LITURGIE HODIN

Vlastní texty Řádu bosých karmelitánů (bratři) (OCD)

25. května

Sv. Marie Magdalény de’Pazzi, panny

Památka

Narodila se roku 1566 ve Florencii. Tam vstoupila do kláštera karmelitek (1582) a v_roce 1584 složila slavné sliby. Její život je protkán extázemi a mnoha mystickými dary. Bývá nazývána „světicí Ducha Svatého“, kterého přijala v_mnoha podobách. Prošla mnoha bolestnými zkouškami a velkým utrpením. V_době reformace a tridentského koncilu jí bylo Pánem svěřeno dílo obnovy církve a řeholního života. Zemřela ve Florencii 25. května 1607 a roku 1669 byla prohlášena za svatou.
Společné texty o pannách.

MODLITBA

Bože, ty miluješ čistotu a svatou Marii Magdalénu, která hořela vroucí láskou k_tobě, jsi zahrnul mimořádnými dary své milosti; v_den její památky dopřej i_nám, abychom mohli následovat příklad její čistoty a lásky.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Marie Magdaléno, slyš,

ozdobo církve, světice,

co získalas, to neztratíš,

vždyť tys dosáhla nejvíce.

Vyznamenal tě manželstvím

ten, který slovem stvořil svět,

ten, jenž vše může nazvat svým

a při životě udržet.

Tvou věrnou lásku odměnil

snoubenec snubním prstenem,

láskyplný a štědrý byl,

už navždy patříš jemu jen.

Znakem kříže tě požehnal

snoubenec krví zalitý,

za oběť lásky tebe vzal

a jeho slávu máš i_ty.

Víš, čeho je nám potřebí,

nauč nás také láskou plát,

ať smíme s_tebou na nebi

Kristovu lásku opěvat.

Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de’Pazzi

(LH II., pp. 1533-1534, o III., pp. 1256-1257)

{p}

Přijď, Duchu Svatý

Opravdu jsi obdivuhodné, Boží Slovo, když umožňuješ, že Duch Svatý tě vlévá do duše takovým způsobem, že se duše stává jedno s_Bohem, Boha poznává a kromě něj v_ničem nenachází zalíbení.

A Duch Svatý přichází do duše označený pečetí Slova, to je pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev ho dokonce pobádá k_tomu, aby přišel, i když i Duch sám je činný a touží přijít.

Tento vanoucí Duch je sám v_sobě soupodstatným s_Otcem i Slovem, vychází z_bytnosti Otce a lásky Slova, vstupuje do duše jako tryskající pramen a ta se do něho noří. Jako když se dvě řeky slévají tak, že menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí i tento božský Duch, když vstupuje do duše, aby se s_ní spojil. Je však třeba, aby duše, která je o mnoho menší, ztratila své jméno a přenechala ho Duchu; učiní to, jestliže se mu otevře natolik, že se s_ním stane jedno.

A tento Duch, rozdavatel bohatství uložených v_lůně Otcově a strážce úradků, vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s_takovou jemností, že nebývá ani pozorován a jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.

Mocně i_lehce proudí Duch do všech míst, která jsou ochotna a připravena ho přijmout. Rozeznávají ho všichni, ať se projevuje bohatou řečí nebo nejhlubším mlčením. Nehybný, ale i sám pohyb, silou lásky všechno proniká. Ty nezůstáváš, Svatý Duchu, v_nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece ustavičně prodléváš v_Otci i ve Slově i v_sobě samém, ale zároveň i v_každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stal ses pro stvoření nepostradatelným, stejně jako se pro krev, již prolilo z_nesmírné lásky ke svému stvoření, stalo nepostradatelné jednorozené Boží Slovo. Spočíváš na všech tvorech, kteří se disponují, aby mohli v_čistotě účastí na tvých darech dosáhnout skutečné podobnosti s_tebou. Spočíváš na těch, kteří byli pokropeni Beránkovou krví, nechávají v_sobě Boží Slovo působit a připravují ti v_sobě důstojný příbytek.

Přijď, Duchu Svatý! Ať přijde jednota Otce a láska Syna. Ty, Duchu pravdy, jsi odměna svatých, občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v_temnotách, ty jsi bohatství všech chudých, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech poutníků. Ty jsi ten, v_němž jsou obsaženy všechny poklady.{fnr}1{/fnr} Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že se Slovo stalo tělem. Přijď a svou milostí v_nás učiň to, cos v_Marii učinil skrze milost a přirozenost! Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni každého dobra a cíli vší čistoty! Přijď, Duchu Svatý, a strav v_nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v_tobě.

{fn:1}Srov. {r}Kol 2,3{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 2,9-10{/r}

Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Aleluja.

Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. {*} Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Aleluja.

Ranní chvály

HYMNUS

Ty, v_jejímž nitru píseň zní

láskyplná a svatební,

z_nebeských sídel pohleď k_nám,

jak je dnes Karmel rozjásán.

Z_toho, co nabízel ti svět,

nic nechtěla jsi obdržet,

volilas úděl nejvyšší,

strmý svah cesty k_Ježíši.

Tvým životem se Kristus stal,

tvou bytost láskou upoutal,

do srdce ti své jméno vryl,

tvé srdce se svým vyměnil.

Svatý Duch dopřál častokrát

tvé mysli v_ohni lásky plát,

v_extázi mnohdy vedl nás

ke skrytým tajemstvím tvůj hlas.

Buď sláva svaté Trojici,

jež vedla hlas tvůj učící,

tvá láska, jež tak vlídná je,

kéž pomáhá nám do ráje.

Ant. na Benediktus:Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Flp 3,8ab.10-11{/r}

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Chci poznat jej i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v_tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z_mrtvých.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Mé srdce k_tobě mluví, {*}

hledám tvou tvář.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

V_době velikonoční:

Slyš, Hospodine, můj hlas, hledám tvou tvář. {*} Aleluja, aleluja.

Slyš, Hospodine, můj hlas, hledám tvou tvář. {*} Aleluja, aleluja.

Mé srdce k_tobě mluví. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Slyš, Hospodine, můj hlas, hledám tvou tvář. {*} Aleluja, aleluja.

PROSBY

Otec a Syn neustále prožívají radost lásky v_Duchu Svatém. Milostí máme účast na jejich životě, a proto volejme:

Děkujeme ti, že jsi nás vyvolil k_chvále své slávy.

Kriste, věčné Slovo, ty jsi svým příchodem naplnil celý svět radostí,

skrze svou milost naplňuj radostí i_naše srdce.

Děkujeme ti, že jsi nás vyvolil k_chvále své slávy.

Kriste, ty se mocí své krve, prolité na kříži, za nás stále přimlouváš u_svého Otce,

přiveď nás čisté a bez poskvrny do lůna Nejsvětější Trojice.

Děkujeme ti, že jsi nás vyvolil k_chvále své slávy.

Kriste, tys nám spolu s_Otcem dal Ducha Svatého, původce a zdroj veškeré lásky,

dej, ať v_nás tvůj Duch stráví vše, co nám brání stravovat se v tobě.

Děkujeme ti, že jsi nás vyvolil k_chvále své slávy.

Kriste, z_tvého probodeného boku na kříži se zrodila církev,

očišťuj ji a dej jí účast na slávě svaté Trojice.

Děkujeme ti, že jsi nás vyvolil k_chvále své slávy.

Kriste, svým vtělením jsi obnovil naše smrtelné tělo,

pozvedni ho již nyní k_plnosti nového života.

Děkujeme ti, že jsi nás vyvolil k_chvále své slávy.

Nešpory

HYMNUS

Svatý Duch dary ověnčil tvé čelo,

s_Kristem tě pojí stigmat svaté rány,

tvé srdce čistou lásku obdrželo

Marie Panny.

K_moudrosti kříže přiveď svět náš znova,

v_člověku utvoř srdce čisté, nové,

které je živo z_těla Ježíšova

a z_jeho krve.

Kristův lid nauč, ať vždy k_Bohu kráčí

v_plnosti pravdy, čistotě a kráse,

Ty, Magdaleno, jež toužilas v_pláči

po věčné spáse.

Sesterskou láskou hleď nás vždycky vésti,

kláštery naše ať svatost vydají,

hojnými plody ať bohatě září

jako ty v_ráji.

Svatou Trojici chvalme bez ustání,

tak jako tys ji chválívala, panno,

ať je nám po cestě, na níž nás chrání,

též nebe dáno.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 3,8-11{/r}

Kdo nemá manželku, stará se o_věci Páně, jak by se líbil Pánu. A žena nevdaná a panna se stará o_věci Páně, aby byla svatá na těle i_na duši.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Otec našeho Pána Ježíše Krista {*} ať nám dá poznat Kristovu lásku.

Otec našeho Pána Ježíše Krista {*} ať nám dá poznat Kristovu lásku.

Abychom dosáhli plné míry Božích darů, {*}

ať nám dá poznat Kristovu lásku.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Otec našeho Pána Ježíše Krista {*} ať nám dá poznat Kristovu lásku.

V_době velikonoční:

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Otec našeho Pána Ježíše Krista ať nám dá poznat Kristovu lásku. {*} Aleluja, aleluja.

Otec našeho Pána Ježíše Krista ať nám dá poznat Kristovu lásku. {*} Aleluja, aleluja.

Abychom dosáhli plné míry Božích darů. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Otec našeho Pána Ježíše Krista ať nám dá poznat Kristovu lásku. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Magnifikat:Uvedu tě na poušť a budu mluvit k_tvému srdci; zasnoubím se s_tebou navěky, zasnoubím se s_tebou slitováním a věrností. A tak poznáš Hospodina. Aleluja.

PROSBY

Prosme Pána, aby nám na přímluvu svaté Marie Magdalény seslal Ducha lásky a inspiroval nás k_ochotné službě bližním. Volejme společně:

Pane, naplň nás svým Svatým Duchem.

Kriste Spasiteli, dej, ať tvůj Duch vede církev k_plné jednotě,

aby všichni lidé poznali Otce, zdroj všeho života.

Pane, naplň nás svým Svatým Duchem.

Kriste Spasiteli, ať jsou tvoji kněží pravými svědky evangelia,

abys skrze ně osvěcoval všechny lidi a shromáždil je nakonec ve svém ovčinci.

Pane, naplň nás svým Svatým Duchem.

Kriste Spasiteli, dej, ať celá rodina Karmelu žije opravdovým bratrským životem

a vydává světu evangelijní svědectví.

Pane, naplň nás svým Svatým Duchem.

Kriste Spasiteli, dej, ať v_těch, kdo mají účast na tvé hostině,

roste láska ke všem lidem.

Pane, naplň nás svým Svatým Duchem.

Kriste Spasiteli, ty jsi sestoupil do pekel a otevřel jejich brány,

přijmi naše zemřelé bratry a sestry do svého království.

Pane, naplň nás svým Svatým Duchem.

7. června

Bl. Anny od sv. Bartoloměje, panny

Památka

Anna Garcia se narodila ve vesnici Almendral v_Kastilii v_roce 1549 a vstoupila do prvního reformovaného kláštera v_Avile. Přijala hábit laické sestry od samotné sv. Terezie, ta ji pak brala na všechna svá zakládání, kde jí Anna dělala společnici i ošetřovatelku. V_Alba de Tormes Terezie umřela v_její náruči. Od roku 1604 se Anna stala zakladatelkou bosých Karmelů ve Francii a Belgii. Zemřela v_roce 1626 v_Antverpách. Za blahoslavenou byla prohlášena roku 1917.
Společné texty o pannách nebo svatých ženách (řeholnicích).

MODLITBA

Bože, slávo ponížených, ty jsi nám v_blahoslavené Anně od svatého Bartoloměje dal příklad výjimečné lásky a trpělivosti; na její přímluvu tě prosíme, abychom následovali Krista a milovali tě ve svých bratřích a sestrách, a tak se stávali podobnými tvému Srdci. Prosíme o_to

Modlitba se čtením

Z_Rozjímání blahoslavené Anny od sv. Bartoloměje o_utrpení Páně

(Z_autobiografického rukopisu, klášter svaté Terezie od Ježíše v_Madridu)

{p}

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem

Svatý Bernard říká, že opravdu pokorný člověk se pozná podle mlčení, které zachovává v_protivenstvích. A tak, jestliže je známkou velké ctnosti mlčet, když nás kárají, že jsme udělali něco špatného, více dokonalé je mlčet, když námi pohrdají a nespravedlivě je nám přičítána vina. A ještě mnohem dokonalejší je, když toužíme po tom, aby nás tupili a pokládali nás za hlupáky, a přitom zároveň ze srdce milujeme ty, kteří s_námi takto jednají. Tak následujeme příklad našeho Pána Ježíše Krista, jehož mlčení na kříži nebylo rušené žádnou touhou po pomstě, ale posvěcené prosebnou modlitbou: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“{fnr}1{/fnr}

Ó_nekonečná lásko Kristova Srdce! I_když jsi, Pane, neotevřel ústa, mluvil jsi; i když jsi nevydal hlas, přece jsi vykonal nepochopitelné dílo. Proto jsi sestoupil z_nebe na zem, abys chudé, nevědomé a slepé učil cestě ctnosti. A nebyla to žádná maličkost, Pane! Odkud bychom měli trpělivost, pokoru a sílu nést břemena jeden druhého a nést kříž, kdybys nás to nejprve nenaučil ty a kdybys nám svým jednáním nedal živý příklad všestranné dokonalosti? Ó šťastné mlčení! Tímto mlčením, Pane, křičíš a učíš celý svět. Z_tohoto mlčení čerpají moudrost ti, kdo tě milují, více než ze studia a knih.

Pán se pro nás stal „pramenem živé vody“,2 abychom nezahynuli v_tomto moři trápení. On nás učí: „Nepřišel jsem, abych si nechal sloužit, ale abych sloužil.“3 Ó nekonečná dobroto! Jak nás zahanbují tvá slova, skutky a trpělivost, s_níž nás každodenně očekáváš. Dobře jsi kdysi řekl: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“4

Kde bychom se mohli naučit této trpělivosti a pokoře srdce a jak bychom mohli najít cestu, abychom těchto ctností dosáhli, kdybychom nenásledovali cestu lásky, kterou nám ukázal Kristus a kterou nám svým příkladem ukázal? Na ní nás vyučoval ctnostem víry, naděje a lásky, s_jejichž pomocí jsme schopni po této cestě jít. Neboť bez víry nejsme schopni kráčet po královské cestě Božích tajemství. Víra nám otevírá oči a učí nás. Kde není víra, není ani světlo, ani cesta, která by vedla k_dobru.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Přís 3, 5-6{/r}

Důvěřuj v_Hospodina celým svým srdcem a nespoléhej na svoji rozumnost. {*} On sám napřímí tvé stezky. Aleluja.

Na všetkých svojich cestách mysli na neho. {*} On sám napřímí tvé stezky. Aleluja.

Ranní chvály

Ant. na Benediktus:Kde je pokora, tam je moudrost; moudrost pozvedá poníženému hlavu. Aleluja.

Nešpory

Ant. na Magnifikat:Bůh vyvolil chudé v_očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici království, které slíbil těm, kdo ho milují. Aleluja.

7. července

Panny Marie, Matky Božské Milosti

Památka

V_oktávu Panny Marie Karmelské si karmelitánský řád připomíná Pannu Marii jako „Matku Božské Milosti“. Druhý vatikánský koncil hovoří o této Mariině úloze, když říká: „Blahoslavená Panna byla jedinečným způsobem velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána. Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v_chrámě Otci a trpěla se svým Synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou na Spasitelově díle pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší Matkou v_řádu milosti“ (LG 61).
Společné texty o Panně Marii.

MODLITBA

Bože, tys v_nevystihlém úradku své prozřetelnosti chtěl, aby blahoslavená Panna Maria zrodila Původce milosti, a připojil jsi ji k_němu v_tajemství vykoupení; uděl nám, prosíme, aby nám vyprosila hojnost milostí a dovedla nás k_přístavu věčné spásy.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Maria, ty vždy pozorně

slyšíš náš snažný lidský hlas,

prosíme tebe pokorně:

stůj při nás, Matko, v_každý čas.

Stůj při nás, kdyby do svých pout

nás těžká vina zajala,

pomoz nám síť tu roztrhnout,

jež mnohá srdce spoutala.

Stůj při nás, když svět před náš zrak

postaví věci vábivé:

ať náš duch neopustí pak

loď spásy, nebe zářivé.

Stůj při nás, Matko, v_úzkosti,

vypros nám doby pokojné,

ať v_těle mír se rozhostí

a v_duši radost zavládne.

Stůj při svých dětech, až i_jim

nadejde zápas smrtelný,

aby s_tvým mocným přispěním

dosáhly věčné odměny.

Modlitba se čtením

Z_homilie svatého Cyrila Alexandrijského, přednesené na Efezském koncilu

(Homilia 4. Patres Græci 77, 995-996)

{p}

Skrze Marii máme přístup k_prameni milosti

Budiž od nás pozdravena, Bohorodičko Maria, ty vzácný poklade celého světa, ty světlo nehasnoucí, koruno panenství a žezlo pravého učení, ty chráme neporušitelný a místo, které pojalo toho, jehož žádné místo není s_to pojmout, ty Matko i_Panno. To skrze tebe svatá evangelia nazývají požehnaným toho, který přichází ve jménu Páně.{fnr}1{/fnr}

Budiž pozdravena ty, jejíž panenské lůno obsáhlo toho, který je nekonečný a neobsáhnutelný. Vždyť skrze tebe je oslavená a velebená svatá Trojice, skrze tebe je po celém světě velebený a uctívaný drahocenný kříž. Tvou zásluhou jásají nebesa, radují se andělé i_archandělé; tvou zásluhou se démoni obracejí na útěk a svůdce ďábel se zřítil z_nebe. Tvou zásluhou je stvoření přijato po svém pádu do nebe a všechno tvorstvo, které propadlo pokušení modloslužby, přichází k_poznání pravdy. Tvou zásluhou věřící přijímají svatý křest a olej radosti, tvou zásluhou se po celém světě zakládají církve a národy jsou přiváděny na cestu pokání.

Skrze tebe zazářil jednorozený Boží Syn jako světlo těm, kdo seděli v_temnotách a ve stínu smrti,{fnr}2{/fnr} kvůli tobě prorokovali proroci, tvou zásluhou apoštolové hlásali národům spásu, tvou zásluhou se mrtví probouzejí k_životu, tvou zásluhou králové panují ve jménu svaté Trojice.

Kdo z_lidí by mohl oslavit tuto veškeré chvály nejhodnější Marii, jak si zaslouží? Jen ona je zároveň Matka i_Panna. Jak je to podivuhodné! Tento zázrak mě uvádí v_úžas. Avšak kdo nikdy neslyšel, že by ten, jenž si vybudoval vlastní příbytek, nemohl bydlet v_tom, co si sám postavil? A je možné někomu vyčítat, že si vlastní služebnici vyvolil za matku?

Hle, všechno se raduje. Kéž i_nám je dáno vzdávat hold a klanět se Boží jednotě, mít bázeň a úctu před nerozdílnou Trojicí a chválit a oslavovat Marii, vždy Pannu jako svatý chrám Boží, i_jejího Syna a neposkvrněného Ženicha. Neboť jemu patří sláva na věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Mt 21,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 1,79{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žid 4,16{/r}

Přistupujme s_důvěrou k_trůnu milosti, {*} abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Aleluja.

K_tobě, Panno, se utíkáme, lkající a plačící, v_tomto slzavém údolí. {*} Abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Aleluja.

Ranní chvály

HYMNUS

Panno, ty hvězdou lásky jsi

blažených v_říši nadhvězdné,

zdroj naděje vždy prýštící

pro všechny tvory smrtelné.

Syn dal ti, Matko vznešená,

nad srdcem svým moc veškerou,

takže vše získat možnost má,

kdo tebe prosí s_důvěrou.

Ty dáváš z_dobrotivosti

nejen to, oč tě prosíme,

ba předcházíš svou štědrostí

přání, jež nevyslovíme.

V_tobě je milosrdenství,

jsi velkodušných srdcí vzor,

jsi pokladnice bohatství,

jímž kdy se zaskvěl Boží tvor.

Ať Otce s_Utěšitelem

i_tvého Syna lidstvo ctí,

že ozdobil tě oděvem

svých nejvzácnějších milostí.

Ant. na Benediktus:Já jsem Matka krásného milování a svaté naděje; ve mně je každá milost poznání cesty a pravdy; u_mně je každá naděje života a ctnosti. Aleluja.

Nešpory

HYMNUS

K_životu, Pane, voláš nás,

když vidíš naši bídu zlou,

svou smrtí naši přemáháš

a obmýváš nás krví svou.

Tys mírný proud, jenž smývá hřích,

a nekonečný oceán

milosti, jíž se v_darech svých

životem, spásou stáváš nám.

Kdo smí se tedy strouhou stát

pro milosrdné lásky proud?

Aby ses lidem mohl dát,

Marii volíš matkou svou.

Na darech všech, jež získals nám,

i_Marii jsi podíl dal,

naslouchej jejím přímluvám,

vždyť sám ses jejím Synem stal.

Buď od nás chválen jeden Bůh:

Otec i_Syn z_něj zrozený,

v_moci jim rovný svatý Duch;

Trojicí jsme vždy neseni.

Ant. na Magnifikat:Naše spása je ve tvých rukou, Matko naše; stůj při nás a budeme s_radostí sloužit našemu Králi a Pánu. Aleluja.

12. července

Sv. Ludvíka a Zelie Martinových, manželů

Ludvík (1823-1894) a Zelie (1831-1877) uzavřeli manželství 13. července 1858 v_Alençonu v_Normandii a společně měli devět dětí, z_nichž čtyři zemřely v_raném dětství. Zbývajících pět dcer vstoupilo do kláštera; čtyři se staly bosými karmelitkami (jednou z_nich je i svatá Terezie z_Lisieux), jedna vizitantkou. Jejich manželský vztah byl plný vzájemné lásky a úcty. Stali se oddanými rodiči, vyznačovali se pracovitostí, pozorností vůči chudým, misionářským zápalem. Za blahoslavené byli prohlášeni v_roce 2008 v_Lisieux a svatořečeni byli v_roce 2015 papežem Františkem během biskupské synody o_rodině.
Společné texty o svatých mužích nebo o svatých ženách.

MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty jsi dal svatým Ludvíkovi a Zelii milost, aby jako křesťanští manželé a rodiče šli po cestě svatosti; dej, abychom tě na jejich přímluvu a podle jejich příkladu milovali a věrně ti sloužili, a tak plně odpovídali na své povolání.

HYMNUS

Ty, všech mateřských srdcí Stvořiteli,

jsi pro mne otec laskavý a bdělý,

Ježíši, Boží Slovo jsi a Syn,

nad srdce mateřské tvé srdce ctím!

Neustále mě sleduješ a chráníš,

a když tě volám, nikdy neotálíš,

mám-li kdy pocit, že jsi ukrytý,

pak pomůžeš mi hledat tě vždy ty.

Jen tobě, Ježíši, chci blízko dlívat

a jenom ve tvé náruči se skrývat.

Jak malé dítě chci tě ráda mít

a jako chrabrý voják zápasit.

Z_korespondence svaté Zelie Martinové

(Dopisy ze dne 4. března 1877 a 28. října 1876)

{p}

Navždy se stal mou oporou a tím, kdo mě těší

Dnes odpoledne po nešporách jsem šla s_Marií k jedné chudé dělnici, která je se svým mužem již skoro čtyři měsíce nemocná. Když jsem se vrátila, nalezla jsem balík s_náboženskými předměty, které tvá teta používala až do své smrti. S_Marií jsme spěchaly přečíst si přiložené dopisy. Když Marie četla tvůj dopis, velmi plakala; i_mne se hluboce dotkl a zároveň mě potěšil.

Ano, moje milovaná Pavlíno, i_ty se jednou staneš svatou, tak jako tvá teta. Jak jsem měla svou milovanou sestru ráda! Nemohla jsem být bez ní. Jednoho dne, ještě než vstoupila do kláštera, jsem pracovala na zahradě a ona nebyla se mnou. Šla jsem ji vyhledat. Řekla mi: „Co budeš dělat, až tu nebudu?“ Odpověděla jsem jí, že i_já opustím dům. A opravdu. O_tři měsíce později jsem odešla i_já, ale nešla jsem stejnou cestou jako ona. V_den své svatby jsem ji navštívila poprvé.

Musím se přiznat, že toho dne jsem vyplakala snad všechny své slzy. Tolik, jako tehdy, jsem v_životě neplakala nikdy – předtím ani potom. Moje ubohá sestra nevěděla, jak mne utěšit. Nebylo to tím, že bych ji nerada viděla v_klášteře, naopak! Chtěla jsem tam být taky. Srovnávala jsem její život se svým a pláč ještě zesiloval… Ano, dlouhou dobu jsem pak byla v_duchu svým srdcem v_klášteře Navštívení. Často jsem tam docházela a vždy jsem tam vdechovala mír a pokoj, že to ani nedokážu popsat. Jakmile jsem klášter opustila, byla jsem nešťastná, že musím žít ve světě. Stejně jako sestra jsem chtěla strávit svůj život ve skrytosti.

Ty, moje Pavlíno, velmi miluješ svého otce, a možná si pomyslíš, že jsem mu dělala starost – a to dokonce i_v_den naší svatby. Ale nebylo tomu tak. On mi rozuměl a jak mohl, snažil se mě utěšit, protože jeho touhy byly stejné jako ty mé. Ba dokonce si myslím, že naše vzájemná náklonnost se tím ještě prohloubila a naše city se ještě víc sjednotily. Navždy se stal mou oporou a tím, kdo mě těší.

Když jsme ale pak měli děti, naše ideály se trochu změnily. Už jsme nežili pro nic jiného než pro ně. Ony se staly naším štěstím a nikdy jsme už nenašli jiné. Všeho ostatního jsme se zřekli, svět s_jeho ruchem nás nezajímal. Pro mne to bylo velké zadostiučinění. Chtěla jsem mít mnoho dětí, abych je vychovala pro nebe. Některé z_nich již v nebi jsou a ostatní je budou následovat, až budou mít více zásluh, neboť budou bojovat déle.

Kromě této smrti jsem poslední týden byla velmi zaměstnána prací. Mimo to jsem měla i_mnoho návštěv. Ze všech stran mi přicházeli vyslovit soustrast, s_výjimkou jedné paní. Když si pomyslím, co všechno jsme pro tyto lidi udělali – snad více, než se zdálo možné. Myslím si, že nás nemají rádi proto, že naše názory se velmi liší od těch jejich.

Jistě bys něco ráda slyšela o své malé sestře. Je to rozkošné a chytré dítě. Vždycky musí přesně vědět, jaký je právě den. Dnes ráno mi říkala: „Dnes je neděle, zítra je pondělí a potom bude úterý.“ Zná je již všechny a nikdy se nezmýlí. Terezka a Celina jsou nerozlučné. Nejde si představit jiné děti, které by se měly více rády, než tyto dvě.

Jednou se mě Terezka zeptala, jestli půjde do nebe. Řekla jsem jí, že ano, když bude moc hodná. Odpověděla mi: „Ano, a když nebudu hodná, přijdu do pekla... Ale já vím, co udělám: uteču za tebou do nebe. Co by mohl Pán Bůh udělat, až mě tam najde? Ty mě velmi pevně stiskneš v_náručí!“ Četla jsem v_jejích očích, že je pevně přesvědčena, že jí Pán Bůh nemůže nic udělat, když je v_matčině náručí.

Jak ten čas uběhl, má milá Pavlíno! Právě bije půl jedenácté, a já jsem myslela, že je teprve devět hodin. Píši již od půl sedmé. Tohle je již čtvrtý dopis: do Lisieux, strýčkovi do Paříže, Alfonzíně a tobě. Na shledanou! Objímá tě tvá matka.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 12,2{/r}; {r}Ef 4,23-24{/r}

Změňte se a obnovte svoje smýšlení {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

HYMNUS

Manželé ctnostmi zářící,

Ludvíku, Zelie, slyšte nás,

se svojí dcerou, světicí,

nám pomáhejte v_každý čas.

Prací svou, vroucí modlitbou

Boha jste oslavovali

a tvář jeho milosrdnou

dětem svým ukazovali.

Spojeni láskou oddanou

učili jste je zbožnosti,

nedělní chvíle s_rodinou

předchutí byly věčnosti.

Nemocí těžkou zkoušeni

Bohu jste věrní zůstali,

Kristova kříže účastni

slávy jeho jste dosáhli.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Př 31,10-12.20.30{/r}

Řádnou ženu, kdo ji najde; větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o_zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Svou dlaň otevírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Jako se raduje z_nevěsty ženich, {*} tak se tvůj Bůh zaraduje z_tebe.

Jako se raduje z_nevěsty ženich, {*} tak se tvůj Bůh zaraduje z_tebe.

Budeš nádhernou korunou v_Hospodinově ruce. {*}

Tak se tvůj Bůh zaraduje z_tebe.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Jako se raduje z_nevěsty ženich, {*} tak se tvůj Bůh zaraduje z_tebe.

Antifona k_Zachariášovu kantiku:Proto opustí muž svého otce i_matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

PROSBY

Na přímluvu svatých manželů Ludvíka a Zelie Martinových společně prosme Boha, našeho Otce:

Pane, provázej nás svým požehnáním.

Ty jsi už první dvojici lidí spojil v_jedno,

dej, ať tam, kde žijeme, vytváříme společenství lásky.

Pane, provázej nás svým požehnáním.

Ty sis přál, aby rodiny byly bezpečným místem růstu a školou života,

uděl nám milost, abychom si vzájemně pomáhali na cestě za tebou.

Pane, provázej nás svým požehnáním.

Svatým manželům Martinovým jsi dal milosrdné srdce, že se dokázali dělit o_svůj majetek,

nauč i_nás poznávat tě ve svých bližních, kteří potřebují pomoc.

Pane, provázej nás svým požehnáním.

Ludvík i_Zelie čerpali svou sílu z_každodenní účasti na mši svaté a ze společné modlitby,

dej i_nám otevřená srdce, abychom byli schopni přijímat tvou milost.

Pane, provázej nás svým požehnáním.

Martinovi o_tobě vydávali svědectví uprostřed světa,

dej, abychom i_my o_tobě svědčili svým životem.

Pane, provázej nás svým požehnáním.

HYMNUS

Svatí Ludvíku a Zelie,

vy do nebeské vlasti

společně jste procházeli

cestou skrz mnohé strasti,

před Bohem smlouvou manželskou

věrnost, úctu i_lásku

slíbili jste si do smrti,

život vydali v_sázku.

Ve vašem krbu rodinném

tam oheň hořel stále,

spolu jste v_hlase jediném

zpívali k_Boží chvále.

Oba jste vždycky toužili

o_svůj život se dělit,

s_dětmi a mnoha přáteli

plakat i_se veselit.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 3,31-33{/r}

„Proto opustí člověk otce i_matku a připojí se ke své manželce a ze dvou se stane jen jeden člověk.“ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. A proto každý z_vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh se k_nim sklonil {*} a pomáhal jim.

Bůh se k_nim sklonil {*} a pomáhal jim.

On byl jejich útočištěm {*}

a pomáhal jim.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh se k_nim sklonil {*} a pomáhal jim.

Antifona ke kantiku Panny Marie Kristus miloval církev a vydal za ni sebe sama, aby z_ní učinil snoubenku svatou a neposkvrněnou.

PROSBY

Boha Otce, který naplnil svým požehnáním manželství svatých Ludvíka a Zelie Martinových, společně prosme:

Bože, veď nás k_dokonalé jednotě.

Provázej všechny, kdo se připravují k_manželství nebo zasvěcenému životu,

dej jim pocítit svou pomoc.

Bože, veď nás k_dokonalé jednotě.

Daruj všem rodinám pokoj a vzájemnou lásku,

aby byly obrazem tvého života.

Bože, veď nás k_dokonalé jednotě.

Dej manželům sílu k_odpuštění, ochotu ke smíření

a trpělivost se sebou navzájem.

Bože, veď nás k_dokonalé jednotě.

Těm, jejichž manželství ztroskotalo, otevři novou cestu,

vždyť pro tebe není žádná situace bezvýchodná.

Bože, veď nás k_dokonalé jednotě.

Těm, kdo tě neznají, dej poznat, že jsi dobrý Otec,

a že všichni lidé patří do tvé rodiny.

Bože, veď nás k_dokonalé jednotě.

Provázej manžele, které rozdělila nemoc, neštěstí nebo smrt

a dej jim nalézt útěchu v_naději na věčný život.

Bože, veď nás k_dokonalé jednotě.

13. července

Terezie od Ježíše z_Los Andes, panny

Spomienka

Juana Fernández Solar se narodila 13. července 1900 v_Santiago de Chile. Po ukončení studia vstoupila 7. května 1919 do kláštera karmelitek v_Los Andes, kde přijala jméno Terezie od Ježíše. Za pouhých jedenáct měsíců, 20. dubna 1920, zemřela na tyfus a otravu krve. Před svou smrtí složila řeholní sliby. Život krátký, tichý, ale plný lásky. 3. dubna 1987 ji v_Santiago de Chile Jan Pavel_II. blahořečil a dal jako vzor mládeži. Za svatou byla prohlášena v_Římě 21. března 1993. Je to první světice chilského národa a tereziánského Karmelu v_Latinské Americe.
Společné texty o pannách.

MODLITBA

Milosrdný Bože, radosti svatých, tys zapálil mladičké srdce svaté Terezie z_Los Andes ohněm panenské lásky ke Kristu a jeho církvi a učinil jsi ji radostným svědkem lásky i_uprostřed utrpení; na její přímluvu nám dej, abychom osvíceni tvým Duchem, slovy i_skutky hlásali světu evangelium lásky. Prosíme o_to

Modlitba se čtením

HYMNUS

Ježíši, můj Učiteli,

chci tě vroucně chválit před anděly,

Tvář tvoji hledat ze vší síly.

Žádné jiné přání nemám,

když tvou lásku v sobě chovám,

mým životem jsi jen ty sám.

Kráso, která uchvacuješ,

kéž mé srdce navždy v sobě skryješ,

vždyť jenom ty ho naplňuješ.

Mocný oheň lásky tvojí,

ať mě pevně s tebou spojí

a sílí mě v každém boji.

Přijď a vezmi si mě, Pane,

ať má duše zpívat neustane,

co naučils ji v Getsemane:

Otče, jestli je to možné,

ať mě tento kalich mine,

tvá vůle však ať se stane.

Z_duchovních spisů svaté Terezie z_Los Andes

(Diario y cartas, Los Andes 1983, 373.359.376)

{p}

Jen Ježíš je krásný

Jen Ježíš je krásný, jen on mě může potěšit. Jeho vzývám, pro něho pláču, jeho hledám ve své duši. Ježíš mě může vnitřně rozemlít, abych se stala čistou hostií, v_které by On mohl spočinout. Toužím žíznit po lásce, aby jiné duše byly naplněné touto láskou. Abych zcela odumřela tvorům i sobě samé, aby On žil ve mně.

Je snad něco dobrého nebo krásného nebo pravdivého, co bychom si mohli představit, že není v_Ježíši? On je Moudrost,{fnr}1{/fnr} pro kterou neexistuje žádné tajemství; Moc,{fnr}2{/fnr} které není nic nemožného; Spravedlnost,{fnr}3{/fnr} která se vtělila proto, aby podala smírnou oběť za hříchy; Prozřetelnost, která nade vším bdí a vše udržuje; Milosrdenství, které nikdy nepřestává odpouštět; Dobrota, která zapomíná na urážky, kterých se mu dostává od jeho tvorů; Láska, která v_sobě spojuje něhu matky, bratra a ženicha, neboť vyvěrá z_hlubiny jeho velikosti a úzce ho připoutává ke svým tvorům; Krása, která uchvacuje... Můžeš si představit něco, co by nebylo v_tomto Bohočlověku?

Máš snad strach, že by se nemohly spojit propast Boží velikosti a propast tvé nicoty? Je to možné v_jeho lásce. Tato vášeň ho vedla k_tomu, že se stal člověkem, abychom se při pohledu na Bohočlověka nebáli k_němu přiblížit. Tato vášeň způsobila, že se proměnil v_chléb, aby mohl přijmout a proměnit naši nicotu ve své nekonečné bytí. Tato vášeň ho vedla k_tomu, aby dal svůj život tím, že zemře na kříži.

Máš strach přiblížit se k_němu? Podívej se na něho, jak je obklopen dětmi, objímá je a tiskne je na své srdce! Dívej se na něho, jak uprostřed svého věrného stáda nese na ramenou nevěrnou ovečku.{fnr}4{/fnr} Dívej se na něho u hrobu Lazara, a poslouchej, co říká Marii Magdaléně: „bylo jí mnoho odpuštěno, protože mnoho milovala.“{fnr}5{/fnr} Co jiného odhaluješ v_této zvěsti evangelia než dobré, jemné a něžné srdce plné soucitu, srdce Boha?

On je mé nekonečné bohatství, má blaženost, mé nebe.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 1,24{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 5,21{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 15,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 7,47{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 3,8.12.13.14{/r}

Všechno považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána; jen jeho chci získat {*} protože i_mne samotnou uchvátil Ježíš Kristus.

Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou, abych obdržela vítěznou nebeskou odměnu, ke které nás Bůh povolal. {*} Protože i_mne samotnou uchvátil Ježíš Kristus.

HYMNUS

Na úpatí horských štítů,

plamenná zní melodie,

kterou zpíváš všemu světu

životem svým, Terezie.

„Vezmi si mě!“ Pánu říkáš

s_touhou patřit jenom jemu,

když ho v duši prvně vítáš,

On dá zaznít hlasu svému.

Provází tě svatá Panna,

k_boji s_pýchou dá ti sílu

a ty toužíš žít jak ona

ve skrytosti na Karmelu.

Ve své lásce voláš „Žízním

po kalichu Krve Krista!“

a pak z tebe proměněním

hostie se stane čistá.

HYMNUS

Pán tě pozval, Terezie,

abys blízko jemu byla

během jeho agónie,

již si v_duši zakusila.

Z hory Tábor sestupuješ

a vstříc Kalvárii kráčíš,

Srdce Páně adoruješ

a pak se v_něm zcela ztrácíš.

Sebe v_oběť smíru dáváš,

nemoc přibíjí tě na kříž.

„Hle, můj Ženich,“ něžně šeptáš,

když ho k sobě kráčet spatříš.

Kéž se jak ty vydáváme

s_duší Kristem uchvácenou

a kéž Boha poznáváme

jako radost nekonečnou.

16. července

Panny Marie Karmelské

Slavnost

Písmo svaté oslavuje krásu hory Karmel, kde prorok Eliáš bránil čistotu víry Izraele v_živého Boha. Na této hoře, poblíž pramene nazývaného „Eliášův“, se koncem 12. století usadili poustevníci, kteří tam vybudovali kapli ke cti Bohorodičky. Proto byli nazváni „bratři blahoslavené Panny Marie z_hory Karmel“. Pannu Marii si zvolili za svou patronku, matku a vzor kontemplativního života a sjednocení s_Bohem. Slavnostní vzpomínka byla na různých místech slavená již ve 14. století a postupně se rozšířila na celý řád.

První nešpory

HYMNUS

Všem národům, všem pokolením,

nám v_klopýtání každodenním,

všem podle měr, jak Pán je zná,

branou i_klíčem života je

chudičká Panna, Paní ráje,

Královna provždy vítězná.

Vhroužena v_slunce, po staletí

sahá po každém ze svých dětí

v_paprsků láskyplné hře.

Paprsek – celé nebe nese.

A na každého dostane se,

kdo kalich duše otevře.

Ant. 1Byla jí dána sláva Libanonu, krása Karmelu a Šaronu.

Žalm 113

Ant. 2Ty jsi sláva Jeruzaléma, ty jsi radost Izraele, ty jsi čest našeho lidu.

Žalm 147, 12-20

Ant. 3Budeš se radovat ze svých synů, neboť v_tobě budou požehnáni a shromážděni od Hospodina.

Kantikum Ef 1, 3-10

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zjv 11,19a; 12,1{/r}

Boží chrám v_nebi se otevřel a ukázala se v_něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Jak jsi krásná, {*} Panno Mária.

Jak jsi krásná, {*} Panno Mária.

Tvoje tvář je plna půvabu, {*}

Panno Mária.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Jak jsi krásná, {*} Panno Mária.

Ant. na Magnifikat:Vznešená Matko Boží, slávo hory Karmel, odívej lid tobě zasvěcený svými ctnostmi a svou láskou ho vždy chraň před veškerým nebezpečím.

Chvalme Boha, všemohoucího Otce, který nám dnes dopřál oslavovat Pannu Marii z_hory Karmel, a prosme:

Ať se za nás přimlouvá tvá Matka, Pane!

Tys už v_starozákonních proroctvích naznačil poslání Panny Marie, vznešené Dcery siónské,

dej své církvi, aby se jí připodobňovala a stávala se tak nástrojem spásy pro všechny národy.

Ať se za nás přimlouvá tvá Matka, Pane!

Tys uprostřed svého lidu shromáždil karmelskou rodinu a ozdobil ji vznešeným jménem Panny Marie,

dopřej nám, abychom spolu s_ní stále žili v_následování Ježíše Krista.

Ať se za nás přimlouvá tvá Matka, Pane!

Tys svěřil všechny lidi Mariinu mateřskému srdci,

dej, abychom s_její pomocí neustále hledali tvou tvář a velkodušně pracovali pro spásu lidí.

Ať se za nás přimlouvá tvá Matka, Pane!

Tys nás povolal, abychom jednomyslně setrvávali na modlitbách s_Marií, Ježíšovou Matkou,

dej, ať jsme jedno srdce a jedna duše.

Ať se za nás přimlouvá tvá Matka, Pane!

Těm, kdo vytrvají až do konce, jsi slíbil korunu slávy,

dej našim zemřelým bratřím a sestrám, aby se s_tebou věčně radovali v_nebi.

Ať se za nás přimlouvá tvá Matka, Pane!

Otče náš.

MODLITBA

Prosíme tě, Bože, veď nás k_dokonalejší modlitbě, abychom na přímluvu a pod ochranou blahoslavené Panny Marie, Matky a královny Karmelu, stále stoupali na vrchol hory, kterou je Kristus.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Připomínejme si dobrodiní Panny Marie, Matky Karmelu, a radujme se v_Pánu.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Tys, Panno, nebe královnou,

jež Karmel plní radostí.

Slyš naši chválu upřímnou

a zahrň nás svou milostí.

Ať srdce naše zpívá ti,

vždyť hřeje ho tvá dobrota

a Karmel celá staletí

díky tvé péči rozkvétá.

Jsi přímluvkyní laskavou,

jež k_prosbám našim sklání se.

Buď pro nás hvězdou zářivou

a ukaž cestu ke spáse.

Od dětí svých se nevzdaluj

a rosu Ducha skanout nech,

jí duše naše zavlažuj,

ať voní květy ctností všech.

Svou láskou plnou něžnosti,

jež může všechno obnovit,

nás naplň a veď do vlasti,

ať smíme věčně s_tebou být.

Ať všechno tvorstvo Boha ctí,

že korunu ti slávy dal

a Karmel navždy svěřil ti,

by v_tobě matku nalézal.

Ant. 1Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce.

Žalm 24

Ant. 2Přivedu je na svou svatou horu a naplním je radostí ve svém domě modlitby.

Žalm 46

Ant. 3Slavné věci se o_tobě vypravují, město Boží; Hospodin tě založil na svých svatých horách.

Žalm 87

Uvedl jsem vás do země Karmelu,

abyste jedli její nejlepší plody.

Z_první knihy Královské

{r:1Kr}18,36-39.41-45a{/r}

{p}

Eliáš se modlil na vrcholu Karmelu, a nebe dalo déšť

V_čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a řekl: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bohem v_Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem všechno toto učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“

Hospodinův oheň spadl z_nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i_zem a vysušil vodu, která byla v_příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“

Eliáš řekl Achabovi: „Vystup, jez a pij, neboť je slyšet šum velkého deště.“ Zatímco se Achab zdvihl k_jídlu a pití, vystoupil Eliáš na vrchol Karmelu, sklonil se k_zemi a položil tvář mezi kolena. Řekl svému služebníku: „Vystup a podívej se k_moři!“ Vystoupil, podíval se a hlásil: „Nic není vidět.“ Eliáš řekl: „Vrať se sedmkrát.“ Když se vracel posedmé, řekl: „Hle, mráček jako mužská dlaň vystupuje z_moře.“ Eliáš pravil: „Jdi a řekni Achabovi: Dej zapřáhnout do vozu a sjeď dolů, aby tě nezadržel déšť.“ Netrvalo dlouho a nebe se zatáhlo mraky, zdvihla se vichřice a spustil se prudký déšť.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 65 (64),10-11.13{/r}

V_milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. {*} Žehnáš všemu, co z_ní vyrašilo.

Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí. {*} Žehnáš všemu, co z_ní vyrašilo.

Z_kázání papeže Pavla VI.

(Allocutio d. 10.V.1967; All. d. 22.VI.1967. AAS, 59 [1967], 514-515.779)

{p}

Blahoslavená, která jsi uvěřila

Blahoslavená Panna Maria měla bezpochyby zvláštní dar vnitřního světla, jak to odpovídalo její nevinnosti a jejímu poslání. Z_evangelia totiž jasně vyplývá, že její duch byl obdařen znamenitou znalostí Božích věcí a prorockou intuicí. Přesto však měla víru; onu víru, která se nezakládá na bezprostředním poznání, ale spíše na přijetí pravdy prostřednictvím zjeveného Božího slova. „Také blahoslavená Panna,“ jak tvrdí II. vatikánský koncil, „se ubírala cestou víry.“{fnr}1{/fnr} I_evangelium ukazuje její namáhavou a záslužnou cestu, když nám podává slova chvály, jež pronesla Alžběta, slova, která odhalují ducha Panny Marie a její ctnosti: „Blahoslavená, která jsi uvěřila!“{fnr}2{/fnr}

Tuto prvořadou ctnost Panny evangelium potvrzuje na všech místech, kde se vzpomíná, kým byla, co říkala a co dělala. Takto nás Maria přitahuje do školy svého příkladu, abychom v_jejích postojích ducha, a tím v_tajemství Krista, které se v_ní naplnilo, našli rysy, které jsou příznačné pro ty, jež se touží zasvětit Bohu podle Božího plánu naší spásy. Jde o rysy a životní postoje, jako jsou naslouchání, hledání, přijímání a oběť; jde o_návyk rozjímání, očekávání a tázání, o vnitřní vyrovnanost, pokojnou a svobodnou jistotu v_posuzování i_v_jednání a konečně o_trvalé prohlubování modlitby a společenství. To vše bylo přítomné v_Mariině duši, která jako jediná byla plná milosti a proniknutá Duchem Svatým. Protože však v_ní bylo vše proniknuto vírou, její rysy a postoje jsou nám blízké a můžeme je nejen obdivovat, ale i následovat.

Vaše cesta je úzkou, strohou a strmou cestou asketického života, na které se natolik oddáváte zvláštnímu hledání vznešeného umění vnitřní modlitby a stále hlubšímu duchovnímu rozhovoru, že je vás možné označit za ty, kdo hledají jedinou plnost, jediný pokoj a jedinou lásku ve sjednocení duše s_Bohem.

Nejsvětější Panna ať vás posiluje ve vašem karmelitánském povolání; ať ve vás uchová smysl pro duchovní věci; a ať vám vyprosí dary ke svatým a strmým výstupům, až k_poznání božských věcí a k_nevýslovnému zakoušení temných nocí a světlem rozjasněných dní. Ať vám daruje touhu po svatosti a po eschatologickém svědectví o Božím království a ať působí, abyste byli příkladnými a bratrskými společenstvími v_Boží církvi. Nakonec, ať vás jednou uvede do slávy a společenství Ježíše Krista, po kterém již nyní ve svém zasvěceném životě toužíte.

{fn:1}LG 58.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,45{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jak 1,21{/r}; {r}Lk 11,28; 2,19{/r}

Buďte ve víře vnímaví pro to slovo, které může zachránit vaši duši. {*} Blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.

Maria to všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o_tom. {*} Blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.

Nebo:

Z_knihy Otázky mystiky od ctihodného Michaela od sv. Augustina

(L. I, c. 18; ed Antuerpiæ 1671, pp. 31-32)

{p}

Skrze Marii k_Ježíši

Všem ještě musím doporučit hlubokou zbožnost, synovskou lásku a vroucí vztah k_naší milované Matce, Panně Marii, jako jedinečný a účinný prostředek ke zbožnému životu v_Kristu. Vždyť ji oslovujeme jako Matku milosti a Matku milosrdenství, a právě milost a milosrdenství jsou ke zbožnému životu bezpodmínečně nutné. Ke komu bychom se tedy utíkali větším právem, abychom obojího dosáhli, než k_Matce milosti a milosrdenství? Proto plným právem říkám s_apoštolem: „Přistupujme s_důvěrou k_trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.“{fnr}1{/fnr}

Abychom však mohli s_důvěrou přistupovat k_tomuto trůnu a k_Matce milosti, musíme si k_sobě naklonit její lásku. Proto ti, kdo se mohou pyšnit tím, že se nazývají jejími služebníky, syny nebo bratry, se musí snažit dát svůj život do souladu s_jejími požadavky a snažit se připodobnit své svaté Patronce, Matce tak láskyhodné a sestře tak dobrotivé, tím, že napodobují její dokonalost a přisvojují si její vznešený charakter. Proto jestliže ji miluješ jako Matku, napodobuj její pokoru, čistotu, chudobu, poslušnost; následuj ji v_lásce k_Bohu a_bližnímu i_v_ostatních ctnostech.

Abys jí prokazoval náležitou a přiměřenou úctu a lásku, snaž se o toto: když každodenně obětuješ sebe a všechno, co máš, Nejsvětější Trojici – s_tím smýšlením, jaké měl Kristus, a ve spojení s_jeho zásluhami – obětuj také sebe i všechno své této láskyhodné Matce. Jako všechno děláš podle slova Páně, dělej to i podle slova a ve jménu Panny Marie.

Zcela se jí svěř, přistupuj k_ní jako k_nejlepší učitelce, raď se s_ní jako s_pannou prozíravou – jedním slovem, chovej se k_ní jako dobrý syn a sám zakusíš, že ona je „Matka čisté lásky a svaté naděje, v_ní je všechna milost života a pravdy, v_ní máš veškerou naději života a ctnosti“.{fnr}2{/fnr} Nikdy ti nepřestane vyprošovat milosti potřebné k_vytrvání v_pravé zbožnosti; ba co víc, bude ti studnicí živé vody. V_hodině smrti nebude pokládat za nedůstojné ti připomenout, že je tvou sestrou, ba dokonce Matkou, aby ti v_této chvíli posloužila k_dobru a tvá duše žila díky její milosti. Jestliže tedy budeš žít zbožně v_mariánské úctě a poslušnosti, jistě si zasloužíš, abys mohl v_její lásce nerušeně, tiše a zbožně vydechnout naposled a abys v_jejím mateřském náručí mohl šťastně dojít do přístavu spásy. Neboť tomu, kdo miluje Marii, bude v_posledním okamžiku života dobře.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}{r}Žid 4,16{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sir 24,24-25{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sir 1,13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 34,12a{/r}; {r}Iz 2,3{/r}; {r}Sir 24,30.20-25{/r} (Vg.)

Pojďte, synové, a slyšte mě; pojďme, vystupme na Hospodinovu horu. {*} Kdo mě poslouchá, nebude zahanben.

Já jsem matka čisté lásky a svaté naděje, ve mně je všechna milost života a pravdy. {*} Kdo mě poslouchá, nebude zahanben.

Ranní chvály

HYMNUS

Ozdobo hory Karmelu,

ve znaku nosit smí náš řád

tvé jméno a tvou nádheru,

matkou, sestrou tě nazývat.

Darů hojnosti v_přemíře,

přijímáš, dáváš v_žití svém,

bratry i sestry ve víře

putovat učíš za Kristem.

Jít cestou víry v_temnotách,

mít srdce, které miluje,

a stoupat s_tebou na dosah

na vrchol, kterým Kristus je.

Nebo:

Rosa Carmeli, Florida Maria,

Intra tua nos gere viscera;

Et post mortem transfer ad æthera,

o Maria!

Radix Jesse, Germinans flosculum,

Hic ad esse Me tibi servulum

Patiaris.

Inter spinas Quæ crescis lilium,

Serva puras Mentes fragilium

Tutelaris.

Rosa Carmeli, Florida Maria,

Intra tua nos gere viscera;

Et post mortem transfer ad æthera,

o Maria!

Per incerta Prudens Consilium

Per adversa Juge solarium

Largiaris.

Armatura Fortis pugnatium;

Furunt bella: Offer præsidium

Scapularis.

Rosa Carmeli, Florida Maria,

Intra tua nos gere viscera;

Et post mortem transfer ad æthera,

o Maria!

Mater dulcis, Virgo Purissima,

Christianis Esto pro pitia,

Stella Maris,

Paradisi Clavis et Janua,

Fac nos dulci Quo, Mater gloria

Coronaris.

Rosa Carmeli, Florida Maria,

Intra tua nos gere viscera;

Et post mortem transfer ad æthera,

o Maria!

Ant. 1Přitahuj nás, neposkvrněná Panno, poběžíme za tebou, za vůní tvého půvabu.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne

Ant. 2Buď zdráva, Maria, milosti plná, Pán s_tebou, požehnaná jsi mezi ženami.

Ant. 3Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť jsi zrodila toho, který tě stvořil, a navěky zůstáváš pannou.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 35,1-2{/r}

Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.

KRÁTKE RESPONZÓRIUM

Pod tvou ochranu se utíkáme, {*} svatá Boží Rodičko.

Pod tvou ochranu se utíkáme, {*} svatá Boží Rodičko.

Neodmítej naše prosby v_našich potřebách, {*}

svatá Boží Rodičko.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Pod tvou ochranu se utíkáme, {*} svatá Boží Rodičko.

S_vděčností oslavujme Krista Spasitele, prvorozeného z_mnoha bratří, a volejme k_němu:

Sláva tobě, Pane, žes nám daroval svou Matku.

Kriste Vykupiteli, tys uchránil blahoslavenou Pannu Marii ode vší poskvrny, aby byla tvým důstojným příbytkem,

daruj i_nám chudobu ducha a čisté srdce.

Sláva tobě, Pane, žes nám daroval svou Matku.

Ježíši, jediné Slovo Otcovo, pronesené ve věčném mlčení a s_láskou přijaté v_lůně Panny,

učiň nás podle Mariina vzoru věrnými strážci a hlasateli Božího slova.

Sláva tobě, Pane, žes nám daroval svou Matku.

Kriste Učiteli, tys dal všem, kdo tě hledají, blahoslavenou Pannu za vzor všech ctností,

dopřej nám, ať v_sobě uprostřed světa neseme její obraz a napodobujeme její lásku ke všem lidem.

Sláva tobě, Pane, žes nám daroval svou Matku.

Ježíši, synu Marie, tys svěřil apoštolu Janovi svou Matku, aby si ji vzal k_sobě,

dej, ať i_my stále žijeme v_důvěrném společenství s_ní.

Sláva tobě, Pane, žes nám daroval svou Matku.

Kriste, Snoubenče církve, tys seslal Marii a apoštolům oheň Ducha Svatého,

uděl celému karmelitánskému řádu jednomyslnost a vytrvalost v_modlitbě.

Sláva tobě, Pane, žes nám daroval svou Matku.

Otče náš.

Ant. na Benediktus:Ježíš řekl své matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k_sobě.

Modlitba uprostřed dne Hymnus a žalmy z_doplňovacího cyklu, str. 241; připadne-li slavnost na neděli, z_1. týdne, str. 238. Dopoledne

Ant.Tys Matka nadmíru obdivuhodná, Maria, tvé děti si tě budou připomínat navěky.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Př 8,32-34{/r}

Nyní, synové, slyšte mě: blahoslavení jsou ti, kdo kráčejí po mých cestách. Slyšte napomenutí a buďte moudří; neopomíjejte je! Blahoslavený člověk, který mi naslouchá, bdí u_mých bran den co den, aby pozorně střežil jejich práh.

Kdo mě nalezne, nalezne život.

A dojde spásy od Hospodina.

V poledne

Ant.Ať se vaše duše raduje z_jeho milosrdenství, nepřestávejte ho chválit.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Sir 24,15-16{/r}

Na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v_městě, které miloval jako mě, v_Jeruzalémě vykonávám svou moc. V_lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v_Pánově údělu, v_jeho dědictví.

Vzpomínka na mě je nad med sladší.

Mít mě je nad plástev medu.

Odpoledne

Ant.Z_plodů svých rukou vysadila vinici, její děti povstávají a vzdávají jí chválu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 24,23-25{/r} (Vulg.)

Do vnady jsem vypučela jako réva, z_mých květů vyrostly bohaté a skvělé plody. Já jsem matka čisté lásky, bázně, poznání a svaté naděje. Ve mně je všechna milost života a pravdy, ve mně je všechna naděje života a ctnosti.

Shlédni z_nebe a podívej se, navštiv svoji vinici,

kterou zasadila tvá pravice.

Nešpory

HYMNUS

Nad mořem mrak jak lidská dlaň,

ač v_celé zemi sucho ještě,

prorokův hlas však velí: vstaň,

je slyšet hukot deště.

Déšť milosti je znamení,

naději lidem vrací zase,

voda smrt v_život promění,

zrodí nás k_nové kráse.

Ten oblak jsi ty, Panno, též

i_požehnaná nade všemi,

skrz_tebe Kristus jako déšť

přišel dát život zemi.

Krásná jsi Matka v_dětech svých,

vznešená Paní na Karmelu,

za tebe Otce v_nebesích

chválíme, za nádheru.

Nebo:

Flos Carméli, vitis florígera,

splendor cæli, Virgo puérpera

singuláris.

Mater mitis, sed viri néscia,

carmelítis esto propítia,

stella maris.

Radix Iesse gérminans flósculum,

nos adésse tecum in sæculum

patiáris.

Inter spinas quæ crescis lílium,

serva puras mentes fragílium,

tuteláris!

Armatúra fortis pugnántium,

furunt bella, tende præsídium

scapuláris.

Per incérta prudens consílium,

per advérsa iuge solátium

largiáris.

Parádisi clavis et iánua,

fac nos duci, quo, Mater, glória

coronáris.

Mater dulcis Carméli dómina,

plebem tuam reple lætítia

qua beáris. Amen.

Ant. 1Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.

Žalm 122

Ant. 2Maria naslouchala Božímu slovu, uchovávala je v_srdci a rozvažovala o něm.

Žalm 127

Ant. 3Apoštolové jednomyslně setrvávali v_modlitbě s_Ježíšovou matkou Marií.

Ef 1, 3-10

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 4,4-6{/r}

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jsme synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Radostí budu jásat v_Hospodinu, {*} má duše zaplesá v_mém Bohu.

Radostí budu jásat v_Hospodinu, {*} má duše zaplesá v_mém Bohu.

Neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti, {*}

má duše zaplesá v_mém Bohu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Radostí budu jásat v_Hospodinu, {*} má duše zaplesá v_mém Bohu.

Ant. na Magnifikat:Dnes slavíme Pannu Marii, Matku a ozdobu Karmelu. Dnes si její milované děti připomínají její dobrodiní. Dnes hvězda mořská svítí svému lidu na cestu jako znamení jisté naděje a útěchy. Aleluja.

O_slavnosti Matky Boží, ochránkyně a patronky našeho řádu, prosme s_důvěrou Krista Pána:

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Tys řekl: „Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království,“

dej, ať jako Maria nacházíme své bohatství jen v_tobě.

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Tys řekl: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha,“

daruj nám čistotu srdce, abychom mohli hledět na Otcovu tvář.

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Tys řekl: „Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili,“

dej, ať nocí víry procházíme s_Marií, která uvěřila, že se na ní splní Boží zaslíbení.

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Tys řekl: „Je třeba se stále modlit a neochabovat,“

nauč nás modlit se tak, abychom jako Maria stále uchovávali tvé slovo ve svém srdci.

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Tys řekl: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás,“

dopřej nám, abychom měli jedno srdce a jednu duši.

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Když jsi umíral na kříži, řekl jsi Janovi: „To je tvá Matka,“

dej, ať Marii stále hlouběji poznáváme a přijmeme ji k_sobě jako apoštol.

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Tys řekl: „Chci, aby ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já,“

dej, ať se všichni zemřelí mohou radovat spolu s_Marií v_slávě Otcově.

Skrze Matku Karmelu, prosíme tě, vyslyš nás.

Otče náš.

18. júla

BL. TERÉZIE OD SV. AUGUSTÍNA, A SPOLOČNÍČOK, PANIEN A MUČENÍC

Ľubovoľná spomienka

Když za francouzské revoluce nastalo pronásledování, nabídlo šestnáct bosých karmelitek v_městě Compiègne své životy Bohu jako smírnou oběť. 24. června 1794 byly zatčeny a uvězněny. Ve vězení na ostatní vězně zapůsobila jejich radost a odevzdanost Bohu. Byly odsouzeny k_smrti pro svou věrnost církvi a řeholnímu stavu a pro úctu k_Nejsvětějším Srdcím Ježíše a Marie. Byly popraveny v_Paříži 17. července 1794, za zpěvu hymnu Te Deum a žalmů, poté, co před tím obnovily své řeholní sliby do rukou převorky Terezie od sv. Augustina. Blahořečeny byly v_roce 1906.
Společné texty o více mučednících nebo o pannách.

Modlitba se čtením

HYMNUS

V_sobě nežiji již víc,

bez Boha žít nedokážu,

a tak tedy bližním vzkážu:

„Co je život, ne-li nic?

Je to smrtí na tisíc;

žije pravý život víra,

když zmírám, že neumírám.“

Tento život, jejž zde trávím,

zbavený je života

a je stálá nicota,

až dokud tě nepozdravím.

Slyš, Bože, co tady pravím:

že nechce tak žít má víra,

že zmírám, že neumírám.

Po tvé blízkosti jen bažím;

jaký život mohu mít,

jak se smrtí dá se žít,

s největší, jakou jsem zažil?

Věru, že se velmi snažím,

ale osud takový mám,

že zmírám, že neumírám.

Vysvoboď mě z_této smrti,

Bože můj, a život dej mi,

pevné pouto ze mne sejmi,

které mě tak těžce drtí,

zruš, prosím, mé ochrnutí,

touha spatřit tě mne týrá,

že zmírám, že neumírám.

Z_knihy Cesta dokonalosti svaté Terezie od Ježíše

(Cod. V, 12, 1-3; B. A. C., 212 [1962], 218-219)

{p}

Život dokonalého řeholníka a důvěrného Božího přítele je jedno dlouhé mučednictví

Na Cestě dokonalosti nám všechno připadá jako velké strádání, a to právem, vždyť jde o_válku proti nám samotným. Jakmile však v_tom začneme něco dělat, Bůh nám udělí tolik milostí a natolik v_duši působí, že všechno, co je možné v_tomto životě vykonat, jí připadá málo. A když jsme my jako mnišky už to nejdůležitější udělaly, totiž že jsme se z_lásky k_Bohu vzdaly své svobody a svěřily se do cizí moci, proč tedy ještě váháme umrtvovat své nitro, když právě to působí, že všechno ostatní je pak mnohem záslužnější, dokonalejší a konáme to s_větší lehkostí a pokojem? Dosáhneme toho, jak jsem řekla, postupně, když nebereme ohled na vlastní vůli a přirozené touhy, a to i_v_maličkostech, a dokud nedospějeme k_tomu, že tělo podrobíme duchu.

Znovu říkám, že všechno nebo alespoň velká část úspěchu spočívá v_tom, že se zbavíme přehnané péče o_nás samotné a naše pohodlí. Vždyť pro toho, kdo opravdu začíná sloužit Pánu, to nejmenší, co mu může nabídnout, je dát mu svůj život; a jelikož mu už dal svou vůli, čeho se bojí? Je jasné, že chce-li být opravdovým řeholníkem a člověkem skutečně oddaným modlitbě, a usiluje-li o to, aby se mohl těšit z_Božích obdarování, nesmí se vzdát touhy pro něj umřít a podstoupit mučednictví. Vždyť copak nevíte, sestry, že život opravdového řeholníka a toho, kdo chce patřit k_důvěrným Božím přátelům, je dlouhotrvající mučednictví? Dlouhé v_porovnání s_těmi, kdo byli hned sťati; jinak je však život krátký, a pro_některé velmi krátký. A co my víme, zda nebude tak krátký, že hodinu nebo jen okamžik od chvíle, kdy se rozhodneme zcela sloužit Bohu, neskončí? I_to by se mohlo stát. Ostatně, neměly bychom se spoléhat na nic z_toho, co se skončí. A když člověk pomyslí, že každá hodina by mohla být tou poslední, kdo by ji nechtěl dobře využít?

Nuže, věřte mi, že nejbezpečnější je si to připomínat. Proto dbejme na to, abychom ve_všem zapíraly svou vůli; neboť budeme-li se o_to snažit, jak jsem řekla, aniž bychom věděly jak, postupně dosáhneme cíle.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 4,13-14{/r}

Radujte se, když máte účast na utrpení Kristově, {*} abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Aleluja.

Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám. {*} Abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Aleluja.

Ranní chvály

HYMNUS

Pouze lidské ideály,

ač rovnosti a svobody,

vrší útisk, plodí sváry,

sílí duch pomsty, poroby.

Proti proudu krve, hrůzy,

stojí tichá, malá hráze,

v_Compiègne, kde šestnáct bosých

sester Bohu odevzdá se,

aby církev bez překážek,

mohla hlásat Boží slovo,

a na místo bojů, srážek,

vládl pokoj, byl tu domov.

Bůh posílil ducha sester,

které na smrt odsouzené,

na poslední svojí cestě,

zpívaly žalm nové země.

Mučednice lásky čisté,

ať se vaše odhodlání,

kterým celé hořely jste,

stane také naší zbraní.

Ant. na Benediktus:Prozíravé panny, připravte své lampy. Hle, Ženich je tady, jděte mu naproti! Aleluja.

MODLITBA

Bože, tys blahoslavené Terezii a jejím spolusestrám dal sílu Ducha Svatého a z_vrcholu Karmelu jsi je povolal k_vítězství mučednictví; dopřej nám, abychom věrnou láskou k_tobě dospěli k_patření na tvou vznešenou krásu v_nebesích.

Ant. na Magnifikat:Kristovy panny, prošly jste velkým bojem a utrpením, nyní se radujte s_Pánem navěky. Aleluja.

20. júla

SV. ELIÁŠA, PROROKA

Svátek

Písmo svaté nám proroka Eliáše představuje jako muže Božího, který stále žije v_Boží přítomnosti a horlivě bojuje za kult jediného a pravého Boha. Jeho práva rozhodně hájí na hoře Karmel; na hoře Choreb důvěrně zakusí přítomnost živého Boha. V_následovaní proroka začali na hoře Karmel koncem 12. století svůj život první poustevníci, takže Eliáše lze právem označit za otce našeho řádu.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se živému Bohu, on k_nám mluví ústy proroků. Aleluja.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Před Boží tváří

a ve službách jeho

stojí prorok Eliáš,

muž Boží, přímluvce i_otec náš.

Na jeho slovo

nebe se zavřelo

znamení nevěrnosti,

kterou lid vzdálil se Bohu dosti.

Vyprahlý suchem,

veden Božím Duchem

na Karmel, horu slávy,

lid volá: Hospodin je Bůh pravý.

V_zemětřesení,

v_bouři či plameni?

V_hlase tichém a jemném

setká se Eliáš s_Hospodinem!

V_ohnivém voze

vzhůru ku obloze

míří a Pán pospíchá

přivítat věrného služebníka.

Ant. 1Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové.

Žalm 11

Ant. 2Hospodinův anděl mu řekl: Vstaň a najez se, neboť cesta by byla pro tebe příliš dlouhá.

Žalm 28, 1-3. 6-9

Ant. 3Eliáš se najedl a napil a šel v_síle toho pokrmu až k_Boží hoře Chorebu.

Žalm 30

Ty jsi muž Boží.

Boží slovo v_tvých ústech je pravdivé.

Z_první knihy Královské

{r:1Král}19,4-9a. 11-14a{/r}

{p}

Eliáš šel až k_Boží hoře

Eliáš šel sám na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi mi život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a usnul pod tou kručinkou. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ Podíval se a hle – u_jeho hlavy koláč upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.

Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by byla příliš dlouhá pro tebe.“ Vstal, najedl se a napil a šel v_síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k_Boží hoře Chorebu.

Když tam Eliáš přišel, přenocoval v_jeskyni. A tu se k_němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v_zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v_ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle – ozval se k_němu hlas: „Co tu děláš, Eliáši?“ Odpověděl: „Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Král 17,2-5{/r}

Hospodin řekl Eliášovi: Jdi odtud a obrať se na východ. {*} Šel tedy a učinil podle Hospodinova slova.

Skryj se u potoka Kerít. Z_potoka budeš pít a havranům poručím, aby tě tam živili. {*} Šel tedy a učinil podle Hospodinova slova.

Z_homilie sv. Řehoře, papeže, ke knize proroka Ezechiela

(L. II, h. I, n. 17: PL 76, 947-948)

{p}

Mystická kontemplace nejvyššího Boha

Duch je často tak uchvácen kontemplací Boha, že již jakoby v_předobraze s_radostí zakouší něco z_oné věčné svobody, kterou ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo.{fnr}1{/fnr} Zároveň však pod tíhou své smrtelnosti bývá strháván hluboko nazpátek, neboť je spoután okovy svého trestu. Směřuje k_bráně, kde již nahlíží radost pravé svobody a touží jí projít, ještě ale nemůže. Tak to prožíval i_hebrejský lid, osvobozený z_egyptského otroctví: když viděli oblačný sloup a Bůh k_nim mluvil, každý stál u_vchodu do svého stanu a klaněl se.{fnr}2{/fnr}

Stojíme totiž tam, kam upíráme svůj duchovní zrak. Proto Eliáš říká: „Živý je Hospodin, před jehož tváří stojím.“{fnr}3{/fnr} Stál totiž tam, kam upínal své srdce. Co jiného tedy znamená, že lid hledí na oblačný sloup, stojí u vchodu svého stanu a klaní se, ne-li to, že i když lidská mysl vidí nebeské věci nejasně, přece již vychází přemýšlejíc o_vyšších věcech z_uzavřeného příbytku těla a v_pokoře se klaní tomu, jehož podstatu ještě nemůže vidět, ale přece již obdivuje jeho moc svým osvíceným duchem?

Proto se i_o_Eliášovi píše, že když slyšel hlas Hospodina, který k_němu mluvil, zastavil se u_vchodu do jeskyně a zahalil si tvář.{fnr}4{/fnr} Když totiž v_lidské mysli díky milosti kontemplace zaznívá nebeský hlas, není už celý člověk v_jeskyni – neboť tělesná starost již duši nedrží – ale stojí u_vchodu a uvažuje, jak se dostat ven z_tísnivé smrtelnosti.

Ten však, kdo již stojí u_vchodu do jeskyně a ušima srdce přijímá Boží slova, má si zahalit tvář. Neboť když jsme nejvyšší milostí vedeni k_vyššímu poznání, pak čím výše jsme pozvedáni, tím více se musíme v_myšlenkách pokorně mírnit, abychom se nepokoušeli rozumět víc, než je nám dáno, a smýšleli vždy střízlivě. To proto, abychom přílišným rozebíráním věcí neviditelných nezbloudili a nehledali v_těchto duchovních věcech něco tělesného.

Nastražit uši a zahalit si tvář totiž znamená naslouchat duchem vnitřní skutečnosti a odvrátit oči svého srdce od všeho materiálního, aby si duše nepředstavovala nic tělesného v_tom, co je zcela nepopsatelné.

Proto, nejmilejší bratři, když už jsme se díky smrti, vzkříšení a nanebevstoupení našeho Vykupitele poučili o věčných radostech a víme, že na svědectví jeho Božství se ukázali jeho andělé – naši spoluobčané, dychtěme po našem Králi, mějme touhu po spoluobčanech, které jsme poznali, a stojíce v_této stavbě svaté církve, upírejme oči na bránu. Obraťme se v_duchu zády k_časnému životu, který podléhá zkáze, a tváří srdce směřujme ke svobodě nebeské vlasti. Ještě nás však zatěžuje mnoho starostí tohoto pomíjivého života. A tak, protože jim nemůžeme dokonale uniknout, stůjme alespoň u vchodu naší jeskyně, připraveni kdykoli z_ní šťastně vyjít, a to skrze milost našeho Vykupitele, který žije a kraluje s_Otcem v_jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.

{fn:1}{r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ex 33,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Král 17,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Král 19,13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Král 19,9.11.13.12{/r}

K_Eliášovi se ozvalo Boží slovo: {*} Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!

Vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně. A hle, Hospodin přecházel v_šumu jemného vánku. {*} Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!

Nebo:

Z_knihy Nauka prvních mnichů

(Lib. I, c. 9; in Analecta Ordinis Carmelitarum, 3 [1914-1916], s. 365-367)

{p}

Příklad Eliášův

Eliáš „učinil podle slova Hospodinova.“{fnr}1{/fnr} Odešel ze své země a ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu na poušť, protože Bůh s_ním zamýšlel něco lepšího. Chtěl, aby byl vytržen ze smrti k_dokonalejšímu životu. Národ izraelský, nedávno svedený králem Achabem, se klaněl Baalovi jako dárci deště a úrody i_všech ostatních dober. Neuvědomil si, že to vše pochází od pravého Boha Izraele, a ne od Baala. Tak si Hospodin stěžuje skrze proroka: „Neuznal, že já jsem mu dal obilí, víno i olej, a zahrnul jej stříbrem a zlatem, z_nichž udělali Baala.“{fnr}2{/fnr} Proto chtěl Eliáš králi Achabovi i_izraelskému národu ukázat, že on ctí pravého Boha a že Baal, jehož úctu král na podnět královny zaváděl, je falešný bůh. Předpověděl jim od Hospodina, že ať budou sebevíce vzývat Baala, nebude jim moci dát déšť, a že rosa ani déšť nespadne na zem po všechna léta, pokud o_to Eliáš nepoprosí Boha Izraele. Protože pro nedostatek deště nastal v_izraelském království veliký hlad, hledal král Eliáše, aby ho usmrtil. Ale Eliáš, dříve než ho král hledal, „učinil podle Hospodinova slova.{fnr}3{/fnr} Aby ho král nenašel, odešel ze své země a ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu“{fnr}4{/fnr} na poušť a opustil světské bohatství nejen duchovně, nýbrž i_skutkem. To proto, aby mu domácí starosti nebo statky či pozemský majetek nepřekážely v_dosažení dokonalosti, kterou od něho Bůh požadoval.

Dále se praví: „Živ je Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím.“{fnr}5{/fnr} Právem si zasloužil stát před božskou velebností, protože dospěl k_takovému vrcholu dokonalosti, že ho žádný člověk narozený ze ženy dokonalostí nepředčil. Přestože Spasitel řekl, že „mezi zrozenými ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel,“{fnr}6{/fnr} přece anděl Gabriel jasně svědčí, že se Eliáš Janovi vyrovná, když praví Zachariášovi, že Jan předejde Krista „v_duchu a moci Eliášově.“{fnr}7{/fnr} Protože Eliášovo srdce planulo na poušti vnitřním žárem lásky a rozněcovalo oheň božské lásky rozjímáním, často zakoušelo nevýslovnou slávu Boží a spočívalo v_proudu božského blaha, jímž Bůh napájí ty, kdo ho milují, jak praví prorok: „Napájíš je proudem svého blaha.“{fnr}8{/fnr} Ačkoli se Eliáš ustavičně snažil požívat v_nazírání tohoto nevýslovného blaha, přece mu porušitelné tělo nedovolovalo setrvávat v_něm stále. Když se probral z_vytržení mysli, hned se v_srdci tiše radoval vzpomínkou na slast, kterou zakusil, hned zase sténal nenasytnou touhou po další sladkosti.

Dále se praví: „Havrani mu nosili chléb a maso ráno a chléb a maso večer.“{fnr}9{/fnr} Těmito pokrmy Eliáš posiloval vysílené tělo, ale jen tolik, aby nezemdlel. Bůh mu po havranech posílal chléb a maso a předpověděl mu, než šel k_potoku Kerít: „Havranům poručím, aby tě tam živili.“{fnr}10{/fnr} Proto Eliáš, pokud dlel u potoka Kerít, důvěřoval v_Hospodina a svěřoval péči o živobytí Bohu, „který se o_něho staral.“{fnr}11{/fnr} Bůh mu dal všechno potřebné k_tomuto životu, protože Eliáš „hledal nejprve Boží království a jeho spravedlnost.“{fnr}12{/fnr} Při myšlence, že se pro křehkost těla odchyloval od tajemného zakoušení Boha, „vyléval před ním svou duši,“{fnr}13{/fnr} neboť se pokorným vyznáním hříchů a zbožnou modlitbou s_častým nářkem obracel k_Bohu.

Dále se praví: „A z_potoka pil,“{fnr}14{/fnr} to je z_vody potoka. Zdržoval se vína, aby se jeho duch povznesl k_oné spasitelné moudrosti, o_níž je psáno: „Rozvodněným potokem je pramen moudrosti.“{fnr}15{/fnr} Tak opět uchvácen v_duchu pronikal Eliáš „na místo skvostného stánku, do domu Božího.“{fnr}16{/fnr} Sytil se hojností jeho darů a napájel se proudem jeho blaha.

{fn:1}{r}1 Král 17,5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Oz 2,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Král 17,5{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gn 12,1{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Král 17,1{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 11,11{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Lk 1,17{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 36,9{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Král 17,6{/r}.{/fn} {fn:10}{r}1 Král 17,4{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}1 Petr 5,7{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Mt 6,33{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Žl 42,5{/r}.{/fn} {fn:14}{r}1 Král 17,6{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Př 18,4{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Žl 42,5{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Král 18,36a.37{/r}

V_čas, kdy se přináší večerní oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: Vyslyš mě, Hospodine. {*} Ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh.

Ty obrátíš jejich srdce. {*} Ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh.

Ranní chvály

HYMNUS

Živý je Bůh Hospodin

a před jeho tváří stojím,

nemůžete přeci žít

nadále životem dvojím.

Eliášův oheň nutí

lid učinit rozhodnutí.

Velmi dlouho horlil jsem

pro Hospodina zástupů

a teď může celá zem

baala vidět na ústupu.

Nebe opět déšť vydává,

Jezábel však boj nevzdává.

Úspěch hory Karmelu

zanedlouho vystřídá se

další cestou, kterou Bůh

pouští vede Eliáše

spíše než v_potlesku davů

v_tichu zažít Jeho slávu.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty jsi svému svatému proroku Eliášovi, našemu otci, dopřál milost žít před tvou tváří a horlit pro tvou slávu; dej nám, svým služebníkům, abychom vždy hledali tvou tvář a stali se svědky tvé lásky.

Ant. 1Živý je Bůh, před jehož tváří stojím.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne

Ant. 2Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem. A hle: Hospodin přecházel.

Ant. 3Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Petr 1,19-21{/r}

Máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v_srdci. Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v_Písmu není ponecháno soukromému výkladu. Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z_lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch Svatý.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Až procitnu, Hospodine, {*} nasytím se pohledem na tebe.

Až procitnu, Hospodine, {*} nasytím se pohledem na tebe.

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář. {*}

Nasytím se pohledem na tebe.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Až procitnu, Hospodine, {*} nasytím se pohledem na tebe.

Ant. na Benediktus:Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v_Izraeli, že já jsem tvůj služebník a že jsem všechno toto učinil na tvé slovo.

Bůh, který k_nám v_minulosti mluvil skrze proroky a v_této poslední době k_nám promluvil skrze svého Syna, chce v_Kristu sjednotit všechny lidi. Prosme ho:

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, před tvou tváří a ve tvých službách stál prorok Eliáš,

dej, ať i_my žijeme v_trvalém vědomí tvé přítomnosti.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, tys dal žíznícímu Eliášovi osvěžující vodu u_potoka Kerít,

dej nám pít z_živého pramene lásky a kontemplace.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, ty jsi posilnil Eliáše na jeho cestě k_hoře Chorebu,

dej, abychom ti neúnavně spěchali vstříc posilováni Tělem a Krví tvého Syna.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, tys promluvil k_Eliášovi hlasem tichým a jemným,

dej, ať v_pozorném mlčení a s_vnitřní ochotou nasloucháme tvému Svatému Duchu.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Pane, tys dopřál proroku Eliášovi, aby horlil pro tvou slávu,

daruj také nám, abychom neúnavně pracovali pro církev a sloužili svým bratřím a sestrám.

Pane, přitahuj nás k_sobě.

Otče náš. Modlitba uprostřed dne Dopoledne

Ant.Eliáš volal k_Hospodinu a On vyslyšel jeho hlas.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Žid 12,1-2{/r}

Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Proto odhoďme všecko, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.

Mé srdce k_tobě mluví, má tvář tě hledá.

Hospodine, hledám tvou tvář.

V poledne

Ant.Eliáš planul horlivostí pro Zákon a byl vzat na nebesa.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Žid 4,12{/r}

Slovo Boží je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k_rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i_nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími.

V_svém srdci uchovávám tvůj výrok,

abych se neprohřešil proti tobě.

Odpoledne

Ant.Z_nebe spadl Hospodinův oheň a pozřel Eliášovu zápalnou oběť.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Žid 12,28-29{/r}

Nám se tedy dostalo neotřesitelně trvalého království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s_bázní a uctivostí. Vždyť „náš Bůh je oheň stravující“.

Hospodine, tvé slovo je jak oheň.

Tvůj služebník ho miluje.

Nešpory

HYMNUS

Kéž by ti celá země od základů

i_hloubka moře slávu vyzpívala,

tys, otče, opora našeho Řádu

a jeho chvála.

Do hlubin Božích tajemství a přání,

do lidské bídy, slabostí a pádů

vtáhl tě sám Bůh dlouhým putováním,

do svého řádu.

V_ohnivém voze nebe přijalo tě

a Bůh tě vítá s_rozjasněnou tváří,

naplnil tvoji touhu po životě

v nebeské záři.

Na hoře Tábor s_Mojžíšem jste byli,

když vrchol hory Bůh svým světlem zalil,

sám Otec tě pro tuto velkou chvíli

za svědka zvolil.

Jsme děti tvoje, dej nám ducha svého,

kéž nás tvůj plášť i_přímluva tvá chrání,

kéž dojdem do domova nebeského,

až k_zmrtvýchvstání.

Ant. 1Eliáš povstal jako oheň a jeho slovo plálo jako pochodeň.

Žalm 111

Ant. 2Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním!

Žalm 115

Ant. 3Hospodin dá odměnu svým služebníkům prorokům.

Zjv 11, 17-18; 12, 10b-12a

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 5,16c-18{/r}

Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého! Eliáš byl jen člověk jako my: vroucně se pomodlil, aby nepršelo, a nezapršelo v_zemi tři roky a šest měsíců; znova se pomodlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Blažení jsou všichni {*} kdo tě viděli.

Blažení jsou všichni, {*} kdo tě viděli.

A byli vyznamenáni tvým přátelstvím. {*}

Kdo tě viděli.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Blažení jsou všichni, {*} kdo tě viděli.

Ant. na Magnifikat:V_minulosti mluvil Bůh k_našim předkům skrze proroky. V_této poslední době však promluvil k_nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho.

Vzdávejme chválu živému a pravému Bohu, který si vyvolil Eliáše za proroka, a prosme ho:

Pane, učiň nás svědky své lásky.

Tys byl při Eliášově oběti a strávil jsi ji ohněm z_nebe,

přijmi naši modlitbu jako večerní oběť pro dobro církve.

Pane, učiň nás svědky své lásky.

Tys na hoře Karmel vyslyšel Eliášovu prosbu za déšť,

naplň i_nás duchem modlitby a dej světu déšť milosti.

Pane, učiň nás svědky své lásky.

Tys ustanovil proroka Eliáše k_tomu, aby smířil otce se syny,

učiň nás tvůrci pravého pokoje.

Pane, učiň nás svědky své lásky.

Tys povolal proroka Eliáše, aby přivedl tvůj lid zpět k_pravé víře,

rozmnož v_nás ducha věrnosti a apoštolské horlivosti.

Pane, učiň nás svědky své lásky.

Tys vzal proroka Eliáše v_ohnivém voze k_sobě,

přijmi naše zemřelé bratry a sestry do své slávy.

Pane, učiň nás svědky své lásky.

Otče náš.

21. júla

BL. TÍTA BRANDSMU, KŇAZA A MUČENÍKA

Ľubovoľná spomienka

Narodil sa v_Bolswarde (Holandsko) v_roku 1881 a už ako mladý vstúpil do Karmelu. Kňazom sa stal v_roku 1905 a v_Ríme získal doktorát z_filozofie, potom vyučoval na rôznych holandských lýceách, bol profesorom filozofie a histórie mystiky na Katolíckej univerzite v_Nijmegene, bol tiež jej slávnym rektorom. Novinár – profesionál, v_roku 1935 bol menovaný za cirkevného poradcu katolíckych novinárov. Bol známy svojou otvorenosťou pre všetkých a pre všetko. Pred a počas nacistickej okupácie v_Holandsku s_vernosťou evanjeliu bojoval proti šíreniu nacistickej ideológie a za slobodu katolíckych škôl a katolíckej tlače. Za to bol uväznený a po kalvárii vo väzniciach a táboroch bol internovaný v_Dachau, kde bol 26. júla 1942 po utrpeniach a ponižovaní zabitý, pričom vlieval pokoj a útechu ostatným uväzneným a preukazoval dobrodenie samotným mučiteľom. Ján Pavol II. ho 3. novembra 1985 vyhlásil za blahoslaveného.
Zo spoločnej časti na sviatok jedného mučeníka.

MODLITBA

Bože, prameň a pôvodca života, ty si dal blahoslavenému Títovi silu Ducha, aby v_krutostiach prenasledovania a mučeníctva verejne vyznával slobodu Cirkvi a dôstojnosť človeka; dopraj nám na jeho príhovor, aby sme sa nehanbili za evanjelium pri budovaní tvojho kráľovstva spravodlivosti a pokoja a aby sme odkrývali v_každej udalosti života tvoju milosrdnú prítomnosť.

Modlitba se čtením

Zo spisov blahoslaveného kňaza a mučeníka Títa Brandsmu

(Títus Brandsma, Úvod ku knihe: A. Tanquerey, Divinus Redditus Dolor)

{p}

Božské premieňajúce utrpenie

Ježiš trpel. Áno, skutočne sám Ježiš, náš Boh, ktorý sa stal človekom pre našu spásu. Trpel, bol ukrižovaný, zomrel a bol pochovaný.

Večer pred svojím utrpením prosil svojho nebeského Otca, aby všetci boli jedno, jedno s_ním. Pokladá sa za Hlavu mystického tela, ktorého sme my údmi. On je vinič, my sme ratolesti. Bol vložený do lisu a tu bol lisovaný. Dal nám víno, aby sme tým, že ho pijeme, mohli žiť jeho život, aby sme mohli zdieľať jeho utrpenie. On povedal: „Kto chce plniť moju vôľu, nech každodenne vezme svoj kríž. Kto ma nasleduje, má svetlo života. Ja som cesta. Dal som vám príklad, aby ste aj vy robili tak, ako som konal ja.“ A keď jeho učeníci nepochopili, že označená cesta bola cesta utrpenia, on im to vysvetlil a povedal: „Nemal Mesiáš toto všetko vytrpieť, a tak vojsť do svojej slávy?“ Teda i_srdcia učeníkov vyzbrojil odvahou. Božie slovo sa v_nich stalo ohňom. A potom Duch Svätý zostúpil na nich v_Božích plameňoch a oni sami boli ochotní pretrpieť posmech a prenasledovanie, aby sa stali podobní jemu, ktorý ich predišiel na ceste utrpenia.

Učeníci pochopili, že ani on sa nemohol vyhnúť tejto ceste, o_ktorej prorokovali už proroci. Od jasieľ po kríž sú jeho údelom utrpenie, chudoba, opovrhnutie. Celý svoj život zasvätil poučovaniu ľudu, že Boh sa pozerá na utrpenie, chudobu a ľudské opovrhnutie inak, ako ho vidí hlúpa múdrosť sveta. Po hriechu prišla bolesť a prostredníctvom Kríža sa obnovuje jednota s_Bohom a stratená sláva. Bolesť sa takto stáva cestou do neba. V_Kríži je spása, v_Kríži je víťazstvo. On sám chcel prijať utrpenie, aby prostredníctvom neho dosiahol slávu vykúpenia. Preto, ako hovorí svätý Pavol, „utrpenia tohoto času nie sú hodny porovnávania s_budúcou slávou, ktorá sa na nás má zjaviť“, keď sa pominie čas utrpenia a my budeme mať už účasť na tejto sláve.

Mária, ktorá zachovávala všetky Božie slová vo svojom srdci, v_plnosti milostí pochopila veľkú hodnotu utrpenia. Zatiaľ čo sa učeníci rozutekali, ona kráča na stretnutie so Spasiteľom na ceste na Kalváriu a stojí pod krížom, aby mohla mať účasť na jeho poslednej bolesti a potupe. Položila ho do hrobu s_pevnou nádejou v_jeho zmŕtvychvstanie.

Kiežby naše srdcia horeli a bolo v_nich toľko šľachetnosti ako v_jeho Srdci a kiežby boli úplne otvorené pre túžby Najsvätejšieho Srdca Ježišovho! On povedal: „Veľmi som túžil jesť s_vami tohoto veľkonočného baránka.“ Je naša túžba ako jeho? Nesťažujeme sa príliš, keď nám podáva kalich utrpenia? Je pre nás tak ťažké odovzdať sa utrpeniu. Tešiť sa v_utrpení sa nám zdá hrdinskou vecou a túžiť po kríži a utrpení považujeme takmer za nemožné. Podľa sveta je bláznovstvom túžiť po utrpení a odmietnutí, ako po tom túžil sv. Ján od Kríža. I_my si myslíme to isté ako svet, ospravedlňujúc si to našou rozumnou opatrnosťou. Aká je to obeta, ktorú každé ráno vedome a premyslene aspoň slovami a zdanlivo zverujúc samých seba obetujeme spolu s_Cirkvou, s_ktorou tvoríme jedno telo?

Ježiš plakal nad Jeruzalemom. Kiežby si každý deň mohol poznať dar Boží! Kiežby sme tiež mohli každodenne poznať hodnotu, ktorú Boh ukryl v_našom utrpení!

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Gal 6, 14; 1 Kor 1, 23-24

Ja sa nechcem chváliť ničím iným, iba krížom nášho Pána Ježiša Krista, {*} Cez ktorý je svet ukrižovaný pre mňa a ja pre svet.

My ohlasujeme ukrižovaného Krista, pre Židov pohoršenie, pre pohanov bláznovstvo, ale pre povolaných – Krista – Božiu moc a Božiu múdrosť. {*} Cez ktorý je svet ukrižovaný pre mňa a ja pre svet.

Alebo:

Z_myšlienok blahoslaveného kňaza a mučeníka Títa Brandsmu o_hrdinstve a o_svätých Wilibrodovi a Bonifácovi

(Z_časopisu Viking 7. 11. 1936 a z_kázne 16. 7. 1939)

{p}

Výzva k_hrdinskej viere a láske

Často sa hovorí, že žijeme vo veľkolepej dobe, v_dobe veľkých mužov a žien. Ale možno by sa malo skôr povedať, že žijeme v_dobe úpadku, v_ktorej však mnohí začínajú vnímať potrebu reagovať na obranu najdrahších a najposvätnejších vecí. Je preto pochopiteľná túžba po silnom a schopnom vodcovi. My však hľadáme takého sprievodcu, ktorý bojuje za svätú vec – teda za ideál založený na Božom pláne, a nie na sile človeka.

Toto novopohanstvo považuje celý svet za vyžarovanie božskej moci, a to isté sa hovorí o_rôznorodosti rás a národov zeme. Ale ako sa jedna hviezda líši od druhej svojím svetlom a jasnosťou, tak je jedna rasa čistejšia a ušľachtilejšia než ostatné. A_v_tej miere, v_akej má táto rasa v_sebe viac svetla, má tiež poslanie a úlohu toto svetlo vyžarovať a nechať svietiť na svet. To, čo tvrdia, je však možné len vtedy, keď sa vylúčia všetky cudzorodé prvky a vyčistia sa od všetkých škvŕn. To je dôvod kultu rasy aj krvi a kultu vlastného národa.

Z_takéhoto mylného východiska je ľahké dôjsť k_ďalším, nie menej fatálnym chybám! Je bolestné vidieť, koľko nadšenia a energie sa venuje službe takému chybnému a neopodstatnenému ideálu! Ale je možné učiť sa od nepriateľa. Ich falošná a zvrátená filozofia nám môže pomôcť k_očisteniu nášho vlastného ideálu a k_jeho jasnejšej formulácii. Ich neplodné nadšenie nám môže poslúžiť ako povzbudenie k_rastu v_láske k_nášmu ideálu, k_ochote preň žiť a zomrieť a k_odvahe uskutočňovať ho v_sebe aj v_iných.

My tiež vyznávame svoj pôvod od Boha. A_my tiež chceme, čo chce on. Ale neprijímame žiadnu doktrínu o_vyžarovaní božstva a nezbožšťujeme sami seba. Áno, vyznávame, že máme svoj pôvod od Boha a z_Boha, ale zostávame od neho závislí. A_keď privolávame príchod jeho kráľovstva a modlíme sa zaň, nepremýšľame o_rozdielnosti rasy či krvi, ale pokladáme všetkých ľudí za bratov a sestry – dokonca aj tých, ktorí nás nenávidia a bojujú proti nám – pretože sme zjednotení s_tým, ktorý dáva slnku vychádzať nad dobrých aj zlých. V_žiadnom prípade nechceme upadnúť naspäť do hriechu v_raji a stavať sa na roveň Bohu. Nechceme stavať na kulte hrdinov, založenom na zbožňovaní ľudskej prirodzenosti. Uznávame Boží zákon a podrobujeme sa mu. Nechceme zatajovať – s_falošným a bludným chápaním seba samých – svoju závislosť od Najvyššej bytosti, od ktorej sme prijali svoju existenciu.

Priznávame však, že aj keď v_sebe uznávame Boží zákon, uvedomujeme si zároveň prítomnosť iného zákona v_nás, ktorý sa snaží bojovať proti Božiemu Duchu. A_niekedy cítime – podobne ako Pavol – túžbu konať inak; býva pre nás ťažké rozpoznať nedokonalosť a rozpornosť našej povahy. Radi by sme boli lepší, jednak vo svojej prirodzenosti, ako aj vo svojich schopnostiach. A_niekedy dokonca veríme, že sme takí, akí by sme chceli byť. V_našich svetlých chvíľkach však uznávame svoju nedokonalosť a chápeme, že by sme sa mohli zlepšiť. Priznávame úprimne, že by sme to mohli dosiahnuť, keby naše úsilie bolo väčšie, lebo nič nejde bez úsilia a tvrdého boja. V_týchto vzácnych chvíľkach nezúfajme nad svojimi alebo cudzími nedostatkami, ale spomeňme si na slovo, ktoré apoštol Pavol začul vo svojom vnútri: „Stačí ti moja milosť.“ V_spojení so mnou môžeš všetko.

Žijeme vo svete, ktorý odsudzuje lásku a považuje ju za slabosť, ktorá musí byť prekonaná. Niektorí hovoria, že to, čo musí byť kultivované, nie je láska, ale vlastná sila: aby každý bol čo najsilnejší a aby slabí zahynuli. Títo ľudia tvrdia, že kresťanské náboženstvo s_jeho posolstvom lásky je preč, a preto musí byť nahradené starou germánskou silou. Prichádzajú k_vám s_touto doktrínou a hľadajú ľud, ktorý by ich ochotne prijal. Láska nie je známa. „Láska nie je milovaná“, volal vo svojej dobe svätý František z_Assisi a o_niekoľko storočí neskôr svätá Mária Magdaléna de Pazzi v_extáze zvonila na zvon kláštora karmelitánok, aby ľuďom povedala, aká krásna je láska! Aj keď novopohanstvo už nechce lásku, história nás učí, že s_láskou nad týmto novým pohanstvom zvíťazíme. Nie, nikdy sa nevzdáme svojej lásky, a láska znovu získa srdcia pohanov. Prirodzenosť je nad teóriou. Aj keď sa ideológia snaží odmietnuť lásku a odsúdiť ju ako slabosť, náš konkrétny život bude stále dokazovať, že láska je sila schopná dobyť a zjednotiť srdcia ľudí.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Rim 8, 35. 28. 18

Kto nás odlúči od Kristovej lásky? Azda súženie, úzkosť alebo prenasledovanie, hlad alebo nahota, nebezpečenstvo alebo meč? {*} Vieme, že tým, čo milujú Boha, všetko slúži na dobré.

Myslím, že utrpenia tohto času nie sú hodny porovnávania s_budúcou slávou, ktorá sa na nás má zjaviť. {*} Vieme, že tým, čo milujú Boha, všetko slúži na dobré.

24. júla

BL. MÁRIE PILAR OD SV. FRANTIŠKA BORGIÁŠA, MÁRIE SAGRARIO OD SV. ALOJZA GONZÁGU A SPOLOČNÍČOK, PANIEN A MUČENÍC

Mária Pilar od sv. Františka Borgiáša (narodená v_Tarazone 30. decembra 1877), Terézia od Dieťaťa Ježiša a od sv. Jána od Kríža (narodená v_Mochales 5. marca 1909), Mária Angeles od sv. Jozefa (narodená v_Getafe 6. marca 1905), bosé karmelitánky guadalajarského kláštora, ktoré boli umučené 24. júla 1936, po tom, ako vyznali svoju vieru v_Krista Kráľa a obetovali svoj život za Cirkev. Sú prvotinami z_nespočetných mučeníkov španielskej občianskej vojny z_rokov 1936-1939. Ján Pavol II. ich vyhlásil za blahoslavené 29. marca 1987.
Elvira Moragas Cantarero sa narodila 8. januára 1881 v_Lillo pri Tolede. Licenciátom ukončila farmaceutické štúdiá na univerzite v_Madride ako jedna z_prvých žien v_Španielsku. V_roku 1915 vstúpila do Karmelu v_Madride a prijala meno Mária Sagrario od sv. Alojza Gonzágu. Vo svojom živote dokonalým spôsobom stelesnila kontemplatívny a apoštolský ideál Karmelu – vyznačovala sa duchom modlitby a láskou k_Eucharistii. Ako priorka kláštora zomrela mučeníckou smrťou 15. augusta 1936. Prijala ju ako vytúženú milosť, zachovajúc si neochvejnú vieru a vrúcnu lásku ku Kristovi. Za blahoslavenú ju vyhlásil pápež Ján Pavol II. dňa 10. mája 1998.
Zo spoločnej časti na sviatky viacerých mučeníkov (zv. III., str. 1818) alebo na sviatky panien (zv. III., str. 1914).

MODLITBA

Bože, sila pokorných, ty si mimoriadne posilňoval v_mučeníctve blahoslavené panny Máriu Pilar, Teréziu, Máriu Angeles a Máriu Sagrario; na ich príhovor pomôž aj nám, aby sme s_takou radostnou veľkodušnosťou, s_akou ony vyliali svoju krv za Krista Kráľa, zostali verní až do smrti tebe a tvojej Cirkvi.

Modlitba se čtením

Z_Duchovnej piesne svätého kňaza Jána od Kríža

(Red. B, Strofa 30, 7-9a, Duchovní píseň, Karmel. nakladatelství Kostelní Vydří 2000, str. 199-200)

{p}

Kvety panenstva a mučeníctva

„Uvijeme girlandy, rozkvitnuté v_tvojej láske a spletené jediným mojím vlasom.“

Tomuto veršu sa veľmi správne rozumie ako výpovedi o_Cirkvi a Kristovi; v_ňom sa Cirkev, jeho Nevesta, s_ním rozpráva a hovorí: „Uvijeme girlandy“; pričom girlandami sa myslia všetky sväté duše splodené Kristom v_Cirkvi, keď každá z_nich je ako jedna girlanda, obklopená čnosťami a darmi; a všetky dohromady sú jedinou girlandou na hlave Ženícha Krista.

A tiež sa týmito krásnymi girlandami, ktoré sa inak nazývajú aureoly, rozumejú tri druhy, spletené v_Kristovi a v_Cirkvi:

Prvá z_krásnych bielych kvetov všetkých panien, z_ktorých každá má svoju aureolu panenstva, a všetky spoločne sú aureolou, aby bola položená na hlavu Ženícha Krista.

Druhá aureola zo žiariacich kvetov svätých učiteľov, a všetci spoločne budú aureolou na to, aby sa položila na tú panenskú na hlavu Ženícha Krista.

Tretia z_vtelených karafiátov mučeníkov, každý z_nich rovnako so svojou mučeníckou aureolou, a všetci spoločne budú aureolou na vrchu aureoly Ženícha Krista. Týmito tromi girlandami bude Ženích Kristus ozdobený a pôvabný na pohľad.

Nevesta hovorí, že tieto girlandy spletieme „rozkvitnuté v_tvojej láske“. Kvetom, ktorý majú skutky a čnosti, je milosť a čnosti, ktoré dostávajú z_Božej lásky, bez ktorej by nielen neboli „rozkvitnuté“, ale všetky by uschli a boli by bez hodnoty pred Bohom, aj keby boli ľudsky dokonalé. Ale pretože on im dáva svoju milosť a lásku, sú to skutky „rozkvitnuté v_jeho láske a spletené jediným mojím vlasom“.

Týmto „jej vlasom“ je vôľa a láska, ktorú má k_Milovanému; táto láska má a koná tú istú úlohu ako vlákno v_girlande. Pretože tak ako vlákno spája a drží kvety na girlande, aj láska duše spája a drží čnosti v_duši a udržuje ich v_nej. Lebo ako hovorí svätý Pavol, „láska je zväzkom dokonalosti“.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Pt 3, 14-15. 17

Ak trpíte pre spravodlivosť, ste blahoslavení. Neľakajte sa ich hrozieb a neplašte sa, ale uctievajte sväto Krista, Pána, vo svojich srdciach, {*} Stále pripravení obhájiť sa pred každým, kto vás vyzýva zdôvodniť nádej, ktorá je vo vás.

Lebo je lepšie trpieť za dobré skutky, ak je to Božia vôľa, ako za zlé. {*} Stále pripravení obhájiť sa pred každým, kto vás vyzýva zdôvodniť nádej, ktorá je vo vás.

Alebo:

Z_listov a diel blahoslavenej panny a mučenice Márie Sagrario od sv. Alojza Gonzágu

(Vybrané myšlienky z_rokov 1930 – 1936)

{p}

Ísť za Kristom cestou pokory a kríža

Nech Ježiš stále kraľuje v_mojom srdci. Pán ma prosí, aby som bola pokorná, oplakávala svoje hriechy, veľmi milovala jeho a aj moje sestry, aby som im ničím nespôsobovala utrpenie a sama sa ničím netrápila a aby som žila hlboko ponorená v_ňom, bez vlastnej vôle, a bola úplne odovzdaná jeho vôli. V_tomto údolí sĺz nikdy nebudú chýbať utrpenia a mali by sme sa tešiť, že môžeme niečo ponúknuť milovanému Ježišovi, ktorý chcel veľa trpieť z_lásky k_nám. Cesta kríža je najkratšou cestou k_zjednoteniu s_Bohom a preto máme po nej neustále túžiť; nech Pán nedopustí, aby som sa vzdialila od jeho vôle.

Nech je zvelebený Boh za to, že nám poslal tieto utrpenia, aby sme mu ich mohli obetovať za jeho lásku. Čoskoro príde deň, keď sa budeme radovať, že sme ich zakúsili. Zatiaľ však buďme veľkodušné, znášajme všetko, ak nie s_radosťou, aspoň s_poddajnosťou vôli toho, ktorý veľa vytrpel z_lásky k_nám. Veď akokoľvek veľké by bolo naše utrpenie, nikdy sa nevyrovná jeho utrpeniu.

Ak chceš byť dokonalá, usiluj sa najprv o_pokoru v_myšlienkach, slovách, skutkoch a túžbach, snaž sa dobre pochopiť, čo to znamená, a s_horlivosťou pracuj na tom, aby si to uskutočňovala vo svojom živote. Neustále hľaď na milovaného Ježiša, pýtaj sa ho v_hĺbke svojho srdca, čo chce od teba, a nikdy mu nič neodopieraj, aj keď sa budeš musieť prinútiť proti svojej prirodzenosti.

Nech je zvelebený ten, ktorý nám dáva všetko pre naše dobro. Ak máme jeho, máme všetko.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Tim 4, 7-8; Flp 3, 8.10

Dobrý boj som bojoval, beh som dokončil, vieru som zachoval. {*} Už mám pripravený veniec spravodlivosti.

Všetko pokladám za stratu pre vznešenosť poznania Krista Ježiša, môjho Pána, a účasť na jeho utrpení tým, že sa mu pripodobním v_smrti. {*} Už mám pripravený veniec spravodlivosti.

Tiež 24. júla

BL. MÁRIE MERCEDES PRAT, PANNY A MUČENICE

Ľubovoľná spomienka

Mária Mercedes Prat sa narodila 6. marca 1880 v_Barcelone. V_roku 1904 vstúpila do Kongregácie sv. Terézie od Ježiša. Veľmi horlivo vyučovala a apoštolovala v_rôznych kolégiách a úplne sa obetovala službe Bohu a bratom. Dlhé roky strávila v_hlavnom rehoľnom dome v_Barcelone, kde aj pôsobila, keď sa začala španielska občianska vojna. Zmätok počas prvých dní vojny prispel k_tomu, že sa stala jednou z_prvých obetí v_Barcelone. Zadržali ju spolu s_inou spolusestrou a po celodňovom morálnom trýznení ju spolu s_inými väznenými rehoľníkmi postrieľali na predmestí Barcelony v_noci 23. júla 1936. Zomrela po dlhej agónii 24. júla 1936, odpúšťajúc svojim trýzniteľom. Pápež Ján Pavol II. ju vyhlásil za blahoslavenú v_roku 1990.
Zo spoločnej časti na sviatky jedného mučeníka (zv. III., str. 1842) alebo na sviatky panien (zv. III., str. 1914).

MODLITBA

Dobrotivý Bože, ty si dal blahoslavenej Márii Mercedes silu ducha, aby sa v_mučeníctve obetovala pre teba a pre Cirkev; prosíme ťa, daj, aby sme na jej orodovanie žili zjednotení v_Kristovi a zostali verní jeho láske.

Modlitba se čtením

Zo spisov svätého kňaza Henricha de Ossó

(Spisy, 3: Mesiac v_škole Najsvätejšieho Srdca, Rím 1977, str. 456-458)

{p}

Pripodobňovať svoj život ku Kristovmu životu

Myslieť ako Ježiš Kristus, cítiť ako Ježiš Kristus, milovať ako Ježiš Kristus, konať ako Ježiš Kristus, rozprávať ako Ježiš Kristus, hovoriť ako Ježiš Kristus – jedným slovom prispôsobiť celý svoj život Kristovmu životu, obliecť si Ježiša Krista: v_tom spočíva jediná naša starosť, bytostná a prvoradá úloha každého kresťana. Pretože kresťan znamená alter Christus, druhý Kristus, a nik sa nezachráni, ak sa nestotožní s_obrazom Krista. Aby sme sa však prispôsobili Kristovmu životu, je nutné najskôr ho študovať, poznať ho, meditovať o_ňom, a nie iba povrchne, ale preniknúť do citov, sklonov, túžob, úmyslov Ježiša Krista, s_cieľom všetko konať v_dokonalej jednote s_ním.

Ak vnikneme do svätyne svätých – do jeho Srdca, zistíme, že je to trúfalosť. Ale sám Ježiš nás k_tomu pozýva svojou dobrotou a svojimi slovami. Ak by to tak nebolo, ako by sme sa naučili napríklad jeho miernosti a pokore? Ako sa v_každej činnosti postavíme pred Krista, aby sme ho napodobnili, ak nepoznáme city jeho Srdca, ktorými bolo naplnené? Kristus totiž žil, jedol, spal, hovoril, mlčal, chodil, býval unavený, odpočíval, potil sa, býval hladný, smädný, chudobný atď., jedným slovom pracoval, trpel a zomrel za nás, pre našu spásu.

Keď vyslovujem meno Ježiš Kristus, predstavujem si pekné dieťa, urasteného mladíka či zrelého muža, so všetkým pôvabom a krásou, akou Boh mohol obdariť dušu a ľudské telo. Ale taktiež si ho predstavujem ako osobu, ktorá z_lásky ku mne prijala všetku našu biedu, okrem hriechu. Pretože je náš brat, telo z_nášho tela, krv z_našej krvi, kosť z_našich kostí. Toto je môj Ježiš. Pravý, živý a osobný Boh i_človek, ktorý sa nechal vidieť na zemi, žil a rozprával sa s_nami, ľuďmi, počas tridsiatich troch rokov. Ten, ktorý pre našu spásu, neprestávajúc byť večným Slovom Otca, zostúpil z_nebies, stal sa človekom, trpel, zomrel, vstal z_mŕtvych, vystúpil do neba a zostal medzi nami až do skončenia vekov v_Najsvätejšej oltárnej sviatosti, aby bol naším spoločníkom, posilou a pokrmom.

Budem žiť, jesť, spať, hovoriť, mlčať, pracovať, trpieť a všetko robiť a znášať v_jednote s_Ježišom, v_zhode s_jeho božským zámerom a s_pocitmi, s_akými to robil a znášal Ježiš a s_akými túžil, aby som to robil a znášal i_ja… Ten, kto bude takto konať, a mali by sme to robiť všetci, bude žiť na zemi život neba, premení sa na Ježiša a bude môcť opakovať s_Apoštolom: „Už nežijem ja, ale vo mne žije Kristus.“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Flp 3, 8; Gal 2, 20

Všetko pokladám za stratu pre vznešenosť poznania Krista Ježiša, môjho Pána. {*} Preňho som všetko stratil a pokladám za odpadky, aby som získal Krista.

Už nežijem ja, ale vo mne žije Kristus. {*} Preňho som všetko stratil a pokladám za odpadky, aby som získal Krista.

28. júla

BL. JÁNA SORETHA, KŇAZA

Ľubovoľná spomienka

Narodil sa v_Caen v_Normandii v_roku 1394. Veľmi mladý vstúpil do Karmelu. V_Paríži bol magistrom teológie a rektorom štúdií. Bol tiež provinciálom vo svojej francúzskej provincii. Od roku 1451 až do smrti (v Angers v_roku 1471) bol generálnym predstaveným rádu. Obnovil ducha rádu a rozširoval ho. V_jednom z_diel nádherne vysvetlil Karmelitánsku regulu. V_roku 1462 opätovne prezrel a vydal Konštitúcie. Pričinil sa o_vznik mníšok karmelitánok a tretieho karmelitánskeho rádu. Za blahoslaveného ho vyhlásil pápež Pius IX. v_roku 1866.
Zo spoločnej časti na sviatky svätých mužov: rehoľníkov (zv. III., str. 1993).

MODLITBA

Prosíme ťa, Pane, nech sa za nás prihovára blahoslavený Ján, ktorý obnovil rehoľný život a založil rád karmelitánok; daj, aby sme v_našom živote vďaka jeho zásluhám vernejšie nasledovali Krista a jeho Matku.

Modlitba se čtením

Z_Oslavného výkladu blahoslaveného kňaza Jána Soretha na Karmelitánsku regulu

(Tex. 15, cap. 4; ed. Paris, 1625, 191-192)

{p}

Uč sa od Krista, ako ho máš milovať

Uč sa, brat, od Krista, ako ho máš milovať. Uč sa milovať vrúcne z_celého srdca, rozvážne z_celej duše a pevne zo všetkej sily. Vrúcne, aby si sa nedal zvábiť, rozvážne, aby si sa nedal zviesť, pevne, aby si sa v_ťažkostiach neodvrátil od Božej lásky, aby ťa nezviedla sláva sveta a žiadostivosť tela. Nech ti je pritom útechou Kristova múdrosť, aby si sa nedal zviesť duchom klamstva a bludu. Nech ti svieti Kristova pravda, aby si sa nevyčerpal v_protivenstvách. Nech ťa posilní Kristus, Božia moc. Svätý Bazil hovorí: „S_tými, od ktorých dostávame dobrodenia, nás spájajú citové a zaväzujúce putá. A čo je väčším dobrodením než Boh? Cítim – hovorí – nevýslovnú lásku Boha, ktorú je ľahšie precítiť ako vypovedať.“ Keďže Pán v_nás zasial zrná čností, bezpochyby bude vyžadovať aj ich ovocie. Nech teda tvoju horlivosť rozpáli Kristova láska, nech ju pretvára poznanie a utvrdí stálosť. Nech je vrúcna, rozvážna a nepremožiteľná, nech nie je chladná a nechýba jej rozvaha. „Miluj“ teda „Pána, svojho Boha“, celou a úplnou vrúcnosťou srdca. Miluj ho celou dušou, čiže bedlivosťou rozumu a prenikavo. Miluj ho z_celej sily, aby si sa nebál zomrieť pre jeho lásku. Nech tvoj Pán Ježiš Kristus opojí tvoj cit jemnosťou a sladkosťou, a tak vyženie klamnú sladkosť telesného života a premôže ju svojou sladkosťou.

Nech je on aj prvým svetlom mysle a vodcom rozumu – nielen kvôli tomu, aby si unikol osídlam bludov a uchránil vieru pred ich pokušeniami, ale aby si bezpečne unikal zbytočnej a nerozvážnej prudkosti v_reči.

Boh je múdrosť a chce byť milovaný nielen sladko, ale aj múdro. Inak tvoja horlivosť podľahne duchu klamstva. Ak teda zanedbáš túto pravdu, nebudeš mať v_srdci opravdivú žiaru lásky a môže sa stať, že tvoje konanie, nepodriadené vedeniu rozumu, bude neopatrné.

Nech je tvoja láska aj silná a stála, taká, ktorá nepodlieha nepokojom a nedá sa pohltiť prácou. Milovať „celým srdcom“ znamená nedať sa zviesť lichôtkami. Milovať „z_celej duše“ znamená nedať sa zviesť falošnosťou, milovať „celou silou“ znamená nedovoliť, aby ťa zlomili nespravodlivosti. Právom sa teda v_Regule hovorí: „Milujte svojich blížnych ako seba samých.“ Kto miluje Boha, nech miluje aj svojho blížneho. „Kto nemiluje brata, ktorého vidí, ako môže milovať Boha, ktorého nevidí?“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Jn 5, 3; 3, 24a

Láska k_Bohu spočíva v_tom, že zachovávame jeho prikázania. {*} A jeho prikázania nie sú ťažké.

Kto zachováva jeho prikázania, ostáva v_Bohu a Boh v_ňom. {*} A jeho prikázania nie sú ťažké.

Ranní chvály

Ant. na Benediktus:Buď verný až do smrti a dám ti veniec života.

Nešpory

Ant. na Magnifikat:Verný muž opevnil svoje mesto a v_hriešnych časoch držal sa nábožnosti.

7. srpna

SV. ALBERTA Z_TRAPANI, KNĚZE

Památka

Narodil se asi v_polovině 13. stol. v_Trapani na Sicilíi. Tam vstoupil ke karmelitánům a stal se knězem. Kolem r. 1296 se stal sicilským provinciálem. Byl vzorem čistoty, vyznačoval se životem modlitby, byl horlivým a slavným kazatelem a proslul zázračnou pověstí. Zemřel 7. srpna v_Messině, pravděpodobně r. 1307. Jeho kult povolil papež Sixtus IV. v_roce 1476.
Společné texty o svatých mužích (řeholnících).

MODLITBA

Bože, tys ve svatém Albertovi dal své církvi věrného služebníka Panny Marie a vzor čistoty a modlitby; dopřej nám, abychom podle jeho příkladu žili duchem evangelia a tak spolu s_ním dosáhli podílu na tvé slávě v_nebi.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Slyš, ó Bože všemohoucí,

naší pokorné chvály hlas,

za jas slávy nehasnoucí,

jíž oslavils jednoho z_nás.

Čistotou, ctností, modlitbou

on lidu světlo ukázal,

podivuhodnou mocí svou

jsi jeho slovům sílu dal.

Celý svůj život chtěl ti dát,

z_toho pak touha pramení:

hříchu v_sobě vždy umírat

a nésti kříže znamení.

Na zemi tě oslavoval,

získal korunu vítězství,

v_nebi se za nás přimlouvá,

abychom došli radosti.

Budiž tobě sláva, Kriste,

za převelikou milost tvou:

těm, kdo mají srdce čisté,

jsi spravedlivou odměnou.

Z_knihy Nauka prvních mnichů

(Lib. I, c. 2; in Analecta Ordinis Carmelitarum, 3 [1914-1916], s. 348-349)

{p}

Skryj se u_potoka Kerít

K_Eliášovi se stalo slovo Hospodinovo: „Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít proti Jordánu. Z_potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou.“{fnr}1{/fnr}

Tyto spásné příkazy, k_jejichž zachovávání vedl Eliáše Duch Svatý, jakož i zaslíbení, k_jejichž naplnění ho povzbuzoval, by se nám mnichům měly stát předmětem rozjímání, a to slovo za slovem, nejen v_historickém významu, ale také v_mystickém smyslu, neboť právě v_nich je obsažen náš způsob života, to znamená forma vedoucí k_prorocké dokonalosti a cíl poustevnického života.

Cíl tohoto života je dvojí. Prvého dosahujeme s_pomocí Boží milosti vlastním úsilím a cvičením se ve ctnostech. Znamená to obětovat Bohu srdce svaté a očištěné od každého aktuálního stavu hříchu. Tohoto cíle dosahujeme tehdy, jsme-li dokonalí a skrytí u_potoka Kerít, to znamená v_lásce, o_které hovoří mudrc: „Láska přikrývá všechna přestoupení.“{fnr}2{/fnr} A protože si Bůh přál, aby Eliáš dosáhl tohoto cíle, přikázal mu: „Skryj se u_potoka Kerít.“

Druhý cíl tohoto života je nám představován jako dar ničím neomezené Boží lásky; a to, že můžeme nejen až po smrti, nýbrž do jisté míry už během tohoto pozemského života v_srdci okoušet a_myslí se dotýkat moci Boží přítomnosti a sladkosti jeho slávy – to všechno symbolizuje pití z_potoka Božích útěch. Bůh to Eliášovi zaslíbil slovy: „Z_potoka budeš pít.“

Mnich, který začíná žít poustevnickým životem, musí mít na zřeteli oba cíle, což prorok dosvědčuje slovy: „jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země; tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu.“{fnr}3{/fnr} Tím, že se prorok rozhoduje zůstat ve vyprahlé, žíznivé zemi bez vody, aby se mohl postavit před Boží tvář ve svatyni, to znamená se srdcem osvobozeným od hříchu, poukazuje k_prvnímu cíli poustevnického života, jímž je odevzdat Bohu svaté srdce, tedy srdce zbavené jakéhokoli aktuálního hříchu.

Když dodává: „abych viděl tvou moc a slávu“, jasně tím poukazuje na druhý cíl tohoto života, kterého lze částečně dosáhnout již v_pozemském životě, kdy člověk v_srdci tajemně zakouší moc Boží přítomnosti a zároveň okouší sladkost nebeské slávy.

Prostřednictvím prvního z_obou cílů, to je čistoty srdce a dokonalé lásky, se dospívá k_druhému – k_zaku-sitelnému vědomí Boží moci a nebeské slávy podle Pánových slov: „Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“{fnr}4{/fnr}

{fn:1}{r}1 Král 17,2-4a{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Př 10,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 63,3{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 14,21{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 15,15.9.16{/r}

Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. {*} Zůstaňte v_mé lásce.

Určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. {*} Zůstaňte v_mé lásce.

Ranní chvály

HYMNUS

Dnes naše hlasy k_nebi rozlétly se,

za otce Alberta dík Bohu pějí,

o_jeho slávě bratři v_starých spisech

nám vyprávějí.

Štědrý Bůh popřál síly jeho hlasu,

obdaroval ho dary vznešenými

a naučil ho hlásat lidu spásu

slovy i_činy.

Kéž jásají dnes díkem naše hlasy

za Alberta, jehož veliká díla

karmelský řád na všechny příští časy

tak oslavila.

Buď Bohu jedinému čest a sláva,

když On nám ku pomoci poslal tebe,

kéž za nás hlas tvůj prosit nepřestává,

vypros nám nebe!

Ant. na Benediktus:Ústa spravedlivého mluví moudře, jeho jazyk hovoří, co je správné; Boží zákon mu ovládá srdce.

Nešpory

HYMNUS

Sváteční dni se přiblížily znova

a Karmel hymny díků zase zpívá,

v_nichž velebí se svatost Albertova

navěky živá.

Pokorně přijal roucho Panny milé

a přízeň nebe je mu hojně přána,

jde cestou ctností, nemá jiné cíle

než Krista Pána.

Zůstaň nám nakloněn a dodej síly

jít cestou kříže s_láskou podle tebe,

pomoz nám splnit, co jsme přislíbili,

vypros nám nebe.

Chvála buď Otci, úcta jeho Synu,

Svatému Duchu věčná čest a sláva,

k_trojjedinému Bohu naše láska

kéž neustává.

Ant. na Magnifikat:Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

9. srpna

SV. TEREZIE BENEDIKTY OD KŘÍŽE, PANNY A MUČEDNICE

Svátek

Edith Steinová se narodila v_židovské rodině na Den smíření, 12. října 1891 ve Vratislavi. Svůj život zasvětila studiu filosofie, vedená vášnivým hledáním pravdy. Tu nakonec nalezla při čtení Knihy života sv. Terezie z_Avily. Roku 1922 byla pokřtěna a od té doby sloužila Bohu jako učitelka a spisovatelka. Roku 1933 vstoupila do kláštera bosých karmelitek v_Kolíně. V_době pronásledování Židů nacisty nabídla svůj život Bohu jako oběť za židovský národ a za mír ve světě. Zemřela 9. srpna 1942 v_plynové komoře koncentračního tábora v_Osvětimi. Zanechala řadu filosofických a duchovních spisů, které odrážejí její výjimečnou inteligenci a bohaté duchovní dary. Blahořečena byla Janem Pavlem II. v_Kolíně 1. května 1987 a svatořečena 11. října 1998. V_roce 1999 byla prohlášena patronkou Evropy.
Společné texty o jednom mučedníkovi.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Hospodinu, živému Bohu, který se zjevil Izraeli.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Dcero lidu Izraele,

tmu proniká tvé volání:

„Počátek a cesta, kdo je?

Kdo život?“ – ptáš se v_hledání.

Prázdnotu volání tvého

naplňuje Boží slovo:

„Já jsem Počátek i_Konec,

já jsem Cesta, Pravda, Život.“

Mimo něj odpověď není.

Užaslá, že teď pravdu znáš,

obmyta v_křestním prameni,

dcerou církve být začínáš.

Kříž vtisknut je do duše tvé,

jsi mučednicí pro Krista,

s_ním navzdory vší temnotě

cesta ke světlu je jistá.

Buď slaven Bůh trojjediný:

Počátek pravdy i_všech krás,

Pravda první a poslední,

ten, který s_láskou vede nás.

Ant. 1Cestou kříže jsi došla až na svatou horu.

Žalm 2

Ant. 2Pán nebe nad tebou bděl a ty nyní hledíš na jeho tvář.

Žalm 11

Ant. 3Chodila jsi po jeho cestách a nyní spočíváš v_jeho přítomnosti.

Žalm 17

Když se mě zmocní úzkost a soužení,

ve tvých přikázáních najdu své potěšení.

Z_Knihy Ester

{r:Est}3,12-13; 4,1.15-17.17m-r.aa-bb. ee.gga.hh-kk{/r}

{p}

Přimluv se za nás u_krále a vysvoboď nás ze smrti

Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán přípis královským satrapům a místodržitelům v_jednotlivých provinciích a velmožům z_jednotlivých národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni Židé, od chlapců až po starce, děti i_ženy, v_jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a jejich majetek měl být vydán v_plen.

Když se Mardocheus dozvěděl o_všem, co se stalo, roztrhl svůj šat, oblékl si žíněné roucho a posypal hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval.

Ester tedy vzkázala Mardocheovi: „Jdi, shromáždi všechny Židy, kteří jsou v_Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny a tři noci. Také já a mé dívky se budeme takto postit. A potom půjdu ke králi, i_když budu jednat proti zákonu. Mám-li zahynout, zahynu.“ Mardocheus odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.

Celý Izrael ze všech sil volal k_Hospodinu, protože jim nastávala jistá smrt.

Královna Ester se utekla k_Pánu, neboť se bála smrtelného nebezpečí, které hrozilo. Odložila slavnostní roucho a oblékla šat sklíčenosti a žalu, místo vzácných voňavek si nasypala na hlavu popel a své tělo velmi zkrušila postem. Se svými služebnicemi ležela od rána do večera na zemi, a tak se modlila:

„Bože Abrahámův, Bože Izákův a Bože Jakubův,

jsi požehnaný!

Pomoz mně opuštěné,

nemám mimo tebe jiného pomocníka, Pane,

neboť mi hrozí nebezpečí.

Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že až do konce vysvobozuješ

všechny, kdo se ti líbí.

Pomoz nyní mně opuštěné,

nemám nikoho jen tebe, Pane, můj Bože!

Ty víš, že ode dne, kdy jsem byla přenesena sem,

neradovala jsem se, Pane, z_ničeho než z_tebe.

Pomoz nyní mně osiřelé

a vlož do mých úst vhodnou řeč před tváří lva (krále)

a učiň, abych se mu zalíbila!

Nás vysvoboď z_rukou našich nepřátel,

proměň náš zármutek v_radost

a naše bolesti v_záchranu!

Ukaž se, Pane, projev se, Pane!“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jsem jen chudá a bezmocná malá Ester, ale Král, který si mě vyvolil, je nekonečně velký a milosrdný. {*} On přijal můj život za všechny.

Živý je Hospodin, před jehož tváří jménem všech stojím. {*} On přijal můj život za všechny.

Z_duchovních spisů svaté Terezie Benedikty od Kříže

(E. Stein, Werke: 11. Band: Verborgenes Leben, Freiburg-Basel-Wien, 1987, s. 124-126)

{p}

Buď pozdraven, Kříži, jediná naděje!

Buď pozdraven, Kříži, naše jediná naděje! – tak voláme spolu s_církví v_době Svatého týdne, který je věnován rozjímání o_hořkém utrpení našeho Pána Ježíše Krista.

Svět je v_plamenech, boj mezi Kristem a antikristem otevřeně vypukl. Když se rozhoduješ pro Krista, může tě to stát život.

Před tebou visí Spasitel na kříži, protože se stal poslušným až k_smrti na kříži.{fnr}1{/fnr} Přišel na svět, ne aby činil vůli svou, ale vůli svého Otce.{fnr}2{/fnr} Když chceš být nevěstou Ukřižovaného, musíš se úplně zříci vlastní vůle a nemít jinou touhu než plnit vůli Boží.

Tvůj Spasitel visí před tebou nahý a zbavený všeho, protože si zvolil chudobu. Kdo ho chce následovat, musí se zříci každého pozemského vlastnění.

Tvůj Spasitel visí před tebou s_probodeným Srdcem. Prolil krev svého Srdce, aby získal srdce tvoje. Když ho chceš následovat ve svaté čistotě, tvé srdce musí být osvobozené od každé pozemské touhy: Ježíš Ukřižovaný ať je jediným předmětem každé tvé žádosti, každého přání a každé tvé myšlenky.

Svět je v_plamenech. Požár by mohl zachvátit i_náš dům. Ale vysoko nad plameny se tyčí kříž. A ony ho nemohou pohltit. On je cesta ze země k_nebi. Kdo ho obejme s_vírou, láskou a nadějí, ten bude vynesený až do výšin, do lůna Trojjediného.

Svět je v_plamenech. Žene tě to k_tomu, abys je hasila? Pohleď na kříž! Z_otevřeného Srdce prýští krev Vykupitele. Ta hasí plameny pekla. Osvoboď své srdce věrným plněním svých slibů, a pak tvé srdce zaplaví potoky božské lásky, které z_něho budou přetékat a zúrodňovat svět až do končin země.

V síle kříže můžeš být přítomná na všech místech bojů a bídy; všude tě ponese jeho milosrdná láska, láska vyvěrající z_božského Srdce, která všechno zavlaží jeho drahocennou krví – ta utěší, uzdraví a přinese spásu.

Oči Ukřižovaného se na tebe upírají tázavým a zkoumavým pohledem. Chceš znovu se vší vážností uzavřít smlouvu s_Ukřižovaným? Co mu odpovíš? – Pane, ke komu půjdeme? Jen ty máš slova věčného života!{fnr}3{/fnr} Ave Crux, spes unica!

{fn:1}{r}Flp 2,8{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 6,38{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 6,68{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,23-24{/r}; {r}Řím 10,1{/r}

My kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. {*} Pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Z_celého srdce toužím a modlím se k_Bohu, aby Izrael došel spásy. {*} Pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Nebo:

Ze spisu „Věda kříže“ od sv. Terezie Benedikty od Kříže

(Edith Steins Werke, Ed. L. Gelber – R. Leuven, Tom. 1, Freiburg 1983, pp. 15-16)

{p}

Věřícím v_Ukřižovaného se otvírá brána života

Kristus na sebe vzal jho Zákona, tím ho dokonale naplnil a kvůli Zákonu a podle Zákona zemřel.{fnr}1{/fnr} Právě tím od Zákona osvobodil všechny, kdo od něho chtějí přijmout život; ten však mohou přijmout jedině tehdy, když svůj vlastní život obětují. Neboť ti, kdo jsou pokřtěni v_Krista, jsou pokřtěni v_jeho smrt.{fnr}2{/fnr} Jsou vnořeni do jeho života, aby se stali údy jeho těla a jako jeho údy s_ním trpěli a umírali, ale také vstali z_mrtvých k_věčnému, božskému životu.

Tento život obdržíme v_plnosti teprve v_den slávy. Avšak již nyní – v_těle – na něm máme účast, pokud věříme: věříme, že Kristus pro nás zemřel, aby nám daroval život. Právě tato víra nás s_ním sjednocuje jako údy s_hlavou a otevírá nás přílivu jeho života. Tak se pro nás víra v_Ukřižovaného – víra živá, jež se snoubí s_láskyplnou oddaností – stává přístupem k_životu a počátkem budoucí slávy; proto je kříž naší jedinou chloubou: Ať je daleko ode mě chlubit se něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu.{fnr}3{/fnr} Kdo se rozhodl pro Krista, ten je pro svět mrtev a svět je mrtev pro něj. Na svém těle nosí jizvy svého Pána,{fnr}4{/fnr} je slabý a lidé jím pohrdají; avšak on je právě proto silný, neboť v_jeho slabosti se projevuje Boží síla.{fnr}5{/fnr}

S_tímto poznáním Ježíšův učedník nejen přijímá kříž, který je na něho vložen, ale také aktivně křižuje sám sebe: Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i_s_jeho vášněmi a žádostmi.{fnr}6{/fnr} Svedli neúprosný boj se svou přirozeností, aby v_sobě zahubili život hříchu a uvolnili tak prostor životu ducha. To druhé je důležité. Kříž není samoúčelný: strmí do výše a ukazuje vzhůru. Avšak kříž není jen znamení – je to také mocná Kristova zbraň; je to hůl, s_níž božský David táhne do boje proti pekelnému Goliáši. Mocně jí buší na bránu nebe. A brána nebe se otvírá. Přívaly Božího světla pak proudí shůry a zaplavují všechny, kdo kráčejí ve stopách Ukřižovaného.

{fn:1}Srov. {r}Gal 2,19{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 6,3{/r} a násl.{/fn} {fn:3}{r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gal 6,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Gal 5,24{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2,19-20{/r}

Spolu s_Kristem jsem ukřižován: už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. {*} On mě miloval a za mě se obětoval.

Tento život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna. {*} On mě miloval a za mě se obětoval.

Ranní chvály

HYMNUS

S_hořícím srdcem, po cestě kříže,

vedena Duchem, chce světa tíže

společně s_Kristem na sebe brát,

společně s_Kristem na sebe brát.

Kdo hledá pravdu, ten hledá Krista,

i_když to neví – tím je si jistá_–

jednou se potká s_ním tváří v_tvář,

jednou se potká s_ním tváří v_tvář.

Poznala bolest i_hloubku bytí,

v_temnotě noci tvá Pravda svítí

pro Terezii Benediktu,

pro Terezii Benediktu.

Ant. 1 Má duše hledala pravdu, lne k_tobě, můj Bože.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Izraeli veleb Pána, oslavuj ho celá země.

Ant. 3 Hospodin miluje svůj lid, dal mi korunu vítězství.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Mdr 8,21{/r}

Vím, že moudrost dostanu jenom jako dar Boží – a to už patří k_moudrosti: vědět, koho je darem.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Raduj se, požehnaná, {*} před tváří Hospodina.

Raduj se, požehnaná, {*} před tváří Hospodina.

Zpívej novou píseň {*}

před tváří Hospodina.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Raduj se, požehnaná, {*} před tváří Hospodina.

Buď veleben Bůh, náš Otec, jenž nám ve svém Synu daroval spásu. Modleme se k_němu:

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Svému lidu na poušti jsi ukazoval cestu ohnivým sloupem,

dej, ať nás tvůj Syn provází jako světlo života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Ke svému lidu jsi mluvil skrze Mojžíše,

dej, ať nás tvůj Syn vede slovem života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Svůj lid jsi na poušti nasytil manou,

dej, ať nás tvůj Syn posiluje chlebem života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Žízeň svého lidu jsi utišil vodou ze skály,

dej, ať nám tvůj Syn daruje vodu života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Ze svého izraelského lidu jsi povolal svatou Terezii Benediktu, aby následovala tvého Syna,

dej, ať nás tvůj Syn přitahuje k_sobě a přivede k_věčnému cíli života.

Bože, náš Otče, vyslyš nás.

Otče náš.

Ant. na Benediktus:Bůh jí dal neobyčejnou moudrost, o_jejíž získání se poctivě snažila a nezištně ji rozdávala.

MODLITBA

Bože našich otců, tys dal svaté Terezii Benediktě při jejím mučednictví dokonale poznat vědu kříže; vezmi i_nás do školy kříže a na její přímluvu nám dej, abychom neúnavně hledali tebe, nejvyšší Pravdu, a zůstali až do smrti věrni věčné smlouvě lásky, zpečetěné krví tvého Syna ke spáse celého světa.

Modlitba uprostřed dne Dopoledne Ant. V_těžkém zápasu ji Bůh vedl k_vítězství, aby poznala, že nade vším vítězí Boží moudrost.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Petr 5, 10-11{/r}

Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro zásluhy Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.

Bůh obrátil její zármutek v_radost

a na její hlavu vložil korunu slávy.

V poledne Ant. Bůh ji ověnčil korunou spravedlnosti a dal jí účast na věčné slávě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Jak 1,12{/t}

Blaze tomu, kdo ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují.

Důvěřuji v_Boha a nebudu se bát,

co mi může udělat člověk?

Odpoledne Ant. Vycházeli s_pláčem, když nesli semena k_setí.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 3,1-2a.3b{/r}

Duše spravedlivých jsou v_Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v_očích lidí pošetilých, v_pokoji však přebývají.

Kdo sejí v_slzách,

žnout budou s_jásotem.

Nešpory

HYMNUS

Bůh tě povolal tvým jménem,

abys nesla kříže tíži

spolu s_jeho milým Synem,

když se Kalvárii blíží.

Tys jak Ester nasadila

za národ svůj život cele,

když jej krutě zničit chtěla

zlá nenávist nepřítele.

S láskou objímáš kříž Páně

–_on je naší spásy cenou_–

a přijímáš odhodlaně

i_smrt hořkou, bezejmennou.

Kdo se úzkou cestou vydá,

za světlem i_tmou putuje

a svůj život za druhé dá,

ten Boha vpravdě miluje.

Nebo:

Kdo jsi světlo,

jež mne naplňuje

a osvětluje temnotu mého srdce?

Vedeš mne

jako matka za ruku,

a kdybys mne pustil,

nesvedla bych udělat

už žádný krok.

Ty, který jsi mi bližší

než já sama sobě

a niternější

než mé nejhlubší nitro_–

a přece neuchopitelný

a nepostižitelný

a přesahující každé jméno:

Duchu svatý – Věčná lásko.

Ant. 1 Ty jsi sláva Jeruzaléma, ty jsi radost Izraele, ty jsi čest svého lidu.

Žalm 116, 1-9

Ant. 2 Našla jsem toho, o_kterém psal Mojžíš v_Zákoně a proroci: Ježíše Nazaretského, Božího Syna.

Žalm 116, 10-19

Ant. 3 Chci poznat Krista, moc jeho zmrtvýchvstání a účast na jeho utrpení.

Kantikum Zjv 4, 11; 5, 9. 10. 12

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 1,3-5{/r}

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v_jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás za všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Požehnaná jsi od Pána, nejvyššího Boha, {*} tvá chvála nikdy nevymizí z_úst lidí.

Požehnaná jsi od Pána, nejvyššího Boha, {*} tvá chvála nikdy nevymizí z_úst lidí.

Pán proslavil tvé jméno, {*}

tvá chvála nikdy nevymizí z_úst lidí.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Požehnaná jsi od Pána, nejvyššího Boha, {*} tvá chvála nikdy nevymizí z_úst lidí.

Ant. na Magnifikat: Život je pro mě Kristus a smrt je pro mě zisk. Nechci se chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.

Modleme se k_Ježíši Kristu, Synu živého Boha:

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Jako vítěz jsi usedl po Boží pravici ve slávě svého Otce,

pomoz všem údům své církve, aby byli věrohodnými svědky tvé radostné zvěsti.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Byls poslán, abys shromáždil děti Izraele,

dej, ať v_tobě lid staré úmluvy pozná slíbeného Mesiáše.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Ty jsi přijal oběť života svaté Terezie Benedikty za naléhavé potřeby doby, ve které žila,

na její přímluvu daruj celému světu pokoj a spásu.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Ty jsi učil lidi přemáhat zlo dobrem,

dej, ať mezi všemi národy a rasami roste bratrství a mír.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Dovrš dílo svého milosrdenství na našich zemřelých,

dej, ať jim svítí světlo tvé slávy.

Králi slávy, smiluj se nad námi.

Otče náš.

25. srpna

SV. MIRIAM OD UKŘIŽOVANÉHO, PANNY

Nezávazná památka

Miriam Baouardy se narodila r. 1846 v_Abellinu (Galilea) a patřila k_melchitskému (řecko–katolickému) obřadu. V_roce 1867 vstoupila ke karmelitkám v_Pau (Francie). Sliby složila jako laická sestra v_Mangalore (Indie), kam roku 1870 přišla jako spoluzakladatelka. V_roce 1872 se vrátila do Francie a o tři roky později odjela do Svaté země, kde založila nový Karmel v_Betlémě a dala podnět k_založení Karmelu v_Nazaretě. Obdržela mnoho nadpřirozených darů, ale vynikala především pokorou a mimořádnou úctou k_Duchu Svatému. Zemřela 26. srpna 1878 v_Betlémě. Za blahoslavenou byla prohlášena 13. listopadu 1983, svatořečena byla 17. května 2015.
Společné texty o pannách.

MODLITBA

Bože, Otče milosrdenství a veškeré útěchy, ty jsi svatou Miriam od Ukřižovaného, pokornou dceru svaté země, přivedl ke kontemplaci tajemství svého Syna a učinil jsi ji svědkem lásky a radosti Ducha Svatého; na její přímluvu nám dej milost účasti na Kristově utrpení, abychom měli účast na jeho slávě.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Pozvala jsem celou zemi,

aby tě chválila, aby ti sloužila,

navždy a bez toho, že by někdy přestala!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem širé moře,

aby tě chválilo, aby ti sloužilo,

navždy a bez toho, že by někdy přestalo!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem ptáky nebe,

aby tě chválili, aby ti sloužili,

navždy a bez toho, že by někdy přestali!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem jasné hvězdy,

aby tě chválily, aby ti sloužily,

navždy a bez toho, že by někdy přestaly!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Pozvala jsem všechny lidi,

aby tě chválili, aby ti sloužili,

navždy a bez_toho, že by někdy přestali!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Odhal mi Milovaného,

abych tě chválila, abych ti sloužila,

navždy a bez_toho, že bych někdy přestala!

Mé srdce je sjednocené s_tebou, Lásko.

Vize svaté Miriam od Ježíše Ukřižovaného během exercicií před jejími sliby

(Z_knihy: Pierre Estrate: Miriam, svatá Arabka, KNA 2015)

{p}

Pyšný a pokorný člověk

Náš Pán stál přede mnou. Viděla jsem ho, chtěla jsem jít k_němu, ale nemohla jsem. Ježíš se mi zdál tak křehký, jako luční květ, který hned zvadne, když se ho dotknete. Chtěla jsem se k_němu přiblížit, ale nohy mě nemohly unést. Přesto mi připadalo, že jsem trochu postoupila a řekla jsem: Pane, trochu jsem se k_tobě přiblížila, stojíš přede mnou, moje oči tě vidí, moje uši tě slyší. Dej mi prosím sílu, abych došla až k_tobě. A zároveň jsem vzývala Ducha Svatého, aby mi dal sílu.

Pak mě někdo uchopil a řekl: „Dívej se před sebe.“ Dívala jsem se a zdálo se mi, že vidím zahradu s_květinami, stromy a ovocem. Před zahradní bránou byl založený velký oheň. Kdo chtěl vejít dovnitř, musel projít tímto ohněm. V_tu chvíli jsem spatřila před zahradou dvě osoby. Jedna kráčela hrdě, s_hlavou vztyčenou, druhá měla hlavu skloněnou a byla celá ohnutá. První osoba nebojácně vstoupila s_hlavou stále vzpřímenou. Vešla do zahrady a trhala květiny i_ovoce podle libosti. Když se pak vrátila k_bráně, znovu prošla plameny, aby se dostala ven. Nyní však oheň spálil všechno, co měla na sobě i_co nesla s_sebou. Stála venku úplně nahá. Druhá osoba také vstoupila do zahrady, ale když vkročila do ohně, hodně se sklonila, takže jí šaty neshořely. Jakmile byla uvnitř, rozeběhla se, sbírala spoustu květin a ovoce všeho druhu a k_bráně zahrady se vrátila s_plnou náručí květů i_plodů. Aby prošla ohněm, sklonila se ještě víc než prve a plameny se jí ani nedotkly, takže vyšla ven krásnější a bohatší než předtím.

Zeptala jsem se, co to znamená, a můj průvodce mi řekl: „Oheň představuje soužení, problémy, úzkost, utrpení a zkoušky života. Pán posílá lidi, aby natrhali květy a ovoce. První osoba, která vstoupila do zahrady a vyšla ven chudá, smutná a nahá, je obrazem těch, kteří ve zkouškách zpychnou: kvůli své pýše, sobectví a sebelásce nakonec o_všechno přijdou. Druhá osoba je obrazem duší, které se v_utrpení a ve zkouškách pokoří. Získají tak mnoho květů i_plodů.

V_okamžiku smrti pak nabídnou své květy i_plody Pánu. Obě duše přijdou před Pána a ten se jich bude vyptávat. Řekne první duši: ‚Vstoupila jsi do zahrady, trhala jsi květiny a ovoce – kde je máš?‘

‚Pane,‘ odpoví duše, ‚oheň, kterým jsem musela projít, všechno spálil, pohltil. Nic mi nezůstalo.‘

‚Nu dobrá,‘ řekne na to Pán, ‚když nemáš nic, jdi s_těmi, kteří nejsou nic. Zlořečená, neznám tě!‘

Pak se Pán obrátí na druhou duši, která své ovoce skryla: ‚A ty, co jsi nasbírala?‘ Duše hned rozloží před Pánem vše, co dosud skrývala, skloní hlavu a řekne: ‚To ty jsi mě nesl a ty jsi nasbíral všechno to ovoce.‘ A Pán jí odpoví: ‚Vstup a odpočiň si, pojď se radovat se svým Pánem.‘“

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2,19-20{/r}

Ti, kdo se bojí Pána, snaží se mu líbit, {*} ti, kdo jej milují, sytí se jeho zákonem.

Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k_těm, kdo se ho bojí. {*} Ti, kdo jej milují, sytí se jeho zákonem.

HYMNUS

Duchu svatý, obejmi mne,

Lásko Boží, stravuj mne,

na cestu pravdy uveď mne,

a s_Ježíšem zasnub mne.

Maria, doprovázej mne,

ochraňuj mne před klamem,

nebezpečím a každým zlem,

požehnej mi s_Ježíšem.

Prameni světla, osvěť mne,

pokojem svým naplň mne.

Hladová jsem – přijď, nasyť mne,

žíznivá jsem – osvěž mne.

Nevědomá jsem – pouč mne,

chudá jsem – obohať mne.

Celá se tobě oddávám,

přijď a působ ve mně sám.

HYMNUS

Miriam, Bůh tě zvolil za svědka moci své,

zázrak tebe uzdravil po ráně smrtelné

a zázrakem sama ses pak stala,

který Boží moudrost světu dala.

„Malým nic“ nazýváš se, satana přemáháš,

rány Kristovy nosíš, jeho poslušnost máš,

pokoře se učíš u Marie

a vzorem prostoty Josef ti je.

V_extázi Bohu zpíváš, slova máš prorocká,

o_svých darech však nevíš, zůstáváš maličká.

Svatý Duch kéž i nás obdaruje

pokorou, jíž duše tvá se skvěje.

26. srpna

Probodení srdce sv. Terezie

Památka (mnišky) / Nezávazná památka (bratři)

Texty je možné vzít z_15. října.
„Mezi Tereziinými ctnostmi vyniká především její láska k_Bohu, kterou náš Pán Ježíš Kristus ještě posiloval četnými zjeveními a extázemi. Tak ji jednou přijal za svou nevěstu; jindy Terezie viděla stát vedle sebe anděla, který jí hořícím kopím probodl srdce. Tyto nebeské dary roznítily v_jejím srdci takový oheň Boží lásky, že složila slib dělat vždy to, co bude poznávat jako dokonalejší a co bude sloužit k_větší slávě Boží.“ (Řehoř XV., kanonizační bula)

MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty jsi naši svatou matku Terezii obdivuhodně zapálil ohněm své lásky a posilnil jsi ji, aby pro slávu tvého jména vykonala velká díla; na její přímluvu nám uděl milost, abychom vnitřně zakoušeli sílu tvé lásky a velkodušně pracovali pro tebe.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Tvé duši, Terezie, dal

Pán věčný svoje poznání

a božskou pravdu odkrýval,

abys nás jednou vedla k_ní.

Tvůj snoubenec je Boží Syn,

na jeho srdci spočíváš,

Duch Svatý dal ti s_jasem svým

ty dary, které v_srdci máš.

Bůh láskou zranil srdce tvé,

pronikl tě hrot ohnivý,

zapálil vášní, jež tě zve,

svou láskou církev oživit.

Veď nás až k Pravdě jediné,

jež pramen má v_třech Osobách.

Dej, ať v_ní duše spočine

a neustane ve chválách.

Z_knihy Živý plamen lásky svatého Jana od Kříže

(ŽPA; 2,2-4.8.11.7)

{p}

Zranil jsi mé srdce

V_knize Deuteronomium Mojžíš říká, že Hospodin, náš Bůh, je oheň stravující,{fnr}1{/fnr} to znamená oheň lásky. A protože má nekonečnou sílu, může nepochopitelně stravovat a přetvářet v_sebe duši, které se dotkne. Každou však roznítí a pohltí podle toho, jak ji najde připravenou: jednu více a druhou méně, a to nakolik chce a jak a kdy chce. A protože je to nekonečný oheň lásky, když se chce dotknout duše poněkud hlouběji, žár v_duši se tak vystupňuje, že se jí zdá, jako by hořela víc než všechny ohně světa. A protože tento božský oheň přetvořil celou duši v_sebe, nejenže ho vnímá jako plamen, ale ona se celá stala plamenem mocného ohně. A protože tento božský oheň nyní přetvořil duši v_sebe, cítí nejen jeho výheň, ale sama se stane výhní mocného ohně.

A je obdivuhodné a stojí to za zmínku, že i_když je tento Boží oheň tak mocně stravující, že by mohl snadněji strávit tisíc světů než pozemský oheň jedno lněné vlákno, nestráví a nezničí duše, ve kterých hoří; naopak, podle síly jejich lásky je zbožšťuje a oblažuje, neboť v_nich příjemně hoří pro čistotu jejich ducha. Neboť v_těchto sděleních je jeho úmyslem vyvýšit duši; proto ji nezatěžuje, ale rozšiřuje, neunavuje, ale oblažuje, rozjasňuje a obohacuje, a proto ho duše nazývá sladkým žehem.

A tak blažená duše, která má to velké štěstí, že dospěje k_tomuto plamenu – všechno ví, všechno okouší, úspěšně dělá všechno, co chce, a nikdo ji nepřemůže, nic se jí nedotkne, poněvadž tato duše patří k_těm, o nichž říká apoštol: Duchovní člověk soudí všechno a nikým není souzen.{fnr}2{/fnr} A na jiném místě: Duch zkoumá všechno, i_hlubiny Boží.{fnr}3{/fnr}

Stává se, že duše zanícená touto láskou cítí, jak do ní vniká seraf s_kopím napuštěným nejžhavější láskou a probodne tento rozpálený popel duše, nebo lépe řečeno onen plamen, a vznešeným způsobem ji sežehne. A tehdy v_tomto zažehnutí ji probodne, plamen vzplane a mocně vyšlehne jako rozpálená pec nebo výheň.

Málo duší dospěje až tak daleko, avšak některé sem dospěly, především ty, jejichž síla a duch se měly přenést na jejich následovníky, protože Bůh dává bohatství a schopnosti hlavám v_prvotinách ducha.

Ó, šťastná ráno, kterou způsobil ten, který umí jen léčit! Ó, šťastná, přešťastná ráno, protože jsi byla způsobena jen pro blaho a rozkoš duše! Veliká je rána, protože veliký je ten, který ji způsobil, a veliké je její blaho, protože oheň lásky je nekonečný a odměřuje se podle její schopnosti. Ó, blaživá ráno, tím vznešeněji blaživá, čím víc oheň lásky zasáhl niterný střed podstaty duše a spálil všechno, co se dalo spálit, aby oblažil všechno, co se dalo oblažit!

{fn:1}{r}Dt 4,24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 2,15{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 2,10{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dt 6,4-5; 4,24{/r}

Hospodin je náš Bůh. Hospodin je jediný. {*} Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!

Hospodin, tvůj Bůh, je oheň stravující. {*} Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!

Ranní chvály

HYMNUS

Pověz upřímně, pověz nám,

pravdo Ježíši,

co tě z_nebe stáhlo sem k_nám,

spanilý Ježíši.

Tys světa láska a radost,

milý Ježíši,

zapal v_mém srdci svou milost,

ohnivý Ježíši.

Vem mé srdce a dej mi své,

dobrý Ježíši,

učiň, ať ze dvou jedno je,

laskavý Ježíši.

Co se v_něm nelíbí, vyčisť,

čistý Ježíši,

abych byl vždy od zlého čist,

milostný Ježíši.

Bez tebe nechci zde žíti,

choti Ježíši,

lépe mi s_tebou umříti,

živote Ježíši.

Ant. na Benediktus:V_mém srdci se stal hořícím ohněm, zavřeným v_mých kostech; snažila jsem se to snést, ale nebylo to možné.

Nešpory

HYMNUS

Tak tě mohla láska jen,

duše ve mně zpodobit:

líp než skvělým malířem

s_virtuózním talentem

dá se takto zobrazit.

Láskou bylas vytvořena

krásná, sličná duše, tušíš,

žes v_mém nitru zobrazena,

zabloudíš-li, přemilená,

sebe ve mně hledat musíš.

Já vím, že se uvidíš,

v_mojí hrudi zpodobená

a tak živě vytvořená,

že se velmi potěšíš,

jak jsi dobře vykreslena.

A kdybys snad nevěděla,

kde mě hledat, jen se zkrušíš,

když mě jinde hledat zkusíš,

pokud bys mě najít chtěla,

hledej mě jen ve své duši.

Mimo sebe nehledej mě,

jsem tam, aniž hledat musíš;

kdykoli jen zavolej mě,

přijdu ihned samozřejmě,

hledej mě jen ve své duši.

Ant. na Magnifikat:Pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

1. září

SV. TEREZIE MARKÉTY OD SRDCE JEŽÍŠOVA, PANNY

Památka

Anna Maria Redi se narodila 15. července 1747 v_Arrezu (Toskánsko, Itálie). Pocházela ze šlechtického a hluboce věřícího rodu. 1._září 1764 vstoupila do kláštera bosých karmelitek ve Florencii. Bůh ji obdaroval hlubokou mystickou zkušeností, když ji silně zasáhl slovy sv. Jana: „Bůh je láska“. Tak objevila své osobní povolání jako život skrytý v_lásce. Toto volání následovala úplným sebeodevzdáním Bohu a bližním a potvrdila ho heroickou sesterskou láskou. Zemřela 7. března 1770. Za svatou ji prohlásil papež Pius XI. 13. března 1934.

MODLITBA

Bože, tys dal svaté Terezii Markétě milost, že čerpala ze zdrojů Spasitelových nevystihlé poklady pokory a lásky; na její přímluvu nám dej, abychom nikdy nebyli odloučeni od lásky Kristovy.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Poďte, klaňajme sa Baránkovi, ktorého nasledujú panny.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Svatá Markéto, vyslechni

náš hlas, a přijdi z_nebe k_nám,

na bratry, sestry pohlédni

jak zpívají k_tvým oslavám.

Světice, přijď nás poučit,

co všechno Bůh nám daroval

a jak s_těmito dary žít,

aby nás jednou k_sobě vzal.

Jméno i_ducha dostalas

od svaté matky z_Avily,

vy obě uvádějte nás

do tajů vnitřní modlitby.

Skrze ni Duch tě promění,

že Bůh je láska, zakoušíš,

s_touhou po Božském prameni

putuješ v_Snoubencovu říš.

Láskou jsi na kříž přibitá,

sloužíš svým sestrám vším, co máš,

v_Kristově Srdci ukrytá

zcela se druhým vydáváš.

Společně s_touto světicí,

kterou už věčnost objímá,

velebme svatou Trojici,

jež v_duších našich chrám svůj má.

Z_kanonizačních spisů

(Decr. „super tuto“ – AAS 26 [1934] 105-106)

{p}

Láska Kristova nás pohání

Můžeme říci, že celý život Terezie Markéty, i_když byl velmi krátký, byl neustálým výstupem jejího nevinného srdce k_Bohu.

Její ušlechtilá duše spontánně hledala Boha a byla přesvědčena, že jedině v_něm může spočinout. Nejvyšší čistota duše byla u_ní spojená s_nejhlubší pokorou: zamilovala si být zcela neznámá a považovaná za nic. Ponížení přijímala nejen trpělivě, ale i_s_radostí.

Touto čistotou srdce a pokorou ducha vystoupala až k_nejvyššímu stupni lásky, ve které učinila za krátkou dobu takový pokrok, že plála žárem opravdu serafínským. Tehdy, když začala mluvit o_Bohu, se její tvář jakoby rozzářila plamenem.

Touto božskou láskou vroucně milovala i_své bližní, hlavně hříšníky, za které se ochotně Bohu nabídla jako oběť. Ke svým spolusestrám, zvláště nemocným, přistupovala s_pokornou laskavostí a s_dokonalým sebezříkáním, takže ji považovali za anděla lásky.

Tento plamen lásky posilovala především eucharistickým chlebem, po kterém dychtivě toužila, a zároveň výjimečnou úctou k_Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, i_když tato plodná úcta byla potlačená jansenistickým bludem, který se šířil po celém Toskánsku. S_vroucí zbožností uctívala také panenskou Matku Boží jako vzor a ochránkyni své panenské čistoty.

Protože byla obdařena darem hluboké kontemplace, sjednocovala se s_Bohem stále úžeji a začala z_ní vyzařovat jakási záře přibližující se věčnosti. S_blížícím se odchodem však ještě měla tato pravá dcera svaté matky Terezie a věrná učednice svatého Jana od Kříže projít mystickým mučednictvím duše, takže se stala živým obrazem svého ukřižovaného Snoubence. Příčinou tohoto mučednictví se pak stala sama síla lásky. Čím vroucnější je totiž láska, tím více duši pohání, aby milovala. Tato láska se však nikdy nevyrovná nekonečné lásce Boží, a tak nesmírná touha po vyšším stupni lásky duši tak souží, že jí připadá, jako by byla ponořená do temné noci a ztratila lásku k_Bohu. Neboť láska, čím je větší, tím si připadá menší.

Tímto vrcholným mučednictvím srdce je duše opravdu přibita s_Kristem na kříž a získává pro sebe i_pro druhé hojné plody vykoupení. Jsou to právě tyto nejčistší a nejušlechtilejší duše v_církvi, které svým utrpením, láskou, modlitbou a mlčenlivým apoštolátem pomáhají všem.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dt 6,4-5; 4,24{/r}

Hospodin je náš Bůh. Hospodin je jediný. {*} Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!

Hospodin, tvůj Bůh, je oheň stravující. {*} Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou!

Ranní chvály

HYMNUS

Nebo:

Květem jsi, vůni vydáváš,

Bůh naplnil tě milostí,

příkladem svým nám pomáháš

žít v_láskyplné skrytosti.

Jdeš za Beránkem vítězným

v_průvodu panen v_nebesích,

dej, ať se srdcem oddaným

kráčíme ve tvých šlépějích.

Učiň, aby nás spaloval

oheň, jenž plane v_srdci tvém,

aby se Kristus vším nám stal:

pokojem, štěstím, životem.

Dej, ať s_vděčností přijmeme,

co působí v_nás Svatý Duch

a odpovědět toužíme

na lásku, kterou nám dal Bůh.

Trojice, kterou nazíráš

a v_jejímž lůně skrytá jsi,

kéž přijme v_oběť život náš

se všemi jeho zápasy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Kol 3,1-4{/r}

Když jste s_Kristem byli vzkříšeni, usilujte o_to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste už přece mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Mé srdce k_tobě mluví, {*}

hledám tvou tvář.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Slyš, Hospodine, můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Klaňme se Ježíši Kristu, neboť on je branou ke všem tajemstvím Otce, a s_vírou ho prosme:

Pane, ukaž nám Otce.

Ty jsi světlo světa a odlesk Otcovy slávy,

osvěcuj naši cestu, po níž v_temnotě víry jdeme k_Otci.

Pane, ukaž nám Otce.

Kriste, vtělené Slovo, ty jsi povolal svatou Terezii Markétu, aby tě ve víře následovala,

dej, abychom žili s_tebou životem skrytým v_Bohu.

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, ty jsi byl mezi svými jako ten, kdo slouží,

uč nás, abychom s_pokorou sloužili druhým a tak se líbili Otci, který vidí i_to, co je skryté.

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, Slovo Boží, jako člověk jsi trpěl za nás,

dej, abychom tě jako Terezie Markéta následovali až na kříž za církev, tvé tajemné tělo.

Pane, ukaž nám Otce.

Ježíši, ty jsi miloval svou Matku a připojil jsi ji k_svému dílu spásy,

na její přímluvu dej, abychom ochotně plnili tvou vůli.

Pane, ukaž nám Otce.

Otče náš.

Ant. na Benediktus:Já jsem cesta, pravda a život; nikdo nepřichází k_Otci než skrze mne.

Nešpory

HYMNUS

Hymnus jako v_ranních chválách nebo v_modlitbě se čtením.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 4,16{/r}

Bůh je láska; kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Zátopy vod {*} nemohou uhasit lásku.

Zátopy vod {*} nemohou uhasit lásku.

Proudy řek ji neodplaví, {*}

nemohou uhasit lásku.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Zátopy vod {*} nemohou uhasit lásku.

Ant. na Magnifikat:Jako Otec miloval mne, tak jsem já miloval vás. Zůstaňte v_mé lásce.

Oslavujme Krista, který nám ukázal, že největším přikázáním je láska k_Bohu a bližnímu. Volejme k_němu a prosme ho:

Pane, daruj nám svou lásku.

Kriste, ve svém Srdci jsi nám zjevil lásku věčného Otce,

dej, ať jsme živými svědky Boží lásky.

Pane, daruj nám svou lásku.

Kriste, ty jsi přišel vrhnout oheň na zem,

zapal nás ohněm té lásky, kterou hořelo srdce svaté Terezie Markéty.

Pane, daruj nám svou lásku.

Ty jsi nás učil dělat to, co se líbí tvému Otci,

dej, abychom zůstávali v_jeho lásce.

Pane, daruj nám svou lásku.

V_našich bližních jsi nám zahalil svou přítomnost jako ve svátosti Eucharistie,

dej, abychom tě poznávali v_našich bratřích a sestrách a v_nich ti sloužili.

Pane, daruj nám svou lásku.

Svatou Terezii Markétu, když byla strávena láskou, jsi rychle povolal k_sobě,

přijmi k_sobě také naše zemřelé bratry a sestry.

Pane, daruj nám svou lásku.

Otče náš.

11. září

BL. MARIE OD JEŽÍŠE, PANNY

Památka

Marie Lopez de Rivas se narodila roku 1560 v_Tartanedu ve Španělsku. V_roce 1577 byla přijata na Karmel v_Toledu. Tam prožila celý svůj řeholní život, kromě roku 1585, kdy pomáhala při zakládání kláštera v_Cueva. Byla věrnou učednicí sv. matky Terezie, která jí s_láskou říkala „můj malý teolog“, protože vynikala modlitbou, hlubokým poznáním Kristových tajemství a velkou láskou k_liturgii. Zemřela 3. září 1640 a 14. listopadu 1976 ji Pavel VI. prohlásil za blahoslavenou.
Společné texty o_pannách.

MODLITBA

Bože, ty jsi blahoslavené Marii od Ježíše udělil milost, že směla kontemplovat tajemství tvého Syna a učinil jsi ji živým obrazem jeho lásky; na její přímluvu nám uděl živou vírou, abychom ve všem hledali Ježíše, a skutky lásky vydávali svědectví o jeho přítomnosti v_nás. Prosíme o_to

Modlitba se čtením

Z_knihy Vnitřní hrad svaté Terezie od Ježíše

(6H 7,10-13; 2H 1,11)

{p}

Nikdo nepřichází k_Otci než skrze mne

Osobně nazývám meditací, když člověk přemítá rozumem, a to tímto způsobem: začneme přemýšlet o_milosti, kterou nám Bůh prokázal, když nám dal svého jediného Syna, ale nezůstáváme u_toho a postupujeme dál k_ostatním tajemstvím jeho slavného života. Nebo začneme modlitbou v_getsemanské zahradě a myšlenkami ho sledujeme až po ukřižování. Nebo si vezmeme nějaký úryvek z_Pašijí, řekněme zatčení, toto tajemství rozebíráme a podrobně uvažujeme o_každé jednotlivé věci, o_které lze přemýšlet nebo ji procítit, jako je Jidášova zrada, útěk apoštolů a všechno ostatní. A je to jistě obdivuhodná a velmi záslužná modlitba.

Není možné, aby duše po tolika milostech, které od Boha obdržela, zapomněla na tolik vzácných důkazů lásky, neboť to jsou žhavé jiskry, jež jsou s_to ji více roznítit v_lásce k_našemu Pánu. Jen se u_nich nezastavuje myslí, poněvadž duše tato tajemství vnímá již dokonalejším způsobem, totiž tak, že jí je rozum zpřítomňuje a ony se jí natolik vtiskují do paměti, že už pouhý pohled na to, jak Pán upadl s_oním děsivým potem v_zahradě, jí postačí nejen na jednu hodinu, ale na mnoho dní.

Život je dlouhý a je naplněný mnohým strádáním. Abychom ho snášely dokonale, potřebujeme hledět na svůj vzor, Krista, jak on utrpení prožíval, i_na jeho apoštoly a světce. Dobrý Ježíš je pro nás natolik dobrou společností, že bychom se od ní nikdy neměly chtít odloučit, a stejně tak i_od společnosti jeho nejsvětější Matky. Velmi si cení, když prožíváme utrpení spolu s_nimi.

Pán sám říká: „Nikdo nevystoupí k_mému Otci, než skrze mne“{fnr}1{/fnr} a „kdo vidí mne, vidí mého Otce“.{fnr}2{/fnr} Jestliže se na něj nikdy nedíváme ani neuvažujeme o tom, za co mu vděčíme a jakou smrt pro nás vytrpěl, nevím, jak bychom ho mohly znát, ani jaké skutky v_jeho službě bychom mohly konat. Vždyť jakou cenu může mít víra bez nich{fnr}3{/fnr} a bez jejich spojení se zásluhami Ježíše Krista, našeho Dobra? Jakou asi tak hodnotu mohou mít, a kdo nás probudí, abychom tohoto Pána milovaly?

{fn:1}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 14,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jak 2,17{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Kol 2,2.3.6.7{/r}

Vaše srdce se povzbudí, když hluboce pochopíte a plně poznáte Boží tajemství, jímž je Kristus. {*} V_něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Tak žijte dále ve spojení s_ním, v_něm buďte zakořeněni a na něm stavějte. {*} V_něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Ant. na Benediktus:Buď pochválen Bůh, on nás zahrnul z_nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s_Kristem.

Nešpory

Ant. na Magnifikat:Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.

17. září

SV. ALBERTA JERUZALÉMSKÉHO, BISKUPA A ZÁKONODÁRCE NAŠEHO ŘÁDU

Sviatok

Albert Avogardo se narodil kolem poloviny 12. století v_Castel Gualtieri v_Itálii. Vstoupil k_řeholním kanovníkům sv. Kříže v_Mortaře a roku 1180 byl zvolen jejich převorem. V_roce 1184 byl jmenován biskupem v_Bobbiu a o rok později ve Vercelli. Roku 1205 se stal patriarchou v_Jeruzalémě. Slovem i_příkladem byl vzorem dobrého pastýře a býval často prostředníkem při mírových jednáních. V_době, kdy vykonával úřad patriarchy (1206–1214), sdružil poustevníky na hoře Karmelu v_jedno společenství a na jejich prosbu jim napsal řeholi. 14. září 1214 byl v_Akkonu zabit správcem špitálu Sv. Ducha, kterého Albert pro špatné mravy napomínal a zbavil úřadu.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Pánu, nejvyššímu Zákonodárci.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Alberte, vzor jsi synům svým,

jsi kněz, jenž řeholi jim dal,

pohlédni proto z_nebes k_nim,

když zpívají ti písně chval.

Byls hlasatelem pokoje

a mír jsi všude vnášel rád,

tvůj život naším vzorem je,

vždy chceme dbát tvých moudrých rad.

V_době, ve které předsedat

máš církvi v_Jeruzalémě,

karmelským bratřím dáváš řád,

dle něhož dosud žijeme.

Náš Řád tě otcem nazývá

a slavným učitelem svým,

dosud nás vede ruka tvá

cestou k_výšinám nebeským.

Náš vzore, v_nebi zářící,

nauč své syny svatě žít,

ať smíme svatou Trojici

s_tebou navěky velebit.

Ant. 1Spravedlivý má zalíbení v_Hospodinově zákoně a přemítá o něm dnem i_nocí.

Žalm 21, 2-8. 14

Ant. 2Hospodinův zákon ať je vždy ve vašich ústech.

Žalm 92

Ant. 3Kdo rozjímá o zákoně Páně, ve svůj čas přináší ovoce.

Žalm 92 Veď to, Pane, tvoji protivníci, †...

Přijmi zákon z_Božích úst.

A v_tvých ústech ať jsou jeho slova.

Z_listu svatého apoštola Pavla Efezanům

{r}6,5-8.10-18.23-24{/r}

{p}

Oblečte se do výzbroje Boží

Otroci, poslouchejte svého pozemského pána s_uctivou bázní a upřímně, jako by to byl sám Kristus. Neposlouchejte jenom naoko, abyste se lidem líbili, ale jako služebníci Kristovi, kteří z_celé duše konají vůli Boží. Služte ochotně jako Pánu, a ne lidem. Víte přece, že každý dostane odměnu od Pána za to dobré, co vykonal, ať je to otrok, nebo svobodný.

Nakonec, bratři: Hledejte svou sílu v_Pánu, v_jeho všemohoucnosti. Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, kteří mají svou říši tmy v_tomto světě, proti zlým duchům v_ovzduší.

Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy pevně a za ochranný pás ať vám slouží život podle pravdy, za pancíř spravedlnost, za obuv na nohy odhodlanost, jakou dává evangelium pokoje. Při každé příležitosti se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého ducha. Vezměte také přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží. Vždycky a při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká Duch. Buďte v_tom velmi bdělí a vytrvalí!

Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus ať bratřím udělují pokoj, lásku a víru. Milost se všemi, kteří milují našeho Pána Ježíše Krista láskou nehynoucí!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ef 4,1{/r}; {r}2 Kor 10,5{/r}; {r}Ž 1,2{/r}; {r}2 Pt 4,7{/r}

Žijte životem hodným toho povolání, kterého se vám dostalo. {*} Žijte v_poslušnosti vůči Ježíši Kristu.

Dnem i_nocí rozjímejte o_zákonu Páně a bděte na modlitbách. {*} Žijte v_poslušnosti vůči Ježíši Kristu.

Z_Řehole svatého Alberta Jeruzalémského pro poustevníky na hoře Karmel

(Arch. Vat., Reg. Vat. 21, f. 466r)

{p}

Povzbuzení k_duchovnímu životu

Poněvadž život člověka na zemi je zkouška{fnr}1{/fnr} a všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu, trpí pronásledování,{fnr}2{/fnr}a navíc váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil,{fnr}3{/fnr} usilujte se vší pečlivostí obléci zbroj Boží, abyste mohli obstát proti nástrahám nepřítele.{fnr}4{/fnr}

Bedra mějte přepásaná pásem čistoty;{fnr}5{/fnr} hruď ať je obrněna svatými myšlenkami, neboť je psáno: „Svatá myšlenka tě zachová.“{fnr}6{/fnr} Je třeba obléci pancíř spravedlnosti,{fnr}7{/fnr} abyste milovali Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou silou a svého bližního jako sami sebe.{fnr}8{/fnr} Při každé příležitosti je třeba vzít štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé střely onoho ničemníka;{fnr}9{/fnr} bez víry se totiž nelze líbit Bohu.{fnr}10{/fnr} Nasaďte si také přilbu spásy,{fnr}11{/fnr} abyste doufali ve spásu od samotného Spasitele, který spasí svůj lid od jeho hříchů.{fnr}12{/fnr} Meč Ducha, jímž je slovo Boží,{fnr}13{/fnr} ať hojně přebývá{fnr}14{/fnr} ve vašich ústech i v_srdci{fnr}15{/fnr} a cokoliv konáte, ať se to děje podle slova Páně.{fnr}16{/fnr}

Apoštol doporučuje mlčení, když v_něm nařizuje pracovat.{fnr}17{/fnr} A jak svědčí prorok: „Mlčení je úsilím o spravedlnost.“{fnr}18{/fnr} A opět: „V_mlčení a naději bude vaše síla.“{fnr}19{/fnr} Zkušenost neméně učí: „V_mnohomluvnosti se nelze vyhnout hříchu.“{fnr}20{/fnr} A „kdo je nerozvážný v_mluvení, zakusí neštěstí.“{fnr}21{/fnr} Rovněž „kdo užívá mnoha slov, škodí své duši.“{fnr}22{/fnr} A Pán říká v_evangeliu: „Z každého neužitečného slova, jež lidé pronesou, vydají účty v_den soudu.“{fnr}23{/fnr} Ať tedy každý váží svá slova a pevně krotí svá ústa, aby snad nezakolísal a neklesl jazykem a jeho pád nebyl nezhojitelný k_smrti.{fnr}24{/fnr} Ať střeží s_prorokem své cesty, aby se neprovinil jazykem{fnr}25{/fnr} a ať se snaží pilně a obezřetně zachovávat mlčení, jež je úsilím o spravedlnost.{fnr}26{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Job 7,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Petr 5,8{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Ef 6,11{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ef 6,14{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Př 2,11{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Ef 6,1{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Dt 6,5{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 19,19; 22,37-39{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Ef 6,16{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žid 11,6{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Ef 6,17{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Mt 1,21{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Ef 6,17{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Kol 3,16{/r}.{/fn} {fn:16}{r}Řím 10,8{/r}.{/fn} {fn:17}{r}Kol 3,17{/r}; {r}1 Kor 10,31{/r}.{/fn} {fn:18}{r}2 Sol 3,12{/r}.{/fn} {fn:19}{r}Iz 32,17{/r}.{/fn} {fn:20}{r}Iz 30,15{/r}.{/fn} {fn:21}{r}Př 10,19{/r}.{/fn} {fn:22}{r}Př 13,3{/r}.{/fn} {fn:23}{r}Sir 20,8{/r}.{/fn} {fn:24}{r}Mt 12,36{/r}.{/fn} {fn:25}{r}Sir 28,25-26{/r}.{/fn} {fn:26}{r}Ž 38,2{/r}.{/fn} {fn:27}{r}Iz 32,17{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Mak 2,64{/r}; {r}Ž 19,8{/r}

Synové, vzmužte se a buďte silní v_zákoně, {*} neboť v_něm budete oslaveni.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, nezkušenému dává moudrost. {*} Neboť v_něm budete oslaveni.

Ranní chvály

HYMNUS

Vzdávejme Bohu chválu za Alberta,

zpívejme hymnus na svatého muže,

byl světlem církve tehdejšího světa,

i_dnes být může.

Rozvážný biskup, strážce Boží pravdy

s mírností srdce i_porozuměním

zaháněl spory a přemáhal křivdy

svým odpuštěním.

Rodině prvních bratrů na Karmelu

řeholi sepsal a v ní vyučuje

jak žít dle Písma a jak čerpat sílu

v_tichu naděje.

Poněvadž život na zemi je zkouška,

Alberte svatý, pomáhej nám stále,

ať naše srdce přes období těžká

zůstává bdělé.

Trojici svaté spolu pějme chvály

skrz tebe Řád náš dostal zákon spásy,

dej sílu, bychom podle něho žili,

po všechny časy.

Ant. 1Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2Tak ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v_nebesích.

Ant. 3Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Žid 13,7-9a{/r}

Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i_dnes i_navěky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Na tvých hradbách, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné; {*} budou bdít nad mým lidem.

Na tvých hradbách, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné; {*} budou bdít nad mým lidem.

Ani ve dne ani v_noci nesmějí nikdy mlčet; {*}

budou bdít nad mým lidem.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Na tvých hradbách, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné; {*} budou bdít nad mým lidem.

Chvalme Krista, pastýře a strážce našich duší, neboť on miluje svůj lid. Obraťme se na něj s_důvěrou a prosme:

Pane, ochraňuj svůj lid.

Pane, přijmi naše dobré úmysly a předsevzetí,

jako prvotiny tohoto dne.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Dej, ať žijeme v_duchu naší Řehole,

abychom se pro všechny stali hlasateli tvé dobroty.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Dej nám sílu, abychom tě celým srdcem milovali

a abychom dobře jednali, a tak tě chválili svým životem.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Učiň nás věrnými strážci svého evangelia,

abychom tvé slovo stále uchovávali v_srdci a rozvažovali o_něm.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Ukaž nám cestu na vrchol hory Karmel,

abychom ti sloužili s_čistým srdcem a dobrým svědomím.

Pane, ochraňuj svůj lid.

Otče náš.

Ant. na Benediktus:Pojďte za mnou všichni, kdo horlíte pro zákon! A mnozí, kdo hledali právo a spravedlnost, odcházeli na poušť.

MODLITBA

Bože, tys nám skrze svatého Alberta ukázal způsob, jak žít evangelium, abychom dosáhli dokonalé lásky; na jeho přímluvu nám dej, abychom vždy žili v_následování Ježíše Krista a zůstali mu věrni až do smrti. Modlitba uprostřed dne Hymnus a žalmy z_příslušného dne v_týdnu. Dopoledne Ant. Otče, jako jsi mně poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Lv 20,7-8{/r}

Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh. Dbejte na má nařízení a dodržujte je; já jsem Hospodin, já vás posvěcuji.

Cokoli mluvíte nebo konáte,

všechno dělejte ve jménu Páně.

V poledne Ant. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}2 Tim 3,12.14-15{/r}

Všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu Ježíši, budou pronásledováni. Ty se však drž toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá písma, ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v_Krista Ježíše.

Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel,

a měj při tom víru a lásku v_Kristu Ježíši.

Odpoledne Ant. Jsme Boží spolupracovníci, vy jste Boží pole, Boží stavba.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 4,8-9{/r}

Bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Blahoslavení tvůrci pokoje,

neboť oni budou nazváni Božími syny.

Nešpory

HYMNUS

Alberte, ty jsi přišel dát

řád společnému životu,

abychom mohli uchovat

lásku, svornost a jednotu.

Z_tvých moudrých slov i dobrých rad

–_jak rádi jsme, že byls to ty_–

zkušenost mnohých let je znát,

ač skrytá v_hávu prostoty.

Radíš, jak v_následování

s_bratry svůj život rozdělit,

modlitbu vrýt si do dlaní

a žít pro církev, Boží lid.

Ať vede Řád i_nadále

ke Kristu spolu s_Marií

Duch, jenž je zdrojem života,

ne litera, co zabíjí.

Ant. 1Dej mi poznat cestu, kterou mám kráčet, neboť k_tobě pozvedám svou duši.

Žalm 15

Ant. 2Synu, zachovávej má přikázání a můj zákon střež jako zřítelnici oka.

Žalm 112

Ant. 3Pán je spravedlivý ve všem, milostivý ve všech svých skutcích.

Kantikum Zjv 15, 3-4

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 1,22-25{/r}

To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Neboť když někdo to slovo jenom poslouchá, ale nejedná podle něho, ten se podobá člověku, který pozoruje svůj vzhled v_zrcadle: podívá se na sebe, odejde, a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a přitom vytrvá, kdo není jen posluchač zapomnětlivý, ale skutečně podle toho jedná, ten v_tom jednání najde svou blaženost.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Dobrý pastýř dává život za své ovce {*} a modlí se za ně.

Dobrý pastýř dává život za své ovce {*} a modlí se za ně.

Miluje své bratry {*}

a modlí se za ně.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Dobrý pastýř dává život za své ovce {*} a modlí se za ně.

Ant. na Magnifikat:Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle; z_celého srdce s_vděčností zpívejte Bohu.

Kristus smířil svět se svým Otcem a v_jeho jménu i_svatý Albert vykonával službu smíření. Posíleni touto vírou, vzývejme s_důvěrou našeho Pána:

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Kriste, darem řeholního života jsi nás povolal, abychom následovali tebe, Beránka bez poskvrny,

dej, abychom ti sloužili s_čistým srdcem a dobrým svědomím.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Ty jsi nám dal představené, aby byli služebníky bratří a sester,

dej, abychom v_jejich slovech i_příkladu spatřovali tebe.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Ty jsi nás povolal, abychom dnem i_nocí rozjímali o_tvém zákoně,

dej, ať tvé slovo přebývá v_našich ústech i_srdcích.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Ty nám doporučuješ mlčení, jež je úsilím o_spravedlnost,

dej, abychom pochopili, že v_mlčení a naději je naše síla.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Ty jsi řekl, že život člověka na zemi je zkouška,

posiluj malomyslné, přiveď zpět zbloudilé a všechny naplňuj svým Duchem.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Tobě svěřujeme zemřelé bratry a sestry, které jsi přidružil k_naší řeholní rodině,

dej, ať tě v_nebi oslavují navěky.

Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

Otče náš.

1. října

SV. TEREZIE OD DÍTĚTE JEŽÍŠE A SVATÉ TVÁŘE, PANNY A UČITELKY CÍRKVE

Svátek

Terezie Martinová se narodila 2. ledna 1873 v_Alençonu ve Francii, vyrostla ve zbožné křesťanské rodině; její rodiče byli jako první pár v_historii církve svatořečeni. V_patnácti letech vstoupila do kláštera karmelitek v_Lisieux. Vynikala pokorou, evangelní prostotou a především důvěrou v_Boha. Těmto ctnostem učila slovem i příkladem také novicky. Dva roky před svou smrtí se obětovala Boží milosrdné lásce a posledních 18 měsíců života prožila ve velké zkoušce víry. Zemřela 30. září 1897. V_roce 1925 byla prohlášena za svatou, roku 1927 za patronku misií a roku 1997 jako třetí žena učitelkou církve.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Pánu, našemu Bohu, on se dává poznat maličkým.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Nebesa opustil jsi z_lásky samé,

za mne ses rozhodl svůj život dát.

Nyní můj celý život přijmi, Pane,

pro tebe trpět chci a umírat.

Připozdívá se, večer už se sklání.

Cestou mě, Pane, veď a provázej;

s_tvým křížem stoupám vzhůru strmou strání.

Nebeský poutníku, neodcházej!

Od tebe jsem se, Pane, učívala

pokořit se, pohrdat poctami.

Na sebe nemyslím, chci zůstat malá

a tím tvé srdce šťastně vzdá se mi.

Žízním po lásce, vyplň naději mou,

Dej svému ohni ve mně více žhnout!

Žízním po lásce trýzní bolestivou,

toužím se, Bože, k_tobě rozlétnout!

Ant. 1Tvé milosrdenství mě bude provázet po všechny dny mého života.

Žalm 23

Ant. 2Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Žalm 103

Ant. 3Otec vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste ve mne.

Žalm 103 Ako je vzdialený východ od západu, {*} ...

Svítilnou mým nohám je tvé slovo

a světlem mé stezce.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:1Kor}12,12.27-31; 13,1-13{/r}

{p}

Jste Kristovo tělo a jeho údy

Jako tělo je pouze jedno, i_když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Vy jste Kristovo tělo a každý z_vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v_církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni ty řeči v_neznámém jazyku pronesené vykládat? Usilujte o_dary lepší. A teď vám chci ukázat mnohem vzácnější cestu.

Kdybych mluvil jazyky lidskými i_andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a jako cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v_nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.

Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska vše omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.

Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v_zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v_tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z_nich je láska.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jan 12,32{/r}; {r}Pís 1,3-4{/r}

Až budu ze země vyvýšen, {*} potáhnu všechny k_sobě.

Přitahuj mne, a poběžíme po vůni tvých mastí. {*} Potáhnu všechny k_sobě.

Z_Autobiografických spisů svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře

(RkB, 3r-v)

{p}

V_srdci církve budu láskou

Když mě při rozjímání mé touhy při modlitbě doopravdy mučily, otevřela jsem listy sv. Pavla, abych našla nějakou odpověď. Padla mi do očí 12. a 13. kapitola prvního listu Korinťanům.

V_první jsem četla, že všichni nemohou být apoštoly, proroky, učiteli, atd…, že se církev skládá z_různých údů a že oko nemůže být zároveň rukou.{fnr}1{/fnr}

Byla to jasná odpověď, ale neutišila mé touhy ani mi nedodala pokoje.

Jako se Magdaléna pořád nakláněla do prázdného hrobu{fnr}2{/fnr} a nakonec našla to, co hledala, tak jsem se i_já, když jsem se snížila až do hlubin své nicoty, pozvedla tak vysoko, že jsem mohla dosáhnout svého cíle.

Neztrácela jsem odvahu, pokračovala jsem v_četbě a úlevu jsem našla v_této větě: „Usilujte o dary lepší, ale teď vám chci ještě ukázat mnohem vzácnější cestu.“{fnr}3{/fnr} A Apoštol vysvětluje, jak i_ty nejdokonalejší dary nejsou ničím bez Lásky.

Že Láska je dokonalá cesta, která vede bezpečně k_Bohu. Konečně jsem našla klid.

Když jsem uvažovala o tajemném těle Církve, nepoznávala jsem se v_žádném z_údů, jak je popisuje sv. Pavel, nebo spíš jsem se chtěla poznat ve všech.

Láska mi dala klíč k_mému povolání.{fnr}4{/fnr} Pochopila jsem, že jestliže má Církev tělo, složené z_různých údů, nechybí jí ten nejpotřebnější, nejušlechtilejší, pochopila jsem, že Církev má Srdce a že toto Srdce hoří Láskou. Pochopila jsem, že jen Láska udržuje údy Církve v_činnosti, že kdyby Láska pohasla, přestali by Apoštolové hlásat Evangelium, Mučedníci by se zdráhali prolít svou krev.

Pochopila jsem, že Láska v_sobě obsahuje všechna Povolání, že Láska je všechno, že objímá všechny doby a všechna místa, jedním slovem, že je Věčná!

Tu jsem plná šílené radosti zvolala: Ježíši, má Lásko, konečně jsem nalezla své povolání; mým povoláním je Láska!

Ano, našla jsem své místo v_Církvi, a toto místo, můj Bože, jsi mi dal ty, v_srdci své matky Církve budu Láskou, tak budu vším a tak se uskuteční můj sen!!!

{fn:1}{r}1Kor 12,31{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 20,11{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1Kor 12,31{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1Kor 13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 31 (30),8{/r}

Budu se veselit a jásat, Bože, {*} pro tvé milosrdenství.

Ty jsi shlédl na moji bídu, mé duši jsi pomohl v_tísni. {*} Pro tvé milosrdenství.

Nebo:

Z_Autobiografických spisů svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře

(RkC, 11v-12r)

{p}

Pochopila jsem, co je to láska

Pán Bůh mi dal milost, že jsem pochopila, co je láska: je pravda, že předtím jsem to také chápala, ale nedokonale, nepromýšlela jsem do hloubky toto Ježíšovo slovo: „Druhé přikázání je podobné prvnímu: Miluj svého bližního jako sám sebe.“{fnr}1{/fnr} Snažila jsem se především milovat Boha, a s_láskou k němu jsem pochopila, že se moje láska nemůže projevovat jen slovy, neboť: „Do nebeského království nevejde ten, kdo mi říká: Pane, Pane, ale ten, kdo koná vůli Boží.“{fnr}2{/fnr} Tuto vůli Ježíš ukázal mnohokrát, řekla bych skoro, že ji ukazuje téměř na každé stránce svého evangelia, ale při poslední večeři, když už ví, že srdce jeho učedníků k_němu plane vroucnější láskou pocházející z toho, že se jim daroval v nevýslovném tajemství své eucharistie, jim tento milý Spasitel chce dát nové přikázání. S_nevýslovnou něhou jim říká: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i_vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k_sobě navzájem.“{fnr}3{/fnr}

Jak miloval Ježíš své učedníky a proč je miloval? Ne, ne, nemohly ho přitahovat jejich přirozené vlastnosti: byla mezi nimi nekonečná vzdálenost. On byl vědění, věčná Moudrost, oni byli ubozí rybáři, nevědomí a plní pozemských myšlenek.{fnr}4{/fnr} Přesto je Ježíš nazývá svými přáteli,{fnr}5{/fnr} svými bratry. Chce, aby s_ním panovali v_království jeho Otce,{fnr}6{/fnr} a aby jim toto království otevřel, chce zemřít na kříži, protože řekl: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“{fnr}7{/fnr}

Když jsem rozjímala o_těchto Ježíšových slovech, pochopila jsem, jak je moje láska k mým sestrám nedokonalá, viděla jsem, že je nemiluji tak, jak je miluje dobrý Bůh. Ach, nyní chápu, že dokonalá láska spočívá v_tom, že snášíme chyby druhých, že se nedivíme jejich slabostem, že nás povznášejí i ty nejmenší ctnostné skutky, které u nich vidíme, ale hlavně jsem pochopila, že láska nesmí zůstat uzavřena na dně srdce: „Když se svítilna rozsvítí,“ řekl Ježíš, „nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě.“{fnr}8{/fnr} Domnívám se, že toto světlo představuje lásku, která má osvěcovat a těšit nejen ty, kteří jsou mi nejdražší, ale všechny v_domě bez výjimky.

{fn:1}{r}Mt 22,39{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 7,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 13,34n{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 15,15{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Lk 22,30{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 5,15{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 13,34-35{/r}

Věrní Boží smlouvě a zákonům otců vytrvali Boží svatí v_bratrské lásce, {*} spojoval je vždy jeden duch a jedna víra.

Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu, {*} spojoval je vždy jeden duch a jedna víra.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme.

Ranní chvály

HYMNUS

Můj život chvilka je, vteřina pomíjivá,

která mi uniká a mizí jako sen.

Na lásku k_tobě mi, Pane, jak sám víš, zbývá

jen tento dnešní den!

Toužím jen po tobě, Ježíši milovaný,

zůstaň mi oporou v_tomto dni jediném,

usměj se, ujmi se v_mé duši kralování

aspoň na dnešní den.

Myslím-li na zítřek, nestálosti se bojím,

do srdce vniká mi bolest a žalný sten;

můj Bože, o_zkoušky, o_bolest ale stojím

aspoň pro dnešní den.

Brzy tě uvidím na věčném břehu, Pane,

můj božský lodivode, v_jehož rukách jsem,

veď pokojně mou loďku z_bouře nevázané

aspoň po dnešní den!

Nebo:

Za Bohem malou cestou jít,

zásluhy nepočítat,

na konci prázdné ruce mít,

v_náruč bude mne vítat.

Ty sám, Bůh veliký

stoluješ s_hříšníky

i_s_malou Terezií.

Květina v_čase mladosti

když utržena byla,

ránem vůně se rozhostí

všem kolem velmi milá.

Dál kráčí krokem svým

i_v_žáru poledním

s_důvěrou Terezie.

Ant. 1Má duše lne k_tobě, tvá pravice mě podpírá.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2Svatí a pokorní srdcem, velebte Pána.

Ant. 3Hospodin miluje svůj národ a pokorné zdobí vítězstvím.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,14-17{/r}

Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však Ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s_naším duchem to potvrzuje sám Duch Svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i_dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s_ním dojít slávy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hle, jako řekou {*} zaplavím ji pokojem.

Hle, jako řekou {*} zaplavím ji pokojem.

A slávou národů jako rozvodněným potokem. {*}

Zaplavím ji pokojem.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hle, jako řekou {*} zaplavím ji pokojem.

Náš Pán Ježíš Kristus nám dal ve sv. Terezii příklad života podle evangelia. Obraťme se k_němu a prosme ho:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, ty jsi řekl: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije,“

dej, abychom nikdy nepřestali žíznit po tvé lásce.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království,“

dej, abychom tě milovali prostým a upřímným srdcem.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „V_nebi bude radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání,“

dej nám odvážnou důvěru v_tvé milosrdenství.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Kdo činí vůli mého Otce, vejde do království nebeského,“

dej, abychom vždy s_vírou a poslušností plnili tvá přikázání.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Cokoli jste učinili jednomu z_těchto maličkých, mně jste učinili,“

dej, abychom tě dnes viděli ve všech, s_nimiž se setkáme.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Pane, ty jsi řekl: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo; proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň,“

dej nám misijního ducha a touhu po spáse všech lidí.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče náš.

Ant. na Benediktus:Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

MODLITBA

Bože, ty otvíráš své království pokorným a maličkým; dej, abychom s_důvěrou následovali svatou Terezii a na její přímluvu dosáhli věčné slávy. Prosíme o_to

Modlitba uprostřed dne Dopoledne

Hymnus a žalmy z_příslušného dne v_týdnu.

Ant.Hospodin tě vyvolil, abys byla jeho; budeš mu chválou, slávou a ctí.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 12,9b-10{/r}

Velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s_radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

Hospodin je má síla a chvála.

V_něj důvěřuji, nebudu zahanbena.

V poledne

Ant.Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 4,17-19{/r}

V_tom záleží vyvrcholení lásky v_nás, že s_radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i_my zde na světě. Strach nemá v_lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach počítá s_trestem, a kdo má strach, není v_lásce přiveden k_dokonalosti. My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás.

Ty, Hospodine, jsi náš Otec a náš Vykupitel,

navěky trvá tvé jméno.

Odpoledne

Ant.Hospodin shlédl k_modlitbě chudého, nepohrdl prosbou pokorného.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 3,1-2{/r}

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

Poběžím po cestě tvých předpisů,

neboť mi rozšiřuješ srdce.

Nešpory

HYMNUS

Ten večer Lásky zněla Ježíšova

řeč bez příměrů: Kdo mě chce mít rád,

nechť celý život dbá na moje slova

a v_jeho srdci budu přebývat.

Otec i já v_něm místo nalezneme,

navždycky budeme je v_lásce mít

a naším pokojem a láskou obdařené

pak bude žít.

Žít z_Lásky je žít z_bázně vymaněný,

zapomnět na chyby a selhání.

Po hříších mých už ani stopy není,

nebeským ohněm byly smazány.

Ty svatá výhni, něžné, čisté plání,

tvé ohnisko již nechci opustit.

Tam, Ježíši, chci zpívat bez ustání

a z_Lásky žít.

Žít z_Lásky znamená plout bez přestání

do srdcí vlévat pokoj, radost, smích;

Můj Pane, soucit – ten mě popohání,

vidím tě v_duších – v_sestrách – v_bližních svých.

Ten soucit, to je hvězda jediná má;

mou přímou plavbu vede její svit.

Na lodní plachtě devíza je psaná:

jen z_Lásky žít.

Nebo:

Mladá a přeci jde odvážně

s_důvěrou a krokem obra

k_Bohu, jenž nepotřebuje

nikoho k_dělání dobra.

Pocty? Vždyť co na nich záleží?

Chce zůstat jen kapkou rosy,

která milého osvěží,

až půjde po trávě bosý.

Srdce jen pohledem a vzletem,

oddat se chce svému Muži,

tomu, jenž vládne nad světem,

a pro něj seslat déšť růží.

Touhy veliké až k_závrati,

jimi strávena umírám.

Bolest, jež úsměv neztratí...

Co chceš, všechno si vybírám.

Ant. 1Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.

Žalm 113

Ant. 2Pro ně se zasvěcuji, aby i_oni byli posvěceni v_pravdě.

Žalm 131

Ant. 3Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné.

Flp 2, 6-11

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Tim 2, 1.3-6a{/r}

První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i_děkovné za všecky lidi. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k_poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh, a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk, Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, {*} prostřed shromáždění budu tě chválit.

Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, {*} prostřed shromáždění budu tě chválit.

Nepohrdl jsi bídou chudého, {*}

prostřed shromáždění budu tě chválit.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, {*} prostřed shromáždění budu tě chválit.

Ant. na Magnifikat:Otče, zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal: posvěť je pravdou.

Prosme Boha, milosrdného Otce, za církev i_za všechny lidi a říkejme:

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Na přímluvu svaté Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře

dej nám odvážnou důvěru ve tvou lásku.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Těm, kdo žijí kontemplativním životem, dej pravdivost a vytrvalost,

aby v_tebe svět uvěřil.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Dej nám ochotu nést břemena jeden druhého,

abychom byli tvým věrným obrazem.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Vlij do našich srdcí živého misijního ducha,

aby všichni lidé došli k_poznání Kristovy pravdy.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Dopřej všem věrným zemřelým radost z_patření na tvou tvář,

aby tam, kde je Kristus, byli i_ti, které jsi mu dal.

Pane, pamatuj na svou smlouvu.

Otče náš.

15. října

SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, PANNY A UČITELKY CÍRKVE

Slavnost

Vlastním jménem Teresa Sánchez de Cepeda y Ahumada, matka reformovaného Karmelu, se narodila ve Španělsku v_Avile roku 1515. Ve 20 letech vstoupila do karmelitánského řádu. Po svém obrácení (1554) založila první reformovaný Karmel sv._Josefa v_Avile (24._srpna 1562). V_letech 1567-1582 založila dalších 16 ženských a 2 mužské kláštery. Ve svých spisech nám zanechala výjimečnou nauku o_modlitbě a duchovním rozvoji, pro kterou je nazývána „matkou duchovních osob“. Zemřela v_Alba de Tormes roku 1582. Za svatou byla prohlášena roku 1622 a v_roce 1970 se jako první žena stala učitelkou církve.

První nešpory

HYMNUS

Modlitbou k_Bohu neseni

jako k_čistému prameni

chceme i my tou cestou jít,

přátelství s_Bohem zakusit.

S_pokorou, láskou, v_chudobě

přijímat pravdu o_sobě,

co brání nám, to odevzdat,

objevit v_sobě vnitřní hrad.

Tvá ruka nás vždy podpírá,

housenku měníš v_motýla,

to stejné smí se s_námi dít,

nás, Otče, chtěl sis vyvolit.

Skrz Terezii učíš nás

dokonalosti v_každý čas,

s_milosrdenstvím nad námi

spěchat k_věčnému setkání.

Ant. 1Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.

Žalm 113

Ant. 2Lidé si vyprávějí o její moudrosti, církev ji nepřestává chválit.

Žalm 146

Ant. 3Bůh jí dal velikou moudrost a poznání, srdce bez hranic jako písek na mořském břehu.

Kantikum Ef 1, 3-10

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 2,6-9{/r}

Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety předurčil k_naší slávě. Nikdo z_těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v_Písmu – my zvěstujeme to, „co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Pronesla Boží slovo {*} uprostřed shromáždění.

Pronesla Boží slovo {*} uprostřed shromáždění.

Pán ji naplnil moudrostí a poznáním {*}

uprostřed shromáždění.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Pronesla Boží slovo {*} uprostřed shromáždění.

Ant. na Magnifikat:Svatá matko Terezie, ukaž nám cestu dokonalosti, po které přijdeme s_Kristem do věčných příbytků.

Bože, nejdobrotivější Otče, ty jsi nám dal svého Syna Ježíše Krista jako Přítele, aby provázel náš život svou láskou a slitováním. S_naší svatou matkou Terezií tě prosíme:

Pane, přijď tvé království.

Ty jsi poslal na svět svého Syna, aby všichni, kdo v_něho věří, měli život věčný,

dej, abychom naslouchali jeho hlasu a následovali ho.

Pane, přijď tvé království.

Ty jsi nám svého jediného Syna dal jako učitele svatosti a jako cestu, která vede k_tobě,

dej, abychom šli cestou dokonalosti a nikdy se od něho neodloučili.

Pane, přijď tvé království.

Ty jsi nám prostřednictvím svého Syna přislíbil, že k_nám přijdeš a učiníš si v_nás svůj příbytek,

dej, ať jsme den co den vnímavější k_vanutí Ducha lásky.

Pane, přijď tvé království.

Ty jsi svého Syna ustanovil jako hlavu a základ církve,

dej, ať na něm s_vytrvalostí stavíme svůj život a jsme pevně zakořeněni ve víře a lásce.

Pane, přijď tvé království.

Ty jsi Krista oslavil a posadil po své pravici, aby připravil místo i_nám,

dej zemřelým radovat se z_věčného přátelství s_tebou.

Pane, přijď tvé království.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys osvítil svatou Terezii působením svého Svatého Ducha, aby ukazovala církvi cestu dokonalosti; prosíme tě, dej, ať je nám, kteří ji uctíváme jako učitelku a matku, její nauka pokrmem na této cestě, abychom tak jako ona toužili po opravdové svatosti.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu, on je pramen moudrosti.

Modlitba se čtením

HYMNUS

K_prameni, jenž v_nitru vyvěrá

tiše a bez přestání,

dovést mě může jen důvěra,

stálost a odevzdání.

Vydat se na cestu pokory,

setrvat v_rozhodnutí,

hledat ten pramen, všem navzdory,

mé srdce cosi nutí.

Uprostřed hradu jak z_křišťálu,

kde voda prýští stále,

je zřídlem pravdy a života

zraněné srdce Krále.

Žízním a zároveň tajím dech,

vždyť pro mě trpí škodu,

a smělou prosbu mám na svých rtech:

Pane, dej mi tu vodu.

Nebo:

Svrchovaná Výsosti,

pro mou duši dobro pravé,

Bože, dobro shovívavé,

věkověčná moudrosti,

přejte sluchu nízkosti,

jež Vám lásku pěje teď:

Co žádáte, řekněte.

Moje srdce tady vizte,

vkládám je do Vaší dlaně,

tělo, duši odevzdaně,

nitro oddané Vám jistě,

sladký Manželi můj, Kriste,

doufám, že je přijmete:

Co žádáte, řekněte.

Smrt mi dejte, nebo život,

zdraví, nebo nemoci,

čest, či hanbu z_bezmoci,

mír, či válku odpudivou,

sílu, slabost pohoršlivou,

přijmu vše, co vyřknete:

Co žádáte, řekněte.

Ant. 1Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

Žalm 42

Ant. 2Tvá velikost, Pane, je nevystižná, kdo vypoví tvé divy a nádhernou slávu tvé vznešenosti?

Žalm 145

Ant. 3Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají upřímně, jeho království bude bez konce.

Žalm 145 Pán je vo všetkých svojich slovách pravdivý...

Blízko jsi, Hospodine,

a všechny tvé předpisy jsou věrné.

Z_listu svatého apoštola Pavla Filipanům

{r:Flp}3,8-21{/r}

{p}

Nesmírně cenné poznání Ježíše Krista

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s_ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v_Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i_vzkříšení z_mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i_mne samého uchvátil Kristus Ježíš.

Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o_jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou. Běžím k_cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v_té věci jinak, i_to vám Bůh ukáže v_pravém světle. Jenom je třeba, abychom v_tom, k_čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále.

Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v_očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v_nebi, odkud také s_touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 3,3-4{/r}; {r}Řím 8,38-39{/r}

Váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. {*} Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

Ani smrt, ani život, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v_Kristu Ježíši, našem Pánu. {*} Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

Z_Knihy života svaté Terezie od Ježíše

(Ž 22,6-7.12.14)

{p}

Ježíš Kristus na duchovní cestě

Když je přítomen tak dobrý Přítel, když má člověk tak dobrého Kapitána, který jako první na sebe vzal utrpení, všechno se dá snést: On nám pomáhá, posiluje nás a nikdy nás neopustí; je opravdovým Přítelem. A já jasně poznávám – a věděla jsem to již dříve – že jestliže chceme uspokojit Boha a dostat od něj velké milosti, chce nám je dát prostřednictvím tohoto nejsvětějšího Lidství, o_kterém Jeho Majestát řekl, že v_něm má zalíbení.{fnr}1{/fnr} Opravdu mnohokrát jsem si o tom udělala zkušenost a také Pán mi to řekl. Viděla jsem velmi jasně, že máme vstoupit těmito dveřmi,{fnr}2{/fnr} chceme-li, aby nám svrchovaný Majestát odhalil velká tajemství.

Nechtějme tedy hledat jinou cestu, i_kdybychom byli na vrcholku kontemplace; po této cestě se jde bezpečně. Skrze našeho Pána k_nám přicházejí všechna dobrodiní.{fnr}3{/fnr} On nás bude učit. Když budete hledět na jeho život, uvidíte nejlepší vzor. Co můžeme chtít víc, než mít po boku tak věrného Přítele, který nás neopustí v_trápeních a protivenstvích, jak to dělají světští přátelé? Blahoslavený, kdo ho bude opravdu milovat a stále ho mít u_sebe.

Podívejme se na slavného svatého Pavla: zdá se, že měl Ježíše stále na rtech, jako ten, kdo ho měl hluboko vrytého v_srdci. Když jsem toto pochopila, usilovně jsem hledala a zjistila jsem, že ani někteří velcí kontemplativní světci, jako svatý František, svatý Antonín z_Padovy, svatý Bernard a svatá Kateřina ze Sieny nešli jinou cestou.

Po_této cestě je třeba kráčet s_velkou svobodou a úplně se odevzdat do Božích rukou. Bude-li nás Jeho Majestát chtít pozvednout, abychom se stali těmi, kdo jsou uvedeni do_jeho komnat a tajemství,{fnr}4{/fnr} ochotně poslechněme.

Vždy, když myslíme na Krista, rozpomínejme se na_lásku, která ho vedla k_tomu, že nám udělil tolik milostí, a jak velkou lásku nám Bůh projevil, když nám dal takovou záruku lásky k_nám. Láska si totiž žádá lásku.

Proto se snažme mít to stále před očima a probouzejme v_sobě lásku; neboť když nám jednou Pán udělí milost, aby se nám do_srdce vtiskla tato láska, bude nám všechno snadné a uděláme cokoli zakrátko a velmi snadno.

{fn:1}{r}Mt 3,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 10,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žid 2,10{/r}; {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Pís 1,3{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1,21{/r}; {r}2 Kor 12,9{/r}

Život je pro mě Kristus {*} a smrt je ziskem.

Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. {*} A smrt je ziskem.

Nebo:

Z_knihy Cesta dokonalosti od svaté Terezie od Ježíše

(CDV 40,1-3; 41,7-9)

{p}

Kdo doopravdy milují Boha, milují všechno dobré

Nuže, náš dobrý Učiteli, dej nám nějaký prostředek, jak žít bez přílišného zděšení v_tak nebezpečné válce. Prostředek, který, dcery, můžeme mít, a který nám Jeho Majestát dal, je láska a bázeň: láska totiž působí, že zrychlíme krok, zatímco bázeň nás má k_tomu, že se budeme dívat, kam klademe nohu, abychom neupadly na_cestě. Je toho tolik, oč lze klopýtnout, a v_tomto životě musíme po ní kráčet všichni, avšak takto zcela jistě nebudeme oklamány.

Namítnete mi ale, podle čeho poznáte, že máte tyto dvě tak velké ctnosti. A máte pravdu, protože o_tom nemůžeme mít naprostou jistotu. Kdybychom věděly, že máme lásku, byly bychom si tím zároveň jisté, že jsme v_milosti. Avšak hleďte, sestry, že existují jisté známky, které, jak se zdá, musí vidět i_slepí, a ty nejsou skryté. I_kdybyste jim nechtěly rozumět, ony samy se ozvou, neboť nadělají mnoho hluku. Jelikož není mnoho těch, kdo je mají dokonale, dávají tak o_sobě tím více vědět. Jako by o_nic nešlo: láska a bázeň Boží! Přitom jde o_dvě pevnosti, odkud se vede válka se světem a démony.

Kdo opravdu milují Boha, milují všechno dobré, všechno dobré chtějí, všemu dobrému dávají přednost, všechno dobré chválí, s_dobrými se vždy spojují a dávají jim přednost a brání je; milují jen pravdu a to, co je hodno milování. Myslíte si snad, že je možné, aby ten, kdo doopravdy miluje Boha, miloval také marnosti? Ani toho není schopen, stejně tak jako bohatství, světské záležitosti, potěšení a pocty; nemá ani spory a závist. A to všechno proto, že neusiluje o_nic jiného než uspokojovat Milovaného. Umírají touhou, aby byli milováni, a tak celý svůj život nasazují pro to, aby lépe chápali, jak by se mu více zalíbili.

Je možné tuto lásku k_Bohu skrýt? Jde-li doopravdy o lásku, je to nemožné! Pohleďte na takového svatého Pavla nebo na Magdalénu: během tří dnů bylo každému jasné, že je nemocný láskou. Tak to bylo u svatého Pavla,{fnr}1{/fnr} u_Magdalény to bylo dokonce od prvního dne. Jak velmi byla jejich láska zřejmá! Vlastností lásky jistě je, že bývá větší nebo menší, a tak její síla odpovídá lásce: je-li menší, projevuje se málo, je-li větší, projevuje se hodně; avšak ať už je menší nebo větší, jelikož jde o_lásku Boží, pozná se vždycky.

Takže všude, kde budete moci jednat, aniž byste urazily Boha, se snažte být vlídné a chovat se ke_všem osobám, které se s_vámi budou stýkat, takovým způsobem, aby rozhovory s_vámi milovaly, toužily napodobovat váš způsob života a jednání, a nelekaly se a neděsily ctnosti. Pro řeholnice je velmi důležité toto: čím světější, tím družnější se_sestrami; a i_kdybyste mnohdy pociťovaly smutek nad tím, že ne všechny jejich hovory se budou ubírat, kam byste chtěly, nikdy se jich nestraňte, chcete-li pokročit a být milované. Neboť to je to, oč máme hodně usilovat: být vlídné vůči osobám, s_nimiž jednáme, snažit se jim líbit a potěšit je, a to zvláště své sestry.

Takže se snažte pochopit Boha v_pravdě: totiž že tolik nehledí na maličkostí, jak si myslíte. A nedopusťte, aby se vám duše strachovala a pozbývaly jste odvahu, neboť takto lze přijít o mnoho dober: ryzí úmysl a rozhodnou vůli – jak už jsem řekla – neurazit Boha. Nenechte svou duši zahnat do_kouta, jinak místo úsilí o_svatost jen upadne do mnoha nedokonalostí, které jí démon vnutí nejrůznějšími cestami, a – jak říkám – neprospěje sobě ani druhým tolik, jak by mohla.

Zde vidíte, jak díky těmto dvěma ctnostem – lásce a bázni Boží – můžeme kráčet touto cestou pokojní a klidní.

{fn:1}Srov. {r}Sk 9,9{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Jan 4,16b{/r}; {r}Flp 4,9a{/r}

Bůh je láska; {*} kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm

Co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli, to dělejte. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

Ranní chvály

HYMNUS

Ó_kráso, která stojíš výš,

nad všechny krásy jiné,

ty bez ran bolest působíš

a bez bolesti přivodíš,

že lidská láska hyne.

Ó_svazku, kterým věcí dvé

se v_jednu upoutává,

ó neuvolňuj pouto své,

vždyť z_tebe mocná síla vře,

jíž zlo se dobrem stává.

Ty pojíš bytost hynoucí

s_Bytostí nekonečnou

a láskou planeš horoucí

k_těm, kteří nezaslouží ji,

nic měníš v_bytost věčnou.

Ant. 1Má duše po tobě žízní, Bože, prahne po tobě mé tělo.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2Všechna díla Páně, velebte Pána, chvalte ho všichni jeho svatí.

Ant. 3Ve sboru svatých budu zpívat o_tvém milosrdenství, Hospodine.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 4,5-7{/r}

Nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“ zazářil i_v_našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry máme v_nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Slyš, Hospodine můj hlas, {*} hledám tvou tvář

Slyš, Hospodine můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Mé srdce k_tobě mluví, {*}

hledám tvou tvář.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Slyš, Hospodine můj hlas, {*} hledám tvou tvář.

Chvalme společně Pána slávy, který nám dává milost oslavovat svatou Terezii, naši matku, a volejme:

Sláva tobě, Pane.

Prameni života a svatosti, ty na svých svatých zjevuješ své nekonečné divy,

dej, ať se svatou Terezií navěky oslavujeme tvé milosrdenství.

Sláva tobě, Pane.

Ty chceš, aby tvá láska jako živý oheň vzplála na celém světě,

dej, abychom se stali strážci a šiřiteli tvé lásky na zemi.

Sláva tobě, Pane.

Ty svým přátelům zjevuješ tajemství svého srdce,

dej, ať smíme zakoušet tvé nevýslovné přátelství.

Sláva tobě, Pane.

Ty jsi řekl: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“,

očisti náš pohled, abychom tě viděli ve všem, a všechno aby nás přivádělo k_tobě.

Sláva tobě, Pane.

Ty se skrýváš pyšným a dáváš se poznat maličkým,

stvoř v_nás pokorné srdce, abychom byli schopni přijmout moudrost, kterou nás chceš obohatit k_užitku celé církve.

Sláva tobě, Pane.

Otče náš.

Ant. na Benediktus:Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.

Modlitba uprostřed dne

Hymnus a žalmy z_doplňovacího cyklu, str. 241; pokud však slavnost připadne na neděli, žalmy nedělní z_1. týdne, str. 238.

Dopoledne

Ant.Když se modlíš, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k_svému Otci, který je ve skrytosti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zj 3,20{/r}

Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě.

Modlím se k_živému Bohu,

říkám Hospodinu: ty jsi můj štít.

V poledne

Ant.Radujte se stále v_Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Sol 5,16-18{/r}

Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v_Kristu Ježíši.

Ukážeš mi cestu života,

u_tebe je hojná radost.

Odpoledne

Ant.Žijme podle pravdy a v_lásce, a tak porosteme po všech stránkách v_Krista.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}3 Jan 3-4{/r}

Měl jsem velkou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o_tvé pravdě, jak ty žiješ v_pravdě. Není pro mě větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v_pravdě.

Služte Bohu v_pravdě,

kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.

Druhé nešpory

HYMNUS

Ach, jak ve mně srdce hoří,

že málem ve mně neshoří,

láska mě na svět zplodila,

láska se se mnou zrodila.

Život můj jest milování,

i_má smrt jest milování.

Ach, člověče, zanech světa,

sic bude po tobě veta!

Láska Boží trvá stále,

mimo ni je vše nestálé.

Miluj Boha bez přestání,

v_něm své stálé mívej stání.

Miluj Jednorozeného,

od věčnosti zplozeného,

Syna Boha jediného,

v_kráse ctnosti předivného,

jenž může srdce raniti

i_je sobě podrobiti.

Ten, který pro mě umíral,

ten dveře k_lásce otvíral.

K_tomu pospíchám srdečně,

jemu živa budu věčně.

Ó_přešťastné milování,

ó_přerozkošné kochání!

Nebo:

Lásce s_Bohem ve spojení

životem jdu v_ústrety;

Bůh je u_mne v_zajetí,

srdce zbavil zotročení;

že Bůh ve mně uvězněný,

vášeň budí, nezapírám:

umírám, že neumírám.

Živote, má láska ví,

že nejsem dost trpělivá;

netísní mě, vždyť ti zbývá

prohrou dojít k_vítězství;

kéž se brzy dostaví

sladká smrt, jíž neodpírám:

já zmírám, že neumírám!

Ant. 1Pán mi ukázal svaté město zářící Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen.

Žalm 122

Ant. 2Hle, Boží stánek mezi lidmi, Bůh bude přebývat uprostřed nich.

Žalm 127

Ant. 3Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev.

Porov. Kol 1, 12-20

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jud 20-21{/r}

Milovaní, stavte svůj život na své přesvaté víře, modlete se ve spojení s_Duchem Svatým, uchovejte se v_Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista pro věčný život.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Nepatříte sami sobě, {*} jste chrám živého Boha

Nepatříte sami sobě, {*} jste chrám živého Boha.

Přebývá ve vás Duch svatý, {*}

jste chrám živého Boha.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Nepatříte sami sobě, {*} jste chrám živého Boha.

Ant. na Magnifikat:Ať se vaše srdce nechvěje! V_domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo.

Kristus si zamiloval církev a vydal sám sebe za ni. S_důvěrou ho prosme, aby ve všech svých údech byla vždy svatá a neposkvrněná:

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty jsi hlava církve a neustále ji sytíš a posiluješ,

dej, ať jsou všichni věřící důvěrně spojeni s_tebou skrze víru, naději a lásku.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty jsi svou církev zbudoval na Petrovi a apoštolech,

osvěcuj a veď ty, které jsi ustanovil, aby církev řídili.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty povoláváš ze svého lidu kazatele, aby hlásali tvé slovo svým bratřím a sestrám,

pošli dělníky na svou žeň.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty nepřestáváš povolávat muže a ženy, kteří důvěrněji následují tebe, čistého, chudého a poslušného,

dej, ať všichni řeholníci zůstávají spojeni s_tebou.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty svůj lid voláš k_jednotě skrze jednu víru a jeden křest,

na přímluvu svaté Terezie dej tomuto lidu, který jsi vykoupil, aby si uchoval jednotu ducha ve svazku pokoje.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Ty jsi zemřel a vstal z_mrtvých pro naše spasení,

učiň, aby se zemřelí mohli radovat na tvé věčné hostině ve společenství svatých.

Pane Ježíši, pečuj o_svou církev.

Otče náš.

8. listopadu

SV. ALŽBĚTY OD TROJICE, PANNY

Alžběta Catezová se narodila roku 1880 v_Campo d'Avor u Bourges ve Francii, vstoupila v_roce 1901 k_bosým karmelitkám v_Dijonu a roku 1903 zde složila sliby. Žila jako opravdová ctitelka Boha v_duchu a v_pravdě a jako „chvála slávy“ Nejsvětější Trojice přítomné v_její duši. V_tajemství Božího přebývání v_člověku objevila své „nebe na zemi“ a své poslání v_církvi. Do „světla, lásky a života“ nebeské vlasti vkročila 9. listopadu 1906. Za blahoslavenou byla prohlášena 25. listopadu 1984 a za svatou 16. října 2016.
Společné texty o pannách.

MODLITBA

Milosrdný Bože, tys odhalil svaté Alžbětě od Trojice tajemství své přítomnosti v_duši spravedlivého a chtěl jsi, aby se ti klaněla v_duchu a v_pravdě; na její přímluvu dej i_nám, abychom byli skryti v_Kristově lásce a tak se stali chrámem Ducha Svatého ke chvále tvé slávy. Prosíme o_to

Modlitba se čtením

HYMNUS

Nesmírný Bože v_Trojici,

od věků existující,

tvá moc vše tvoří, ztvárňuje,

nad všemi věky panuje.

Ty, Otče, zdroji milosti,

Synu, jenž jeho slávou jsi,

i_Duchu svatý obou dvou,

planoucí láskou nezměrnou.

Z_nás, kterým se již čelo skví

korunou tvého synovství,

vybuduj chrámy zářivé,

důstojná sídla lásky své.

Ty, Světlo žití, i_nás vem

k_andělům v_sídle nadhvězdném,

ať chválíme tě s_vděčností

po všechny věky věčnosti.

Ze spisů svaté Alžběty od Trojice

(Scritti; Roma 1967, str. 605-606)

{p}

Trojice, které se klaním

Můj Bože, Trojice, které se klaním, pomoz mi úplně zapomenout na sebe, abych mohla spočinout v_tobě, nehybná a pokojná, tak jako by má duše již byla na věčnosti! Ať nemůže nic porušit můj mír, a způsobit, abych vyšla z_tebe, můj Nezměnitelný, ale ať mě každá minuta unáší dále do hlubin tvého Tajemství!

Upokoj mou duši, udělej si z_ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého spočinutí. Ať tě tam nikdy neponechávám samotného, ale ať jsem celá stále tam, úplně bdělá ve své víře, celá v_klanění, úplně oddaná tvému stvořitelskému působení.

Můj milovaný Kriste, z_lásky ukřižovaný, chtěla bych být snoubenkou tvého srdce, chtěla bych tě zahrnout slávou, chtěla bych tě milovat… až k_smrti. Ale cítím svou nemohoucnost, a proto tě prosím, abys mě „oděl v_sebe“, abys mou duši ztotožnil se všemi hnutími své duše, abys mě ponořil v_sebe, abys mě uchvátil, abys mě nahradil sebou tak, že by můj život byl jen vyzařováním tvého života. Vstup do mne jako ten, který se klaní, jako Smírce i_jako Spasitel.

Věčné Slovo, Slovo mého Boha, chci svůj život trávit nasloucháním tobě, chci se stát plně vnímavou tak, abych se od tebe všemu naučila a pak navzdory všem temnotám, prázdnotám, nemohoucnostem stále hleděla jen na tebe a přebývala ve tvém velkém světle. Má Hvězdo milovaná, upoutej mě tak, abych nemohla nikdy opustit tvoji záři.

Stravující Ohni, Duchu lásky, „sestup na mne“, aby se v_mé duši uskutečnilo jakoby vtělení Slova, ať jsem pro něj další lidskou bytostí, v_níž znovu uskuteční celé své tajemství.

Skloň se, Otče, ke svému ubohému tvorečkovi, „ukryj jej do svého stínu“, spatřuj v_něm jen svého „Milovaného, ve kterém jsi nalezl všechno své zalíbení“.

Moji Tři, moje Všechno, má Blaženosti, nekonečná Samoto, Nesmírnosti, v_níž se ztrácím, tobě se vydávám jako kořist, ukryj se ve mně, abych se já mohla ukrýt v_tobě, v_očekávání, že ve tvém světle uzřím propast tvé vznešenosti. Amen.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 3,16; 6,20{/r}; {r}Ef 1,12{/r}

Jste Božím chrámem a Duch Boží ve vás přebývá. {*} Oslavujte Boha ve svém těle.

K_chvále jeho slávy. {*} Oslavujte Boha ve svém těle.

Ranní chvály

HYMNUS

Alžběto, Karmel volá tě,

přijímáš ale čekání,

a tak se učíš ve světě

žít s_Bohem v_živém spojení.

V_klášteře nebe nacházíš

a v_samotě, kam Pán tě zve,

pohledem víry objevíš

to nebe, jež je v_duši tvé.

Trojice tebe uchvátí

a stane se ti domovem,

tvou duši vnitřně sjednotí,

zanechá v_tichu hlubokém.

Jak lyra se pak rozezní

pod rukou Mistra božského

a v_neustálém klanění

svobodná bude od všeho.

Ant. na Benediktus: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k_němu a učiníme si u_něho příbytek.

Nešpory

HYMNUS

Bůh tě, Alžběto, předurčil

chválou slávy jeho se stát,

přílišnou láskou naučil

nechat se něžně milovat.

S_Kristem jsi na kříž přibitá,

nemoc tě noří v_temnotu,

tiše odcházíš ze světa

ke Světlu, k_Lásce, k_Životu.

Pomoz nám za tebou se dát,

víc čerpat z_křestní milosti,

své lidství Kristu věnovat,

žít v_započaté věčnosti.

Tvé poselství ať každý zná,

hlubokou pravdu odkrývá:

že jenom láska upřímná

navečer žití zůstává.

Ant. na Magnifikat: Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v_mé lásce.

14. listopadu

VŠECH SVATÝCH NAŠEHO ŘÁDU

Svátek

Světci karmelitánského řádu tvoří početnou skupinu bratří a sester – jsou mezi nimi poustevníci na hoře Karmel, členové řádu ve středověku, profesoři, misionáři a mučedníci, mnišky, které plodností svého kontemplativního života rozšiřovaly řady Božího lidu, řeholníci, kteří zjevovali Kristovu tvář svým bližním apoštolátem služby a hlásáním radostné zvěsti, a v_neposlední řadě laici, kteří svým životem ztělesňovali ducha řádu ve světě. Tento den si připomínáme všechny tyto bratry a sestry, kteří se horlivě a vytrvale věnovali modlitbě zde na zemi a nyní slaví liturgii nebeskou. Svátek se v_řádu slaví od roku 1672.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on je synem Panny Marie a pramenem každé svatosti.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Slavme dnes Pannu Marii,

bratři a sestry chválí ji,

jsou lidem, který pozván šel

žít s_Eliášem na Karmel.

Chceme žít tak, jak Kristus chce,

v_Marii poznat průvodce,

velebit Boha nad námi,

písněmi, žalmy, chválami

s_proroky, muži Božími,

s_mučedníky i_pannami.

Velký je zástup svědků všech,

jež Bůh dal církvi na prospěch.

Jsme zrno v_Karmel vsazené,

proste, ať také vzejdeme,

v_milosti chceme růst a zrát

a Boží plody vydávat.

Sláva buď tobě, Ježíši,

zrozený z_Panny nejtišší,

jež ozdobou Karmelu jest;

též Otci, Duchu budiž čest.

Ant. 1Blahoslavení, kdo Boží slovo slyší a zachovávají ho.

Žalm 1

Ant. 2Hospodin dá dědictví těm, kdo ctí jeho jméno.

Žalm 61

Ant. 3Přivedu je na svou svatou horu a naplním je radostí ve svém domě modlitby.

Žalm 84

Věčné světlo bude svítit tvým svatým, Pane,

jejich sláva bude zářit na věky věků.

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}19,1-10; 21,1-7{/r}

{p}

Sláva svatých v_novém Jeruzalémě

{v}19,1{/v}Uslyšel jsem jakoby mocný hlas velkého zástupu v_nebi:

„Aleluja!

Vítězství, sláva a moc našemu Bohu,

{v}2{/v}neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé:

vykonal soud nad tou velkou nevěstkou, jež svým smilstvem kazila zemi, a pomstil krev svých služebníků, která lpěla na jejích rukou!“

{v}3{/v}Pak znovu opakovali: „Aleluja! Dým z_něho stoupá na věčné věky!“

{v}4{/v}Tu těch čtyřiadvacet starců a ty čtyři bytosti padli na tvář, klaněli se hluboce před Bohem sedícím na trůně a volali: „Amen, aleluja!“

{v}5{/v}Od trůnu pak vyšel hlas:

„Chvalte našeho Boha všichni, kdo mu sloužíte,

a kdo se ho bojíte, malí i_velcí!“

{v}6{/v}A tehdy jsem uslyšel, jak volá přečetný zástup – podobalo se to hukotu velkých vod a mocnému dunění hromů:

„Aleluja!

Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království!

{v}7{/v}Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest,

neboť nadešla Beránkova svatba,

jeho nevěsta se připravila.

{v}8{/v}Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu.“ Kmentem jsou dobré skutky věřících.

{v}9{/v}A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k_Beránkově svatební hostině!“ Pak ještě připojil: „To jsou pravá Boží slova.“ {v}10{/v}Padl jsem mu k_nohám, abych se před ním poklonil. Ale on mi řekl: „Chraň se to udělat! Jsem služebník jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se klaněj!“ – Ježíšovo svědectví totiž je duch proroctví.

{v}20,1{/v}A viděl jsem nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. {v}2{/v}A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z_nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. {v}3{/v}A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle, Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem. {v}4{/v}On jim setře každou slzu z_očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“

{v}5{/v}A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“ Pak dodal: „Napiš! Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ {v}6{/v}Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i omega, začátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z_pramene živé vody zadarmo. {v}7{/v}To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 3,5; 21,6{/r}

Kdo zvítězí, bude oblečen do bílých šatů {*} a jeho jméno nevymažu z_knihy života.

Tomu, kdo žízní, dám pít z_pramene živé vody zadarmo {*} a jeho jméno nevymažu z_knihy života.

Z_děl svaté Terezie od Ježíše

(5 H 1,2; C 11,4; Z 14,4; 4,6.7; 29,33)

{p}

Jsme potomstvo svatých

My všechny, které nosíme tento posvátný šat Karmelu, jsme povolány k_modlitbě a kontemplaci, protože to byl náš počátek, z_tohoto rodu pocházíme – totiž od oněch našich svatých otců z_hory Karmel, kteří v_tak velké samotě a s_takovým pohrdáním světa hledali tento poklad, tuto vzácnou perlu.{fnr}1{/fnr}

Pamatujme na naše svaté otce, kteří žili v_minulosti, poustevníky, jejichž život se snažíme napodobovat. Mějme před očima naše skutečné zakladatele, jimiž jsou oni svatí otcové, od nichž pocházíme a o_nichž víme, že díky této cestě pokory a chudoby se nyní radují z_Boha.

Slýchám občas, že se o_počátcích řádů říká, že Pán uděloval těmto našim svatým předchůdcům větší milosti, protože byli jejich základními kameny. Je tomu tak; avšak měly bychom si uvědomit, že my jsme zase základními kameny pro ty, kteří přijdou po nás. Neboť jestliže my, kdo žijeme dnes, se neodchýlíme od toho, co žili naši předchůdci, a ti, kdo přijdou po nás, budou dělat totéž, zůstane budova pevná. Co mi prospěje, že mí svatí předchůdci byli takoví, pokud jsem já, která přicházím po nich, tak ubohá, že svými špatnými návyky budovu ničím? Je přece jasné, že ti, co přijdou, se nebudou příliš rozpomínat na ty, kteří žili před mnoha léty, ale spíše vidět ty, kteří žijí v_současnosti. A bylo by směšné přisuzovat to tomu, že nežiji mezi těmito prvními, když bych si přitom neuvědomovala rozdíl, jaký je mezi životem mým a mezi ctnostmi a životem těch, kterým Bůh udělil tak velké milosti.

Pokud některá vidí, že její řád v_něčem upadá, ať se snaží být takovým kamenem, díky němuž budova začne znovu růst, vždyť Pán jí k_tomu pomůže.

Pro lásku našeho Pána vás žádám, abyste si připomínaly, jak brzy všechno pomine a jakou milost nám prokázal náš Pán, když nás povolal do tohoto řádu, a jak velké trápení zakusí ten, kdo by začal s_nějakým uvolněním. Raději upírejte svůj pohled na rod, z_něhož pocházíme, na ony svaté proroky. Kolik svatých máme v_nebi, kteří nosili tento hábit! Mějme onu svatou troufalost, abychom s_Boží pomocí byly i my jako oni! Boj trvá krátce, cíl však je věčný.

{fn:1}Srov. {r}Mt 13,44-46{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 6,16{/r}; {r}Lv 26,11{/r}

Budu přebývat a chodit mezi nimi. {*} Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

Zřídím si svůj příbytek mezi nimi. {*} Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

Ranní chvály

HYMNUS

Synové Panny Marie,

karmelští bratři, kéž váš hlas

k_modlitbě, k_Bohu vede nás,

světlem na cestu k_nebi je.

Ta krev, kterou jste prolili,

horlivých kněží čistá ctnost

a svatých panen nevinnost

ať srdce naše posílí.

Kéž by se za nás přimlouval

každý mnich, každý nebešťan,

aby nám slávy Král a Pán

za věčný úděl nebe dal.

ň

Buď Otci, Duchu sláva, čest,

též Synu, Kristu Ježíši,

zrodil se z_Panny nejčistší,

jež ozdobou Karmelu jest.

Ant. 1 Tvoji svatí, kteří setrvávali na modlitbách, uvidí, Pane, tvou moc a slávu.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2 Svatí a světice Boží, velebte Pána navěky.

Ant. 3 Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Petr 2,9-10{/r}

Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Radujte se z_Hospodina {*} a těšte se spravedliví.

Radujte se z_Hospodina {*} a těšte se spravedliví.

Jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce, {*}

a těšte se spravedliví.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Radujte se z_Hospodina {*} a těšte se spravedliví.

Děkujme Bohu Otci, který nám dnes dopřává oslavovat naše svaté bratry a sestry Karmelu, a spolu s_naší matkou Pannou Marií volejme:

Pane, tebe chválíme.

Ty jsi povolal svůj lid na poušť a uzavřel jsi s_ním smlouvu lásky,

obnov s_námi svou smlouvu v_Kristu Ježíši.

Pane, tebe chválíme.

Ty jsi nám dal výsadu nazývat se Mariinými bratry a sestrami,

dej, abychom v_jejím duchu přijímali a předávali tvé slovo.

Pane, tebe chválíme.

Ty jsi nás po vzoru Eliášově povolal k_důvěrnému přebývání s_tebou,

dej, ať neustále žijeme ve tvé přítomnosti a jsme plni apoštolské horlivosti.Tys dal v_církvi vzniknout naší řeholní rodině, aby usilovala o mystické sjednocení s_tebou,

Pane, tebe chválíme.

Tys dal v_církvi vzniknout naší řeholní rodině, aby usilovala o mystické sjednocení s_tebou,

dej, ať jako naši svatí stále hledáme tvou tvář a učíme své bratry a sestry cestě důvěrného přátelství s_tebou.

Pane, tebe chválíme.

Ty jsi inspiroval naše svaté, že pro své bližní neváhali obětovat vlastní život,

dej, ať i_my velkodušně spolupracujeme na díle vykoupení a vydáváme se svým bratřím a sestrám.

Pane, tebe chválíme.

Otče náš.

Ant. na Benediktus: Obklopeni tak velkým zástupem svědků, vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti.

Modlitba uprostřed dne Hymnus a žalmy z_příslušného dne v_týdnu. Dopoledne Ant. Kdo zachovává slovo Kristovo, v_tom je Boží láska opravdu přivedena k_dokonalosti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 6,17-18{/r}

Přijměte přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží. Vždycky a při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká Duch. Buďte v_tom velmi bdělí a vytrvale se modlete za všechny křesťany.

Svítilnou mým nohám je tvé slovo

a světlem mé stezce.

V poledne Ant. Kdo plní vůli mého nebeského Otce, ten vejde do nebeského království.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Ef 5,18b-20{/r}

Dejte se naplnit Duchem. Společně zpívejte žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla

a tvoji svatí ať tě velebí.

Odpoledne Ant. Žádné lidské oko nevidělo, Bože, cos připravil těm, kdo v tebe doufají.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 4,17-18{/r}

Nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.

Moji vyvolení se nebudou namáhat nadarmo,

jsou pokolením požehnaným od Hospodina.

Nešpory

HYMNUS

Kolik je tváří, kolik jmen,

co v_poušti, ve zdech klášterů

prožili život za cílem

dosvědčit Boží nádheru.

Před zlatem, šperky, hodnostmi,

bohatstvím v_různé podobě,

před pozemskými žádostmi_–

dali jste přednost chudobě,

nechali světa rozlehlost,

krásu, která však pomine,

šli s_Kristem v_tichu rozmlouvat

a hledat jen to jediné.

V_znamení kříže vtištěni,

skrz všechnu bolest, starosti,

zakoušeli jste na zemi

něco z_nebeské radosti.

Za vámi cestou chcem se dát,

kéž nesejdeme na scestí

a smíme jednou vychutnat

plnost Božího přátelství.

Ant. 1V_domě mého Otce je mnoho příbytků, praví Pán.

Žalm 15

Ant. 2Už vás nenazývám služebníky, ale svými přáteli, neboť jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.

Žalm 112

Ant. 3Uslyšel jsem jakoby mocný hlas velkého zástupu v_nebi: Aleluja! Vítězství, sláva a moc našemu Bohu.

Kantikum Zjv 4, 11; 5, 9. 10. 12

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,28-30{/r}

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k_dobrému, těm, kdo jsou z_Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Spravedliví se radují {*} a hledí na Boží tvář.

Spravedliví se radují {*} a hledí na Boží tvář.

Veselí se, jásají radostí {*}

a hledí na Boží tvář.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Spravedliví se radují {*} a hledí na Boží tvář.

Ant. na Magnifikat:Vy, kteří jste opustili všechno a následovali jste mě, stokrát víc dostanete a za podíl budete mít život věčný.

Spolu s_blahoslavenou Pannou Marií, naší Matkou, a se všemi svatými Karmelu, vzývejme našeho Pána:

Pane, posvěť nás pravdou.

Ty jsi nás povolal na Karmel, abychom tě bezprostředněji následovali,

dej, ať v_církvi žijeme podle pravdy a všechno konáme s_opravdovou láskou.

Pane, posvěť nás pravdou.

Ty jsi dal svatým naší řeholní rodiny schopnost zachovávat bratrského ducha,

uchovej pokoj v_našich komunitách a daruj nám jedno srdce a jednu duši.

Pane, posvěť nás pravdou.

Ty jsi chtěl, aby se naši svatí připodobnili životu tvé Matky,

dej, ať stále velkodušněji odpovídáme na tvé volání a zůstáváme věrni našemu způsobu života pod Mariinou ochranou.

Pane, posvěť nás pravdou.

Ty jsi vzbudil v_církvi karmelitánský řád, aby hledal v_modlitbě a v_úplném odevzdání důvěrný vztah s_tebou,

dej, abychom svým životem inspirovali ostatní na jejich cestě modlitby.

Pane, posvěť nás pravdou.

Ty jsi věčnou odměnou svatých a jejich nekonečnou radostí,

dej našim zemřelým bratřím a sestrám, ať se s_tebou radují navěky.

Pane, posvěť nás pravdou.

Otče náš.

MODLITBA

Prosím tě, Bože, ať nám ochrana blahoslavené Panny Marie, naší Matky, a přímluva všech svatých Karmelu pomáhají věrně následovat jejich příklad a sloužit tvé církvi modlitbou a skutky.

15. listopadu

Vzpomínka na všechny zemřelé našeho řádu

Pro připomínku

Tak, jako nás spojovala zde na zemi jedna láska ke Kristu a služba Panně Marii, Rodičce Boží, tak nás i_nyní spojuje bratrská láska v_Pánu s_těmi, kteří po pozemském putování odešli z_tohoto světa a očekávají slavné patření na Boží Tvář. Společná modlitba řádu odevzdává Božímu milosrdenství zemřelé bratry a sestry, aby na přímluvu Panny Marie, která je znamením pevné naděje a útěchy, byli přidruženi ke sboru svatých v_nebi.
Texty z_Denní modlitby církve ze dne 2. listopadu a texty za zemřelé.

MODLITBA

Bože, slávo svých služebníků, vyslyš naše prosby za naše zemřelé bratry a sestry, s_nimiž jsi nás spojil křtem a posvátnými svazky Karmelu; následovali Krista a jeho Matku, dopřej jim, aby mohli navěky patřit na tebe, svého Stvořitele a Vykupitele.

19. listopadu

SV. RAFAELA OD SV. JOSEFA, KNĚZE

Památka

Josef Kalinowski se narodil 1. září 1835 ve Vilniusu v_Litvě. Byl důstojníkem v_ruském vojsku. Za účast v_povstání byl odsouzen k_deseti letům nucených prací na Sibiři. Ve svých dvaačtyřiceti letech (1877) vstoupil k_bosým karmelitánům v_Grazu v_Rakousku. Roku 1882 byl vysvěcen na kněze. Obnovil karmelitánský řád v_Polsku, kde působil jako představený. Věnoval se duchovnímu vedení a udělování svátosti smíření. Měl velkou touhu po jednotě církve. Zemřel 15. listopadu 1907 ve Wadovicích. Za svatého byl prohlášen 17. listopadu 1991.
Společné texty o duchovních pastýřích.

MODLITBA

Bože, svatého kněze Rafaela jsi naplňoval duchem síly a horlivou láskou usilující o jednotu tvé církve; na jeho přímluvu upevni naši víru a spoj nás v_bratrské lásce, abychom velkodušně spolupracovali na jednotě všech věřících v_Krista.

Modlitba se čtením

Z_duchovní promluvy svatého Rafaela Kalinowského

(C. Gil, Ojciec Rafael Kalinowski, Krakov 1977, 109f)

{p}

Buďte svatí

Nic nám není v_Písmu svatém kladeno na srdce tolik, jako abychom vedli dokonalý a svatý život a pečlivě a svědomitě plnili všechny své povinnosti. Ve Starém zákoně vyučoval náš Pán a Bůh svůj lid slovy: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“{fnr}1{/fnr} Náš Pán Ježíš Kristus, kterého nám věčný Otec dal jako Učitele, Mistra a Vůdce, tato slova Starého zákona potvrdil a vybídnutí ještě zesílil, když nás vyzval, abychom napodobovali svatost Otcovu: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“{fnr}2{/fnr}

Co má však dělat ten, kdo chce být svatý a dokonalý? Na to dávají odpověď učitelé církve, kteří dobře znají duše a jsou vůdcové duchovního života: „Chceš-li být dokonalý a svatý, plň věrně své úkoly a povinnosti.“

Mladý poustevník se kdysi ptal jistého otce pouště, které knihy by měl číst, aby pokročil na cestě svatosti, a ten mu odpověděl: „Co se mě týče, znám jen dvě knihy: evangelium, které čtu ráno, a řeholi, kterou čtu večer. První mě učí, jak mám postupovat, abych byl učedníkem našeho Pána Ježíše Krista; a druhá, co mám dělat, abych se stal dobrým řeholníkem. To mi stačí.“

Čtěme tedy Boží příkazy, abychom mohli podle nich žít. „Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s_tebou rozmlouvat.“{fnr}3{/fnr} Kamkoli tedy jdeme nebo kdekoli jsme, ať nás provázejí Boží přikázání a řídí naše kroky. Ať jsou nám nablízku, když uléháme ke spánku; když procitáme, kéž naplňují naši mysl. Jejich volání nás občerství, setřesou z_nás ospalost. S_nimi zvítězíme nad pochybnostmi, přemůžeme překážky a odpor vyplývající z_naší přirozenosti, které oslabují naše síly, působí proti odevzdanosti a podporují naši pohodlnost. Pomohou nám přemoci strach z_imaginárních nebezpečí, abychom mohli bez obtíží kráčet cestou poslušnosti. Kéž jsou s_námi po celý den, abychom v_nich mohli hledat radu a mohli na ně odpovídat a následovat je s_dobrou vůlí a ochotným srdcem.

{fn:1}{r}Lv 11,45b{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 5,48{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Př 6,22{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 1,15-16{/r}; {r}Lv 11,45b{/r}

Jako je svatý ten, který vás povolal, {*} buďte i vy svatí v_celém svém chování

Stojí přece v_Písmu: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. {*} Buďte i vy svatí v_celém svém chování.

29. listopadu

BL. DIONÝSIA OD NAROZENÍ, KNĚZE A REDEMPTA OD KŘÍŽE, ŘEHOLNÍKA; MUČEDNÍKŮ

Památka

Petr Berthelot se narodil roku 1600 v_Honfleur ve Francii. Byl geografem a lodivodem francouzských a portugalských králů. Roku 1635 vstoupil k_bosým karmelitánům ve městě Goa (Indie), přijal jméno Dionýsius od Narození a byl vysvěcený na kněze. Tomáš Rodriguez da Cunha se narodil v_Portugalsku roku 1598; v_roce 1615 složil v_Goa sliby jako laický bratr a přijal jméno Redemptus od Kříže. Oba dva bratři dokázali nebojácnost a stálost ve své víře, když byli vysláni s_poselstvím k_sultánovi na ostrov Sumatru. Byli uvězněni, týráni a 29. listopadu 1638 ve městě Achén umučeni. Papež Lev XIII. je v_roce 1900 prohlásil za blahoslavené.
Společné texty o více mučednících.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys dal blahoslaveným Dionýsiovi a Redemptovi milost mít účast na Kristově utrpení; přijď na pomoc naší slabosti a jako jsi posiloval je, že neváhali pro tebe podstoupit smrt, tak dej i nám, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o_to

Modlitba se čtením

Z_knihy Výstup na horu Karmel svatého Jana od Kříže

(2V 7,5.7-9)

{p}

Kdo se opravdu zapírá, nese Kristův kříž

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.{fnr}1{/fnr}

Kéž by tu teď někdo dokázal vysvětlit, ukázat a dát zakusit, čím je tato rada, kterou nám zde dává náš Spasitel, že se máme popírat, aby duchovní lidé viděli, jak odlišný je způsob, jakým si mají na této cestě počínat, od toho, co si mnozí z_nich myslí! Někteří se domnívají, že stačí jakýkoli způsob ustranění a napravení se ve vnějších věcech; jiní se spokojí s_tím, že se trochu cvičí ve ctnostech, pěstují modlitbu a umrtvují se, ale nedospívají k_obnažení a chudobě nebo k_odcizení či k_duchovní čistotě, což všechno je jedno a radí nám to zde Pán. To proto, že stále ještě spíše krmí a zahrnují svou přirozenost útěchami a duchovními pocity, než aby ji obnažovali a popírali ji v_tom i_onom pro Boha.

Tím se duchovně stávají nepřáteli Kristova kříže,{fnr}2{/fnr} protože pravý duch hledá v_Bohu spíš nepříjemné než příjemné a víc se kloní k_utrpení než k_útěše, k_postrádání všech dober pro Boha než k_jejich vlastnění, k_vyprahlostem a sklíčenostem než k_sladkým sdílením; neboť ví, že toto je následování Krista a popření sebe samého, zatímco tamto je snad jen hledání sebe v_Bohu, a to je zcela v_rozporu s_láskou.

Jestliže se člověk rozhodne podvolit se a nést tento kříž, to znamená, když se opravdu rozhodne, že bude chtít, hledat a snášet ve všem námahu pro Boha, nalezne ve všem velkou úlevu a sladkost.

Neboť prospěch má člověk jen z_následování Krista, který je cesta, pravda a život a nikdo nepřichází k_Otci než skrze něho.{fnr}3{/fnr} Touto cestou je umírání naší přirozenosti.

{fn:1}{r}Mk 8,34-35{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 3,18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 16,24b.25b{/r}; {r}Jan 15,20{/r}

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. {*} Kdo svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.

Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i_vás. {*} Kdo svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.

Ant. na Benediktus:Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně pronásledovat; radujte se a jásejte, neboť máte v_nebi velkou odměnu.

Ant. na Magnifikat:Za svého života milovali Krista a stali se mu podobnými ve smrti; budou s_ním kralovat navěky.

14. prosince

SV. JANA OD KŘÍŽE, KNĚZE A UČITELE CÍRKVE

Slavnost

Juan de Yepes, otec reformovaného Karmelu, se narodil ve Fontíveros ve Španělsku roku 1542. V_jednadvaceti letech vstoupil ke_karmelitánům v_Medině del Campo. V_závěru svých teologických studií (1567) se setkal se_svatou Terezií z_Avily a stal se prvním bratrem reformovaného Karmelu. Devět měsíců strávil v_klášterním vězení v_Toledu, kam ho zavřeli odpůrci řádové reformy. V_rozvíjející se tereziánské reformě řádu zastával mnoho funkcí, byl vyhledávaným zpovědníkem, duchovním vůdcem a exorcistou. Jeho spisy o duchovní cestě člověka patří k_vrcholným dílům křesťanské mystiky. Zemřel roku 1591 v_Ubedě. V_roce 1726 byl prohlášen za svatého a roku 1926 za učitele církve.

První nešpory

HYMNUS

Na počátku bylo Slovo,

jež se z_Boha zrodilo.

Nekonečnou blažeností,

sebe z_něho sytilo.

Každý žije v tomto bytí,

jež je v_jedno spojilo

poutem, které vysvětliti

možné nikdy nebylo.

Nekonečnou láskou veden,

jež z_dvou osob vzplanula,

Otec něhyplnou řečí

obrací se na Syna.

Nevěstu, jež láskou plane,

rád bych ti, můj Synu, dal,

tu, jež by si zasloužila

jíti s_námi žitím dál.

S radostí – Syn odpovídá_–

nevěstu já přijímám,

kterou jsi mi, Otče, vybral

a svůj vlastní jas jí dám.

Až spočine v náručí mi

láska tvá ji zkolébá

a ve věčné blaženosti

dobrotě tvé díky vzdá.

Nebo:

Oslavit Boha chválou tvojí,

ó_svatý Jane, dovol nám,

tvé jméno Kristus s_křížem pojí,

žádal jsi kříž a byl ti dán:

Věčného Krále následuješ

a cestu Pánu připravuješ,

jsi oporou nás ubohých,

když k_Boží lásce zveš ve spisech svých.

Zázračná pomoc Panny svaté

tvůj život vodě vyrvala;

nesla tě něžně jako dítě

a láskou svou tě spoutala.

Ty na_Karmel jdeš za svou Paní,

životem přísným, v_usebrání,

obnovíš slávu svatyně,

zazářit dáš kráse Mariině.

Věrný šlépějím Spasitele,

jenž světu z_lásky navrátil

původní krásu Stvořitele

a sám se křížem obtížil,

do_nebe vcházíš branou kříže

dej, ať i_my jsme Bohu blíže,

zpíváme chválu Trojici,

tam v_denním světle, zde v_temné noci.

Ant. 1V_modlitbě otevřel svá ústa, a Pán ho naplnil duchem moudrosti a poznání.

Žalm 113

Ant. 2Pán mu dal skryté poklady a utajená bohatství.

Žalm 146

Ant. 3Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří ho milují.

Kantikum Zjv 4, 11; 5, 9. 10. 12

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 3,14-19{/r}

Klekám na_kolena před Otcem, od_něhož mají původ všechny rody na nebi i_na zemi, a prosím ho: ať vám ze_své bohaté božské dobroty dá to, že ve_vás mocně zesílí skrze jeho Ducha vnitřní člověk, aby Kristus vírou přebýval ve_vašem srdci, abyste zakořeněni a upevněni v_lásce byli schopni pochopit – jako všichni křesťané – celou tu šířku a délku, výšku i_hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích darů.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh, který řekl: Ze tmy ať zazáří světlo, {*} zazářil i_v_našich srdcích.

Bůh, který řekl: Ze tmy ať zazáří světlo, {*} zazářil i_v_našich srdcích.

Abychom poznali Boží slávu, která září z_tváře Kristovy. {*}

Zazářil i_v_našich srdcích.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh, který řekl: Ze tmy ať zazáří světlo, {*} zazářil i_v_našich srdcích.

Ant. na Magnifikat:Hledal jsem moudrost v_modlitbě a jejím poznáním jsem pro sebe nalezl velké bohatství.

Oslavujme Krista, našeho Spasitele, on povolal svatého Jana od Kříže, našeho otce, aby ho následoval svým životem a mohl kontemplovat jeho slávu:

Sláva tobě, Bože, na věky.

Kriste, náš Pane, ty jsi svého služebníka Jana učil moudrosti kříže,

zapal ohněm své lásky všechny, které jsi v_církvi povolal k_učitelské a pastýřské službě.

Sláva tobě, Bože, na věky.

Kriste, věčné Světlo, v_noci víry se dáváš poznat chudým v_duchu,

ukaž svou tvář všem, kteří tě v_temnotě tohoto světa hledají s_upřímným srdcem.

Sláva tobě, Bože, na věky.

Kriste, jediný Učiteli, tys nám přišel zjevit tajemství svého Otce,

všem, které jsi povolal, aby tě následovali na Karmelu, daruj hluboké poznání své božské lásky.

Sláva tobě, Bože, na věky.

Kriste, ty kraluješ v_nebesích, obklopen všemi svatými,

dej našim zemřelým bratřím a sestrám plnost života.

Sláva tobě, Bože, na věky.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys dal svatému Janu od Kříže, našemu otci, velkou lásku k_ukřižovanému Kristu a schopnost zcela přilnout k_tobě; dej, ať ho v_tom následujeme a spolu s_ním dosáhneme patření na tvou slávu.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, jedinému Slovu Otce.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Kam skryl ses, Milovaný?

Jak by můj žal po tobě nevzdychal?

Prchls jak jelen strání,

raněnou jsi mě zanechal;

volala jsem tě, tys pryč pospíchal.

Když jsi mi srdce ranil,

proč nechal jsi je takto poraněné?

Místo abys je chránil,

nechals je opuštěné,

aniž sis vzal, co bylo uloupené.

Kéž přede mnou bys stál,

zabil mě krásou, nad niž není větší;

hle, milostný můj žal,

který se nevyléčí

nežli tvou přítomností, jež vše předčí.

Tvé oči půvab vryly

do mě, když do mých se tak zahleděly,

proto si zasloužily

tvou lásku, proto směly

zbožňovat to, co v_tobě uviděly.

Nebo:

Se svatým Janem slavme den,

jejž jasem kříže oslavil,

kříž nesl vtisknut v_těle svém

a duchem na něj přibit byl.

Potupy, pohrdání, hlad,

žalář, rány a trýznění_–

to všechno přijímá vždy rád,

ví, že ho tím Bůh promění.

Jedinou milost vždy si přál,

jen jedno nade všechno chce,

aby ukřižovaný Král

mu vtiskl tvář svou do srdce.

Mystická noc ho v_moci má,

tmu ale světlo zalije,

z_něhož on plamen přijímá

pro Karmel Panny Marie.

Nebesa, Krista vzývejte,

ať srdce jemu oddaná,

za Janem jdoucí po světě

najdou svou radost u_Pána.

Ant. 1Bůh nás předurčil, abychom byli ve shodě s_obrazem jeho Syna.

Žalm 16

Ant. 2Rozhodl jsem se, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to Ukřižovaného.

Žalm 34

Ant. 3Pro mě je život Kristus a smrt je pro mě zisk.

II Poďte, deti, čujte ma,...

U_tebe, Hospodine, je pramen života.

V_tvé záři vidíme světlo.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}1,12-29{/r}

{p}

Převedl nás do království svého milovaného Syna

Radostně děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve_světle. On nás totiž vytrhl z_moci temnosti a převedl do_království svého milovaného Syna. V_něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V_něm bylo stvořeno všechno na nebi i_na zemi, svět viditelný i_neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v_něm. A on je hlava těla, to je církve, on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z_mrtvých. Tak má ve_všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v_něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na_nebi, tak na_zemi tím, že jeho krví prolitou na_kříži zjedná pokoj.

I_vy jste byli kdysi odcizeni Bohu a s_ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on i_s_vámi obnovil dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo vydané na smrt. To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní. Jen musíte vytrvat ve_víře, opřeni o_pevné základy, a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, kterou vám přineslo evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem.

Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z_toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s_Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v_tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na_věčnou spásu. O_něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s_veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s_Kristem. O_to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k_tomu dává svou sílu a jak se ona ve_mně mocně projevuje.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 17,5{/r}; {r}Žid 1,1-2{/r}

To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení; {*} Toho poslouchejte!

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v_minulosti k_našim předkům skrze proroky. V_této poslední době však promluvil k_nám skrze svého Syna. {*} Toho poslouchejte!

Z_knihy Duchovní píseň svatého Jana od Kříže

(Red. B 5,1.4)

{p}

Stopy Boží krásy ve stvoření

Stvoření, jak říká svatý Augustin, samo o_sobě vydává svědectví o Boží velikosti a vznešenosti. Bůh, který stvořil všechny věci s_neobyčejnou snadností a v_krátké době, v_nich zanechal jakoby stopu toho, čím je On. Nejen tím, že jim dal bytí z_ničeho, ale i_tím, že věci stvořené obdařil nesčetnými půvaby a schopnostmi a zkrášlil je obdivuhodným řádem, kde jedny dokonale závisí na druhých. A všechno to učinil svou Moudrostí, kterou všechno stvořil. A touto Moudrostí je Slovo, jeho Jednorozený Syn.

Jak říká svatý Pavel, Syn Boží je odlesk jeho slávy a výrazná podoba jeho podstaty.{fnr}1{/fnr} Je tedy třeba vědět, že skrze tuto podobu svého Syna Bůh pohleděl na všechny věci, a tak jim dal přirozené bytí. Přitom je obdařil mnoha přirozenými půvaby a dary a učinil je naprosto dokonalými, jak to v_knize Genesis říká těmito slovy: Bůh viděl všechno, co učinil, a bylo to velmi dobré.{fnr}2{/fnr} To, že je viděl jako velmi dobré, znamenalo, že je učinil velmi dobrým skrze Slovo, svého Syna.

A tím, že na ně pohleděl, jim dal nejen přirozené bytí a půvaby, jak jsme si řekli, ale touto podobou svého Syna je zanechal oděné v_krásu tím, že jim udělil bytí nadpřirozené. To bylo tehdy, když se stal člověkem a tak člověka povznesl ke kráse Boží, a skrze něj také všechno stvoření, neboť v_člověku se spojil s_přirozeností všeho tvorstva.

Proto řekl sám Syn Boží: Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechno k_sobě.{fnr}3{/fnr} A tak v_tomto vyvýšení, jímž bylo vtělení jeho Syna a sláva jeho vzkříšení podle těla, zkrášlil Otec tvorstvo nejen zčásti, ale můžeme říci, že je celé zanechal oděné v_krásu a důstojnost.

{fn:1}{r}Žid 1,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gn 1,31{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 12,32{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Modlitba zamilované duše

Neodejmeš mi, můj Bože, co jsi mi jednou daroval ve svém jediném Synu, Ježíši Kristu. {*} V_něm jsi mi daroval všechno.

Moje jsou nebesa a moje je země; moji jsou lidé, moji jsou spravedliví a moji jsou i_hříšníci; moji jsou andělé, i_Matka Boží je moje. {*} V_něm jsi mi daroval všechno.

Nebo:

Z_knihy Duchovní píseň svatého Jana od Kříže

(Red. B, 37,4; 36,13)

{p}

Poznání tajemství skrytého v_Ježíši Kristu

Přestože svatí učitelé odhalili mnoho tajemství a podivuhodných Božích činů a zbožné duše je – nakolik to náš stav umožňuje – pochopily, přesto zůstává mnohem větší část, kterou je ještě třeba vynést na světlo a teprve pochopit.

A tak je třeba sestoupit do hlubin Kristových a jako ve_velmi bohaté štole tam dolovat, neboť tam jsou uloženy hojné a drahocenné poklady. I_když budeš dolovat sebehlouběji, nikdy nedojdeš na konec a nepronikneš všechno; naopak, na všech stranách, v_každé štole nalezneš nové žíly s_novým bohatstvím.

Proto také říká o_Kristu apoštol Pavel: V_něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.{fnr}1{/fnr} Žádný člověk ovšem do nich nemůže vstoupit ani je proniknout, jestliže, jak jsme řekli, neprojde nejprve přes množství vnitřního i_vnějšího utrpení. Protože dokonce ani tam, kam lze do těchto Kristových tajemství v_tomto životě dospět, toho není možné dosáhnout bez mnohého utrpení a bez mnoha intelektuálních a smyslových milostí, jimž předcházelo mnohé duchovní cvičení. Všechny tyto milosti jsou však nižší než moudrost Kristových tajemství, protože všechny jsou jen dispozice k_tomu, aby se k_ní došlo. A toto poznání představuje absolutně nejvyšší moudrost, jíž lze v_tomto životě dosáhnout.

Kéž by bylo možné dát plně pochopit, že je zcela nemožné dojít do plnosti a moudrosti bohatství Božích, která jsou velmi rozmanitá, jinak než tím, že se vstoupí do plnosti rozmanitého utrpení a duše se vzdá své útěchy a svých tužeb. A tak duše, která doopravdy touží po Boží moudrosti, nejprve upřímně touží vejít do plnosti kříže. Právě proto napomínal svatý Pavel křesťany z_Efesu, aby v_soužení neochabovali,{fnr}2{/fnr} byli silní a aby, zakořeněni a upevněni v_lásce, byli schopni pochopit se všemi svatými celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání, a tak se nechali naplňovat plností Boží.{fnr}3{/fnr}

Jedinou branou – a je to brána úzká –, jíž můžeme do tohoto bohatství Boží moudrosti vejít, je kříž. A tak ačkoli velmi mnoho lidí prahne po slastech, ke kterým je možné se touto branou dostat, jen málokdo touží skutečně do ní vstoupit.

{fn:1}{r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 3,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 3,17-19{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 2,9-10{/r}

Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a člověk nikdy ani nepomyslil na to, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. {*} Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Ranní chvály

HYMNUS

Jan jako poutník do neznáma

jde nocí, jenom v_srdci svit

touhy, co klid mu nedopřává:

víru, naději, lásku mít.

Strom poznává se po ovoci,

skrz vyprahlost je očištěn.

Čím bychom byli bez té noci?

Ona je jasnější než den.

To, na co hledíš, tím se stáváš,

nechtěj se líbit každému.

Když se k_něčemu připoutáváš,

přestáváš mířit ke všemu.

Milujícího s_Milovaným

a Lásku, jíž je svatý Duch,

kéž poznat smíme a být prosti

ode všeho, co není Bůh.

Nebo:

Duše má je odpoutána

od všech věcí stvořených

i_od vlastních tužeb svých

spoléhajíc jen na Pána,

s_nímž chce životem jít sama.

proto spěchám ujistit,

radosti pln, všechny tvory,

že duše má může žít

s_oporou i_bez opory.

Třeba trpím temnotami

v_životě svém smrtelném,

není stav ten pro mě zlem,

neboť i_bez světla dá mi

žíti nebes vidinami.

A tak v_žití takovém,

třeba temnota ho kryje,

duše, ač je zajatcem,

bez světla líp ve tmě žije.

Vím, co umí láska pravá

od té doby, co ji znám.

Ať se zle či dobře mám,

tutéž chuť vždy všemu dává,

duši měníc v sebe sama.

V_tom plameni omamném,

jenž v mé hrudi víc a více

proměnil mě v žáru svém,

beze zbytku stravuji se.

Ant. 1Opravdu, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, Spasitel.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne

Ant. 2Patří vám všechno, vy však patříte Kristu a Kristus patří Bohu.

Ant. 3Z_celého srdce zpívejte písně Pánu, jak je Duch vnuká ke chvále Páně.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 3,17-18{/r}

Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam je svoboda. My všichni s_nezakrytou tváří odrážíme jako v_zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k_zářivé podobě, jako má on. Působí to duch Páně.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Tvé světlo zazáří v_temnotách, {*} noc jako den se rozjasní.

Tvé světlo zazáří v_temnotách, {*} noc jako den se rozjasní.

Hospodin naplní tvou duši světlem, {*}

noc jako den se rozjasní.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Tvé světlo zazáří v_temnotách, {*} noc jako den se rozjasní.

Ant. na Benediktus:Dokud máte světlo, věřte v_to světlo, abyste byli děti světla.

Ježíš Kristus, Hlava a Ženich církve, nám dnes dopřává slavit svátek svého služebníka Jana od_Kříže. Volejme k_němu a vroucně ho prosme:

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Jediné Slovo Otce, vyslovené ve_věčném mlčení, tebe přijalo lůno Panny, když přišla plnost času,

dej, ať v_hloubi srdce slyšíme a uchováváme tvá slova.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Moudrosti Otce, svým vtělením a smrtí na kříži jsi nám ukázal svou lásku,

daruj těm, které jsi vykoupil svou krví, jednotu s_tebou.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Dokonalý Obraze Boží, v_tobě nám byla zjevena a darována všechna tajemství věčné lásky,

veď nás v_síle Ducha ke_svému nepřístupnému světlu.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Věčná radosti Otce, v_tobě Bůh s_dobrotivou tváří pohlíží na všechny lidi,

učiň nás obrazem dokonalosti a milosrdenství našeho nebeského Otce.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Prvorozený ze všeho tvorstva, skrze tebe Otec všechno stvořil a obnovil,

dej nám, abychom ve věcech viditelných vnímali tvou neviditelnou krásu.

Ty jsi Král slávy, Kriste.

Otče náš. Modlitba uprostřed dne Dopoledne

Hymnus a žalmy z_doplňovacího cyklu, str. 241; pokud slavnost připadne na_neděli, žalmy nedělní z_1._týdne, str. 238.

Ant.Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 4,23-24{/r}

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

Stvoř mi čisté srdce, Bože.

Obnov ve_mně ducha vytrvalosti.

V poledne

Ant.Kdo přichází k_Bohu, musí věřit, neboť spravedlivý bude žít z_víry.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 5,1-2{/r}

Jestliže jsme ospravedlněni na_základě víry, žijeme v_pokoji s_Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k_této milosti a pevně v_ní stojíme.

Žiji ve víře v_Božího Syna,

on mě miloval a za_mě se obětoval.

Odpoledne

Ant.V_mlčení a naději bude vaše síla.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,24-25{/r}

Naše spása je předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v_to mohl doufat? Ale doufáme-li v_něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s_vytrvalostí.

Dobrý je Hospodin k_těm, kdo v_něho doufají,

k_duši, která ho hledá.

Nešpory

HYMNUS

V_temnotě víry v_objetí čistém

uprostřed noci potkal se s_Kristem

na vrchu hory proměnění,

na vrchu hory proměnění.

Plameni živý, co v_srdci plane,

světlem svým doveď kroky mé, Pane,

k_setkání s_tebou bez loučení,

k_setkání s_tebou bez loučení.

Svobodu ducha, jež nezná hranic,

tvé všechno nesmím vyměnit za nic.

Vyzpívat krásu tvou věčnou chci,

vyzpívat krásu tvou věčnou chci.

Nebo:

Nikdy srdce ušlechtilé

zastavit se nedá již

tam, kde lze jít dál a výš,

nýbrž překoná ty chvíle,

nepoddá se ochablosti,

výš chce s_vírou vystoupit

a chce cosi okusit,

co nalézt je velké štěstí.

Takto zamilován kdo je,

ať řekne, jej vyzývám,

že se nepodobá tam

nic tomu, co stvořeno je;

bez tvaru a tělesnosti,

bez podpěry může být

cosi, co lze okusit,

co nalézt je velké štěstí.

Ant. 1Bůh nás miloval svou velikou láskou a přivedl nás k_životu zároveň s_Kristem.

Žalm 15

Ant. 2My jsme poznali lásku, kterou má Bůh k_nám, a uvěřili jsme v_ni.

Žalm 112

Ant. 3Boží láska je nám vylita do_srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.

Kantikum Ef 1, 3-10

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 13,8-10.12-13; 14,1a{/r}

Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Vždyť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. V_tomto životě všecko vidíme jen jako v_zrcadle, nejasně, ale jednou to uvidíme tváří v_tvář. Tady na zemi poznávám věci jenom nedokonale, ale jednou budu poznávat dokonale, podobně, jako Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z_nich je láska. Usilujte o_to, abyste měli lásku.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Silná jako smrt je láska, {*} žár její je žár ohně, plamen Hospodinův.

Silná jako smrt je láska, {*} žár její je žár ohně, plamen Hospodinův.

Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? {*}

Žár její je žár ohně, plamen Hospodinův.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Silná jako smrt je láska, {*} žár její je žár ohně, plamen Hospodinův.

Ant. na Magnifikat:Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i_ti, které jsi mi dal; aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v_nich a abych byl i_já v_nich.

Oslavujme Boha, našeho Otce: skrze svého milovaného Syna nám dal Ducha Svatého, abychom měli účast na jeho Božské přirozenosti a abychom v_církvi vydávali svědectví o_jeho lásce. Modleme se:

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svatého Jana.

Dej své církvi živou víru,

aby všichni lidé byli přivedeni k_důvěrnému spojení s_tebou.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svatého Jana.

Daruj všem, kteří tě s_důvěrou hledají, nebeskou naději,

která dostane tolik, kolik očekává.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svatého Jana.

Daruj nám svou lásku,

abychom mohli přinášet lásku tam, kde není.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svatého Jana.

Dej, abychom se podobali Marii, Matce našeho Řádu,

a ve všem otevři naše srdce vanutí Ducha Svatého.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svatého Jana.

Naše zemřelé bratry a sestry očisti od každé viny,

aby ti s_tvými svatými navěky zpívali píseň lásky.

Vyslyš nás, Pane, na přímluvu svatého Jana.

Otče náš.