vykoupení, tedy obrácení národů. Dříve než vykoupení zachránilo svět, nebo – což je totéž – dříve než byl prapor kříže vyvýšen mezi národy, stanovil Otec, aby tento dar jeho jednorozený vtělený Syn od něj vyprosil. A to svými vroucími modlitbami – s_naléhavým voláním a se slzami –,{fnr}3{/fnr} svou smrtelnou úzkostí a prolitím veškeré své krve, zvláště na oltáři kříže, který vztyčil na vrcholu Kalvárie.

Aby svou milost mohl udělit i_těm, kdo o_ni neprosí, prosit nemohou či nechtějí, stanovil Bůh a přikazuje: Modlete se jeden za druhého, abyste byli spaseni.{fnr}4{/fnr} Dopřál-li Bůh milost obrácení svatému Augustinovi, vděčíme za to slzám svaté Moniky; a církev by neměla svatého Pavla – jak nás ujišťuje jeden z_církevních Otců –, kdyby ho nevymodlil svatý Štěpán.

A je dobré si připomenout, že apoštolové, poslaní kázat a učit všechny národy, připisují plody svého hlásání spíše modlitbě než svým slovům. Když totiž vybírali sedm jáhnů, kteří by prokazovali skutky lásky, prohlašují: My se však chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.{fnr}5{/fnr} Dobře si všimni, co říkají: že se budou věnovat nejprve modlitbě a teprve potom službě slova. Bezpochyby totiž nikdy neusilovali o_obrácení nějakého lidu dříve, než je získali modlitbou.

Ježíš Kristus se po celý svůj život věnoval modlitbě a pouze tři roky kázal.

Tak jako Bůh neuděluje lidem své milosti jinak než prostřednictvím modlitby – neboť chce, abychom poznávali, že on je Pramen, z_nějž vyvěrá veškeré dobro –, tak ani zachraňovat nás z_nebezpečí, uzdravovat naše rány a těšit nás v_našem trápení nechce jinak než jedině skrze modlitbu.

{fn:1}Srov. {r}Jak 5,16n{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 45,8{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žid 5,7{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jak 5,16n{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Sk 6,4{/r}.{/fn}

Proste a dostanete, neboť každý, kdo prosí, dostává. {*} Mnoho zmůže a je velmi účinná modlitba spravedlivého.

Modlete se jeden za druhého, abyste byli spaseni. {*} Mnoho zmůže a je velmi účinná modlitba spravedlivého.

Bože, tys v_dobách pronásledování církve dal blahoslavenému knězi Františkovi vytrvalost v_modlitbě a v_apoštolské lásce; na jeho přímluvu dopřej i_nám, ať se podílíme na životě Kristova tajemného těla a smíme přispět ke spáse světa. Prosíme o_to

Velkým a obdivuhodným prostředkem proti tělesným bolestem i_duševnímu smutku je četba Písma svatého. Myslím, že žádná slova, byť sebepečlivěji volená, sebevýřečnější a působivá, nedokážou tak potěšit chorou mysl a zaplašit starosti jako právě Písmo. Sám jsem to velmi často zakusil. Když mě totiž někdy zavalila spousta úzkostí, které tak divoce zaplavují nepokojný život smrtelníků, vždy jsem se utekl ke knihám Písma jako k_přepevné tvrzi a vhodnému léku lopotícího se ducha. A našel jsem úlevu, všemi v_něm hledanou, a ve své naději ani ve své touze jsem nebyl zklamán.

Často jsem přemýšlel, kde bere toto Písmo takovou přesvědčivost? Čím to, že tak mocně plní ducha posluchačů? A odkud má tolik energie, že přiměje všechny nejen se něco domnívat, ale pevně tomu i_věřit? Není to pro jasnost důkazů – vždyť ty neuvádí. Není to ani pro vybroušený styl či příjemná slova, uhlazená k_co největší přesvědčivosti – ty nepoužívá. Všimni si: příčina toho spočívá v_našem přesvědčení, že Písmo vychází z_prvotní pravdy.

Co jiného však nás k_tomuto přesvědčení vede, než Písmo samo? Jako by nás k_tomu, že mu věříme, přitahovala jeho vlastní autorita. Ale odkud, ptám se, si Písmo takovou autoritu osobuje? Vždyť my jsme neviděli Boha, jak káže, píše nebo učí, a přece věříme, jako bychom to tak viděli, a máme za to, že co čteme, pochází od Ducha svatého. Toto je asi ten důvod, proč k_Písmu tak pevně lneme: že v_sobě obsahuje pravdu, která je spolehlivější, i_když ne jasnější. Každá pravda má totiž svou přitažlivou sílu: větší pravda má větší přitažlivost, svrchovaná pak svrchovanou. Proč tedy ale nevěří evangeliu všichni? Odpovídám: protože všichni nejsou přitahováni Bohem. Ale copak je třeba dlouho disputovat? Proto pevně věříme Písmu svatému, protože v_nitru uznáváme jeho božskou inspiraci.

Vše, co je v_Písmu napsáno, je vdechnuto Bohem. {*} Svatá Písma se hodí k_poučování, k_usvědčování a k_výchově ve spravedlnosti.

Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. {*} Svatá Písma se hodí k_poučování, k_usvědčování a k_výchově ve spravedlnosti.

Ant. na Benediktus: Živým pramenem jsou ústa spravedlivého, rty spravedlivého živí mnohé.

Bože, tys učinil blahoslaveného Baptistu, věrného služebníka Panny Marie, strážcem a podivuhodným hlasatelem svého slova; na jeho prosby dopřej i_nám, abychom spolu s_Pannou Marií o_tvém slově ustavičně rozjímali a spolu s_ní tě velebili svým životem.

Ant. na Magnifikat: Tvé příkazy opěvuji v_písních v_místě svého přebývání, neboť jsou radostí mého srdce.

Společné texty o více mučednících (včetně druhého čtení a zpěvu po druhém čtení).

Bože, náš jediný Vládce a Králi, tys svědectvím mučedníků blahoslaveného Angela Marie a druhů posiloval španělský lid v_těžkých zkouškách občanské války; na jejich přímluvu dej i_nám potřebnou sílu, abychom statečně vydávali svědectví tvé pravdě.

(kap. 1, 2, 3, 10, 11, 12; vyd. A. Staring, in: Carmelus IX, 1962, str. 274-303)

První karmelitáni byli spojeni a stmeleni upřímnou láskou{fnr}1{/fnr} a nesnížili se k_tomu, že by porušili slib složené profese. Zdržovali se ve svých celách – ne z_nutnosti, ale vedeni duchovní radostí – a nadšeně se snažili přemítat o_zákonu Páně{fnr}2{/fnr} a bdít na modlitbách.

Našim svatým otcům, poustevníkům, bylo dopřáno prodlévat na svěžích pastvinách, u_vod, kde si mohli odpočinout;{fnr}3{/fnr} zde byli syceni vydatnou potravou.

Bratři, když jste se v_samotě ke svému vlastnímu prospěchu chvályhodně věnovali kontemplaci, modlitbám a svatým skutkům, vůně pověsti o_vaší svatosti se šířila po městech a tvrzích široko daleko do světa a jistě podivuhodně posílila všechny a každého, kdo ji ucítili. Ba nemálo jich tehdy ta vůně svou silou dobře připravila k_samotě pustiny, takže se – jakoby přitahováni příjemným poutem – spojili a žili životem pokání.

Pravím vám, že je třeba, aby hory vystoupily z_hory na horu:{fnr}4{/fnr} z_hory obřízky (od) neřestí totiž všichni, kteří jsou pro vznešenost života zaslouženě nazýváni horami, vystupují – bezpečně postupujíce od ctnosti ke ctnosti – na horu, kterou je Kristus.

V_samotě nám vše napomáhá k_našemu prospěchu. Obloha, podivuhodně vyzdobená zvláštním uspořádáním planet a hvězd, nás svou krásou vábí a pobízí k_obdivování věcí vyšších. Ptáci, kteří jakýmsi způsobem připomínají anděly, sladce prozpěvují líbeznou melodii k_naší útěše. Také hory nám – podle proroctví Izaiášova – poskytují obdivuhodnou sladkost;{fnr}5{/fnr} a i_pahorky, naši společníci, oplývají mlékem a medem,{fnr}6{/fnr} které pošetilí milovníci tohoto světa neokusí. S_námi však, kteří zpíváme žalmy ke chvále Stvořitele, souznějí hory kolem nás – jako spolubratři v_naší komunitě – a společně s_námi zpívají a chválí Pána. Kořeny raší, rostliny se zelenají, větve a stromy se s_námi podle svého radují a tleskají; ale i_podivuhodné květy, rozlévající podivuhodnou zvláštní vůni, chtějí nás v_naší samotě těšit svými úsměvy. Němá světla (hvězd) k_nám takřka promlouvají spasitelnými napomenutími. Potoky nám (stínem stromoví na březích) poskytují vítané dobrodiní a (vůbec) všechno stvoření, které v_samotě vidíme a slyšíme, nás osvěžuje a utěšuje jako své společníky. Ano, zatímco mlčky hlásá tvé divy, povzbuzuje vnitřního člověka v_nás k_chválám tak obdivuhodného Stvořitele.

O_této pak půvabnosti samoty nebo pustiny je v_předobrazném smyslu psáno u_Izaiáše: Zaraduje se samota, kvést bude jako lilie, bujně vyraší, plesat bude a jásat a chválit.{fnr}7{/fnr} A opět v_žalmu: Pastviny v_pustině mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí.{fnr}8{/fnr}

Kdo se totiž zmužile chrání nebezpečí tohoto světa, touží se spojit s_úhelným kamenem Kristem tak nerozlučně, aby nakonec opravdu mohl říci s_prorokem: Mé štěstí je být nablízku Bohu, vložit svou naději v_Hospodina.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 6,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 1,2{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 23 (22),2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mich 7,12{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Iz 55,12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Joel 4,18{/r} (Vulg. {r}Joel 3,18{/r}).{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 35,1-2{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Žl 65 (64),13{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:9}{r}Žl 73 (72),28{/r} (Vulg.).{/fn}

Srov. Ohnivý šíp, str. 302; viz {r}Žl 23 (22),5{/r} (Vulg.) a {r}Žl 16 (15),5-6{/r}.

Jak je vzácný, nejsladší Ježíši, tvůj opojný kalich; za přešťastné mezi šťastnými jsou považováni ti, kdo mohou říci: {*} Hospodin je mým dědičným podílem i_mou číší.

Ty mně zachováváš můj úděl. {*} Hospodin je mým dědičným podílem i_mou číší.

Ant. na Benediktus: Svatý Angele, opustil jsi horu Karmel, abys připravoval cesty Pánu; po všechny dny našeho života nás svým příkladem upevňuj ve svatosti a spravedlnosti.

Bože, sílo svých věrných, tys přivedl svatého Angela z_Karmelu a jeho mučednickou smrtí položil základy našeho Řádu v_Evropě; na jeho přímluvu dopřej i nám, ať všude, kam přicházíme, svědčíme svým životem i smrtí o tvé přítomnosti a dobrotě.

Ant. na Magnifikat: Angele, druhu slovutný na téže cestě před námi, ve vlasti již oslavený, nám teprv jít je zkouškami; kéž také my tvým přispěním jsme šťastni nebe krásami!

Znal jsem dobře bratra Aloise a v_době, kdy žil v_karmelitánském klášteře sv. Michaela ve městě Randazzo, jsme se velmi sblížili. Bratr Alois byl převorem. Vynikal ctnostmi, žil skromně o_chlebu a vodě, vedl život vpravdě svatého a dobrého řeholníka, vyhýbal se styku s_lidmi a věnoval se záležitostem svého vznešeného povolání. Pro ctnosti, jimiž předčil ostatní, upadl do nenávisti a bratři ho velmi sužovali. On však s_neobyčejnou trpělivostí snášel všechno trýznění i_podrážděnost bratří a stále usiloval o_svůj duchovní pokrok a prospěch konventu. Pro přísnost života byl vyhublý, ve tváři bledý, ale jeho vpadlé oči zářily upřímností. Těm, kdo k_němu přicházeli, dával příklad dobrého života, zvláště tomuto svědku, který k_němu často chodil a jeho příkladem a svatými slovy býval dojat až k_slzám.

Ačkoli byl převorem, nevyhýbal se bratr Alois žádné práci, nýbrž se choval co nejpokorněji; v_městě Randazzo u_dveří žebral o_chléb, vosk a jiné věci, aby zajistil obživu spolubratřím a pomáhal druhým. A zatímco on žebral o_chléb, jiní chudáci prosili o_almužnu jeho. Věděli, že většinou z_vybraného chleba podaruje i_druhé. Jednou na Boží hod velikonoční členové konventu jedli maso, ale on odmítl a vzal si podle svého zvyku chléb a vodu. To jsem slyšel od jeho druha, bratra Petra Cupaniho. Ten také vyprávěl, že když bratr Alois žebral po usedlostech a dvorcích, utržil ránu do čela a dlouho pak stonal. Když se ho však vícekrát ptali, kdo ho udeřil, neprozradil, jen s_krajní trpělivostí opakoval: „Ať mu Bůh odpustí, ať je to k_chvále Boží.“

Ke klášteru sv. Michaela vedla obávaná cesta, která měla špatnou pověst. Aby odstranil pohoršení a neřesti, jež tam byly páchány, získal pole a zbudoval cestu novou. Na její stavbě pracoval stejně jako ostatní, kteří mu na jeho prosby přišli pomoci. Když potřeboval pomoc pro svůj klášter, všichni mu ochotně přispěli, pamětlivi jeho dobroty, neboť s_každým jednal laskavě a některé zval ke stolu.

Když zemřel, bylo jeho tělo dáno do rakve a vloženo za mříž pod oltář hlavního chrámu. Mnoho lidí ho zbožně vzývalo, zvláště nemocní zimnicí, a byli uzdravováni. O_takových uzdraveních se tehdy vyprávělo a ještě podnes se o_nich hovoří.

Kdykoli se postavíte k_modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu. {*} Odpouštějte, aby i_vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky.

Jestliže však vy neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí. {*} Odpouštějte, aby i_vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky.

Ant. na Benediktus: Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k_Boží oslavě; nehleďte jen na to, co je prospěšné vám, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.

Bože, tys daroval svatému Aloisovi obdivuhodnou lásku a trpělivost, s_níž se zasazoval o_reformu řádového života a snášel bezpráví; v_den jeho památky tě prosíme, ať také my prokazujeme lásku všem lidem a milujeme i_své nepřátele.

Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět, neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.{fnr}1{/fnr}

Kdo je, Bože, jako ty? Kdo nebo co může existovat bez tvé posily? Ty jediný jsi byl dříve než všechno tvorstvo, utvořené tvým mocným slovem. A krása díla tvých rukou je plodem věčného úradku tvé mysli: řekl jsi, a hle, vše bylo stvořeno podle tvé vůle. Z_hlíny země jsi učinil člověka a ty, Pane, Bože, ty Hospodine, jsi mu dechem svého ducha dal život, stvořil jsi jej ke svému obrazu a podobě. Do jeho srdce jsi vepsal niterný zákon a jím jsi jej těsně připoutal k_sobě: ke své slávě, můj Pane, protože všechno jsi stvořil pro sebe. K_jeho prospěchu jsi chtěl, aby se člověk těšil z_tvého pokoje, a tak jsi jej učil, aby tě miloval celým srdcem, nade všechno, a aby miloval svého bližního jako sebe samého.

V_den zkoušky jsi jej právem obnažil odnětím svých darů, pokořil jej oděvem ze zvířecí kůže a poslal do vyhnanství, vždyť se nechal svést starým a závistivým protivníkem a nepopřál sluchu tvému slovu. Proto jsi mu podivuhodně zaslíbil vykupitele, který k_nám přijde v_čas tebou stanovený, aby pozvedl padlé lidstvo. Slovo Boží se tedy stalo tělem; a z_jeho těla vytryskla drahocenná krev. Ó_Pane, Bože nekonečně milosrdný, jak by si tvůj starý nepřítel mohl vůbec kdy pomyslet, že ty napravíš velikou zkázu, kterou on způsobil?! Příčinou tohoto zázraku nad zázraky je tvá láska k_nám…

Jsi láska! A všichni, kdo tě poznávají, jsou touto láskou tak zapáleni, že zůstávají v_tobě a ty v_nich. Ó_pravá lásko, lásko čistá, lásko věčná, v_níž jediné je život! Ó_Bože, všechno jsi stvořil; a i_když sis zvolil sám zůstat skrytý očím lidí, veškeré tvé tvorstvo zjevuje tvou slávu, ó_Bože. Všichni touží vidět tvou tvář, ale jak jsi sám zjevil svému služebníku Mojžíšovi, žádný člověk nemůže vidět tvou tvář a zůstat naživu.{fnr}2{/fnr} Jen ty můžeš dát tvoru milost tě poznat, kdežto jen člověk může zavinit svou duchovní nevědomost. Vždyť kdy (se stalo, že) ses rozhodl nedopřát osvícení někomu, kdo chce poznat pravé světlo, jímž jsi ty? Všichni tě mohou poznat, (stejně) jako tě poznali svatí! Požehnaná duše, která tě poznává! Neboť nachází poklad svého srdce, když pokorně poznává tvou nekonečnou velikost a svou nicotu. Poznává, že jsi svatý, svatý, svatý, a s_upřímnou kajícností se nechává očistit od svých vin, aby se mohla líbit tvým očím. Požehnaná duše, která tě poznává, ó_Pane, Bože! Spojuje se s_tebou, aby se nikdy, ze žádného důvodu nebo příčiny, od tohoto spojení neodtrhla. Duše, která dospívá k_poznání tebe, se odlučuje ode všeho a ode všech a ustavičně tě vyznává. Tak tě totiž poznal Eliáš a horlivě o_tobě svědčil mezi lidmi. Poznala tě přeslavná Panna Maria, její duše tě velebila a prohlašovala, že jsi mocný a svatý. Všichni svatí tě poznali, a nalezli v_tobě věčný život. Věčný život pak je to, že poznají tebe, pravého živého Boha, a Ježíše Krista,{fnr}3{/fnr} kterého jsi poslal jako spasitele světa. Ó_Bože, duše, která dospěla k_poznání tebe a k_poznání Ježíše Krista, netouží už po ničem na této zemi než po tobě, jako prahne žíznivá laň po bystřinách živé vody.{fnr}4{/fnr}

Ježíš Kristus je náš učitel a náš spasitel. Skrze něho a v_něm, Bože Otče s_Bohem Duchem svatým, ať je ti vzdávána všechna čest a sláva na věky věků. Amen.

{fn:1}{r}Zj 15,3-4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ex 33,20{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 17,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 42 (41),2{/r}.{/fn}

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli, {*} že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, {*} že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

Bože, tys povolal svatého kněze Jiřího, aby hlásal evangelium lidem, kteří žijí a hledají tě ve světě; dej prosíme, ať na jeho přímluvu také my k_tobě přivádíme své bratry a sestry a usilujeme o_spásu všech.

Což nás náš Pán a Spasitel neuvedl ve své dobrotě do samoty, aby tam v_jakési zvláštní důvěrnosti promlouval k_našemu srdci? On se totiž ve skrytosti, a ne na veřejnosti, ani na náměstí, ani ve hřmotném hluku, ukazuje svým přátelům v_milosti útěchy a odhaluje tajemství věcí skrytých.

Do samoty hory vystupuje z_Pánova příkazu Abrahám, (aby získal) zásluhu poslušnosti. Abrahám, který nekolísal ve víře, ale zdáli ve své naději vyhlížel odměnu, chtěl obětovat svého syna Izáka, což předznamenává umučení Krista, jenž byl pravým Izákem. Také Abrahámovu příbuznému, který se jmenoval Lot, bylo řečeno, aby odešel ze Sodomy do samoty hory a nijak neváhal zachránit svou duši.

V_samotě hory Sinaj byl rovněž dán zákon Mojžíšovi, který tam byl zahalen tak velikým jasem, že když sestupoval z_hory, nemohli hledět na jeho zářící tvář.

Hle, když v_samotě jakéhosi příbytku{fnr}1{/fnr} rozmlouvají Maria a Gabriel, vpravdě se vtěluje Slovo Nejvyššího Otce. Hle, Bůh, který se stal člověkem, chtěl, aby se Proměnění odehrálo v_samotě hory Tábor, a právě tam ukázal svým důvěrníkům z_obojího Zákona svou slávu. Hle, do samoty hory náš Spasitel odcházel sám, aby se modlil. V_samotě pouště se po čtyřicet dní a nocí postil a tam chtěl být pokoušen ďáblem, aby nám tak ukázal místo velmi příhodné pro modlitbu, pokání a přemáhání pokušení. Do samoty hory nebo pouště tedy vystupoval Spasitel, aby se modlil. Ale když chtěl kázat lidem nebo jim vyjevit své skutky, sestupoval – jak čteme – z_hory.{fnr}2{/fnr}

Hle, ten který zasadil naše otce do samoty hory, poskytl jim a jejich následovníkům sebe samého jako vzor, aby jeho skutky, které nikdy nepostrádají tajemství, vnímali jako příklad.

A toto pravidlo našeho Spasitele, jistě nejsvětější, v_dávné době následovali někteří z_našich předchůdců: poznávajíce svou vlastní nedokonalost, dlouho prodlévali v_samotě pustiny. A protože toužili pomáhat svým bližním – avšak tak, aby se nestalo, že sobě samým uškodí – někdy, ovšem zřídka, vycházeli z_pustiny, a co v_samotě srpem rozjímání lahodně nažali, to zrny skrze kázání vymlácenými štědře zasévali.

Kéž bych měl křídla jak holub, odletěl bych a dopřál si klidu. {*} Hle, daleko bych utekl, zůstal bych na poušti.

Svět pomíjí a s_ním i_jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky. {*} Hle, daleko bych utekl, zůstal bych na poušti.

Ant. na Benediktus: Hospodin je mým podílem; je dobrotivý k_duši, která ho hledá.

Bože, tys povolal svatého Šimona, aby ti sloužil ve společenství bratří Panny Marie Karmelské; na jeho přímluvu nám dej, abychom celým srdcem přilnuli k_tobě a všechny radosti i_starosti naší řeholní rodiny s_důvěrou vkládali do rukou Panny Marie.

Ant. na Magnifikat: Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu; tam uděluje Hospodin požehnání, život navěky.

Společné texty o svatých ženách (o řeholnicích), nebo o svatých, kteří vynikali milosrdnými skutky.

Kéž bychom všechny hořely láskou k_jedinému Pánu. Kdybychom jí vzplanuly, zvěstovaly bychom a zřetelně světu ukazovaly lásku stále větší, takže bychom jej celý zapálily. A proto všem říkám: Mějme velké touhy a Pán nám jistě dá, co bude pro nás nejvhodnější.

Ano, snažme se odstranit ze svých srdcí vše, co by mohlo překážet čisté lásce k_milovanému Ježíši. On celý je láska; a v_lásce touží se s_námi sdílet. Dobrý Ježíš nás bez ustání volá; jak dlouho si budeme zacpávat uši? Hleďme, ať jsou naše srdce stále připravena, naše vůle ať je cele oddána Ježíši, naše mohutnosti a všechny naše smysly ať slouží Ježíši.

Ať v_našem srdci není jiná náklonnost než láska, a to láska stále větší, protože láska nikdy neřekne „dost“ a neustane, dokud se celá nerozpálí ohněm. A když čistá láska k_Ježíši zcela roznítí naše srdce, odejme mu vše, co není láskou.

Nespěme; milujme Boha bez přestání. Pouze Bůh, Stvořitel nebe i_země, ať je naším odpočinkem i_útěchou. Ano, jen láska k_Bohu trvá, vše ostatní pomíjí.

Zkrátka: Láska, láska, stále větší láska, která se nikdy neunaví. Čím více budeme Boha milovat, tím více budeme toužit ho milovat. Hledejme Ježíše, když ho budeme mít v_srdci, s_ním a v_něm budeme mít vše.

Zůstaňte v_mé lásce. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm. Aleluja.

Žijte v_lásce, jako i_Kristus miloval nás a vydal sebe za nás. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm. Aleluja.

Ant. na Benediktus: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k_sobě navzájem.

Bože, tys povzbuzoval svatou Jáchymu, aby znovu a znovu opouštěla svou touhu po kontemplativním životě ve prospěch nemocných a chudých; dej, ať na její přímluvu pravdivě rozlišujeme své povolání k_modlitbě i_ke službě.

Ant. na Magnifikat: Cokoli jste udělali pro jednoho z_mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali, praví Pán.

Ant. Pojďme, klaňme se Ježíši; on je Ženich panen a Magdaléna jej tolik milovala.

Jsem polní narcis, údolní lilie. Jak lilie mezi trním, tak má milenka mezi dívkami. Jak jabloň mezi lesními stromy, tak můj miláček mezi jinochy; s_rozkoší sedám v_jejím stínu, její plod sládne pro moje ústa. Zavedl mě do vinného sklepa, vztyčil nade mnou korouhev lásky. Posilněte mě koláči z_hrozinek, osvěžte mě jablky, neboť jsem chorá láskou. Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle – už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím. Můj miláček se ujímá slova a říká mi: „Vstaň, pospěš, moje milá, moje holubičko, moje krásko, a pojď! Hle, už přešla zima, déšť přestal a minul. Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, vrkání hrdličky je slyšet po kraji. Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď! Moje holubičko ve skalním úkrytu, v_dutině srázu, ukaž mi svoji tvář, ať slyším tvůj hlas, vždyť tvůj hlas je líbezný a půvabná je tvoje tvář.“ Můj miláček patří mně a já jsem jeho, on pase mezi liliemi. Až se ochladí den a prodlouží stíny, vrať se! Jsem miláčkova, ke mně se upíná jeho touha. Neboť silná jako smrt je láska.

Pojďte se podívat, dcery siónské, na nevěstu, kterou ozdobil Ženich královskou čelenkou, {*} v_den svatby, v_den, kdy její srdce jásalo radostí.

Trnovou korunu ze své hlavy položil na hlavu své nevěstě, {*} v_den svatby, v_den, kdy její srdce jásalo radostí.

Jak jsi podivuhodné, ó_Slovo, ve svatém Duchu. Ty působíš, že Duch se vlévá do duše, a takto se duše sjednocuje s_Bohem, takto duše Boha počne a okouší a jinde než v_něm už nenachází potěšení.

A Duch svatý přichází do duše vždy poznamenán drahocennou pečetí krve Slova, obětovaného Beránka; a právě tato krev jej pobízí, aby přišel, ač i_sám Duch vane a touží přijít.

Vanoucí Duch je v_sobě podstatou Otcovou i_podstatou Slova, vychází z_lůna Otcova a ze zalíbení Slova, zaplavuje duši jako zřídlo, a ta se do něj noří. Jako se na soutoku prolínají dvě řeky, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s_ní spojil. Nezbývá tedy, než aby duše, která je menší, pozbyla své jméno a přenechala je Duchu; to učiní, jestliže se celá tak promění, že s_ním splyne vjedno.

A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v_srdci Otcově a strážce úradků vzcházejících mezi Otcem a Synem, proniká do duše s_takovou jemností, že zůstává nepovšimnut a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.

Mocně i_lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým častým promlouváním i_svým nejhlubším mlčením. Náporem lásky On, nehybný i_pohyb sám, vniká do všech.

Nezůstáváš stát, svatý Duchu, v_nehybnosti Otcově, nezůstáváš stát ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v_Otci i_ve Slově i_v_sobě samém, jakož i_v_každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolilo jednorozené Slovo, které se z_nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se ti v_čistotě, skrze účast na tvých darech, skutečně připodobňuje. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Slova a připravují ti v_sobě důstojný příbytek.

Přijď, Duchu svatý! Ať přijde sjednocení s_Otcem, zalíbení Slova. Ty, ó_Duchu pravdy, jsi odměnou svatých a občerstvením duší, jsi světlem v_temnotách, jsi bohatstvím nuzných a pokladem milujících, jsi sytostí hladových a útěchou putujících. V_tobě jsou obsaženy všechny poklady.{fnr}1{/fnr}

Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v_nás učiň to, cos v_Marii učinil skrze milost a přirozenost!

Přijď, Duchu svatý, a spal v_nás všechno, co nám brání zcela se v_tobě strávit.

Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy na to ani nepomyslil, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

{v}38{/v}Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. {v}39{/v}Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k_nohám a poslouchala jeho řeč.

{v}40{/v}Marta měla plno práce s_obsluhou. Přistoupila k_němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

{v}41{/v}Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. {v}42{/v}Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“

Ant. 1 Jak vyprahlá, žíznivá země toužím po tobě, abych viděla tvou moc a slávu.

Ant. 2 Pro Krista se svobodně rozhoduji, po Kristu horoucně toužím, s_Kristem chci zůstat navěky.

Ant. 3 Bubnem a tancem, strunnými nástroji a flétnou ať každý duch chválí Hospodina.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s_ním spojen. Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i_vzkříšení z_mrtvých.

Ant. na Benediktus: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý; těm, kdo ho hledají, nic nechybí.

Bože, nejvyšší dobro panen, tys daroval svaté Marii Magdaléně de’_Pazzi nevýslovný dar své důvěrné blízkosti; dopřej i_nám, když slavíme její narození pro nebe, abychom ji následovali v_čistotě a lásce.

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v_úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic.

Slyšte mě, vladaři lidu, představení obce, popřejte mi sluchu! Ve všem, co děláte, buďte výteční, neposkvrňte svou čest.

Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak lilie bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena krásou Karmelu.

Ant. 3 Vykoupeni Kristovou krví, označeni pečetí Ducha svatého, žijme k_chvále slávy Otcovy.

Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat, jak se uskutečňuje ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v_Bohu, Stvořiteli všeho, nyní se však skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost. Tak od věčnosti určil, že to vykoná skrze našeho Pána Krista Ježíše.

Ant. na Magnifikat: Uvedu tě na poušť a budu mluvit k_tvému srdci; zasnoubím se s_tebou navěky, zasnoubím se s_tebou ve slitování a věrnosti. A poznáš, že já jsem Hospodin.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.{fnr}1{/fnr}

Toto blahoslavenství nás zvláštním způsobem odkazuje na události, které se staly na Velký pátek. Kristus byl nejprve jako zločinec odsouzený k_smrti a pak ukřižovaný. Na Kalvárii se zdálo, že byl Bohem opuštěný a vydaný posměchu lidí.

Evangelium, které Kristus kázal, bylo tehdy podrobeno radikální zkoušce: Jestliže je to Král Izraele, ať nyní sestoupí z_kříže a uvěříme v_něho!{fnr}2{/fnr} Tak křičeli ti, kteří byli očitými svědky této události. Kristus z_kříže nesestoupil, protože chtěl zůstat věrný svému evangeliu. Vydržel lidskou nespravedlnost, neboť jen tak mohl dovršit ospravedlnění člověka. Toužil po tom, aby se především na něm naplnila ona slova z_kázání na hoře: Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. Radujte se a jásejte, neboť máte v_nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.{fnr}3{/fnr}

Na koho se ještě vztahují tato slova? Vztahují se na mnoho mužů a žen, kterým během dějin lidstva bylo dáno trpět pronásledování pro spravedlnost. Víme, že první tři století po Kristu byla poznamenána nelidským pronásledováním, především za některých římských císařů, počínaje Neronem a konče Diokleciánem. A je známé, že ačkoli od doby vyhlášení Milánského ediktu pronásledování ustala, přece znovu v_různých historických obdobích a na mnoha místech země znovu vypukla.

Naše století, naše dvacáté století, nám též sepsalo dlouhé krvavé martyrologium. Já sám jsem za svých dvacet let pontifikátu povýšil na oltář početný zástup mučedníků: japonských, francouzských, vietnamských, španělských, mexických. A kolik bylo mučedníků v_době druhé světové války, a stejně tak i_během totalitního komunistického režimu! Trpěli a odevzdávali svůj život v_hitlerovských či sovětských vyhlazovacích táborech... Nyní nastal čas, abychom si připomenuli všechny tyto oběti a vzdali jim úctu. Jsou to „často neznámí mučedníci, jakoby neznámí bojovníci pro velkou Boží věc“,{fnr}4{/fnr} jak jsem napsal v_apoštolském listu Tertio millennio adveniente. A ukazuje se jako dobré mluvit o_nich v_Polsku, protože tato země měla výjimečnou účast na tomto velkém martyrologiu současnosti. Tito mučedníci jsou pro nás vzorem k_následování; z_jejich krve můžeme čerpat sílu k_oběti vlastního života, kterou máme Bohu nabízet každý den. Jsou pro nás příkladem, abychom mohli tak jako oni odvážně vydávat svědectví věrnosti Kristovu kříži.

{fn:1}{r}Mt 5,10{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 27,42{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 5,11-12{/r}.{/fn} {fn:4}Tertio millennio adveniente, č. 37.{/fn}

Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. {*} Radujte se a jásejte, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Když pronásledovali mne, také vás budou pronásledovat. {*} Radujte se a jásejte, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Nebeský Otče, ty dáváš vycházet svému slunci pro zlé i_pro dobré a sesíláš déšť spravedlivým i_nespravedlivým; tys posiloval blahoslaveného Hilaria, aby uprostřed vlastního utrpení obětavě pečoval o_nemocné vojáky, kteří obsadili jeho vlast, a následoval tak svého Mistra a Pána v_lásce do krajnosti. Na jeho přímluvu uč i_nás milovat své nepřátele a modlit se za ty, kdo nás pronásledují.

Ant. Pojďme, klaňme se Hospodinu, který skrze proroky vykonal podivuhodné činy.

Když Hospodin chtěl odnést Eliáše ve vichřici do nebe, šel Eliáš a Elizeus z_Gilgalu. Když přišli do Jericha, řekl Eliáš Elizeovi: „Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě posílá k_Jordánu.“ Elizeus odpověděl: „Jako že je živ Hospodin a jako že jsi živ ty, neopustím tě!“ Šli tedy oba. Šlo také padesát z_prorockých učedníků a stanuli daleko stranou, zatímco se ti dva zastavili u_Jordánu. Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím o_vodu, takže se rozdělila na dvě strany a oba přešli suchou nohou. Když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: „Žádej si, co bych ti měl udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elizeus odpověděl: „Prosím, ať jsou na mně dvě třetiny tvého ducha!“ Eliáš řekl: „Těžkou věc žádáš. Uvidíš-li mě, až budu od tebe vzat, stane se ti tak, neuvidíš-li, nestane se.“ Když tak spolu šli a mluvili, hle – ohnivý vůz s_ohnivými koňmi oddělil je od sebe a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe. Elizeus to viděl a zvolal: „Otče můj, otče můj, který řídíš válečný vůz Izraele!“ Když už ho neviděl, chopil se svých šatů a roztrhl je na dva kusy. Zdvihl Eliášův plášť, který z_něho spadl, obrátil se a stanul na břehu Jordánu. Vzal Eliášův plášť, který z_něho spadl, udeřil jím o_vodu a pravil: „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?!“ Když udeřil o_vodu, ta se rozdělila na dvě strany a Elizeus přešel.

Eliáš řekl Elizeovi: Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě posílá k_Jordánu. {*} Jako že je živ Hospodin a jako že jsi živ ty, neopustím tě!

Otče můj, otče můj, který válečný vůz Izraele řídíš. {*} Jako že je živ Hospodin a jako že jsi živ ty, neopustím tě!

Co říci o_zásluhách Elizeových? Předně si zaslouží chválu, že chtěl překonat otce Eliáše v_milosti, když žádá, aby dostal dvojnásobný díl jeho ducha. Ve své žádosti je sice chamtivý, ale zaslouží si, aby mu bylo vyhověno. Zatímco od Eliáše požaduje více, než on může dát, svými zásluhami působí, že mu Eliáš může tuto milost udělit.

Neboť když týž Elizeus, poté co jeho učitel vystoupil do nebe, přišel do Jericha a žádal obyvatele, aby se v_tom městě mohl usadit, řekli mu: „Hle, v_městě se dobře sídlí, ale voda je zlá a neplodná.“ Tehdy přikázal, aby mu podali hliněnou nádobu, dali do ní sůl, a on přistoupil k_místu, kde voda vyvěrala, vhodil sůl do vody a řekl: „Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už odtud nevzejde smrt či neplodnost,“ a voda je zdravá až dodnes.{fnr}1{/fnr}

Vizte tedy, jak velké jsou zásluhy Elizeovy. Jeho první návštěva ve městě znamená velkou plodnost obyvatel. Když totiž odvrátil neplodnost vody, dopřál posloupnost dědiců. Tímto skutkem totiž Elizeus nezachránil jen jediného člověka, ani neposkytl lék jednomu jedinému domu, nýbrž zachránil lid celého města. Kdyby to totiž učinil později, mezitím by zavládla neplodnost, všichni by zestárli, město by zůstalo bez obyvatel. Když tedy Elizeus uzdravil vodu, uzdravil i_lid. A když požehnal pramen vod, poskytl jakýsi pramen duší. Neboť jako posvěcením pramene začala ze skrytých tepen země vyvěrat zdravá voda, tak ze skrytých útrob matčina těla vyšlo zdravé potomstvo.

Elizeus totiž nepožehnal jen pouhé toky, které již byly shromážděny v_lůně pramenů, ale také ony, které – neodlišené dosud v_pusté mokřině země – měly ponenáhlu vystoupit na povrch později. Proto praví Písmo, že Elizeus požehnal místo, kde voda vyvěrala: aby kanoucí vodu zasáhlo posvěcení dříve, než ji pojme mateřský klín pramene. A tak poněvadž apoštol Pavel říká: „To se jim přihodilo jako výstražný příklad,“{fnr}2{/fnr} podívejme se tedy, jaká je skutečnost, ke které se tento příklad vztahuje.

To církev je ono neplodné město, které před příchodem Kristovým bylo stiženo neplodností, zkažeností vod, to jest neznabožstvím pohanských národů, nemohlo plodit Bohu syny. Avšak když přišel Kristus, přijal jako hliněnou nádobu lidské tělo, uzdravil zkaženost vod, to jest, odstranil neznabožství národů, a hned církev, která byla neplodná, začala být plodnou.

Proto i_apoštol říká: Raduj se, neplodná, kterás nerodila, v_jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti. Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná, více než ta, která má muže.{fnr}3{/fnr} Více dětí totiž zplodil z_té církve, která byla neplodná, než přijal ze synagógy, která plodná byla.

{fn:1}Srov. {r}2 Král 2,18-22{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 10,11{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 4,27{/r}.{/fn}

Elizeus vyšel k_místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, {*} už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost.

A voda je zdravá až dodnes podle Elizeova slova, které promluvil, {*} už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost.

Hymnus není přeložený, ale hodí se hymnus ze společných textů o svatých mužích Všichni zvučně prozpěvujte.

Ant. 1 Ať Náman přijde ke mně, řekl Elizeus, a pozná, že je v_Izraeli prorok.

Ant. 2 Když hudebník hrál žalmy, byla nad Elizeem Hospodinova ruka a prorokoval.

Ant. 3 Za svého života se nechvěl před vládcem a nikdo nad ním neměl moci.

Za svého života se nechvěl před vládcem a nikdo nad ním neměl moci. Nic mu nebylo nesnadné, i_po smrti prorokovalo jeho tělo. Za svého života dělal divy, i_po smrti byla úžasná jeho díla.

Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe. {*} A duch Eliášův spočinul na Elizeovi.

Ant. na Benediktus: Požehnaný Král nebes, Hospodin proroků, jenž ústy svých svatých dává zákon věřícím, ukazuje cestu pokoje a spásy a na Elizeovu přímluvu nám připravuje místo v_nebi.

Bože, náš Ochránce a Vykupiteli, ty se skrze proroky ujímáš lidského pokolení a svému proroku Elizeovi jsi dal ducha Eliášova; oživ a rozmnož v_nás prorocký dar, abychom všude vydávali svědectví o_tvé přítomnosti a prozřetelnosti.

Hymnus není přeložený, ale hodí se hymnus ze společných textů o svatých mužích Ó blahoslavený člověk.

Ant. 2 Elizeus s_prorockými žáky šli, aby si zbudovali místo k_přebývání.

Ant. 3 Král řekl: Vyprávěj mi o_všech velikých skutcích, které Elizeus učinil.

Máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v_srdci. Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v_Písmu není ponecháno soukromému výkladu. Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z_lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch svatý.

Ant. na Magnifikat: Elizeus dnes na Karmelu velebí Hospodina zástupů; ústy svého proroka Hospodin sesazuje mocné z_trůnu a povyšuje ponížené. Sláva tobě, Pane, jenž jsi přijal Božího muže do království pokoje.

Všemohoucí, věčný Bože, tys v_blahoslavené Marii probouzel touhu uskutečňovat misijní poslání Karmelu; na její přímluvu pomáhej i_nám, ať každý den znovu nasloucháme tvému hlasu a pohotově jdeme, kamkoli nás posíláš.

Sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, hlavních patronů Českomoravské generální delegatury Řádu

Bože, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i_my přijímáme s_radostí tvé poselství a řídíme se jím ve svém životě. Prosíme o_to

Bože, tys poslal svatého Cyrila a Metoděje, aby hlásali evangelium našim předkům; dej, prosíme, ať pod jejich ochranou dnem i_nocí rozjímáme o_tvém zákoně a radostnou zprávu o_našem vykoupení srozumitelně hlásáme svým současníkům. Prosíme o_to

Z traktátu „Život podle Mariina vzoru“ od ctihodného Michaela od svatého Augustina

(De vita mariæ-formi et mariana in Maria propter Mariam, Antwerpiæ 1671, kap. II. a XIII.)

Jako můžeme žít Božím životem v_Bohu, tak můžeme žít i_v_Marii. Abychom žili v_Bohu, musíme ve všem, co konáme, co pomíjíme a co snášíme, konat jeho skutky. Cokoli trpíme na těle nebo na duši, uvnitř nebo vně, od lidí nebo od zlých duchů, máme snášet s_úctou a láskou, a myslí klidně obrácenou k_Bohu, jako bychom v_něm dýchali láskyplnými vzdechy; tak jako Spasitel nechával Otce, který byl v_něm, konat všechny své skutky a sám je konal spolu s_Otcem s_úctyplným a láskyplným pohledem k_němu. Podobně můžeme žít v_naší milované Matce Marii. V_tom, co konáme, či trpíme, ve všech skutcích, v_pokání, v_bolestech a souženích se snažme zachovávat a rozvíjet dětinný, něžný a nevinný pohled obrácený k_Marii jako k_milované Matce v_Bohu, provázený láskyplnými vzdechy modlitby k_ní. Tak naše láska něžně přechází od Marie k_Bohu a od něho k_ní. Toto zřejmě někdy působí v_duši Duch svatý skrze překypující božskou lásku k_Marii a Mariinu lásku k_Bohu.

K_lepšímu objasnění mohou přispět slova apoštola: Protože jste synové Boží, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: Abba, otče!{fnr}1{/fnr} Zde tedy chápeme, že Duch Ježíšův zůstává v_Božích synech a probouzí v_nich něžnou lásku k_Bohu Otci podle jejich schopností. Tak jako Ježíšův Duch působil v_něm samém synovskou lásku k_věčnému Otci, tak v_něm vzbuzoval též synovské city, láskyplné objetí a jiné projevy lásky k_jeho nejmilejší Matce a vyvolává je v_něm po celou věčnost. Jestliže Duch Ježíšův v_srdci Božích synů volá „Abba, Otče“, tj. působí něžné pocity lásky k_Ježíšovu Otci, bylo by snad něco divného, kdyby v_jejich srdci volal též „Ave, Matko“ nebo působil synovské city, uctivou a láskyplnou náklonnost, řeč i_jednání vůči milované Matce, jak to činil v_Ježíši za jeho života a bude činit po celou věčnost?

Proto lze říci duším, jež milují Marii: Protože jste synové Mariini, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Ave, Matko,“ – to znamená, že v_nich vzbuzuje synovské city, láskyplnou náklonnost, přátelskou blízkost, nevinná něžná objetí a různé úkony nejněžnější lásky k_Marii jako nejmilejší Matce. Jeden a týž Duch Ježíšův působí v_takových duších všechno, totiž lásku k_Bohu i_k_Marii, a jedno nepřekáží druhému. Jako tyto duše z_Boží lásky žijí božským životem v_Bohu a pro Boha, tak skrze téhož ducha lásky, vztahujícího se zároveň k_milované Matce, žijí též mariánským životem v_Marii a pro Marii. Vždyť jeden a týž Duch, Duch Ježíšův v_nich působí obdobné účinky: že milují Boha Otce a Pannu Matku, že žijí v_Bohu pro Boha a v_Marii pro Marii, božsky a zároveň mariánsky. Není divu, že kde žije a přebývá Duch Kristův, působí rozličné věci, jak nazírání a lásku k_Bohu, tak nazírání a lásku k_Marii a mnoho jiného. A všechno to působí v_duši jeden a týž Ježíšův Duch, jak chce a podle schopností každého člověka.

Královstvím světa a vší pozemskou nádherou jsem pohrdla pro lásku mého Pána, Ježíše Krista. {*} Jeho jsem spatřila, jeho si zamilovala, v_něj uvěřila, jeho si zvolila.

Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem těle. {*} Jeho jsem spatřila, jeho si zamilovala, v_něj uvěřila, jeho si zvolila.

Ant. na Benediktus: Za ní ti přivádějí panny, její družky; provázeny radostným jásotem vstupují v_královský palác.

Pane, náš Bože, blahoslavená Jana stála u_počátků ženské větve našeho Řádu; dej, ať na její přímluvu nikdy nechybí rodině Karmelu sestry ochotné z_lásky ke Kristu opustit úplně všechno a následovat Beránka, kamkoli jde.

Ant. na Magnifikat: Za svého života velebila Boha a chválila blahoslavenou Pannu Marii.

Dnes odpoledne po nešporách jsem šla s_Marií k_jedné chudé dělnici, která je se svým mužem již skoro čtyři měsíce nemocná. Když jsem se vrátila, nalezla jsem balík s_náboženskými předměty, které tvá teta používala až do své smrti. S_Marií jsme spěchaly přečíst si přiložené dopisy. Když Marie četla tvůj dopis, velmi plakala; i_mne se hluboce dotkl a zároveň mě potěšil.

Ano, moje milovaná Pavlíno, i_ty se jednou staneš svatou, tak jako tvá teta. Jak jsem měla svou milovanou sestru ráda! Nemohla jsem být bez ní. Jednoho dne, ještě než vstoupila do kláštera, jsem pracovala na zahradě a ona nebyla se mnou. Šla jsem ji vyhledat.

Řekla mi: „Co budeš dělat, až tu nebudu?“ Odpověděla jsem jí, že i_já opustím dům. A opravdu. O_tři měsíce později jsem odešla i_já, ale nešla jsem stejnou cestou jako ona. V_den své svatby jsem ji navštívila poprvé. Musím se přiznat, že toho dne jsem vyplakala snad všechny své slzy. Tolik, jako tehdy, jsem v_životě neplakala nikdy – předtím ani potom. Moje ubohá sestra nevěděla, jak mne utěšit. Nebylo to tím, že bych ji nerada viděla v_klášteře, naopak! Chtěla jsem tam být taky. Srovnávala jsem její život se svým a pláč ještě zesiloval… Ano, dlouhou dobu jsem pak byla v_duchu svým srdcem v_klášteře Navštívení. Často jsem tam docházela a vždy jsem tam vdechovala mír a pokoj, že to ani nedokážu popsat. Jakmile jsem klášter opustila, byla jsem nešťastná, že musím žít ve světě. Stejně jako sestra jsem chtěla strávit svůj život ve skrytosti.

Ty, moje Pavlíno, velmi miluješ svého otce, a možná si pomyslíš, že jsem mu dělala starost – a to dokonce i_v_den naší svatby. Ale nebylo tomu tak. On mi rozuměl, a jak mohl, snažil se mě utěšit, protože jeho touhy byly stejné jako ty mé. Ba dokonce si myslím, že naše vzájemná náklonnost se tím ještě prohloubila a naše city se ještě víc sjednotily. Navždy se stal mou oporou a tím, kdo mě těší.

Když jsme ale pak měli děti, naše ideály se trochu změnily. Už jsme nežili pro nic jiného než pro ně. Ony se staly naším štěstím a nikdy jsme už nenašli jiné. Všeho ostatního jsme se zřekli, svět s_jeho ruchem nás nezajímal. Pro mne to bylo velké zadostiučinění. Chtěla jsem mít mnoho dětí, abych je vychovala pro nebe.

Některé z_nich již v_nebi jsou a ostatní je budou následovat, až budou mít více zásluh, neboť budou bojovat déle.

Kromě této smrti jsem poslední týden byla velmi zaměstnána prací. Mimo to jsem měla i_mnoho návštěv. Ze všech stran mi přicházeli vyslovit soustrast, s_výjimkou jedné paní. Když si pomyslím, co všechno jsme pro tyto lidi udělali – snad více, než se zdálo možné. Myslím si, že nás nemají rádi proto, že naše názory se velmi liší od těch jejich.

Jistě bys něco ráda slyšela o_své malé sestře. Je to rozkošné a chytré dítě. Vždycky musí přesně vědět, jaký je právě den. Dnes ráno mi říkala: „Dnes je neděle, zítra je pondělí a potom bude úterý.“ Zná je již všechny a nikdy se nezmýlí. Terezka a Celina jsou nerozlučné. Nejde si představit jiné děti, které by se měly více rády, než tyto dvě.

Jednou se mě Terezka zeptala, jestli půjde do nebe. Řekla jsem jí, že ano, když bude moc hodná. Odpověděla mi: „Ano, a když nebudu hodná, přijdu do pekla… Ale já vím, co udělám: uteču za tebou do nebe. Co by mohl Pán Bůh udělat, až mě tam najde? Ty mě velmi pevně stiskneš v_náručí!“ Četla jsem v_jejích očích, že je pevně přesvědčena, že jí Pán Bůh nemůže nic udělat, když je v_matčině náručí.

Jak ten čas uběhl, má milá Pavlíno! Právě bije půl jedenácté, a já jsem myslela, že je teprve devět hodin. Píši již od půl sedmé. Tohle je již čtvrtý dopis: do Lisieux, strýčkovi do Paříže, Alfonzíně a tobě. Na shledanou! Objímá tě tvá matka.

Změňte se a obnovte svoje smýšlení, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Řádnou ženu, kdo ji najde; větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o_zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Svou dlaň otevírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

Ant. na Benediktus: Proto opustí muž svého otce i_matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

Všemohoucí Bože, ty jsi dal svatým Ludvíkovi a Zelii milost, aby jako křesťanští manželé a rodiče šli po cestě svatosti; dej, abychom tě na jejich přímluvu a podle jejich příkladu milovali a věrně ti sloužili, a tak plně odpovídali na své povolání.

„Proto opustí člověk otce i_matku a připojí se ke své manželce a ze dvou se stane jen jeden člověk.“ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. A proto každý z_vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu.

Ant. na Magnifikat: Kristus miloval církev a vydal za ni sebe sama, aby z_ní učinil snoubenku svatou a neposkvrněnou.

Jen Ježíš je krásný, jen On mě může potěšit. Jeho vzývám, pro Něho pláču, Jeho hledám ve své duši. Ježíš mě může vnitřně rozemlít, abych se stala čistou hostií, ve které by mohl odpočívat. Chtěla bych žíznit po lásce, aby jiné duše tuto lásku měly. Tak, že bych zcela odumřela tvorům i_sobě samé, abych vytvořila prostor pro Něho.

Je snad něco dobrého nebo krásného nebo pravdivého, co bychom si mohli představit mimo Ježíše? On je moudrost,{fnr}1{/fnr} pro kterou neexistuje žádné tajemství; moc,{fnr}2{/fnr} které není nic nemožného; spravedlnost,{fnr}3{/fnr} v_níž se stal člověkem, aby podal smírnou oběť za hříchy; prozřetelnost, která se stále o_všechno stará a dává život; milosrdenství, které nikdy nepřestává odpouštět; dobrota, která se shovívavostí hledí na urážky, kterých se Mu dostává od Jeho tvorů; láska, která v_sobě spojuje něhu matky, bratra a ženicha a v_nejhlubším nitru ji sdílí se svými tvory, neboť sama se řine z_propasti Jeho velikosti. Může si člověk vymyslet něco, co by nebylo v_tomto Bohu – člověku?

Máš snad strach, že by se nemohly spojit propast Boží velikosti a propast tvé nicoty? Neměj strach, neboť v_této propasti je láska. Tato vášeň Ho vedla k_tomu, že se stal člověkem, aby lidé při pohledu na Bohočlověka už nemuseli mít strach přiblížit se k_Bohu. Tato vášeň způsobila, že se proměnil v_chléb, aby do sebe přijal naše nic a nechal je vstoupit do svého nekonečného bytí. Tato vášeň způsobila, že On, který zemřel na kříži, nám zplodil život.

Máš strach se k_Němu přiblížit? Podívej se na Něj, jak je obklopen dětmi, jak se s_nimi mazlí a tiskne je na své srdce! Dívej se na Něj, jak jde uprostřed stádce svých věrných s_nevěrnou ovečkou na ramenou!{fnr}4{/fnr} Dívej se na Něj u_Lazarova hrobu. Naslouchej tomu, co říká o_Marii Magdaléně: bylo jí mnoho odpuštěno, protože mnoho milovala.{fnr}5{/fnr} Co jiného odhaluješ v_této zvěsti evangelia než dobré, jemné a něžné srdce plné soucitu, srdce Boží?

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 1,24{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 5,21{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 15,5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 7,47{/r}.{/fn}

Všechno považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Jen jeho chci získat, {*} protože i_mne samotnou uchvátil Ježíš Kristus.

Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou, abych obdržela vítěznou nebeskou odměnu, ke které nás Bůh povolal, {*} protože i_mne samotnou uchvátil Ježíš Kristus.

Odevzdala jsem se Mu… Je nemožné říci vše, co bych chtěla. V_myšlenkách se zabývám pouze Jím. On je můj ideál, nekonečný ideál. Vzdychám po dni, kdy budu moci odejít na Karmel, abych se nezabývala už ničím jiným kromě Něho, abych se v_Něm úplně ztratila a žila pouze Jeho životem. Milovat a trpět pro spásu duší. Ano, žízním po nich, protože vím, že to je to, po čem Ježíš nejvíc touží…

Vidím, že mé povolání je veliké. Spasit duše, vyprošovat dělníky pro Kristovu vinici. Všechny naše oběti jsou velmi malé ve srovnání s_cenou jediné duše. Bůh dal za ně život a my se tak málo staráme o_jejich spásu. Já, jako Jeho snoubenka, musím žíznit po duších a obětovat svému Snoubenci krev, kterou prolil za každou z_nich. A jaký je prostředek, kterým se získávají duše? Modlitba, umrtvování a utrpení.

Karmelitka chápe, že styk s_Ježíšem ji zbožšťuje. Proto se noří do Něho, aby v_Něj byla přetvořena. Když vyplouvá na širé moře, kterým je Ježíš, odhaluje nekonečné poklady lásky a dobroty a pomaloučku poznává Slovo, které se stalo člověkem. A tehdy chápe víc než kdy jindy vykupitelské dílo Spasitele, cenu Jeho Božské krve a strávena láskou cítí žízeň. Ano, žízeň po krvi svého Boha, prolévané za hříšné duše. Jít za nimi, aby je zachránila, nemůže. Je slepá, jestliže se odloučí od zdroje Světla, kterým je Slovo. Tehdy, poněvadž už tvoří s_Ježíšem jednu osobu a jednu vůli, říká, že má žízeň po Jeho krvi, a On nemůže cítit nic jiného než totéž, a zachraňuje duše tím, že na ně vylévá proudy své krve.

Duše spojená a sjednocená s_Ježíšem může všechno. A myslím, že se toho dá dosáhnout jedině modlitbou. Ačkoli jiní říkají, že se duše zachraňují apoštolátem a modlitbou, já myslím, že je to mnohem těžší, protože to vyžaduje velké spojení s_Vykupitelem, neboť spasit duše není nic jiného než dát jim Ježíše, a tak kdo Ho nemá, nemůže dát nic. Obyčejně duše v_aktivním životě dosáhnou úplného sjednocení obtížněji, protože vnější věci a stálý styk se světem způsobují, že se rozptylují a odlučují od Ježíše. Kromě toho se mi zdá, že se může vloudit sebeláska, když člověk okusí úspěch – což je nebezpečí, které karmelitce nehrozí, neboť neví, kolik duší zachrání modlitbou a obětí. A je možné, že ze své cely dobývá, podobně jako misionář, miliony nevěřících všude po celém světě.

Žijeme jenom pro Ježíše. A tak jako andělé v_nebi Mu nepřetržitě zpívají chvály, my jim pomáháme tady na zemi. Vždyť karmelitka je blízko svatostánku, kde je uvězněn Bůh – Láska, ano, hluboko v_nebi své duše, kde, jak jí víra říká, v_ní přebývá Bůh. Předmětem našeho povolání je láska, což je největší bohatství lidského srdce. Tato láska přebývá v_duši karmelitky od toho dne, kdy do ní Ježíš vložil zárodek povolání. Je to hranice, kde se duše stravuje a spojuje s_Bohem. Tato výheň zasahuje všechno. Všechno musí zmizet, i_tvorové, aby se spojila s_ohněm nekonečné Boží lásky. Proto vyhledává samotu, aby jí nic nebránilo ve sjednocení s_Tím, kvůli Němuž všechno opustila. Když duše opravdu miluje (je to vidět i_u_lidské lásky), chce být jen s_milovanou osobou, dívat se na ni, vyjádřit to, co se děje v_srdci, sbližovat se stále víc a víc. Proto my, když milujeme Ježíše, nechceme nic jiného než se dívat na Něho a mluvit s_Ním o_samotě, abychom naše ubohé myšlenky a city vyměnily za Jeho Božské.

Smrt nemá pro karmelitku v_sobě nic děsivého. Odchází žít opravdový život. Padne do náručí Tomu, koho na zemi nade všechno milovala, a navěky se ponoří do Jeho lásky. Tvá myšlenka o_tom, kdo je karmelitka – ať si toto jméno idealizuješ sebevíc – bude stejně jen prchavý stín toho, kým skutečně je. Tak jsem to zakusila.

Kdo věří ve mne, i_ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat. {*} Budete-li mě o_něco prosit ve jménu mém, já to udělám.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. {*} Budete-li mě o_něco prosit ve jménu mém, já to udělám.

Milosrdný Bože, radosti svatých, tys natolik zapálil mladičké srdce svaté Terezie z_Los Andes pro Krista a jeho církev, že radostně dosvědčovala tvou lásku i_uprostřed utrpení; na její přímluvu nám sešli svého Ducha, abychom slovy i_skutky hlásali světu evangelium lásky.

Ant. 1 Pohleď na své syny, shromážděné od východu slunce až na jeho západ slovem Svatého, jak se radují z_Boha.

Ant. 2 Ty jsi sláva Jeruzaléma, ty jsi radost Izraele, ty jsi čest našeho lidu.

Ant. 3 Budeš se radovat ze svých synů, protože v_tobě budou požehnáni a shromážděni od Hospodina.

Boží chrám v_nebi se otevřel a ukázala se v_něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy.

Ant. na Magnifikat: Svatá Boží Rodičko, slávo hory Karmelu, odívej svými ctnostmi tobě zasvěcený lid a vysvoboď jej od všeho nebezpečí.

Ant. Připomínejme si dobrodiní Panny Marie, Matky Karmelu, a radujme se v_Pánu.

Ant. 1 Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce.

Ant. 2 Přivedu je na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby.

Ant. 3 Budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy.

Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v_rybník a žíznivá půda v_prameny vod. V_peleších, kde dříve sídlili šakalové, budou houštiny rákosu a sítí. Bude tam stezka a cesta, bude se nazývat „cestou svatou“; nepůjde po ní nečistý, bude jim cestou přímou, ani bezradní na ní nezabloudí. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam neukáže; jen vysvobození po ní půjdou. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s_jásotem přijdou na Sión, věčné veselí jim bude věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání. Neboť já, Hospodin, miluji právo, nenávidím loupež a nepravost. Věrně odměním jejich práci, uzavřu s_nimi věčnou smlouvu. Jejich rod bude známý mezi pohany a jejich potomstvo uprostřed národů. Kdo je spatří, všichni uznají: „To je rod, jemuž Hospodin žehná!“ Radostí budu jásat v_Hospodinu, má duše zaplesá v_mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí, {*} tomu, co vyrašilo, jsi požehnal.

Eliáš řekl králi Achabovi: „Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael a Bálovi proroci.“

Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu. Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!“ Lid mu neodpověděl ani slovo.

V_čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v_Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem toto všechno učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“

Hospodinův oheň spadl z_nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i_zem a vysušil vodu, která byla v_příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“

Eliáš řekl Achabovi: „Vystup, jez a pij, neboť je slyšet šum velkého deště.“ Zatímco se Achab zdvihl k_jídlu a pití, vystoupil Eliáš na vrchol Karmelu, sklonil se k_zemi a položil tvář mezi kolena. Řekl svému služebníku: „Vystup a podívej se k_moři!“ Vystoupil, podíval se a hlásil: „Nic není vidět.“ Eliáš řekl: „Vrať se sedmkrát.“ Když se vracel posedmé, řekl: „Hle, mráček jako mužská dlaň vystupuje z_moře.“ Eliáš pravil: „Jdi a řekni Achabovi: Dej zapřáhnout do vozu a sjeď dolů, aby tě nezadržel déšť.“ Netrvalo dlouho a nebe se zatáhlo mraky, zdvihla se vichřice a spustil se prudký déšť.

Tebe jsem si vyvolil a posvětil, navěky budeš příbytkem mého jména, {*} po všechny dny budeš zalíbením mým očím i_mému srdci.

Obdařím tě nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu, {*} po všechny dny budeš zalíbením mým očím i_mému srdci.

Všem ještě musím doporučit hlubokou zbožnost, něžnou synovskou lásku k_naší milované Matce, Panně Marii, jako vynikající a účinný prostředek ke zbožnému životu v_Kristu: Zdravíme ji „Matko milosti, Matko milosrdenství“ a milost a milosrdenství jsou ke zbožnému životu naprosto nutné. Ke komu bychom se utíkali větším právem, abychom dosáhli milosti a milosrdenství, než k_Matce milosti, k_Matce milosrdenství? Proto pravím s_Apoštolem: Přistupujme s_důvěrou k_trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.{fnr}1{/fnr}

Abychom však mohli s_důvěrou přistupovat k_tomuto trůnu a k_Matce milosti, musíme získat její lásku. Kdo se tedy nazývají jejími služebníky, syny nebo bratry, musí se snažit žít tak, jak to vyžaduje jejich stav; musí vynakládat úsilí, aby se následováním její dokonalosti a vštípením si těch nejlepších vlastností připodobnili Ochránkyni tak svaté, Matce tak láskyhodné, Sestře tak dobrotivé. Kdokoli ji miluješ jako Matku, usiluj o_její pokoru, čistotu, chudobu, poslušnost; následuj ji v_lásce k_Bohu a k_bližnímu i_v_ostatních ctnostech.

Abys jí prokazoval náležitou lásku a úctu, navykej si toto: Když s_tím smýšlením, jaké měl Kristus Ježíš, a ve spojení s_jeho zásluhami denně obětuješ sebe a všechno, co máš, Nejsvětější Trojici, obětuj důsledně sebe i_všechno své také naší láskyhodné Matce, spojen s_jejím neposkvrněným početím, bezúhonným mateřstvím, neporušeným panenstvím a vznešenou svatostí. Jako děláš všechno podle slova Páně, dělej to i_podle slova a ve jménu Panny Marie.

Zcela se jí svěř, přistupuj k_ní jako k_nejlepší učitelce, raď se s_ní jako s_pannou prozíravou, její svátky slav se zvláštní úctou a zbožností; zkrátka chovej se k_ní jako dobrý syn a sám zakusíš, že ona je matka krásného milování a svaté naděje, v_níž ti vyvěrá všechna milost života a radosti, v_níž ti září všechna naděje života a ctnosti.{fnr}2{/fnr} Nikdy ti nepřestane vyprošovat milosti potřebné k_vytrvání v_pravé zbožnosti, bude ti studnicí živé vody. V_hodině smrti tě nenechá bez útěchy a připomene ti, že je tvou Sestrou, ba dokonce Matkou, aby ti v_té chvíli bylo dobře a tvá duše aby žila díky její milosti. A tak, budeš-li žít zbožně v_mariánské úctě a poslušnosti, zasloužíš si též, abys v_Mariině lásce bezpečně, tiše a zbožně vydechl naposled a ona tě ve svém náručí šťastně donesla do přístavu spásy; neboť tomu, kdo miluje Marii, bude v_poslední hodině dobře.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}{r}Žid 4,16{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sir 24,24-25{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sir 1,13{/r}.{/fn}

Pojďte, synové, a slyšte mě; pojďte, vystupme na Hospodinovu horu. {*} Kdo mě poslouchá, nebude zahanben.

Já jsem matka krásného milování a svaté naděje, u_mne je všechna milost života a radosti. {*} Kdo mě poslouchá, nebude zahanben.

(Allocutio d. 10 Maii 1967; Allocutio d. 14 Sept. 1968; Allocutio d. 22 Iunii 1967.
A.A.S., 59 [1967], 514-515; Analecta Ordinis Carmelitarum, 17 [1968], 217-218; A.A.S., 59 [1967], 779.)

Blahoslavená Panna Maria měla bezpochyby zvláštní dar vnitřního světla, jak to odpovídalo její nevinnosti a jejímu poslání. Z_evangelia je zřejmé, jakou jasnou znalostí božských věcí a prorockou intuicí byl obdařen její duch. Přesto však měla víru; onu víru, která se nezakládá na bezprostředním poznání, ale spíše na přijetí pravdy prostřednictvím zjeveného Božího slova. „I_blahoslavená Panna,“ jak praví 2._vatikánský koncil, „šla cestou víry.“ A evangelium ukazuje její namáhavou a záslužnou cestu, když nám podává slova chvály, jež pronesla Alžběta, slova, která zjevují ducha a sílu Panny Marie: Blahoslavená, která jsi uvěřila!{fnr}1{/fnr}

Evangelium mluví o_této nejpřednější ctnosti Mariině na každé stránce, kde sděluje, kdo Maria byla, co říkala a co dělala. Přivádí nás tak do školy jejího příkladu, abychom v_jedinečném smýšlení Panny Marie, a tím v_Kristově tajemství, které se v_ní naplňovalo, stále nacházeli rysy příznačné pro ty, kdo touží zapojit se do božského záměru naší spásy řeholním zasvěcením. Těmito rysy a životními postoji jsou naslouchání, hledání, přijímání, oběť; stálý růst v_rozjímání, očekávání a tázání, vnitřní vyrovnanosti, klidné a svobodné jistotě v_úsudku i_v_jednání a konečně trvalé prohlubování modlitby a společenství. Všechny tyto vlastnosti a postoje byly vlastní duši Mariině, která jediná byla milostiplná a obestřená Duchem svatým. Protože však byly proniknuty vírou, jsou nám blízké a můžeme je nejen obdivovat, nýbrž i_napodobovat.

Obracíme se k_vám, karmelitáni, veliká rodino, stále kvetoucí životem. Váš vnitřní život a vaše apoštolská horlivost září paprsky vycházejícími z_neochvějné, důvěryplné a něžné mariánské zbožnosti. Především a nadevše žijte stále v_důvěrném vnitřním společenství s_Bohem.

Nejsvětější Panna ať vás upevňuje ve vašem karmelitánském povolání. Ať vám uchová smysl pro duchovní věci. Ať vám vyprosí dar svatého a strmého výstupu k_poznání božských věcí a k_nevýslovnému zakoušení temných nocí i_dnů naplněných světlem. Ať vám vnuká touhu po svatosti a po eschatologickém svědectví o_Božím království. Ať vám dopřeje, abyste svým bratrským životem dávali příklad církvi. A konečně ať vás jednou uvede do slávy Ježíše Krista, kterému již nyní chcete zasvětit celý svůj život.

Buďte ve víře vnímaví pro to slovo, které může zachránit vaši duši. {*} Blahoslavení ti, kdo Boží slovo slyší a zachovávají.

Maria to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o_tom. {*} Blahoslavení ti, kdo Boží slovo slyší a zachovávají.

(De Patronatu et patrocinio Beatissimæ Virginis Mariæ in dicatum sibi Carmeli Ordinem, 1479, in: Speculum Carmelitanum, č. 1704;
in: Boaga, Emanuele, Maria a Karmel, s. 89, KNA 2001.)

Pojď se mnou z_Libanonu, nevěsto má, se mnou z_Libanonu pojď. {*} Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí.

Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. {*} Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí.

{v}39{/v}V_těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jedno-ho judského města v_horách. {v}40{/v}Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. {v}41{/v}Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v_jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým {v}42{/v}a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! {v}43{/v}Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? {v}44{/v}Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v_mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v_mém lůně! {v}45{/v}Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

Ant. 1 Přitahuj nás, neposkvrněná Panno, poběžíme za tebou, po vůni tvých mastí.

Ant. 2 Buď zdráva, Maria, milostiplná, Pán s_tebou, požehnaná jsi mezi ženami.

Ant. 3 Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť jsi zrodila toho, který tě stvořil, a navěky zůstáváš pannou.

Ant. na Benediktus: Ježíš řekl své matce: Ženo, to je tvůj syn. Potom řekl učedníkovi: To je tvá matka. A od té chvíle si ji ten učedník vzal k_sobě.

Bože, tys ozdobil karmelitánský řád vznešeným jménem blahoslavené Panny Marie, Rodičky tvého Syna; slavnostně si ji dnes připomínáme a prosíme tě: dej, ať pod její ochranou bezpečně dospějeme na tvou svatou horu, kterou je Kristus.

Prosíme tě, Bože, veď nás k_dokonalejší modlitbě, abychom na přímluvu blahoslavené Panny Marie, Matky a Královny Karmelu, rozpoznávali veliké věci, které činíš celému světu, a spolu s_ní velebili tvé jméno.

Žalmy z_doplňovacího cyklu; připadne-li slavnost na neděli, nedělní z_1. týdne.

Ant. Tys Matka nadmíru obdivuhodná, Maria, chceme si tě připomínat navěky.

Nyní, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u_mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.

Na Siónu jsem obdržela sídlo. Našel mi příbytek ve městě, které si zamiloval, v_Jeruzalémě vykonávám svou moc. V_lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v_Pánově údělu, v_jeho dědictví.

Do vnady jsem vypučela jako réva, z_mých květů vyrostly bohaté a skvělé plody. Já jsem matka krásného milování, bázně, poznání a svaté naděje. U_mne je všechna milost života a radosti, u_mne je všechna naděje života a ctnosti.

Ant. 2 Maria naslouchala Božímu slovu, uchovávala je v_srdci a rozvažovala o_něm.

Ant. 3 Apoštolové jednomyslně setrvávali v_modlitbě s_Ježíšovou matkou Marií.

Požehnaná jsi, dcero, od Pána, nejvyššího Boha, mezi všemi ženami na zemi! Neboť dnes tak zvelebil tvé jméno, že tvá chvála nevymizí z_úst lidí. Budou pamatovat na moc Páně na věky, protože jsi kvůli úzkosti a strasti svého lidu nešetřila svého života, ale přispěla jsi lidu na pomoc, aby nezahynul před tváří našeho Boha.

Ant. na Magnifikat: Dnes slavíme Pannu Marii, ozdobu a Matku Karmelu.
Dnes si její milované děti připomínají její dobrodiní.
Dnes Hvězda mořská, znamení jisté naděje a útěchy, svítí svému lidu. Aleluja.

Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká. {*} Neboť silná jako smrt je láska.

Život dokonalého řeholníka a důvěrného přítele Božího je jedno dlouhé mučednictví

Na cestě k_dokonalosti se nám zdá všechno obtížné, a právem, neboť je to válka, kterou vedeme sami proti sobě. Sotva se však pustíme do práce, Bůh nám udělí tolik milostí a působí v_duši tak mocně, že se jí zdá nicotné všechno, co může vykonat v_tomto životě. A když jsme, my řeholnice, udělaly tolik, že jsme se z_lásky k_Bohu vzdaly své svobody a podřídily ji rozhodování jiného člověka, proč se tedy zdráháme umrtvovat své nitro, když nás to činí dokonalejšími a získává nám to více zásluh než vše ostatní a vše konáme s_větším potěšením a pokojem? K_tomu dospějeme, když ponenáhlu, krok za krokem, nebudeme následovat svou vůli a své sklony ani v_nejmenších věcech, až tak bude tělo zcela poddáno duchu.

Všechno, nebo téměř všechno záleží na tom, abychom odložily všechnu zneklidňující starostlivost o_nás samotné a o_naše pohodlí. Kdo totiž začne opravdově a upřímně sloužit Bohu, nemůže mu chtít obětovat nic menšího než svůj život. Když mu již vydal svou vůli, čeho by se bál? Opravdový řeholník, nebo člověk oddaný modlitbě, jenž dychtí zakoušet Boží dary, musí být ochoten pro Boha i_zemřít, ba dosáhnout mučednictví. Ostatně což nevíte, že život dobrého řeholníka, totiž toho, kdo chce patřit k_velmi důvěrným přátelům Božím, je jedno dlouhé mučednictví? Dlouhé, protože v_porovnání s_tím, jak byla mučedníkům v_mžiku sťata hlava, lze je právem nazvat dlouhým, trvajícím po dlouhou dobu. Avšak život je krátký. A pro některé velmi krátký. A cožpak víme, zda náš život nebude tak krátký, že skončí hodinu nebo jen okamžik poté, co jsme se rozhodly bezvýhradně se oddat službě Bohu? I_to by se mohlo stát. Nespoléhejme teď proto na to, co jednou skončí, a tím méně na život, jehož ani jediný den nemáme jistý. Každá hodina by mohla být poslední: a kdo by ji nechtěl dobře využít?

Věřte mi tedy: tato myšlenka je velmi účinná. Učme se proto a navykejme si ve všem odpírat své vůli, což se nám jistě nebude dařit okamžitě a hned. Ale budete-li se snažit poctivě, uvidíte, že toho pomalu nakonec dosáhnete, a ani nebudete vědět, jak se vám to podařilo.

Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, {*} abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.

Blaze vám, když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, {*} abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.

Ant. na Benediktus: Prozíravé panny, upravte své lampy. Ženich je tady, jděte mu naproti!

Bože, tys dal blahoslavené Terezii a jejím spolusestrám odvahu nabídnout život jako smírnou oběť lásky v_čase pronásledování církve. Učiň, prosíme, ať i_my dorůstáme do plnosti tvé lásky a sami sebe přinášíme v_oběť živou, svatou a tobě milou.

Ant. na Magnifikat: Kristovy panny, musely jste mnoho zápasit a trpět, radujte se s_Pánem navěky.

Ant. 2 Jak dlouho budete kulhat na dvě strany? Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním!

Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého! Eliáš byl jen člověk jako my: vroucně se pomodlil, aby nepršelo, a nezapršelo v_zemi tři roky a šest měsíců; znova se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.

Ant. na Magnifikat: V_minulosti mluvil Bůh k_našim předkům skrze proroky. V_této poslední době však promluvil k_nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho.

Ant. 1 Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové.

Ant. 2 Hospodinův anděl mu řekl: Vstaň a najez se, neboť cesta by byla pro tebe příliš dlouhá.

Ant. 3 Eliáš se najedl a napil a šel v_síle toho pokrmu až k_Boží hoře Chorebu.

Prorok Eliáš povstal jak oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň. Přivedl na ně hlad a svým rozhorlením zmenšil jejich počet, neboť nemohli snést příkazy Páně. Slovem Páně zavřel nebe, třikrát dal sestoupit ohni. Jak ses proslavil, Eliáši, ve svých divech, kdo se může chlubit, že je ti podobný? Tys mrtvého vyrval ze smrti, z_podsvětí, slovem Nejvyššího. Vrhal jsi krále do zkázy, vážené muže jsi shodil z_jejich lůžek. Slyšel jsi na Sinaji výtky a na Chorebu rozsudky pomsty. Pomazal jsi krále za mstitele a proroky za své nástupce. Byl jsi uchvácen ohnivým vichrem ve voze s_ohnivými koňmi. Je psáno o_tobě, že jsi připraven pro určitý čas, abys utišil hněv, dříve než vzplane, abys otcovo srdce smířil se synem a obnovil Jakubovy kmeny. Šťastni, kdo tě viděli a tvým přátelstvím byli vyznamenáni. Když byl Eliáš uchvácen vichrem, byl jeho duchem naplněn Elizeus.

Ježíš vzal s_sebou Petra, Jakuba a Jana a hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s_ním rozmlouvají. {*} Nikomu o_tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z_mrtvých.

Eliáš už přišel, ale nepoznali ho a udělali s_ním, co chtěli, tak i_Syn člověka bude od nich trpět. {*} Nikomu o_tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z_mrtvých.

Z_knihy „O_založení prvních mnichů“

(lib. I, c. IX., in Analecta Ordinis Carmelitarum, 3 [1914-16], 365-367)

{p}

Příklad Eliášův

Eliáš učinil podle slova Hospodinova.{fnr}1{/fnr} Odešel ze své země a ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu na poušť, protože Bůh s_ním zamýšlel něco lepšího. Chtěl, aby byl vytržen ze smrti k_dokonalejšímu životu. Národ izraelský, nedávno svedený králem Achabem, se klaněl Baalovi jako dárci deště a úrody i_všech ostatních dober. Neuvědomil si, že to vše pochází od pravého Boha Izraele, a ne od Baala. Tak si Hospodin stěžuje skrze proroka: Neuznal, že já jsem mu dal obilí, víno i_olej, a zahrnul jej stříbrem a zlatem, z_nichž udělali Baala.{fnr}2{/fnr} Proto chtěl Eliáš králi Achabovi i_izraelskému národu ukázat, že on ctí pravého Boha a že Baal, jehož úctu král na podnět královny zaváděl, je falešný bůh. Předpověděl jim od Hospodina, že ať budou sebevíce vzývat Baala, nebude jim moci dát déšť, a že rosa ani déšť nespadne na zem po všechna léta, pokud o_to Eliáš nepoprosí Boha Izraele. Protože pro nedostatek deště nastal v_izraelském království veliký hlad, hledal král Eliáše, aby ho usmrtil. Ale Eliáš, dříve než ho král hledal, učinil podle Hospodinova slova. Aby ho král nenašel, odešel ze své země a ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu{fnr}3{/fnr} na poušť a opustil světské bohatství nejen duchovně, nýbrž i_skutkem. To proto, aby mu domácí starosti nebo statky či pozemský majetek nepřekážely v_dosažení dokonalosti, kterou od něho Bůh požadoval.

Dále se praví: Živ je Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím.{fnr}4{/fnr} Právem si zasloužil stát před božskou velebností, protože dospěl k_takovému vrcholu dokonalosti, že ho žádný člověk narozený ze ženy dokonalostí nepředčil. Přestože Spasitel řekl, že mezi zrozenými ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel,{fnr}5{/fnr} přece anděl Gabriel jasně svědčí, že se Eliáš Janovi vyrovná, když praví Zachariášovi, že Jan předejde Krista v_duchu a moci Eliášově.{fnr}6{/fnr} Protože Eliášovo srdce planulo na poušti vnitřním žárem lásky a rozněcovalo oheň božské lásky rozjímáním, často zakoušelo nevýslovnou slávu Boží a spočívalo v_proudu božského blaha, jímž Bůh napájí ty, kdo ho milují, jak praví prorok: Napájíš je proudem svého blaha.{fnr}7{/fnr} Ačkoli se Eliáš ustavičně snažil sytit se nazíráním tohoto nevýslovného blaha, přece mu porušitelné tělo nedovolovalo setrvávat v_něm stále. Když se probral z_vytržení mysli, hned se v_srdci tiše radoval při vzpomínce na slast, kterou zakusil, hned zase sténal hladovou touhou po další sladkosti.

Dále se praví: Havrani mu nosili chléb a maso ráno a chléb a maso večer.{fnr}8{/fnr} Těmito pokrmy Eliáš posiloval vysílené tělo, ale jen tolik, aby nezemdlel. Bůh mu po havranech posílal chléb a maso a předpověděl mu, než šel k_potoku Kerit: Havranům poručím, aby tě tam živili.{fnr}9{/fnr} Proto Eliáš, pokud dlel u_potoka Kerit, důvěřoval v_Hospodina a svěřoval péči o_živobytí Bohu, který se o_něho staral.{fnr}10{/fnr} Bůh mu dal všechno potřebné k_tomuto životu, protože Eliáš hledal nejprve Boží království a jeho spravedlnost.{fnr}11{/fnr} Při myšlence, že se pro křehkost těla odchyloval od tajemného zakoušení Boha, vyléval před ním svou duši;{fnr}12{/fnr} neboť se pokorným vyznáním hříchů a zbožnou modlitbou s_častým nářkem obracel k_Bohu.

Dále se praví: A z_potoka pil,{fnr}13{/fnr} to je z_vody potoka. Zdržoval se vína, aby se jeho duch povznesl k_oné spasitelné moudrosti, o_níž je psáno: Rozvodněným potokem je pramen moudrosti.{fnr}14{/fnr} Tak opět uchvácen v_duchu pronikal Eliáš na místo skvostného stánku, do domu Božího.{fnr}15{/fnr} Sytil se hojností jeho darů a napájel se proudem jeho blaha.

{fn:1}{r}1 Král 17,5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Oz 2,10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gn 12,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Král 17,1{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 11,11{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Lk 1,17{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 36 (35),9{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Král 17,6{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Král 17,4{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Petr 5,7{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Mt 6,33{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Žl 42 (41),5{/r}.{/fn} {fn:13}{r}1 Král 17,6{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Př 18,4{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Žl 42 (41),5{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Král 18,36a.37{/r}

V_čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: Hospodine, vyslyš mě. {*} Ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi Bůh pravý.

Ty obrátíš jejich srdce. {*} Ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi Bůh pravý.

Nebo:

Z_knihy „Eliáš“ od Adrienne von Speyr

(KNA 1992, s. 14, 19)

{p}

Pít z_potoka, který určil Pán

Z_potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou.{fnr}1{/fnr} Pán se nestará jenom o_Eliášovu skrytost, ale také o_jeho tělesné blaho. Nemá vyhladovět, ale živit se, jak si Hospodin přeje. Nebude to žádné přerušení v_jeho službě, ta se bude vztahovat na všechno až do maličkostí. Má pít z_potoka, který určil Pán, ne jakoukoli vodu, nýbrž vodu toho potoka, který tím, že ho Pán výslovně označil, plní dvojí úlohu: tiší žízeň proroka a přitom ho upomíná na Pána, který mu vodu přisoudil. Při pití zažije poslušnost v_živé podobě: právě při utišování tělesné potřeby po vodě zároveň odpovídá Pánu, dá mu duchovní odpověď, která ho úžeji upoutá k_poslušnosti a přivede ho blíže k_Pánově vůli. Můžeme v_tom spatřovat předobraz křtu – voda je znamením Pána – ale i_poznávat poddání se člověka Pánu a zůstávání v_jeho poddanosti. Můžeme tu konečně pozorovat, jak se Pán sklání, aby vodu, kterou výslovně označil, takřka požehnal. Je to posvěcená voda. A nejenom tato, která teče na východ od Jordánu, ale každá jiná jím poznamenaná voda, i_když jen protéká kolem, má jeho posvěcení a požehnání.

Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v_zemi nenastaly deště.{fnr}2{/fnr} Tím, že voda vyschne i_pro Eliáše – Bůh ji nenechá zázračně téci dále, snad aby se lid seběhl a užasle zíral na pijícího Eliáše – ukazuje Bůh, že počítá proroka ke svému lidu. Vyhnanstvím a samotou ho sice odloučil, ale jen aby ho vyschnutím potoka opět jaksi postavil do středu lidu. Ne tělesně, ale duchovně. Nemá přestat být jedním z_nich. Má podíl na divech, koná je a Bůh je koná pro něho, ale Boží úmysl míří nad proroka a jeho uznání a zahrnuje celý národ. Národ může být hříšný a prorok svatý, ale Bůh sjednocuje oba, aby způsobil záchranu národa skrze Eliáše, aby působil na Eliáše a skrze něho dal národu, co potřebuje, takže se společenství v_Bohu nerozptýlí, nýbrž posílí. Eliáš ví, že je v_rukou Božích, stejně tak ví, že je Izraelita mezi Izraelity; jeho služba Bohu je zároveň službou svému a Božímu lidu. I_jeho odloučenost a kontemplace se dějí v_odpovědnosti za lid, což jeho odpovědnost za svou vlastní modlitbu a slovo nezmenšuje, ale zvyšuje.

{fn:1}{r}1 Král 17,4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Král 17,7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Král 17,2-5{/r}

Hospodin řekl Eliášovi: Jdi odtud a obrať se na východ. {*} Šel tedy a učinil podle slova Hospodinova.

Skryj se u_potoka Kerit. Z_potoka budeš pít a havranům poručím, aby tě tam živili. {*} Šel tedy a učinil podle slova Hospodinova.

Ant. Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem. Hle, Hospodin přechází.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}17,1-8{/r}

{p}

Ježíšova tvář zazářila jako slunce

{v}1{/v}Ježíš vzal s_sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. {v}2{/v}A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo.

{v}3{/v}A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s_ním rozmlouvají.

{v}4{/v}Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

{v}5{/v}Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z_oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“

{v}6{/v}Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k_zemi a velmi se báli.

{v}7{/v}Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ {v}8{/v}Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 5 nebo č. 6)

S_radostným srdcem všichni pospíchejme

na horu Karmel, na karmelské skály,

proroku Eliáši vyzpívejme

důstojné chvály.

On sloup a vůdce našeho je Řádu,

potomstvo jeho roste neustále

a v_světě šíří láskyplnou vládu

Ježíše Krále.

Když trpí země, hladem neduživá,

on chléb má díky službě krkavcově,

oleje ani mouky neubývá

sareptské vdově.

Horoucně prosí za mrtvého chlapce,

v_modlitbách k_Bohu zbožně ruce spíná

a z_končin smrti opět vrátí matce

živého syna.

Na jeho slovo mraky poslouchají

a po třech suchých letech neúrody

na jeho rozkaz znovu zemi dají

dostatek vody.

Buď Otci, Synu, tobě, Duchu svatý,

oběma jenž jsi roven, čest a chvála,

Trojici Svaté vždy buď láska vděčná

a neskonalá. Amen.

Ant. 1 Živ je Hospodin, před jehož tváří stojím.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem. Hle, Hospodin přechází.

Ant. 3 Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Petr 1,19-21{/r}

Máme něco velmi spolehlivého, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v_srdci. Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v_Písmu není ponecháno soukromému výkladu. Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z_lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch svatý.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

{r}Žl 17 (16),15{/r}

Až procitnu, Hospodine, {*} nasytím se pohledem na tebe.

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, {*}

nasytím se pohledem na tebe.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Až procitnu, Hospodine, {*} nasytím se pohledem na tebe.

Ant. na Benediktus: Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Jakubův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v_Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem toto všechno učinil na tvé slovo.

PROSBY

Pokorně volejme k_Bohu, našemu Otci, který kdysi mluvil skrze proroky, dnes však mluví skrze svého Syna, v_němž chce se sebou spojit všechny lidi:

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, ty ses proroku Eliášovi zjevil v_tichu a samotě,

vzdaluj od nás vše, co nám brání slyšet tvůj hlas.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, tys dal žíznícímu Eliášovi osvěžující vodu z_potoka Kerit,

dej nám pít z_živých pramenů lásky a kontemplace.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, tys posilnil Eliáše na cestě k_hoře Chorebu,

syť nás Kristovým Tělem a Krví, ať ti neúnavně kráčíme vstříc.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, ty ses zjevil Eliášovi v_šumění jemného vánku,

dej, ať v_pozorném mlčení pohotově přijímáme i_nejjemnější vnuknutí Ducha svatého.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, tys vzbuzoval v_Eliášovi horlivost pro tvou slávu,

oživuj v_nás oheň své lásky, ať dnes všechny přivádíme ke Kristu a sloužíme všem.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, svému svatému proroku Eliášovi, našemu otci, jsi dopřál milost žít před tvou tváří a horlit pro tvou slávu. Dej nám, abychom vždy hledali tvou tvář a svědčili o_tvé lásce.

Modlitba uprostřed dne

Žalmy z_doplňovacího cyklu; připadne-li slavnost na neděli, žalmy nedělní z_1. týdne.

Dopoledne

Ant. Eliáš volal k_Hospodinu, a on ho vyslyšel.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Zj 11,3.4.6.11.12{/r}

Pošlu své dva svědky a budou prorokovat. To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. Mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť, a mají moc nad vodami, aby je obraceli v_krev. Vstoupil do nich dech života od Boha, postavili se na nohy a velký strach padl na ty, kdo na ně hleděli. A uslyšeli, jak mocný hlas z_nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v_oblaku do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali.

Eliáš planul horlivostí pro Boží zákon

a byl vzat do nebe.

V poledne

Ant. Žádné z_Hospodinových slov nepadlo na zem, vše, co Hospodin mluvil, vykonal skrze svého služebníka Eliáše.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Lk 4,24-26{/r}

Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Mnoho vdov bylo v_izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k_žádné z_nich nebyl poslán Eliáš, jen k_vdově do Sarepty v_Sidónsku.

Eliáš řekl vdově: Dej mi svého syna!

Vzýval Hospodina, a chlapec ožil.

Odpoledne

Ant. Hospodinův oheň spadl z_nebe a sežehl Eliášův celopal.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Král 18,30-32a{/r}

Eliáš řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k_němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k_němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. Pak z_kamenů zbudoval oltář v_Hospodinově jménu.

Všechen lid padl na svou tvář

a volal: Hospodin je pravý Bůh!

Druhé nešpory

Hymnus jako v_prvních nešporách.

Ant. 1 Teď tedy vím, že jsi muž Boží a že Boží slovo v_tvých ústech je pravdivé.

Žalmy a kantikum ze společných textů o svatých mužích.

Ant. 2 Hospodin řekl Eliášovi: Jdi a ukaž se Achabovi, neboť sešlu déšť na zem.

Ant. 3 Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe. Elizeus ho už nespatřil.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Král 2,11-12{/r}

Když tak spolu šli a mluvili, hle – ohnivý vůz s_ohnivými koňmi oddělil je od sebe a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe. Elizeus to viděl a zvolal: „Otče můj, otče můj, válečný voze Izraele a jeho jezdče!“ A pak už ho neviděl.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Elizeus zdvihl plášť Eliášův, {*} udeřil o_vodu, a ta se rozdělila na dvě strany.

Byl obdařen duchem Eliášovým, {*}

udeřil o_vodu, a ta se rozdělila na dvě strany.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Elizeus zdvihl plášť Eliášův, {*} udeřil o_vodu, a ta se rozdělila na dvě strany.

Ant. na Magnifikat: Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. Obrátí srdce otců k_synům a srdce synů k_otcům.

Prosby jako v_prvních nešporách.

Otče náš.

24. července

Bl. Jana Soretha, kněze

památka

Jan se narodil se v_Normandii blízko Caen [kan] roku 1394, v_čase velkého západního schizmatu, kdy církev měla dva papeže a Karmel dva generální převory. Byl současníkem Tomáše Kempenského, ovlivnilo ho hnutí devotio moderna. Vstoupil do karmelitánského řádu, kolem roku 1417 přijal kněžské svěcení. Titul magistra teologie získal roku 1438 v_Paříži. V_roce 1440 byl zvolen francouzským provinciálem. Od roku 1451 až do své smrti (25._července 1471 v_Angers [ánžé]) byl generálním představeným celého Řádu. Usiloval o_obnovu Řádu, dbal na věrné dodržování stanov a nově zmírněné řehole (1432), prosazoval přísnější zachovávání chudoby a vnější i_vnitřní usebranosti. Velký vliv měly jeho neúnavné vizitace a osobní příklad. Přičlenil ke Karmelu několik společenství žen a získal papežské schválení pro ustavení II._a III._řádu. Bývá znázorňován s_ciboriem, protože za pustošení města Liége [liéž] s_nasazením života posbíral po zemi rozházené Tělo Páně a přenesl je do řádového kostela. Za blahoslaveného jej prohlásil Pius_IX. v_roce 1866.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Z_výkladu karmelitánské řehole od blahoslaveného Jana Soretha (ke kapitole XIV)

(Expositio parænetica, tex. 15, c. 4)

{p}

Uč se od Krista, jak máš milovat Boha

Uč se, bratře, od Krista, jak máš milovat Boha. Uč se ho milovat vroucně celým srdcem, vědomě celou duší a pevně celou svou silou.{fnr}1{/fnr} Vroucně, aby ses nedal svést, vědomě, aby ses nedal oklamat, a pevně, aby ses v_těžkostech neodvrátil od Boží lásky a aby tě nesvedla světská sláva a žádostivost těla.

Místo toho ať je tvou útěchou Kristus – Moudrost, aby ses nedal svést duchem lži a bludu. Ať je tvým světlem Kristus – Pravda, abys nebyl přemožen protivenstvími. Ať tě posiluje Kristus – Boží moc. Svatý Basil říká: „K_těm, od nichž jsme přijali dobrodiní, nás pojí vděčnost a jsme jim zavázáni.“ A co je tak velkým dobrem a takovým dobrodiním jako Bůh? A dále říká, že cítí nevýslovnou lásku k_Bohu, a že lze více zakusit než vypovědět.

Protože Pán do nás zasel semeno ctností, bezpochyby bude také požadovat jejich plody. Ať tedy láska Kristova roznítí tvou horlivost, poznání ať ji formuje, stálost ať ji upevní. Ať je tvá horlivost vášnivá i_rozvážná, ať je nepřemožitelná a neochladne, ať nepostrádá správné rozlišování.

Miluj tedy Pána, svého Boha, celou a plnou vroucností srdce. Miluj ho celou duší, to je bdělostí a pozorností rozumu. Miluj ho celou silou a neboj se pro lásku k_němu zemřít.

Ať je pro tebe sladkostí a útěchou náš Pán Ježíš Kristus. On zažene svody tělesného života a přemůže je svou sladkostí.

Ať je ti světlem mysli a vůdcem rozumu, a to nejen kvůli tomu, abys unikl nástrahám bludů a uchránil víru před jejich záludnostmi, ale také aby ses vyvaroval zbytečné a nerozvážné prudkosti v_jednání.

Bůh je Moudrost a chce být milován nejen vroucně, ale i_moudře. Jinak tvá horlivost velmi snadno podlehne duchu klamu. Budeš-li zanedbávat péči o_svůj úsudek, pak chytrý nepřítel nebude mít účinnější zbraň, s_níž by připravil tvé srdce o_lásku, než když se mu podaří, abys s_ní zacházel naivně a bez rozumu.

Ať je tvá láska pevná a stálá, aby ji nezahnal strach a nezdolaly námahy. Milovat „celým srdcem“ znamená nenechat se přivábit ničím jiným; milovat „celou duší“ je nedat se svést klamy; milovat „celou silou“ znamená nedopustit, aby nás zlomila příkoří.

Proto se v_řeholi praví: „Miluj svého bližního jako sebe sama.“ Kdo miluje Boha, ať miluje i_svého bližního. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?{fnr}2{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Lk 10,27{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 4,20{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 5,3; 3,24{/r}

Láska k_Bohu záleží právě v_tom, že zachováváme jeho přikázání. {*} A jeho přikázání nejsou těžká.

Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v_Bohu a Bůh v_něm. {*} A jeho přikázání nejsou těžká.

Ranní chvály

Ant. na Benediktus: Toto je muž, jehož život svítí jako pochodeň. Jeho prozíravost se ukázala v_dlouhých zkouškách a jeho horlivost vždy usměrňovalo milosrdenství.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, blahoslavený Jan vynikl úsilím o_obnovu řeholního života a péčí o_společenství sester karmelitek. Pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu nám dej stále věrněji žít v_následování Krista a jeho Matky.

Nešpory

Ant. na Magnifikat: Muž věrný opevnil své město a v_hříšných dobách upevňoval zbožnost.

26. července

Sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie, ochránců našeho Řádu

památka

Jména rodičů Panny Marie, Jáchyma a Anny, jsou známa z_apokryfního spisu z_2._století, tzv. protoevangelia podle Jakuba. Na východě je kult sv. Anny doložen již v_6._století, na západě v_10._století; kult sv. Jáchyma později. Roku 1481 přijal papež Sixtus_IV. Annu do římského kalendáře. Svatý Jáchym a Anna byli za ochránce našeho Řádu prohlášeni na generální kapitule roku 1666. Původně se oba svátky slavily odděleně, společnou liturgickou památku stanovil až druhý vatikánský koncil. Památka sv. Jáchyma a Anny se na Karmelu připomíná – stejně jako v_celé církvi – 26._července.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože našich otců, tys svěřil svatým Jáchymovi a Anně výchovu Panny Marie a my jsme si je zvolili za ochránce našeho Řádu; na jejich přímluvu dopřej i_nám, ať poklad víry a bohatství řádové tradice předáváme vždy s_úctou ke svobodě druhých.

Nebo:

Bože našich otců, tys vyvolil svatého Jáchyma a Annu za rodiče Matky tvého Syna; na jejich přímluvu splň i_na nás svá zaslíbení, ať dosáhneme věčné spásy.

28. července

Sv. Tita Brandsmy, kněze a mučedníka

památka

Anno Brandsma se narodil roku 1881 v_Oegeskloosteru u_Bolswardu v_Nizozemí. V_sedmnácti letech vstoupil na Karmel a přijal jméno Titus. Roku 1905 byl vysvěcen na kněze, doktorát filosofie získal v_Římě. Po návratu do vlasti vyučoval nejprve na řádovém učilišti, roku 1923 stál u_založení katolické university v_Nijmegen, kde přednášel filosofii a mystiku a zastával úřad rektora. Byl znám svou nesmírnou laskavostí. Na poli školství a tisku otevřeně vystupoval proti nacistické ideologii. Roku 1935 byl ustanoven kaplanem Sdružení holandských katolických novinářů. Podporován utrechtským arcibiskupem osobně obešel počátkem roku 1942 redakce katolických periodik s_požadavkem, aby odmítly publikovat jakékoliv příspěvky národně-socialistického hnutí kolaborujícího s_nacisty. Hned v_lednu byl zatčen, uvězněn a posléze deportován do koncentračního tábora v_Dachau. Povzbuzoval své spoluvězně, modlil se za své mučitele. Po mnohých útrapách a ponižování byl 26._července roku 1942 usmrcen karbolovou injekcí. Za blahoslaveného jej prohlásil Jan Pavel_II. roku 1985, svatořečen byl papežem Františkem 15._května 2022. Jeho památka se slaví 27._července, v_Čechách a na Moravě 28._července.

Společné texty o jednom mučedníkovi.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Ježíši, hledím na Tebe.

Jsem šťastný ve svém utrpení,

v_něm nabízíš mi sjednocení

a cestu do nebe.

Ježíši, v_trýzni, v_temnotě,

ožívá ve mně láska k_Tobě,

v_Tvých ranách odumírám sobě

v_blažené samotě.

Ježíši, nalézt ses mi dal.

Teď, když mi došly všechny síly,

selhání, strach mě ochromily,

když už jsem nedoufal.

Ježíši, křičím radostí!

Vždyť nikdy jsi mi nebyl blíže

než zde. A dáváš se mi z_kříže.

Ty, ve své plnosti.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_myšlenek svatého Tita Brandsmy o_hrdinství a o_svatých Bonifáci a Wilibrordovi

(Časopis „Viking“, 7._listopadu 1936, a kázání 16._července 1939, Summarium, s. 410-411)

{p}

Nevzdávejme se své lásky!

Říká se, že žijeme ve velké době, v_době velkých mužů a žen. Mělo by se ale spíše říci, že žijeme v_době nesmírného úpadku – úpadku, který volá po obhajobě hodnot nejdražších a nejsvětějších. Touha po schopném a silném vůdci je pochopitelná. My ale chceme, aby hrdina bojoval za něco svatého, za ideál, který je založený na Božím plánu, ne na síle člověka.

Novodobé pohanství považuje přírodu za emanaci božství, a podle toho také pohlíží na různé a početné rasy a národy světa. Jako se jedna hvězda liší od druhé světlem a jasností, tak prý je jedna rasa ušlechtilejší a čistší než druhá. A v_té míře, v_jaké má tato rasa v_sobě více světla, má též za úkol toto světlo vyzařovat a dávat světu. Ale to je možné jen tehdy, když se odloučením cizorodých prvků očistí od každé poskvrny. Na tom je postavený kult rasy a krve, kult hrdinů vlastního lidu.

Jak zvrácené východisko, které vede na scestí! Není to smutné, kolik nadšení a energie někteří vynakládají na tak špatně pochopený a pokřivený ideál? Ale „učme se od nepřítele“ a formulujme svůj vlastní ideál lépe a jasněji a pečujme o_něj s_takovým nadšením jako oni. Milujme ho a uskutečňujme v_sobě i_v_druhých, připraveni pro něj žít i_zemřít.

My také vyznáváme svůj původ od Boha. My také chceme to, co chce On. Ale nepřijímáme nauku o_emanaci ani nezbožšťujeme sami sebe. Od Boha pocházíme a na Něm závisíme. A když se modlíme za příchod Jeho království, pak nerozlišujeme rasu a krev, ale přijímáme všechny lidi jako bratry a sestry, dokonce i_ty, kteří nás nenávidí a bojují proti nám. To pro naše sjednocení s_Tím, který dává svému slunci vycházet pro dobré i_zlé.{fnr}1{/fnr}

Nechceme upadnout do hříchu prvních lidí a dělat se rovnými Bohu. Nechceme zakládat kult hrdinů na zbožšťování lidské přirozenosti.

Uznáváme Boží zákon a podrobujeme se mu. Nechceme popírat – kvůli špatně uchopené touze být sebou samými – svou závislost na nejvyšší Bytosti, která nám dala existenci. Ale i_když v_sobě souhlasíme s_Božím zákonem, pozorujeme zároveň ve svých údech jiný zákon, který se vzpírá Duchu Božímu.{fnr}2{/fnr} Někdy se i_v_nás – jako u_Pavla – prosadí touha jednat jinak. Těžko uznáváme vlastní nedokonalost a rozporuplnost. Chtěli bychom mít lepší povahu i_sklony. A někdy dokonce věříme, že jsme takoví, jací bychom si přáli být.

Ve svých světlejších chvilkách uznáváme svou nedokonalost. A tehdy víme, že bychom se mohli zlepšit, kdybychom k_tomu měli více odvahy. Nelze toho dosáhnout bez námahy, bez náročného boje. V_těchto okamžicích netruchleme nad vlastní ubohostí ani nad ubohostí druhých. Připomeňme si slova, která ve svém nitru zaslechl apoštol Pavel: Stačí ti moje milost.{fnr}3{/fnr} Ve spojení se mnou můžeš vše.{fnr}4{/fnr}

Žijeme ve světě, který odsuzuje lásku. Ve světě, kde je láska označována za slabost, kterou musíme překonat a porazit. Ve světě, kde nejde o_lásku, ale o_rozvinutí vlastní síly. Každý ať je co možná nejsilnější a slabí ať zahynou. Křesťanství s_evangeliem lásky je pryč a musí být nahrazeno prastarou germánskou silou.

Tyto názory jsou nám předkládány a najdou se lidé, kteří je ochotně přijímají. Láska je zneuznána. „Láska není milována,“ volal již svatý František z_Assisi. Několik století nato zvonila svatá Marie Magdaléna de’_Pazzi v_extázi na zvon kláštera karmelitek, aby řekla lidem, jak krásná je láska. Ach, jak já bych chtěl rozeznít zvony, abych řekl světu, jak krásná je láska! I_když novodobé pohanství nechce víc lásku, přesto – a to je zkušenost dějin – je láskou přemůžeme. Nevzdáme se své lásky. Láskou znovu získáme srdce pohanů. Bohem stvořená přirozenost je silnější než jakákoli ideologie. A i_když ideologie lásku odsuzuje a odmítá ji jako slabost, živé svědectví milujících lidí z_ní stále znovu činí sílu, která přemáhá lidská srdce a získává si je.

„Hleďte, jak se milují.“ Tato slova pohanů o_prvních křesťanech musí znovu platit i_o_nás! Pak přemůžeme svět.

{fn:1}Srov. {r}Mt 5,45{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 7,23{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Flp 4,13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,7.8{/r}; {r}Pís 8,6{/r}

Milovaní, milujme se navzájem, {*} silná jako smrt je láska.

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, {*} silná jako smrt je láska.

Nebo:

Z_myšlenek svatého Tita Brandsmy o_bolesti

(In: Scapin – Secondin, Titus Brandsma, s. 44, KNA 1994)

{p}

Vychovávala mne k_životu…

Mnohokrát jsem potkal ve svém životě bolest,
nemohl jsem se jí vyhnout.
Mé slzy ji neodstranily.
Kdybych byl mohl, byl bych to už dávno udělal.
A tak jsem se rozhodl, že se nechám obklopit bolestí
a nebudu klást odpor.
Stalo se mi něco podivuhodného.
Když jsem ji přijímal bez netrpělivosti,
ale nechal plynout čas v_bolesti,
vychovávala mne k_životu, činila mě moudřejším.
Nakonec úplně odešla.
Přešlo mnoho času od té doby, co jsem se takto střetl s_bolestí.
Nyní ještě cítím,
jak bolest uchopila mé tělo jako svěrák,
hledím však na ni jinýma očima.
Zdálky, jako se díváme na věc,
s_kterou jsme důvěrně známi
a předem už víme, jak probíhá.
Dokonce nedovedu pochopit,
jak jsem kdy mohl čelit bolesti
s_pláčem a vzdycháním.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 6,14{/r}; {r}1 Kor 1,23-24{/r}

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. {*} Jím je pro mě ukřižován svět a já světu.

My kážeme Krista ukřižovaného, pro jiné je to pohoršení a pošetilost, ale pro nás Boží moc a Boží moudrost. {*} Jím je pro mě ukřižován svět a já světu.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, původce života, mocí svého Ducha jsi posiloval svatého Tita, aby hájil svobodu církve a svědčil o_lidské důstojnosti i_uprostřed utrpení a ponižujícího pronásledování. Na jeho přímluvu dej také nám téhož Ducha, abychom odmítali každý kompromis se zlem a v_souženích tohoto světa zakoušeli tvé milosrdenství.

7. srpna

Sv. Alberta z_Trapani, kněze

svátek

Albert se narodil asi v_polovině 13._století v_Trapani na Sicílii. Na Sicílii se nedlouho před tím usídlili první bratři, kteří připluli do Evropy z_kláštera v_pohoří Karmel. Zde kolem roku 1220 zemřel mučednickou smrtí karmelitán sv. Angelus. Albert vstoupil do Řádu a stal se knězem, v_roce 1296 zastával úřad provinciála. Zemřel 7._srpna, pravděpodobně roku 1307, v_Messině. Část ostatků jeho těla je uložena v_kostele karmelitánů v_Trapani. Početné legendy o_něm hovoří jako o_vynikajícím kazateli, působícím i_zázraky. Na jeho přímluvu byli obyvatelé obléhané Messiny v_dobách krvavého povstání (známého jako „sicilské nešpory“) uchráněni před hladomorem. Spolu se sv. Angelem patří k_prvním uctívaným světcům karmelitánům. Jeho kult byl definitivně potvrzen až roku 1476. Jako přímluvce jej vzývaly i_sv. Terezie od Ježíše a sv. Marie Magdaléna de’_Pazzi.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu, on je klenot kněží.

Modlitba se čtením

HYMNUS

(nápěv č. 5 nebo č. 6)

Dnes naše hlasy k_nebi rozlétly se,

za otce Alberta dík Bohu pějí,

o_jeho slávě bratři v_starých spisech

nám vyprávějí.

Štědrý Bůh popřál síly jeho hlasu,

obdaroval ho dary vznešenými

a naučil ho hlásat lidu spásu

slovy i_činy.

Kéž jásají dnes díkem naše hlasy

za Alberta, jehož veliká díla

karmelský řád po všechny příští časy

tak oslavila.

Buď Bohu jedinému čest a sláva,

když Bůh nám ku pomoci poslal tebe,

kéž za nás hlas tvůj prosit nepřestává,

vypros nám nebe! Amen.

Ant. 1 Byl ustanoven na Siónu, na svaté hoře, a hlásal Hospodinova rozhodnutí.

Žalmy ze společných textů o svatých mužích.

Ant. 2 S_radostí ohlašoval veliká znamení a mocné zázraky našeho Boha.

Ant. 3 Moudrost volá na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas.

Rty kněze střeží poznání,

z_jeho úst se požaduje poučení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}4,1-14{/r}

{p}

Nehlásáme sebe, ale že Ježíš Kristus je Pán a my vaši služebníci

Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. Ale hlásáme pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.

A je-li přesto naše evangelium nesrozumitelné, pak jen těm, kteří jdou k_záhubě. Nevěří, neboť bůh tohoto světa je zaslepil, takže nevidí jasně světlo evangelia o_božské slávě Krista, Božího obrazu. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i_v_našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry máme v_nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k_zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v_nás pracuje smrt, ale ve vás život.

Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v_Písmu: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil“, věříme i_my, a proto také mluvíme, vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s_Ježíšem i_nás a společně s_vámi nás postaví před něho.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mal 2,6{/r}; {r}Jer 7,2{/r}

V_jeho ústech byla nauka pravdy a na jeho rtech se nenalezla nepravost. {*} V_pokoji a upřímnosti kráčel a mnohé od nepravosti odvrátil.

Postavil se do brány Hospodinova domu a volal tam jeho slovo. {*} V_pokoji a upřímnosti kráčel a mnohé od nepravosti odvrátil.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Ohnivý šíp“
od generálního převora Mikuláše Galského

(z_kap. VII a VI: Carmelus_9 [1962], 289-90, 286n)

{p}

Obdivuhodná různost řeholních společenství

Naše zasvěcení zahrnuje tři závazky všeobecné: poslušnost, čistotu a zřeknutí se vlastnictví. Ty jsou společným obsahem slibů – v_kterékoli řeholi. V_tom se řehole jedna od druhé neliší (i_když se odlišují hábitem), ale jsou v_podstatě jakoby jedním řádem, když vznikají ze stejné horlivosti. Jsou-li shodně zachovávány tytéž závazky, pak tomu odpovídá také zcela stejná důstojnost zásluh.

K_těmto všeobecným závazkům – aby posilnily jejich zachovávání – přistupují – a to jak v_naší řeholi, tak i_v_jiných – závazky zvláštní. Těmi se řehole navzájem odlišují, podle projevů horlivosti a její míry. A ty může kterýkoli řeholník, aby dosáhl lepšího života, uctivě uskutečňovat podle obecného práva a se souhlasem představených.

Ó, jak podivuhodná jsou tvá díla, Hospodine, jak hluboké tvé myšlenky! Vskutku: Pošetilý člověk to nechápe, nerozumný nemá pro to smyslu.{fnr}1{/fnr} Kdo pochopí myšlení Páně,{fnr}2{/fnr} jehož moudrost je bez míry?{fnr}3{/fnr} Kdo mu byl rádcem?{fnr}4{/fnr} Hle, Pán, jehož prozřetelnost se ve svém rozhodování neklame, když chtěl v_zahradě bojující církve zasadit množství řádů, prozíravě umístil některé s_Marií do samoty, jiné s_Martou do města. Muže znalé věd, pilně se zabývající výroky Písma a dostatečně mravně vyspělé ustanovil do měst, aby starostlivě sloužili lidu pokrmem Jeho slova. Ty prostější však, s_nimiž rozmlouvá ve skrytosti, se rozhodl usadit do samoty spolu s_prorokem, jenž říká: Hle, daleko bych utekl, zůstal bych na poušti. Očekával bych toho, který mě ochrání před malomyslností ducha a před bouří.{fnr}5{/fnr} „Hle,“ říká významně, jako by chtěl říci: „Pohleď, co jsem učinil, a podobně jednej i_ty.“ Neboť na útěku před hlukem světa jsem se nezdržoval přebýváním uvnitř hradeb města ani na předměstí, ani v_zahradách a přilehlých místech, ale „daleko utekl, zůstal na poušti“. A opravdu „zůstal“, protože jsem se po několika málo dnech do města nevrátil, ale „zůstal na poušti a očekával toho, který mě ochrání před malomyslností ducha a před bouří“.

O_všechny řeholníky, jak v_samotě, tak ve městech, se Pán tak pečlivě postaral, že jim – v_souladu s_jejich možnostmi a podle toho, co každému jednotlivě prospívá – prostřednictvím těch, kdo sepsali různé řehole, velmi moudře předkládal různé vhodné způsoby zasvěceného života.

Hle, ten, který zasadil naše otce do samoty hory, poskytl jim a jejich následovníkům sebe samého jako vzor, aby jeho skutky, které nikdy nepostrádají tajemství, vnímali jako příklad. A toto pravidlo našeho Spasitele, jistě nejsvětější, v_dávné době následovali někteří z_našich předchůdců: poznávajíce svou vlastní nedokonalost, dlouho prodlévali v_samotě pustiny. A protože toužili pomáhat svým bližním – avšak tak, aby se nestalo, že sobě samým uškodí – někdy, ovšem zřídka, vycházeli z_pustiny, a co v_samotě srpem rozjímání lahodně nažali, to zrny skrze kázání vymlácenými štědře zasévali.

{fn:1}{r}Žl 92 (91),6-7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 11,34{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 147 (146),5b{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 11,34{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 55 (54),8-9{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Je třeba vystoupit na horu: na horu, kterou je Kristus, {*} a postupovat od ctnosti ke ctnosti.

Rozjímat o_zákonu Páně a bdít na modlitbách – ne z_otrocké poslušnosti, ale vedeni duchovní radostí {*} a postupovat od ctnosti ke ctnosti.

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 3 nebo č. 8)

Oslavme ten den písněmi,

kdy pro nebe se narodil

Albert, Boží kněz na zemi,

jenž v_nebi slavně vítán byl.

Vždy klidně uměl pohrdat

dary, jež svět mu předkládal,

za svůj si vyvolil náš Řád

a v_něm se cele Bohu dal.

Pokáním, postem, strázněmi

trýzníval tělo v_každý čas,

protože obraz svěřený

bez poskvrny chtěl vrátit zas.

I_v_extázi pokoušen byl,

pán temnot do boje se dal,

leč Kristův sluha zvítězil,

protože s_Kristem vytrval.

Vždy myslil na karmelský řád,

který svým žitím proslavil,

i_z_nebe nám chce pomáhat

a k_Boží službě dodat sil.

Buď sláva svaté Trojici,

Otci i_Synu v_každý čas

i_Duchu Utěšiteli

navěky kéž zní chvály hlas. Amen.

Nebo:

(nápěv č. 4)

Jak nesmírné je množství těch,

kteří se na nás dívají,

Beránka píseň zpívají,

zbaveni pláče, slzí všech.

Odhoďme proto všechen hřích,

běžme o_závod určený,

oči na Pána upřeny,

v_svých radostech i_v_nesnázích.

Dnes pohleď s_láskou na svůj Řád,

svatý Alberte z_Trapani,

Řeholi žil jsi před námi,

uč nás ji milovat a znát.

Chválíme Tebe, Pane náš,

který jsi a který jsi byl,

že Alberta jsi oslavil,

před Otcem svým se k_němu znáš.

Amen.

Ant. 1 Kdo má nevinné ruce a čisté srdce, vystoupí na Hospodinovu horu.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Kristus sám chránil jeho bezúhonnost, jeho čisté srdce naplnil radostí.

Ant. 3 Opustil cesty tohoto světa a sdílel s_Kristem život, který se líbí Bohu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,28-30{/r}

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k_dobrému, těm, kdo jsou z_Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Svatí a spravedliví, {*} radujte se v_Pánu.

Vás si Bůh vyvolil za své dědictví, {*}

radujte se v_Pánu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Svatí a spravedliví, {*} radujte se v_Pánu.

Ant. na Benediktus: Kristův služebník Albert ať vede naše kroky a dokonale nás naučí cestě pokoje.

PROSBY

Ježíš Kristus, veliký ve svých svatých, dovedl ke svatosti také mnohé bratry a sestry našeho Řádu. Chvalme ho a s_vděčností volejme:

Jsi svatý, Pane, a svou svatost dáváš i_nám.

Tys slíbil lidem čistého srdce, že uvidí Boha,

učiň, ať nás oheň Ducha svatého spaluje, očišťuje i uzdravuje.

Jsi svatý, Pane, a svou svatost dáváš i_nám.

Tys poslal své učedníky do celého světa,

učiň, ať i_my horlivě a věrně hlásáme evangelium všemu tvorstvu.

Jsi svatý, Pane, a svou svatost dáváš i_nám.

Tys provázel svatého Alberta svou mocí a jeho slova jsi dosvědčoval zázraky a znameními,

i_skrze nás uzdravuj nemocné, pozvedej sklíčené a posiluj slabé.

Jsi svatý, Pane, a svou svatost dáváš i_nám.

Ty se skrze pastýře církve sám ujímáš svého lidu,

učiň, ať jsou naši představení vnímaví na tvá vnuknutí a my ať je ochotně posloucháme.

Jsi svatý, Pane, a svou svatost dáváš i_nám.

Tys ve své dobrotě učinil svou Matku i_Matkou a Ochránkyní našeho Řádu,

učiň, ať se ti na její přímluvu den ze dne více podobáme.

Jsi svatý, Pane, a svou svatost dáváš i_nám.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys dal své církvi ve svatém Albertovi věrného služebníka Panny Marie Karmelské a vzor čistoty a modlitby; dopřej nám, abychom i_my žili podle evangelia a dosáhli podílu na tvé slávě v_nebi.

Nebo:

Bože, tys dal své církvi ve svatém Albertovi věrného služebníka Panny Marie a vynikajícího kazatele, jehož slova jsi provázel divy a znameními. Dopřej i_nám, ať evangelium hlásáme slovem i_životem a spolu s_Albertem dosáhneme podílu na tvé slávě v_nebi.

Modlitba uprostřed dne

Dopoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Tim 1,9{/r}

Bůh nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z_vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v_Kristu Ježíši před dávnými věky.

Pán nás vedl bezpečně.

Svou milostí nás posvětil.

V poledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Dt 8,5b-6{/r}

Hospodin, tvůj Bůh, tě vychovával, jako vychovává muž svého syna. Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,

Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Odpoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Sir 50,4.5b.11{/r}

Staral se o_svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. Stal se slavným tím, jak jednal s_lidmi. Vystupoval k_oltáři, slávou plnil nádvoří svatyně.

Bůh ho vyvolil, aby přinášel oběť

a smír za svůj lid.

Nešpory

HYMNUS

(nápěv č. 5)

Sváteční dni se přiblížily znova

a Karmel hymny díků zase zpívá,

v_nichž velebí se svatost Albertova

navěky živá.

Pokorně přijal naše roucho bílé

a přízeň nebe je mu hojně přána,

jde cestou ctností, nemá jiné cíle

než Krista Pána.

Zná ostny, nerozum a prudkost mládí,

svody a pochybnost ho nerozdrtí,

poct nesnáší, hořkost ho neodradí

nést kříž až k_smrti.

Zůstaň nám nakloněn a dodej síly

jít cestou kříže s_láskou, podle tebe,

pomoz nám splnit, co jsme přislíbili,

vypros nám nebe.

Chvála buď Otci, úcta jeho Synu,

svatému Duchu věčná čest a sláva,

k_trojjedinému Bohu naše láska

kéž neustává.

Nebo:

(nápěv č. 13)

Patrone náš, jehož v_nebi máme,

s_prosbou o_přímluvu uctíváme,

pamatuj na bratry svoje,

za své vezmi jejich boje,

ó,_svatý Alberte.

Legendy a mnohá vyprávění

líčí zázračné tvé působení.

Pán stál při tobě svou mocí,

když jsi přispěl ku pomoci

městu v_obležení.

Vypros nám, aby též naše dílo

Boží mocí provázeno bylo.

Moudrost, která divy činí,

by se nám dát, s_maličkými,

Otci zalíbilo.

Ant. 1 Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, bude přebývat na Hospodinově hoře.

Žalmy a kantikum ze společných textů o svatých mužích.

Ant. 2 Jako zářící slunce, tak se skvěl v_chrámě Božím.

Ant. 3 Svatí zpívali píseň novou před trůnem Božím a Beránkovým a spolu s_nimi se ozývala zpěvem země.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 3,17-18{/r}

Moudrost shora však je především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o_pokoj, rozsévají v_pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Srov. {r}Ef 3,8.10{/r}

Bylo mi dáno zvěstovat {*} nevystižitelné Kristovo bohatství.

Aby se skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost, {*}

nevystižitelné Kristovo bohatství.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bylo mi dáno zvěstovat {*} nevystižitelné Kristovo bohatství.

Ant. na Magnifikat: Alberte, ty se již navěky raduješ z_daru milosti: shlédni na nás a přednes Bohu, po čem touží naše srdce.

Prosby ze společných textů o svatých mužích.

Otče náš.

9. srpna

Sv. Terezie Benedikty od Kříže (Edith Stein), panny a mučednice, spolupatronky Evropy

svátek

Edith se narodila na Den smíření, 12._října 1891 ve Vratislavi v_liberální židovské rodině jako nejmladší z_jedenácti sourozenců. Poctivé hledání pravdy ji vedlo ke studiu filosofie. Jako jedna z_mála žen té doby studovala a pracovala na universitě. Roku 1922, ovlivněna četbou Knihy života Terezie z_Avily, přijala křest v_katolické církvi. Když jí pro její židovský původ byla roku 1933 znemožněna vědecká i_pedagogická činnost, uskutečnila touhu, kterou pociťovala od svého křtu, a vstoupila na Karmel v_Kolíně nad Rýnem. Ke svému křestnímu jménu Terezie připojila Benedikta od Kříže. Věčné sliby složila v_dubnu 1938. Se souhlasem představených pokračovala v_psaní filosofických a duchovních textů. Po Křišťálové noci v_listopadu 1938, kdy započaly plošné deportace Židů, uprchla do konventu v_holandském Echtu. Odsud byla počátkem srpna 1942 odvlečena do Osvětimi a pravděpodobně 9._srpna usmrcena v_plynové komoře. Život cíleně obětovala za židovský národ a za mír. Papež Jan Pavel_II. ji roku 1987 blahořečil, v_roce 1998 svatořečil, o_rok později prohlásil za spolupatronku Evropy.

Společné texty o jedné mučednici, nebo o pannách.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Hospodinu, živému Bohu, který se zjevil Izraeli.

Modlitba se čtením

HYMNUS

(nápěv č. 6)

Má duše žízní jen po živém Bohu,

ve dne i_v_noci Tebe, Pravdo, hledám,

kdy už smím přijít, Tvou tvář spatřit mohu?

Své oči zvedám.

Své oči zvedám k_horám, Pane milý,

buď sám jim rádcem, strážce Izraele,

když ve Tvém Synu poznat zatoužily

Vykupitele.

Vykupitele, Pána po pravici,

na něhož národ vyvolený čeká

a jehož božský život v_křtitelnici

do duše vtéká.

Do duše vtéká světlo Jeho Slova,

do Jeho smrti křtem jsme ponořeni,

jsme kováni do kříže Ježíšova

v_svém utrpení.

V_svém utrpení za oporu chceme

mít, Terezie Benedikto, tebe,

ať v_protivenstvích z_cesty nesejdeme,

vypros nám nebe.

Vypros nám nebe, plnost odevzdání

a plnost pravdy, která ve tmách svítí,

ať nocí víry jdeme bez ustání

k_plnosti bytí.

K_plnosti bytí, kde se chvála vzdává

Otci, který nás v_pravdě posvěcuje,

Duchu i_Synu, jenž nám slávu dává,

nás sjednocuje. Amen.

Nebo:

(nápěv Ejhle nástroj, hymnus z_Velkého pátku, DMC hymnář, str. 59)

Dcero lidu Izraele,

tmu proniká tvé volání:

„Počátek a cesta – kdo je?

Kdo život?“ – se ptáš v_hledání.

Není marné tvé volání,

Bůh, počátek světa všeho,

sám se ke tvé touze sklání.

On je cesta, pravda, život.

Nikde jinde plnost není.

Užaslá, že pravdu teď znáš,

ponořením v_pramen křestní,

dcerou církve být začínáš.

Světlem svému jsi národu,

o_Kristu mu láskou svědčíš,

mírníš bolest a chudobu,

tajemstvím ho skrytým učíš.

Z_mízy kříže zde jsi žila,

kříž vtiskl tvář i_duši tvé,

z_lásky k_němu jsi přijala

utrpení, bolesti své.

Mučednice jsi pro Krista,

sestro naše, veď nás pravdou:

cesta je do světla jistá,

vede křížem a temnotou.

Buď slaven Bůh Izraele,

pramen pravdy, zřídlo všech krás,

svého Ducha dal nám cele,

ve svém Synu vyvolil nás.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_duchovních spisů svaté Terezie Benedikty od Kříže

(E. Stein, Werke: 11 Band: Verborgenes Leben, 124-126)

{p}

Buď pozdraven, Kříži, jediná naděje!

Buď pozdraven, Kříži, naše jediná naděje! – tak voláme spolu s_církví v_době Svatého týdne, který je věnován rozjímání o_hořkém utrpení našeho Pána Ježíše Krista.

Svět je v_plamenech, boj mezi Kristem a antikristem otevřeně vypukl. Když se rozhoduješ pro Krista, může tě to stát život.

Před tebou visí Spasitel na kříži, protože se stal poslušným až k_smrti na kříži.{fnr}1{/fnr} Přišel na svět, ne aby činil vůli svou, ale vůli svého Otce.{fnr}2{/fnr} Když chceš být nevěstou Ukřižovaného, musíš se úplně zříci vlastní vůle a nemít jinou touhu než plnit vůli Boží.

Tvůj Spasitel visí před tebou nahý a zbavený všeho, protože si zvolil chudobu. Kdo ho chce následovat, musí se zříci každého pozemského vlastnění.

Tvůj Spasitel visí před tebou s_probodeným Srdcem. Prolil krev svého Srdce, aby získal srdce tvoje. Když ho chceš následovat ve svaté čistotě, tvé srdce musí být osvobozené od každé pozemské touhy: Ježíš Ukřižovaný ať je jediným předmětem každé tvé žádosti, každého přání a každé tvé myšlenky.

Svět je v_plamenech. Požár by mohl zachvátit i_náš dům. Ale vysoko nad plameny se tyčí kříž. A ony ho nemohou pohltit. On je cesta ze země k_nebi. Kdo ho obejme s_vírou, láskou a nadějí, ten bude vynesený až do výšin, do lůna Trojjediného.

Svět je v_plamenech. Žene tě to k_tomu, abys je hasila? Pohleď na kříž! Z_otevřeného Srdce prýští krev Vykupitele. Ta hasí plameny pekla. Osvoboď své srdce věrným plněním svých slibů, a pak tvé srdce zaplaví potoky božské lásky, které z_něho budou přetékat a zúrodňovat svět až do končin země.

V_síle kříže můžeš být přítomná na všech místech bojů a bídy; všude tě ponese jeho milosrdná láska, láska vyvěrající z_božského Srdce, která všechno zavlaží jeho drahocennou krví – ta utěší, uzdraví a přinese spásu.

Oči Ukřižovaného se na tebe upírají tázavým a zkoumavým pohledem. Chceš znovu se vší vážností uzavřít smlouvu s_Ukřižovaným? Co mu odpovíš?

Pane, ke komu půjdeme? Jen ty máš slova věčného života!{fnr}3{/fnr} – Ave Crux, spes unica!

{fn:1}Srov. {r}Fil 2,8{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 6,38{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 6,68{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,23-24{/r}; srov. {r}Řím 10,1{/r}

My kážeme Krista Ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. {*} Pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Toužím z_celého srdce a modlím se k_Bohu, aby Izrael došel spásy. {*} Pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Nebo:

Ze spisu „Vánoční tajemství“
od svaté Terezie Benedikty od Kříže

(Das Weihnachtsgeheimnis, Herder Verlag 1988. s. 61-64)

{p}

Žít od Eucharistie k_Eucharistii

Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný.{fnr}1{/fnr} Spasitel, který ví, že jsme a zůstáváme lidmi, kteří mají denně co bojovat se svými slabostmi, přichází našemu lidství na pomoc vpravdě božským způsobem. Jako potřebuje pozemské tělo každodenní chléb, tak vyžaduje i_božský život v_nás stálou výživu. Toto je živý chléb, který sestoupil z_nebe.{fnr}2{/fnr} Kdo jej skutečně učiní svým každodenním chlebem, v_tom se denně naplňuje vtělení Slova. A to je zřejmě ta nejjistější cesta, jak dosáhnout stálého spojení s_Bohem, jak vrůstat každý den pevněji a hlouběji do mystického těla Kristova. V_našem životě má být vytvořen prostor pro eucharistického Spasitele, aby mohl přetvořit naše bytí ve svůj život; žádá se tu snad příliš? Člověk stihne tolik neužitečných věcí, v_nichž po kouskách rozplýtvává svůj čas i_síly. Copak si ráno opravdu nemůže vyšetřit jednu hodinu, kdy se nerozptyluje, ale soustředí; kdy se nespotřebovává, ale dostává sílu pro celý nadcházející den?

Je však samozřejmě zapotřebí víc než této jedné hodiny. Člověk musí žít od Eucharistie k_Eucharistii – tak, aby se dokázal vždy znovu vrátit. Už si nemůže žít podle svého, i_kdyby jen tu a tam. Nemůžeme utéci před tím, jak o_nás smýšlejí druzí, s_nimiž se dennodenně stýkáme. I_když nám nic neřeknou, cítíme, jak se k_nám staví. Snažíme se přizpůsobit a vyhovět svému okolí, a když to nejde, stává se nám soužití utrpením.

Tak je tomu také v_každodenním styku se Spasitelem. Člověk je postupně stále citlivější na to, co se Pánu líbí a co ne. Byl-li dříve se sebou celkem vzato docela spokojen, teď to bude jiné. Najde mnoho věcí, které jsou špatné, a změní je, pokud je to v_jeho silách. Objeví mnoho věcí, které nemůže pokládat za krásné a dobré, a které je přece jen tak těžké změnit. A tak se člověk ponenáhlu velmi zmenší a zpokorní, stane se trpělivým a shovívavým k_třískám v_očích těch druhých, protože má dost starostí s_trámem ve vlastním oku. A konečně se také naučí snášet sám sebe v_neúprosném světle Boží přítomnosti a odevzdávat se Božímu milosrdenství, které se dokáže vypořádat se vším, na co jsou naše síly krátké.

Od sebeuspokojení „dobrého katolíka“, který si „plní své povinnosti“, čte „dobré noviny“, „správně volí“ a tak dále, ale koneckonců dělá pořád jen to, co se mu líbí, k_životu, kdy se necháváme Bohem vést, k_životu, který přijímáme z_Božích rukou, v_prostotě dítěte a pokoře celníka, vede dlouhá cesta. Kdo však touto cestou jednou prošel, ten se už po ní nikdy nebude chtít vracet nazpátek.

{fn:1}{r}Jan 6,54{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 6,51{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

z_modlitby sv. Terezie Benedikty od Kříže

Přicházíš ke mně každé ráno, jsi mým prvním pokrmem, {*} už nejsem, co jsem kdysi byla.

Tvoje tělo proniká tajemně tělo mé a tvá duše se spojuje s_mojí, {*} už nejsem, co jsem kdysi byla.

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 11)

S_hořícím srdcem, po cestě kříže,

vedena Duchem, chce světa tíže

společně s_Kristem na sebe brát,

společně s_Kristem na sebe brát.

Kdo hledá pravdu, ten hledá Krista,

i_když to neví – tím je si jistá –

jednou se potká s_ním tváří v_tvář,

jednou se potká s_ním tváří v_tvář.

Poznala bolest i_hloubku bytí,

v_temnotě noci tvá Pravda svítí

pro Terezii Benediktu,

pro Terezii Benediktu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Mdr 8,21{/r}

Vím, že moudrost dostanu jenom jako dar Boží – a to už patří k_moudrosti: vědět, koho je darem.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Raduj se, požehnaná, {*} před tváří Hospodina.

Zpívej novou píseň {*}

před tváří Hospodina.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Raduj se, požehnaná, {*} před tváří Hospodina.

Ant. na Benediktus: Bůh jí dal neobyčejnou moudrost, o_jejíž získání se poctivě snažila a nezištně ji rozdávala.

PROSBY

Buď veleben Bůh, náš Otec, jenž nám ve svém Synu daroval spásu. Modleme se k_němu:

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Svému lidu jsi ukazoval cestu ohnivým sloupem,

dej, ať následujeme tvého Syna, a máme tak světlo života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Ke svému lidu jsi mluvil skrze Mojžíše,

dej, ať zůstaneme věrni tvému Synu, vždyť on má slova věčného života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Svůj lid jsi na poušti sytil manou,

dej, ať přicházíme k_tvému Synu, vždyť on je chlebem života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Žízeň svého lidu jsi utišil vodou ze skály,

dej, ať poznáváme tvého Syna, vždyť on nám dává vodu života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Ze svého izraelského lidu jsi povolal svatou Terezii Benediktu, aby uvěřila v_tvého Syna,

přitáhni nás ke svému Synu, vždyť on je cesta, pravda a život.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože našich otců, tys dal svaté Terezii Benediktě skrze její mučednictví dokonale poznat vědu kříže; vezmi i_nás do školy kříže a na její přímluvu nám dej, abychom neúnavně hledali tebe, nejvyšší Pravdu, a zůstali až do smrti věrni věčné smlouvě lásky, zpečetěné krví tvého Syna ke spáse celého světa.

Nebo:

Bože živých, Bože Abrahámův, Izákův a Jakubův, tys bohatě obdaroval srdce i_rozum svaté Terezie Benedikty a přivedl ji k_poznání a následování tvého ukřižovaného Syna. Dej, ať v_něm všichni lidé poznají svého Spasitele a skrze něho dojdou k_věčnému patření na tebe.

Nešpory

HYMNUS

(nápěv Ejhle nástroj, hymnus z_Velkého pátku, DMC hymnář, str. 59)

Povolal tě Bůh tvým jménem,

abys nesla kříže tíži

spolu s_jeho milým Synem,

když se Kalvárii blíží.

Tys jak Ester nasadila

za tvůj lid svůj život cele,

když jej krutě zničit chtěla

zlá nenávist nepřítele.

S_láskou objímáš kříž Páně

– on je naší spásy cenou_–

a přijímáš odhodlaně

i_smrt hořkou, bezejmennou.

Kdo se úzkou cestou vydá,

ke světlu za tmy putuje,

kdo svůj život za druhé dá,

ten Boha vpravdě miluje.

Nebo:

(nápěv č. 15)

Bůh tě povolal tvým jménem,

abys nesla kříže tíži

spolu s_jeho milým Synem,

když se Kalvárii blíží.

Tys jak Ester nasadila

za svůj národ život cele,

když jej krutě zničit chtěla

zlá nenávist nepřítele.

Nesme kříž svůj, mějme víru,

že nám pomůže jej nésti.

V_časném světě není míru,

nedejme se k_spánku svésti.

S_láskou objímáš kříž Páně

– on je naší spásy cenou_–

a přijímáš odhodlaně

i_smrt hořkou, bezejmennou.

Obětujme svoje žití,

oddejme se Bohu cele,

ať pak můžem věčně zříti

v_nebi svého Spasitele.

Nesme kříž svůj, mějme víru,

že nám pomůže jej nésti.

V_časném světě není míru,

nedejme se k_spánku svésti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 1,3-5{/r}

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v_jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Požehnaná jsi od Pána, nejvyššího Boha, {*} tvá chvála nikdy nevymizí z_úst lidí.

Pán proslavil tvé jméno, {*}

tvá chvála nikdy nevymizí z_úst lidí.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Požehnaná jsi od Pána, nejvyššího Boha, {*} tvá chvála nikdy nevymizí z_úst lidí.

Ant. na Magnifikat: Život je pro mě Kristus a smrt je pro mě zisk. Nechci se chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.

PROSBY

Modleme se k_Ježíši Kristu, Synu živého Boha:

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Jako vítěz jsi usedl po Boží pravici ve slávě svého Otce,

pomoz, ať jsme všichni věrohodnými svědky tvé radostné zvěsti.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Byls poslán, abys shromáždil děti Izraele,

dej, ať v_tobě lid staré smlouvy pozná slíbeného Mesiáše.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Tys přijal život svaté Terezie Benedikty obětovaný za záchranu židovského národa a mír pro všechny,

na její přímluvu daruj celému světu pokoj a spásu.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Tys učil lidi přemáhat zlo dobrem,

dej, ať mezi všemi národy roste vzájemný respekt, úcta a porozumění.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Tys Davidův potomek a zářivá jitřní hvězda,

dovrš dílo svého milosrdenství na našich zemřelých.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Otče náš.

12. srpna

Bl. Izidora Bakanji, mučedníka

Izidor Bakanja [bakandža], člen domorodého kmene Boangi, se narodil kolem roku 1887 v_Kongu, které se tou dobou stalo belgickou kolonií. Od chlapeckých let se musel živit jako námezdní dělník prací pro belgické zaměstnavatele. Koloniální správa se vůči Afričanům chovala velmi brutálně a bezohledně rabovala tamní přírodní zdroje. V_dospívání se Izidor setkal s_trapistickými misionáři a stal se jedním z_prvních křesťanů v_té oblasti. Svůj vztah k_Panně Marii vyjadřoval modlitbou růžence a úctou ke karmelskému škapulíři. Růženec a škapulíř považoval za symboly své nové důstojnosti křesťana. Bělošský zaměstnavatel, roztrpčený šířením křesťanství mezi domorodými dělníky, marně nutil Izidora k_odložení škapulíře. Nakonec jej kvůli tomu nechal krutě zbičovat. Po šesti měsících Izidor 15._srpna 1909 na následky utrpěných zranění zemřel. Před smrtí svému vrahu odpustil a modlil se za něj. Za blahoslaveného prohlásil Izidora Jan Pavel_II. v_Římě 24._dubna 1994.

Společné texty o jednom mučedníkovi.

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Z_promluvy papeže Jana Pavla II.
při blahořečení Izidora Bakanji

(Řím, 24._dubna 1994)

{p}

Podstoupil jsi bičování jako tvůj Mistr…
jako tvůj Mistr, i_ty jsi odpustil

Izidore Bakanjo, mladý laiku ze Zairu, ty ses stal člověkem hrdinské víry. Po svém křtu, povolán šířit radostnou zvěst, jsi dokázal mluvit s_druhými o_své víře a svědčil jsi o_Kristu tak věrohodně, že tě záhy považovali za velmi schopného katechistu.{fnr}1{/fnr} Ano, blahoslavený Izidore, v_naprosté věrnosti křestním závazkům jsi byl skutečným katechistou a velkoryse ses nasadil pro šíření evangelia a církev v_Africe.

Dnes, kdy veřejně vyhlašujeme tvé zásluhy, chceme zároveň vyjádřit úctu všem katechistům, tolik nepostradatelným při budování církve na africkém kontinentě. Jsou to oni, kdo mezi svými soukmenovci předcházejí, doprovázejí a doplňují působení kněží. Jsou to oni, kdo udržují víru i_v_dobách pronásledování. Umějí být skutečnými pastýři, kteří znají své ovce a ovce znají je; a – je-li to třeba – brání stádo i_za cenu vlastního života. Katechisté si uvědomují, že mnozí z_jejich bratří a sester dosud nepatří ke stádu Kristovu a čekají na slovo evangelia. A tak vším, co dělají, vydávají pravdivé svědectví Kristu, jedinému Pastýři.

Izidore, Kristus tě pozval k_plné účasti na velikonočním tajemství, na vrcholném díle své lásky. Chtěl jsi – za každou cenu – zůstat věrný víře a svému křtu, a proto jsi podstoupil bičování jako tvůj Mistr. Jako tvůj Mistr na kříži, i_ty jsi odpustil svým pronásledovatelům a _tal ses tvůrcem pokoje a smíření.

V_Africe, bolestně zkoušené etnickými konflikty, povzbuzuje tvůj jasný příklad děti téhož nebeského Otce ke svornosti a sblížení. Bratrskou lásku jsi prokazoval všem, všem bez rozdílu barvy pleti či společenského postavení. Získal jsi uznání a respekt u_svých druhů, a přitom mnozí z_nich neměli s_křesťanstvím nic společného. Tak nám ukazuješ cestu k_dialogu, který je mezi lidmi tolik potřebný.

A zveš nás, abychom – tak jako ty – vzali k_sobě Ježíšovu Matku, kterou nám On daroval z_kříže. Oblečen do Mariina šatu jsi spolu s_ní a jako ona putoval cestou víry. Jako Ježíš, dobrý Pastýř, jsi za ovce dal svůj život. Pomoz nám, kteří kráčíme toutéž cestou, ať se díváme na Marii a přijmeme ji za svou průvodkyni.

{fn:1}Katechista v_misiích je ten, kdo není duchovním, ale je náležitě vzdělán ve speciální škole nebo pod vedením misionářů, vyniká křesťanským životem a vyučuje evangelium, liturgii a koná charitativní činnost. Nadto může být pověřen za nepřítomnosti či zaneprázdněnosti řádného udělovatele křtu (kněze a jáhna) udílet tuto svátost.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 10,17.18.24.38{/r}

Budou vás kvůli mně bičovat a vodit před vladaře a krále, abyste vydali svědectví jim a také pohanům. {*} Není služebník nad svého pána.

Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. {*} Není služebník nad svého pána.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Milosrdný Bože, tys dal blahoslavenému Izidorovi sílu zachovat věrnost tobě a úctu Panně Marii Karmelské až k_prolití krve; na jeho přímluvu nám dopřej, abychom ti byli vděční za dar víry, svědčili o_tobě svým životem i_umíráním a ze srdce odpouštěli všem lidem. Prosíme o_to

17. srpna

Bl. Angela Augustina Mazzinghiho, kněze

Angelus se narodil kolem roku 1386 ve Florencii. V_té době se Evropa vzpamatovávala z_následků ničivých morových epidemií, církev byla rozdělena dvojpapežstvím (i_Karmel měl do roku 1411 dva paralelní generální představené), město Florencie (i_zdejší karmelitánský klášter) prožívalo veliký umělecký rozkvět. Roku 1413 Angelus vstoupil do nedalekého karmelitánského kláštera Le Selve. Tamější převor, v_reakci na všeobecný úpadek církve i_řeholního života, zpřísnil observanci. Angelus byl prvním, kdo do kláštera vstoupil po této změně. Po dvou letech přijal kněžské svěcení a již po šesti letech řeholního života vystřídal v_reformním úsilí dosavadního převora (1419-30 a pak opět od roku 1437). V_letech 1435-37 byl převorem ve Florencii. Ve 30._letech 15._století pobýval ve městě z_Říma vyhnaný papež se svým dvorem, Angelus byl tehdy ve Florencii pověřen kazatelskou službou. Zemřel 17._srpna 1438, za světce byl považován odnepaměti, za blahoslaveného byl prohlášen řádným beatifikačním procesem roku 1761. Angelovo tělo je dnes uloženo v_karmelitánském kostele ve Florencii.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

HYMNUS

(nápěv č. 3 nebo č. 7)

Dnes Angelovi zpívejme,

který se z_nebe dívá k_nám

a chce své bratry obdařit

dary, jež v_nebi dostal sám.

Řeholním bratrem se nám stal

a k_strmým vrchům karmelským

věrně a tiše směřoval

jak duší, tak i_srdcem svým.

Moudrý, skromný a horlivý,

námahu každou podstoupil,

jak uměl slovy bratry vést,

tak sám vždy příkladem jim byl.

Dar výmluvnosti byl mu dán,

jímž pro věc Boží horlíval,

šířil, co učil Kristus Pán,

a k_jeho srdci všechny zval.

U_nohou Panny Marie

dlí s_blaženými dušemi,

kéž dá nám s_jasnou myslí jít

svízelnou cestou po zemi.

S_Otcem i_Synem věčně buď

Duch Utěšitel uctíván,

na prosby bratra Angela

kéž dovede nás k_výšinám.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Nauka prvních mnichů“

(kap. 6, AOC 3, 1914-1916, str. 356-357)

{p}

Miluj svého bližního jako sám sebe

Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.{fnr}1{/fnr} Avšak první ze všech přikázání je toto: Slyš, Izraeli! Hospodin, tvůj Bůh je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je první a největší přikázání.{fnr}2{/fnr} To ale nelze zachovávat bez lásky k_bližnímu, neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.{fnr}3{/fnr} A proto druhé přikázání je tomuto podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe{fnr}4{/fnr} – totiž v_tom a pro to, v_čem a proč máš milovat sám sebe.

Musíš milovat sebe v_pravém dobru, a ne ve zlu. Vždyť kdyby ses miloval ve zlém, už by ses nemiloval, ale nenáviděl. Vždyť kdo miluje nepravost, nenávidí svou duši.{fnr}5{/fnr} Proto musíš „milovat bližního jako sebe“ v_dobru, ne ve zlu, takže co chceš, aby lidé dělali tobě, dělej ty jim,{fnr}6{/fnr} a co nechceš, aby ti dělali druzí, to ty nečiň nikdy druhému.{fnr}7{/fnr} Neboť láska bližnímu neubližuje.{fnr}8{/fnr} Proto máš v_bližním milovat a rozvíjet to, co ho činí spravedlivým, je-li zlý; a nebo to, co mu spravedlnost uchová, je-li dobrý.

A dále: máš milovat sebe ne pro sebe samého, ale kvůli Bohu. Co je totiž milováno pro sebe samotné, v_tom spočívá vrchol radosti a život v_blaženosti; a naděje, že toho dosáhneme, nás již v_tomto čase utěšuje. Nesmíš však naději na blažený život vkládat do sebe nebo do jiného člověka. Vždyť prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina!{fnr}9{/fnr} V_Bohu tedy musíš mít vrchol své radosti a blaženost života, jak říká apoštol: Nyní však jste osvobozeni od hříchu a dali jste se do služby Bohu. A užitek z_toho je vaše posvěcení a nakonec věčný život v_Kristu Ježíši, našem Pánu.{fnr}10{/fnr}

Vezmi si to k_srdci a Boha miluj pro něho samého; sebe pak kvůli Bohu. A když máš milovat svého bližního jako sám sebe, musíš také jej milovat ne kvůli němu, ani kvůli sobě, ale kvůli Bohu. Co je to však jiného, než milovat v_bližním Boha? Podle toho, říká Jan, můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání.{fnr}11{/fnr}

To všechno již ve svém duchu připravuješ a konáš, jestliže miluješ Boha pro něj samého a jestliže pro Boha miluješ bližního jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních, totiž, spočívá celý Zákon i_Proroci.{fnr}12{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 14,21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mk 12,29-30{/r}; {r}Dt 6,4-6{/r}; {r}Mt 22,38{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Jan 4,20{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 22,38{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 11,5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:6}{r}Mt 7,12{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Tob 4,16{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Řím 13,10{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jer 17,5{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Řím 6,22.23{/r}.{/fn} {fn:11}{r}1 Jan 5,2{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Mt 22,40{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mk 12,30-31{/r}; {r}Jan 14,21{/r}

Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. {*} Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.

Miluj svého bližního jako sám sebe. {*} Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.

Nebo:

Z_dogmatické konstituce druhého vatikánského koncilu o_Božím zjevení

(Dei verbum, kapitola 6, čl. 21, 25a)

{p}

Písmo svaté v_životě církve

Církev měla vždy v_úctě Boží Písmo jako samo Tělo Páně, vždyť – především v_posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života ze stolu jak Božího slova, tak Kristova Těla. Vždy měla a má Písmo svaté spolu s_posvátnou tradicí za nejvyšší pravidlo své víry, neboť Písmo svaté, Bohem vnuknuté a jednou provždy zaznamenané, podává nezměnitelně slovo Boha samého a v_slovech proroků a apoštolů dává zaznít hlasu Ducha svatého. Je tedy třeba, aby se všechno církevní kázání i_křesťanská zbožnost živila a řídila Písmem svatým. V_posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s_láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s_nimi. Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života. Proto o_Písmu svatém nadmíru oprávněně platí slova: Slovo Boží je plné života a síly,{fnr}1{/fnr} má moc vzdělávat a zjednat dědictví ve společenství všech posvěcených.{fnr}2{/fnr}

Proto všichni příslušníci duchovního stavu, především Kristovi kněží a další, kteří se jako jáhni nebo katecheti řádně věnují službě slova, musí zůstat v_trvalém styku s_Písmem vytrvalou duchovní četbou a důkladným studiem, aby se nikdo z_nich nestal „jenom navenek povrchním kazatelem Božího slova, kterému uvnitř nenaslouchá“,{fnr}3{/fnr} když má – zvláště v_posvátné liturgii – sdělovat věřícím, kteří jsou mu svěřeni, nezměrné bohatství Božího slova. Posvátný sněm naléhavě a důrazně vybízí také všechny věřící, především řeholníky, aby častým čtením Písma svatého získali nesmírně cenné poznání Ježíše Krista.{fnr}4{/fnr} „Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista.“{fnr}5{/fnr} Ať tedy rádi přistupují přímo k_posvátnému textu jak prostřednictvím posvátné liturgie, která oplývá božskými výroky, tak ve zbožné četbě nebo prostřednictvím vhodných vzdělávacích zařízení nebo pomocí jiných prostředků, které se v_naší době všude chvályhodně šíří se souhlasem a péčí pastýřů církve. Ať však pamatují, že četba Písma svatého má být provázena modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem. Neboť „jeho oslovujeme, když se modlíme; jemu nasloucháme, když čteme božské výroky“.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}{r}Žid 4,12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sk 20,32{/r}; srov. {r}1 Sol 2,13{/r}.{/fn} {fn:3}Sv. Augustin, Serm. 179,1: PL 38,966.{/fn} {fn:4}{r}Flp 3,8{/r}.{/fn} {fn:5}Sv. Jeroným, Comm. in Is., Prol.: PL 24,17. – Srov. Benedikt XV., enc. Spiritus Paraclitus: EB 475-480. Pius XII., enc. Divino afflante: EB 544.{/fn} {fn:6}Sv. Ambrož, De officiis ministrorum, I, 20, 88: PL: 16,50.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,2.5{/r}; srov. {r}2 Petr 1,19{/r}

Hlásej slovo, ať je to vhod či nevhod; usvědčuj, zakazuj a povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Pracuj jako hlasatel evangelia, dobře konej svoji službu.

Dbej na ně jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nám nevzejde v_srdci. {*} Pracuj jako hlasatel evangelia, dobře konej svoji službu.

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 12 nebo č. 4)

Angele, bratře, v_tento čas

před Pánem spolu s_námi stůj,

nám vytrvalost vyprošuj,

ať obrátí se každý z_nás.

My nejsme horcí, studení,

a Pán už stojí u_dveří,

přímluvou svou Mu otevři,

ať vlažná srdce promění.

Ať nitro máme vnímavé

pro poklad v_poli ukrytý,

pro vzácnou perlu, jako ty

vše s_radostí kéž prodáme.

Ať nezabrání nám náš hřích,

slabosti naše, selhání,

poslechnout výzvu k_pokání,

setkat se s_Kristem v_bratřích svých.

Dnes v_bázni chceme obnovit

své sliby, první lásku svou,

byť odvážně, už s_pokorou

Řeholi znovu věrni být.

Stvoř čisté srdce, Bože, v_nás,

ať spolu s_celým Karmelem,

s_Marií Pannou, s_Angelem

chválíme Tě, až přijdeš zas. Amen.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal blahoslaveného Angela, aby ti vydával svědectví poctivým zachováváním řeholních slibů a kazatelskou službou. Na jeho přímluvu dopřej i_nám, ať to, co hlásáme, sami také věrně žijeme. Prosíme o_to

Nešpory

Hymnus jako v_ranních chválách.

25. srpna

Sv. Marie od Ukřižovaného, panny

Mariam (počeštěně Miriam) Baouardy [bauárdy] se narodila roku 1846 v_Abellinu v_Galileji. Záhy osiřela, její výchovy se ujal strýc. Ve dvanácti letech odmítla navrhovaný sňatek, od příbuzných utekla a pracovala jako služebná. Práce ji přivedla do Marseille, kde, ač negramotná a neznalá francouzštiny, zahájila roku 1865 postulát u_Sester sv. Josefa. Sestry, rozpačité ze stigmat a extází, které provázely její důvěrný vztah s_Ježíšem, jí doporučily po dvou letech přestup na Karmel. V_jednadvaceti letech vstoupila do kláštera bosých karmelitek v_Pau, odkud byla vyslána k_založení nového kláštera v_indickém Mangalore. Tam složila sliby jako laická sestra. Vynikala pokorou a úctou k_Duchu svatému. Během extází měla Miriam duchovní účast na dění v_církvi, v_extázích také skládala své modlitby-básně. Svá mimořádná duchovní obdarování prožívala velmi bolestně, byla sužována těžkými pokušeními i_posedlostí, spolusestry ji odmítaly. Roku 1872 ji biskup poslal zpět do Pau, o_tři roky později jí bylo povoleno založit klášter v_Betlémě, připravovala založení v_Nazaretě. Zemřela po vyčerpávající nemoci 26._srpna 1878, je pohřbena v_karmelitánském kostele v_Betlémě. Blahořečena byla v_roce 1983, svatořečena roku 2015.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Pozvala jsem celou zemi,

aby tě chválila, aby ti sloužila,

navždy a bez toho, že by někdy přestala!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem širé moře,

aby tě chválilo, aby ti sloužilo,

navždy a bez toho, že by někdy přestalo!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem ptáky nebe,

aby tě chválili, aby ti sloužili,

navždy a bez toho, že by někdy přestali!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem jasné hvězdy,

aby tě chválily, aby ti sloužily,

navždy a bez toho, že by někdy přestaly!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem všechny lidi,

aby tě chválili, aby ti sloužili,

navždy a bez toho, že by někdy přestali!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Odhal mi Milovaného,

abych tě chválila, abych ti sloužila,

navždy a bez toho, že bych někdy přestala!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

DRUHÉ ČTENÍ

Dopis svaté Marie od Ukřižovaného jejímu zpovědníkovi, otci Lazarovi od Kříže, 15._března 1873

(Z_knihy: Pierre Estrate, Miriam – malá Arabka, KNA 2015, s. 304-305)

{p}

Chtějme srdce větší než nebe, země i_moře

Můj otče, dobrý Bůh si od vás žádá hlavně dvou věcí. Boží Srdce plane touhou po vaší poslušnosti a slepé odevzdanosti právě narozeného dítěte. Nepřemýšlejte nad tím a nechte se umístit tam, kam vám určí poslušnost, spolehněte se… Přijdou na vás chvíle pokušení a ponížení, snášejte je s_radostí, bez reptání, a buďte si jistý, že Boží slovo se musí naplnit, nikam nepadá bez užitku. Lidé často dělají pravý opak, ale Pán je ve svých slibech věrný. Budou mluvit proti vám, kamkoli přijdete; vždy najdete někoho, kdo bude zkoušet vaši trpělivost a vaši lásku. Buďte věrný a jděte stále vpřed, buďte připravený kdykoliv obětovat svůj život za ty, kdo vám budou působit utrpení. Pamatujte, že to, co pro ně vykonáte, není mnoho v_porovnání s_tím, co pro vás chystá Bůh. Druhá věc, kterou si od vás dobrý Bůh žádá, je pokora a hlavně opatrnost.

Dovolte, abych vám řekla, že nejste dost opatrný. Dnes, ještě více než kdy jindy, zvláště v_tomto ošidném století, je velmi vzácné najít srdce přímé a upřímné.

Můj otče, pokud je to možné, prolévejme oba krvavé slzy vděčnosti Bohu za všechno, co udělal, i_za to, co se ještě pro nás chystá udělat. Jak jen jsou naše srdce malá, aby milovala Ježíše! Je třeba vytrvale a upřímně toužit, často říkejme: „Pane, chtěla bych srdce větší než nebe, země i_moře, abych tě mohla milovat. Umírám zahanbením, že jsem nemilovala Ježíše tolik, jak bych si přála…“

Zapřísahám vás… nechte ostatní mluvit, ať si říkají, co chtějí. Bůh je Bůh, a i_kdyby se nebe a celá země obrátily proti duši, aby jí otřásly, proti duši, kterou střeží Bůh, nic nezmůžou. To vám neříkám za sebe, ne! Sama jsem před Bohem plná hanby, ne před tvory, ale před svým Stvořitelem.

Mohou o_mně říct, jak už se to stalo, že jsem ve spojení s_nebem, a potom zas, že jsem ve spojení s_peklem: nic z_toho mě ani nepotěšilo, ani nezarmoutilo. Jsme jen to, co jsme před Bohem. Vyhnanství je krátké a já mám jedinou touhu, můj otče: jít za Bohem co nejrychleji a opustit tuto zemi, protože mám strach, když vidím, že i_duše tak čisté a tak moudré padly hrozivým pádem. A co teprvé já, plná hříchů a nevědomosti, co by bylo se mnou? Běda, proste Pána, aby mě raději vytrhl z_této země, než abych ho urazila. To nikdy, tisíckrát ne! Nikdy bych ho nechtěla urazit, to raději zemřu…! Omluvte ten hrozný dopis, který vám píši, můj otče, odpusťte mi, žehnejte mi a bez ustání proste Ježíše, aby mě uchránil celou jen pro sebe.

Vaše nehodná dceruška, sestra Miriam od Ukřižovaného

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

z dopisu sv. Marie od Ukřižovaného

Vůbec se nedivte tomu, co vidíte a slyšíte v_současné době, a nehněvejte se kvůli tomu; naopak, každého omlouvejte. {*} Zapřísahám vás, pro lásku k_našemu Milovanému, omlouvejte všechno a všechno snášejte.

Nechme tvory, ať nás soudí; buďme souzenými, ale nebuďme soudci. {*} Zapřísahám vás, pro lásku k_našemu Milovanému, omlouvejte všechno a všechno snášejte.

Nebo:

Vize svaté Marie od Ukřižovaného, kterou obdržela během exercicií před svými sliby

(Z_knihy: Pierre Estrate: Miriam – malá Arabka, KNA 2015, s. 184-185)

{p}

Pyšný a pokorný člověk

Náš Pán stál přede mnou. Viděla jsem ho, chtěla jsem jít k_němu, ale nemohla jsem. Ježíš se mi zdál tak křehký, jako luční květ, který hned zvadne, když se ho dotknete. Chtěla jsem se k_němu přiblížit, ale nohy mě nemohly unést. Přesto mi připadalo, že jsem trochu postoupila a řekla jsem: „Pane, trochu jsem se k_tobě přiblížila, stojíš přede mnou, moje oči tě vidí, moje uši tě slyší. Dej mi prosím sílu, abych došla až k_tobě.“ A zároveň jsem vzývala Ducha svatého, aby mi dal sílu.

Pak mě někdo uchopil a řekl: „Dívej se před sebe.“ Dívala jsem se a zdálo se mi, že vidím zahradu s_květinami, stromy a ovocem. Před zahradní bránou byl založený velký oheň. Kdo chtěl vejít dovnitř, musel projít tímto ohněm. V_tu chvíli jsem spatřila před zahradou dvě osoby. Jedna kráčela hrdě, s_hlavou vztyčenou, druhá měla hlavu skloněnou a byla celá ohnutá. První osoba nebojácně vstoupila s_hlavou stále vzpřímenou. Vešla do zahrady a trhala květiny i_ovoce podle libosti. Když se pak vrátila k_bráně, znovu prošla plameny, aby se dostala ven. Nyní však oheň spálil všechno, co měla na sobě i_co nesla s_sebou. Stála venku úplně nahá. Druhá osoba také vstoupila do zahrady, ale když vkročila do ohně, hodně se sklonila, takže jí šaty neshořely. Jakmile byla uvnitř, rozeběhla se, sbírala spoustu květin a ovoce všeho druhu a k_bráně zahrady se vrátila s_plnou náručí květů i_plodů. Aby prošla ohněm, sklonila se ještě víc než prve a plameny se jí ani nedotkly, takže vyšla ven krásnější a bohatší než předtím.

Zeptala jsem se, co to znamená, a můj průvodce mi řekl: „Oheň představuje soužení, problémy, úzkost, utrpení a zkoušky života. Pán posílá lidi, aby natrhali květy a ovoce. První osoba, která vstoupila do zahrady a vyšla ven chudá, smutná a nahá, je obrazem těch, kteří ve zkouškách zpychnou: kvůli své pýše, sobectví a sebelásce nakonec o_ všechno přijdou. Druhá osoba je obrazem duší, které se v_utrpení a ve zkouškách pokoří. Získají tak mnoho květů i_plodů.

V_okamžiku smrti pak nabídnou své květy i_plody Pánu. Obě duše přijdou před Pána a ten se jich bude vyptávat. Řekne první duši: ‚Vstoupila jsi do zahrady, trhala jsi květiny a ovoce – kde je máš?‘

‚Pane,‘ odpoví duše, ‚oheň, kterým jsem musela projít, všechno spálil, pohltil. Nic mi nezůstalo.‘

‚Nu dobrá,‘ řekne na to Pán, ‚když nemáš nic, jdi s_těmi, kteří nejsou nic. Zlořečená, neznám tě!‘

Pak se Pán obrátí na druhou duši, která své ovoce skryla: ‚A ty, co jsi nasbírala?‘ Duše hned rozloží před Pánem vše, co dosud skrývala, skloní hlavu a řekne: ‚To ty jsi mě nesl a ty jsi nasbíral všechno to ovoce.‘ A Pán jí odpoví: ‚Vstup a odpočiň si, pojď se radovat se svým Pánem.‘“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jak 4,6.5.10{/r}

Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. {*} Duch, který v_nás přebývá, má nás až k_žárlivosti rád.

Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. {*} Duch, který v_nás přebývá, má nás až k_žárlivosti rád.

Ranní chvály

HYMNUS

Duchu svatý, obejmi mne,

Lásko Boží, stravuj mne,

na cestu pravdy uveď mne,

a s_Ježíšem zasnub mne.

Maria, doprovázej mne,

ochraňuj mne před klamem,

nebezpečím a každým zlem,

požehnej mi s_Ježíšem.

Prameni světla, osvěť mne,

pokojem svým naplň mne.

Hladová jsem – přijď, nasyť mne,

žíznivá jsem – osvěž mne.

Nevědomá jsem – pouč mne,

chudá jsem – obohať mne.

Celá se tobě oddávám,

přijď a působ ve mně sám.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, Otče milosrdenství a veškeré útěchy, ty jsi svatou Marii od Ukřižovaného, pokornou dceru Svaté země, přivedl ke kontemplaci tajemství svého Syna a učinil jsi ji svědkem lásky a radosti Ducha svatého; na její přímluvu nám dej ochotu k_účasti na Kristově utrpení, abychom měli také účast na jeho slávě.

Nešpory

HYMNUS

Pozvala jsem celou zemi,

aby tě chválila, aby ti sloužila,

navždy a bez toho, že by někdy přestala!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem širé moře,

aby tě chválilo, aby ti sloužilo,

navždy a bez toho, že by někdy přestalo!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem ptáky nebe,

aby tě chválili, aby ti sloužili,

navždy a bez toho, že by někdy přestali!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem jasné hvězdy,

aby tě chválily, aby ti sloužily,

navždy a bez toho, že by někdy přestaly!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem všechny lidi,

aby tě chválili, aby ti sloužili,

navždy a bez toho, že by někdy přestali!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Odhal mi Milovaného,

abych tě chválila, abych ti sloužila,

navždy a bez toho, že bych někdy přestala!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

26. srpna

Bl. Jakuba Retoureta, kněze a mučedníka

Jakub Retouret [returet] se narodil roku 1746 v_Limoges [limóž] ve Francii. Již v_patnácti letech vstoupil v_rodném městě do karmelitánského kláštera. Později zde působil jako kazatel. Za Francouzské revoluce byli kněží nuceni přísahat na Občanskou ústavu duchovenstva (1790), která měla vytvořit na papeži nezávislou státní církev, v_níž by byli kněží i_biskupové voleni lidem. Papež Pius_VI. ústavu roku 1791 odsoudil. Pod enormním tlakem však složila přísahu téměř polovina diecézních kněží, následně byli nuceni k_veřejnému zřeknutí se svého kněžského povolání. Jakub původně přísahu podepsal, později však svůj souhlas s_přísahou oficiálně odvolal. Byl proto prohlášen za nepřítele lidu, odsouzen k_vyhoštění ze země a odvezen do zátoky u_města Rochefort [rošfor], kde bylo vězněno na bývalých otrokářských lodích několik set duchovních. Vězni byli vystaveni surovému zacházení, hladu a zimě. Z_850_osob jich přežilo_274. Jakub 26._srpna roku 1794 zemřel na mor a byl pohřben na ostrově Madame. Roku 1995 byl ve skupině 64_mučedníků pro víru blahořečen Janem Pavlem_II. Do této skupiny patří i_trojice bosých karmelitánů (bl. Jan Křtitel Duverneuil, bl. Michael Ludvík Brulard a bl. Jakub Gagnot), jejichž památku slaví tereziánský Karmel 18._srpna.

Společné texty o jednom mučedníkovi.

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Předsevzetí sepsaná kněžími
vězněnými na lodi „Dva společníci“

(Positio super martyrium et fama martyrii, pp. 148-150)

{p}

Nesme svůj kříž bez reptání

Vůbec se nebudeme znepokojovat zbytečnými starostmi o_své vysvobození. Budeme se snažit využít čas ve vězení uvažováním o_uplynulých letech a přípravou zbožných předsevzetí do budoucna, abychom v_zajetí těla nalezli svobodu duše.

Jestliže Bůh dovolí, abychom znovu získali úplnou nebo aspoň částečnou svobodu, po které přirozenost touží, nedáme najevo nemírnou radost, když se to dozvíme. Zachováme si pokojného ducha. Ukážeme, že jsme bez reptání nesli kříž, který na nás byl vložen, a že bychom jej byli ochotni snášet mnohem déle, s_odvahou opravdových křesťanů, kteří se nenechají zdrtit protivenstvím.

Kdyby došlo na vracení majetku, nebudeme se ho chtivě dožadovat. Skromně a pravdivě řekneme, oč žádáme, a bez stížností přijmeme to, co nám bude vráceno; neboť jsme podle příkladu apoštolů navyklí pohrdat pozemskými dobry a spokojit se s_málem.

Kdybychom na své cestě potkali lidi všetečné a zvědavé, nebudeme jim odpovídat na zbytečné otázky ohledně naší minulosti. Ať vytuší, že jsme nespravedlivý trest snášeli trpělivě, bez potřeby o_přestálých útrapách dopodrobna vyprávět a bez hořkosti vůči těm, kdo nám je způsobili.

Ukládáme si úplné a co nejpřísnější mlčení ohledně chyb a slabostí našich bratří, do nichž mohli upadnout kvůli těžké situaci, špatnému zdravotnímu stavu nebo dlouhotrvajícímu utrpení. Chceme si uchovat postoj milosrdenství ke všem, kteří smýšlejí o_náboženství jinak; vyhneme se každému pocitu zahořklosti a nevraživosti vůči nim. Spokojíme se s_tím, že nám jich bude v_nitru líto, a budeme se snažit je přivést na cestu pravdy svou mírností a přívětivostí.

Neprojevíme žádnou nelibost nad ztrátou svého majetku ani zášť vůči těm, kdo ho nyní vlastní. Nebudeme se ho snažit získat zpět.

Od nynějška budeme bez výjimky jen jedno srdce a jedna duše. Pod žádnou záminkou se nebudeme vyhýbat nikomu ze svých bratří. Nebudeme se míchat do politiky. Spokojíme se s_tím, že se budeme modlit za blaho své vlasti a připravovat se na nový život na svobodě. Pokud Bůh dovolí, abychom se vrátili do svých domovů, chceme se stát pro druhé povzbuzením a příkladem ctností tak, že budeme žít odloučeni od světa – v_modlitbě, usebranosti a zbožnosti.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 4,11.12.13{/r}

Trpíme hlad a žízeň, nemáme se do čeho obléci, jsme biti, honí nás z_místa na místo. {*} Tupí nás, a my jim přejeme všecko nejlepší; pronásledují nás, a my to trpělivě snášíme.

Jsme jako odpadky, které lidé odhazují. {*} Tupí nás, a my jim přejeme všecko nejlepší; pronásledují nás, a my to trpělivě snášíme.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Pane, náš Bože, v_čase pronásledování církve jsi dal blahoslavenému mučedníku Jakubovi milost, aby bez hořkosti vytrval v_utrpení a milosrdně každému odpouštěl; na jeho přímluvu uděl i_nám, abychom zůstali věrni církvi a usilovali o_smíření se všemi lidmi. Prosíme o_to

1. září

Sv. Terezie Markéty od Srdce Ježíšova (Anny Marie Redi), panny

Anna Marie Redi se narodila 15._července 1747 v_Arezzu v_Toskánsku do hluboce věřící šlechtické rodiny. Dostalo se jí výjimečného duchovního porozumění od jejího otce, který ji od útlého dětství vedl k_hlubokému vztahu k_Ježíši, k_úctě k_Jeho Srdci a duchovně ji doprovázel. V_devíti letech byla dána na výchovu k_benediktinkám do Florencie. Zde strávila sedm let, zde také později zaslechla hlas sv. Terezie z_Avily a rozlišila povolání na Karmel. Do kláštera bosých karmelitek ve Florencii vstoupila 1._září 1764, 11._března 1765 při obláčce přijala jméno Terezie Markéta od Srdce Ježíšova, o_rok později složila sliby. Po Letnicích roku 1767 ji Pán obdaroval hlubokou mystickou zkušeností, když ji silně zasáhl slovy sv. Jana „Bůh je láska“. Objevila své osobní povolání k_životu skrytému v_lásce, v_úplném sebeodevzdání Bohu a bližním, v_péči o_nemocné a staré spolusestry. Pán jí ponechal vnímání své stravující lásky, odňal jí však prožívání její opětující lásky, kdy – podle svědectví zpovědníka – „milovala, a přitom nemohla věřit, že miluje“. Tato bolest lásky uspíšila její smrt. Zemřela ve dvaceti dvou letech, 7._března 1770. Její tělo je uložené ve florentském klášteře na Via de’_Bruni. Za svatou ji prohlásil Pius_XI. roku 1934.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se neposkvrněnému Beránkovi, kterého následují panny.

Modlitba se čtením

Hymnus jako v_ranních chválách.

Ant. 1 Za noci po tobě prahne má duše.

Žalmy ze společných textů o pannách.

Ant. 2 Zasnoubím se s_tebou věrností, a tak poznáš Hospodina.

Ant. 3 Vzpomněl jsem si na tebe, na lásku tvého mládí, když jsi šla za mnou na poušti.

Věčnou láskou jsem tě miloval,

proto jsem ti zachoval smilování.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}4,7-16{/r}

{p}

Bůh je láska

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z_Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z_Boha a poznává Boha. V_tom se ukázala Boží láska k_nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V_tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i_my navzájem milovat.Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v_nás a jeho láska je v_nás přivedena k_dokonalosti. Že zůstáváme v_něm a on v_nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v_tom zůstává Bůh a on v_Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. Bůh je láska; kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 4, 7.16{/r}

Milujme se navzájem, protože láska je z_Boha. {*} Každý, kdo miluje, je zrozen z_Boha a Boha poznává.

My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. {*} Každý, kdo miluje, je zrozen z_Boha a Boha poznává.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kanonizačních spisů

(Decr. „super tuto“ – AAS 26 [1934] 105-106)

{p}

Kristova láska naléhá

Můžeme říci, že celý život Terezie Markéty, i_když byl velmi krátký, byl neustálým výstupem jejího nevinného srdce k_Bohu.

Její ušlechtilá duše spontánně hledala Boha a byla přesvědčena, že jedině v_něm může spočinout. Průzračnost ducha byla u_ní spojená s_nejhlubší pokorou: zamilovala si být zcela neznámá a považovaná za nic. Ponížení přijímala nejen trpělivě, ale i_s_radostí.

Touto jemností srdce a pokorou ducha vystoupala až k_nejvyššímu stupni lásky, ve které učinila za krátkou dobu takový pokrok, že plála žárem opravdu serafínským. Když začala mluvit o_Bohu, jako by se její tvář rozzářila plamenem.

Božskou láskou vroucně milovala i_své bližní, hlavně hříšníky, za které se ochotně Bohu nabídla jako oběť. Ke svým spolusestrám, zvláště nemocným, přistupovala s_pokornou laskavostí a s_dokonalým sebezříkáním, takže ji považovali za anděla lásky.

Plamen lásky živila především eucharistickým chlebem, po kterém dychtivě toužila, a zároveň výjimečnou úctou k_Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, třebaže tato tak plodná úcta byla tehdy potlačovaná jansenistickým bludem, který se šířil po celém Toskánsku. S_něžnou zbožností uctívala také panenskou Matku Boží jako vzor a ochránkyni své vlastní panenské čistoty.

V_hluboké kontemplaci, jíž byla obdarována, se sjednocovala s_Bohem stále úžeji a začala z_ní vyzařovat jakási záře nadcházející věčnosti. S_blížícím se odchodem však ještě měla tato pravá dcera svaté matky Terezie a věrná učednice svatého Jana od Kříže projít mystickým mučednictvím duše, takže se stala živým obrazem svého ukřižovaného Snoubence. Příčinou jejího mučednictví se pak stala sama síla lásky. Čím vroucnější je totiž láska, tím více na duši naléhá, aby milovala. Naše láska se však nikdy nevyrovná nekonečné lásce Boží, a tak nesmírná touha po vyšším stupni lásky duši tak souží, že jí připadá, jako by byla ponořená do temné noci a ztratila lásku k_Bohu. Neboť čím větší je láska, tím si připadá menší.

Tímto vrcholným mučednictvím srdce je duše opravdu přibita s_Kristem na kříž a získává pro sebe i_pro druhé hojné plody vykoupení. Jsou to právě tyto nejčistší a nejušlechtilejší duše v_církvi, které svým utrpením, láskou, modlitbou a mlčenlivým apoštolátem pomáhají všem.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dt 6,4-5; 4,24{/r}

Slyš Izraeli, Hospodin, je náš Bůh, Hospodin je jediný. {*} Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou.

Hospodin, tvůj Bůh, je oheň stravující, Bůh žárlivě milující. {*} Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou.

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 16)

Ježíši, tebe hledám,

ve všem tvém stvoření,

své srdce k_tvému zvedám,

k_živému prameni;

v_něm krása světů všech se skví,

v_něm hoří Boží tajemství.

Jsi vládce můj, jsi bratr můj,

můj Ježíš Bůh a Pán.

Tvé Srdce, z_něhož září

Trojice Boží jas,

zná hořkost v_potu tváři,

když tys byl jedním z_nás.

Kéž v_práci mé i_nesnázi

vždy Srdce tvé mě provází.

Tys v_radosti, tys v_žalosti

můj Ježíš, Bůh a Pán.

Ježíši, tobě patřím

svým tělem, duší svou.

Tobě a všem svým bratřím

chci sloužit s_pokorou.

Otevři výheň lásky své

a spal v_ní všechno nečisté.

Ať jediná jsi touha má,

můj Ježíš, Bůh a Pán.

Přesvaté Srdce Páně,

žehnej všem krokům mým,

abych šel odhodlaně

vždy za tvým královstvím.

Ať v_každém, koho potkávám,

vzkaz Pána svého poznávám,

že k_cestě své mě v_lásce zve

můj Ježíš, Bůh a Pán.

Nebo:

(nápěv č. 16)

Ty, jež jsi tolik milovala,

a věřit nemohla, že miluješ,

pros...

aby nás touha stravovala,

abychom milovali též.

Ty, jíž se vlastní láska zdála

tak plná iluzí a prázdnoty,

pros...

aby nás bolest tvarovala,

abychom zráli jako ty.

Ty, jež jsi všechno ukládala

do Srdce Kristova, v_něm skryla se,

pros...

aby v_nás láska, třeba malá,

sloužila druhým ke spáse.

Ant. 1 Po tobě žíznila duše tvé snoubenky, svou pravicí jsi ji podpíral.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Velebte Pána, panny, velebte Pána, pokorné srdcem.

Ant. 3 Mé srdce i_mé tělo s_jásotem tíhnou k_živému Bohu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Kol 3,1-4{/r}

Když jste s_Kristem byli vzkříšeni, usilujte o_to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Mé srdce k_tobě mluví, {*}

hledám tvou tvář.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Ant. na Benediktus: Já jsem cesta, pravda a život; nikdo nepřichází k_Otci než skrze mne.

PROSBY

Klaňme se Ježíši Kristu, neboť on je branou ke všem tajemstvím Otce, a s_vírou ho prosme:

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, ty jsi světlo světa a odlesk Otcovy slávy,

v_temnotách víry buď ty sám naším světlem.

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, vtělené Slovo, tys dal svaté Terezii Markétě nové srdce a vložil do ní svého ducha,

dej, abychom i_my žili tvým životem, skryti v_Bohu.

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, ty jsi mezi námi jako ten, kdo slouží,

kéž dnes sloužíme spolu s_tebou, pokorně a beze vší okázalosti.

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, tys nesl naše utrpení a obtížil ses našimi bolestmi,

kéž umírání, které prožíváme na svém těle, přispívá k_dobru všech.

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, každý, kdo plní vůli Boží, je tvůj bratr i_sestra i_matka,

dej, ať na Mariinu přímluvu pohotově uskutečňujeme Otcovu vůli.

Pane, ukaž nám Otce.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, Prameni života a svatosti, tys dal svaté Terezii Markétě milost čerpat pokoru a lásku ze zdrojů Spasitelových; na její přímluvu dej i_nám, ať se nikdy neodloučíme od lásky Kristovy a smíme vážit vodu s_radostí z_pramenů spásy. Prosíme o_to

Nešpory

HYMNUS

(nápěv č. 12)

Květem jsi, vůni vydáváš,

Bůh naplnil tě milostí,

příkladem svým nám pomáháš

žít v_láskyplné skrytosti.

Jdeš za Beránkem vítězným

v_průvodu panen v_nebesích,

dej, ať se srdcem oddaným

kráčíme ve tvých šlépějích.

Učiň, aby nás spaloval

oheň, jenž plane v_srdci tvém,

aby se Kristus vším nám stal:

pokojem, štěstím, životem.

Dej, ať s_vděčností přijmeme,

co působí v_nás Svatý Duch,

a odpovědět toužíme

na lásku, kterou nám dal Bůh.

Trojice, kterou nazíráš

a v_jejímž lůně skrytá jsi,

kéž přijme v_oběť život náš

se všemi jeho zápasy.

Nebo:

(nápěv č. 17)

Kde jsi můj Ježíši? v_touze zní hlas.

Srdce mé hledá tě po všechen čas.

Ó_Ježíši můj, ó_Ježíši můj,

v_životě, ve smrti při mně vždy stůj.

Všechno je darem tvým, sám nemám nic.

S_důvěrou, Pane můj, spěchám ti vstříc.

Ó_Ježíši můj, ó_Ježíši můj,

v_životě, ve smrti při mně vždy stůj.

Upokoj svědomí, duši dej klid.

Bez tebe, Ježíši, nemohu žít.

Ó_Ježíši můj, ó_Ježíši můj,

v_životě, ve smrti při mně vždy stůj.

Tomu, kdo s_důvěrou k_tobě se zná,

všechno jen k_dobrému napomáhá.

Ó_Ježíši můj, ó_Ježíši můj,

v_životě, ve smrti při mně vždy stůj.

Ant. 1 Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.

Žalmy a kantikum ze společných textů o pannách.

Ant. 2 U_tebe je pramen života, napájíš nás proudem svého blaha.

Ant. 3 S_radostí budete vážit vodu z_pramenů spásy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 4,16bc{/r}

Bůh je láska; kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Zátopy vod {*} nemohou uhasit lásku.

A proudy řek ji neodplaví, {*}

nemohou uhasit lásku.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Zátopy vod {*} nemohou uhasit lásku.

Ant. na Magnifikat: Jako Otec miloval mne, tak jsem já miloval vás. Zůstaňte v_mé lásce.

PROSBY

Oslavujme Krista, který nám dal v_Terezii Markétě vzor neprožívané, a přesto věrně žité lásky k_Bohu a k_bližnímu. Na její přímluvu prosme:

Pane, uč nás milovat svou láskou.

Kriste, ve svém Srdci jsi nám zjevil lásku věčného Otce,

dej, ať jsme živými svědky této Boží lásky.

Pane, uč nás milovat svou láskou.

Kriste, přišel jsi vrhnout oheň na zem, a jak si přeješ, aby už vzplanul!

prosíme, neprodlévej a zapal nás ohněm té lásky, jímž hořelo srdce Terezie Markéty.

Pane, uč nás milovat svou láskou.

Kriste, ty nás učíš dělat to, co se líbí tvému Otci,

dej, ať zachováváme jeho přikázání a zůstáváme v_jeho lásce.

Pane, uč nás milovat svou láskou.

Kriste, jako skrytě přebýváš ve svátostech, skrýváš se i_v_našich bližních,

otevři naše oči, ať tě vidíme v_bratřích a sestrách a sloužíme ti v_nich.

Pane, uč nás milovat svou láskou.

Kriste, když se svatá Terezie Markéta zcela vydala tvé stravující lásce, rychle jsi ji povolal k_sobě,

přijmi k_sobě brzy i_naše zemřelé bratry a sestry.

Pane, uč nás milovat svou láskou.

Otče náš.

17. září

Sv. Alberta Jeruzalémského, biskupa, zákonodárce našeho Řádu

svátek

Narodil se kolem poloviny 12._století v_Castrum Gualterii v_severní Itálii. Evropa tou dobou žila křížovými výpravami do Svaté země, zároveň se musela vyrovnávat s_početnými heretickými hnutími (kataři, valdenští). Albert vstoupil k_řeholním kanovníkům sv. Kříže v_Mortaře a roku 1180 byl zvolen převorem. V_roce 1184 byl jmenován biskupem v_Bobbiu, rok nato ve Vercelli, kde působil dvacet let. Z_pověření papežů byl prostředníkem při mírových jednáních; spolupracoval na textu řehole humiliátů. Řeholní kanovníci Božího hrobu v_Jeruzalémě jej navrhli na úřad patriarchy, papež volbu potvrdil a jmenoval ho svým legátem pro Svatou zemi. Albert sídlil od roku 1206 v_Akkonu, protože Jeruzalém byl v_moci saracénů. Někdy v_průběhu následujících let „spojil v_jedno společenství“ poustevníky na hoře Karmel, když jim na jejich žádost napsal „pravidla pro život“ (formula vitæ), která se stala řeholí karmelitánského řádu. Byl pozván na 4._lateránský koncil (1215), kterého se však nedožil. Dne 14._září 1214 byl při procesí v_katedrále v_Akkonu proboden mužem, kterého dříve napomínal pro špatné mravy. Albert byl svatořečen na konci 15._století papežem Sixtem_IV., jeho svátek se na Karmelu začal slavit od 16._století.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Hospodinu; on je nejvyšší Zákonodárce.

Modlitba se čtením

HYMNUS

(nápěv č. 7 nebo č. 8)

Alberte, ty jsi přišel dát

řád společnému životu,

abychom mohli uchovat

lásku, svornost a jednotu.

Z_tvých moudrých slov i_dobrých rad

– jak rádi jsme, že byls to ty_–

zkušenost mnohých let je znát,

ač skrytá v_hávu prostoty.

Radíš, jak v_následování

s_bratry svůj život rozdělit,

modlitbu vrýt si do dlaní

a žít pro církev, Boží lid.

Ať vede Řád i_nadále

ke Kristu spolu s_Marií

Duch, jenž je zdrojem života,

ne litera, co zabíjí.

Ant. 1 Spravedlivý má zalíbení v_Hospodinově zákoně, o_jeho zákoně přemítá dnem i_nocí.

Žalmy ze společných textů o duchovních pastýřích.

Ant. 2 Hospodinův zákon ať je vždy ve vašich ústech; jako znamení na ruce, jako připomínka mezi očima.

Ant. 3 Kdo přemítá o_Hospodinově zákoně, ve svůj čas přináší ovoce.

Z_jeho úst si vezmi poučení,

jeho slova si ulož do srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu svatého apoštola Pavla Efezanům

{r:Ef}6,5-8.10-18b.23-24{/r}

{p}

Oblečte se do výzbroje Boží

Otroci, poslouchejte svého pozemského pána s_uctivou bázní a upřímně, jako kdyby to byl sám Kristus. Neposlouchejte jenom naoko, abyste se lidem líbili, ale jako služebníci Kristovi, kteří z_celé duše konají vůli Boží. Služte ochotně jako Pánu, a ne lidem. Víte přece, že každý dostane odměnu od Pána za to dobré, co vykonal, ať je to otrok, nebo svobodný.

Nakonec, bratři: Hledejte svou sílu v_Pánu, v_jeho všemohoucnosti. Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v_tomto světě, proti zlým duchům v_ovzduší.

Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy, oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje. Vždy se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého ducha. Vezměte také přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží. Při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká Duch. Buďte v_tom velmi bdělí a vytrvalí!

Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus ať bratřím udělují pokoj, lásku a víru. Milost se všemi, kteří milují našeho Pána Ježíše Krista láskou nehynoucí!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ef 4,1{/r}; {r}2 Kor 10,5{/r} (Vulg.); {r}Žl 1,2{/r}; {r}1 Petr 4,7{/r}

Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali, {*} Žijte v_poslušnosti vůči Ježíši Kristu.

Dnem i_nocí rozjímejte o_zákonu Páně a bděte na modlitbách. {*} Žijte v_poslušnosti vůči Ježíši Kristu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_Řehole svatého Alberta Jeruzalémského pro poustevníky na hoře Karmel

(Arch. Vat., Reg. Vat. 21, f. 466r)

{p}

Povzbuzení k_duchovnímu životu

Poněvadž život člověka na zemi je zkouška{fnr}1{/fnr} a všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu, trpí pronásledování,{fnr}2{/fnr} a navíc váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil,{fnr}3{/fnr} usilujte se vší pečlivostí obléci zbroj Boží, abyste mohli obstát proti nástrahám nepřítele.{fnr}4{/fnr}

Bedra mějte přepásaná pásem čistoty;{fnr}5{/fnr} hruď ať je obrněna svatými myšlenkami, neboť je psáno: Svatá myšlenka tě zachová.{fnr}6{/fnr} Je třeba obléci pancíř spravedlnosti,{fnr}7{/fnr} abyste milovali Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou silou{fnr}8{/fnr} a svého bližního jako sami sebe.{fnr}9{/fnr} Při každé příležitosti je třeba vzít štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé střely onoho ničemníka;{fnr}10{/fnr} bez víry se totiž nelze líbit Bohu.{fnr}11{/fnr} Nasaďte si také přilbu spásy,{fnr}12{/fnr} abyste doufali ve spásu od samotného Spasitele, který spasí svůj lid od jeho hříchů.{fnr}13{/fnr} Meč Ducha, jímž je slovo Boží,{fnr}14{/fnr} ať hojně přebývá{fnr}15{/fnr} ve vašich ústech i_v_srdci{fnr}16{/fnr} a cokoliv konáte, ať se to děje podle slova Páně.{fnr}17{/fnr}

Apoštol doporučuje mlčení, když v_něm nařizuje pracovat.{fnr}18{/fnr} A jak svědčí prorok: Mlčení je úsilím o_spravedlnost.{fnr}19{/fnr} A opět: V_mlčení a naději bude vaše síla.{fnr}20{/fnr} Zkušenost neméně učí: V_mnohomluvnosti se nelze vyhnout hříchu.{fnr}21{/fnr} A kdo je nerozvážný v_mluvení, zakusí neštěstí.{fnr}22{/fnr} Rovněž kdo užívá mnoha slov, škodí své duši.{fnr}23{/fnr} A Pán říká v_evangeliu: Z_každého neužitečného slova, jež lidé pronesou, vydají účty v_den soudu.{fnr}24{/fnr} Ať tedy každý váží svá slova a pevně krotí svá ústa, aby snad nezakolísal a neklesl jazykem a jeho pád nebyl nezhojitelný k_smrti.{fnr}25{/fnr} Ať střeží s_prorokem své cesty, aby se neprovinil jazykem,{fnr}26{/fnr} a ať se snaží pilně a obezřetně zachovávat mlčení, jež je úsilím o_spravedlnost.{fnr}27{/fnr}

{fn:1}{r}Job 7,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Petr 5,8{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Ef 6,11{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ef 6,14{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Př 2,11{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Ef 6,14{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Dt 6,5{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 19,19; 22,37-39{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Ef 6,16{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žid 11,6{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Ef 6,17{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Mt 1,21{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Ef 6,17{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Kol 3,16{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:16}{r}Řím 10,8{/r}.{/fn} {fn:17}{r}Kol 3,17{/r}; {r}1 Kor 10,31{/r}.{/fn} {fn:18}Srov. {r}2 Sol 3,12{/r}.{/fn} {fn:19}{r}Iz 32,17{/r}.{/fn} {fn:20}{r}Iz 30,15{/r}.{/fn} {fn:21}{r}Př 10,19{/r}.{/fn} {fn:22}{r}Př 13,3{/r}.{/fn} {fn:23}{r}Sir 20,8{/r}.{/fn} {fn:24}{r}Mt 12,36{/r}.{/fn} {fn:25}Srov. {r}Sir 28,25-26; 22,27{/r}.{/fn} {fn:26}{r}Žl 39 (38),2{/r}.{/fn} {fn:27}{r}Iz 32,17{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,19; 5,3; 2,5{/r}

Milujme Boha, protože on napřed miloval nás. Láska k_Bohu záleží v_tom, že zachováváme jeho přikázání. {*} Jeho přikázání nejsou těžká.

Kdo jeho slovo zachovává, v_tom je Boží láska přivedena k_dokonalosti. {*} Jeho přikázání nejsou těžká.

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 6)

Z_celého srdce ať zní dík a chvála

Albertovi za zkoušky věrně žité,

že zbrojí Boží se nám k_spáse stala

formula vitæ.

Pro Svatou zemi horlivostí plane,

v_řeholi dává pravidla nám jistá,

bdít v_rozjímání dnem i_nocí máme

poslušni Krista.

V_pokorné úctě mít převora Řádu,

na Krista myslet, v_samotě žít skryté,

shrnuje moudrou Albertovu radu

formula vitæ.

Ďábel kéž najde nás vždy zaměstnané,

nést víry štít, meč ducha, bedra čistá,

Karmelu plody chceme přinést, Pane,

poslušni Krista.

Ať jedinému Bohu čest se vzdává,

že naše hříchy sňal, jsou Krví smyté,

pro věčnost kéž nás v_lásce zachovává

formula vitæ. Amen.

Ant. 1 Pouč nás, Hospodine, ať zachováváme tvůj zákon a chráníme ho celým srdcem.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Kristova nauka ať je u_vás ve své plné síle; s_vděčností zpívejte Bohu z_celého srdce.

Ant. 3 Toto je svatá a dobrá cesta: tou jděte!

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Dt 6,4-7{/r}

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh. Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v_tvém srdci! Opakuj je svým synům, mluv o_nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i_stát.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Naplněním Zákona je láska. {*} Na dvou přikázáních lásky spočívá celý Zákon i_Proroci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši. {*}

Na dvou přikázáních lásky spočívá celý Zákon i_Proroci.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Naplněním Zákona je láska. {*} Na dvou přikázáních lásky spočívá celý Zákon i_Proroci.

Ant. na Benediktus: Muži osvědčený a prozíravý, v_hloubi srdce jsi uchovával zákon Páně a nám jsi otevřel nespočetné poklady moudrosti!

PROSBY

Chvalme Krista, pastýře a strážce našich duší, neboť on miluje svůj lid. Obraťme se na něj s_důvěrou a prosme ho:

Pane, ochraňuj svůj lid.

Ochraňuj v_nás, k_čemu jsme se zavázali svými sliby,

a přijmi naše dobré úmysly a předsevzetí jako prvotiny tohoto dne.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Dej, ať věrně zachováváme přijatou Řeholi,

a svědčíme tak o_tvé lásce.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Posiluj nás, ať tě milujeme celým srdcem,

a chválíme celým životem.

Pane, Pane, ochraňuj svůj lid.

Učiň, ať tvé slovo stále uchováváme ve svém srdci,

a rozvažujeme o_něm.

Pane, Pane, ochraňuj svůj lid.

Daruj nám velkou touhu dosáhnout vrcholu Karmelu

a sloužit ti s_čistým srdcem a dobrým svědomím.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys nám skrze svatého Alberta ukázal způsob, jak žít podle evangelia a dosáhnout dokonalé lásky; na jeho přímluvu nám dej, abychom vždy žili v_poslušnosti vůči Ježíši Kristu a zůstali mu věrni až do smrti.

Modlitba uprostřed dne

Dopoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Lv 20,7-8{/r}

Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh. Dbejte na má nařízení a dodržujte je; já jsem Hospodin, já vás posvěcuji.

Cokoli konáte,

ať se děje podle slova Páně.

V poledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Tim 3,12.14-15{/r}

Všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu Ježíši, budou pronásledováni. Ty se však drž toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma, ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v_Krista Ježíše.

Jako pravidla zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel,

a měj při tom víru a lásku v_Kristu Ježíši.

Odpoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 4,8-9{/r}

Bratři, mějte zájem o_všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o_každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i_nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Blahoslavení tvůrci pokoje,

neboť oni budou nazváni Božími syny.

Nešpory

HYMNUS

(nápěv č. 12)

Alberte, příkladem jsi nám,

pastýřem, knězem laskavým,

zpíváme spolu píseň chval,

pohlédni z_nebe k_bratřím svým.

Tišil jsi mnohé rozbroje,

prosil o_mír pro tento svět,

vypros nám plnost pokoje

a touhu křivdy odpouštět.

V_nejistých dobách církve své

jsi přijal berlu biskupskou,

vypros též nám, ať sloužíme

s_moudrostí, s_láskou, s_pokorou.

Vypros nám Boží slovo znát,

den po dni stále z_něho žít,

řeholi tvou, již má náš Řád,

v_čistotě srdce naplnit.

Vzore náš, v_nebi zářící,

to, co chce Bůh, i_nás uč chtít,

ať Nejsvětější Trojici

společně smíme velebit. Amen.

Ant. 1 Ukaž mi cestu, po níž mám kráčet, neboť k_tobě zvedám svou duši.

Žalmy a kantikum ze společných textů o_duchovních pastýřích.

Ant. 2 Synu, zachovávej má přikázání a můj zákon opatruj jako zřítelnici oka.

Ant. 3 Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 1,22-25{/r}

To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Neboť když někdo to slovo jenom poslouchá, ale nejedná podle něho, ten se podobá člověku, který pozoruje svůj vzhled v_zrcadle: podívá se na sebe, odejde, a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a přitom vytrvá, kdo není jen posluchač zapomnětlivý, ale skutečně podle toho jedná, ten v_tom jednání najde svou blaženost.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bože, nakloň mé srdce k_tvým přikázáním, {*} ať zachovávám tvůj zákon.

Ukaž mi cestu svých příkazů {*}

ať zachovávám tvůj zákon.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bože, nakloň mé srdce k_tvým přikázáním, {*} ať zachovávám tvůj zákon.

Ant. na Magnifikat: Muži Božímu, který zachová čistotu víry a vytrvá v_dobrém předsevzetí, bude svěřena péče o_mnohé.

PROSBY

Kristus smířil svět se svým Otcem a v_jeho jménu i_svatý Albert vykonával službu smíření. Posíleni touto vírou, vzývejme s_důvěrou našeho Pána:

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Tys nás přitáhl, abychom tě následovali životem podle Řehole svatého Alberta,

na jeho přímluvu nám dej, abychom ti sloužili s_čistým srdcem a dobrým svědomím.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Tys nám dal představené, aby sloužili svým bratřím a sestrám,

povzbuzuj nás, abychom je poslouchali s_úctou jako tebe.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Tys nás povolal, abychom dnem i_nocí rozjímali o_tvém zákonu,

dej, ať tvé slovo hojně přebývá v_našich ústech i_srdcích.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Ty nás zavazuješ ke ztišení naplněnému tvou přítomností,

dej nám zakusit, že v_mlčení a naději je naše síla.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Tys život člověka na zemi nazval v_Písmu zkouškou,

posiluj malomyslné, pozvedej klesající a všechny naplň útěchou svého Ducha.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Tys naše zemřelé bratry a sestry za života připojil k_rodině Karmelu,

připoj je i_ke společenství svatých v_nebi.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Otče náš.

1. října

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, panny a učitelky církve

svátek

Terezie Martinová se narodila 2._ledna 1873 v_Alençonu [alensonu] ve Francii jako nejmladší z_devíti dětí. Všechny čtyři starší sestry, které se dožily dospělosti, se staly řeholnicemi; rodiče byli svatořečeni. V_patnácti letech vstoupila do kláštera bosých karmelitek v_Lisieux, s_úmyslem zachraňovat duše a modlit se za kněze. Tehdejší doba viděla v_Bohu především spravedlivého Soudce, Terezie jej postupně odhaluje zvláště jako milosrdného Otce. Její malá cesta duchovního dětství se zakládá na přesvědčení, že Boha přitahuje naše nepatrnost a že důvěra a odevzdanost jsou mu milejší než „zásluhy“. Své osobní povolání vyjádřila slovy „být láskou v_srdci církve“. Dva roky před smrtí se obětovala Boží milosrdné lásce a závěr života prožila ve velké zkoušce a v_pokušení proti víře. Zemřela 30._září 1897 na tuberkulózu. Roku 1923 byla blahořečena, 1925 svatořečena, 1927 prohlášena za patronku misií a roku 1997, jako třetí žena v_dějinách, za učitelku církve s_titulem Doctor Amoris (Učitelka lásky). Její autobiografické spisy podstatně spoluutvářejí současnou křesťanskou spiritualitu.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Pánu, našemu Bohu, on se dává poznat maličkým.

Modlitba se čtením

HYMNUS

(nápěv č. 7 nebo č. 8)

Nebesa opustil jsi z_lásky samé,

za mne ses rozhodl svůj život dát.

Nyní můj celý život přijmi, Pane,

pro tebe trpět chci a umírat.

Od tebe jsem se, Pane, učívala

pokořit se, pohrdat poctami.

Na sebe nemyslím, chci zůstat malá,

a tím tvé srdce šťastně vzdá se mi.

Ty, Bože, jehož nebe obdivuje,

uvěznila jsem si tě do srdce.

Tvůj sladký hlas mi stále opakuje

a prosí: „Žízním… žízním po lásce…“

I_já jsem tebou uvězněna,

i_mně se opakovat chce

tvá prosba něžně vyslovená,

„Bratře, ta žízeň nezhašená je po lásce!...“

Žízním po lásce, vyplň naději mou,

dej svému ohni ve mně více žhnout!

Žízním po lásce trýzní bolestivou,

toužím se, Bože, k_tobě rozlétnout!...

Nebo:

Tvé lásky dovolávám se, můj Pane!

Jen láska tvá mě může proměnit;

kéž ve mně stravující oheň plane,

vždyť chci tě milovat a celým srdcem ctít!

Kéž miluji tě, jak miluje nebe,

kéž ctím tě jako nebe, písní chval,

kéž stejnou láskou miluji já tebe,

jak tys mě, Věčné Slovo, miloval!

ŽALMY

Ant. 1 Tvé milosrdenství mě bude provázet po všechny dny mého života.

Žalm 23 (22)

Ant. 2 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Žalm 103 (102), I (1-11)

Ant. 3 Sám Otec vás miluje, protože vy jste milovali mne a uvěřili jste.

Žalm 103 (102), II (12-22)

Svítilnou mým nohám je tvé slovo

a světlem mé stezce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:1 Kor}12,12.27-31; 13,1-13{/r}

{p}

Jste Kristovo tělo a jeho údy

Jako tělo je pouze jedno, i_když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u_Krista. Vy jste Kristovo tělo a každý z_vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v_církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni ty řeči v_neznámém jazyku pronesené vykládat? Usilujte o_dary lepší. A teď vám chci ukázat mnohem vzácnější cestu.

Kdybych mluvil jazyky lidskými i_andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a jako cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v_nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.

Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska vše omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.

Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v_zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v_tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z_nich je láska.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jan 12,32{/r}; {r}Pís 1,3{/r} (Vulg.)

Až budu ze země vyvýšen, {*} potáhnu všechny k_sobě.

Přitahuj mne, a poběžíme po vůni tvých mastí, {*} potáhnu všechny k_sobě.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře

(RkB, 3r-v, in: Příběh jedné duše, KNA 2016, s. 242-243)

{p}

V_srdci církve budu láskou

Když mě při rozjímání mé touhy při modlitbě doopravdy mučily, otevřela jsem listy sv. Pavla, abych našla nějakou odpověď. Padla mi do očí 12. a 13. kapitola prvního listu Korinťanům.

V_první jsem četla, že všichni nemohou být apoštoly, proroky, učiteli atd., že se církev skládá z_různých údů a že oko nemůže být zároveň rukou.{fnr}1{/fnr}

Byla to jasná odpověď, ale neutišila mé touhy ani mi nedodala pokoje.

Jako se Magdaléna pořád nakláněla do prázdného hrobu{fnr}2{/fnr} a nakonec našla to, co hledala, tak jsem se i_já, když jsem se snížila až do hlubin své nicoty, pozvedla tak vysoko, že jsem mohla dosáhnout svého cíle.

Neztrácela jsem odvahu, pokračovala jsem v_četbě a úlevu jsem našla v_této větě: Usilujte o_dary lepší, ale teď vám chci ještě ukázat mnohem vzácnější cestu.{fnr}3{/fnr} A Apoštol vysvětluje, jak i_ty nejdokonalejší dary nejsou ničím bez Lásky.

Že Láska je dokonalá cesta, která vede bezpečně k_Bohu. Konečně jsem našla klid.

Když jsem uvažovala o_tajemném těle Církve, nepoznávala jsem se v_žádném z_údů, jak je popisuje sv. Pavel, nebo spíš jsem se chtěla poznat ve všech.

Láska mi dala klíč k_mému povolání.{fnr}4{/fnr} Pochopila jsem, že jestliže má Církev tělo, složené z_různých údů, nechybí jí ten nejpotřebnější, nejušlechtilejší, pochopila jsem, že Církev má Srdce a že toto Srdce hoří Láskou. Pochopila jsem, že jen Láska udržuje údy Církve v_činnosti, že kdyby Láska pohasla, přestali by Apoštolové hlásat Evangelium, Mučedníci by se zdráhali prolít svou krev.

Pochopila jsem, že Láska v_sobě obsahuje všechna Povolání, že Láska je všechno, že objímá všechny doby a všechna místa, jedním slovem, že je Věčná!

Tu jsem plná šílené radosti zvolala: Ježíši, má Lásko,
konečně jsem nalezla své povolání; mým povoláním je Láska!

Ano, našla jsem své místo v_Církvi, a toto místo, můj Bože, jsi mi dal ty,
v_srdci své matky Církve budu Láskou,
tak budu vším
a tak se uskuteční můj sen!!!

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 12,12-31{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 20,11{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 12,31{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 31 (30),8{/r} (Vulg.)

Budu se veselit a jásat, Bože, {*} tvé milosrdenství je veliké.

Shlédl jsi na moji bídu, mé duši jsi pomohl v_tísni, {*} tvé milosrdenství je veliké.

Nebo:

Úkon obětování se milosrdné lásce, který učinila svatá Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře o_slavnosti Nejsvětější Trojice 9._června 1895

(in: Příběh jedné duše, KNA 2016, s. 334-336)

{p}

Můj Bože, buď ty sám mou svatostí!

Můj Bože, blažená Trojice, toužím tě milovat a působit, abys byl milován, pracovat k_oslavě svaté církve tak, že budu zachraňovat duše, které jsou na zemi, a vysvobozovat duše, trpící v_očistci. Toužím dokonale naplnit tvou vůli a dospět do stupně slávy, který jsi pro mě připravil ve svém království. Zkrátka toužím být svatá, ale cítím svou nemohoucnost a prosím tě, můj Bože, buď ty sám mou svatostí!

Protožes mě tak miloval, žes mi dal svého jediného Syna za Spasitele a Ženicha, jsou nekonečné poklady jeho zásluh moje, s_radostí ti je obětuji a snažně prosím, abys na mne hleděl jen skrze Ježíšovu Tvář a v_jeho Srdci, hořícím láskou.

Obětuji ti také všechny zásluhy svatých, kteří jsou v_nebi a na zemi, jejich úkony lásky i_úkony lásky svatých andělů. Konečně ti, blažená Trojice, obětuji lásku a zásluhy mé milované Matky Panny Marie. Jí odevzdávám svůj úkon obětování a prosím ji, aby ti ho předala. Její božský Syn, můj milovaný Ženich, nám ve dnech svého smrtelného života řekl: „O_cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.“ Proto jsem si jistá, že vyslyšíš mé touhy. Vím to, můj Bože! Čím víc chceš dát, tím větší touhy vzbuzuješ. Cítím v_srdci nesmírné touhy a s_důvěrou tě prosím, abys převzal mou duši do svého vlastnictví. Nemůžu přistupovat ke svatému přijímání tak často, jak po tom toužím, ale Pane, copak nejsi všemohoucí?... Zůstaň ve mně jako ve svatostánku, nevzdaluj se nikdy ze své malé hostie.

Chtěla bych tě utěšit za nevděk zlých lidí a prosím tě, abys mi odňal svobodu znelíbit se ti: jestli někdy ze slabosti klesnu, ať tvůj božský pohled ihned očistí mou duši a stráví všechny mé nedokonalosti jako oheň, který proměňuje všechno v_sebe.

Děkuji ti, Bože, za všechny milosti, kterés mi udělil, zvláště za to, žes mi dal projít výhní utrpení. V_poslední den se na tebe budu s_radostí dívat, až poneseš žezlo kříže: protožes mi dal tento tak drahocenný kříž za úděl, doufám, že se ti budu v_nebi podobat a že na mém oslaveném těle budou zářit posvátná stigmata tvého umučení.

Doufám, že se po pozemském vyhnanství s_tebou budu těšit ve vlasti, nechci však hromadit zásluhy pro Nebe, chci pracovat jen z_lásky k_tobě, s_jediným cílem, abych ti udělala radost, abych potěšila tvé Nejsvětější Srdce a zachránila duše, které tě budou věčně milovat.

Navečer tohoto života se před tebou objevím s_prázdnýma rukama, neprosím totiž, Pane, abys počítal mé skutky. Všechna naše spravedlnost je v_tvých očích poskvrněná. Chci se tedy přiodít tvou vlastní spravedlností a přijmout od tvé lásky navěky tebe samotného. Nechci jiný trůn a jinou korunu než tebe, můj Milovaný!

V_tvých očích není čas ničím, jeden den je jako tisíc let, můžeš mě tedy v_okamžiku připravit, abych před tebe mohla předstoupit.

Abych mohla žít v_úkonu dokonalé lásky, obětuji se, můj Bože, jako celopal tvé milosrdné lásce a prosím tě, abys mě neustále stravoval a zaplavoval mou duši proudy své nekonečné něhy a abych se tak stala mučednicí tvé Lásky!

Až mě toto mučednictví připraví, abych před tebe mohla předstoupit, ať mi dá nakonec zemřít a ať se má duše bez prodlení vrhne do věčného objetí tvé milosrdné Lásky!

Můj Milovaný, chci ti při každém úderu svého srdce nekonečně obnovovat toto obětování, dokud nezmizí stíny a já tě nebudu moci ujišťovat o_své lásce ve věčném setkání tváří v_tvář!

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

z modlitby svaté Terezie

Můj Bože, blažená Trojice, toužím tě milovat a působit, abys byl milován, {*} obětuji se jako celopal tvé milosrdné lásce.

Při každém úderu srdce chci obnovovat toto obětování, {*} obětuji se jako celopal tvé milosrdné lásce.

Ant. Jako orel rozprostírá své perutě, tak ji Pán vzal a nesl na svých křídlech. Hospodin sám ji vedl. Nebo: Ant. Rozkveťte květy, jako lilie vydávejte vůni, vyrašte do krásy.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jn}17,17-26{/r}

{p}

Chcem, aby aj oni boli so mnou tam, kde som ja

Ježíš pozdvihl oči k_nebi a modlil se: {v}17{/v}„Posvěť je v_pravdě; tvé slovo je pravda. {v}18{/v}Jako jsi mne poslal do světa, tak i_já jsem je poslal do světa. {v}19{/v}A pro ně se zasvěcuji, aby i_oni byli posvěceni v_pravdě.

{v}20{/v}Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: {v}21{/v}ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v_tobě, tak i_oni ať jsou v_nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. {v}22{/v}A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: {v}23{/v}já v_nich a ty ve mně. Tak ať i_oni jsou v_dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.

{v}24{/v}Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i_ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.

{v}25{/v}Spravodlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a tito moji učedníci poznali, že jsi mě poslal. {v}26{/v}Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v_nich a abych byl i_já v_nich.“

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jn}15,1-13{/r}

{p}

Zůstaňte v_mé lásce

Ježíš řekl svým učedníkům: {v}1{/v}„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. {v}2{/v}Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. {v}3{/v}Vy jste už čisti tím slovem, které jsem k_vám mluvil. {v}4{/v}Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. {v}5{/v}Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. {v}6{/v}Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně ‒ a hoří. {v}7{/v}Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. {v}8{/v}Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci. {v}9{/v}Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v_mé lásce. {v}10{/v}Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v_mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v_jeho lásce. {v}11{/v}To jsem k_vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. {v}12{/v}To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. {v}13{/v}Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 6)

Můj život chvilka je, vteřina pomíjivá,

která mi uniká a mizí jako sen.

Na lásku k_tobě mi, Pane, jak sám víš, zbývá

jen tento dnešní den!

Toužím jen po tobě, Ježíši milovaný,

zůstaň mi oporou v_tomto dni jediném,

usměj se, ujmi se v_mé duši kralování

aspoň na dnešní den!

Myslím-li na zítřek, nestálosti se bojím,

do srdce vniká mi bolest a žalný sten;

můj Bože, o_zkoušky, o_bolest ale stojím

aspoň pro dnešní den!

Brzy tě uvidím na věčném břehu, Pane,

můj božský lodivode, v_jehož rukách jsem,

veď pokojně mou loďku z_bouře nevázané

aspoň po dnešní den!

Ty Panno neposkvrněná, má hvězdo milá,

která mi dáváš Syna, ať s_ním jedno jsem,

kéž bys mě, Matko, svým závojem zahalila

aspoň na dnešní den!

Nebo:

(nápěv č. 18)

Chvíli se ztišit, v_duchu putovat

krajinou dětství svaté Terezie,

do Alençonu zajít, do Lisieux,

za malou cestu stále děkovat.

Na první schůdek bez ustání lézt

a umíněně pokoušet se znovu

svěřit svou slabost Srdci Ježíšovu,

a pak se nechat v_náručí Jím nést.

V_zahradě duší polním kvítkem být,

přát krásu růžím, dík vzdát za lilie,

potěšit Pána, jako Terezie,

na Karmel nechat Jím se přesadit.

S_Terezkou Slunci touhy orlů dát,

v_temnotě víry říkat „Miluji tě“,

v_odevzdanosti zůstávat jak dítě

a s_ní se láskou v_srdci Církve stát.

Po tom všem touží, Pane, srdce mé,

po milosrdné božské lásce tvojí,

jež hříšníky a svaté vjedno spojí

a k_společnému stolu všechny zve.

Ant. 1 Má duše lne k_tobě, tvá pravice mě podpírá.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Svatí a pokorní srdcem, velebte Pána.

Ant. 3 Hospodin miluje svůj národ a pokorné zdobí vítězstvím.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,14-17{/r}

Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s_naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i_dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s_ním dojít slávy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hle, ponesu tě v_náručí, {*} jako řekou zaplavím tě pokojem.

Jako rozvodněný potok na tebe přivalím slávu národů, {*}

jako řekou zaplavím tě pokojem.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hle, ponesu tě v_náručí, {*} jako řekou zaplavím tě pokojem.

Ant. na Benediktus: Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

PROSBY

Náš Pán Ježíš Kristus nám dal ve svaté Terezii příklad života podle evangelia. Obraťme se k_němu s_důvěrou:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije“,

dej, ať nikdy nepřestaneme žíznit po tvé lásce.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Jestliže nebudete jako děti, nevejdete do nebeského království“,

dej, ať tě máme rádi prostým a upřímným srdcem.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „V_nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují“,

dej, ať tvá slova přijímáme s_vděčností a radostnou důvěrou ve tvé milosrdenství.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Kdo plní vůli mého Otce, vejde do nebeského království“,

dej, ať vždy poslušně a s_vírou plníme tvá přikázání.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Cokoli jste udělali pro jednoho z_mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“,

dej, ať tě dnes vidíme a milujeme ve všech našich bratřích a sestrách.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo; proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“,

dej, ať spolu s_Terezií toužíme po spáse všech.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, ty otvíráš své království pokorným a maličkým, kteří všechnu svou naději vložili v_tebe; dej, abychom s_důvěrou kráčeli malou cestou svaté Terezie a s_její pomocí jednou patřili na tvou Svatou Tvář. Prosíme o_to

Modlitba uprostřed dne

HYMNUS

Má radost je zůstávat malá,

a upadnu-li tu a tam,

snažím se, abych rychle vstala,

a Ježíš dá mi ruku sám.

Má radost – to je vůle Páně,

Ježíšova vůle a moc,

a proto žiji odhodlaně,

miluji stejně den i_noc.

Má radost je smět vybojovat

život tvým duším, Ježíši.

Mé srdce chce ti opakovat

s_láskou vroucí a nejtišší:

Pro tebe, božský bratře, je mi

sladko i_v_utrpení žít

a radost má na této zemi

je srdce tvoje potěšit.

Žalmy z_příslušného dne v_týdnu.

Dopoledne

Ant. Hospodin tě vyvolil, abys byla jeho; budeš mu chválou, slávou a ctí.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 12,9b-10{/r}

Velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s_radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

Hospodin je má síla a chvála,

v_něj důvěřuji, nebudu zahanbena.

V poledne

Ant. Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 4,17-19{/r}

V_tom záleží vyvrcholení lásky v_nás, že s_radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i_my zde na světě. Strach nemá v_lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach počítá s_trestem, a kdo má strach, není přiveden k_dokonalosti. My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás.

Ty, Hospodine, jsi náš Otec a náš Vykupitel,

navěky trvá tvé jméno.

Odpoledne

Ant. Hospodin slyší modlitbu ubohého, s_prostým člověkem se důvěrně stýká.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 3,1-2{/r}

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

Poběžím po cestě tvých předpisů,

neboť mi rozšiřuješ srdce.

Nešpory

HYMNUS

V_ten večer Lásky zněla Ježíšova

řeč bez příměrů: Kdo mě chce mít rád,

nechť celý život dbá na moje slova

a v_jeho srdci budu přebývat.

Otec i_já v_něm místo nalezneme,

navždycky budeme je v_lásce mít

a naším pokojem a láskou obdařené

pak bude žít.

Žít z_Lásky je žít z_bázně vymaněný,

zapomnět na chyby a selhání.

Po hříších mých už ani stopy není,

nebeským ohněm byly smazány.

Ty svatá výhni, něžné, čisté plání,

tvé ohnisko již nechci opustit.

Tam, Ježíši, chci zpívat bez ustání

a z_Lásky žít.

Žít z_Lásky znamená, můj božský Pane,

prosit tě, abys knězi oheň vlil

do duše svaté, ať se čistší stane

než andělé, jimiž ses obklopil!...

Svou nesmrtelnou Církev ochraň, Pane,

hleď, její dcera prosí o_soucit

a s_oběťmi za ni už nepřestane,

chce z_Lásky žít!

Nebo:

Opřena bez vší opory

v_temnotách bez paprsku světla

jdu Láskou stravována vpřed…

Před světem jsem už zamkla bránu,

šťastně mu navždy sbohem dám!...

Vyzvednuta nad sebe samu

o_Boží dlaň se opírám.

A hlásám, za co vděčím Bohu:

Když On se sklání nade mnou,

svou duši vidět, cítit mohu

bez vší opory opřenou!...

Ač beze světla těžko je mi

v_žití, jež rychle míjí nám,

přece jenom na této zemi

nebeský život Lásky mám…

Na cestě, po níž musím jíti,

o_mnohých nebezpečích vím,

leč z_lásky ráda přijmu žití,

které je temným vyhnanstvím.

Vím, že je Láska mocná síla,

všechno chce v_sebe proměnit.

Mé zlo i_dobro proměnila

v_nepopsatelný lásky cit.

Ten oheň, jenž v_mé duši plane,

proniká srdce mé vždy víc;

tím ohněm, jenž plát nepřestane,

kráčím, Láskou se stravujíc…

ŽALMY

Ant. 1 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.

Žalm 113 (112)

Ant. 2 Pro ně se zasvěcuji, aby i_oni byli posvěceni v_pravdě.

Žalm 131 (130)

Ant. 3 Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné.

Flp 2,6-11

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Tim 2,1.3-6a{/r}

První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i_děkovné za všecky lidi. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k_poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, {*} uprostřed shromáždění budu tě chválit.

Nezošklivil sis ubožákovu bídu, {*}

uprostřed shromáždění budu tě chválit.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, {*} uprostřed shromáždění budu tě chválit.

Ant. na Magnifikat: Otče, zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal: posvěť je pravdou.

PROSBY

Ve společenství se svatou Terezií svěřme Bohu, milosrdnému Otci, Církev i_celý svět a prosme ho:

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Dávej své Církvi milost,

aby se podle příkladu svaté Terezie stále dokonaleji odevzdávala tvé lásce.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Daruj všem, kdo usilují o_kontemplativní život, ať jsou skutečnými svědky tvé dobroty,

aby svět poznal tvou lásku a uvěřil v_tebe.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Posiluj nás, ať ochotně bereme na sebe břemena jeden druhého,

abychom v_sobě nesli podobu tvé Tváře.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Naplň nás radostným misijním duchem,

aby všichni lidé rostli v_milosti a v_poznání Krista.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Dopřej všem věrným zemřelým radost z_patření na tvou Tvář,

aby tam, kde je Kristus, byli i_ti, které jsi mu dal.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Otče náš.

15. října

Sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve

svátek

Narodila se roku 1515 v_Avile ve Španělsku, v_době koloniální expanze a s_ní spojeného misijního úsilí církve. Evropu bolestně zasáhla reformace, v_letech 1545-63 se konal tridentský koncil. Terezie ve dvaceti letech vstoupila v_rodném městě do kláštera karmelitek. Po dlouhém období těžkých vnitřních bojů dospěla roku 1554 k_svému obrácení (jak je sama nazývá) a začala toužit po obnově Karmelu a věrnějším zachovávání Řehole. Roku 1562 založila v_Avile první reformovaný Karmel sv. Josefa, v_průběhu dvaceti let pak dalších šestnáct ženských a dva mužské kláštery. Reforma byla provázena mnoha bolestnými spory, které ukončilo až vytvoření samostatné provincie bosých bratří a sester roku 1581. Terezie napsala několik spisů, v_nichž na základě vlastní zkušenosti pojednává o_rozvoji vztahu člověka s_Bohem na cestě vnitřní modlitby, kterou chápe jako důvěrný rozhovor s_„Tím, od Něhož víme, že nás miluje“. Zemřela 4._října 1582 v_Alba de Tormes. Blahořečena byla roku 1614 a svatořečena v_roce 1622. Roku 1970 byl jí a Kateřině Sienské jako prvním ženám udělen titul učitelka církve.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu, on je pramen moudrosti.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Svrchovaná Výsosti,

pro mou duši dobro pravé,

Bože, dobro shovívavé,

věkověčná moudrosti,

přejte sluchu nízkosti,

jež Vám lásku pěje teď:

Co žádáte, řekněte.

Moje srdce tady vizte,

vkládám je do Vaší dlaně,

tělo, duši odevzdaně,

nitro oddané Vám jistě,

sladký Manželi můj, Kriste,

doufám, že je přijmete:

Co žádáte, řekněte.

Dejte mi dar modlitby,

stihněte mě zprahlostí,

v_zbožnosti dar záliby,

anebo trest prázdnosti;

svrchovaná Výsosti,

mír mám pouze tam, kde jste:

Co žádáte, řekněte.

Smrt mi dejte, nebo život,

zdraví, nebo nemoci,

čest, či hanbu z_bezmoci,

mír, či válku odpudivou,

sílu, slabost pohoršlivou,

přijmu vše, co vyřknete:

Co žádáte, řekněte.

Nebo:

(nápěv č. 19)

Pověz upřímně, pověz nám,

pravdo Ježíši,

co tě z_nebe stáhlo sem k_nám,

spanilý Ježíši.

Tys světa láska a radost,

milý Ježíši,

zapal v_mém srdci svou milost,

ohnivý Ježíši.

Vem mé srdce a dej mi své,

dobrý Ježíši,

učiň, ať ze dvou jedno je,

laskavý Ježíši.

Co se v_něm nelíbí, vyčisť,

čistý Ježíši,

abych byl vždy od zlého čist,

milostný Ježíši.

Bez tebe nechci zde žíti,

choti Ježíši,

lépe mi s_tebou umříti,

živote Ježíši.

ŽALMY

Ant. 1 Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

Žalm {42 (41)

Ant. 2 Tvá velikost, Pane, je nevýstižná, kdo vypoví tvé divy a nádhernou slávu tvé vznešenosti?

Žalm 145 (144), I (1-9)

Ant. 3 Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají upřímně, jeho království bude bez konce.

Žalm 145 (144), II (10-21)

Blízko jsi, Hospodine,

a všechny tvé předpisy jsou věrné.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu svatého apoštola Pavla Filipanům

{r:Flp}3,8-21{/r}

{p}

Nesmírně cenné poznání Ježíše Krista

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s_ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v_Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i_vzkříšení z_mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i_mne samého uchvátil Kristus Ježíš.

Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o_jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou. Běžím k_cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v_té věci jinak, i_to vám Bůh ukáže v_pravém světle. Jenom je třeba, abychom v_tom, k_čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále.

Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podlé mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v_očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o_věci pozemské. My však máme svou vlast v_nebi, odkud také s_touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 3,3-4{/r}; {r}Řím 8,38-39{/r}

Váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. {*} Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

Ani smrt, ani život, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v_Kristu Ježíši, našem Pánu. {*} Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Kniha života“ od svaté Terezie od Ježíše

(Ž 22,6-7.12.14)

{p}

Vše dostáváme skrze Pánovo lidství

Když je přítomen tak dobrý Přítel, když má člověk tak dobrého Kapitána, který jako první na sebe vzal utrpení, všechno se dá snést: On nám pomáhá, posiluje nás a nikdy nás neopustí; je opravdovým Přítelem. A já jasně poznávám – a věděla jsem to již dříve – že jestliže chceme uspokojit Boha a dostat od něj velké milosti, chce nám je dát prostřednictvím tohoto nejsvětějšího Lidství, o_kterém Jeho Majestát řekl, že v_něm má zalíbení.{fnr}1{/fnr} Opravdu mnohokrát jsem si o_tom udělala zkušenost a také Pán mi to řekl. Viděla jsem velmi jasně, že máme vstoupit těmito dveřmi,{fnr}2{/fnr} chceme-li, aby nám svrchovaný Majestát odhalil velká tajemství.

Nechtějme tedy hledat jinou cestu, i_kdybychom byli na vrcholku kontemplace; po této cestě se jde bezpečně. Skrze našeho Pána k_nám přicházejí všechna dobrodiní.{fnr}3{/fnr} On nás bude učit. Když budete hledět na jeho život, uvidíte nejlepší vzor. Co můžeme chtít víc, než mít po boku tak věrného Přítele, který nás neopustí v_trápeních a protivenstvích, jak to dělají světští přátelé? Blahoslavený, kdo ho bude opravdu milovat a stále ho mít u_sebe.

Podívejme se na slavného svatého Pavla: zdá se, že měl Ježíše stále na rtech, jako ten, kdo ho měl hluboko vrytého v_srdci. Když jsem toto pochopila, usilovně jsem hledala a zjistila jsem, že ani někteří velcí kontemplativní světci, jako svatý František, svatý Antonín z_Padovy, svatý Bernard a svatá Kateřina ze Sieny nešli jinou cestou.

Po této cestě je třeba kráčet s_velkou svobodou a úplně se odevzdat do Božích rukou. Bude-li nás Jeho Majestát chtít pozvednout, abychom se stali těmi, kdo jsou uvedeni do jeho komnat a tajemství,{fnr}4{/fnr} ochotně poslechněme.

Vždy, když myslíme na Krista, rozpomínejme se na lásku, která ho vedla k_tomu, že nám udělil tolik milostí, a jak velkou lásku nám Bůh projevil, když nám dal takovou záruku lásky k_nám. Láska si totiž žádá lásku.

Proto se snažme mít to stále před očima a probouzejme v_sobě lásku; neboť když nám jednou Pán udělí milost, aby se nám do srdce vtiskla tato láska, bude nám všechno snadné a uděláme cokoli zakrátko a velmi snadno.

{fn:1}Srov. {r}Mt 3,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 10,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žid 2,10{/r} a {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Pís 1,3{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1,21.23.24{/r}

Život je pro mě Kristus a smrt ziskem. {*} Přitahuje mě obojí.

Mám touhu zemřít a být s_Kristem, ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. {*} Přitahuje mě obojí.

Nebo:

Ze spisu „Cesta dokonalosti“ od svaté Terezie od Ježíše

(CDV 40,1-3; 41,7-9)

{p}

Kdo doopravdy milují Boha, milují všechno dobré

Nuže, náš dobrý Učiteli, dej nám nějaký prostředek, jak žít bez přílišného zděšení v_tak nebezpečné válce. Prostředek, který, dcery, můžeme mít, a který nám Jeho Majestát dal, je láska a bázeň: láska totiž působí, že zrychlíme krok, zatímco bázeň nás má k_tomu, že se budeme dívat, kam klademe nohu, abychom neupadly na cestě. Je toho tolik, oč lze klopýtnout, a v_tomto životě musíme po ní kráčet všichni, avšak takto zcela jistě nebudeme oklamány.

Namítnete mi ale, podle čeho poznáte, že máte tyto dvě tak velké ctnosti. A máte pravdu, protože o_tom nemůžeme mít naprostou jistotu. Kdybychom věděly, že máme lásku, byly bychom si tím zároveň jisté, že jsme v_milosti. Avšak hleďte, sestry, že existují jisté známky, které, jak se zdá, musí vidět i_slepí, a ty nejsou skryté. I_kdybyste jim nechtěly rozumět, ony samy se ozvou, neboť nadělají mnoho hluku. Jelikož není mnoho těch, kdo je mají dokonale, dávají tak o_sobě tím více vědět. Jako by o_nic nešlo: láska a bázeň Boží! Přitom jde o_dvě pevnosti, odkud se vede válka se světem a démony.

Kdo opravdu milují Boha, milují všechno dobré, všechno dobré chtějí, všemu dobrému dávají přednost, všechno dobré chválí, s_dobrými se vždy spojují a dávají jim přednost a brání je; milují jen pravdu a to, co je hodno milování. Myslíte si snad, že je možné, aby ten, kdo doopravdy miluje Boha, miloval také marnosti? Ani toho není schopen, stejně tak jako bohatství, světské záležitosti, potěšení a pocty; nemá ani spory a závist. A to všechno proto, že neusiluje o_nic jiného než uspokojovat Milovaného. Umírají touhou, aby byli milováni, a tak celý svůj život nasazují pro to, aby lépe chápali, jak by se mu více zalíbili.

Je možné tuto lásku k_Bohu skrýt? Jde-li doopravdy o_lásku, je to nemožné! Pohleďte na takového svatého Pavla nebo na Magdalénu: během tří dnů bylo každému jasné, že je nemocný láskou. Tak to bylo u_svatého Pavla,{fnr}1{/fnr} u_Magdalény to bylo dokonce od prvního dne. Jak velmi byla jejich láska zřejmá! Vlastností lásky jistě je, že bývá větší nebo menší, a tak její síla odpovídá lásce: je-li menší, projevuje se málo, je-li větší, projevuje se hodně; avšak ať už je menší nebo větší, jelikož jde o_lásku Boží, pozná se vždycky.

Takže všude, kde budete moci jednat, aniž byste urazily Boha, se snažte být vlídné a chovat se ke všem osobám, které se s_vámi budou stýkat, takovým způsobem, aby rozhovory s_vámi milovaly, toužily napodobovat váš způsob života a jednání, a nelekaly se a neděsily ctnosti. Pro řeholnice je velmi důležité toto: čím světější, tím družnější se sestrami; a i_kdybyste mnohdy pociťovaly smutek nad tím, že ne všechny jejich hovory se budou ubírat, kam byste chtěly, nikdy se jich nestraňte, chcete-li pokročit a být milované. Neboť to je to, oč máme hodně usilovat: být vlídné vůči osobám, s_nimiž jednáme, snažit se jim líbit a potěšit je, a to zvláště své sestry.

Takže se snažte pochopit Boha v_pravdě: totiž že tolik nehledí na maličkosti, jak si myslíte. A nedopusťte, aby se vám duše strachovala a pozbývaly jste odvahu, neboť takto lze přijít o_mnoho dober: ryzí úmysl a rozhodnou vůli – jak už jsem řekla – neurazit Boha. Nenechte svou duši zahnat do kouta, jinak místo úsilí o_svatost jen upadne do mnoha nedokonalostí, které jí démon vnutí nejrůznějšími cestami, a – jak říkám – neprospěje sobě ani druhým tolik, jak by mohla.

Zde vidíte, jak díky těmto dvěma ctnostem – lásce a bázni Boží – můžeme kráčet touto cestou pokojní a klidní.

{fn:1}Srov. {r}Sk 9,9{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Jan 4,16b{/r}; {r}Flp 4,9a{/r}

Bůh je láska. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

Co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli, to dělejte. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

Ant. Planula jsem horlivostí pro čest svého Snoubence Ježíše Krista, který mi řekl: Jako pravá snoubenka budeš horlit pro mou čest.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jn}15,1-11{/r}

{p}

Zůstaňte v_mé lásce

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 20)

Ó_kráso, která stojíš výš,

nad všechny krásy jiné,

ty bez ran bolest působíš

a bez bolesti přivodíš,

že lidská láska hyne.

Ó_svazku, kterým věcí dvé

se v_jednu upoutává,

ó_neuvolňuj pouto své,

vždyť z_tebe mocná síla vře,

jíž zlo se dobrem stává.

Ty pojíš bytost hynoucí

s_Bytostí nekonečnou

a láskou planeš horoucí

k_těm, kteří nezaslouží ji,

nic měníš v_bytost věčnou.

Nebo:

K_prameni, jenž v_nitru vyvěrá

tiše a bez přestání,

dovést mě může jen důvěra,

stálost a odevzdání.

Vydat se na cestu pokory,

setrvat v_rozhodnutí,

hledat ten pramen, všem navzdory,

mé srdce cosi nutí.

Uprostřed hradu jak z_křišťálu,

kde voda prýští stále,

je zřídlem pravdy a života

zraněné srdce Krále.

Žízním a zároveň tajím dech,

vždyť pro mě trpí škodu,

a smělou prosbu mám na svých rtech:

Pane, dej mi tu vodu.

Ant. 1 Má duše po tobě žízní, Bože, prahne po tobě mé tělo.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí!

Ant. 3 O_tvém milosrdenství, Hospodine, budu zpívat ve sboru svatých.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 4,5-7{/r}

Nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo!‘ zazářil i_v_našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry však máme v_nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Mé srdce k_tobě mluví, {*}

hledám tvou tvář.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Ant. na Benediktus: Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.

PROSBY

Chvalme společně Pána slávy, pramen života a svatosti, který nám dává milost oslavovat svatou Terezii, a volejme:

Sláva tobě, Pane.

Ty na svých svatých zjevuješ nesmírné divy své milosti,

dej, ať se svatou Terezií navěky oslavujeme tvé milosrdenství.

Sláva tobě, Pane.

Ty chceš, aby se tvá láska jako oheň rozšířila do všech končin země,

dej, ať se spolu s_Terezií stáváme strážci a služebníky tvé lásky ke světu.

Sláva tobě, Pane.

Ty svým přátelům odhaluješ tajemství svého srdce,

dej, ať přátelství, kterým nás zahrnuješ, k_tobě přitahuje i_všechny naše blízké.

Sláva tobě, Pane.

Ty blahoslavíš lidi čistého srdce, neboť tě uvidí tváří v_tvář,

dej, ať tě ve všem spatřujeme a všechno ať nás přivádí k_tobě.

Sláva tobě, Pane.

Ty se stavíš proti pyšným, ale dáváš se poznat maličkým,

dej nám pokorné srdce, vnímavé pro moudrost, kterou nás chceš obohatit k_užitku celé církve.

Sláva tobě, Pane.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tvůj svatý Duch pobízel svatou Terezii, aby ukazovala církvi cestu dokonalosti; dej, prosíme, ať je nám její nauka pokrmem na této cestě, abychom tak jako ona hořeli touhou po opravdové svatosti.

Modlitba uprostřed dne

HYMNUS

(nápěv č. 4)

Modlitbou k_Bohu neseni,

jako k_čistému prameni

chceme i_my tou cestou jít,

přátelství s_Bohem zakusit.

S_pokorou, láskou, v_chudobě

přijímat pravdu o_sobě,

co brání nám, to odevzdat,

objevit v_sobě vnitřní hrad.

Tvá ruka nás vždy podpírá,

housenku měníš v_motýla,

to stejné smí se s_námi dít,

nás, Otče, chtěl sis vyvolit.

Skrz Terezii učíš nás

dokonalosti v_každý čas,

s_milosrdenstvím nad námi

spěchat k_věčnému setkání.

Žalmy z_příslušného dne v_týdnu.

Dopoledne

Ant. Když se modlíš, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k_svému Otci, který je ve skrytosti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zj 3,20{/r}

Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě.

Modlím se k_živému Bohu,

říkám Hospodinu: ty jsi můj štít.

V poledne

Ant. Radujte se stále v_Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Sol 5,16-18{/r}

Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v_Kristu Ježíši.

Ukážeš mi cestu k_životu,

u_tebe je hojná radost.

Odpoledne

Ant. Žijme podle pravdy a v_lásce, a tak porosteme po všech stránkách v_Krista.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}3 Jan 3-4{/r}

Měl jsem velkou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o_tvé pravdě, jak ty žiješ v_pravdě. Není pro mě větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v_pravdě.

Služte Bohu v_pravdě,

kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.

Nešpory

HYMNUS

(nápěv č. 21)

Ach, jak ve mně srdce hoří,

že málem ve mně neshoří,

láska mě na svět zplodila,

láska se se mnou zrodila.

Život můj jest milování,

i_má smrt jest milování.

Ach, člověče, zanech světa,

sic bude po tobě veta!

Láska Boží trvá stále,

mimo ni je vše nestálé.

Miluj Boha bez přestání,

v_něm své stálé mívej stání.

Miluj Jednorozeného,

od věčnosti zplozeného,

Syna Boha jediného,

v_kráse ctnosti předivného,

jenž může srdce raniti

i_je sobě podrobiti.

Ten, který pro mě umíral,

ten dveře k_lásce otvíral.

K_tomu pospíchám srdečně,

jemu živa budu věčně.

Ó_přešťastné milování,

ach, přerozkošné kochání!

Nebo:

Lásce s_Bohem ve spojení

životem jdu v_ústrety;

Bůh je u_mne v_zajetí,

srdce zbavil zotročení;

že Bůh ve mně uvězněný,

vášeň budí, nezapírám:

umírám, že neumírám.

Živote, má láska ví,

že nejsem dost trpělivá;

netísni mě, vždyť ti zbývá

prohrou dojít k_vítězství;

kéž se brzy dostaví

sladká smrt, jíž neodpírám:

já zmírám, že neumírám!

Ant. 1 Pán mi ukázal svaté město zářící Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen.

Žalmy a kantikum ze společných textů o pannách.

Ant. 2 Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat.

Ant. 3 Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jud 20-21{/r}

Milovaní, stavte svůj život na své přesvaté víře, modlete se ve spojení s_Duchem svatým, uchovejte se v_Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista pro věčný život.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 6,19{/r}

Nepatříte už sami sobě, {*} jste chrám živého Boha.

Duch svatý ve vás přebývá, {*}

jste chrám živého Boha.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Nepatříte už sami sobě, {*} jste chrám živého Boha.

Ant. na Magnifikat: Ať se vaše srdce nechvěje! V_domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo.

PROSBY

Kristus si zamiloval církev a vydal sám sebe za ni. Spolu se svatou Terezií ho prosme, aby byla církev ve všech svých údech vždy svatá a neposkvrněná:

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty jsi hlava církve a neustále ji sytíš, těšíš a obnovuješ,

povzbuzuj všechny věřící, ať zůstávají s_tebou důvěrně spojeni vírou i_láskou.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty jsi svou církev zbudoval na Petrovi a na apoštolech,

osvěcuj a veď všechny její představené a nás posiluj, abychom je poslouchali.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty povoláváš ty, které sám chceš, aby hlásali tvé slovo a konali kněžskou službu,

pošli dělníky na svou žeň.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty stále přitahuješ muže a ženy, aby tě následovali v_čistotě, chudobě a poslušnosti,

dej, ať jsou všichni řeholníci tvým věrným obrazem, a slouží tak církvi i_světu.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty sjednocuješ svůj lid skrze víru a křest,

dopřej všem vykoupeným, aby zachovávali jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty jsi zemřel a vstal z_mrtvých pro naši spásu,

učiň, ať se zemřelí radují na tvé věčné hostině ve společenství svatých.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Otče náš.

5. listopadu

Bl. Františky d’Amboise, řeholnice

Narodila se roku 1427 do šlechtického rodu d’Amboise [dambuaz] v_Thouars [tuar] ve Francii. Její otec bojoval spolu se sv. Janou z_Arcu (†_1431) ve stoleté válce. Ve čtyřech letech byla zasnoubena a poté zbožně vychována v_rodině budoucího manžela na bretaňském dvoře. Roku 1442 byla provdána, manželství však zůstalo bezdětné. V_roce 1450 byli manželé korunováni na vévody, Františka příznivě ovlivňovala politické dění. Když roku 1457 ovdověla, odmítla se znovu provdat a svůj majetek nabídla generálnímu převorovi bl. Janu Sorethovi k_založení prvního kláštera karmelitek ve Francii. Klášter byl založen v_Bondon roku 1463, Františka do něj v_roce 1468, ve svých čtyřiceti letech, sama vstoupila; roku 1477 založila druhý klášter poblíž Nantes. Oba domy spravovala jako převorka, usilovala o_evangelijní překlenutí tehdy enormního společenského rozdílu mezi ní – urozenou vévodkyní – a sestrami z_lidových vrstev. Sestry vedla k_častému svatému přijímání a k_dosud neobvyklé přísné klauzuře. Zemřela 4._listopadu 1485 v_Nantes. Za Velké francouzské revoluce byly zničeny její ostatky i_většina jejích spisů. Z_dochovaných útržků ji poznáváme jako zdatnou a hluboce zbožnou ženu. Úcta k_ní se rozšířila záhy po její smrti, její kult potvrdil Pius_IX. roku 1863.

Společné texty o svatých ženách (o řeholnicích).

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Povzbuzení“ od blahoslavené Františky d’Amboise, určeného jejím spolusestrám

(Kap. XIII, Carmelus 11, 1964, str. 254-255)

{p}

Chtějte nést svůj kříž

Všechna soužení a nepokoj, který doléhá na vaše srdce, snášejte s_mírností; pamatujte, že právě to je vaším křížem. Ochotně a z_celého srdce pomáhejte našemu Pánu a všechno neste s_ním. Pokud se takovému kříži budete chtít vyhnout, dost možná, že pak ponesete jiný a těžší. Pokušení se překonávají důvěrou a nadějí v_Boží pomoc. Není k_ničemu se omrzele zastavovat na cestě, spíše je potřeba sebrat odvahu. Myslete na to, jakou námahu a pokušení museli vydržet naši svatí otcové na poušti. Jak bylo těžší to, co snášeli v_duchu, než veškeré skutky pokání a askeze, které ukládali svému tělu. Ten, kdo by nebyl nikdy pokoušen, by nemohl poznat, zda má vůbec nějaké ctnosti. Bůh nedopouští soužení, která by nám nesloužila k_dobru – spokojte se proto s_tím, co se líbí jemu. Vždyť v_evangeliu říká: Kdo chce jít za mnou, ať nejprve zapře sám sebe,{fnr}1{/fnr} tedy ať se sám sebe vzdá, nepokládá se za nic, pohrdá sebou a nedělá si starosti, zda jím nepohrdají druzí, ať si to spíš přeje.

Náš Pán říká, že máme vzít svůj kříž a následovat ho;{fnr}2{/fnr} tedy žít v_kajícnosti a snášet muka z_lásky k_němu – tak, jak on nesl kříž z_lásky k_nám. Ale prosím vás, neberte svůj kříž jako Šimon z_Kyrény! Židé měli strach, aby Pán – vyčerpaný bitím a mukami, které mu způsobili – nezemřel dříve, než dojde na místo, kde měl být ukřižován. Proto kříž naložili na Šimona, proti jeho vůli, a třebaže ho Šimon nesl, nezemřel na něm. Nezemřel na něm jako náš Pán, který ho nesl dobrovolně a s_mírností, zemřel a odevzdal svého ducha Otci. Jednejte jako Pán.

Chtějte nést svůj kříž, žít v_kajícnosti, dobrovolně až do konce. Na kříži kajícnosti chtějte zemřít a Bohu odevzdat svou duši. Chvalte Boha a děkujte mu, že vás přitáhl k_sobě, do své služby. Nikým nepohrdejte. Mějte na paměti, že je Božím přikázáním milovat bližního jako sám sebe,{fnr}3{/fnr} že máte milovat všechny sestry – i_ty, které vám činí nebo přejí zlo. A nade všechno chraňte vzájemnou lásku a snažte se přemáhat své vášně. Dnes použijte jeden prostředek, zítra zase druhý, a tak, kousek po kousku, budete překonávat pokušení a přibližovat se k_vítězství. A když Pán uvidí vaši dobrou vůli a vytrvalost, zahrne vás svou milostí a pomůže vám vytrvat v_řeholním životě až do konce. A nic už vám nebude těžké pro lásku k_němu.

{fn:1}{r}Mt 16,24{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mk 12,31{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Když na nás Pán dopouští bolesti, je z_toho patrno, že nás miluje a přitahuje nás k_sobě. {*} Je to pro nás velká čest.

Kříž je přímou cestou a královskou branou do nebe. {*} Je to pro nás velká čest.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys povolal blahoslavenou Františku, aby na tomto světě hledala království nebeské ve službě tobě a tvé přesvaté Matce; dej, ať posilováni její přímluvou s_duchovní radostí rosteme v_lásce.

Nebo:

Bože, náš Králi a Pane, tys povolal blahoslavenou Františku, aby ti na tomto světě sloužila jako vévodkyně i_jako poslední mezi sestrami; dej, ať posilováni její přímluvou rosteme v_lásce všude tam, kam nás posíláš. Prosíme o_to

6. listopadu

Sv. Nonia od Svaté Marie Alvarese Pereiry, řeholníka

památka

Nonius Álvares Pereira se narodil roku 1360 v_Portugalsku, pravděpodobně v_Cernache do Bonjardim [sernaš du bonžardim], ve šlechtické rodině. Ve třinácti letech byl přijat jako páže ke královskému dvoru a pasován na rytíře. V_šestnácti letech se oženil, měl tři děti. Roku 1388 ovdověl a věnoval se plně vojenské kariéře. Již v_pětadvaceti letech se stal vrchním velitelem portugalské armády a uznávaným vojevůdcem. Ubránil Portugalsko před připojením ke Kastilii, roku 1415 obsadil africkou Ceutu. Nonius vynikal nejen mimořádnými vojenskými schopnostmi, ale zároveň hlubokým duchovním životem, láskou k_Eucharistii a mariánskou úctou. Hmotně zabezpečoval četné kostely a kláštery. V_roce 1389 založil konvent karmelitánů v_Lisabonu. Roku 1423, ve svých třiašedesáti letech, do něj jako laický bratr vstoupil. Přijal jméno Nonius od Svaté Marie. Vykonával nejprostší práce, vedl kající život naplněný modlitbou a péčí o_chudé. Zemřel roku 1431, starobylá úcta k_němu byla potvrzena jeho beatifikací roku 1918, svatořečen byl v_roce 2009. Tereziánský Karmel slaví jeho památku 1._dubna.

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Z_věroučné konstituce II. vatikánského sněmu o_církvi

(Lumen gentium, nn. 43-44)

{p}

Zasvěcení se Bohu řeholními sliby

Evangelijní rady čistoty zasvěcené Bohu, chudoby a poslušnosti mají podklad ve slovech a příkladu Pána. Doporučují je apoštolové, otcové, církevní učitelé a pastýři. Je to Boží dar, který církev přijala od svého Pána a z_jeho milosti ho stále uchovává. Církevní autorita pod vedením Ducha svatého se ujala péče o_evangelijní rady tím, že je vykládá, řídí jejich praktikování a ustavuje trvalé formy života podle nich. Tak se stalo, že – obrazně řečeno – na stromě, který se podivuhodně a bujně rozvětvil na poli Páně ze semene daného od Boha, vyrostly různé formy života v_samotě nebo ve společenství a různé řeholní rodiny, které slouží jak k_prospěchu svých členů, tak k_dobru celého Kristova těla. Řeholní rodiny totiž pomáhají svým členům k_větší stálosti v_daném způsobu života, k_získání vyzkoušené nauky o_cestě k_dokonalosti, k_bratrskému společenství v_Kristově vojsku a k_posílení svobody prostřednictvím poslušnosti. Tak mohou bezpečně uskutečňovat a věrně zachovávat řeholní sliby a s_duchovní radostí pokračovat na cestě lásky.

Z_hlediska božského a hierarchického zřízení církve není tento stav uprostřed mezi stavem duchovním a laickým, ale Bůh povolává z_obou těchto skupin některé věřící, aby využili zvláštního daru života církve a byli tak, každý svým způsobem, prospěšní jejímu spasitelnému poslání.

Sliby (nebo jinými posvátnými závazky slibům svou povahou podobnými), kterými se křesťan zavazuje zachovávat tři uvedené evangelijní rady, dává se do výhradního vlastnictví Bohu nade všechno milovanému; tak je z_nového a zvláštního titulu určen k_Boží službě a oslavě. Křtem sice umřel hříchu a byl zasvěcen Bohu. Aby však mohl přijmout bohatší plody křestní milosti, chce se slibem evangelijních rad v_církvi osvobodit od překážek, které by ho mohly odvrátit od vroucí lásky a dokonalé bohoslužby, a zasvěcuje se božské službě důvěrněji. Toto zasvěcení je tím dokonalejší, čím lépe ty pevné a trvalé závazky představují nerozlučný svazek Krista s_jeho snoubenkou, církví.

Láskou, k_níž vedou, spojují evangelijní rady zvláštním způsobem s_církví a jejím tajemstvím ty, kteří se pro ně rozhodli, a proto musí být jejich duchovní život zasvěcen také dobru celé církve. Z_toho vyplývá úkol pracovat podle svých sil a podle formy vlastního povolání – modlitbou nebo také činností – k_tomu, aby Kristovo království v_duších zakořeňovalo a sílilo a aby se šířilo do všech částí světa. Proto církev chrání a podporuje osobitý ráz různých řeholních společností.

Slib evangelijních rad je tedy viditelné znamení, které může a má účinně vést všechny členy církve k_tomu, aby plnili bez zdráhání povinnosti křesťanského povolání. Boží lid nemá zde na zemi trvalý domov, ale hledá budoucí vlast. Proto řeholní stav, který více osvobozuje své členy od pozemských starostí, lépe ukazuje všem věřícím nebeské hodnoty přítomné už na tomto světě, lépe vydává svědectví o_novém, věčném životě, který pro nás získal Kristus vykoupením, a lépe předem ohlašuje budoucí zmrtvýchvstání a slávu nebeského království. Tento stav také přesněji následuje a v_církvi trvale zpřítomňuje ten způsob života, který přijal Boží Syn, když přišel na svět, aby uskutečnil Otcovu vůli, a který doporučil učedníkům, kteří ho následovali. Řeholní stav též jedinečným způsobem ukazuje nadřazenost Božího království nade všechny pozemské hodnoty a jeho nejvyšší požadavky. Mimoto všem lidem ukazuje velkou sílu kralujícího Krista a nekonečnou moc Ducha svatého, která podivuhodně působí v_církvi.

Stav založený na slibu evangelijních rad nepatří sice k_hierarchickému zřízení církve, náleží však nepopiratelně k_životu a svatosti církve.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jak 2,5{/r}; {r}Žl 112 (111),9{/r}

Bůh vyvolil chudé v_očích světa, {*} aby byli skrze víru bohatí a dědici Království.

Rozděluje, dává chudým, {*} aby byli skrze víru bohatí a dědici Království.

Nebo:

Z_výkladu karmelitánské řehole od blahoslaveného Jana Soretha

(Tex. XV, c. ed Paris 1625, p. 195-197)

{p}

Přilba naděje a meč Ducha

Na hlavu je třeba si nasadit přilbu spásy,{fnr}1{/fnr} abychom doufali ve spásu od samotného Spasitele, který spasí svůj lid od jeho hříchů.{fnr}2{/fnr} Přilbou spásy je naděje, se kterou očekáváme věčnou odměnu. Nazývá se přilbou spásy, protože jako přilba je z_výzbroje umístěna nejvýše a chrání hlavu. Tak i_naděje vyniká nade všemi ctnostmi, stále vzhlíží vzhůru a vzdychá po věcech nebeských.

Dále se dodává „spásy“ proto, aby se ukázalo, že nadějí dosáhneme toho, po čem toužíme, totiž spásy. Tak jako je štítem víry samotná víra, je přilbou spásy sama spása, což je Ježíš Kristus, neboť spása přichází od Hospodina,{fnr}3{/fnr} a my tedy očekáváme, že spásy dojdeme jen od Spasitele. Připomínat si tuto věčnou spásu je vrcholem lidského myšlení, které člověka chrání před všemi útoky zlého.

Kdo už je vyzbrojen, aby se mohl chránit, musí pomýšlet na útok. Proto se v_Řeholi dodává: meč Ducha, jímž je slovo Boží,{fnr}4{/fnr} ať hojně přebývá{fnr}5{/fnr} ve vašich ústech i_v_srdci{fnr}6{/fnr} a cokoliv konáte, ať se to děje podle slova Páně.{fnr}7{/fnr}

Když jste vyzbrojeni krunýřem spravedlnosti, štítem víry a přilbou spásy,{fnr}8{/fnr} nikdy nebudete muset ustupovat před ďáblem a jeho spojenci. Nadto však existuje zbraň, kterou můžete ďábla, jeho pomocníky i_jeho dílo porazit – totiž meč Ducha: jedná se tedy o_duchovní meč, kterým je Boží slovo.

Slovo Boží se pak nazývá mečem Ducha ze čtyř důvodů. Zaprvé proto, že jeho původcem je Duch Svatý: Nebudete to vy, kdo budete mluvit, ale bude skrze vás promlouvat Duch vašeho Otce.{fnr}9{/fnr} Zadruhé, že zabíjí duchovní nepřátele, jak se praví u_Izaiáše: usmrtí bezbožného dechem svých úst.{fnr}10{/fnr} Zatřetí proto, že rozděluje tělo a ducha, jak se praví v_listě Židům: Boží slovo je plné života a síly; a o_něco dále: proniká až k_rozdělení duše a ducha.{fnr}11{/fnr} A začtvrté, protože zraňuje a zasahuje hloubku našeho ducha, takže se v_žalmech přirovnává k_ostrým šípům: ostré šípy bojovníka.{fnr}12{/fnr}

Jestliže na nás těžce doléhá pokušení od nepřítele, mnohem mocnější než on je pronášení Božího slova. A jestliže nás zkušenost učí, že nestačí být vyzbrojeni meči a zbraněmi, pokud se nám nedostává potravy, můžeme říci, že nám nechybí ani pokrm, jímž je slovo Boží. Když proti mně vypukne válka{fnr}13{/fnr} a vyvstanou tábory pokušení, budu doufat ve slovo svého Boha a snadno jím získám vítězství. A když si umyji ruce, připraví pro mě stůl,{fnr}14{/fnr} abych nežil pouze chlebem, ale každým slovem, které vychází z_Božích úst,{fnr}15{/fnr} a tak kráčel cestou jeho přikázání. Proto se v_Řeholi dodává: slovo Boží ať hojně přebývá ve vašich ústech tím, že je budete kázat, a v_srdci tím, že je budete meditovat. Jako nejblahoslavenější Panna Maria, ochránkyně našeho Řádu, všechna tato slova uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o_nich,{fnr}16{/fnr} tak mají hojně přebývat ve vašem srdci tím, že o_nich rozjímáte, a ve vašich ústech tím, že je zvěstujete.

Podle Řehole a podle jejího nejdůležitějšího ustanovení také máte, bratři, hlásat slovo Boží jako náš otec Eliáš, jehož slova plála jako pochodeň.{fnr}17{/fnr} Následujte ho tím, že slovo Boží bude hojně přebývat ve vašich ústech i_v_srdci, a cokoli budete konat, ať se tak děje podle slova Páně.

{fn:1}Srov. {r}Ef 6,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 1,21{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 62 (61),1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 6,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Kol 3,10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 10,8{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Kol 3,17{/r}; {r}1 Kor 10,31{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ef 6,14.16.17{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 10,20{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Iz 11,4{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žid 4,12{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Žl 120 (119),4{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Žl 27 (26),3{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Žl 23 (22),5{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Mt 4,4{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Lk 2,19{/r}.{/fn} {fn:17}Srov. {r}Sir 48,1{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 13,12.14{/r}; {r}Žl 119 (118),105{/r}

Odložme skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. {*} Oblečme se v_Pána Ježíše Krista.

Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce. {*} Oblečme se v_Pána Ježíše Krista.

Ranní chvály

Ant. na Benediktus: Hospodin je mým dědičným podílem; blaze člověku, který v_něj doufá.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí Otče, tys povolal svatého Nonia, aby odložil zbraně a pod ochranou Panny Marie sloužil Kristu; na jeho přímluvu nám dej, ať k_tobě přilneme celým srdcem a přemáháme zlo dobrem. Prosíme o_to

Nebo:

Bože, dárce pokoje, buď s_námi, když se po vzoru svatého Nonia zříkáme touhy po moci a chceme být služebníky všech, a na jeho přímluvu daruj celému světu svůj pokoj a mír. Prosíme o_to

Nešpory

Ant. na Magnifikat: To je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.

7. listopadu

Bl. Marie Terezie od Ježíše (Marie Scrilli), panny

Marie Scrilli se narodila roku 1825 v_Montevarchi v_Itálii v_katolické měšťanské rodině. V_jednadvaceti letech vstoupila do kláštera svaté Marie Magdaleny de’_Pazzi ve Florencii, záhy však poznala, že je povolána k_apoštolské práci s_dětmi a mládeží. Vrátila se do Montevarchi, roku 1847 složila sliby ve třetím řádu tereziánského Karmelu, přijala jméno Marie Terezie od Ježíše a věnovala se výuce dívek. Roku 1854 získala souhlas k_založení činné kongregace, později nazvané „Institut Naší Paní z_Karmelu“. Roku 1859, v_průběhu druhé italské války za nezávislost, byl klášter v_Montevarchi obsazen armádou, posléze bylo společenství sester státním nařízením zrušeno, sestry se nuceně rozešly ke svým rodinám. Až roku 1875 se Marii Terezii podařilo otevřít internátní školu ve Florencii a o_tři roky později znovu shromáždit řeholní společenství. Když 14._listopadu 1889 zemřela, měla kongregace pouze dvě sestry a jednu novicku, k_rozkvětu společenství došlo až po smrti zakladatelky. Marie Terezie byla blahořečena roku 2006. Její památka se slaví 13._listopadu, v_Čechách a na Moravě 7._listopadu.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů blahoslavené Marie Terezie Scrilli

(Dagli scritti di Madre Maria Teresa Scrilli, Vaticano 2006, Autobiografia, 37)

{p}

On má radost, když se dokážeme vzdát potěšení z_Něho,
abychom se pro Něj namáhali – a pak se k_Němu zase vrátili a v_Něm si odpočinuli!

Vnímání Boží přítomnosti, jak už jsem řekla, mě provázelo nepřetržitě. V_modlitbě už mi nepřinášely užitek knihy a ani jsem nebyla s_to se modlit ústně. Bylo to přesladké sjednocení – modlitba klidu, nemýlím-li se; avšak pojmenovávám ji jako „sjednocení“, protože i_při svých skrovných znalostech věřím, že má modlitba sjednocením skutečně byla.

Od tohoto přesladkého sjednocení jsem se neuměla odpoutat, nebo – lépe řečeno – nechtěla jsem se ho vzdát, dokud jsem nebyla přesvědčená, že tak opouštím Boha kvůli Bohu. Tedy že když opustím Boha v_kontemplaci Marie, naleznu Jej ve svých vlastních povinnostech, ve starostech Marty. Myslím si totiž, že kdyby Marta přikládala svým starostem tu důležitost, která jim patří – a ne větší! –, kdyby jim úplně nepropadla, nebyl by ji Božský Mistr pokáral. Vždyť On má radost, když se dokážeme vzdát potěšení z_Něho, abychom se pro Něj namáhali – a pak se k_Němu zase vrátili a v_Něm si odpočinuli.

Jak dobrou rádkyní je nám v_tom – jako i_ve všem ostatním – čistá láska k_Tobě! A jak je snadné ji smíchat s_naší sebeláskou, s_vlastním uspokojením. Láska směřující k_našemu uspokojení – i_kdyby se týkalo něčeho duchovního – není dobrá. Tomu nevěřím. A poté, co jsem četla některé věci – zdá se mi, že ve spisech svaté Matky Terezie – ani neuvěřím. Ale jak jsem řekla: už před jejich přečtením jsem měla stejný názor.

Vidím, jak nesmírná ubohost je to, co jsem sama zažila: že totiž buď chceme být zbožní a duchovní po svém, nebo zbožní a duchovní nejsme vůbec. V_mládí často upadáme do prvního omylu, později, pokud nejsme skutečně velicí, do druhého neštěstí.

Ach, můj Bože! Jak špatnou věcí je pýcha! Dokonce tou nejhorší, když nás vnitřně rozkládá a zneužívá naše nejkrásnější obdarování: schopnost pravdivě chápat. Kéž bychom tuto schopnost užívali skutečně k_tomu, k_čemu jsi nám ji daroval... jak šťastní bychom byli! Proč jen nechápeme, když Ty sám jsi nám dal tento dar chápavosti?

Ke svému neštěstí mrháme Tvým darem na věci plané a nestálé a snad nám to ani nedochází a nestihneme si to uvědomit – buď proto, že nám to není dáno, nebo že zemřeme dříve, než prohlédneme.

Ó,_jaká zaslepenost, ó,_jaká zaslepenost! Takhle se ztratit v_lidských naukách, ačkoliv nás nevedou k_dosažení věčného cíle, jímž přeci nemůže být něco, co jednou vezme za své...

Ó,_můj Snoubenče, ó,_můj Snoubenče, jak tvrdé je – pro toho, kdo Tě tolik miluje –, jak tvrdé je si uvědomit, jak velice lidé zanedbávají poznání Tebe..., jako by každá jiná věc byla mnohem důležitější!

Jaký rozvrat lidského uvažování! Vždyť dnes i_ti nejlepší, kteří chtějí být opravdovými křesťany, schvalují a podle okolností dokonce dělají takové věci! A vymlouvají se tu na společenské konvence, tu na dnešní dobu, a sami se tak připodobňují světu a mění se k_horšímu.

Ach, ty ničivá civilizace, která kousek po kousku zhášíš víru v_srdci člověka!

Ó_Snoubenče, ó,_Snoubenče! Kdo, zprostřed tohoto nesmírného světa, se odhodlá a bude Tě následovat? Jestliže se přece najde, bude se zdráhat pro svou špatnost. Jiný pak pro lidské ohledy. Dalšímu zabrání nevědomost, v_níž vyrůstal a byl vychováván, poměry a bída. Nejsou to tito nevědomí, ani oni špatní, kdo se nechávají fascinovat prázdným světským věděním. Jsou to spíše ti, které jsem zmínila úplně ponejprv, pyšní, kteří ustrnou v_poznávání věcí Božích.

Ano, On vskutku nemá, kam by hlavu složil.{fnr}1{/fnr} Všude bodláčí a trní,{fnr}2{/fnr} marnost nad marnost.{fnr}3{/fnr}

A bojím se, že i_to, co vypadá jako ctnost, není pravou, solidní zbožností. Ano, bohatý neuteče{fnr}4{/fnr} hnán strachem, že se nakazí: místo, aby se nám ze světské slávy zvedal žaludek, lačníme po ní a těšíme se z_toho, když ji máme na dosah.

{fn:1}{r}Mt 8,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 7,23-25{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Kaz 1,2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Am 2,14{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 5,14.13{/r}; {r}Jan 13,34{/r}

Celý Zákon ve své plnosti je obsažen v_jediné větě: „Miluj svého bližního jako sebe.“ {*} Navzájem si posluhujte láskou.

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se i_vy milujte navzájem. {*} Navzájem si posluhujte láskou.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí věčný Bože, blahoslavená Terezie se z_lásky k_tobě zcela zasvětila modlitbě a péči o_mládež a o_chudé; na její přímluvu nám dopřej, abychom i_my v_tomto světě s_láskou pracovali pro tebe a došli odpočinutí v_tobě.

8. listopadu

Sv. Alžběty od Nejsvětější Trojice, panny

Alžběta Catezová se narodila roku 1880 v_rodině důstojníka ve vojenském táboře d’Avor u_Bourges [búrž] ve Francii. V_sedmi letech jí zemřel tatínek, maminka zůstala s_dvěma dcerami sama. Osmiletou Alžbětu zapsala na dijonskou konzervatoř, Alžběta ve hře na klavír brzy dosáhla vynikajících výsledků. Maminka se zdráhala dát jí svůj souhlas se vstupem na Karmel. Alžběta musela čekat do svých jednadvaceti let. Dobu čekání vědomě žila jako „karmelitka ve světě“. Četla spisy Terezie z_Avily i_právě vydané Dějiny duše Terezie z_Lisieux (†_1897). K_bosým karmelitkám v_Dijonu vstoupila roku 1901, 11._ledna 1903 složila sliby. Několik měsíců poté se u_ní projevily první příznaky Addisonovy choroby, na niž po dlouhém utrpení 9._listopadu 1906 zemřela. Své povolání a poslání vyjadřovala slovy „být chválou slávy Nejsvětější Trojice“. V_tajemství Božího přebývání v_člověku objevila své „nebe na zemi“. Za blahoslavenou byla prohlášena roku 1984, za svatou v_roce 2016.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Kéž se duše moje v_tobě, Bože, ztratí,

tak jako se ztrácí kapka v_moři.

Co se ti v_ní nepodobá, shoří,

když se vnoří v_hloubku Trojičního Bytí.

Veď mě do tohoto „místa rozlehlého“,

do tajemství a propasti světla,

abych lásku blažených už měla,

ponořená byla v_plnost míru tvého.

Přebývat chci stále v_žáru lásky tvojí,

v_nevýslovném jasu tvojí tváře.

Jsi můj Domov, žít chci ze tvé záře,

která moji duši vždycky upokojí.

Ve své lásce k_tobě jedinou mám touhu:

klanět se ti ve své vnitřní cele.

Na sebe kéž zapomínám stále

a své srdce tiše obětovat mohu.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svaté Alžběty od Trojice

(Œuvres complètes I, Paris 1980, str. 200; česky in: Sicari, Alžběta od Trojice, KNA 2011, s. 178)

{p}

Trojice, které se klaním...

Ó_můj Bože, Trojice, které se klaním, pomozte mi zapomenout úplně na sebe, abych se mohla usadit ve vás, nehybná a pokojná, jako by už má duše byla na věčnosti. Kéž nic nemůže rušit můj mír ani způsobit, že bych vyšla z_vás, ó_můj Neproměnný, ale ať mě každá minuta unáší dál do hloubi vašeho Tajemství.

Upokojte mou duši, učiňte si v_ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého odpočinku. Kéž vás tam nikdy nenechám samotného, ale kéž jsem tam celá, úplně bdělá ve své víře, celá v_klanění, úplně oddaná vašemu stvořitelskému působení.

Ó_můj milovaný Kriste, ukřižovaný z_lásky, chtěla bych být snoubenkou vašeho srdce, chtěla bych vás zahrnout slávou, chtěla bych vás milovat... až k_smrti! Avšak cítím svou nemohoucnost a tak vás prosím, abyste mě „oděl do vás samotného“, ztotožnil mou duši se všemi hnutími vaší duše, ponořil mě, zaplavil mě, sebou nahradil mne, aby můj život nebyl leč vyzařováním vašeho Života. Přijďte do mne jako Ten, kdo se klaní, jako Smírce a jako Spasitel.

Ó_věčné Slovo, Slovo mého Boha, chci strávit svůj život nasloucháním vám, chci se stát zcela učenlivou, abych se naučila všemu od vás. Pak přes všechny noci, všechny prázdnoty, všechny nemohoucnosti, chci být na vás stále upřená a přebývat ve vašem velkém světle; ó_má milovaná Hvězdo, okouzlete mě, abych už nikdy nemohla vyjít z_vašeho vyzařování.

Ó_stravující Ohni, Duchu lásky, „sestupte na mne“, aby se v_mé duši uskutečnilo jakoby vtělení Slova: abych Mu byla lidstvím navíc, v_němž On obnoví celé své Tajemství.

A vy, ó_Otče, skloňte se ke svému ubohému malému tvoru, „přikryjte jej svým stínem“, vizte v_něm jen „Milovaného, do kterého jste vložil všechna svá zalíbení“.

Ó_moji Tři, mé Všechno, moje Blaženosti, nekonečná Samoto, Nesmírnosti, v_níž se ztrácím, odevzdávám se vám jako kořist. Pohřběte se ve mně, abych se já pohřbila ve vás v_očekávání, že budu ve vašem světle nahlížet propast vaší velikosti.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 3,16; 6,20{/r}; {r}Ef 1,14{/r}

Jste Božím chrámem a bydlí ve vás Boží Duch. {*} Oslavujte Boha ve svém těle.

Buďte chválou jeho slávy. {*} Oslavujte Boha ve svém těle.

Nebo:

Ze Spisů svaté Alžběty od Trojice

(Œuvres complètes, Cerf Paris 2007, str. 195-198)

{p}

Nech se milovat

Má drahá matko, můj svatý knězi, až budete číst tyto řádky, vaše malá Chvála slávy už nebude zpívat na této zemi, ale bude přebývat v_nekonečném Ohnisku Lásky, a tak ji budete moci vnímat a poslouchat jako „ozvěnu“ dobrého Boha. Drahá matko, chtěla bych vám naplno říci, čím vším jste pro mě byla. Jak je tato chvíle slavnostní a vážná... přesto nechci otálet s_odhalením věcí, které trochu snížím tím, že je oději do slov. Vaše dítě vám chce vyjevit, co cítí, nebo lépe řečeno, co mu Bůh dal pochopit v_hodinách hlubokého usebrání v_sjednocujícím doteku.

„Jste velmi milovaná“, milovaná výjimečnou láskou, jakou měl Mistr jen vůči některým zde na zemi a která je zavedla velmi daleko. Neříká vám jako Petrovi: „Miluješ mě více než tito zde?“{fnr}1{/fnr} Matko, poslouchejte, co říká vám: „Nech se milovat více než tito zde. To znamená beze strachu, že by nějaká překážka byla překážkou, neboť svobodně rozlévám lásku, na koho se mi zlíbí. Tvým povoláním je ‚nechat se milovat více než ostatní‘. Když mu budeš věrná, učiníš mě šťastným, protože tím oslavíš moc mé lásky. Má láska je schopná znovu vybudovat to, co ty pokazíš. ‚Nech se milovat více než tito zde.‘“

Tolik milovaná matko, kdybyste věděla, s_jakou jistotou vidím Boží plán s_vaší duší! Zjevil se mi jakoby v_nesmírném světle, a zároveň jsem pochopila, že nyní je řada na mně, abych shora plnila své kněžství vůči vaší duši. Boží láska mě zapojila do svého díla ve vás. Jak velké je to od Boha, jak hodné klanění a pro vás jednoduché! Právě to činí Boha tak skvělým. Matko, nechte se milovat více než ostatní! Zde je ukryté celé vysvětlení a to brání duši, aby se divila...

Pokud dovolíte, vaše malá hostie stráví své nebe v_hloubce vaší duše. Bude chránit vaše společenství s_Láskou věříc v_Lásku; to bude znamením její přítomnosti ve vás. V_jaké důvěrnosti budeme žít... Drahá matko, kéž se váš život rozvíjí v_Nich. Tam budu vaším jménem zpívat věčné Sanctus, bez vás před Božím trůnem neudělám nic. Dobře víte, že nesu vaši pečeť a že něco z_vás samé se objeví s_vaším dítětem před Boží tváří. Prosím, abyste i_vy nic nedělala beze mě, vždyť jste mi to dovolila. Budu žít ve vás a tentokrát budu já vaší matkou, budu vás vést, abyste měla účast na tom, na co budu smět patřit, a mohla jste z_toho čerpat a abyste mohla žít životem blahoslavených.

Ctihodná matko, matko od věčnosti pro mě zasvěcená, svěřila jsem vám do dědictví své povolání v_lůně bojující církve, které od této chvíle budu naplňovat v_církvi vítězné: „Chvála slávy Nejsvětější Trojice.“ Matko, „nechte se milovat více než tito zde“; váš Mistr chce, abyste se tímto způsobem stala chválou jeho slávy! Těší ho, že ve vás může tvořit skrze svou lásku a pro svou slávu; On sám to chce konat, i_kdybyste vy sama pro to, abyste získala tuto milost, nebyla udělala nic, a dala mu jen to, co může tvor: hříšné a ubohé skutky. Tolik vás miluje! Miluje vás „více než tyto“, udělá ve vás všechno, půjde až do krajnosti, protože když je jím nějaká duše takto milována, milována láskou stálou a tvůrčí, láskou svobodnou a proměňující, jak se mu to líbí – tato duše dojde daleko!

Matko, věrnost, o_kterou vás Mistr prosí, je, abyste setrvávala ve společenství s_Láskou, abyste se ztratila, zakořenila se v_této Lásce, která chce označit vaši duši pečetí své moci a velikosti. Nikdy nebudete průměrná, pokud budete bdělá v_lásce! I_ve chvílích, kdy se budete cítit zničená a vyčerpaná, můžete mu působit radost, pokud budete nadále věřit, že On stále působí, že vás i_tak miluje, ba dokonce miluje ještě víc, protože jeho láska je svobodná a takto chce být ve vás oslavený, a vy se necháte milovat „více než tito zde“. Myslím, že právě toto se tím chce vyjádřit... Žijte ve středu své duše! Můj Mistr mi dal jasně pochopit, že tam chce stvořit klaněníhodné věci. Jste povolána vzdávat čest jednoduchosti Božského bytí a oslavovat moc jeho Lásky. Věřte „jeho ozvěně“ a čtěte tyto řádky, jako by pocházely od něho.

{fn:1}{r}Jan 21,15{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 21,15{/r}

Neptám se tě jako Petra, zda mě miluješ víc než tito zde. {*} Více než tito zde však nech se milovat.

Oslavíš tím moc mé lásky. {*} Více než tito zde však nech se milovat.

Ranní chvály

HYMNUS

Alžběto, Karmel volá tě,

přijímáš ale čekání,

a tak se učíš ve světě

žít s_Bohem v_živém spojení.

V_klášteře nebe nacházíš

a v_samotě, kam Pán tě zve,

pohledem víry objevíš

to nebe, jež je v_duši tvé.

Trojice tebe uchvátí

a stane se ti domovem,

tvou duši vnitřně sjednotí,

zanechá v_tichu hlubokém.

Jak lyra se pak rozezní

pod rukou Mistra božského

a v_neustálém klanění

svobodná bude od všeho.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 1,3.5.14{/r}

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z_nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s_Kristem. Ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh si ji vyvolil ještě před stvořením světa, {*} aby byla před ním svatá a neposkvrněná v_lásce.

Miloval ji svou velikou láskou a přivedl ji k_životu zároveň s_Kristem, {*}

aby byla před ním svatá a neposkvrněná v_lásce.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh si ji vyvolil ještě před stvořením světa, {*} aby byla před ním svatá a neposkvrněná v_lásce.

Ant. na Benediktus: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k_němu a učiníme si u_něho příbytek.

PROSBY

Se svatou Alžbětou se spojme ve chvále Boží slávy a s_důvěrou prosme:

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys dal svaté Alžbětě pochopit a zakusit, že byla ve křtu označena pečetí Trojice,

dej, ať stále více čerpáme z_této svátosti, aby se prohluboval náš vztah s_tebou.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys vedl svatou Alžbětu k_usebranosti a vnitřnímu mlčení,

nauč nás přebývat s_tebou v_našem nitru.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys daroval svaté Alžbětě hluboké porozumění Písmu svatému,

uč nás naslouchat tvému slovu a žít podle něj.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys povzbuzoval svatou Alžbětu, aby z_tvých rukou přijímala každý okamžik jako svátost,

daruj nám otevřenost vůči tvému působení a neochvějnou víru ve tvou lásku.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys dal svaté Alžbětě poznat její osobní povolání,

dej, ať odkrýváme své poslání v_tomto světě a věrně ho naplňujeme.

Bože, naplň nás svou milostí.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, bohatý v_milosrdenství, tys odhalil svaté Alžbětě tajemství své skryté přítomnosti v_duši spravedlivého a naučil jsi ji uctívat tě v_duchu a v_pravdě; na její přímluvu dej i_nám, abychom zůstávali v_Kristově lásce, a tak se stali chrámem Ducha svatého ke chvále tvé slávy.

Nešpory

HYMNUS

(nápěv č. 21)

Bůh tě, Alžběto, předurčil

chválou slávy jeho se stát,

přílišnou láskou naučil

nechat se něžně milovat.

S_Kristem jsi na kříž přibitá,

nemoc tě noří v_temnotu,

tiše odcházíš ze světa

ke Světlu, k_Lásce, k_Životu.

Pomoz nám za tebou se dát,

víc čerpat z_křestní milosti,

své lidství Kristu věnovat,

žít v_započaté věčnosti.

Tvé poselství ať každý zná,

hlubokou pravdu odkrývá:

že jenom láska upřímná

navečer žití zůstává.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 2,20{/r}

Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mé srdce i_mé tělo {*} s_jásotem tíhne k_živému Bohu.

Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, {*}

s_jásotem tíhne k_živému Bohu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Mé srdce i_mé tělo {*} s_jásotem tíhne k_živému Bohu.

Ant. na Magnifikat: Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v_mé lásce.

PROSBY

Klaňme se Kristu, který vírou přebývá v_našich srdcích, a prosme ho:

Kriste, z_lásky ukřižovaný, vyslyš nás.

Pomáhej všem křesťanům, aby ve svém každodenním životě zůstávali spojeni s_tebou

a vydávali svědectví evangeliu.

Kriste, z_lásky ukřižovaný, vyslyš nás.

Přitahuj k_sobě kněze a řeholníky,

aby se stále více připodobňovali tobě.

Kriste, z_lásky ukřižovaný, vyslyš nás.

Osvěcuj rodiče, aby vedli své děti k_tobě

a nebránili jim kráčet tou cestou, na kterou je zveš.

Kriste, z_lásky ukřižovaný, vyslyš nás.

Veď umělce a vědce,

aby skrze krásu stvořeného světa poznávali krásu Stvořitele.

Kriste, z_lásky ukřižovaný, vyslyš nás.

Posiluj trpící a nemocné,

aby pokojně přijímali svůj kříž, a tak měli účast na díle vykoupení.

Kriste, z_lásky ukřižovaný, vyslyš nás.

Uveď zemřelé do svého království,

které je pro ně připraveno od založení světa.

Kriste, z_lásky ukřižovaný, vyslyš nás.

Otče náš.

14. listopadu

Všech svatých našeho Řádu

svátek

„Svědkové, kteří nás předešli do království, zvláště ti, které církev uznává jako ‚svaté‘, se podílejí na živé tradici modlitby příkladem svého života, předáváním svých spisů a svou dnešní modlitbou. Patří na Boha, chválí ho a nepřestávají se ujímat těch, které zanechali na zemi. Tím, že vstoupili do ‚radosti‘ svého Pána, byli ustanoveni ‚nad mnohým‘. Jejich přímluva je nejvyšší službou, jakou prokazují Božímu plánu. Můžeme a máme je prosit, aby se přimlouvali za nás i_za celý svět“ (Katechismus, čl. 2683). Světci karmelské rodiny jsou našimi blízkými přímluvci i_vzory. Jejich svátek slavíme v_Řádu od roku 1672.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on je syn Panny Marie, on je pramen veškeré svatosti.

Modlitba se čtením

HYMNUS

(nápěv č. 8)

Slavme dnes Pannu Marii,

bratři a sestry chválí ji,

jsou lidem, který pozván šel

žít s_Eliášem na Karmel.

Chceme žít tak, jak Kristus chce,

v_Marii poznat průvodce,

velebit Boha nad námi,

písněmi, žalmy, chválami

s_proroky, muži Božími,

s_mučedníky i_pannami.

Velký je zástup svědků všech,

jež Bůh dal církvi na prospěch.

Jsme zrno v_Karmel vsazené,

proste, ať také vzejdeme,

v_milosti chceme růst a zrát

a Boží plody vydávat.

Sláva buď tobě, Ježíši,

zrozený z_Panny nejtišší,

jež ozdobou Karmelu jest;

též Otci, Duchu budiž čest.

ŽALMY

Ant. 1 Hospodin dbá o_cestu spravedlivých, kteří o_jeho zákoně přemítají dnem i_nocí.

Žalm 1

Ant. 2 Hospodin ukazuje svým svatým cestu k_životu, naplňuje je radostí před svou tváří.

Žalm 16 (15)

Ant. 3 Přivedu je na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby.

Žalm 84 (83)

Věčné světlo bude svítit tvým svatým, Pane,

jejich světlem je Beránek.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}19,1-10; 21,1-7{/r}

{p}

Sláva svatých v_novém Jeruzalémě

Potom jsem uslyšel jakoby mocný hlas velkého zástupu v_nebi: „Aleluja! Vítězství, sláva a moc našemu Bohu, neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé: vykonal soud nad tou velkou nevěstkou, jež svým smilstvem kazila zemi, a pomstil krev svých služebníků, která lpěla na jejích rukou!“ Pak znovu opakovali: „Aleluja! Dým z_Babylóna stoupá na věčné věky!“ Tu těch čtyřiadvacet starců a ty čtyři bytosti padli na tvář, klaněli se hluboce před Bohem sedícím na trůnu a volali: „Amen, aleluja!“ Od trůnu pak vyšel hlas: „Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i_velcí!“ A tehdy jsem uslyšel, jak volá přečetný zástup – podobalo se to hukotu velkých vod a mocnému dunění hromů: „Aleluja! Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvělého bílého kmentu“ – kmentem jsou dobré skutky věřících.

A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k_Beránkově svatební hostině!“ Pak ještě připojil: „To jsou pravá Boží slova.“ Padl jsem mu k_nohám, abych se před ním poklonil. Ale on mi řekl: „Chraň se to udělat! Jsem služebník jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se klaněj! – Ježíšovo svědectví totiž je duch proroctví.“

Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z_nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta, okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z_očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“

A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“ Pak dodal: „Napiš: Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i_omega, začátek i_konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z_pramene živé vody zadarmo. To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 3,5; 21,6{/r}

Kdo zvítězí, bude oblečen do bílého, {*} jeho jméno nevymažu z_knihy života.

Tomu, kdo žízní, dám pít z_pramene živé vody zadarmo, {*} jeho jméno nevymažu z_knihy života.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „O_trpělivosti“ od blahoslaveného Baptisty Spagnoliho

(Opera, Antverpiæ 1576, IV, 161-165)

U_proroka Izaiáše a v_prvním Pavlově listě Korinťanům je psáno: Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, připravil Bůh těm, kdo ho milují.{fnr}1{/fnr} Neodvažuji se proto mluvit o_radosti Nebe, vždyť jak bych mohl vyjádřit slovy to, co si nelze ani představit? Řeknu raději něco, čím bych v_tobě probudil touhu po těchto věcech, které smrtelné oči vidět nemohou. Neboť tato touha pozvedá mysl od věcí pozemských k_nebeským, a i_když jsme dosud pozemští a smrtelní, touha z_nás aspoň částečně tvoří lidi nebeské. Vždyť jestliže platí: Kde je tvůj poklad, tam bude i_tvé srdce,{fnr}2{/fnr} pak máme-li poklad v_nebi, musí tam být i_naše srdce. A je-li naše srdce v_nebi, i_jeho touhy tam budou směřovat a budeme se snažit, abychom ve věcech nepatrných spatřovali to, co je nekonečné, a ve věcech nejmenších, co je nesmírné.

Jako nebe velikostí, vznešeností a krásou převyšuje zemi, tak je bezpochyby třeba dávat nebeským dobrům přednost před pozemskými. Jsem o_tom přesvědčen, ačkoliv ta nebeská dobra vlastně neznám, protože přesahují všechny naše představy. Lidskému duchu jsou dány dvě mohutnosti: rozum a vůle. Rozum usiluje o_poznání pravdy, vůle chce vlastnit to, v_čem má zalíbení. Nic na tomto světě by je víc neuspokojilo. Naše poznání je jen částečné, i_naše prorokování je jen částečné.{fnr}3{/fnr} Smýšlíme jako děti, mluvíme jako děti, protože vidíme stále jen jako v_zrcadle, v_hádance. Vždyť: …_porušitelné tělo duši zatěžuje a…_utlačuje mysl plnou starostí.{fnr}4{/fnr}

V_nebi však zanikne to, co je částečné, proto bude člověk vidět tváří v_tvář a bude poznávat tak, jak je sám poznáván.{fnr}5{/fnr} Naše nesmírná touha bude zcela naplněna, až se první pravda a podstata všeho odhalí našemu duchu. Pak teprve pochopíme slova: Ustaňte a vizte, že já jsem Bůh.{fnr}6{/fnr} Nyní je náš rozum zmítán nejrůznějšími představami a podobá se tak klukovi na tržišti: pobíhá sem a tam, obdivuje každou chvíli něco jiného, nezastaví se, Boha si nevšimne a jeho práce a úsilí není k_ničemu.

I_když žijeme opravdu spravedlivě a zbožně, přesto nebeská vlast zůstává předmětem naší naděje a touhy. O_této nebeské vlasti prorok říká: Slavné věci se o_tobě vypravují, město Boží,{fnr}7{/fnr} a:_Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,{fnr}8{/fnr} a:_Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?{fnr}9{/fnr} Teprve v_nebi bude Bůh všechno ve všem{fnr}10{/fnr} a každou naši touhu marnotratně vyplní. On zahrne naši mysl takovou blažeností, že se dokonale naplní slova žalmu: …_budu nasycen, až se zjeví tvá sláva.{fnr}11{/fnr}

Blažení uslyší, jak Bohu ze všech stran znějí nádherné chvály podle výroku proroka: Blaze těm, kdo přebývají v_tvém domě, Hospodine, stále tě mohou chválit.{fnr}12{/fnr} Uvidí nebesa a budou vnímat všechnu jejich krásu, uvidí i_samotného Krista a jeho Matku a oslavená těla všech svatých; ta budou již neporušitelná a tak krásná, že ten, kdo je uvidí, si nedokáže představit, co by si mohl přát více.

{fn:1}{r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 6,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 13,9{/r}; srov. i násl.{/fn} {fn:4}{r}Mdr. 9,15{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 13,12{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 46 (45),11{/r} – v_latině: Vacate et videte…{/fn} {fn:7}{r}Žl 87 (86),3{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 84 (83),2-3{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 42 (41),2-3{/r}.{/fn} {fn:10}{r}1 Kor 15,28{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Žl 16 (15),15{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:12}{r}Žl 84 (83),5{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Svatí zachovávali Boží smlouvu i_zákony otců, a vytrvali tak v_bratrské lásce, {*} spojeni jedním duchem a jednou vírou.

Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu, {*} spojeni jedním duchem a jednou vírou.

Nebo:

Z_děl svaté Terezie od Ježíše

(5_H_1,2; C_11,4; Z_14,4; 4,6.7; 29,33)

{p}

Jsme potomstvo svatých

My všechny, které nosíme tento posvátný šat Karmelu, jsme povolány k_modlitbě a kontemplaci, protože to byl náš počátek, z_tohoto rodu pocházíme – totiž od oněch našich svatých otců z_hory Karmel, kteří v_tak velké samotě a s_takovým pohrdáním světa hledali tento poklad, tuto vzácnou perlu.{fnr}1{/fnr}

Pamatujme na naše svaté otce, kteří žili v_minulosti, poustevníky, jejichž život se snažíme napodobovat. Mějme před očima naše skutečné zakladatele, jimiž jsou oni svatí otcové, od nichž pocházíme a o_nichž víme, že díky této cestě pokory a chudoby se nyní radují z_Boha.

Slýchám občas, že se o_počátcích řádů říká, že Pán uděloval těmto našim svatým předchůdcům větší milosti, protože byli jejich základními kameny. Je tomu tak; avšak měly bychom si uvědomit, že my jsme zase základními kameny pro ty, kteří přijdou po nás. Neboť jestliže my, kdo žijeme dnes, se neodchýlíme od toho, co žili naši předchůdci, a ti, kdo přijdou po nás, budou dělat totéž, zůstane budova pevná. Co mi prospěje, že mí svatí předchůdci byli takoví, pokud jsem já, která přicházím po nich, tak ubohá, že svými špatnými návyky budovu ničím? Je přece jasné, že ti, co přijdou, se nebudou příliš rozpomínat na ty, kteří žili před mnoha léty, ale spíše vidět ty, kteří žijí v_současnosti. A bylo by směšné přisuzovat to tomu, že nežiji mezi těmito prvními, když bych si přitom neuvědomovala rozdíl, jaký je mezi životem mým a mezi ctnostmi a životem těch, kterým Bůh udělil tak velké milosti.

Pokud některá vidí, že její řád v_něčem upadá, ať se snaží být takovým kamenem, díky němuž budova začne znovu růst, vždyť Pán jí k_tomu pomůže.

Pro lásku našeho Pána vás žádám, abyste si připomínaly, jak brzy všechno pomine a jakou milost nám prokázal náš Pán, když nás povolal do tohoto řádu, a jak velké trápení zakusí ten, kdo by začal s_nějakým uvolněním. Raději upírejte svůj pohled na rod, z_něhož pocházíme, na ony svaté proroky. Kolik svatých máme v_nebi, kteří nosili tento hábit! Mějme onu svatou troufalost, abychom s_Boží pomocí byly i_my jako oni! Boj trvá krátce, cíl však je věčný.

{fn:1}Srov. {r}Mt 13,44-46{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 6,16{/r}; {r}Lv 26,11{/r}

Budu přebývat a chodit mezi nimi. {*} Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

Zřídím si svůj příbytek mezi nimi. {*} Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

Nebo:

Ze spisů svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře

(rkp. C, in: Příběh jedné duše, KNA 2016, s. 325-326)

{p}

Chci prosit, abychom se jednoho dne všichni sešli v_tvém krásném Nebi

Pane, ty víš, že nemám jiné poklady než duše, které se ti zalíbilo spojit s_mojí duší: tyto poklady jsi mi svěřil ty sám, proto si troufám vypůjčit slova, jimiž ses obrátil k_nebeskému Otci poslední večer, který tě ještě zastihl na naší zemi jako poutníka a smrtelníka. Ježíši, můj Milovaný, nevím, kdy skončí mé vyhnanství… nejeden večer mám ještě zpívat o_tvém milosrdenství ve vyhnanství, ale nakonec i_pro mě nastane poslední večer. Pak bych chtěla, abych ti mohla říct, můj Bože: „Já jsem tě oslavila na zemi. Dokončila jsem dílo, kterés mi svěřil, abych ho vykonala. Zjevila jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal. Byli tvoji, a mně jsi je dal. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe. Vždyť slova, která jsi dal mně, dala jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že tys mě poslal. Prosím za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji. Už nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě a já jdu k_tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. Nyní jdu k_tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli radost, která pochází od tebe, v_sobě dovršenou. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří v_tebe.

Otče, chci, aby tam, kde budu já, byli se mnou i_ti, které jsi mi dal, a aby svět poznal, žes je miloval, jako jsi miloval mne.“

Ano, Pane, tohle bych po tobě chtěla opakovat, dříve než se rozletím do tvé náruče. Je to opovážlivost? Ale ne, už dávno jsi mi dovolil, abych vůči tobě byla odvážná. Jako mluvil otec marnotratného dítěte ke svému staršímu synu, řekl jsi mi: „Všechno, co je moje, je i_tvoje.“ Tvá slova, Ježíši, jsou tedy moje a můžu je použít, abych přivolala na duše, které jsou se mnou spojeny, milosti nebeského Otce. Ale když, Pane, říkám, že chci, aby ti, které jsi mi dal, byli také tam, kde budu já, nemyslím tím, že by nemohli dosáhnout mnohem vyšší slávy, než jakou se ti zlíbí dát mně: prostě chci prosit, abychom se jednoho dne všichni sešli v_tvém krásném Nebi.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 17,24.13{/r}

Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i_ti, které jsi mi dal, {*} aby viděli mou slávu.

Aby měli v_sobě plnost mé radosti, {*} aby viděli mou slávu.

Ant. Budou obdařeni krásou Karmelu; uvidí slávu Hospodina a vznešenost našeho Boha.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}25,34-46{/r}

{p}

Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali

Ježíš řekl svým učedníkům:

{v}34{/v}„Tu řekne král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. {v}35{/v}Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, {v}36{/v}byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘

{v}37{/v}Spravedliví mu na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? {v}38{/v}Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? {v}39{/v}Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k_tobě?‘

{v}40{/v}Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘

{v}41{/v}Potom řekne i_těm po levici: ‚Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. {v}42{/v}Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít, {v}43{/v}byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘

{v}44{/v}Tu mu na to řeknou také oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘

{v}45{/v}On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z_těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘

{v}46{/v}A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 12)

Spasitel světa, Boží Syn,

kéž pomáhá nám v_každý čas;

Rodičko Boží, pros za nás,

ať milost dá nám ubohým.

Andělské kůry v_nebesích,

patriarchové, proroci,

přispěchejte nám pomoci,

ať Bůh z_nás sejme všechen hřích.

Vy, děti Panny Marie,

karmelští bratři, kéž váš hlas

modlitbou k_Bohu vede nás

a pravou cestou k_nebi je.

Kéž by se za nás přimlouval

každý mnich, každý nebešťan,

aby nám věčný Král a Pán

na jejich prosby nebe dal.

Ježíši, Synu Marie,

Matky a Krásy Karmelu,

kéž v_našem věčném údělu

nás Trojice jas zalije.

Ant. 1 Tvoji svatí, kteří setrvávali na modlitbách, uvidí, Pane, tvou moc a slávu.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Svatí a světice Boží, velebte Pána navěky.

Ant. 3 Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,1-4{/r}

Chvalme slavné muže, naše otce, podle dob, kdy žili. Pán jim uštědřil mnoho slávy, ukázal na nich svou velebnost od pradávna. Byli to vládcové ve svých říších, muži proslulí mocí. Jiní pro svou rozvahu byli rádci, všechno předvídali prorockým darem. Jiní pro svou obezřelost byli vůdci národa, pro svou bystrost byli hlavou lidu, moudrými mysliteli ve své učenosti.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Viděl jsem shromáždění, {*} všichni byli nádherně oděni.

Jsou to svatí mužové, které Bůh učinil svými přáteli, {*}

všichni byli nádherně oděni.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Viděl jsem shromáždění, {*} všichni byli nádherně oděni.

Nebo:

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Petr 2,9-10{/r}

Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Radujte se z_Hospodina {*} a těšte se, spravedliví.

Jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce, {*}

a těšte se, spravedliví.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Radujte se z_Hospodina {*} a těšte se, spravedliví.

Nebo:

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 1,5-7{/r}

To je poselství, které jsme slyšeli od Ježíše Krista a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v_něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s_ním společenství, ale přitom žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s_pravdou. Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Svatí a spravedliví, {*} radujte se v_Pánu.

Bůh si vás vyvolil za své dědictví, {*}

radujte se v_Pánu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Svatí a spravedliví, {*} radujte se v_Pánu.

Ant. na Benediktus: Obklopeni tak velkým zástupem svědků, vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti.

PROSBY

Děkujme Bohu Otci, který nám dnes dopřává s_radostí oslavovat naše karmelské svaté, a spolu s_naší Matkou Pannou Marií volejme:

Otče svatý, zachovej nás ve svém jménu!

Tys vyvedl svůj lid na poušť a uzavřel s_ním smlouvu lásky,

spolu s_celým tvorstvem v_tebe doufáme a čekáme, až se Boží synové zjeví ve slávě.

Otče svatý, zachovej nás ve svém jménu!

Tys nám dal výsadu nazývat se Mariinými bratry a sestrami,

spolu s_Marií tě velebíme a chceme přijímat a zachovávat tvé slovo.

Otče svatý, zachovej nás ve svém jménu!

Tys nás po vzoru Eliášově povolal k_důvěrnému přebývání s_tebou,

spolu s_Eliášem tě oslavujeme a radujeme se z_tvé lásky.

Otče svatý, zachovej nás ve svém jménu!

Tys v_církvi vyvolil naši řeholní rodinu, aby žila touhou po mystickém spojení s_tebou,

spolu s_celým Karmelem stojíme před tvou tváří a klaníme se ti.

Otče svatý, zachovej nás ve svém jménu!

Tys posiloval naše svaté, aby pro své bližní neváhali obětovat vlastní život,

spolu s_nimi tě chválíme, vždyť i_my smíme prožívat na svém těle Ježíšovo umírání a vydávat se bratřím a sestrám.

Otče svatý, zachovej nás ve svém jménu!

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, ať nám blízkost a ochrana blahoslavené Panny Marie, naší Matky a Sestry, a přímluva všech svatých Karmelu pomáhají, abychom věrně následovali jejich příklad a modlitbou i_skutky prospívali tvé církvi.

Modlitba uprostřed dne

HYMNUS

(nápěv č. 13)

Přijmi, Otče, naše díkůvzdání

za každé přijaté povolání,

za karmelské řeholníky,

za panny a mučedníky,

kteří se k_nám sklání.

Nezabránila jim žádná vina

následovat Krista, Tvého Syna.

Když v_slabosti duše klesla,

branou nebe ji pronesla

náruč Mariina.

Děkujeme za dar lásky, víry,

život z_Ducha, jejž nám vyprosili.

Kéž přímluva svatých chrání,

posiluje, před zlým brání

Karmel v_každé chvíli.

Kéž se jednou v_kruhu apoštolů

smíme s_celou církví sejít spolu

se sestrami, s_bratry svými,

blízkými i_neznámými

u_Pánova stolu.

Žalmy z_příslušného dne v_týdnu.

Dopoledne

Ant. Kdo zachovává slovo Kristovo, v_tom je Boží láska opravdu přivedena k_dokonalosti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 6,17-18{/r}

Vezměte také přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží. Při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká Duch. Buďte v_tom velmi bdělí a vytrvale se modlete za všechny křesťany.

Svítilnou mým nohám je tvé slovo

a světlem mé stezce.

V poledne

Ant. Kdo plní vůli mého nebeského Otce, ten vejde do nebeského království.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Ef 5,18b-20{/r}

Dejte se naplnit Duchem. Společně zpívejte žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla

a tvoji svatí ať tě velebí.

Odpoledne

Ant. To je přislíbení, které nám on sám slíbil: věčný život.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 4,17-18{/r}

Nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.

Moji vyvolení se nebudou namáhat nadarmo,

neboť jsou pokolením požehnaným od Hospodina.

Nešpory

HYMNUS

(nápěv č. 4)

Kolik je tváří, kolik jmen,

co v_poušti, ve zdech klášterů

prožili život za cílem

dosvědčit Boží nádheru.

Před zlatem, šperky, hodnostmi,

bohatstvím v_různé podobě,

před pozemskými žádostmi_–

dali jste přednost chudobě,

nechali světa rozlehlost,

krásu, která však pomine,

šli s_Kristem v_tichu rozmlouvat

a hledat jen to jediné.

V_znamení kříže vtištěni,

skrz všechnu bolest, starosti,

zakoušeli jste na zemi

něco z_nebeské radosti.

Za vámi cestou chcem se dát,

kéž nesejdeme na scestí

a smíme jednou vychutnat

plnost Božího přátelství.

Nebo:

(nápěv č. 22)

Bože, chválíme tebe,

Pane, moc tvou velebíme,

kterou zná zem i_nebe,

všem tvým skutkům se divíme;

když se vše v_světě mění,

ty sám jsi bez proměny.

Vše, co jen chválit může,

cherubové, serafové,

chválí tě, velký Bože,

nebe, země zástupové;

ode všech jsi nazýván:

Svatý, Svatý, Svatý Pán.

Přispěj zatím k_pomoci

drahou krví vykoupeným,

chraň a braň je svou mocí,

přičti ke svým vyvoleným;

po časném pak bloudění

přiveď nás ke spasení.

Pane, smiluj, smiluj se,

buď s_námi tvé požehnání;

oč prosíme, staniž se

podle našeho doufání.

Kdo v_tě doufá samého,

neopustíš žádného.

ŽALMY

Ant. 1 V_domě mého Otce je mnoho příbytků, praví Pán.

Žalm 15 (14)

Ant. 2 Už vás nenazývám služebníky, ale svými přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

Žalm 112 (111)

Ant. 3 Uslyšel jsem jakoby mocný hlas velkého zástupu v_nebi: Aleluja! Vítězství, sláva a moc našemu Bohu.

Zj 4,11; 5,9.10.12

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,28-30{/r}

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

To je pravé bratrské společenství, {*} žádná roztržka je nerozdělí.

V_tomto společenství následovali Krista a došli do nebeského království, {*}

žádná roztržka je nerozdělí.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

To je pravé bratrské společenství, {*} žádná roztržka je nerozdělí.

Ant. na Magnifikat: Osvědčení bojovníci, kteří jste tvrdými námahami boje řeholního života dosáhli pokoje andělské blaženosti, přispěchejte na pomoc svým spolubojovníkům, aby se radovali z_vytržení z_nebezpečí a vy se mohli chlubit úplným vítězstvím.

Nebo:

Ant. na Magnifikat: Služebníci dobří a věrní, málo jste spravovali věrně, mnoho vám bylo svěřeno; přimlouvejte se za nás.

PROSBY

Spolu s_blahoslavenou Pannou Marií, naší Sestrou a Matkou, a se všemi svatými Karmelu, vzývejme našeho Pána:

Pane, posvěť nás pravdou.

Děkujeme ti, žes nás povolal na Karmel a pozval k_následování,

dej, ať žijeme v_církvi podle pravdy a vše konáme s_opravdovou láskou.

Pane, posvěť nás pravdou.

Děkujeme ti, žes dal našim svatým vytrvalost v_bratrské lásce,

zachovej naše komunity ve svém pokoji a dej, abychom byli jedno srdce a jedna duše.

Pane, posvěť nás pravdou.

Děkujeme ti, žes životy našich svatých připodobnil životu své Matky,

dej, ať pod ochranou Panny Marie den co den prohlubujeme věrnost svému povolání.

Pane, posvěť nás pravdou.

Děkujeme ti, žes daroval církvi karmelitánský řád, aby v_modlitbě a úplné vydanosti usiloval o_důvěrný vztah s_tebou,

dej, ať Duch, který v_nás volá ‚Abba, Otče‘, přitahuje skrze nás k_modlitbě i_ostatní.

Pane, posvěť nás pravdou.

Děkujeme ti, že ty sám chceš být věčnou odměnou a nekonečnou radostí svých svatých,

dej všem našim zemřelým bratřím a sestrám, ať se s_tebou radují navěky.

Pane, posvěť nás pravdou.

Otče náš.

15. listopadu

Vzpomínka na všechny zemřelé z_karmelské rodiny

památka

Kristus ve své velekněžské modlitbě říká: „Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i_ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu.“ Dnešní společnou modlitbou Řádu se připojujeme k_této touze Pánova srdce, odevzdáváme Božímu milosrdenství všechny zemřelé bratry a sestry a prosíme, aby na přímluvu Panny Marie byli přidruženi ke sboru svatých v_nebi. Tato připomínka byla v_Řádu zavedena roku 1680.

Když 15._11. připadne na neděli, je Vzpomínka na všechny zemřelé z_karmelské rodiny slavena nejbližší volný den.
Texty z_Denní modlitby církve ze dne 2._listopadu, kromě následujících textů.

Ranní chvály

HYMNUS

Moje jsou nebesa,

moji jsou hříšníci,

ať vůle Otcova

i_v_nich se stane.

S_Královnou Karmelu

s_námi se modlící

za bratry trpící

prosíme, Pane.

Tvoji jsme na zemi,

tvoji jsme v_očistci,

tvoji jsme v_příbytcích

v_Otcově domě,

hříšníci Karmelu

ztracení v_Trojici –

tam, kde je Kristus můj

a celý pro mě...

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, slávo svých služebníků, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry, s_nimiž jsi nás spojil křtem a posvátnými svazky Karmelu; následovali Krista a jeho Matku, dopřej jim, aby mohli navěky patřit na tebe, svého Stvořitele a Zachránce.

Ant. On jim setře každou slzu z_očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. Kantika z vigilie svátku Všech svatých našeho Řádu, tj. str. V-12. EVANGELIUM+ Slova svatého evangelia podle Jana 12,23-26 Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i_můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.“ Nebo: Slova svatého evangelia podle Jana 14,1-6 „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v_Boha, věřte i_ve mne. V_domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k_sobě, abyste i_vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k_Otci než skrze mne.“

19. listopadu

Sv. Rafaela od sv. Josefa Kalinowského, kněze

Josef Kalinowski se narodil 1._září 1835 v_polské šlechtické rodině ve Vilniusu na Litvě, která byla tehdy spolu s_rozsáhlým polským územím zabrána Ruskem. Vystudoval Vojenskou inženýrskou akademii v_Petrohradě (polské školy byly zavřené), a stal se tak důstojníkem carské armády, z_níž však roku 1863 z_důvodu svědomí vystoupil. Téhož roku spoluorganizoval protiruské povstání, po jehož potlačení byl nejprve odsouzen k_smrti, trest mu byl později změněn na deset let nucených prací na Sibiři. Přežil, ale nesměl se vrátit do vlasti, stal se proto v_Paříži vychovatelem mladého knížete Czartoryského (později blahořečeného). Roku 1877, ve svých čtyřiceti dvou letech, vstoupil v_Rakousku k_bosým karmelitánům a přijal jméno Rafael od sv. Josefa. Slavné sliby složil roku 1881 v_maďarském Rábu. 15._ledna 1882 byl, již v_Polsku, vysvěcen na kněze, roku 1883 byl zvolen převorem konventu v_Czerné. Obnovil tereziánský Karmel v_Polsku. Žil mimořádným zápalem pro jednotu církve, věnoval se zpovídání a duchovnímu vedení, přeložil do polštiny autobiografické spisy sv. Terezie z_Lisieux. Zemřel v_pověsti svatosti 15._listopadu 1907 ve Wadowicích, pohřben je v_klášteře Czerna u_Krakova. Jan Pavel_II. jej prohlásil za blahoslaveného (1983) a za svatého (1991).

Společné texty o duchovních pastýřích, nebo o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Z_duchovní promluvy svatého Rafaela Kalinowského

(Świętymi bądźcie! Konferencje i_teksty ascetyczne, Kraków 1987, rozdz. 28, 93-97)

{p}

Buďte svatí

V_Písmu svatém nám není nic tolik doporučováno, jako život ve svatosti a dokonalosti, jako naprosté a dokonalé plnění povinností. Ve Starém zákoně vyučoval náš Pán a Bůh svůj lid slovy: Buďte svatí, neboť já jsem svatý.{fnr}1{/fnr}

Náš Pán Ježíš Kristus, kterého nám věčný Otec dal jako Učitele, Mistra a Průvodce, tuto výzvu potvrdil a zdůraznil. Přikázal nám totiž, abychom si jako vzor k_následování vzali svatost samotného Otce: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.{fnr}2{/fnr} Co je tedy nezbytné k_této svatosti a dokonalosti? Na to dávají odpověď učitelé církve – znalci duší, mistři duchovního života: „Chceš-li se stát svatým, chceš-li se stát dokonalým, věrně se věnuj svým povinnostem.“

Mladý poustevník se kdysi ptal jistého otce pouště, které knihy by měl číst, aby pokročil na cestě svatosti, a ten mu odpověděl: „Já sám znám jen dvě knihy: evangelium, které čtu ráno, a Řeholi, kterou čtu večer. První mě učí, jak mám postupovat, abych byl učedníkem našeho Pána Ježíše Krista; a druhá, co mám dělat, abych se stal dobrým řeholníkem. To mi stačí.“

Čtěme tedy evangelium a Řeholi, abychom se podle nich mohli chovat! Povedou tě, kamkoli půjdeš; když budeš ležet, budou tě střežit; procitneš, a budou s_tebou rozmlouvat.{fnr}3{/fnr}

Ať jsme kdekoliv, v_klášteře nebo v_zahradě, nechť nás provázejí a řídí naše kroky. Ať jsou nám nablízku, když uléháme ke spánku; když procitáme, kéž naplňují naši mysl; kéž z_nás setřesou ospalost, když máme vstávat. S_nimi vítězně vyjdeme z_pochybností, přemůžeme překážky a umíněnost plynoucí z_naší přirozenosti, která se vyhýbá námahám, protiví se odevzdanosti, miluje pohodlnost a hledá ospravedlnění pro svou špatnost. Evangelium a slova Řehole nám pomohou přemoci strach ze smyšlených nebezpečí a povzbudí nás, abychom kráčeli cestou poslušnosti, ať už nás volá k_vnitřní modlitbě nebo do chóru, k_jiné práci či zachování řeholní kázně. Kéž jsou s_námi po celý den, abychom v_nich mohli hledat radu i_zaslechnout odpověď a následovali je poddajně a velkodušně.

{fn:1}{r}Lv 11,44b{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 5,48{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Př 6,22{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Petr 1,15-16{/r}; {r}Lv 11,44b{/r}

Svatý je ten, který vás povolal. {*} I_vy buďte svatí v_celém svém chování.

Stojí přece v_Písmu: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ {*} I_vy buďte svatí v_celém svém chování.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys posiloval svatého Rafaela v_těžkých životních zkouškách a dal mu touhu po jednotě církve; na jeho přímluvu upevni naši víru a spoj nás v_bratrské lásce, abychom všichni byli jedno v_Kristu, našem Pánu.

29. listopadu

Bl. Dionýsia od Narození, kněze, a Redempta od Kříže, řeholníka, mučedníků

Pierre Berthelot [pjér bertelot] se narodil roku 1600 ve francouzském přístavním městě Honfleur ([ánflér], nedaleko Lisieux). V_mládí vstoupil do služeb portugalského námořnictva, které zajišťovalo spojení s_portugalskými koloniálními državami na indickém pobřeží. Jako uznávaný lodivod se účastnil mnoha vojenských i_obchodních výprav. Tomás Rodriguez da Cunha [kúnja] se narodil v_portugalském městě Paredes roku 1598, sloužil v_portugalské armádě v_Indii. Oba požádali v_indickém městě Goa o_vstup k_bosým karmelitánům. Tomás složil sliby již v_sedmnácti letech, roku 1615, jako laický bratr a přijal jméno Redemptus od Kříže. Pierre přišel do kláštera o_dvacet let později, sliby složil roku 1636 a přijal jméno Dionýsius od Narození. Dne 24._srpna 1638 byl vysvěcen na kněze a hned v_září byl pro své navigační schopnosti, jazykové znalosti a dlouholeté vysoké postavení v_královském námořnictvu určen, aby doprovázel královy vyslance k_sultánovi na Sumatru. Spolu s_bratrem Redemptem i_celým poselstvem však byli záhy po připlutí uvězněni a násilím nuceni k_přijetí islámu. Pro věrnost Kristu byli v_Acehu [ačehu] 29._listopadu 1638 umučeni. Za blahoslavené je prohlásil Lev_XIII. roku 1900.

Společné texty o více mučednících.

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Z_knihy „Výstup na horu Karmel“ od svatého Jana od Kříže

(2V 7,5.7-9)

{p}

Kdo se opravdu zapírá, nese Kristův kříž

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.{fnr}1{/fnr}

Kéž by tu teď někdo dokázal vysvětlit, ukázat a dát zakusit, čím je tato rada, kterou nám zde dává náš Spasitel, že se máme popírat, aby duchovní lidé viděli, jak odlišný je způsob, jakým si mají na této cestě počínat, od toho, co si mnozí z_nich myslí! Někteří se domnívají, že stačí jakýkoli způsob ustranění a napravení se ve vnějších věcech; jiní se spokojí s_tím, že se trochu cvičí ve ctnostech, pěstují modlitbu a umrtvují se, ale nedospívají k_obnažení a chudobě nebo k_odcizení či k_duchovní čistotě, což všechno je jedno a radí nám to zde Pán. To proto, že stále ještě spíše krmí a zahrnují svou přirozenost útěchami a duchovními pocity, než aby ji obnažovali a popírali ji v_tom i_onom pro Boha.

Tím se duchovně stávají nepřáteli Kristova kříže,{fnr}2{/fnr} protože pravý duch hledá v_Bohu spíš nepříjemné než příjemné a víc se kloní k_utrpení než k_útěše, k_postrádání všech dober pro Boha než k_jejich vlastnění, k_vyprahlostem a sklíčenostem než k_sladkým sdílením; neboť ví, že toto je následování Krista a popření sebe samého, zatímco tamto je snad jen hledání sebe v_Bohu, a to je zcela v_rozporu s_láskou.

Jestliže se člověk rozhodne podvolit se a nést tento kříž, to znamená, když se opravdu rozhodne, že bude chtít, hledat a snášet ve všem námahu pro Boha, nalezne ve všem velkou úlevu a sladkost.

Neboť prospěch má člověk jen z_následování Krista, který je cesta, pravda a život a nikdo nepřichází k_Otci než skrze něho.{fnr}3{/fnr} Touto cestou je umírání naší přirozenosti.

{fn:1}{r}Mk 8,34-35{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 3,18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 16,24b.25b{/r}; {r}Jan 15,20{/r}

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. {*} Kdo svůj život pro mne ztratí, ten ho nalezne.

Když pronásledovali mne, budou i_vás pronásledovat. {*} Kdo svůj život pro mne ztratí, ten ho nalezne.

Ranní chvály

Ant. na Benediktus: Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně pronásledovat; radujte se a jásejte, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys dal blahoslaveným Dionýsiovi a Redemptovi milost v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět; stůj při nás v_naší slabosti, abychom tě svým životem vyznávali s_takovou statečností, s_jakou oni pro tebe neváhali zemřít.

Nešpory

Ant. na Magnifikat: Milovali Krista svým životem a stali se mu podobnými ve smrti; proto s_ním kralují navěky.

5. prosince

Bl. Bartoloměje Fantiho, kněze

Narodil se v_první polovině 15._století v_italské Mantově. V_té době papež Evžen_IV. zmírnil karmelitánskou řeholi (1432), což bratřím usnadnilo zapojení do pastorace i_do veřejného života. Mantovský konvent, do něhož Bartoloměj vstoupil, však od téhož papeže získal dovolení zachovávat větší přísnost (1442). Bratři mantovské reformy se záhy stali vyhledávanými zpovědníky pro nově vznikající kláštery sester. Bartoloměj byl vysvěcen na kněze a stal se členem mariánského bratrstva při mantovském kostele karmelitánů. Od roku 1460 až do své smrti sloužil bratrstvu jako představený a duchovní rádce; pro bratrstvo sepsal prostou řeholi a stanovy. Vynikal hlubokým vztahem k_Panně Marii a eucharistickou zbožností. Zemřel 5._prosince 1495, hned po smrti byl uctíván a vzýván jako přímluvce. Konvent byl roku 1783 zrušen, proto je dnes Bartolomějovo tělo uloženo v_mantovské katedrále v_kapli Panny Marie Korunované. Za blahoslaveného jej prohlásil v_roce 1909 papež Pius_X. (někdejší mantovský biskup a apoštol úcty k_Eucharistii).

Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

DRUHÉ ČTENÍ

Z_encykliky „Mysterium fidei“ papeže Pavla VI.

(Čl. 39; 40; 56-58, 67-70)

Předně je Kristus přítomen ve své církvi, když církev jeho jménem přináší mešní oběť a když uděluje svátosti.

Ale zcela zvláštním způsobem je Kristus v_církvi přítomen ve svátosti Eucharistie, která je mezi ostatními svátostmi vřelejší co do zbožnosti, krásnější co do pojmu a světější v_tom, co obsahuje.{fnr}1{/fnr} Vždyť je v_ní přítomen sám Kristus a je „dokonaným naplněním duchovního života a cílem, k_němuž směřují všechny svátosti“.{fnr}2{/fnr}

Tato přítomnost se nazývá „skutečná“ ne výlučně, jako by ostatní způsoby přítomnosti Krista v_církvi „skutečné“ nebyly, spíše jde o_přítomnost „par excellence“, protože je podstatná: tímto způsobem je v_úplnosti přítomen celý Kristus, Bůh a člověk.{fnr}3{/fnr}

Katolická církev víru v_přítomnost Kristova Těla a Krve v_Eucharistii vždy dosvědčovala nejen učením, ale i_životem, když ve všech dobách uctívala tuto svátost úctou klanění, příslušející pouze Bohu.

Tuto bohopoctu vzdávala a vzdává katolická církev svátosti Eucharistie nejen během mše svaté, nýbrž i_mimo její slavení tím, že se svrchovanou pečlivostí uchovává proměněné hostie, vystavuje je k_slavnostnímu uctívání věřícími a nosí je v_průvodech za radostné účasti početného lidu.

O_této úctě svědčí vícero starobylých církevních dokumentů. Pastýři církve vždy vedli věřící k_tomu, aby Eucharistii, kterou mají u_sebe doma, uchovávali s_pozornou úctou.

Je žádoucí, aby se co nejvíce věřících činně účastnilo mešní oběti každý den. Aby se čistě a svatě občerstvovali svatým přijímáním a aby za tak nesmírný dar náležitě děkovali.

Ať také během dne nezapomínají na návštěvu Nejsvětější Svátosti. Ta ať je v_chrámech uchovávána s_co největší úctou, podle liturgických předpisů, na předním místě. Návštěva Nejsvětější Svátosti je důkazem vděčnosti, projevem lásky i_povinné úcty zde přítomnému Kristu Pánu.

Eucharistie propůjčuje křesťanskému lidu neocenitelnou důstojnost. Vždyť nejen tehdy, když je přinášena mešní oběť a svátost rozdílena věřícím, ale i_poté, když mešní oběť a svaté přijímání již skončily, a Eucharistie je uchovávána v_kostelích a oratořích, je Kristus opravdu Emanuel, to je „Bůh s_námi“. Vždyť dnem i_nocí je uprostřed nás a přebývá mezi námi, plný milosti a pravdy:{fnr}4{/fnr} On nás učí správnému jednání a živí v_nás ctnosti; zarmoucené těší a slabé posiluje a všechny, kdo k_němu přicházejí, volá k_následování, aby se podle jeho příkladu učili být tiší a pokorní srdcem a nehledali sebe, ale Boha. Každý, kdo zbožně uctívá Eucharistii a snaží se pohotově a velkodušně milovat Krista, který nás miluje nekonečně, zakusí a přímo pochopí – s_velkým vnitřním potěšením a užitkem – jakou cenu má život skrytý s_Kristem v_Bohu{fnr}5{/fnr} a jakou hodnotu má rozmluva s_Kristem. Neboť zde na zemi není nic blaženějšího a na cestě svatosti nic účinnějšího.

Nadto se Eucharistie uchovává v_kostelích a oratořích jako duchovní střed řeholních komunit a farních společenství, ano, i_celé církve a celého lidstva, neboť pod rouškou svátostných způsob obsahuje Krista – neviditelnou Hlavu církve, Vykupitele světa, střed všech srdcí, skrze něhož povstalo všechno, i_my.{fnr}6{/fnr}

A tak úcta k_Eucharistii velmi povzbuzuje k_pěstování lásky „sociální“,{fnr}7{/fnr} takže společnému dobru dáváme přednost před soukromým, bereme za své záležitosti svého společenství, farnosti i_celé církve a lásku rozprostíráme nad celým světem, protože poznáváme, že všude jsou údy Kristovy.

{fn:1}Aegidius Římský, Theoremata o Těle Kristově 50.{/fn} {fn:2}Sv. Tomáš Akv.: Summa theol. III, ot. 73, čl. 3c.{/fn} {fn:3}Srov. trident. koncil, Dekret o Nejsv. Eucharistii, hl. 3, viz i KKC 1374.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Kol 3,3{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 8,6{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. Sv. Augustin: De genesi ad litt. XI.15.20, PL 34,437.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 6,55-57{/r}

Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, ten zůstává ve mně a já v_něm. {*} Ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.

Mé Tělo je skutečný pokrm a má Krev je skutečný nápoj. {*} Ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys učinil blahoslaveného Bartoloměje apoštolem živé úcty k_Eucharistii a oddané lásky k_Panně Marii; dej, ať i_my zde nacházíme plnost duchovního bohatství. Prosíme o_to

14. prosince

Sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve

svátek

Juan de Yepes se narodil v_chudé rodině ve španělském Fontiveros roku 1542. V_jednadvaceti letech vstoupil do nově založeného karmelitánského kláštera v_Medině del Campo. O_rok později složil řeholní sliby a získal od představených povolení zachovávat nezmírněnou „prvotní řeholi“, přesto z_touhy po přísnějším způsobu života zvažoval během studií v_Salamance přestup ke kartuziánům. V_létě roku 1567 byl vysvěcen na kněze a poprvé se setkal s_Terezií z_Avily, která ho získala pro myšlenku řádové reformy. V_roce 1568 založil první klášter reformovaných karmelitánů v_Duruelu a přijal řeholní jméno Jan od Kříže. Reformu provázelo mnoho vzájemného nepochopení, pro něž odpůrci reformy uvrhli Jana v_roce 1577 do klášterního vězení v_Toledu, kde strávil devět měsíců. Roku 1581 došlo k_vytvoření samostatné provincie bosých. Jan zde zastával mnoho funkcí, byl vyhledávaným zpovědníkem, duchovním vůdcem a exorcistou. Jeho spisy patří k_vrcholným dílům křesťanské mystiky. Zemřel 14._prosince roku 1591 v_Ubedě, vážně odmítán mnohými spolubratry. Blahořečen byl roku 1675, roku 1726 byl prohlášen za svatého a roku 1926 za učitele církve.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on je jediné Slovo Otcovo.

Modlitba se čtením

HYMNUS

(nápěv č. 8)

Kam skryl ses, Milovaný?

Jak by můj žal po tobě nevzdychal?

Prchls jak jelen strání,

raněnou jsi mě zanechal;

volala jsem tě, tys pryč pospíchal.

Když jsi mi srdce ranil,

proč nechal jsi je takto poraněné?

Místo abys je chránil,

nechals je opuštěné,

aniž sis vzal, co bylo uloupené.

Kéž přede mnou bys stál,

zabil mě krásou, nad niž není větší;

hle, milostný můj žal,

který se nevyléčí

nežli tvou přítomností, jež vše předčí.

Tvé oči půvab vryly

do mě, když do mých se tak zahleděly,

proto si zasloužily

tvou lásku, proto směly

zbožňovat to, co v_tobě uviděly.

Nebo:

(nápěv č. 23)

Dnes s_Janem děkujme za den,

v_němž Pána smrtí oslavil,

kříž nesl vtisknut v_těle svém

a duchem na něj přibit byl.

Potupy, pohrdání, hlad,

žalář a rány, trýznění

jej vedly si od Boha přát

vždy větší kříže na zemi.

Jen jednu radost chtěl vždy mít,

tu vkládat denně na oltář:

své rány s_Kristem rozdělit

a v_srdci nosit jeho Tvář.

Kéž pomáhá nám vytrvat,

žít v_obnaženém čekání,

v_temnotě vděčně milovat

noc krásnější než svítání.

Trojice, studno spasení,

kéž každý duch tě velebí!

Tajemstvím kříže uzdrav nás

a přiveď k_slávě na nebi!

ŽALMY

Ant. 1 Bůh nás předurčil, abychom byli ve shodě s_obrazem jeho Syna.

Žalm 16 (15)

Ant. 2 Rozhodl jsem se, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.

Žalm 34 (33), I (2-11)

Ant. 3 Pro mě je život Kristus a smrt je pro mě zisk.

Žalm 34 (33), II (12-23)

U_tebe, Hospodine, je pramen života.

V_tvé záři vidíme světlo.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}1,12-29{/r}

{p}

Převedl nás do království svého milovaného Syna

Budete radostně děkovat Otci, že vás uschopnil k_účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z_moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V_něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.

On je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V_něm bylo stvořeno všechno na nebi i_na zemi, svět viditelný i_neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v_něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z_mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v_něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

I_vy jste byli kdysi odcizeni Bohu a s_ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on i_s_vámi obnovil dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo vydané na smrt. To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní. Jen musíte vytrvat ve víře, opřeni o_pevné základy, a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, kterou vám přineslo evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem.

Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z_toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s_Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v_tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O_něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s_veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s_Kristem. O_to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k_tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 17,5{/r}; {r}Žid 1,1-2{/r}

To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení. {*} Toho poslouchejte!

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v_minulosti k_našim předkům skrze proroky. V_této poslední době však promluvil k_nám skrze svého Syna. {*} Toho poslouchejte.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Duchovní píseň“ svatého Jana od Kříže

(Red. B, 37,4; 36,13)

{p}

Sestoupit do hlubin Kristových… vejít do plnosti kříže

Přestože svatí učitelé odhalili mnoho tajemství a podivuhodných Božích činů a zbožné duše je – nakolik to náš stav umožňuje – pochopily, přesto zůstává mnohem větší část, kterou je ještě třeba vynést na světlo a teprve pochopit.

A tak je třeba sestoupit do hlubin Kristových a jako ve velmi bohaté štole tam dolovat, neboť tam jsou uloženy hojné a drahocenné poklady. I_když budeš dolovat sebehlouběji, nikdy nedojdeš na konec a nepronikneš všechno; naopak, na všech stranách, v_každé štole nalezneš nové žíly s_novým bohatstvím.

Proto také říká o_Kristu apoštol Pavel: V_něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.{fnr}1{/fnr} Žádný člověk ovšem do nich nemůže vstoupit ani je proniknout, jestliže, jak jsme řekli, neprojde nejprve přes množství vnitřního i_vnějšího utrpení. Protože dokonce ani tam, kam lze do těchto Kristových tajemství v_tomto životě dospět, toho není možné dosáhnout bez mnohého utrpení a bez mnoha intelektuálních a smyslových milostí, jimž předcházelo mnohé duchovní cvičení. Všechny tyto milosti jsou však nižší než moudrost Kristových tajemství, protože všechny jsou jen dispozice k_tomu, aby se k_ní došlo. A toto poznání představuje absolutně nejvyšší moudrost, jíž lze v_tomto životě dosáhnout.

Kéž by bylo možné dát plně pochopit, že je zcela nemožné dojít do plnosti a moudrosti bohatství Božích, která jsou velmi rozmanitá, jinak než tím, že se vstoupí do plnosti rozmanitého utrpení a duše se vzdá své útěchy a svých tužeb. A tak duše, která doopravdy touží po Boží moudrosti, nejprve upřímně touží vejít do plnosti kříže. Právě proto napomínal svatý Pavel křesťany z_Efesu, aby v_soužení neochabovali,{fnr}2{/fnr} byli silní a aby, zakořeněni a upevněni v_lásce, byli schopni pochopit se všemi svatými celou tu šířku a délku, výšku i_hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání, a tak se nechali naplňovat plností Boží.{fnr}3{/fnr}

Jedinou branou – a je to brána úzká –, jíž můžeme do tohoto bohatství Boží moudrosti vejít, je kříž. A tak ačkoli velmi mnoho lidí prahne po slastech, ke kterým je možné se touto branou dostat, jen málokdo touží skutečně do ní vstoupit.

{fn:1}{r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 3,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 3,17-19{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 2,9-10{/r}

Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a člověk nikdy ani nepomyslil na to, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Nebo:

Ze spisu „Duchovní píseň“ svatého Jana od Kříže

(Red. B, 5,1.4)

{p}

Stopy Boží krásy ve stvoření

Stvoření, jak říká svatý Augustin, samo o_sobě vydává svědectví o_Boží velikosti a vznešenosti. Bůh, který stvořil všechny věci s_neobyčejnou snadností a v_krátké době, v_nich zanechal jakoby stopu toho, čím je On. Nejen tím, že jim dal bytí z_ničeho, ale i_tím, že věci stvořené obdařil nesčetnými půvaby a schopnostmi a zkrášlil je obdivuhodným řádem, kde jedny dokonale závisí na druhých. A všechno to učinil svou Moudrostí, kterou všechno stvořil. A touto Moudrostí je Slovo, jeho Jednorozený Syn.

Jak říká svatý Pavel, Syn Boží je odlesk jeho slávy a výrazná podoba jeho podstaty.{fnr}1{/fnr} Je tedy třeba vědět, že skrze tuto podobu svého Syna Bůh pohleděl na všechny věci, a tak jim dal přirozené bytí. Přitom je obdařil mnoha přirozenými půvaby a dary a učinil je naprosto dokonalými, jak to v_knize Genesis říká těmito slovy: Bůh viděl všechno, co učinil, a bylo to velmi dobré.{fnr}2{/fnr} To, že je viděl jako velmi dobré, znamenalo, že je učinil velmi dobrým skrze Slovo, svého Syna.

A tím, že na ně pohleděl, jim dal nejen přirozené bytí a půvaby, jak jsme si řekli, ale touto podobou svého Syna je zanechal oděné v_krásu tím, že jim udělil bytí nadpřirozené. To bylo tehdy, když se stal člověkem a tak člověka povznesl ke kráse Boží, a skrze něj také všechno stvoření, neboť v_člověku se spojil s_přirozeností všeho tvorstva.

Proto řekl sám Syn Boží: Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechno k_sobě.{fnr}3{/fnr} A tak v_tomto vyvýšení, jímž bylo vtělení jeho Syna a sláva jeho vzkříšení podle těla, zkrášlil Otec tvorstvo nejen zčásti, ale můžeme říci, že je celé zanechal oděné v_krásu a důstojnost.

{fn:1}{r}Žid 1,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gn 1,31{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 12,32{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Duchovní píseň, sloky 4 a 5

Ó_lesy a houštiny, vysázené rukou Milovaného! Ó_louko, zelení a květy posetá! {*} Zkrášlil vás pohledem a svou pouhou podobou vás oděl svou krásou.

Tisíce půvabů rozesel, prošel chvatně těmito háji. {*} Zkrášlil vás pohledem a svou pouhou podobou vás oděl svou krásou.

Ant. Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, na horu, na níž zatoužil sídlit On sám; na této hoře přebývá jen čest a sláva Boží.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jn}12,35-36a.44b-50{/r}

{p}

Verte v_svetlo, aby ste boli synmi svetla

{v}35{/v}Ježíš jim řekl: „Už jen krátký čas je mezi vámi světlo. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. {v}36a{/v}Dokud máte světlo, věřte v_to světlo, abyste byli syny světla.“ {v}44b{/v}„Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v_toho, který mě poslal; {v}45{/v}a kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. {v}46{/v}Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v_temnotě. {v}47{/v}Kdo moje slova poslouchá, ale nezachovává, toho já nesoudím; vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil. {v}48{/v}Kdo mnou pohrdá a moje slova nepřijímá, má svého soudce: to slovo, které jsem hlásal, bude ho soudit v_poslední den. {v}49{/v}Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat.

{v}50{/v}A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi to pověděl Otec.“

Ranní chvály

HYMNUS

(nápěv č. 24)

Duše má je odpoutána

od všech věcí stvořených

i_od vlastních tužeb svých

spoléhajíc jen na Pána,

s_nímž chce životem jít sama.

Proto spěchám ujistit,

radosti pln, všechny tvory,

že má duše může žít

s_oporou i_bez opory.

Třeba trpím temnotami

v_životě svém smrtelném,

není stav ten pro mě zlem,

neboť i_bez světla dá mi

žíti nebes vidinami.

A tak v_žití takovém,

třeba temnota ho kryje,

duše, ač je zajatcem,

bez světla líp ve tmě žije.

Vím, co umí láska pravá

od té doby, co ji znám.

Ať se zle či dobře mám,

tutéž chuť vždy všemu dává,

duši měníc v_sebe sama.

V_tom plameni omamném,

jenž v_mé hrudi víc a více

proměnil mě v_žáru svém,

beze zbytku stravuji se.

Ant. 1 Opravdu, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, Spasitel.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Všecko je vaše; vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

Ant. 3 S_vděčností zpívejte Pánu z_celého srdce duchovní písně.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 3,17-18{/r}

Pán je duch, a kde je duch Páně, tam je svoboda. My všichni s_nezakrytou tváří odrážíme jako v_zrcadle velebnost Páně, a tak se přetváříme stále víc a víc k_zářivé podobě, jakou má on. Působí to duch Páně.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

{r}Iz 58,10-11{/r}

Tvé světlo zazáří v_temnotách, {*} tvá noc jako den se rozjasní.

Hospodin naplní tvou duši světlem, {*}

tvá noc jako den se rozjasní.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Tvé světlo zazáří v_temnotách, {*} tvá noc jako den se rozjasní.

Ant. na Benediktus: Dokud máte světlo, věřte v_to světlo, abyste byli syny světla.

PROSBY

Ježíš Kristus, Hlava a Ženich církve, nás dnes naplňuje radostí ze svátku svého služebníka Jana od Kříže. Volejme společně k_Pánu:

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Jediné Slovo Otce, vyslovené ve věčném mlčení, tebe přijalo lůno Panny, když přišla plnost času,

učiň, ať dnes v_hloubi srdce slyšíme tvá slova a skutky je zachováváme.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Moci a Moudrosti Boží, svým vtělením a křížem jsi nám odhalil přemíru své lásky,

daruj těm, kdo byli vykoupeni tvou krví, svou důvěrnou blízkost.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Dokonalý Obraze Boží, v_tobě nám byla zjevena a darována všechna tajemství věčné lásky,

veď nás v_síle Ducha do svého nepřístupného světla.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Radosti věčného Otce, v_tobě Bůh ke každému člověku obrátil svou dobrotivou tvář,

přetvářej nás do plnosti Otcovy, do jeho dokonalosti i_milosrdenství.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Prvorozený ze všeho tvorstva, v_tobě Bůh všechno stvořil i_obnovil,

dej nám, ať skrze svět viditelný vnímáme a vyznáváme tvou neviditelnou krásu.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys dal svatému Janu od Kříže velkou lásku k_Ukřižovanému Kristu a milost zříkat se sebe a přilnout k_tobě; dej, ať ho v_tom následujeme a spolu s_ním dosáhneme patření na tvou slávu.

Modlitba uprostřed dne

HYMNUS

(nápěv č. 25)

Na počátku bylo Slovo,

jež se z_Boha zrodilo.

Nekonečnou blažeností,

sebe z_něho sytilo.

A tak všechno štěstí Syna

Otcovu se rovnalo

a to, které poznal Otec,

v_Synu se mu dostalo.

Jak milence s_milujícím

navzájem je spojilo

pouto lásky, které oba

tímtéž Duchem sílilo.

Jedna láska všechny mění

v_milence jen jednoho,

milenec je milující,

jeden žije z_druhého.

Nebo:

(nápěv č. 25)

Vzpomínáš-li na mé hříchy,

ať vůle tvá se stane.

I_v_zajetí vlastní pýchy

kéž poznávám Tě, Pane.

Jestli čekáš na mé činy,

pak vykonej je ve mně.

Strasti, které sám chceš, přijmi,

v_nich přebývej tajemně.

Proč prodléváš, proč otálíš?

Můj groš si vezmi, chceš-li…

Oheň lásky, v_níž vše spálíš,

do mých ran, Pane, sešli.

Ve slávě své rád se skrývám,

má nebesa jsou, země.

Drobty se víc nezabývám_–

jsem v_Tobě a Ty ve mně.

Dopoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 4,23-24{/r}

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

Stvoř mi čisté srdce, Bože,

obnov ve mně ducha vytrvalosti.

V poledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 5,1-2{/r}

Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v_pokoji s_Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k_této milosti a pevně v_ní stojíme. Naše chlouba je také v_tom, že máme naději dosáhnout slávy u_Boha.

Žiji ve víře v_Božího Syna,

on mě miloval a za mě se obětoval.

Odpoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,24-25{/r}

Naše spása je zatím pouze předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v_to mohl doufat? Ale doufáme-li v_něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s_vytrvalostí.

Dobrotivý je Hospodin k_těm, kdo v_něho doufají,

k_duši, která ho hledá.

Nešpory

HYMNUS

(nápěv č. 11)

V_temnotě víry v_objetí čistém

uprostřed noci potkal se s_Kristem

na vrchu hory proměnění,

na vrchu hory proměnění.

Plameni živý, co v_srdci plane,

světlem svým doveď kroky mé, Pane,

k_setkání s_tebou bez loučení,

k_setkání s_tebou bez loučení.

Svobodu ducha, jež nezná hranic,

tvé všechno nesmím vyměnit za nic.

Vyzpívat krásu tvou věčnou chci,

vyzpívat krásu tvou věčnou chci.

Nebo:

Nikdy srdce ušlechtilé

zastavit se nedá již

tam, kde lze jít dál a výš,

nýbrž překoná ty chvíle,

nepoddá se ochablosti,

výš chce s_vírou vystoupit

a chce cosi okusit,

co nalézt je velké štěstí.

Takto zamilován kdo je,

ať řekne, jej vyzývám,

že se nepodobá tam

nic tomu, co stvořeno je;

bez tvaru a tělesnosti,

bez podpěry může být

cosi, co lze okusit,

co nalézt je velké štěstí.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh nás miloval svou velikou láskou a přivedl nás k_životu zároveň s_Kristem.

Žalm 15 (14)

Ant. 2 My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k_nám, a uvěřili jsme v_ni.

Žalm {r:Ž}112{/r} (111)

{v}1{/v}Blaze muži, který se bojí Hospodina,{x}

který má velkou zálibu v_jeho přikázáních.

{v}2{/v}Mocné bude na zemi jeho potomstvo,{x}

pokolení řádných lidí bude požehnáno.

{v}3{/v}Hojnost a bohatství budou v_jeho domě{x}

a jeho štědrost potrvá navždy.

{v}4{/v}Září v_temnotách jako světlo řádným lidem,{x}

je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.

{v}5{/v}Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,{x}

stará se o_své věci podle práva.

{v}6{/v}Neboť navěky nezakolísá,{x}

ve věčné paměti bude spravedlivý.

{v}7{/v}Nemusí se obávat zlé zprávy,{x}

jeho srdce je pevné, důvěřuje v_Hospodina.

{v}8{/v}Jeho srdce je zmužilé, nebojí se,{x}

dokud neuzří své protivníky ve zmatku.

{v}9{/v}Rozděluje, dává chudým,{+}

jeho štědrost potrvá navždy,{x}

jeho moc poroste v_slávě.

Ant. 3 Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Kantikum

{r}Ef 1,3-10{/r}

{v}3{/v}Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,{x}

on nás zahrnul z_nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s_Kristem.

{v}4{/v}Vždyť v_něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa,{x}

abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v_lásce;

{v}5{/v}ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil,{x}

abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.

{v}6{/v}To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti,{x}

neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu.

{v}7{/v}V_něm máme vykoupení skrze jeho krev,{x}

odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost,

{v}8{/v}kterou nám tak bohatě projevil{x}

s_veškerou moudrostí a prozíravostí:

{v}9{/v}seznámil nás totiž s_tajemstvím své vůle,{+}

jak se mu to líbilo{x}

a jak si to napřed sám u_sebe ustanovil,

{v}10{/v}až se naplní čas pro dílo spásy:{x}

že sjednotí v_Kristu vše, co je na nebi i_na zemi.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 13,8-10.12-13; 14,1a{/r}

Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Nyní vidíme jen jako v_zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v_tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z_nich je láska. Usilujte o_to, abyste měli lásku.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Silná jako smrt je láska, {*} výheň její je výheň ohně, plamen Hospodinův.

Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? {*}

Výheň její je výheň ohně, plamen Hospodinův.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Silná jako smrt je láska, {*} výheň její je výheň ohně, plamen Hospodinův.

Ant. na Magnifikat: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i_ti, které jsi mi dal; aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v_nich a abych byl i_já v_nich.

PROSBY

Oslavujme Boha, našeho Otce, vždyť ve svém jediném Synu nám daroval všechno: nebesa i_zemi, spravedlivé i_hříšníky, anděly i_Matku Boží. Proto se s_důvěrou modleme:

Na přímluvu svatého Jana, vyslyš nás, Pane.

Daruj své církvi živou víru,

aby byli všichni lidé přivedeni k_důvěrnému společenství s_tebou.

Na přímluvu svatého Jana, vyslyš nás, Pane.

Dej naději každému, kdo tě s_touhou hledá,

aby nebyli zklamáni ti, kteří doufají v_tebe.

Na přímluvu svatého Jana, vyslyš nás, Pane.

Vlož do našich srdcí svou lásku,

abychom i_my mohli přinášet lásku tam, kde není.

Na přímluvu svatého Jana, vyslyš nás, Pane.

Připodobni nás Panně Marii, Matce rodiny Karmelu,

abychom byli ve všem otevřeni vanutí Ducha Svatého.

Na přímluvu svatého Jana, vyslyš nás, Pane.

Očisti naše zemřelé bratry a sestry od každé viny,

aby ti s_tvými svatými navěky zpívali píseň novou.

Na přímluvu svatého Jana, vyslyš nás, Pane.

Otče náš.