LITURGIE HODIN

s_vlastními

františkánskými texty

3. ledna

Nejsvětějšího Jména Ježíš

Památka

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Chvalme podivuhodné Jméno Ježíš, které je nad každé jiné jméno.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Výkupné naše, Ježíši,

lásko i_tužbo nejvyšší,

tys tvůrce všeho stvoření

a člověk věků posledních.

Jaký tě musil soucit vést,

žes naše hříchy na se vzal,

že chtěl jsi muky smrti nést,

bys její břímě z_lidí sňal?

Pronikáš v_žalář pekelný,

propouštíš z_něho zajatce;

Vítězi slávou oděný,

po boku trůníš u_Otce.

Kéž donutí tě soucit týž,

že rány vin v_nás zacelíš,

nás podle slibu ušetříš

a vlídnou tváří potěšíš.

Ty sám buď naší radostí,

odměnou ve tvé věčnosti,

kéž naše sláva veškerá

jen z_tebe věčně vyvěrá. Amen.

Ant. 1Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi.

Ant. 2Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i_v_podsvětí.

Ant. 3Slavte Pána, ctěte jeho jméno, pamatujte, že jeho jméno je vznešené.

Ustavičně budu velebit tvé jméno.

Budu je oslavovat a vyznávat.

Ze Skutků apoštolů

{r:Sk}3,1-16{/r}

Bůh oslavil svého Syna Ježíše

Ve tři hodiny odpoledne, v_hodinu určenou k_modlitbě, šli Petr a Jan nahoru do chrámu. A právě tam přinášeli jednoho muže, chromého od narození. Den co den ho posazovali k_chrámové bráně zvané Krásná, aby prosil o_almužnu ty, kdo přicházeli do chrámu. Když viděl Petra a Jana, jak chtějí vejít do chrámu, prosil je o_almužnu. Petr s_Janem se však na něj upřeně zadívali a vyzvali ho: „Podívej se na nás!“ On tedy na ně pohleděl a čekal, že něco dostane. Ale Petr řekl: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Vzal ho za pravou ruku a zdvihl ho. V_tom okamžiku mu vstoupila síla do nohou a do kotníků: vyskočil, postavil se a chodil. Vešel s_nimi do chrámu, chodil sem tam, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha.

Poznali ho, že je to ten žebrák, co sedával u_Krásné brány chrámu, a byli plni úžasu a jako bez sebe nad tím, co se s_ním stalo. Protože se (uzdravený chromý) držel Petra a Jana, v_úžasu se k_nim sběhl všechen lid do tak zvaného podloubí Šalomounova. Když to Petr viděl, promluvil k_lidu: „Izraelité, proč se tomu tak divíte, nebo co na nás tak hledíte, jako bychom to udělali my vlastní mocí nebo zbožností, že tenhle člověk chodí? To Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z_mrtvých, a my jsme toho svědky. A protože v_něho věříme, dalo jeho jméno sílu tomuto člověku, kterého vidíte i_znáte, a (právě) víra, která od něho pochází, úplně uzdravila tohoto nemocného před očima vás všech.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Lk 1,31{/r}; {r}Mt 1,21{/r}

Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. {*} On totiž spasí svůj lid od hříchů.

Bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v_mateřském lůně. {*} On totiž spasí svůj lid od hříchů.

Ze spisu O_věčném evangeliu od svatého Bernardina ze Sieny

(Sermo 49, čl. 1: Opera Omnia, sv. 4, s. 495n)

Ježíš, velký základ víry, činící z_nás Boží syny

To je ono nejsvětější jméno, jež bylo starými otci tolik postrádané, s_tolika úzkostmi očekávané, tolikerou neduživostí odkládané, tolika vzdechy vzývané, tolika slzami žádané, ale je milosrdně darované v_čase milosti. Skryj, prosím, jméno ovládání, ať není slyšet jméno pomsty, ať je zachováno jméno spravedlnosti. Dej nám jméno milosrdenství, ať zní v_mých uších jméno Ježíš, neboť tehdy je skutečně tvůj hlas sladký a tvoje tvář spanilá.

Velkým základem víry je proto jméno Ježíš, činící z_nás Boží syny. Víra katolického náboženství spočívá v_poznání Ježíše Krista jako světla, on je světlem duše, dveřmi života, základem věčné spásy. Jestliže by jej někdo neměl nebo se ho vzdal, šel by jako bez světla temnotami noci a kráčel po stezkách nerozvážně s_očima zavřenýma. Pokud při chápání nebeských tajemství následuje vlastní rozumnost, následuje slepého vůdce, jakkoliv by mu svítila skvělost rozumu. Podobně jako když se snaží postavit dům, a přitom zanedbává základ, nebo chce vstoupit střechou, a přitom přehlíží dveře.

Tímto základem, světlem a dveřmi je Ježíš, on se představuje jako cesta bloudícím, ukázal všem světlo víry, podle něhož je možné neznámého Boha hledat, v_hledaného uvěřit, uvěřeného dosáhnout. Ten základ podpírá církev vystavěnou v_Ježíšově jménu.

Jméno Ježíš je záře kazatelů, neboť jasnou září umožňuje zvěstovat a slyšet jeho slovo. A odkud spatřuješ v_celém světě toliké, tak nenadálé a horlivé světlo víry, ne-li z_hlásání Ježíše? Nepovolal nás snad jasem a lahodností jeho jména Bůh do svého podivuhodného světla? Těm, kdo jsou osvíceni a vidí v_tomto světle, právem říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, nyní jste však světlem v_Pánu. Choďte jako synové světla.

Ó jméno slavné, jméno milostivé, jméno láskyplné a mocné! Pro tebe jsou odlehčeny viny, pro tebe jsou přemoženi nepřátelé, pro tebe jsou nemocní osvobozeni, pro tebe jsou trpěliví v_protivenstvích posíleni a potěšeni! Ty jsi odměnou věřících, ty jsi učitelem kazatelů, ty jsi posilou pracujících, ty jsi vzpruhou vyčerpaných!

Tvým planoucím nadšením a žárem se rozněcují touhy, jsou vyplněny snažné prosby, opojeny jsou duše kontemplujících a pro tebe jsou oslaveni v_nebeské slávě všichni, kdo zvítězili! Pro své nejsvětější jméno nám dej, nejsladší Ježíši, kralovat spolu s_nimi.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 5,12{/r}; {r:Žl}89 (88),16{/r}

Ať se veselí všichni, kdo doufají v_tebe, Pane, ať jásají bez přestání. Chraň je, ať se radují v_tobě, {*} kdo milují tvé jméno.

Chodí, Pane, v_záři tvé tváře a v_tvém jménu jásají ustavičně, {*} kdo milují tvé jméno.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Ježíši, zdroji vlídnosti,

naděje věčných radostí,

prameni štěstí, milosti,

všech srdcí pravá rozkoš jsi.

Všem kajícím jsi nadějí,

dobrý k_všem, kdo tě vzývají,

vlídný k_těm, co tě hledají.

Čím jsi těm, kdo tě získají?

Ježíši, tvoje láska jen

naplní srdce pokojem,

nikdo jí není přesycen,

jen po ní žízní v_srdci svém.

Ježíši, lásko horoucí,

naděje duše prahnoucí,

hledá tě slza kanoucí

a z_nitra vzdech se deroucí.

Bdi, Pane, stále nad námi.

Buď naše věčné svítání.

Až převedeš svět mlhami,

tvé blaho zemi naplní.

Ježíši nejlaskavější,

rozkoši srdcí největší,

dobroto nejúžasnější,

tvá láska žal náš konejší.

Výkvěte Panny nejčistší,

všech sladká lásko, Ježíši,

buď tobě chvála nejvyšší

a vláda v_rajské praříši. Amen.

Ant. 1Má duše žízní, Pane, po tvém svatém jménu.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.

Ant. 3Jinoši a s_nimi panny, starci spolu s_dětmi, ať chválí jméno Hospodinovo, neboť jen jeho jméno je vznešené.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sk 4,12{/r}

V_nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné Jméno, v_němž bychom mohli dojít spásy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Ustavičně budu velebit tvé Jméno, {*} budu je oslavovat a vyznávat.

Ustavičně budu velebit tvé Jméno, {*} budu je oslavovat a vyznávat.

V_tobě se chci radovat a jásat, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný, {*}

budu je oslavovat a vyznávat.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Ustavičně budu velebit tvé Jméno, {*} budu je oslavovat a vyznávat.

Ant. na Benediktus:Ježíš dal sám sebe v_oběť, aby vysvobodil svůj lid, a získal si tak věčné jméno.

Vzývejme Ježíše, který je tichý a pokorný srdcem, a volejme k_němu:

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, v_tobě je veškerá plnost božství,

dej nám účast na své božské přirozenosti.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, v_tobě jsou všechny poklady moudrosti a umění,

zjev nám skrze církev mnohotvárnou moudrost Boží.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, v_tobě se Otci zalíbilo,

učiň nás vytrvalými posluchači tvého hlásání.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, z_tvé plnosti jsme všichni přijali,

uštědři nám hojnost Otcovy milosti a pravdy.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, prameni života a svatosti,

navrať nám svatost a čistotu v_lásce.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

MODLITBA

Bože, tys ustanovil svého jednorozeného Syna Spasitelem lidstva a přikázals ho nazývat jménem Ježíš; dej nám, prosíme, abychom se v_nebi těšili z_patření na toho, jehož svaté jméno na zemi uctíváme.

NEŠPORY

HYMNUS

Ježíši, Králi přejasný,

vítěziteli věhlasný,

slasti nad všechny naše sny,

ve všem a vždy jsi úžasný.

Vladaři slávy, vládce cti,

králi slavného vítězství,

Ježíši, dárce milostí,

chloubo věčného království.

Celý ráj hlásá slávu tvou,

zaznívá chval tvých ozvěnou,

Ježíš je světu útěchou,

s_Bohem nás smířil smrtí svou.

Všem lidem Ježíš panuje

v_míru, jenž touhou lidstva je,

srdce, jež mír vždy miluje,

jen v_Kristu dojde pokoje.

Ježíše ctěme chválami,

vroucími zpěvy, prosbami,

by dal nám mezi hvězdami

s_ním slavit věčné shledání.

Výkvěte Panny nejčistší,

všech sladká lásko, Ježíši,

buď tobě chvála nejvyšší

a vláda v_rajské praříši. Amen.

Ant. 1Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno.

Ant. 2Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.

Ant. 3Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, a budou se před tebou klanět, Pane, a velebit tvé jméno.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Sol 1,11-12{/r}

Proto se bez přestání za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v_konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Pána a Boha Ježíše Krista.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Velebte se mnou Hospodina, {*} oslavujme spolu jeho jméno.

Velebte se mnou Hospodina, {*} oslavujme spolu jeho jméno.

Chvalme jeho veliké a hrozné jméno, neboť je svaté. {*}

oslavujme spolu jeho jméno.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Velebte se mnou Hospodina, {*} oslavujme spolu jeho jméno.

Ant. na Magnifikat:Veliké věci učinil ten, který je mocný, jeho jméno je svaté.

Prosme Ježíše, který je pokojem duší, a volejme:

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, Králi a střede všech srdcí, který nás miluješ vytrvalou láskou a přitahuješ nás slitováním,

uzavři s_námi se všemi novou smlouvu.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, pokoji náš a naše smíření,

přiveď nás k_Otci.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, živote náš a naše vzkříšení, posilo obtížených a odpočinutí duší,

přitáhni k_sobě hříšníky.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

Ježíši, poslušný až k_smrti, pro svou nesmírnou lásku

daruj zemřelým pokoj a radost.

Nejmilovanější Králi, smiluj se.

4. ledna

Sv. Anděly z_Foligna, členky 3. řádu

nezávazná památka

Z_duchovních spisů svaté Anděly z_Foligna

(Autobiografia e scritti della S. Angela da Foligno, a cura di M. Faloci Pulignani, Città di Castello 1932, s. 394-402)

Tajemství Vtělení je počátkem naší spásy

Můj Bože, učiň, abych byla hodna pochopit nejvyšší tajemství, které se vylévá z_tvé Trojice přesahující všechno chápání a které tvá láska učinila možným: tvé svaté Vtělení, které je počátkem naší spásy. Toto Vtělení v_nás působí dvojí: naplňuje nás láskou a dává nám jistotu o_naší spáse. Ó_nepochopitelná lásko! Není větší lásky než to, že se můj Bůh stal člověkem, aby mě učinil bohem. Ó_nádherná lásko, ty ses zmařila, abys mne učinila bohatou, když jsi přijala naši podobu. Nezmařila ses takovým způsobem, že by z_tebe nebo z_tvé božské slávy bylo něco ubráno. Je to nepochopitelné tajemství tvého Vtělení, co mne nutí plnu obdivu takto mluvit. Ty, Nepochopitelný, jsi nyní uchopitelný; ty Nestvořený, jsi nyní tvorem! Tebe, kterého nelze obsáhnout rozumem, lze si nyní představit! Tebe, Nedotknutelného, lze nyní držet v_rukou! Můj Pane, dej, abych byla hodna vidět tvou propastnou lásku, kterou jsi nám prokázal svým svatým Vtělením! Dopřej mi, ó_nestvořený Bože, pochopit hlubinu tvé lásky a tvé vroucí náklonnosti!

Učiň mě hodnou pochopit tu nevýslovnou laskavost, kterou jsi nám udělil, když jsi nám ve Vtělení ukázal svého Syna Ježíše Krista a když nám Syn zjevil tebe jako svého Otce. Dej, ó_Nepochopitelný, ať poznám a pochopím tu lásku, s_níž jsi mne stvořil! Dej, abych byla schopna zcela obsáhnout tvou nevýslovně drahocennou, vroucí lásku a ono milosrdenství bez hranic, s_nímž jsi člověka od věčnosti vyvolil, aby patřil na tebe; na tebe, ó_Nejvyšší, který ses snížil, abys pohlédl na nás.

Ó Nejvyšší Bytí, dej, ať pochopím tento dar, který přesahuje všechny dary: neboť všichni andělé svatí mají jen tebe, svého milovaného; tebe vidí, tebe milují, do tebe jsou ponořeni. Ó_Dare nade všechny dary, ty jsi jen a jen láska. Ó_nejvyšší Dobro, ty se nám dáváš poznat jako láska a dáváš nám schopnost tuto lásku milovat! Všichni, kdo přijdou před tvou tvář, najdou spravedlnost podle míry své lásky. Jen opravdová láska vede toho, kdo rozjímá, k_nazírání.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Opovrhla jsem královstvím světa a každou pozemskou krásou pro lásku svého Pána Ježíše Krista. {*} Na něho hledím, jeho miluji; v_něho jsem uvěřila, jeho si zamilovala.

Srdce mi překypuje radostnými slovy, přednáším králi svou báseň. {*} Na něho hledím, jeho miluji; v_něho jsem uvěřila, jeho si zamilovala.

MODLITBA

Bože, tys dal svaté Anděle hlouběji nahlédnout do tajemství tvého Syna; pro její zásluhy a na její přímluvu dej i_nám, kteří zde na zemi máme účast na slavení těchto tajemství, ať se můžeme radovat, až se nám zjevíš ve své slávě. Prosíme o_to

RANNÍ CHVÁLY

Ant. na Benediktus:Každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i_sestra i_matka, praví Pán.

NEŠPORY

Ant. na Magnifikat:Všecko považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána.

14. ledna

Bl. Odorika z_Pordenone, kněze 1. řádu

Nezávazná památka

MODLITBA

Bože, tys povolal blahoslaveného Odorika, aby svou apoštolskou horlivostí přivedl do církve mnoho národů Východu; na jeho přímluvu veď i_nás, a zůstaneme věrni ve víře a uchováme si naději, kterou nám dává evangelium.

Z_dekretu 2. vatikánského sněmu o_misijní činnosti církve

(Ad Gentes 4-5)

Poslal apoštoly do celého světa, jako sám byl poslán Otcem

Sám Pán Ježíš, dříve než svobodně položil život za svět, tak uspořádal apoštolské působení a slíbil seslání Ducha Svatého, že oba společně všude a vždycky uskutečňují dílo spásy. Duch Svatý po všechny časy celou církev „sjednocuje ve společenství a ve službě, vybavuje ji různými hierarchickými a charismatickými dary“, oživuje církevní instituce jako jejich duše a věřícím vlévá do srdce stejného ducha poslání, jaký pobízel samého Krista. Někdy také apoštolskou činnost viditelně předchází a různými způsoby neustále provází a řídí.

Pán Ježíš hned na začátku zavolal k_sobě ty, které sám chtěl (...) ustanovil jich dvanáct, aby byli s_ním, protože je chtěl posílat kázat{fnr}1{/fnr}. Tak byli apoštolové zárodky nového Izraele a zároveň počátkem posvátné hierarchie. Když potom Pán svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním dokonal na sobě tajemství naší spásy a obnovy všeho a když dostal všechnu moc na nebi i_na zemi, než byl vzat do nebe, založil svou církev jako svátost spásy. Apoštoly poslal do celého světa, jako byl sám poslán Otcem. Přikázal jim: Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i_Syna i_Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal{fnr}2{/fnr}.

Proto připadá církvi povinnost šířit Kristovu víru a spásu, a to jednak na základě výslovného příkazu, který zdědil po apoštolech sbor biskupů, jenž má na pomoc kněze, spolu s_Petrovým nástupcem a nejvyšším pastýřem církve, jednak silou života, který vlévá Kristus svým údům.

Poslání církve se tedy uskutečňuje, když v_poslušnosti Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého začíná být naplno aktivně přítomná mezi všemi lidmi a národy a přivádí je příkladem života i_kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti k_víře, ke svobodě a ke Kristovu pokoji. Tak jim otvírá volnou a jistou cestu k_plné účasti na Kristově tajemství.

{fn:1}{r}Mk 3,13-14{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 28,19-20{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 25,21.20{/r}

Správně, služebníku dobrý a věrný, málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. {*} Pojď se radovat se svým Pánem.

Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal. {*} Pojď se radovat se svým Pánem.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Prokázal se ve všem jako služebník Boží, v_námahách, ve bděních, v_postech; čistotou, poznáním, shovívavostí a upřímnou láskou.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie:Brzy dosáhl dokonalosti a naplnil tolik, co za dlouhý čas. Jeho duše se zalíbila Bohu, proto rychle vyšel ze středu nepravostí.

16. ledna

Sv. Berarda, kněze, a druhů, mučedníků

Svátek

MODLITBA

Bože, počátky Řádu menších bratří jsi posvětil slavným zápasem svých svatých mučedníků Berarda a jeho druhů; a jako oni pro tebe neváhali zemřít, dej, ať i_my žijeme v_neochvějné víře. Prosíme o_to

Z_Kroniky generálních ministrů Řádu menších bratří

(Analecta Franciscana 3 [1897], s. 15-19)

Pohrdli jsme vším pro Krista

Blažený František poslal z_vůle Pána šest nejlepších bratří k_marockému králi, aby vytrvale kázali katolickou víru nevěřícím. Když však přišli do Aragonie, bratr Vitalis těžce onemocněl. Protože pozoroval, že jeho nemoc se vleče, a nechtěl svou tělesnou nemohoucností stát v_cestě Božímu dílu, přikázal ostatním pěti bratřím, aby šli do Maroka sami a splnili tak příkaz Boží a Otce Františka. Svatí bratři tam z_poslušnosti zanechali nemocného bratra Vitala a odešli do Coimbry. Odtud již v_přestrojení přešli do Hispalim, tehdy saracénské obce. Kteréhosi dne, zapáleni duchem, přišli bez jakéhokoliv průvodce až k_hlavní mešitě – jejich modlitebně. Chtěli tam vejít, byli však napadeni ranami i_slovy rozhořčených a křičících Saracénů, kteří jim všemožně bránili vstoupit. Nakonec přišli ke vchodu do paláce a tu se začali vydávat za vyslance poslané ke králi od Krále králů, Pána Ježíše Krista. Když už králi mnoho vyložili z_katolické víry a nabádali ho k_obrácení a přijetí křtu, jakoby zachvácen zuřivostí, rozkázal jim setnout hlavy. Avšak později, po poradě se staršími, je poslal do Maroka, jak si sami přáli.

Jakmile vstoupili do města, začali kázat Saracénům, kteří byli právě na náměstí. Když to uslyšel král, přikázal je vsadit do žaláře a tam zůstali bez jídla a pití dvacet dní. Potom je dal vládce předvolat a když zjistil, že stále pevně vyznávají katolickou víru, rozpálil se velkým hněvem. Rozdělil je do různých domů a dal je mučit různými způsoby a silně bičovat. Tehdy jim krutí královi služebníci svázali ruce a nohy a na krk jim přivázali provaz a vláčeli a smýkali je po zemi. Pak je tak těžce bičovali, že jim byly téměř vidět vnitřnosti. A nad jejich ranami rozbíjeli nádoby plné vroucího oleje a octa a na ostré střepy nádob převalili světce a váleli je po nich. Tak byli trápeni a krutě mučeni celou noc třiceti Saracény, kteří je hlídali. Marocký král, stále ovládán zuřivostí, rozkázal, aby mu byli předvedeni. Hned je přivedli před krále, se svázanýma rukama, bosé a plné krvavých ran je poháněli holemi. Když je král spatřil a poznal, že zůstali pevní ve víře, přivedl několik žen; ostatní propustil a řekl jim: „Obraťte se na naši víru a dám vám tyto ženy za manželky a přidám peníze a budete ctěni v_mém království.“ Avšak blažení mučedníci odpověděli: „Ani ženy ani tvé peníze nechceme, neboť jsme vším pohrdli pro Krista.“ Tu vzplanul král hněvem, uchopil meč, oddělil světce od sebe a jednomu po druhém roztínal hlavu uprostřed čela. Tak na jejich šíjích ztupil tři meče a s_krutostí divoké šelmy je zavraždil vlastní rukou.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 12,1-2{/r}

Svatí Boží se nebáli ran katů, umírali pro jméno Kristovo, {*} aby se stali dědici v_domě Pána.

Pro Boha vydali svá těla smrti, {*} aby se stali dědici v_domě Pána.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. na Benediktus:Z_milosrdné lásky nás navštívil ten, který vychází z_výsosti a skrze svaté mučedníky zazářil těm, kdo žijí v_temnotě a v_stínu smrti.

NEŠPORY

Ant. na Magnifikat:Mučedníci pro Pána slavně prolili svou krev; milovali Krista a následovali ho v_životě i_ve smrti, proto si zasloužili vítěznou korunu.

30. ledna

Sv. Hyacinty Mariscotti, panny

Památka

MODLITBA

Bože, působením tvé milosti se svatá Hyacinta, zapálená ohněm lásky k_tobě, stala vzorem stálého umrtvování; na její přímluvu nauč i_nás oplakávat své hříchy a vytrvat v_lásce k_tobě.

Z_výkladu žalmů od svatého Jana Zlatoústého, biskupa

(Expositio in Psalmum VI: Collectio Ss. Ecclesiæ Patrum, sv. 3, s. 73; De poenitentia, sv. 21, s. 581)

Konejme pokání, je jako lék, který zničí naše hříchy

To je plod kajícnosti, tento dar slz. Mysl, která je jím uchvácena, není již držena žádnou žádostivostí. Tak to dělejme i_my. Vždyť kdyby byl někdo obdařen třeba i_královskou důstojností a nás trýznil, pohrdneme jeho přátelstvím. Nic totiž nečiní muže bezvýznamnějším, i_kdyby to byl sám král, než to, že je oddán neřesti. Jakkoli by vynikal silou, není ničím, má vznešenost pouhého zajatce. Neboť Pán vyslyšel mé hlasité naříkání. Není řečeno jen: Vyslechl můj hlas – nýbrž: Hlas mého naříkání. Pozoruj, jak rozvážně a obsažně pronáší svá slova – „hlas“ a „naříkání“. Nemá na mysli jen sílu hlasu, ale samotný vznět duše a „naříkání“ – ne jako pláč, který by vyvěral z_očí, ale takový, který vychází z_duše. Neboť ten, kdo usiluje o_kajícnost, je vyslyšen od Boha a dosáhne slavně tohoto dobra, odstraní-li způsoby nepoctivců. Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, ať se kvapně odklidí v_hanbě!{fnr}1{/fnr}

Takováto modlitba je velmi užitečná, neboť je v_ní stud za zlo a útěk před ním. Kdo totiž utíká od zlého a stydí se za ně, toho nepravosti mizí. Nestačí „vyděsit se“. Když totiž spatříme člověka ve spěchu běžet přes strmé vrcholky, zadržíme ho, aby neběžel, a řekneme mu: Člověče, kam se to řítíš? Běžíš do záhuby, která je před tebou, a tak ho přivedeme zpět. Podobně by zahynul splašený kůň, kdyby ho někdo rychle nezadržel.

Tak rozvážně konejme pokání, bratři a sestry, přijímejme je jako prostředek ke spáse, jako lék, který zničí naše hříchy. Vždyť pokání není to, co se mluví slovy, ale to, co stvrzujeme svými skutky. Pokání odstraňuje z_vlastního nitra srdce skvrnu bezbožnosti. Neboť: Umyjte se čistě, praví prorok, odstraňte své špatné skutky pryč z_mých očí!{fnr}2{/fnr} Co chce říci tato nadměrnost výrazů? Odstraňte své špatné skutky! – zda to není dost, aby bylo řečeno vše? Proč se dodává: pryč z_mých očí? Nuže proto, že lidské oko vidí jinak než oko Boží. Člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.{fnr}3{/fnr} Chce tedy říci, abyste nezkazili pokání povrchností, ale ukažte pravé plody pokání před zkoumavým pohledem jeho očí, které vidí, co je skryté.

{fn:1}{r}Žl 6,11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 1,16{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Sam 16,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 7,34{/r}; srov. {r}Žl 73 (72),26{/r}

Panna se stará o_věci Páně, {*} aby byla svatá na těle i_na duši.

Bůh je navždy skála jejího srdce a její podíl, {*} aby byla svatá na těle i_na duši.

6. února

Sv. Petra Křtitele, Pavla Mikiho a druhů, mučedníků

Památka

MODLITBA

Bože, tys posiloval japonské mučedníky, svatého Petra Křtitele, Pavla Mikiho a jejich druhy, aby skrze smrt na kříži vešli do věčného života; na jejich přímluvu dej sílu i_nám, abychom svou víru statečně zachovali až do smrti.

Z_listů svatého Petra Křtitele

(Diebus 4 Ianuarii et 2 Februarii 1597 scriptis: A.I.A., 1916, s. 303-309)

Ztratili jsme svůj život pro hlásání evangelia

Z_bratří, kteří jsme zde v_Japonsku, nás bylo šest uvězněno a mnoho dní drženo v_žaláři. Spolu s_námi tři Japonci z_Tovaryšstva Ježíšova, z_nichž jeden má sliby, a ještě další věrní křesťané. Je nás dohromady dvacet čtyři. Nyní jsme na cestě v_tomto dost mrazivém zimním měsíci a vedou nás s_koňmi a početnou hlídkou. Některé dny bylo určeno k_našemu střežení víc než dvě stě lidí. My jim nebráníme, a velmi potěšeni Pánem, v_radosti téhož Pána, pokračujeme v_cestě. Vždyť při vynesení rozsudku bylo řečeno, že budeme ukřižováni za to, že jsme kázali zákon Boží proti královskému nařízení, ostatní však proto, že jsou křesťané. Kdo tedy touží zemřít pro Krista, má nyní dobrou příležitost. Jsem přesvědčen, že by to velmi prospělo věřícím těchto míst, kdyby zde byli řeholníci našeho řádu. Dokud zde však bude vládnout tento král, mohou si být jisti, že nebudou dlouho chodit v_našem hábitu po Japonsku. Rychle je pošle na věčnost, ke které vede také nás. Rozsudek, který byl proti nám vynesen, je napsán na tabuli a je nesen před námi. Je v_něm řečeno, že jsme odsouzeni, protože jsme kázali zákon Nauan (to je křesťanský) proti příkazu Taycosama, a že budeme ukřižováni, až dojdeme do Nagasaki. Proto jsme co nejšťastnější a máme útěchu v_Pánu, neboť jsme ztratili svůj život pro hlásání jeho Zákona. Je nás tu šest bratří a osmnáct Japonců, všichni k_smrti odsouzení, někteří jako kazatelé, jiní jako křesťané. Ze Společnosti Ježíšovy je jeden bratr, druhý katecheta a třetí laik.

Vyvedli nás z_vězení a posadili na vozy. Všem nám byla uříznuta část ucha, a tak nás vezli ulicemi Meaca za doprovodu mnoha lidu a vojáků. Potom nás opět zavřeli do vězení. Příští den nám pevně svázali ruce za záda a na koních nás dopravili do obce Usaca. Následujícího dne nás vyvedli z_vězení, posadili na koně a znovu vedli ulicemi obce. Pak nás dopravili do obce Sacáy a tam s_námi učinili totéž. V_těchto třech obcích byl vždy veřejný hlasatel. Věděli jsme, že jsme odsouzeni na smrt, avšak teprve v_obci Usaca jsme se dověděli, že tento náš konec byl určen tak, že zemřeme v_Nagasaki.

Vaše láska kéž nás pro lásku Boží všemi silami doporoučí Bohu, aby oběť našeho života byla Bohem přijata. Z_toho, co jsem zde zaslechl, mám za to, že budeme ukřižováni nejbližší pátek, neboť téhož dne nám uřízli v_Meaca část ucha – to jsme přijali jako dar Boží. A tak vás my všichni s_velkou naléhavostí prosíme, abyste se za nás modlili v_lásce Boží.

Podpořte nás, nejmilejší bratři, svými modlitbami, aby naše smrt byla přijata božským Majestátem, a v_nebi, kam doufáme, že z_vůle Boží jdeme, budeme na vás vzpomínat. Avšak ani zde nezapomínám na vaši lásku – z_celého srdce jsem vás miloval a miluji. Vám svěřuji pokoj a lásku našeho Pána Ježíše Krista. Buďte zdrávi, nejmilejší bratři! Už není více času na mluvení. Až v_nebi. Nezapomeňte na mne.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Gal 6,14{/r}; {r}Flp 1,29{/r}

My vkládáme svou chloubu jen do kříže našeho Pána Ježíše Krista. V_něm je spása, život a naše vzkříšení. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. na Benediktus:Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Vždyť v_tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

NEŠPORY

Ant. na Magnifikat:Kristus sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě.

7. února

Sv. Kolety z_Corbie, panny

Památka

MODLITBA

Bože, tys povolal svatou Koletu, aby se pro mnohé panny stala příkladem a vůdkyní na cestě evangelní dokonalosti; dej i_nám, ať žijeme bez poskvrny v_serafínském duchu, kterému ona moudře učila a o_němž svou svatostí vydávala podivuhodné svědectví.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Bože, má radost zářivá

jen v_tobě se ukrývá,

v_tvém svatém, čistém plameni,

v_němž všechen zpěv můj pramení.

Ty, slitovný a mocný Pán,

v_mém srdci zbudoval sis stan,

kde každý tvor se v_mlčení

tvou přítomností promění.

Ty dech jsi existence mé,

jsi vánek lásky tajemné,

jsi horoucí mé krve tep

i_hladového srdce chléb.

Ty pyšným milost odpíráš,

pokorným srdce otvíráš

a něžně laskáš ubohé,

jimž dáváš dary přemnohé.

Bože, tys věrný slibům svým.

Můj přijmi dík, že doufat smím,

až věčný mír se rozhostí,

že zůstaneš mou radostí.

Z_posledních napomenutí svaté Kolety

Pokorná poslušnost má před Bohem velkou cenu

Všechno je třeba očekávat jedině od všemohoucího Boha. Buďte přesvědčeny, že on dokoná, co započal; současně věřte, mé milované sestry, že on dovrší i_dílo vašeho posvěcení. Má to však jednu podmínku: že totiž budete věrně odpovídat na své povolání v_celé jeho šíři a že se budete dobrými skutky snažit, aby se upevnilo vaše vyvolení.

V_čem spočívají ty dobré skutky? Pro vás, mé drahé sestry, ony spočívají zcela v_plnění řehole; zachovávejte ji doslova a najdete v_ní cestu k_celistvé dokonalosti a svatosti.

Milujte chudobu jako svou matku; střežte ji jako nejcennější poklad: ona je to nejcennější dědictví, které nám náš Otec sv. František odkázal!

Buďme velkodušné k_Bohu. Co to znamená být velkodušné? To znamená dávat více, než musíme. Striktně vzato je tedy nemožné, abychom byly velkodušné vůči Bohu. Protože, i_když mu dáváme všechno, dáváme mu pouze to, co je naší povinností. On je však přesto tak dobrý, že považuje za projev naší velkodušnosti předně všechno to, co konáme horlivě a radostně; za druhé pak přesnost, s_jakou se snažíme plnit i_ty nejméně závažné předpisy; za třetí pak přihlíží k_naší touze vykonat pro něj ještě více, kdybychom toho byly schopny. Především se tedy snažme zapomínat samy na sebe a neusilujme o_nic jiného než o_Boží slávu, a aby v_nás Bůh mohl nacházet zalíbení: Takto bude Všemohoucí spatřovat v_našem jednání velkodušnost, jaké jsme ve své slabosti schopné.

Je třeba, abych vám doporučovala zbožnost a důvěru vůči přesvaté Panně Marii? Vím, že je až příliš hluboce vryta do vašich srdcí, než aby mohla vyblednout nebo se zkazit. Maria je Matka Boží i_Matka naše: Ona je Ochránkyně naší reformy; pevně se jí tedy držte. Ona vás podepře ve vašich slabostech; ona vás bude bránit proti útokům pekla; ona bude udržovat ve vašich srdcích živý onen posvátný oheň božské lásky, který musí utvářet život každé klarisky.

Cítím, že tento pozemský příbytek, ve kterém je má duše uzavřena, se již brzy rozpadne a navrátí se v_prach, z_něhož byl utvořen. Ať se tedy vrátí do země toto ubohé tělo! Ať vzdá slávu Bohu tím, že se rozpadne a vrátí se tam až do onoho dne, kdy vystoupí z_hrobu, aby se spojilo s_mou duší a už se od ní nikdy neodloučilo!

Ten den čeká i_vás, mé drahé sestry, ten den blaženosti pro vyvolené, den, který učinil Pán, a který nebude mít konce. Tehdy budeme důvěrně spojeny s_Bohem a ponoříme se do oceánu pokoje a radosti. Žijte tak, aby vaše jména nebyla nikdy vymazána z_Knihy života.

Sbohem tedy, mé drahé a milované sestry! Nezapomenu na vás ani v_nebi, jako jsem na vás nezapomínala na zemi. Kéž by láska a milost našeho Pána naplňovaly vašeho ducha a vaše srdce! Kéž jeho požehnání sestoupí na vás a uchová vás až do konce.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jak 2,5{/r}; {r}Mt 5,3{/r}

Bůh vyvolil chudé v_očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici království. {*} To slíbil Bůh těm, kdo ho milují.

Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království. {*} To slíbil Bůh těm, kdo ho milují.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Dnes chvalme jasnou světici,

Koletu, moudrou pannu,

jež s_lampou stále zářící

vstříc spěchá svému Pánu.

Opouští otcovský svůj dům,

samotu s_Bohem hledá,

však k_jiným zraje úkolům,

Duch spočinout jí nedá.

Obléká svaté Kláry šat,

a kde se život ztrácí,

dá horlivosti znovu vzplát

a ducha žár tam vrací.

Kam v_lásce Boží přichází,

tam svědčí o_naději,

tam Beránek ji provází

a skřivánci jí pějí.

Dnes těšíš se už s_Beránkem,

jenž v_liliích rád pase.

Pros, Koleto, ať celá zem

též dojde jednou k_spáse.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jdt 13,19-20{/r}

Tvá naděje nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu. ať to Bůh obrátí k_tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života a v_přímosti jsi chodila před naším Bohem.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hospodine, ty jsi můj Bůh, {*} v_nikom jiném nemám štěstí.

Hospodine, ty jsi můj Bůh, {*} v_nikom jiném nemám štěstí.

Ty mě učíš cestě života, {*}

v_nikom jiném nemám štěstí.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hospodine, ty jsi můj Bůh, {*} v_nikom jiném nemám štěstí.

Ant. na Benediktus:Bůh vedl Koletu po neznámých cestách, a ona vracela naději všemu lidu.

Chvalme Pána za dílo, které svým Duchem vykonal skrze svatou Koletu:

Chválíme tě, Pane!

Za svatou Koletu, která zasvětila svůj život práci pro církev

jako pravý učedník svatého Františka.

Chválíme tě, Pane!

Za její zářivý příklad, který dal znovu rozkvést pokoji a mlčení,

modlitbě a radostné kajícnosti mezi dcerami svaté Kláry.

Chválíme tě, Pane!

Za její lásku k_Paní Chudobě,

kterou obnovila v_církvi ducha blahoslavenství.

Chválíme tě, Pane!

Za její ustavičnou modlitbu a vždy bdělou milosrdnou lásku,

které z_ní učinily posla pokoje a jednoty.

Chválíme tě, Pane!

NEŠPORY

HYMNUS

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 3,10-14{/r}

Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. Potom, (jak doufám), dosáhnu i_vzkříšení z_mrtvých. (Tím neříkám,) že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i_mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři (a sestry), já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o_jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou. Běžím k_cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Uchovejte si chudobu, {*} milujte ji jako svou matku.

Uchovejte si chudobu, {*} milujte ji jako svou matku.

Ona vás uvede do země živých, {*}

milujte ji jako svou matku.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Uchovejte si chudobu, {*} milujte ji jako svou matku.

Ant. na Magnifikat:Spolu s_Pannou Marií, v_jistotě Ducha, jsi šla cestami evangelia.

Vzdávejme díky svému Pánu, který je původcem všeho dobra a radostně ho prosme:

Vyslyš nás, Pane, pro svou starostlivou lásku!

Vzdáváme ti díky, Pane, za dar Ducha, který mocně působil ve svaté Koletě a pomáhal jí splnit její poslání:

Prosíme tě, aby všichni pokřtění zůstali věrni svému misijnímu poslání.

Vyslyš nás, Pane, pro svou starostlivou lásku!

Vzdáváme ti díky za sílu její přímluvné modlitby:

Kéž i_dnes pomáhá její přímluva těm, kdo jsou sklíčení bídou a utrpením

Vyslyš nás, Pane, pro svou starostlivou lásku!

Vzdáváme ti díky za dar kontemplace, který ji neopustil ani při nejrušnější činnosti:

Prostřednictvím časných úkolů uchovej naše srdce zaměřené tam, kde je zdroj pravého dobra.

Vyslyš nás, Pane, pro svou starostlivou lásku!

Vzdáváme ti díky za její naplněný a plodný život Boží služebnice i_za její něžně pokojnou smrt:

Kéž všechny umírající provází pokojná přítomnost tvé lásky.

Vyslyš nás, Pane, pro svou starostlivou lásku!

15. února

Blahoslaveného Bedřicha Bachsteina a druhů, mučedníků

Památka (v_pražském klášteře u_Panny Marie Sněžné slavnost)

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty jsi blahoslaveným mučedníkům Bedřichovi a druhům dopřál, aby žili v_poutu Kristovy lásky a zemřeli ve věrnosti jeho církvi, dej, ať podle jejich zářného příkladu překonáváme každé rozdělení a jsme jedno srdce a jedna duše.

Z_Historie umučení čtrnácti mučedníků od Mariana de Orscelar, kněze OFM

(Chronica Observantiæ, Ingolstadt, 1625, kap. XXXI, 522-527)

Nad stádcem Dobrého pastýře smrt nemá vlád

Celá všeobecná církev dosud uctívala čtrnáct svatých pomocníků ku pomoci v_nouzi a stejně tak menší církev, totiž rodina Menších bratří v_celé římské říši uctívala čtrnáct přímluvců, bělostných ve své nevinnosti, nesrovnatelně hodných obdivu, kteří si v_Praze v_českém království zasloužili naši vzpomínku plnou slz a soucitné slitovnosti.

V_té době vzrůstala nenávist, rvačky, hádky, soukromé spory, veřejné rušení přísah a provokace. S_tím rostla též odvaha a rostl i_počet ozbrojenců, kteří, tak jak jim zbraně do ruky přinesl hněv, toužili po krvi katolíků (přijímajících pod jednou způsobou), chvátali na svatá místa a s_nesmiřitelnou touhou po zabíjení je přepadali.

Jako ti nejkrutější lvi lovili kořist a vpadali tu i_onde do chrámů a klášterů. Mnohohlavý zástup se rozdělil na skupiny a ve svém zuřivém šílenství se zaměřil na chrám Panny Marie Sněžné, kde Menší bratři přísnější poslušnosti byli všeobecně známi svým zářným příkladem přesvatého života. Byli mezi těmi lidmi tací, kteří vražedný hněv proti našim otcům podněcovali a tvrdili, že tento žebrácký řád přepadá královské domy a příbytky občanů, přenáší zrádcovské dopisy, vyzývá šlechtice, aby se chopili zbraní, nedodrželi veřejně daný slib o_svobodě vyznání a zasadili se o_zničení evangelíků.

Avšak ctihodný představený kláštera, když byl zpraven o_tomto zločinném spiknutí, své milované bratry a otce vřele povzbuzoval k_dosažení palmy mučednictví. A tak se jednotlivci objímali a vzájemně skrápěli slzami, kajícně se sobě vyznávali a slibovali si odměnu věčného života, povzbuzovali se a navzájem se zvali do stádce Dobrého pastýře v_onom druhém životě, kde již zločinná smrt nemá vládu, kde se budou živit hojnou útěchou Beránka, a podle množství bolestí, které trvají jen chvíli, budou moci v_nebesích jako útěchu s_radostí a důvěrou požívat věčnou míru trvalé slávy.

Tak stáli vojáci Kristovi spojeni touto bratrskou láskou, avšak děsivý zástup těch vrahů vtrhl na posvátné místo. Nejprve vyrazili bránu konventu, jako by chtěli objevit skrýše lupičů, které však žádným úsilím nemohly být odhaleny, pak vtrhli do svatyně s_žádostivostí a loupeživou chtivostí po posvátných věcech. Ale ještě dříve, hnáni touhou po prolévání krve, bratry, z_nichž někteří se z_lidského strachu uchýlili na věžičku chrámu Panny Marie Sněžné, namířenými ručnicemi v_hrozném pádu srazili ze samého vrcholu na zem.

Tehdy se ve válečném běsnění seběhli k_tělům, která ještě dýchala, odvlekli umírající doprostřed, svaté sochy vráželi do rozpáraných a roztrhaných břich, odřezali jim ruce a nohy, a tak čtrnáct bratří, z_nichž jen jeden patnáctý se náhodou zachránil, povraždili. Když skončili ta jatka, pospíchali do chrámu a do kaple, kde loupili kalichy, a vyloupili strašným způsobem i_samotnou schránku ctihodného Těla Kristova ze stříbra a zlata, když z_ní vyházeli nebeský chléb. Ve svatokrádežném loupení si za kořist jako hlupáci odnesli také kovové spoje krovů a zdí a rovněž hřebíky z_dřevěných trámů.

Ale Bůh, jemuž se nikdo nebude posmívat,{fnr}1{/fnr} zásluhy mučedníků, kteří jsou jeho přáteli, vzápětí potvrdil slavnými znameními. Především když prolitou krev mučedníků, která ulpěla na volném prostranství i_pod posvátnou zemí, zachoval jakoby nepoškozenou, aby pro oči těch, kdo na ni hledí, byla památkou vzbuzující soucit a také svědectvím prolité nevinné krve. Několik dní po té krvavé vraždě pak v_noci bylo slyšet na těchto místech zpívat sbor mučedníků sladké nebeské melodie, takže nejen katolíci, ale zkažení lidé z_té spodiny byli nuceni poslouchat je beze spánku. Také v_noční temnotě bylo nejednou vidět, jak věžička chrámu Panny Marie Sněžné se blýská ve světle a před očima přihlížejících je celá obklopena chvějivou září.

Raduj se, šťastná nevinnosti, neboť všude jsi v_bezpečí, všude jsi neporušená, a ti, kdo tě nenávidí, mají strach. Nikdy se nemůže stát, že bys nezvítězila, i_když by na zemi nebyl soudce. Ti, kdo tě oceňují, tvoji následovníci, jsou mezi hvězdami, kde s_věnci a korunou slávy nejsou posledními mezi mučedníky oděnými purpurem, jejichž bělostné palmy se červenají ve shromáždění blahoslavených a rozsévají na zemi lilie neporušené čistoty!

{fn:1}Srov. {r}Gal 6,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Flp 1,27-29{/r}

Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu, pevně držte pohromadě, bojujte za víru v_evangelium {*} a v_ničem se nenechte zastrašit od protivníků.

Neboť vám se přece dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět, {*} a v_ničem se nenechte zastrašit od protivníků.

4. dubna

Sv. Benedikta z_Palerma, řeholníka 1. řádu

Nezávazná památka

21. dubna

Sv. Konráda z_Parzhamu, řeholníka

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Bratr Konrád jako rolník

modlitbou svou orá zem,

Boží perly ve svých rukou,

víru v_srdci pokorném.

Boží slovo v_duši padá,

jako sémě v_dobrou zem,

z_půdy vzchází setba mladá,

srdce roste v_Bohu svém.

Bratr Konrád jako poutník,

dlouhou cestou ukován,

naslouchá, jak v_hloubi srdce

mluví k_němu jeho Pán.

V_tichu za zdmi klášterními

nachází svůj první cíl:

chudým slouží trpělivě

v_lásce, již si vyprosil.

Bratr Konrád, přítel Boží,

kříž a oltář rozjímá,

Boží lásku v_kříži vidí,

kterou v_chlebu přijímá.

Ztracen v_Bohu v_knize čítá,

kterou se mu kříž tak stal,

stejná láska v_něm je skrytá,

s_níž Pán za pokrm se dal.

Bratr Konrád, velký v_malém,

v_očích světa pohrdán,

kéž dá, ať v_tom shonu stálém

žijem tak, jak žil náš Pán.

Kéž přináší naši zemi

v_přímluvách před Boží tvář,

aby mezi lidmi všemi

šířila se víry zář.

Z_dopisů svatého Konráda z_Parzhamu

(Archiv kapucínského kláštera sv. Konráda, Altötting)

Stále jsem spojen s_Bohem, kterého nade vše miluji

Byla to vůle Boží, abych opustil všechno, co mi bylo drahé a milé. Jemu také děkuji, že mě povolal k_řeholnímu životu, v_němž jsem nalezl takový mír a štěstí jako nikde na světě. Smyslem mého života je především toto: milovat a trpět, rozjímat, klanět se a stále obdivovat nevystižitelnou lásku, kterou má Bůh ke svým slabým tvorům. V_této Boží lásce nelze dojít konce.

Skutečně žádná věc mi není překážkou, abych byl stále spojen s_Bohem, kterého nade vše miluji. A čím více práce mají ruce, tím více se cítím s_Bohem spojen. Tehdy mluvím s_Bohem důvěrně, jako syn s_otcem; vydechuji prosby a vzdechy a všechno, čím je duše tísněna, mu sděluji s_důvěrou syna. A když jsem někdy zhřešil, prosím co nejpokorněji za odpuštění a žádám od milovaného Otce jedno jediné dobro: aby mě naučil být dobrým synem, který by ho miloval stále větší láskou.

Když se chci pocvičit v_laskavosti a pokoře, stačí mi pozvednout oči ke kříži, který je mou knihou. Pozorným pohledem na ukřižovaného Ježíše se naučím tomu, jak si mám počínat v_různých situacích. Tak se školím v_pokoře a mírnosti i_trpělivosti a v_tom, že mám svůj kříž nést jistě – ten se mi pak stává příjemným a lehkým.

Všechno, ať je to radost nebo utrpení, přijímám od nebeského Otce vděčně, neboť on ví, co je pro nás nejlepší. Tak se ustavičně raduji v_Pánu a jen tím jediným se trápím, že ho dost nemiluji. Ó_kéž bych byl v_lásce jedním ze serafů! Chtěl bych přimět všechny tvory, aby mi pomáhali co nejvíce milovat Boha. Láska je bez hranic.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 3,7-8.20{/r}

Toto praví Svatý, Věrný, který má Davidův klíč; když on otevře, nikdo nemůže zavřít. {*} Znám tvé skutky: zachoval jsi moje slovo a nezapřel jsi mě. Aleluja.

Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mne. {*} Znám tvé skutky: zachoval jsi moje slovo a nezapřel jsi mě. Aleluja.

MODLITBA

Milosrdný Bože, tys skrze svatého Konráda otvíral věřícím brány svého milosrdenství; pokorně tě prosíme, dej, abychom ve službě bližním tak jako on vynikali chudobou a pokorou srdce.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Konráde, bratře chudých všech,

ty Františkův jsi věrný syn.

Nám vypros, ať i_v_našich dnech

jsme bratry celým srdcem svým.

Nauč nás před Bohem vždy stát

v_pokorném tichu, v_mlčení,

ochotně Slovo přijímat,

jež srdce naše promění.

Nauč nás vidět Kristův kříž

a jeho lásku milovat,

s_ním klidně snášet každou tíž,

s_ním za vše Otci děkovat.

Nauč nás sloužit ubohým

s_pokornou, tichou radostí,

žít pomoz stále s_Bohem svým

a buď nám branou k_věčnosti.

Ant. na Benediktus:Stál na prahu domu svého Boha, a Pán mu dal milost a slávu. Aleluja.

NEŠPORY

HYMNUS

Ant. na Magnifikat:Vedl život pokorně, nehledal vlastní prospěch, ale dobro bližních. Aleluja.

22. dubna

Bl. Jiljí z_Assisi, řeholníka

Nezávazná památka

MODLITBA

Bože, tys pozvedl blahoslaveného Jiljí k_vrcholu rozjímavé modlitby; na jeho přímluvu dej, ať všechno, co děláme, směřuje vždy k_tobě, abychom dosáhli pokoje, který převyšuje všechno pomyšlení.

Z_výroků blaženého Jiljí z_Assisi

(Bibliotheca Franciscana Ascetica Medii Aevi, sv. 3, ed. Quaracchi, Grottaferrata 1905, s. 62–64)

Je to veliká věc, vytrvat v_řádu zbožně a horlivě až do smrti

Když mluvil bratr Jiljí o_sobě, řekl: „Raději bych chtěl mít málo milostí v_řádu, než mnoho ve světě. Ve světě je totiž víc nebezpečí a méně pomocných prostředků než v_řádu. I_hříšný člověk však má větší strach o_své štěstí než ze své bolesti; spíš se totiž bojí činit pokání a vstoupit do řádu, než podlehnout hříchu a zůstat ve světě.“

Jeden člověk prosil bratra Jiljího o_radu, zda se hodí do řádu. A bratr Jiljí mu řekl: „Kdyby nějaký ubožák věděl o_velkém pokladu ukrytém na pozemku, který by neměl majitele – ptal by se snad někde o_radu, má-li se co nejrychleji pokusit ten poklad získat? O_to více by měli lidé usilovat o_získání nebeského pokladu!“ Jakmile to ten člověk slyšel, všecko prodal a vstoupil do řádu.

Bratr Jiljí také řekl: „Mnoho je těch, kdo do řádu vstupují, ale nekonají, co je v_řádu třeba konat. Takoví se podobají sedlákovi, který by se sice oblékl do Rollandovy výzbroje, ale nevěděl by, jak s_ní zacházet v_boji. Vždyť nebyl každý schopen jezdit na Rollandově hřebci, ani se všichni, kdo na něho sedli, nevyhnuli pádu. Nevidím v_tom nic záslužného přijít na královský dvůr; ani nepovažuji za velký výkon přijmout od krále dary. Za velkou věc však považuji, jestli někdo na královském dvoře dokáže správně a podle pravidel žít. Dvůr velikého Krále je náš řád. A není nic velikého vstoupit do něho a dostat tím nějaké Boží dary. Veliké však je umět žít podle pravidel a ideálů řádu a vytrvat v_té neúnavné oddanosti až do konce. Raději bych chtěl být ve světě a oddaně a v_tichosti čekat na vstup do řádu, než být v_řádu a být jím přesycen.“

A dále řekl: „Mám dojem, že Řád menších bratří byl opravdu poslán do světa k_velkému užitku lidí. Ale běda nám, nejsme-li takoví, jací máme být! Řád menších bratří je nejchudší, ale zároveň nejbohatší na světě. Největší chybu však vidím v_tom, že směřujeme příliš vysoko. Ten je bohatý, kdo žije jako bohatý; ten je moudrý, kdo dokáže rozumět jako moudrý; ten je dobrý, kdo chodí ve stopách dobrého; ten je krásný, kdo chodí s_krásným; a ten je šlechetný, kdo si vezme za vzor šlechetného, totiž našeho Pána Ježíše Krista.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 84 (83), 2.3b.11b{/r}

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! {*} Mé srdce i_mé tělo s_jásotem tíhnou k_živému Bohu. Aleluja.

Raději budu stát na prahu domu svého Boha, než přebývat ve stanech bezbožníka. {*} Mé srdce i_mé tělo s_jásotem tíhnou k_živému Bohu. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Bůh je můj podíl, po něm toužím, je dobrý k_těm, kdo ho hledají. Aleluja.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie:Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem, praví Pán. Aleluja.

24. dubna

Sv. Fidela ze Sigmaringy, kněze a mučedníka

Památka

Společné texty o_jednom mučedníkovi.

MODLITBA

Bože, tys naplnil svatého Fidela svou láskou, takže horlivě hlásal tvé učení a neváhal pro víru položit svůj život; prosíme tě, dej, ať jsme i_my zakořeněni a upevněni v_lásce, a když máme účast na utrpení tvého Syna, ať poznáme také moc jeho zmrtvýchvstání.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu, který věrnému dává korunu života, aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Ty Králi mučedníků svých,

koruno vyznávajících,

ty vedeš v_říši nadhvězdnou,

kdo světskou slávou pohrdnou.

My vzpomínáme v_dnešní den,

jak světec, moudrý v_soudu svém,

světského úřadu se vzdal,

by přímluvcem se v_Bohu stal.

Přijímá kapucínský šat,

též novým jménem chce se zvát,

dle jména svého věrně žít,

vždy připraven i_na smrt jít.

Kázání jeho žhavý vzlet

navrací mnohé k_církvi zpět

a modlitba a přísný půst

pomáhá církvi znovu růst.

Pro jeho příklad rač nám dát

ve víře své vždy pevně stát

s_věrností, jež se nevzdává,

ač hrozí jí smrt krvavá.

To uděl, Otče přesvatý

se Synem stejné podstaty

jenž s_Duchem, který těší nás,

nad světem vládneš v_každý čas.

Z_oslavné řeči papeže Benedikta XIV.

(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1405-1407; čes. sv. II, str. 1506-1507)

Muž podle jména i_skutkem věrný

Papež Benedikt XIV. oslavil svatého Fidela, obhájce katolické víry, těmito slovy:

„V_plnosti své lásky usiloval o_to, co přinášelo úlevu a pomoc bližním. Všechny neštěstím stižené zahrnoval do své otcovské péče a početné zástupy chudých vydržoval z_almužen posbíraných ze všech stran. Sirotkům a vdovám ulehčoval jejich osamělost tím, že jim zjednával přispění mocných a urozených. Podle svých možností neustále poskytoval veškerou duchovní i_tělesnou útěchu vězňům, horlivě navštěvoval nemocné, posiloval je, smiřoval je s_Bohem a vyzbrojoval je k_poslednímu zápasu. V_tom si získal nejhojnější zásluhy, když rakouské vojsko tábořící v_rétském kraji bylo skoro celé zachváceno epidemií a bídně podléhalo slabosti a smrti.“

Zároveň s_těmito skutky lásky vynikal Fidelis – muž podle jména i_skutkem věrný – horlivým obhajováním katolické víry. Neúnavně ji hlásal a několik dní předtím, než ji stvrdil svou krví, zanechal v_posledním kázání jako závěť tato slova:

„Katolická víro, jak jsi stálá, jak jsi pevná, jaké máš hluboké kořeny, jak jsi dobře postavená na pevné skále!{fnr}1{/fnr} Nebe i_země pominou, ale ty nikdy nemůžeš pominout. Celý svět od počátku se ti stavěl na odpor, ale tys byla mocnější a všechny přemohla. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.{fnr}2{/fnr} Ta podmanila mocné krále Kristově vládě, ta uvedla národy v_poslušnost Kristu.

Co vedlo svaté apoštoly a mučedníky, že podstoupili tvrdý zápas a nejkrutější tresty, ne-li víra, zvláště víra ve vzkříšení? Co vedlo poustevníky, že opovrhli rozkošemi, pohrdli poctami, pošlapali bohatství a vedli panický život na poušti, ne-li živá víra?

Co vede i_dnes pravé Kristovy ctitele, že se zříkají pohodlí, vzdávají se toho, co je příjemné, berou na sebe to, co je těžké, a snášejí námahy?

Živá víra, která se projevuje láskou,{fnr}3{/fnr} ta vede k_tomu, že se v_naději na budoucí dobra zříkáme dober přítomných a přítomné vyměňujeme za budoucí.“

{fn:1}Srov. {r}Mt 7,25{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 5,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 5,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,7-8a{/r}; {r}Flp 3,8b.10{/r}

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Bože, ty služebníkům svým

pro království tvé trpícím,

jež nasytil svět potupou,

sám korunou jsi vítěznou.

Jak hrdinové spěli v_boj,

v_němž víra byla jejich zbroj,

a krutých nebáli se ran,

by do nebeských došli bran.

Uprostřed nich se jasně skví

kněz Fidel ve svém vítězství,

s_korunou, kterou Pán mu dal,

když k_smrti věrnost zachoval.

Opustil rázně klamný svět,

přivedl mnohé k_církvi zpět,

před žádnou hrozbou neměl strach,

jen prodléval víc v_modlitbách.

Otcova sláva v_něm se skví,

v_něm dobývá Syn vítězství,

Duch dává sílu v_dobu zlou

a naplňuje útěchou.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 1,3-5{/r}

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v_jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hospodin je má síla a statečnost, {*} aleluja, aleluja.

Hospodin je má síla a statečnost, {*} aleluja, aleluja.

Stal se mou spásou, {*}

aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hospodin je má síla a statečnost, {*} aleluja, aleluja.

Ant. na Benediktus:Kdo zvítězí, tomu dám jíst ovoce ze stromu života, který je v_Božím ráji, aleluja.

Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s_mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:

Pane, tebe chválí zástup mučedníků.

Pro mučednictví svého služebníka Fidela, který dobrovolně přijal smrt, aby vydal svědectví evangeliu,

dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.

Pane, tebe chválí zástup mučedníků.

Pro věrnost svého služebníka, který tě vždy a statečně vyznával před lidmi,

dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.

Pane, tebe chválí zástup mučedníků.

Pro lásku, s_jakou svatý Fidel usiloval o_jednotu božího lidu,

dej nám, Pane, pravé ekumenické smýšlení.

Pane, tebe chválí zástup mučedníků.

Pro statečnost svého služebníka, který na sebe vzal svůj kříž a věrně tě následoval,

dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.

Pane, tebe chválí zástup mučedníků.

NEŠPORY

HYMNUS

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,18-22{/r}

Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z_vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i_ono bude vysvobozeno z_poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh je zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. {*} Aleluja, aleluja.

Bůh je zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. {*} Aleluja, aleluja.

Jejich naděje je plná nesmrtelnosti. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh je zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Magnifikat: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek, aleluja.

PROSBY

Vzdávejme díky Králi mučedníků, který při večeři obětoval a na kříži vydal svůj život, a volejme:

Tebe, Pane, chválíme.

Náš Spasiteli, zdroji a vzore všeho mučednictví, ty jsi nás miloval až do konce:

Tebe, Pane, chválíme.

Ve svém služebníku Fidelovi jsi nám dal vynikajícího svědka věrnosti a statečnosti:

Tebe, Pane, chválíme.

Tvá krev vylitá na odpuštění hříchů přinesla Fidelovým mučednictvím v_církvi hojný užitek:_

Tebe, Pane, chválíme.

Jen tvou milostí jsme dnešního dne vytrvali ve víře:_

Tebe, Pane, chválíme.

Také dnes jsi ke své smrti přidružil mnoho bratří a sester:

Tebe, Pane, chválíme.

12. května

Sv. Leopolda Mandiče, kněze

Památka

V_pražské arcidiecézi se slaví svátek výročí posvěcení katedrály

MODLITBA

Bože, dokonalá jednoto a nejvyšší lásko, tys učinil ze svatého Leopolda kněze plného dobroty a milosrdenství k_hříšníkům a planoucího touhou po obnovení jednoty křesťanů; dej nám na jeho přímluvu, abychom s_uzdraveným srdcem dokázali pro lásku k_tobě přijmout každého bratra i_sestru a spojeni poutem pokoje abychom s_důvěrou spolupracovali v_úsilí o_sjednocení křesťanů.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_promluvy svatého papeže Pavla VI. při blahořečení

(Acta Apostolicæ Sedis 68 [1976], s. 319-322)

Dobrý pastýř a věrný služebník

Kdo je tento blahoslavený, v_jehož jménu jsme se tu dnes shromáždili, abychom oslavili sílu, vyzařující z_Kristova evangelia? Svatý, jehož projev je sice jasný a zřejmý, avšak sotva jej lze slovy vyjádřit: kouzelná průzračnost, skrze niž se v_prostém, pokorném řeholníkovi zjevuje vynikající, ano obdivuhodná postava? Hle, je to postava sv. Františka. Vidíš, jak je chudý, prostý, lidsky přátelský? Ano, to sv. František je tak pokorný, tak veselý a tak hluboký; zdá se jakoby uchvácen některým ze svých vnitřních vidění a současně přece tak blízký, tak dosažitelný a tak ochotný pomoci, jako by nás znal a čekal na nás, jako by věděl o_našich starostech, jako by uměl číst v_našich srdcích. Podívejme se zblízka: je to chudý, malý kapucín, zdá se, že trpí a třese se, a přece z_něj tak zvláštně vyzařuje tolik jistoty, že s_úžasem cítíme, jak nás přitahuje. Pozorujme ho očima sv. Františka! Vidíš ho? Váháš? Kohos to viděl? Ano, jen to přiznejme: slabý, lidský, avšak pravý obraz Ježíše, toho Ježíše, který hovoří s_nepostižitelným Bohem, svým Otcem, Pánem nebe i_země, a zároveň i_s_námi, ubohými bytostmi, které ho slyší, zajat v_dimenzích pravdy našeho ubohého, strastiplného lidství. Co nám chce Ježíš říci v_obraze „Chudáčka z_Assisi“? Veliká tajemství o_nekonečné Boží přesažnosti, která nás okouzluje svým burcujícím, strhujícím výrazem. Jako bychom slyšeli volání evangelia: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím!{fnr}1{/fnr}

Kdo je to tedy? Je to Otec Leopold, jenž se narodil 12. května 1866 a zemřel ve věku 76 let, 30. července 1942 v_Padově, kde strávil po vstupu do kapucínského řádu nejdelší část svého pozemského života. Nesmíme přejít mlčením jeden detail z_jeho života: pocházel z_východního pobřeží Jadranu z_města Castelnuovo v_Boce Kotorské. K_otčině si stále uchovával věrnou lásku, i_když se během pobytu v_Padově cítil neméně přitahován k_nové duchovní vlasti, a především k_jejímu lidu, kterému tiše a neúnavně sloužil. Postava blahoslaveného Leopolda ztělesňuje proto příslušnost ke dvěma národům, kterou takřka přetavil ve vztah přátelství a bratrství, který si musí osvojit každý, kdo ho uctívá. Tento detail ze života blahoslaveného Leopolda se konkretizuje v_jediné myšlence, v_jediném předsevzetí, jež pronikalo celý jeho život. Otec Leopold byl, jak všichni víme, „ekumenický“ ještě dříve, než tomuto slovu byl dán dnešní význam, to znamená, že si přál, předpovídal a podporoval, aniž to ovšem mohl uskutečnit, obnovení dokonalé jednoty církve, jež by však brala ohled na četné zvláštnosti národnostních skupin.

Osobitá známka hrdinství a charismatické síly blahoslaveného Leopolda však spočívala v_něčem jiném. Kdož by to nevěděl? Byla to služba ve zpovědnici. Všední den jeho života vypadal takto: za časného jitra slavil mši svatou, po té pak usedl do zpovědní místnosti, kde byl po celý den připraven posloužit těm, kdo se chtěli zpovídat. To konával asi po čtyřicet let, aniž by si sebeméně posteskl. A zvláště tím si, jak věříme, tento nepatrný kapucín zasloužil blahořečení, které dnes slavíme. Posvětil se především tím, že uděloval svátost smíření.

Nezbývá, než abychom plni obdivu Pánu poděkovali, že daroval v_našich dnech církvi tak jedinečnou osobnost, jež se zcela oddává službě milostiplné svátosti pokání; osobnost, která jednak povzbuzuje kněze ve službě, jež je tak důležitá, má tak aktuální pedagogický význam a tak nesrovnatelnou duchovní jedinečnost; na druhé straně pak připomíná věřícím, ať už horlivým nebo otupělým či lhostejným, jakou pomocí a výtečnou službou i_dnes, ba dnes více než kdykoli předtím, může pro ně být osobní zpověď: totiž pramenem milosti a pokoje, školou křesťanského života, nezměrnou útěchou na pozemské pouti k_věčné blaženosti.

Kéž se našemu blahoslavenému podaří povolat mnoho, mnoho duší, které klamný moderní život ve světě otupil, před jistě přísný soud pokání, který je však nicméně láskyplným, útěšným útočištěm vnitřní opravdovosti, opětného probuzení milosti a posílení v_pravém křesťanském životě, aby tak zakusily tajuplné, znovu se probouzející útěchy radostné zvěsti, rozhovoru s_nebeským Otcem, setkání s_Kristem, osvícení Duchem Svatým a aby se v_nich znovu probudila starost o_spásu druhých, o_spravedlivý a důstojný život.

{fn:1}{r}Mt 11,28{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Ef 2,5.4{/r}

Byli jsme mrtví pro své hříchy, ale Bůh nás zároveň s_Kristem opět přivedl k_životu. {*} A to pro svou velikou lásku, kterou si nás zamiloval. Aleluja.

Chtěl i_nadcházejícím věkům ukázat, jak nesmírné je bohatství jeho milosti. {*} A to pro svou velikou lásku, kterou si nás zamiloval. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. na Benediktus:Blahoslavený člověk, který činí dobré z_lásky k_Bohu, bude stát pevně navěky. Aleluja.

NEŠPORY

Ant. na Magnifikat:Shromáždím rozptýlené ovce, uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Aleluja.

15. května

Sv. Markéty z_Cortony, kajícnice 3. řádu

Památka

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Ve svátek svaté Markéty slavme našeho Boha. Aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Věčného Světla Otče, hned

když na Markétu pohlédneš,

roztavíš v_jejím srdci led,

v_ní plamen lásky zažehneš.

Když přemnoho slz prolila,

milostí Boží dotknuta,

pospíchá, by se zbavila

vin předešlého života.

Odkládá šperky s_oděvem,

co nízkou lásku vzněcuje,

oděna hrubým šatem jen

pas provazem si stahuje.

V_nás pravou lásku, Kriste, vzbuď

a smyj z_nás poskvrny všech vin,

milostí naplň naši hruď

a odměň nebem blaživým.

Ať Boha všechno tvorstvo ctí

za nespočetné milosti,

on kajícímu každému

odpouští a dá odměnu.

MODLITBA

Bože, ty nechceš smrt hříšníka, ale chceš, aby se obrátil a žil; jako jsi milosrdně převedl svou služebnici Markétu ze stezky záhuby na cestu spásy, vysvoboď také nás z_pout hříchů, abychom ti sloužili s_čistou myslí. Prosíme o_to

Z_listu svatého Basila Velikého

(Ad virginem lapsam: PG 32, 378-382)

Máme se proč veselit a radovat, protože má dcera byla mrtva, a zase žije

Což ten, kdo padl, znovu nepovstává? Což ten, kdo se odvrátil, nikdy se neobrátí zpět? V_Písmu svatém najdeš mnoho prostředků proti hříchu a mnoho léků, které vedou ze záhuby ke spáse: tajemství smrti a zmrtvýchvstání, výroky o_strašlivém soudu a věčném trestu, učení o_pokání a odpuštění hříchů. Stejně tak tam najdeš nesčetné příklady obrácení: ztracenou minci, ztracenou ovečku, syna, který s_nevěstkami prohýřil své jmění, byl ztracen a znovu nalezen, byl mrtev a znovu ožil. Těchto prostředků proti hříchu se chceme chopit; jimi chceme přivést svou duši ke spáse.

Chceme se pozvedat z_pádu a nezoufat sami nad sebou, když jsme se odvrátili od zlého. Vždyť Ježíš Kristus přišel na svět, aby spasil hříšné. Pojďme, padněme, klaňme se, plačme před jeho tváří. Věčné Slovo nás zve k_pokání a hlasitě volá: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.{fnr}1{/fnr} Je tedy možnost záchrany, stačí jen chtít.

Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z_každé tváře.{fnr}2{/fnr} Věrný je Hospodin ve všech svých slibech.{fnr}3{/fnr} Nelže, když říká: I_kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I_kdyby se červenaly jako purpur, budou jako bílá vlna.{fnr}4{/fnr} Tento veliký lékař duší je připraven uzdravit tvou nemoc, je velký osvoboditel, nejen tvůj, ale všech, kdo jsou v_otroctví hříchu. Jeho slovo přináší štěstí a spásu: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky.{fnr}5{/fnr} Máš vůbec nějakou výmluvu, ty anebo kdokoliv jiný, když on sám takto volá?

Pán tě chce očistit od bolestivé rány, ukázat ti po temnotách světlo. Hledá tě dobrý pastýř, jenž opustil ovce, které nezbloudily. Když se dáš nalézt, nebude se zlobit, ale bez váhání tě pln radosti vezme na svá ramena, neboť nalezl svou ztracenou ovečku.

Otec tu stojí a vyhlíží tvůj návrat. Jenom se vrať, a jak budeš v_dohledu, sám ti poběží naproti, padne ti kolem krku a obejme tě, neboť jsi již očištěn pokáním. Jakpak by neoblékl duši nejlepším šatem, když svlékla starého člověka a jeho skutky. Proč by opět nedal prsten na ruku obmytou krví jeho smrti a proč by nedal sandály nohám, které se odvrátily od zlé cesty a vykročily na pouť evangelia pokoje? A také vyhlásí den veselí a radosti pro své anděly i_lidi a hudbou i_tancem oslaví tvůj návrat. Neboť řekne: Taková bude v_nebi u_Boha radost z_jednoho hříšníka, který se obrátí.{fnr}6{/fnr} Když se tedy někdo z_těch, kdo se jen domnívají, že stojí, obrátí z_neřesti, sám onen dobrý otec za něho odpoví: Máme proč se veselit a radovat, protože tato má dcera byla mrtva, a zase žije, byla ztracena, a je zase nalezena.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 11,28{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 25,8{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 145 (144),13{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Iz 1,18{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 9,12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Lk 15,7{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Lk 15,32{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 11,28.30{/r}; {r}Lk 5,32{/r}

Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. {*} Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Aleluja.

Nepřišel jsem povolat k_obrácení spravedlivé, ale hříšníky {*} Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Ty Otcův Synu jediný,

k_nám pohleď zraky vlídnými,

vždyť vzal jsi v_nebe zářící

srdce Markéty kající.

Tak byla drachma ztracená

v_královský poklad vrácena

a perla z_bláta omytá,

nad jas hvězd nyní prosvítá.

Ježíši, léku trpících,

naděje srdcí kajících,

pro Markétiny zásluhy

nám z_nitra všechny hříchy smyj.

Matičko Boží nejčistší,

Eviny děti plačící

z_tohoto žití bouřných vod

k_přístavu spásy doprovoď.

Ať Boha všechno tvorstvo ctí

za nespočetné milosti,

on kajícímu každému

odpouští a dá odměnu. Amen.

Antifona k_Zachariášovu kantiku:Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když nyní prokazuje tolik lásky Aleluja.

NEŠPORY

HYMNUS

Čest ženě srdce mužného

vzdejme pro její hrdinství,

vždyť v_zemích světa širého

věhlasem svatosti se skví.

Nebeskou láskou zraněna,

když světskou slávou ošidnou

pohrdla, v_sídla blažená

dospěla strmou pěšinou.

Své tělo posty trestala

a sladkou stravou modlitby

svou duši sytíc, dosáhla

radostí nebes, kde teď dlí.

Ty, Kriste, sílo statečných,

v_nás konáš činy hrdinné.

Slyš vlídně vzdechy věrných svých,

už kvůli ní, jak prosíme.

Ježíši, k_věčné slávě své

nás posílené důvěrou

v_přímluvy služebnice tvé

zahrň svou věčnou odměnou. Amen.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Mé srdce jásá v_Bohu, mém spasiteli. Aleluja.

17. května

Sv. Paskala Baylóna, řeholníka

Památka

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu Králi, který povyšuje ponížené. Aleluja.

MODLITBA

Bože, tys daroval svatému Paskalovi obdivuhodnou lásku k_svatým tajemstvím těla a krve tvého Syna; dopřej nám milostivě, abychom tak jako on přijímali z_této nebeské hostiny hojnost duchovních darů.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Sbor menších bratří ať radostně, zbožně

ctí Paskala a vzpomíná vždy opět,

jak zahrnoval láskou plnou ohně

přesvatou oběť.

Když co hoch pásal ovce, nebes chlebem

sytit svou duši horoucně vždy přál si,

když jej směl uzřít otevřeným nebem

v_nadhvězdné vlasti.

Žhne vroucí touhou dlít jen před oltáři

a tam o_chlebě žití přemýšleje,

s_tělem se vznáší a nebeskou září

celý se skvěje.

Potírá víry nepřátele slovy,

že v_chlebě svatém Kristus přijímá se,

že mučedníky, ne meč, ale plodí

touha po spáse.

Pro Paskalovy zásluhy nám, Kriste,

prosíme, uchraň srdce stále čisté,

ať často smíme hodně sytit sebe

tím chlebem z_nebe.

Přijď, svaté Božstvo, to všechno nám dáti,

Otče i_Synu i_ty Duchu Svatý,

ať celým světem nikdy neustává

znít tvoje sláva. Amen.

Ze spisů svatého Paskala Baylóna

(Ed. I. Sala, Toledo 1811, s. 78n, 85n)

Nade všechno žádoucí je Bůh

Protože sám Bůh nám touží dávat dary, pevně věř při všem, co žádáš, že Bůh ti chce dát to, oč prosíš. Nežádej však nic, co by ti Bůh dříve nebyl vnukl, abys to žádal. On je spíš připraven vyslyšet tvou žádost, než ty ji předložit. Tak ať vede k_žádání spíše vůle Boha, který tě chce obdarovat, než tvoje potřeba žádat. Vždyť modlitby jsou vždy konány z_vnuknutí a ze zásluh tajemství života našeho Pána Ježíše Krista. Cvič se neustále, abys hledal jen to, co hledá Bůh, a odsuň ze své vůle každé dobro či zisk, který by ti mohl z_tvé prosebné modlitby vzejít. Ano, jen jedno žádej: vždyť nad všechno žádoucí je Bůh. Je vhodné, aby přede vším a nade všecko byl hledán Bůh. Boží majestát také chce, abychom obdrželi to, co žádáme, neboť se tak stáváme schopnějšími mu sloužit a můžeme ho dokonaleji milovat.

Kéž jsou všechny tvé prosby vedeny tímto úmyslem, a když si co žádáš, čiň to z_lásky a pro lásku, vytrvale a naléhavě. Odpoutej své srdce od věcí tohoto času a vždy znovu uvažuj, jak není na tomto světě nic jiného jenom ty a samotný Bůh. Nikdy, ani na krátkou dobu, nevzdaluj se srdcem od Boha; ať je tvé smýšlení prosté a pokorné, tvá pozornost nad sebou samým vždy bdělá a jako olej nade vším rozlitý ať je Boží láska.

Vzdávat Bohu díky, to není nic jiného, než vnitřní úkon duše, kterým ten, kdo přijímá nějaké nebeské dobro, poznává nezměrného Boha jako Pána všech, z_něhož všechno dobro vzchází, a raduje se z_mnohotvárné Boží slávy, neboť byl uznán hodným dobrodiní. Tak je připraven k_dokonalejší lásce a službě Bohu, dárci všeho dobra. Když tedy přijmeš nějaké dobro, nabídni se celý jemu samotnému, tak jak jsi, s_velkou radostí a veselostí. Pokoř sám sebe, pohrdej sebou a zřekni se své vůle, aby ses duší i_tělem mohl oddat jeho službě.

Děkuj Pánu stále a stále znovu a raduj se z_jeho moci a dobroty. On ti dobrodiní a dary uděluje, a ty mu za ně nyní děkuješ. Chceš-li, aby bylo Bohu tvé děkování příjemné, nejdříve se pokoř, zapři se a poniž před Bohem. Přiznej svou bezmoc a ubohost, a tak poznáš, že vše, co máš, je z_Boží štědrosti. Budeš-li se radovat a jásat, že jsi byl tak bohatě obdařen milostmi a dary, nebudeš vůbec myslet na časný zisk, který ti snad z_nějakého daru vyplyne. Tak budeš moci lépe sloužit Pánu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 11,25-26{/r}

Velebím tě, Otče, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, {*} odhalil jsi je maličkým. Aleluja.

Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. {*} odhalil jsi je maličkým. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Otcovy slávy výblesku,

Ježíši, skloň se k_sluhům těm,

co zpívají zde v_pozemsku,

jak Paskal skvěl se životem.

Už jako hoch se zaskvíval

ctnostmi, o_které nejvíc stál,

zbožný i_skromný, mírný byl

a životem vždy čistým žil.

Když k_menším bratřím vstoupit směl,

pěšinou strmou k_nebi šel,

vlevo ni vpravo z_pěšiny

neučinil krok jediný.

V_chudobě kráčel za Kristem,

toužil jen po něm v_srdci svém:

Ten na světě chce zbohatnout,

kdo nezbaví se nouze pout.

Až do smrti být poslušen

si vskutku přál, být poddán všem.

By neustal snad poslouchat,

životní strasti snášel rád.

Ježíši, tebe každý chval,

že vítězně jsi z_hrobu vstal,

i_Otce, Ducha z_výsosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Kráčel před Pánem ve svatosti a spravedlnosti a přijal poznání spásy, aby připravil Boží lid. Aleluja.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie:Pán povýšil ponížené a hladové nasytil dobrými věcmi. Aleluja.

18. května

Sv. Felixe z_Cantalice, řeholníka

Památka

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu, který zjevuje své království maličkým. Aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Felix hned v_mládí, bez poskvrny čistém,

chtěl s_Františkem jít za chudičkým Kristem.

Rozhodl se žít pokorně a tiše

jen pro Ježíše.

V_šlépějích Otce kráčel vytrvale,

pokornou práci konal k_Boží chvále.

Svatý žár lásky stále v_sobě sytil,

jak slunce svítil.

V_něm oko srdce nad čistotou bdělo,

nástrojem kříže podmanil si tělo.

Bez spánku trávil noci na modlitbách,

vyslyšen v_slzách.

S_upřímnou duší trpěl se smutnými,

sílu jim vléval slovy útěšnými.

K_pomoci padlým vztahoval své dlaně

vždy požehnané.

Ty, chloubo nebe, i_všech, kdo jsou tvoji!

Vypros nám mírnost, vlídnost v_našem boji,

vnímavé srdce k_těm, kdo tonou v_bolu.

Prosíme spolu.

Buď sláva Otci, též i_jedinému

věčnému Synu, od něj zplozenému,

i_tobě, Duchu, jenž jsi s_nimi věčný

Bůh nekonečný. Amen.

Z_Nepotvrzené řehole svatého Františka

(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, NepŘeh 17,5-19; s. 39)

Láska k_pokoře, trpělivosti a prostotě

Proto snažně prosím v_lásce, kterou je Bůh{fnr}1{/fnr}, všechny své bratry, ať kážou, modlí se nebo pracují, a to jak kleriky, tak laiky, aby se ve všem snažili být pokorní, aby se nechlubili ani se sami ze sebe neradovali ani se vnitřně nenadýmali pro dobrá slova či skutky, ani pro žádné dobro, které někdy Bůh koná nebo říká nebo působí v_nich a skrze ně, podle toho, co říká Pán: Ale nechtějte se ani tak radovat z_toho, že se vám podrobují duchové{fnr}2{/fnr}. A buďme si pevně vědomi toho, že nám patří pouze neřesti a hříchy. A více se máme radovat, když se octneme ve všelijakých zkouškách{fnr}3{/fnr} a když na tomto světě pro život věčný vydržíme jakékoliv úzkosti a trápení duše i_těla.

My všichni, bratři, si tedy dejme pozor na každou pýchu a marnou slávu; vyvarujme se moudrosti tohoto světa a rozumnosti těla{fnr}4{/fnr}. Duch tělesnosti totiž chce a moc se snaží o_to, aby měl slova, ale málo (se snaží) o_skutky. Nehledá vnitřní a duchovní zbožnost a svatost, ale chce a touží mít zbožnost a svatost, která by se navenek projevovala před lidmi. To jsou ti, o_kterých Pán říká: Amen, pravím vám, už dostali svou odměnu.{fnr}5{/fnr}

Duch Páně však chce, aby tělo bylo umrtvené a přehlížené, bezcenné a opovrhované. A snaží se o_pokoru, trpělivost, čistotu, prostotu a pravý pokoj ducha. A vždy a nade všechno touží po bázni Boží, po božské moudrosti a po božské lásce Otce i_Syna i_Ducha Svatého{fnr}6{/fnr}.

A všechna dobra připisujme nejvyššímu a svrchovanému Pánu Bohu, uznávejme, že všechna dobra náleží jemu, a za všechno vzdávejme díky tomu, od něhož všechna dobra pocházejí. A on sám, nejvyšší a svrchovaný, jediný pravý Bůh, ať má, jemu ať jsou vzdávány a on ať přijímá všechny pocty a úctu, všechny chvály a dobrořečení, všechny díky a slávu{fnr}7{/fnr}, ten, jemuž náleží každé dobro, který jediný je dobrý{fnr}8{/fnr}.

Kdykoliv pak vidíme nebo slyšíme, že (někdo) říká nebo koná zlo nebo se rouhá Bohu, dobrořečme a dobře čiňme a chvalme Boha, který je velebený na věky{fnr}9{/fnr}.

{fn:1}Srov. {r}1 Jan 4,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 10,20{/r}; {r}Jak 1,2{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 6,2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 8,6{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 6,2{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 28,19{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Zj 5,12{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Lk 18,19{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Řím 1,25{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 3,17{/r}; {r}1 Kor 1,25{/r}

Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. {*} Pane a Bože, v_prostotě svého srdce jsem ti nabídl všechno. Aleluja.

Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé. {*} Pane a Bože, v_prostotě svého srdce jsem ti nabídl všechno. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Už jako chlapec nevinný

vynikáš ctnostmi mnohými:

zbožností, čistým životem

záříš svým vrstevníkům všem.

Vládce nad svými poklady

do Františkovy zahrady

tě vsadil v_půdu výbornou.

Úrodu sklidil bohatou.

V_práci a postech den co den,

krotíš své tělo, proměněn

v_obětní dar, jenž dává se

bratřím a sestrám ke spáse.

Pomáhals všem, kdo v_nemoci

volali po tvé pomoci.

Nyní ve slávě nebeské

shlédni i_na nás, bratry své.

Buď Bohu Otci sláva, čest,

i_Synu, jenž mu roven jest,

i_Duchu, který těší nás

po všechny věky v_každý čas. Amen.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 12,1-2{/r}

Pro Boží milosrdenství vás, bratři (a sestry), vybízím: přinášejte sami sebe v_oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mimo dobu velikonoční:

Vykonal před Bohem veliké skutky {*} a chválil Pána celým svým srdcem.

Vykonal před Bohem veliké skutky {*} a chválil Pána celým svým srdcem.

Hle, člověk bezúhonný, který upřímně ctil Boha a vytrval ve své nevinnosti, {*}

a chválil Pána celým svým srdcem.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vykonal před Bohem veliké skutky {*} a chválil Pána celým svým srdcem.

V_době velikonoční:

Vykonal před Bohem veliké skutky a chválil Pána celým svým srdcem. {*} Aleluja, aleluja.

Vykonal před Bohem veliké skutky a chválil Pána celým svým srdcem. {*} Aleluja, aleluja.

Hle, člověk bezúhonný, který upřímně ctil Boha a vytrval ve své nevinnosti. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vykonal před Bohem veliké skutky a chválil Pána celým svým srdcem. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Aleluja.

Oslavujme Krista, Božího Syna, neboť on nás povolal, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života:

Pane, ty jediný jsi svatý.

Ty nás všechny voláš k_dokonalé lásce,

Pane Ježíši, posvěť nás.

Pane, ty jediný jsi svatý.

Ty jsi nám zanechal ve svatém Felixovi vzor evangelní prostoty,

Pane Ježíši, dej nám, ať jej následujeme.

Pane, ty jediný jsi svatý.

Tys nepřišel, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,

Pane Ježíši, nauč nás sloužit ti v_našich bratřích a sestrách.

Pane, ty jediný jsi svatý.

Ty jsi zdroj veškeré radosti,

Pane Ježíši, dej, ať je celý náš život radostnou obětí.

Pane, ty jediný jsi svatý.

MODLITBA

Bože, tys dal serafínské rodině a celé církvi svatého Felixe jako vzor evangelní prostoty a čistoty života; dej nám, kteří jdeme v_jeho stopách, milost, abychom radostně a bezvýhradně milovali Krista a věrně šli za ním.

NEŠPORY

HYMNUS

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Kol 3,1-4{/r}

Když jste s_Kristem byli vzkříšení, usilujte o_to, co (pochází) shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co (pochází) shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mimo dobu velikonoční:

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, {*} buďte za to vděční.

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, {*} buďte za to vděční.

K_němu jste byli povoláni v_jednom těle. {*}

Buďte za to vděční.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, {*} buďte za to vděční.

V_době velikonoční:

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, buďte za to vděční. {*} Aleluja, aleluja.

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, buďte za to vděční. {*} Aleluja, aleluja.

K_němu jste byli povoláni v_jednom těle. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, buďte za to vděční. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Nechte děti přicházet ke mně – neboť takovým patří nebeské království. Aleluja.

Pokorně prosme Krista, našeho Spasitele, a volejme:

Slyš nás, Ježíši, zdroji pravé moudrosti.

Tys dal svým učedníkům přikázání lásky, aby je pečlivě zachovávali,

dej nám, ať se všem snažíme prokazovat dobro.

Slyš nás, Ježíši, zdroji pravé moudrosti.

Ty jsi řekl: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha,

učiň, ať vidíme tvou tvář v_našich bratřích a sestrách.

Slyš nás, Ježíši, zdroji pravé moudrosti.

Ty jsi nepokládal za nedůstojné živit se prací svých rukou,

veď nás v_našem díle, aby všichni, kdo se s_ním setkají, oslavovali Boha Otce.

Slyš nás, Ježíši, zdroji pravé moudrosti.

Ty jsi náš pokoj a naše smíření,

uděl zemřelým bratřím a sestrám, ať jsou věčně blažení spolu s_tvými svatými.

Slyš nás, Ježíši, zdroji pravé moudrosti.

20. května

Sv. Bernardina ze Sieny, kněze

Svátek

Společné texty o_duchovních pastýřích (o_řeholnících).

MODLITBA

Bože, tys naplnil svatého kněze Bernardina velikou láskou a horlivostí, aby šířil úctu k_svatému jménu Ježíš; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu naplň svou láskou i_nás. Prosíme o_to

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých. Aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Koruno výšin, Ježíši,

vznešená pravdo nejvyšší,

ty služebníku věrnému

udílíš věčnou odměnu.

Prosíme snažně, dej i_nám

k_tohoto světce přímluvám

svou milost s_odpuštěním svým

a rozvaž pouta našich vin.

On nikdy nelnul k_marnostem,

a tak žil v_žití pozemském,

aby si duší horlivou

získal svou lásku jedinou.

V_touze stát se celý obětí Boží

zanechal světské slávy, statků zdejších,

na popud nebes žít napříště toužil

u_bratří menších.

S_modlitbou vroucí k_Ježíšovu jménu

navracel chorým zdraví a zlo drtil,

přinášel světlo těm, co sedí v_temnu

duchovní smrti.

Vírou i_ctnostmi se vždy skvěl,

trvale na modlitbách bděl.

Když zkrotil tělo střídmostí,

byl pozván k_věčné slavnosti.

Ať sláva Bohu Otci zní

i_tobě, Synu jediný,

i_Duchu, který těší nás,

po všechny věky v_každý čas. Amen.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}2,6-10.12{/r}

Žijte ve spojení s_Kristem a nepřestávejte Bohu děkovat

Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s_ním, v_něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzení ve víře, jak jste v_ní byli vyučeni, a nepřestávejte Bohu děkovat. Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil (tak zvanou) filozofií – je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, (které se opírají) o_prvopočátky světa, ne o_Krista. A v_něm totiž přebývá celá plnost božství tělesně, i_vy jste v_něm dosáhli plnosti. On je hlavou všech (andělských) knížat a mocností. Křtem jste byli spolu s_Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s_ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v_moc Boha, který ho vzkřísil z_mrtvých.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Sk 4,12; Žl 21 (20),23

V_nikom jiném není spásy, neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, {*} v_němž mohou dojít spásy, aleluja.

Uprostřed shromáždění budu tě chválit, budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, {*} v_němž mohou dojít spásy, aleluja.

Z_kázání svatého Bernardina Sienského

(Sermo 49, De glorioso Nomine Iesu Christi, cap. 2: Opera omnia, 4, 505-506)

Jméno Ježíš prozařuje kazatele

Jméno Ježíš prozařuje kazatele a způsobuje, že jsou prostoupeni jeho světlem ti, kdo jeho slovo zvěstují, i_ti, kdo je slyší. Odkud myslíš, že se vzalo tak nenadále na celém světě planoucí světlo víry, ne-li z_toho, že se káže Ježíš? Což i_nás nepovolal Bůh světlem a lahodností tohoto jména ke svému podivuhodnému světlu? A těmto osvíceným, kteří v_tomto světle vidí světlo, ať právem řekne apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla.

Proto se musí toto jméno rozhlašovat, aby svítilo a nezůstávalo ukryté. A při kázání se nesmí vyslovovat nečistým srdcem či poskvrněnými rty, naopak, má ho uchovávat a pronášet nádoba vybraná.

Proto praví Pán o_apoštolovi: On je nádobou ode mne vyvolenou, aby nesl mé jméno před pohany a krále i_před syny izraelské. Vyvolenou nádobou, říká, v_níž je na prodej nejsladší tekutina; láká k_napití, neboť jiskří a září ve vyvolených nádobách; aby nesl mé jméno, říká.

Jako když se na sklizených polích zapálí oheň, a suché a neužitečné křoví a trní shoří, a jako když vycházející slunce svými paprsky zažene temnoty, a zloději, noční pobudové i_podkopávači domů se skryjí, tak tomu bylo, když Pavel kázal lidu: jako kdyby silně zaburácel hrom, jako kdyby vypukl mocný oheň, jako kdyby vyšlo slunce v_plném jasu, shořela nevěra, jako vosk rozpuštěný silným žárem zanikl klam a blud, a zazářila pravda.

Neboť Pavel rozhlašoval Ježíšovo jméno slovy, listy, zázraky i_příkladem života. Chválil ustavičně Ježíšovo jméno, vyznával je a velebil.

Apoštol nesl toto jméno jako světlo také před krále a pohany i_před syny izraelské, osvěcoval národy a všude vybízel: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne. A ukazoval všem světlo hořící a zářící na svícnu a na každém místě hlásal Ježíše, a to ukřižovaného.

Proto církev, snoubenka Kristova, stále se opírá o_jeho svědectví, jásá s_prorokem a říká: Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy; až dosud znamená stále. Také prorok k_tomu vybízí: Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno, rozhlašujte den po dni jeho spásu, to jest Ježíše Spasitele.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sir 51,15ab{/r}; {r}Žl 9,3{/r}

Bez ustání chci chválit tvé jméno, {*} s_vděčností je opěvovat, aleluja.

V_tobě se chci radovat a jásat, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný. {*} S_vděčností je opěvovat, aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Etruská hvězda s_ústy zářivými

vychází k_ránu, temno noci vzdálí,

do země vnáší konečně den jasný,

zpívejte chvály.

Lahodně chycen od útlého věku

osidly lásky ke vznešené Matce,

u_jejích nohou s_vzdechy otevírá

hlubiny srdce.

Laskavým duchem utěšuje smutné,

otvírá dlaně žádajícím chudým,

nemocným s_péčí čistí vlastnoručně

sžírané údy.

V_jednání čistý, vždy radostné tváře,

zrcadlem stal se pro své současníky,

jej oslavují, Život spolu v_chvále

velebí všichni.

Trojici věčné, navždy požehnané,

jež dala věnec svému služebníku,

patří čest, sláva, velké díkůvzdání

na věky věků. Amen.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zj 3,11-12{/r}

Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal tvou korunu. Kdo zvítězí, z_toho udělám sloup v_chrámě svého Boha a nikdy už z_něho nevyjde; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z_nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Srov. {r}Kaz 11,7{/r}

Sladké je vidět světlo, milé pro oči je vidět slunce. {*} Aleluja, aleluja.

Sladké je vidět světlo, milé pro oči je vidět slunce. {*} Aleluja, aleluja.

Ukazoval jas Ježíšova jména lidem. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Sladké je vidět světlo, milé pro oči je vidět slunce. {*} Aleluja, aleluja.

Srov. {r}Kaz 11,7{/r}

Sladké je vidět světlo, {*} milé pro oči je vidět slunce.

Sladké je vidět světlo, {*} milé pro oči je vidět slunce.

Ukazoval jas Ježíšova jména lidem, {*}

milé pro oči je vidět slunce.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Sladké je vidět světlo, {*} milé pro oči je vidět slunce.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Zbožně a spravedlivě sloužil Hospodinu, aby dal jeho lidu poznání spásy. Aleluja.

NEŠPORY

HYMNUS

Dychtivý Bohu zasvětit se cele

opustil vše, co k_pompě světa patří,

pohnutý nebem vyvolil si život

u_menších bratří.

Do řádu přijat září láskou k_Bohu,

stezkami Otce dále věrně míří,

k_svatému jménu Ježíš všude úctu

hlubokou šíří.

Dbá, aby Jméno bylo malováno,

s_paprsky skví se a ve zlatých znacích,

rozbroje brzdí, všemu lidu pokoj

vzájemný vrací.

S_modlitbou, která jméno Ježíš vzývá,

navrací zdraví, od zlého lid chrání,

přináší světlo také těm, kdo v_stínu

jasu se brání.

Dej, ať to Jméno v_svém životě s_úctou

srdcem i_ústy stále vyznáváme,

ať jeho plodů okusíme také

ve smrti samé.

Trojici věčné, navždy požehnané,

jež dala věnec svému služebníku,

patří čest, sláva, velké díkůvzdání

na věky věků. Amen.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 4,17-18.20-22a{/r}

Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z_Božího života, protože je v_nich nevědomost a protože mají zatvrzelé srdce. Takhle jste se tomu přece o_Kristu neučili! Vy jste přece o_něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v_Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s_dřívějšími způsoby života.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Jako tvé jméno, Bože, tak i_tvá chvála. {*} Aleluja, aleluja.

Jako tvé jméno, Bože, tak i_tvá chvála. {*} Aleluja, aleluja.

Sahá až na konec země. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Jako tvé jméno, Bože, tak i_tvá chvála. {*} Aleluja, aleluja.

Tvá chvála, Bože, {*} sahá až na konec země.

Tvá chvála, Bože, {*} sahá až na konec země.

Stejně tak i_tvé jméno, Bože, {*}

sahá až na konec země.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Tvá chvála, Bože, {*} sahá až na konec země.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Zvěstoval jméno Ježíš a ruka Páně byla s_ním. Aleluja.

24. května

Posvěcení baziliky sv. Františka v_Assisi

Svátek

MODLITBA

Bože, ty si z_nás jako z_živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha a na přímluvu našeho svatého Otce Františka ochraňuj svůj věrný lid, aby dorůstal do plnosti, kterou bude mít u_tebe v_nebi.

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_konstituce papeže Benedikta XIV. Věrný Pán

Svatý Pán působí probuzení víry v_této zemi smrtelných lidí

Pán je věrný ve svém slově, kterým často ve svatých Písmech oznamuje, že povýší toho, kdo se pokorou bude podobat jeho Synu. Takové nejen podivuhodně korunuje slávou a ctí v_nebeském království, ale ve své moudrosti dává také na zemi slavně zazářit a jasně svítit jejich památce a působí tak probuzení a utvrzení víry smrtelných lidí. Vidíme, jak se to jasně ukázalo a splnilo na vyvýšení svatého Františka. On, pokud žil, snažil se být pokorný, sám u_sebe i_před druhými, a nyní je už dlouho oslavován a uctíván jak mezi Božími přáteli, kteří s_ním kralují v_nebesích – podle neklamného soudu a slavného prohlášení církve – tak také po celém okruhu země. A jeho tělo, v_němž až do smrti nesl znamení Kristova utrpení, což bylo dosvědčeno mimořádnými divy a zázraky z_nebe, bylo ke zbožnosti lidu tak oslaveno, že jeho hrob je uctíván více než slavné náhrobky mocných tohoto světa.

A vskutku, neuplynuly ani dva roky od jeho smrti a při jednání o_místě uložení ostatků Božího sluhy, kterému byl nakonec věnován vhodný pozemek blízko hradeb města Assisi, přijal náš předchůdce Řehoř IX. toto místo do výhradního práva a vlastnictví Apoštolského stolce a rozhodl, že chrám zde postavený nebude podřízen nikomu jinému než Apoštolskému stolci. Proto tentýž Řehoř v_samotném městě Assisi zapsal slavného Patriarchu do katalogu svatých a vlastnoručně položil základní kámen stavby a ustanovil budoucí chrám za hlavu a matku Řádu menších bratří. Vhodně uspořádal také všechno ostatní, co později potvrdili následující římští papežové. Tělu svatého Františka se pak dostalo nejvyšší pocty, když bylo v_pamětihodném průvodu přeneseno a uloženo v_chrámě, jenž byl slavnostně posvěcen v_neděli před svátkem Nanebevstoupení Páně roku 1253. Chceme tedy pokračovat ve stopách tolika našich předchůdců, a také my jsme se s_radostí rozhodli rozmnožit jeho lesk a slávu. Radí nám hlavně to přesvědčení a jsme vedeni právem onou nadějí, že římská církev bude tím více chráněna přímluvami světce u_Boha, čím více rozhodnutí a usnesení Apoštolského stolce v_té věci bude vyneseno. Proto tímto naším trvale platným rozhodnutím povyšujeme zmíněný chrám svatého Františka na patriarchální baziliku a papežskou kapli.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Pt 4,13{/r}; {r}Žl 32,11{/r}

Bůh posvětil svůj svatý příbytek. {*} A oslavil svého služebníka Františka. Aleluja.

Aby národům ukázal nesmírné bohatství své milostivé dobroty. {*} A oslavil svého služebníka Františka. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Svatý je dům Boží: dům, v_němž se vzývá Boží jméno a kde Bůh přebývá mezi námi. Aleluja.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie:Pán povýšil chudého a pokorného, aby ho posadil mezi knížaty a obdařil ho stolcem slávy. Aleluja.

13. června

Sv. Antonína z_Padovy, kněze

Svátek

Ze společných textů o_duchovních pastýřích.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému lidu svatého Antonína, velkého kazatele, ochránce chudých a mocného přímluvce v_naléhavých potřebách; na jeho přímluvu vyslyš naše prosby a veď nás, abychom žili jako křesťané a ve všech protivenstvích se cítili pod tvou ochranou v_bezpečí.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Králi slávy, Hospodinu zástupů.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Hle, nové světlo září všemu světu

a zahání stín temnot skvoucím jasem.

Chvalme je všichni zpěvem vděčných retů

a vroucím hlasem.

Aby žít mohl v_samotách jen Bohu,

opouští mladík cesty slávy zdejší,

zamiluje si cestu Františkovu

celou svou duší.

Před světem skryt se modlí v_tichu cely,

tělo své trýzní, duši zoceluje,

nikomu neznám, světlem nebes celý,

hle, proniknut je.

Z_nádrže nebes jak veletok mocný

svlažuje nivy i_osení mladé,

raší hned květy, šíří se duch zbožný,

mír v_srdcích vládne.

On brány do věd i_ve svatou pravdu

otvírá bratřím z_přání Otce svého,

učitel první patří k_perlám řádu

františkánského.

Teď trůníš v_nebi srdcem čist i_činy,

stůj s_láskou při nás a od nás vždy vzýván,

dej, ať se skvějem mravy netknutými,

i_s_dary přijď k_nám.

Buď sláva Otci se zrozeným Synem,

jim rovný mocí, Duchu, také tobě,

ať zní ti chvály, Bože týž a jeden,

v_každičké době. Amen.

Ant. 1 Šel přímou cestou od svého mládí, nalezl mnoho moudrosti a velmi v_ní prospěl.

Ant. 2 Celým svým srdcem tíhl k_Pánu a v_hříšných dobách upevňoval zbožnost.

Ant. 3 Pán ho učinil světlem a on vynikl uprostřed svého lidu.

Ryzí stříbro je jazyk spravedlivého.

Rty spravedlivého živí mnohé.

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}6,12-16; 7,7-15{/r}

Naleznou moudrost ti, kdo ji hledají

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k_ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u_dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s_přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v_úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s_ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k_ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro.

Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s_ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. Radoval jsem se ze všech věcí, protože moudrost jim vládne, ale nevěděl jsem, že je jim matkou. Naučil jsem se jí nezištně, bez závisti se oni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s_Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň. Kéž mi dá Bůh mluvit, jak bych si přál, myslit podle toho, co mi bylo dáno, poněvadž on sám je vůdce moudrosti, ten, kdo řídí moudré.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ukázal mu cestu moudrosti. {*} Jeho cesta je jako denní světlo, které roste od úsvitu do jasného dne.

Pán mu urovnal stezky a uvedl jeho kroky na cesty pokoje. {*} Jeho cesta je jako denní světlo, které roste od úsvitu do jasného dne.

Z_kázání svatého Antonína

(Sermones Dominicales et in Solemnitatibus: Ed. A. M. Locatelli, Padova 1895, I,226b)

Řeč je živá, mluví-li skutky

Ten, kdo je naplněn Duchem Svatým, mluví rozličnými jazyky. Různé jazyky jsou různá svědectví o_Kristu, například pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost. Těmito jazyky mluvíme, když je uskutečňujeme na sobě, a tím ukazujeme jiným. Řeč je živá, mluví-li skutky. Prosím tedy, ať zmlknou slova a mluví skutky. Jsme plní slov, ale skutky žádné; proto jsme prokleti od Pána, neboť on proklel fíkovník, na němž nenalezl plody, ale jen listí.{fnr}1{/fnr} Svatý Řehoř praví: „Pro kazatele platí zákon, aby konal, co káže.“ Marně se chlubí znalostí zákona, kdo svými skutky popírá, co učí.

Apoštolové mluvili, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.{fnr}2{/fnr} Blahoslavený, kdo mluví tak, jak mu to vnukne Duch Svatý, a ne jak ho navádí jeho vlastní duch. Někteří lidé totiž mluví ze svého ducha, kradou slova druhých, vydávají je za svoje a přivlastňují si je. O_takových a jim podobných říká Pán u_Jeremiáše: Já přijdu na proroky, kteří druhým kradou má slova. Hle, přijdu na proroky – praví Hospodin – kteří pořád melou svým jazykem a říkají: „Hospodinův výrok.“ Hle, přijdu na proroky, kteří mají lživé sny – praví Hospodin – kteří je vypravují a svádějí můj lid svou lží, svým chvástáním. Neposlal jsem je a nic jsem jim neuložil, nijak neprospívají tomuto lidu – praví Hospodin.{fnr}3{/fnr}

Mluvme tedy tak, jak nám Duch Svatý vnukne, abychom promlouvali. Prosme ho pokorně a oddaně, ať sešle svou milost, abychom dovršili den letnic – padesátý den – dokonalostí pěti smyslů znásobenou plněním desatera, abychom byli plni mocného ducha lítosti nad svými hříchy a zapáleni ohnivými jazyky k_vyznávání víry, a tak abychom jednou směli spatřit v_plnosti světla uprostřed svatých slávu trojjediného Boha.

{fn:1}Srov. {r}Mt 21,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sk 2,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jer 23,30-32{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Oz 14,6.9{/r}; srov. {r}Sir 24,1{/r}

Spravedlivý vykvete jak lilie. {*} Vyslyším ho a shlédnu na něj.

Shromáždění vyvolených ho bude chválit. {*} Vyslyším ho a shlédnu na něj.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Co nejvroucněji velebme

dnes Krista vládce zpěvem svým,

že v_říši slávy nezměrné

Antonín raduje se s_ním.

Věrný žák Otce Františka

k_němu se sám tak připoutá,

jak ze zdroje proud vytryská

a nese všem dar života.

A pod tím vůdcem bojuje,

přemůže se, sám nezmožen,

pobočník vůdce vpředu jde

a nezná bázně před bojem.

Jak proud se valí stále vpřed.

Těm, co už sevřel smrti spár,

navrací slovy spásy zpět

milostí nebes žití dar.

My na poli zde válečném

slávy těch otců vzpomeňme,

kvůli cti své a též svých jmen

všem nízkostem se vyhněme.

To, Bože Otče, splň nám ty,

to, Synu Boží, uděl nám,

i_Tvůrce rovné podstaty,

Duchu, jenž Těšitel jsi zván. Amen.

Ant. 1 Všichni žasli nad moudrostí, která vycházela z_jeho úst, a oslavovali Boha.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Hospodin vyznamenal svého svatého, vyslyšel ho, když k_němu volal.

Ant. 3 Srdcem i_skutkem budu oslavovat Pána: vzdám chválu tomu, který mi dal moudrost.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Lk 4,18-19{/r}

Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Svými slovy {*} zazářil jako prorok.

Svými slovy {*} zazářil jako prorok.

Jeho slova se potvrdila jako pravdivá, {*}

zazářil jako prorok.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Svými slovy {*} zazářil jako prorok.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Pane, oslavil jsi svého služebníka: velké věci činíš kvůli němu; buď velebeno tvé jméno.

Prosme Boha, zdroj a původce veškeré svatosti, který nám v_Kristu otevřel cestu ke spáse, a volejme:

Veď nás, Pane, cestou spásy.

Dej, ať dnes chodíme ve světle víry,

abychom ji vyznávali láskou a skutky.

Veď nás, Pane, cestou spásy.

Otče, tys poslal svého Syna na svět, aby hlásal chudým radostnou zvěst,

pomáhej nám, když máme hlásat evangelium všemu tvorstvu.

Veď nás, Pane, cestou spásy.

Pane, dej nám svoji věčnou moudrost,

aby dnes byla s_námi a s_námi pracovala.

Veď nás, Pane, cestou spásy.

Tys nás všechny povolal k_dokonalosti lásky a přikázal nám stát se solí země a světlem světa,

osvěcuj nás, abychom ti po příkladu svatého Antonína pokorně sloužili ve svých bližních.

Veď nás, Pane, cestou spásy.

Dnes nás nauč, Pane, abychom tvou přítomnost poznávali ve všem

a nalezli ji hlavně v_plačících a chudých.

Veď nás, Pane, cestou spásy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 6,16-17{/r}

Myslet na moudrost je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s_přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Jeho ústa zvěstovala tvou spravedlnost,

po celý den pěla tvou slávu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 8,1-2{/r}

Moudrost se mocně rozpíná od jednoho konce světa k_druhému a všemu vládne s_dokonalostí. Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu, neboť jsem se zamiloval do její krásy.

Pán ho potěšil v_jeho úsilí,

a rozmnožil ovoce jeho práce.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 8,5-7{/r}

Je-li bohatství v_tomto životě žádoucím dobrem, co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří? Má-li být znalost úspěšná, kdo je mezi bytostmi sprše umělcem než ona? A když někdo miluje spravedlnost, plodem jejích námah jsou ctnosti, poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti, spravedlnosti i_statečnosti; v_lidském životě není nic užitečnějšího.

Spravedlivý pokvete jak lilie,

bude Pána chválit navěky.

NEŠPORY

HYMNUS

Ty slávou divů zářící

až za hranice věků všech,

laskavě slyš nás prosící

a plň náš úpěnlivý vzdech.

Potomku rodu slavného

až z_dálných krajů Portugal,

jsi hvězdou kraje rodného,

jež plá svým leskem v_širou dál.

Bohatstvím rodu, jeho ctí

pohrdneš, slávu odhodíš,

nedbaje světských svůdností,

sám tvrdý kříž si vyvolíš.

A v_pláči dlouho do noci

o_Boží lásce rozjímáš

a z_hloubi srdce horoucí

modlitby k_nebi vysíláš.

Z_nebeských sídel skloň se k_nám,

když k_tobě lkáme v_těchto dnech,

před válkou, morem, hladem chraň

a odvrať od nás Boží hněv.

Čest, chvála, sláva v_každý čas

jak Otci spolu se Synem,

tak Duchu, který těší nás,

ať navěky zní vesmírem. Amen.

Ant. 1 Byl milý Bohu i_lidem a jeho památka je požehnaná.

Ant. 2 Hle, můj služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v_němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha.

Ant. 3 Pán mi dal dovedný jazyk, budu ho jím tedy chválit.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 58,10-11{/r}

Nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v_temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem. Hospodin tě stále povede, v_nedostatku ukojí tvou touhu, posílí tvé údy. Budeš jako zavlažovaná zahrada, jako (živé) zřídlo, jehož voda nevysychá.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Památka na něj {*} nikdy nezanikne.

Památka na něj {*} nikdy nezanikne.

Jeho jméno bude žít po všechny věky, {*}

nikdy nezanikne.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Památka na něj {*} nikdy nezanikne.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Svatý Antoníne, učiteli víry a světlo církve, tys čerpal moudrost z_Božího zákona; přimlouvej se za nás u_Božího Syna.

Prosme pokorně Krista, zdroj veškerého života a počátek každé ctnosti a volejme:

Pane, přijď tvé království.

Ty jsi poslal apoštoly do celého světa kázat evangelium všemu stvoření,

dej těm, kteří evangelium hlásají, aby žili z_tvého ducha.

Pane, přijď tvé království.

Ty všude spolupracuješ s_kazateli a utvrzuješ jejich slova,

učiň, ať jsme pravdivými svědky tvého zmrtvýchvstání.

Pane, přijď tvé království.

Tys obdařil svatého Antonína nadpřirozenými dary,

dej, abychom byli ve světě pravdivými svědky tvého evangelia a ve všem se podobali tobě.

Pane, přijď tvé království.

Přiveď do společenství církve všechny, kteří dosud nevěří evangeliu,

aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř.

Pane, přijď tvé království.

Vzpomeň si na všechny naše bratry a sestry, kteří spí spánkem pokoje,

dej jim účast na životě věčném.

Pane, přijď tvé království.

30. června

Bl. Rajmunda Lulla, mučedníka 3. řádu

Nezávazná památka

(V_olomoucké arcidiecézi se slaví svátek výročí posvěcení katedrály)

MODLITBA

Bože, tys vyznamenal blahoslaveného mučedníka Rajmunda horlivostí v_šíření víry; na jeho přímluvu nám dej, abychom ve víře, kterou jsme z_tvé milosti dostali, vytrvali až do smrti.

MODLITBA SE ČTENÍM

Ze života blaženého Rajmunda, který napsal současník

(Analecta Bollandiana, sv. 48, s. 130–178)

Myslel jen na jedno: jak rozšířit království Ježíše Krista

Rajmund, příjmením Lullus, se narodil vznešeným rodičům v_Palmě na jednom z_větších ostrovů v_Baleárách. Vyrůstal na královském dvoře a byl představeným královské jídelny. Když rozpoznal světskou marnost, oblékl se v_nového člověka a rozhodl se začít nový život. Tehdy se zřekl všech pozemských statků a začal myslet jen na jedno: jak prospět spáse duší a potlačením muslimského náboženství rozšířit království Ježíše Krista. Aby toho dosáhl, rozhodl se založit ve své vlasti školu, v_níž by se menší bratři naučili cizím jazykům, především arabsky, aby mohli nevěřícím kázat evangelium. Když tento záměr dovedl k_cíli, odešel Rajmund do samoty.

Odebral se na horu jménem Randa a tam žil poustevnickým životem, oddán kajícím cvičením těla a rozjímání o_božských věcech. Také pokorně a vytrvale prosil Boha, aby mu dal moudrost nutnou k_dokončení započatého díla. Tento život vedl vytrvale devět let a Bůh tak podivuhodně osvítil jeho mysl, že on, který byl téměř bez vzdělání, dokázal později k_údivu všech mluvit též o_božských a skrytých naukách. Potom čtyřicet let cestoval a působil ve věci Ježíše Krista. Navštívil Řím i_Avignon, Paříž, Vienne i_Pisu a ještě jiná místa, a to proto, aby obdržel povolení od Honoria IV. a Klementa V. i_od samotného viennského koncilu zřizovat semináře, z_nichž by vycházeli řádní, učení muži a rozsévali katolickou víru ve všech národech. Nakonec se sám odebral do Bugie, afrického přístavu, aby tam hlásal Ježíše Krista, pravého Boha. Byl však uvržen do temného vězení, aby tam čekal na trest smrti. Odtud byl vysvobozen na prosbu obchodníků a vrátil se do vlasti s_lítostí, že ušel svému nejlepšímu údělu, totiž mučednictví. Proto využil nejbližší příležitosti a do Bugie se zase vrátil. Byl hned poznán, vyvlečen za město a kamenován. Jako mrtvého ho tam zanechali, ale z_Boží prozřetelnosti tam přišli námořníci a umírajícího vzali na loď. Vydechl naposledy, když spatřil ostrov Mallorku.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jak 1,12{/r}; {r}Mt 10,22{/r}

Blaze muži, který ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, {*} dostane za odměnu život.

Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. {*} Dostane za odměnu život.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Kdo svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. (Jan 12,25b)

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie: Příbytkem svatých je království nebeské, mají tam odpočinek věčný.

8. července

Sv. Řehoře Grassiho, biskupa, sv. Hermíny, panny, a druhů, mučedníků 1. a 3. řádu

Nezávazná památka

MODLITBA

Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni a došli k_poznání pravdy; dej, prosíme, na přímluvu tvých svatých mučedníků Řehoře, Hermíny a jejich druhů, aby všechny národy poznaly tebe, jediného a pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista.

Z_akt čínských mučedníků

(Acta martyrum Sinensium, a cura di I. Ricci, ed. Quaracchi, Grottaferrata 1911, s. 51–54)

Nikomu jsme neublížili, ale toužili jsme prokazovat dobro mnohým

Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Tři biskupové se modlili liturgické hodinky a ostatní nakrátko odpočívali po práci. Tu se náhle z_opačného konce dvora ozval hluk zbraní a křik a pláč naříkajících chlapců a žen z_protestantského společenství. Když to slyšely řeholnice, které byly nejblíže, spěchaly k_Otci Theodorovi a všichni se bez prodlení shromáždili u_biskupa Řehoře Grassiho, který jim řekl: „Bratři a sestry, přišla naše hodina, poklekněte a já vám dám rozhřešení.“ Potom dal klečícím rozhřešení a spolu s_nimi očekával příchod vojáků, kteří se o_překot, s_velikým hlukem hrnuli do domu. Když uviděli své oběti v_tichosti klečet, nejprve se zarazili, ale za chvíli se na ně vrhli, všechny svázali a bili je a s_rukama dozadu svázanýma je vystrčili z_domu. Někteří z_těch, kdo byli při tom, říkají, že biskup František, když ho svazovali, k_vojákům promluvil: „Není třeba nás svazovat, půjdeme dobrovolně, kam budete chtít“. Avšak jeden z_vojáků ho v_odpověď dvakrát bodl mečem do nohou. Biskup Řehoř byl těžce poraněn a i_se všemi ostatními bylo špatně zacházeno.

Potom byli za potup a nadávek nevázaného lidu a Boxerů, jak je nazývali, vedeni ulicemi města. Davem vojáků a Boxerů byli poháněni, až došli k_místu soudu nazývanému Iuenmen, nedaleko města. Tam se zastavili a místodržící toho kraje všem poručil, aby před ním klekli na kolena. Pak se s_hněvivou tváří obrátil na Františka, který mu byl již znám, a zeptal se ho: „Kdy jste přišli na území Číny?“ Biskup mu odpověděl: „Je to již více než třicet let.“ „Proč přivádíte náš lid do nejistoty, nebo jaký užitek je v_hlásání vašeho náboženství?“ pokračoval soudce. Biskup odpověděl: „Nikomu jsme neubližovali, ale naopak jsme toužili prokazovat dobro mnohým.“ Avšak soudce řekl: „Není tomu tak, našim lidem jste mnoho uškodili, a proto vás nyní všechny odsoudím na smrt.“ Nato biskup odvětil: „Když nás zabiješ, nezůstane tvůj zločin bez trestu.“ To když soudce uslyšel, vzplanul hněvem a dvakrát bodl biskupa do prsou a svým vojákům poručil, aby i_všechny ostatní srazili k_zemi a usmrtili.

Jakmile to soudce řekl, vrhl se každý z_vojáků a Boxerů na nejbližší oběť a s_velkým hlukem bili tasenými meči na všechny strany a brzy všem mučedníkům uťali hlavy a jejich těla rozsekali.

Bylo to hrozné a člověka nedůstojné divadlo. Když krveprolití skončilo, byla těla zbavena šatu a necudně vystavena k_posměchu. Téhož dne večer přenesli těla k_severní bráně v_hradbách města. Tam byla vhozena do společné jámy a tři dny zůstala nepohřbena. Teprve pak je pohřbili za městem, kde se pohřbívají mrtvoly zločinců a žebráků.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 133 (132),1{/r}

Ti, kteří prolili krev a následovali Pána, žijí v_pravém bratrství, jaké nemůže zkazit nesvornost. {*} Opovrhli královskými poctami a získali království nebeské.

Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu. {*} Opovrhli královskými poctami a získali království nebeské.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zach. kant. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie: Nebeské království patří těm, kdo obětovali svůj život pro Krista. Roucho si vyprali v_Beránkově krvi a dosáhli věčné slávy.

9. července

Sv. Mikuláše Picka, Antonína van Willehada a druhů, mučedníků 1. řádu

Památka

MODLITBA

Bože, tys ozdobil svaté mučedníky Mikuláše, Antonína a jejich druhy za jejich statečný boj pro víru vítěznou korunou věčného života; dej, ať podle jejich příkladu zůstaneme i_my pevní ve víře a jako oni dosáhneme věčné slávy.

Z_pojednání o_mučednictví sepsaného současníkem

(Acta Sanctorum Iulii, sv. 2, Paříž 1867, s. 798–801)

Vytrvali v_jednom duchu a v_jedné víře až do smrti

Když byli vyvedeni jako zajatci za město, hledali pro ně vhodné místo k_popravě. Došli až ke klášteru v_Ruggen, nazývanému jménem svaté Alžběty. Mezi klášterními budovami stála velká stodola, určená nejspíš k_odkládání topiva, jak je to zvykem v_těchto krajích. Byla prázdná a byly v_ní dva trámy, jeden příčný a dlouhý, druhý kratší. Ty se zdály vojákům vhodné k_tomu, aby na nich byli zajatí oběšeni. Tak je k_tomu místu přivedli a oni v_očekávání smrti za katolickou víru nabízeli Bohu svůj poslední zápas v_upřímných a vzájemných modlitbách. Tehdy jako by právě byli silní Boží milostí, moudrostí a darem slova, povzbuzovali jeden druhého ke statečnému a trpělivému podstoupení trestu smrti a posilovali se v_naději, že dosáhnou nebeského království a věčné odměny. Pak byli všichni svlečeni do naha.

První byl veden na smrt Otec kvardián. Ten každého ze svých bratří objal a políbil a posledními slovy je povzbuzoval a prosil, aby za katolickou víru bojovali statečně a vytrvale až do posledního vydechnutí, tak jak ji během života v_bratrské lásce měli v_úctě. Tak aby vytrvali v_jednom duchu a v_jedné víře až do smrti, aby je nerozdělila poslední hodina, když až doposud je spojovala vzájemná láska v_jedno svaté společenství. Nyní nadešla chvíle, kdy přijmou z_rukou Pána vytouženou a tolik očekávanou korunu věčné blaženosti. Koruny na jejich skráně jsou již připraveny, ať je tedy přijmou jako muži, ať pohrdnou smrtí, aby je neztratili bázlivostí. Ostatně ať se dívají, s_jakou radostí je předchází, aby ho s_podobnou radostí rychle následovali. Zatímco je slovy takto povzbuzoval, vesele a radostně vystupoval po žebříku a nepřestal své druhy těšit, dokud mu nezaskočil hlas v_zaškrceném hrdle. Když oběsili jeho, pak další, totiž vikář Jeroným a Nikasius Hezius a faráři Leonard a Mikuláš, povzbuzovali a utvrzovali své druhy v_připravenosti zemřít.

Všichni pak byli oběšeni na onom delším trámu, mimo čtyř. Na druhém trámu visel mezi kvardiánem a laickým bratrem Kornéliem Godfríd Dunaeus. A čtvrtý, premonstrát Jakub, byl pověšen na jakémsi žebříku. Ostatně poslední tresty vykonali kati velmi nedbale, málo se starali, aby ti, které věšeli, byli oběšeni dobře a rychle zemřeli. Tak se jeden zakousl do provazu jako do uzdy, jiný v_poslední chvíli nastavil bradu, další nakrčil hlavu a neměl smyčku docela zadrhnutou. Proto bolestněji umírali a déle se trápili v_posledním smrtelném zápase. Někteří, mezi nimi ctihodný Mikuláš, měli provaz v_ústech a ještě do jasného dne lapali po dechu. Vykonání rozsudku trvalo přibližně dvě hodiny. Mučení začalo o_druhé hodině po půlnoci a všechno skončilo o_čtvrté hodině.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 12,11{/r}; {r}Mdr 5,16a{/r}

Svatí zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví. {*} Nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti.

Spravedliví obdrží velkolepé království a nádhernou korunu z_ruky Pána. {*} Nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Hospodin, Bůh Izraele, navštívil a vykoupil svůj lid, jeho jméno proslavil navěky, vzbudil nám mocného spasitele. (Srov. Lk 1,68-69)

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie:Pán ponížené povýšil, přijal své služebníky do svých svatých stanů, pamatoval na své milosrdenství. (Srov. Lk 1,52-54)

10. července

Sv. Veroniky Giuliani, panny

Památka

MODLITBA

Bože, ty jsi svatou pannu Veroniku vyznamenal ranami utrpení tvého Syna, které jsi vtiskl do jejího těla; dej nám, ať se stále více podobáme Kristu ukřižovanému, abychom se radovali, až se zjeví ve své slávě.

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_Deníku svaté Veroniky Giuliani

(Un tesoro nascosto, sv. 8, Città di Castello, s. 629-630)

Za obrácení duší přináším oběť krve a života

Dnes se mi vrátila bolest do rukou, nohou a boku. Prožila jsem vzácnou noc, plnou utrpení a smíru: Díky Bohu! Ráno jsem přijala svátost pokání a načerpala z_ní sílu snést ještě větší utrpení. Pak při svatém přijímání jsem zakusila, ani nevím jak, se zcela novým pocitem milost Boha, jenž vládne v_nitru mé duše. Ostatně již několik dní zakouším v_srdci jisté působení, jehož původ nedovedu rozpoznat: rozepíši jen jeho účinek, který ve mně zanechává. První je bolestné poznání mých vin, touha po obrácení duší, za které přináším oběť krve a života a zároveň i_veliká důvěra v_milosrdenství Boží a v_dobrotu a lásku blahoslavené Panny Marie. Druhý účinek je v_tom, že i_když se cítím opuštěná a utopená v_moři pokušení, hned zase okouším ten skrytý smysl a vidím, že jsem zcela spokojená, naplněná velkým mírem a pevně zakotvená v_Boží vůli. A třetí účinek se projevuje takto: Když jsem uvnitř znepokojena ďábelskými útrapami a navenek se věnuji svým věcem a kvůli práci pobíhám sem a tam, ono skryté působení dává, že udělám všechno, aniž bych na to myslela, a ani nevím, jak se to stane, že je dokonalá. To se mi stává i_v_důležitých věcech, jako je přijímání svátostí, modlitba a duchovní rozhovor, jak jej mezi sebou vedeme. Cítím se někdy uchvácena takovou nechutí, tak vyprahlá a bez nadšení, že si myslím: takový život už dál nesnesu. V_tom stavu i_cesta ke zpovědníkovi se mi zdá být ztrátou času. Jakmile však přijmu do srdce jen malou stopu toho působení, už se cítím tolik přetvořená a tak silná, že přes velkou vyprahlost, odpor a pocit ztráty smyslu mi snadno vyjde jakékoliv dílo, ať je jakkoliv obtížné. Všechno ke slávě Boží!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Pís 8,6.7a; 6,3{/r}

Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě, neboť silná jako smrt je láska. {*} Já patřím svému miláčkovi a on je můj.

Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. {*} Já patřím svému miláčkovi a on je můj.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Mé srdce jásá v_Bohu, mém spasiteli.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie: Budu moci oslavit Krista na svém těle životem i_smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem.

12. července

Sv. Jana Jonese a Jana Walla, kněží a mučedníků anglických

Nezávazná památka

MODLITBA

Bože, tys učinil ze svých svatých mučedníků Jana Jonese a Jana Walla slavné obhájce katolické víry; na jejich přímluvu dej, ať všechny křesťanské národy dojdou k_jednotě pravé víry.

Z_věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi

(Lumen Gentium 22)

Sbor biskupů vyjadřuje jednotu Kristova stádce

Jako z_rozhodnutí Pána svatý Petr a ostatní apoštolo vé tvoří jeden apoštolský sbor, právě tak jsou odpovídajícím způsobem mezi sebou spojeni římský biskup, Petrův nástupce, a biskupové, nástupci apoštolů. Sborovou povahu a sborový ráz biskupského stavu naznačuje už prastará kázeň, podle níž biskupové, ustanovení po celém světě, udržovali společenství mezi sebou i_s římským biskupem ve svazku jednoty, lásky a pokoje, a rovněž svolávání koncilů, na nichž se společně rozhodovalo o_důležitých záležitostech usnesením vyneseným po uvážení mnoha názorů. Tuto sborovou povahu zřejmě potvrzují všeobecné sněmy, konané v_uplynulých staletích. Naznačuje ji však také od pradávna zavedený zvyk svolávat více biskupů, aby se zúčastnili povýšení nově vyvoleného k_nejvyšší kněžské službě. Členem biskupského sboru se někdo stává svátostným svěcením a hierarchickým společenstvím s_hlavou a členy sboru.

Biskupský sbor či těleso má však pravomoc, jen když se chápe spolu s_římským biskupem, Petrovým nástupcem, jakožto hlavou sboru, jehož moc primátu nade všemi, ať pastýři nebo věřícími, zůstává nedotčena. Římský biskup ze svého úřadu Kristova náměstka a pastýře celé církve má totiž nad církví plnou, nejvyšší a všeobecnou pravomoc a je oprávněn ji vždy svobodně uplatňovat. Biskupský stav však, který je nástupcem sboru apoštolů v_učitelském úřadě a v_pastýřském vedení, v_němž dokonce apoštolský sbor stále trvá, je spolu se svou hlavou, římským biskupem, a nikdy bez této hlavy, také nositelem nejvyšší a plné pravomoci nad celou církví. Tato pravomoc se však může vykonávat jedině se souhlasem římského biskupa. Pán určil jedině Šimona za skálu a klíčníka církve{fnr}1{/fnr} a ustanovil ho pastýřem celého svého stáda{fnr}2{/fnr}. Je však známo, že moc svazovat a rozvazovat, která byla dána Petrovi{fnr}3{/fnr}, byla udělena také sboru apoštolů, spojenému se svou hlavou{fnr}4{/fnr}. Tím, že je tento sbor složen z_mnoha jedinců, vyjadřuje rozmanitost a všeobecnost Božího lidu; tím, že je sdružen pod jednou hlavou, vyjadřuje jednotu Kristova stádce. V_něm biskupové při věrném respektování prvenství a svrchovanosti své hlavy vykonávají svůj úřad z_vlastní moci k_dobru svých věřících, ba celé církve; Duch Svatý nepřetržitě posiluje tuto organickou strukturu a její svornost. Svrchovaná moc nad celou církví, kterou je tento sbor vybaven, je slavnostně vykonávána na všeobecném církevním sněmu. O_všeobecném církevním sněmu se dá mluvit jen tehdy, je-li Petrovým nástupcem jako takový potvrzen nebo aspoň přijat. Je výsadou římského biskupa tyto sněmy svolávat, předsedat jim a potvrzovat je. Tutéž sborovou pravomoc mohou ve spojení s_papežem vykonávat biskupové žijící na celém světě, pokud je hlava sboru svolá ke sborovému jednání nebo aspoň schválí nebo svobodně přijme společné jednání rozptýlených biskupů, takže vznikne opravdu sborový úkon.

{fn:1}Srov. {r}Mt 16,18-19{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 21,15{/r}n.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 16,19{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 18,18; 28,16-20{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 16,18.19{/r}; {r}Jan 21,15.17{/r}

Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev. {*} Tobě dám klíče od nebeského království.

Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde? Pas moje ovce. {*} Tobě dám klíče od nebeského království.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Nebeské království patří těm, kdo obětovali svůj život pro Krista. Roucho si vyprali v_Beránkově krvi a dosáhli věčné slávy

Ant. ke kant. P.M. Svatí mučedníci se radují v_nebi, protože následovali Krista a z_lásky k_němu prolili svou krev; budou s_ním kralovat navěky.

14. července

Sv. Františka Solana, kněze 1. řádu

Nezávazná památka

MODLITBA

Bože, Otče všech lidí, tys učinil svatého Františka hlasatelem evangelia mezi národy Latinské Ameriky; veď je ke stále hlubší víře i_k_růstu ve spravedlnosti a svobodě a všechny, kdo tě upřímně hledají, odměň tím, že jim dáš pocítit svou blízkost. Prosíme o_to

MODLITBA SE ČTENÍM

Ze životopisu svatého Františka Solana, napsaného jeho současníkem

(Acta Sanctorum Iulii, sv. 5, Paříž 1868, s. 884-886)

Můj Bůh – jak je milý – budiž oslaven

I_když celý život Božího muže Františka byl sám kříž a mučednictví, přece dva měsíce před smrtí – aby získal podíl na Božích zaslíbeních jako odměnu za křesťanskou trpělivost – začal trpět velkými bolestmi. K_nim se přidružila vysoká horečka, která ho nakonec donutila ulehnout.

Od modlitby ho však nedokázala odvrátit žádná nemoc. Naopak ještě podnítila jeho vzlet, takže se zdálo, jako by už přebýval mezi anděly. Zapomínal na potřeby těla a podle úsudku zkušených lékařů se věřilo, že jen zázrakem je tak dlouho prodlužován jeho život. S_velikou vroucností si opakoval oblíbenou střelnou modlitbu: „Bůh buď veleben!“ nebo jinou podobnou. Někdy žádal, aby byly recitovány žalmy: Duše má, chval Hospodina{fnr}1{/fnr}, nebo Veleb, duše má, Hospodina{fnr}2{/fnr}. Pociťoval při tom, jak mu srdce taje štěstím. Také si přál, aby mu četli z_Janova evangelia ten úryvek: Bylo před velikonočními svátky{fnr}3{/fnr}, a při něm, zvláště při vyprávění o_ukřižování, býval podivuhodně dojat. Tehdy začal hovořit s_trpícím Kristem, děkoval mu za jeho dobrotu a milosrdenství, které on hříšný obdržel, a vzdával mu slávu. Také v_hymnech ke cti blahoslavené Panny nalézal mnoho síly. Když je rozjímal, naplňovaly ho radostí a jásotem. Jednou řekl svému zpovědníkovi: „Pomoz mi, Otče, zvěstovat Boží chválu.“ A dodal: „Bože můj a Stvořiteli, králi můj a Otče, ty má rozkoši a mé všechno!“ Po těch slovech ho naplnil oheň Boží lásky a jeho duše, v_sebe ponořená, celá zaujatá duchovní radostí, zanechala smysly i_tělo jak bez života. Pět dní před smrtí řekl bratru Janu Gomezovi, který se staral o_nemocné: „Zdalipak pozoruješ, bratře, veliké Boží milosrdenství, jak mi poskytuje sílu, abych přemohl a zdolal nepřítele?“ Tři dny před smrtí se obrátil na bratra, který o_něj pečoval, a s_pláčem a vzdechy pronesl slova: „Čím jsem si zasloužil, Pane Ježíši, abys ty byl ukřižovaný, a já ošetřován tvými služebníky? Ty nahý, a já dobře přikrytý, ty bitý a trním korunovaný, a já utěšován tolikerým dobrodiním?“ Následujícího dne v_přítomnosti mnoha bratří zvolal: „Ó můj Bože, budiž oslaven; jak jsi mne svou vznešeností obklopil! Raduji se, Pane můj, že jsi mým Bohem; ó_jak jsi milý!“

Noc před odchodem upadl do hluboké extáze. Všichni kolem mysleli, že už vydechl naposled. On se však vrátil z_vytržení a zvolal: Zaradoval jsem se, když mi řekli: do domu Hospodinova půjdeme.{fnr}4{/fnr} A od té chvíle až do konce se v_jeho tváři zračila nesmírná radost, nadšení a spanilost. Jásal nad štěstím, které ho čeká, a svou radost dával viditelně najevo. Jeden z_bratří mu řekl: „Otče, když tě Bůh již zdvihá do nebe, rozpomeň se na mne, až přijdeš do věčného království.“ On mu odpověděl veselým hlasem: „Je to tak, spěchám do nebe, ale je to pro zásluhy smrti a utrpení Krista. Já sám jsem velký hříšník. Až dojdu do otcovského domu, budu ti dobrým přítelem.“

{fn:1}{r}Žl 146 (145),1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 103 (102),1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 13,1{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 122 (121),1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 3,8.12.6{/r}

Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství. {*} Protože jsme s_ním spojeni, smíme s_důvěrou a volně přistupovat k_Bohu, když věříme v_Krista.

Také pohané mají stejná dědická práva a jsou údy téhož těla; i_jim platí ona zaslíbení. {*} Protože jsme s_ním spojeni, smíme s_důvěrou a volně přistupovat k_Bohu, když věříme v_Krista.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i_s_jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie: V_pokoji a upřímnosti kráčel s_Hospodinem a mnohé odvrátil od nepravosti.

15. července

Sv. Bonaventury z_Bagnoregia, biskupa a učitele církve

Svátek

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on je pramen moudrosti.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Sbor menších bratří ať s_radostí v_hlasu

opěvá písní nitra nadšeného

záslužné činy a dvou palem krásu

biskupa svého.

On vzácný pastýř, bdělý nad svým stádem,

zbraňuje cesty dravým smečkám vlčím,

vlídností slov a svatým Božím řádem

obehnal ovčín.

Jasným učením známý v_světě celém,

v_posvátný purpur když je oblečený,

jak hvězda plane ve svém jasu skvělém

nad celou zemí.

Ve slavném sboru přijat mezi Otce

moudře vše řídí, co má ve své správě,

přivádí nazpět odtržené ovce

k_Nejvyšší hlavě.

Náš trojjediný Bože nad hvězdami,

Vládce, jenž řídíš světy nekonečné,

buď tobě čest a vroucí díkůvzdání

po časy věčné. Amen.

Ant. 1 Prodléval u_nohou moudrosti, zkoumal její cesty a šel za ní jako ten, kdo nalézá její stopy.

Ant. 2 Dal plynout učenosti jako řece, zanechal ji těm, kdo hledají moudrost.

Ant. 3 Hleďte, nenamáhal jsem se sám pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají pravdu.

Pán ho sytil chlebem života a poznání.

Dal mu pít spásnou vodu moudrosti.

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}8,2-7.9-13.16-19{/r}

Moudrost je zasvěcena do Božího vědění a vybírá jeho díla

Miloval jsem moudrost a vyhledával ji od své mladosti a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu, neboť jsem se zamiloval do její krásy. Je vznešená pro své společenství s_Bohem a pro lásku, kterou k_ní má vládce všehomíra. Je totiž zasvěcena do Božího vědění a určuje jeho díla. Je-li bohatství v_tomto životě žádoucím dobrem, co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří? Má-li být znalost úspěšná, kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona? A když někdo miluje spravedlnost, plodem jejích námah jsou ctnosti, poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti, spravedlnosti i_statečnosti; v_lidském životě není nic užitečnějšího.

Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou, poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí i_útěchou při starostech a zármutku. Kvůli ní budu mít u_lidí slávu a přes své mládí úctu mezi starci. Shledá se, že jsem bystrý na soudu, a v_očích vládců vzbudím obdiv. Když budu mlčet, budou na mě čekat, když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat, když prodloužím svou řeč, na ústa si položí ruku. Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.

Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku, neboť styk s_ní nemá hořkost, ani spolužití s_ní mrzutost, ale jen potěšení a radost. Když jsem o_tom u_sebe uvažoval a přemýšlel ve svém srdci, že nesmrtelnost je ve spojení s_moudrostí, v_přátelství s_ní čistá rozkoš, v_práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství, ve stálé důvěrnosti s_ní rozvaha a ve společných rozhovorech sláva, obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k_sobě. Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý a dostal jsem dobrou duši.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sir 47,14.16{/r}

Jak jsi byl moudrý ve svém mládí, naplněn rozvahou jako řeka. {*} Byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.

Na nejzazší ostrovy dospěla tvá pověst. {*} Byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.

Ze spisu Putování mysli do Boha od svatého Bonaventury, biskupa

(Itinerarium mentis in Deum, kap. 7, 1.2.4.6: Opera Omnia, sv. 5, s. 312-313)

Mystická moudrost, zjevovaná Duchem Svatým

Kristus představuje cestu a dveře, Kristus je žebříkem, vozem a jakoby slitovnicí nad Boží archou{fnr}1{/fnr} a od věků skrytým tajemstvím{fnr}2{/fnr}.

Ten, kdo zcela obrátí svou tvář směrem ke slitovnici a hledí na ukřižovaného Krista skrze víru, naději a lásku, zbožnost, obdiv, úžas, úctu, chválu a jásot, s_ním koná paschu, tedy přechod{fnr}3{/fnr}, aby tak s_holí kříže přešel Rudé moře{fnr}4{/fnr} a aby vyšel z_Egypta na poušť, kde by okoušel skrytou manu{fnr}*{/fnr} a odpočíval s_Kristem v_hrobě navenek jako mrtvý, a při tom všem, nakolik je to slučitelné se stavem poutníka, zaslechl to, co lotrovi, jenž se k_němu přimkl, řekl Kristus: Dnes budeš se mnou v_ráji{fnr}5{/fnr}.

Je zapotřebí, aby v_tomto přechodu, jestliže je dokonalý, ustaly všechny intelektuální pochody a vrchol touhy se celý přenesl a proměnil v_Boha. To je však mystický a svrchovaně tajemný stav, který nezná nikdo jiný než ten, komu se ho dostává. A dostává se ho pouze tomu, kdo touží, a touží pouze ten, koho vnitřně rozněcuje oheň Ducha Svatého, jehož na zem seslal Kristus. Proto tvrdí Apoštol, že tato mystická moudrost je zjevována Duchem Svatým{fnr}6{/fnr}.

Když pátráš, jak se to stane, ptej se milosti, ne nauky, touhy, ne poznání, vzdechu modlitby, ne studia knih, Ženicha, ne vyučujícího, Boha, ne člověka, temnoty, ne jasu, neptej se světla, ale ohně, který úplně rozněcuje úchvatnými pomazáními a horoucností tužeb tě přenáší do Boha. Tím ohněm je Bůh, jeho výheň je v_Jeruzalémě{fnr}7{/fnr}, Kristus ho rozněcuje žárem svého horoucího utrpení a zachvacuje jen toho, kdo říká duše má zvolila pověšení a moje kosti smrt{fnr}8{/fnr}. Kdo touží po této smrti, může uzřít Boha, poněvadž je nepochybnou pravdou, že člověk, který mne spatří, nezůstane naživu{fnr}9{/fnr}.

Umírejme tedy a vstupujme do temnoty, umlčujme v_sobě starosti, žádostivosti a představy; přecházejme s_ukřižovaným Kristem z_tohoto světa k_Otci{fnr}10{/fnr}, abychom, až nám ukáže Otce, řekli s_Filipem: To nám stačí{fnr}11{/fnr}, abychom zaslechli spolu s_Pavlem: Postačí ti moje milost,{fnr}12{/fnr} abychom jásali s_Davidem, který říká:_Zchřadlo mé tělo i_mé srdce, ale Bůh mého srdce zůstane mým podílem, Bohem navěky{fnr}13{/fnr}. Požehnán buď Pán navěky, a všechen lid ať řekne: Staň se, staň se{fnr}14{/fnr}.

{fn:1}Srov. {r}Ex 25,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Kol 1,26{/r}; {r}Ef 3,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ex 12,11{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ex 14,16{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}Ex 16,32-34{/r}; {r}Zj 2,17{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 23,43{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 2,10{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 31,9{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Job 7,15{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ex 33,20{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 13,1; 16,28{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Jan 14,8{/r}.{/fn} {fn:12}{r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Žl 73 (72),26{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Žl 89 (88),53{/r}; srov. {r:Žl}106 (105),48{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,24{/r}; {r}Sir 1,9.10{/r}

Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v_Bohu a Bůh v_něm. {*} A že v_nás zůstává, poznáme podle Ducha, kterého nám dal.

Bůh stvořil moudrost v_Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělí ji těm, kteří ho milují. {*} A že v_nás zůstává, poznáme podle Ducha, kterého nám dal.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Výroční svátek se dnes vrací zas

k_shromážděnému zástupu,

když přivádí k_nám jitřní zář

to jasné světlo biskupů.

Nad krásu duhy vyniká

světlo, co jde k_nám v_dnešní den,

i_temnotami proniká

a mysl žhne svým plamenem.

V_tom světle hřích se rozplývá,

z_cest bludných schází mysl hned,

ji plamenný žár prohřívá,

ač svíral ji jak krunýř led.

Shlédni k_nám, učiteli náš,

těšící se teď věčnou mzdou,

buď svého lidu věrná stráž,

který se řídí vědou tvou.

Jediný Otec ctěn ať jest

a s_ním Syn, jenž vykoupil nás,

buď Těšiteli stejná čest

po všechny věky v_každý čas. Amen.

Ant. 1 Vyšlehl jako oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň: ozářilo všechny, kdo doufají v_Pána.

Žalmy a chvalozpěv z_prvního týdne.

Ant. 2 Požehnaný Bůh, který v_tobě nalezl zalíbení; blažení, kdo slyší tvoji moudrost.

Ant. 3 Světlo vychází spravedlivému a lidem upřímného srdce radost. Radujte se v_Hospodinu a oslavujte jeho svaté jméno.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mt 5,14-16{/r}

Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v_domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v_nebesích.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Vylévám učenost po vzoru proroků {*} a zanechám ji těm, kdo hledají moudrost.

Vylévám učenost po vzoru proroků {*} a zanechám ji těm, kdo hledají moudrost.

Budu ji hlásat až na konec země {*}

a zanechám ji těm, kdo hledají moudrost.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vylévám učenost po vzoru proroků {*} a zanechám ji těm, kdo hledají moudrost.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Otevřel svá ústa ve shromáždění Nejvyššího; uprostřed svého lidu byl vyvýšen a dosáhl slávy ve společenství svatých.

Oslavujme Krista Pána, který je cesta, pravda a život; služme mu po všechny dny svého života ve svatosti a spravedlnosti a prosme ho:

Veď nás, Pane, cestami pokoje.

Tys nepřišel proto, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,

Pane Ježíši, pomoz nám v_pokoře sloužit tobě i_bratřím a sestrám.

Veď nás, Pane, cestami pokoje.

Ty nám přikazuješ, abychom byli solí země a světlem světa,

osvěcuj nás svým Svatým Duchem.

Veď nás, Pane, cestami pokoje.

Ty ukazuješ ve svatých pastýřích své milosrdenství a svoji lásku,

na jejich přímluvu nám ukazuj dobrotivost své tváře.

Veď nás, Pane, cestami pokoje.

Ty oslavuješ svou církev ve svatých a vynikajících pastýřích,

učiň, abychom je následovali a radovali se v_jejich světle.

Veď nás, Pane, cestami pokoje.

Tys dal vykoupeným sebe za pokrm života,

živ svoji církev, aby šla za tebou plná odvahy a nasycená ze stolu tvého slova a chleba.

Veď nás, Pane, cestami pokoje.

MODLITBA

Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o_poznání tvé pravdy a naše láska k_tobě ať stále roste.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 8,2-4{/r}

Miloval jsem moudrost a vyhledával ji od své mladosti a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu, neboť jsem se zamiloval do její krásy je vznešená pro své společenství s_Bohem a pro lásku, kterou k_ní má vládce všehomíra. Je totiž zasvěcena do Božího vědění a určuje jeho díla.

Vyvolil jsem si cestu pravdy,

lnu k_tvým přikázáním.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 15,1-4{/r}

Kdo se bojí Pána, jedná dobře, kdo zachovává zákon, dosáhne moudrosti. Vyjde mu vstříc jako matka, jako mladistvá žena ho přijme. Nasytí ho chlebem rozvahy, napojí ho vodou moudrosti. Opře se o_ni, a nezakolísá, spolehne se na ni, a nebude zklamán. Ona jej povýší nad jeho druhy.

V_jeho srdci spočinula moudrost

a rozvaha ve slovech jeho úst.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 39,12-14{/r}

Mnozí budou chválit jeho moudrost, která až navěky nezanikne. Neztratí se památka na něj a jeho jméno bude žít po všechny věky. O_jeho moudrosti vyprávějí národy a shromáždění hlásá jeho chválu.

Knězi, pastýři, rozsévači ctností,

přimlouvej se za nás u_Pána.

NEŠPORY

HYMNUS

Františkův opravdový syn,

vzor všech, kdo poníženi jsou,

učencem stal se církevním,

lilií stal se líbeznou.

Studoval s_velkou pilností,

na Boží milost spoléhal,

poklad svých zásluh zbožnosti

ještě víc obohacoval.

Zcela se světské slávy vzdal,

dbal v_žití Františkových rad,

pěšinou svatosti se dal,

když františkánský přijal šat.

Čerpal jak z_vědomostí věd,

kterými velmi oplýval,

tak do svědomí nořil hled

a budoucnost v_nich předvídal.

Zázraky prozradily všem,

jak svatě žil už na zemi,

svatými mravy ozdoben,

tituly mnoha poctěný.

Vzývejme Krista, Otce s_ním

i_s_jejich Duchem společným:

Jediný Bože v_Trojici,

svou mocí chraň nás prosící.

Ant. 1 Byl jako zářící lampa a svítil na vyvýšeném místě v_domě Páně.

Ant. 2 Pán ho sytil chlebem rozvahy a vodou moudrosti ho napájel.

Ant. 3 Svými skutky působil radost Boží církvi a jeho památka zůstane požehnána navěky.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Dan 12,3{/r}

Ti, kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Lidé si vyprávějí o_jeho moudrosti, {*} jeho jméno zůstává v_živé paměti.

Lidé si vyprávějí o_jeho moudrosti, {*} jeho jméno zůstává v_živé paměti.

Církev ho nepřestává chválit, {*}

jeho jméno zůstává v_živé paměti.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Lidé si vyprávějí o_jeho moudrosti, {*} jeho jméno zůstává v_živé paměti.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Svatý Bonaventuro, učiteli víry a světlo církve, tys čerpal moudrost z_Božího zákona; přimlouvej se za nás u_Božího Syna.

Kristus byl ustanoven veleknězem a prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Oslavujme ho a pokorně ho prosme:

Pane, dej spásu svému lidu.

Ty, jenž jsi na dřevě kříže smířil svět s_věčným Otcem, zachovej nás ve svém jménu,

abychom všichni byli jedno jako ty a Otec.

Pane, dej spásu svému lidu.

Tys chtěl prostřednictvím svatých pastýřů rozdělovat plody spásy,

dej, aby všichni, které jsi vykoupil svou krví, stále zůstávali v_tvé lásce.

Pane, dej spásu svému lidu.

Ty jsi uprostřed bratří posvětil svatého Bonaventuru a obdařils ho dary Ducha Svatého,

naplň také naše duše i_srdce světlem svého Ducha.

Pane, dej spásu svému lidu.

Ty svěřuješ pastýřům své církve službu smíření s_Bohem, aby se neztratil nikdo z_těch, které ti Otec dal ze světa,

spas zemřelé, které jsi vykoupil svou drahocennou krví.

Pane, dej spásu svému lidu.

21. července

Sv. Vavřince z_Brindisi, kněze a učitele církve

Památka

Společné texty o_duchovních pastýřích.

MODLITBA

Bože, tys obdařil svatého kněze Vavřince duchem rady a síly, aby hlásal tvou slávu a pečoval o_spásu duší; osvěcuj i_nás světlem svého Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš, a s_tvou pomocí podle toho také žili.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu, zdroji statečnosti a poznání.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Vavřinec Bohem poslán byl,

by jeho pravdu rozséval,

Duchem, jak pravý apoštol,

do různých zemí vést se dal.

Tam krále, vládce, knížata,

šlechtice jako prostý lid,

chudé stejně jak bohaté,

šel cestě spásy vyučit.

Obhájce víry Kristovy

temnoty bludů rozptýlil,

z_řad Izraele odpůrce

hebrejskou řečí usvědčil.

Slovy, jak šípy z_plamene,

tak výmluvnými, zasáhl

i_srdce v_hrudi kamenné

a k_pokání je obrátil.

Nad nepřítelem zvítězil,

svobodu vracel zajatým,

rozlámal krutá pouta vin,

otvíral nebe ztraceným.

Blažená svatá Trojice

sláva buď tobě navěky,

a na přímluvu Vavřince

přidruž nás k_sborům nebeským. Amen.

Z_kázání svatého Vavřince z_Brindisi

(Sermo Quadragesimalis 2: Opera omnia 5, 1, nn. 48, 50. 52)

Kázání je apoštolský úkol

Abychom žili duchovním životem, který je nám společný s_nebeskými anděly a blaženými duchy, s_nimiž jsme stvořeni i_my jako Boží obraz a podle Boží podoby, k_tomu nutně potřebujeme chléb milosti Ducha Svatého a Boží lásky. Ale milost a láska nemůže být bez víry, neboť bez víry se Bohu nelze líbit.{fnr}1{/fnr} A víra nevzniká bez kázání Božího slova. Víra je z_hlásání, hlásání pak se děje slovem o_Kristu.{fnr}2{/fnr} Kázání Božího slova je tedy nutné k_duchovnímu životu, jako setí k_životu tělesnému.

Proto říká Kristus: Jeden rozsévač vyšel rozsévat.{fnr}3{/fnr} Vyšel rozsévač, hlasatel spravedlnosti, a víme z_Písma, že tím hlasatelem byl Bůh, když dal na poušti živým hlasem z_nebe celému lidu zákon spravedlnosti; jindy to byl Boží anděl, který na místě nářků vytýkal lidu přestoupení Božího zákona, a všichni synové Izraele po andělově kázání se zkroušeným srdcem propukli v_hlasitý pláč;{fnr}4{/fnr} také Mojžíš hlásal všemu lidu zákon Boží na polích moabských, jak je to psáno v_Deuteronomiu. A nakonec přišel Kristus, Bůh a člověk, aby hlásal Boží slovo, a za týmž účelem poslal apoštoly, jako dříve posílal proroky.

Kázání je tedy úkol apoštolský, andělský, křesťanský, božský. Neboť Boží slovo je plné veškeré dobroty, je to poklad všech dober. Z_něho je víra, naděje a láska, z_něho jsou všechny ctnosti, všechny dary Ducha Svatého, všechna blahoslavenství v_evangeliu, všechny dobré skutky, všechny životní zásluhy, všechna sláva nebeského ráje: Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši.{fnr}5{/fnr}

Slovo Boží je pro rozum světlem a pro vůli ohněm, aby mohl člověk poznávat a milovat Boha. A pro vnitřního člověka, který žije skrze milost z_Ducha Božího, je chlebem a vodou: ale chlebem, který je sladší než med a plástev medu, vodou, která je lepší než víno a mléko. Je pro duši duchovním pokladem zásluh, a proto se o_něm říká, že je zlatem a převzácným drahokamem. Na srdce zatvrzelé v_neřestech je kladivem, a proti tělu, světu a ďáblu je mečem, který ničí všechny hříchy.

{fn:1}Srov. {r}Žid 11,6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 10,17{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 13,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sd 2,4{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jak 1,21{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 40,9{/r}ac; {r}Lk 9,59c.60b{/r}

Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst. {*} Řekni judským městům: Hle, váš Bůh!

Pojď za mnou, jdi a zvěstuj Boží království! {*} Řekni judským městům: Hle, váš Bůh!

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Vavřinče, vůdce nejlepší,

jak hvězda zářil našim tmám

svatostí moudrou, proto též

ti vavřín Učitele dán.

Slyš nás, když chvály ke cti tvé

radostným hlasem zpíváme:

pomáhej bratřím, kteří tě,

ochránce svého, vzýváme.

Řád chudých menších bratří svých,

který jsi kdysi vedl sám,

nyní ze sídel nebeských

veď vzhůru k_strmým výšinám.

Ať roste počtem synů tvých,

přináší plody svatosti_–

modlitbou, postem, kázáním

vždy Kristu slouží s_věrností.

Dal jsi nám příklad zářivý:

učiň, ať jdeme za tebou,

abychom věčně, jako ty

jásali nad svou odměnou.

Blažená, svatá Trojice,

sláva buď tobě navěky,

a na přímluvy Vavřince

přidruž nás k_sborům nebeským. Amen.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 5,14.19-21{/r}

Kristova láska nás nutí k_tomuto úsudku: Bůh pro Kristovy (zásluhy) smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o_tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s_Bohem! S_tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s_největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u_Boha.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Nežijme už sami sobě, ale pro toho, který za nás umřel a vstal z_mrtvých. {*} Je to Kristus, náš Bůh.

Nežijme už sami sobě, ale pro toho, který za nás umřel a vstal z_mrtvých. {*} Je to Kristus, náš Bůh.

On nás smířil s_Otcem a pověřil nás službou usmíření. {*}

Je to Kristus, náš Bůh.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Nežijme už sami sobě, ale pro toho, který za nás umřel a vstal z_mrtvých. {*} Je to Kristus, náš Bůh.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Sloužil Pánu ve svatosti a spravedlnosti a vedl Boží lid na cestu pokoje.

Oslavujme Krista Pána, kterého Otec pro nás ustanovil cestou, pravdou a životem, a pokorně prosme:

Přitahuj nás k_sobě, Pane.

Tys nepřišel proto, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,

Pane Ježíši, pomoz nám v_pokoře sloužit tobě i_bratřím a sestrám.

Přitahuj nás k_sobě, Pane.

Tys přišel hlásat chudým radostnou zvěst,

pomáhej nám, když máme hlásat evangelium všemu tvorstvu.

Přitahuj nás k_sobě, Pane.

Tys přišel spasit svět svou krví,

dej, ať spolupracujeme na smíření všech národů.

Přitahuj nás k_sobě, Pane.

Ty nám přikazuješ, abychom byli solí země a světlem světa,

osviť nás svým Svatým Duchem.

Přitahuj nás k_sobě, Pane.

NEŠPORY

HYMNUS

Srdcem i_hlasy zbožnými

zpívejme ke cti Vavřince:

učedník Kristův svatými

slovy i_skutky zaskvěl se.

On svět už v_mládí opustil,

do svatých chrámů spěchal rád,

aby se Bohu zasvětil,

Františkův chudý přijal šat.

Po stopách jeho pospíchal

na příkré cestě k_svatosti,

vrcholy ctností zdolával,

vždy věrný Boží milosti.

Proud hořkých slzí vyléval

pod křížem s_Kristem trpícím.

Když oběť spásy podával,

činil to srdcem hořícím.

Rodičku Boží panenskou

kázáním, láskou vroucně ctil.

Okoušel štědrost mateřskou

a v_jejím Srdci ukryt byl.

Blažená, svatá Trojice,

sláva buď tobě navěky,

a na přímluvu Vavřince

přidruž nás k_sborům nebeským. Amen.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 3,17-18{/r}

Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o_pokoj, rozsévají v_pokoji (semeno, jehož) plodem je spravedlnost.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Uprostřed shromáždění otevřel mu Pán ústa, {*} naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

Uprostřed shromáždění otevřel mu Pán ústa, {*} naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

Oblékl mu roucho slávy, {*}

naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Uprostřed shromáždění otevřel mu Pán ústa, {*} naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Svatý Vavřinče, učiteli víry a světlo církve, tys čerpal moudrost z_Božího zákona; přimlouvej se za nás u_Božího Syna.

Pokorně prosme Krista, zdroj pravé moudrostí a veškeré ctnosti, a volejme:

Pane, přijď tvé království.

Tys poslal své učedníky hlásat radostnou zvěst,

dej, ať čerpáme sílu z_evangelia a hlásáme ho celému světu.

Pane, přijď tvé království.

Tys svým příchodem spasil svět,

učiň, abychom byli věrnými dělníky ve tvé službě.

Pane, přijď tvé království.

Ty, který jsi svatého Vavřince učinil představeným bratří a naplnil jej dary Ducha,

naplň i_nás Duchem statečnosti a rozumu.

Pane, přijď tvé království.

Ty svěřuješ pastýřům své církve službu smíření s_Bohem, aby se neztratil nikdo z_těch, které ti Otec dal ze světa,

spas zemřelé, které jsi vykoupil svou drahocennou krví.

Pane, přijď tvé království.

2. srpna

Panny Marie Královny andělů

Svátek

MODLITBA

Všemohoucí Bože, slavíme dnes památný den Panny Marie Královny andělů, a prosíme: na její přímluvu dávej i_nám z_nevyčerpatelného bohatství své milosti.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Chvalme Krista, našeho Pána, a oslavujme jeho Matku, Pannu Marii.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Svatý ten stánek Mariin,

jenž „U_Anděla“ bývá zván,

František s_nitrem horlivým

ctí a dlí často šťasten tam.

Útulek žádný na zemi

milejší nad něj není mu.

Zde tráví často celé dny,

když vzlétá k_blahu Božímu.

S_úchvalou Panny přečisté

tři řády též tam zakládá,

přijímá první žáky své,

obláčkou Kláru Bohu dá.

Když čety bratrů pod krovy

tohoto stánku posbírá,

je, bojovníky Kristovy,

do svatých bojů posílá.

Maria, svými prosbami

z_okovů vin nás vyprosti,

ať s_tebou, s_tvými chválami

do věčných spějem radostí.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,

Ježíši, z_Panny zrozený,

i_Otci s_Duchem milosti

ať ustavičná chvála zní. Amen.

Ant. 1 Maria přijala požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele.

Žalmy ze společných textů o_Panně Marii

Ant. 2 Proudy bystřin jsou k_radosti Božímu městu, přesvatému stánku Nejvyššího.

Ant. 3 Slavné věci se o_tobě vypravují, Panno Maria: Pán tě založil na svatých horách.

Ty jsi sláva Jeruzaléma, ty jsi radost Izraele.

Ty jsi čest našeho lidu.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}24,17-22.30-33 (řec. 23-31.41-46){/r}

Kdo poslouchá moudrost, nedojde hanby

Do vnady jsem vypučela jak réva, z_mých květů vyrostly bohaté a skvělé plody. Přistupte ke mně, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mými plody. U_mne je všechna milost života a radosti, u_mne všechna naděje života a ctnosti. Vždyť vzpomínka na mě je nad med sladší, mít mě je nad plástev medu. Kdo mě požívají, ještě lačnějí, kdo mě pijí, ještě žízní. Kdo mě poslouchá, nebude zklamán, nezhřeší, kdo se o_mě snaží.

Já jsem jako strouha vyvedená z_řeky, jako příkop ústící do zahrady. Řekl jsem: „Napojím svou zahradu, zavlažím svůj záhon,“ a hle – má strouha se stala řekou a řeka se stala mořem. Ještě zazářím poučením jak jitřenka, rozšířím jeho světlo do daleka. Ještě vyleji nauku jako proroctví a zanechám ji věčným pokolením.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Na Siónu jsem obdržela místo, usadil mě v_městě, které miloval jako mě. {*} V_lidu plném slávy jsem zapustila kořeny.

V_Pánově údělu, v_jeho dědictví. {*} V_lidu plném slávy jsem zapustila kořeny.

Ze spisů bratra Tomáše z_Celana

(Vita II, kap. 12; Vita I, kap. 7, in: Analecta Franciscana 10 [1926], s. 142, 82; FF 604–605, 503)

Ve velké úctě a bázni mějte místo, kde přebývá Bůh

Boží služebník František, postavou nevzhledný, duchem pokorný, který chtěl vždy být „menším“, vyvolil si za pozemského života pro sebe a svoje bratry „dílek, kousíček“ země. Něco ze země a na zemi musel mít – jinak by býval nemohl Kristu sloužit. Božím úradkem dostali tuto „porciunkuli, údělíček“ ti, kdo na zemi nechtěli mít nic. Na tomto kousku země byl postaven kostelík ke cti Panny a Matky, která si pro svou jedinečnou pokoru zasloužila být po svém Synu královnou všech svatých. Zde se narodil Řád menších bratří, zde se rozrostl jako nádherná stavba na skálopevném základu.

Toto místo bylo světci nad jiná místa milé. Bratřím přikázal, aby je vždy měli ve zvláštní úctě. Chtěl, aby toto místo bylo jakoby zrcadlem řádu, vždy spravováno v_pokoře a největší chudobě. Vlastnické právo ponechával jiným, pro sebe i_své měl jen právo užívání. Zde se ve všem zachovávala nejpřísnější kázeň mlčení, práce i_jiných předpisů řehole. Bez ustání, ve dne v_noci věnovali se zde bratři Boží chvále. A andělský život u_Porciunkule šířil podivuhodnou vůni.

František sice věděl, že do nebeského království lze vejít z_každého místa na zemi, že se vyvoleným všude udílí Boží milost. Věděl však také, že kostelík Panny Marie je zvlášť milostiplným místem, které je vyznamenávané častější návštěvou nebeských duchů. Mnohokrát proto říkával bratřím: „Synové moji, hleďte, abyste toto místo nikdy neopustili! Kdyby vás jednou stranou vyhnali, druhou se vraťte zpět, protože toto místo je vskutku svaté a je Božím stánkem. Zde nás Nejvyšší rozmnožil, když nás bylo jen pár, zde osvítil srdce svých chudých světlem své moudrosti, zde zapálil naši vůli ohněm své lásky. Zde dostane každý, kdo v_pokoře srdce prosí, oč žádá. Kdo na tomto místě chybuje, bude přísněji potrestán. Proto, moji synové, mějte velkou úctu k_tomuto místu Božího přebývání a chvalte zde Boha z_celého srdce, s_radostí a zpěvy!“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 40,9ac{/r}; {r}Lk 9,59c.60b{/r}

Ty jsi brána nebeská a hvězda mořská, Panno Maria, Matko věčného Krále; vrať nás svému Synu jako ty, kdo jsou mu milí. {*} Vždyť celá záříš ctností a krásou a slávou.

Ty jsi pramen odpuštění, ty, Matko milosti, naděje světa; vyslyš nás, když k_tobě voláme. {*} Vždyť celá záříš ctností a krásou a slávou.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Maria, tvůj Syn odepřít

nic nemůže tvým vroucím rtům,

chraň neustále věrný lid,

jenž ctí ti zasvěcený dům.

Vzdal všechno, co by sluhy tvé

ke špatným činům mohlo svést,

ať v_ošklivosti máme vše,

co postihuje Boží trest.

A zhřešíme-li, dej nám smýt

hned vinu pláčem upřímným,

pomoz nám z_nitra vymýtit

veškerý trestuhodný čin.

Dej, ať tak plyne život náš,

jak Františkův se mravy skvěl,

střízlivě, čistě v_každý čas,

by na něm zločin neulpěl.

Ať naše mysl ráda dlí

na vroucí, zbožné modlitbě,

ať nedbá svého pohodlí

v_snaze o_věčné dary tvé.

Ať naše srdce, čisté zas,

plameny svaté lásky žhne,

ji právem Kristus hledá v_nás,

než odpuštění poskytne.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,

Ježíši z_Panny zrozený,

i_Otci s_Duchem milosti

ať ustavičně chvála zní. Amen.

Ant. 1 Požehnaná jsi mezi ženami, požehnaná ve svém příbytku.

Ant. 2 Vaše duše ať se raduje z_jeho milosrdenství, nepřestávejte ho chválit.

Ant. 3 Miluji ty, kteří mě milují, a naleznou mě ti, kdo mě hledají.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 24,25-27 (řec. 18-20){/r}

U_mne je všechna milost života a radosti, u_mne všechna naděje života a ctnosti. Přistupte ke mně, kdo po mně toužíte, a nasyťte se mými plody. Vždyť vzpomínka na mě je nad med sladší, mít mě je nad plástev medu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Do vnady jsem vypučela jak réva, {*} šířila jsem vůni.

Do vnady jsem vypučela jak réva, {*} šířila jsem vůni.

Z_mých květů vyrostly bohaté a skvělé plody, {*}

šířila jsem vůni.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Do vnady jsem vypučela jak réva, {*} šířila jsem vůni.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Požehnaný buď Hospodin, který dnes tak oslavil tvé jméno, že tvá chvála nevymizí z_lidských úst; na moc Páně budou pamatovat navěky.

Oslavujme našeho Spasitele, narozeného z_Panny Marie, a prosme ho:

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Spasiteli světa, tvá Matka byla pro tvé zásluhy už předem uchráněna od veškeré poskvrny hříchu,

dávej také nám svou milost, aby nás hřích nikdy neovládl.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Náš Vykupiteli, tvá Matka byla naplněna Duchem Svatým a stala se tvým nejčistším příbytkem,

učiň i_nás navěky živým chrámem svého Ducha.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Pane Ježíši, tvá Matka uchovávala všechna tvá slova ve svém srdci a uvažovala o_nich,

veď nás, abychom ji následovali a sytili se slovem vycházejícím z_tvých úst.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Králi králů, tys vzal svou Matku s_tělem i_s_duší k_sobě do nebe,

pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k_tobě.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Pane nebe i_země, tys postavil svou Matku po své pravici jako královnu,

postav v_den soudu po své pravici i_nás.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 55,1{/r}

Toto praví Hospodin: „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k_vodě; i_když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko!“

Panna Maria je vyvýšena nad zástupy andělů;

radujme se z_její slávy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 55,2-3{/r}

Slyšte mě, a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s_vámi věčnou smlouvu na věrných slibech (daných) Davidovi.

Buď zdráva, Královno nebe,

buď zdráva, Královno andělů.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Př 8,34-35{/r}

Šťastný člověk, který mě slyší, den ze dne bdí u_mých dveří, střeží veřeje mých bran. Kdo mě hledá, nalezne život, od Hospodina dosáhne přízně.

Oroduj za nás, Královno andělů,

abychom měli účast na společenství svatých.

NEŠPORY

HYMNUS

Maria, ty vždy pozorně

posloucháš snažný lidský hlas,

prosíme tebe pokorně:

stůj při nás, Matko, v_každý čas.

Stůj při nás, kdyby do svých pout

nás těžká vina sevřela,

pomoz nám síť zla rozetnout,

jež mnohá srdce opředla.

Nám pomoz, jestliže náš zrak

oslní svůdný světa zjev.

Ať náš duch neopustí pak

loď spásy, nebe zapomněv.

Nám pomoz, byť by tělu jen

pohroma těžká hrozila,

dej klidné časy lidem všem,

za nichž by věčnost zářila.

Chraň svoje věrné, až i_jim

nadejde zápas smrtelný,

aby s_tvým mocným přispěním

dosáhli věčné odměny.

Ať tebe všechno tvorstvo ctí,

Ježíši, z_Panny zrozený,

i_Otci s_Duchem milosti

ať ustavičná sláva zní. Amen.

Ant. 1 Nakloňte ucho své a pojďte ke mně; poslouchejte, a naplní vás nový život.

Žalmy a chvalozpěvy ze společných textů o_Panně Marii.

Ant. 2 Sklonil se milosrdně nad námi a dal nám život a naplnil světlem svůj dům.

Ant. 3 Bůh Izraele ti přivede s_milosrdenstvím a spravedlností tvé syny ve světle své velebnosti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jdt 13,18.19{/r}

Požehnaná jsi, dcero, od Pána, nejvyššího Boha, mezi všemi ženami na zemi! Buď veleben Pán, náš Bůh, který stvořil nebe i_zemi a pohnul tě, abys zasadila rány do hlavy našemu úhlavnímu nepříteli. Nevymizí tvá chvála z_úst lidí, kteří budou pamatovat na moc Páně navěky.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Od Pána, nejvyššího Boha, {*} jsi požehnaná, dcero.

Od Pána, nejvyššího Boha, {*} jsi požehnaná, dcero.

Skrze tebe máme účast na ovoci života, {*}

jsi požehnaná, dcero.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Od Pána, nejvyššího Boha, {*} jsi požehnaná, dcero.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Blahoslavená Panno Maria, zdroji milosrdenství, Matko milosti, vyslyš nás, své děti, když ti předkládáme své prosby.

Děkujme Bohu za veliké skutky, které pro naši spásu učinil blahoslavené Panně Marii, a prosme ho:

Bože, naplň nás svou milostí.

Bože, původce divů, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii s_tělem i_s_duší do nebeské slávy,

ke stejné slávě veď i_naše srdce.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys svěřil všechny lidi do mateřské ochrany Panny Marie,

na její přímluvu uzdrav nemocné, potěš zarmoucené, odpusť hříšníkům a dej všem spásu a mír.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys učinil Pannu Marii chrámem Ducha Svatého a naplnils ji svou milostí,

sešli i_nám hojnost darů svého Ducha.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys shromáždil apoštoly, aby společně s_Pannou Marií setrvávali v_modlitbách,

dej, ať tvá církev následuje příklad jejich jednomyslné modlitby a roste k_dokonalosti lásky.

Bože, naplň nás svou milostí.

Tys korunoval Pannu Marii nebeskou slávou,

dej i_našim zemřelým, ať se spolu s_ní navěky radují v_tvém království.

Bože, naplň nás svou milostí.

8. srpna

Sv. Dominika, kněze, zakladatele řádu kazatelů

Svátek

MODLITBA

Pomáhej, Bože, své církvi, ať čerpá sílu z_životního díla svatého Dominika, vynikajícího hlasatele tvé pravdy, a na jeho přímluvu jí posílej horlivé kazatele, aby se ve světě šířilo světlo evangelia.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, Pánu a Králi apoštolů, který učinil z_Dominika hlasatele evangelia.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Bojovníkovi Ježíše

Dominikovi, chvála, čest.

V_souhlase s_jménem činil vše,

evangelním mužem jest.

Bez poskvrny si uchoval

panictví liliový květ

a nejvíce k_těm láskou plál,

jež viděl do záhuby spět.

Zřekl se světa, aby víc

byl srdcem k_boji připraven,

chudý šel nepřátelům vstříc,

milostí Boží provázen.

Zázraky konal, slovy hřměl,

do světa bratry posílal,

do noci na modlitbách dlel

a vroucností slz oplýval.

Buď Bohu trojjedinému

moc, chvála, sláva, čest a dík,

že neustává k_nebi vést

ty, za něž prosí Dominik. Amen.

Ant. 1Zřídka mluvil jinak než s_Bohem nebo o_Bohu. K_tomu nabádal i_své bratry.

Ant. 2Cítil s_bližními a horoucně toužil po jejich spáse.

Ant. 3Všude se projevoval slovem i_činem jako muž evangelia.

Srdcem přijmi a ušima slyš,

všechna má slova, jež k_tobě mluvím.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:1Kor}2,1-16{/r}

Rozhodl jsem se, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného

Také já, bratři (a sestry), když jsem k_vám přišel hlásat svědectví o_Bohu, nepřišel jsem s_nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u_vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v_přemlouvavých slovech moudrosti, ale v_projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety předurčil k_naší slávě. Nikdo z_těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o_ní tušení. Protože kdyby o_ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v_Písmu – (my zvěstujeme) to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i_hlubiny Boží. Kdo z_lidí zná lidské nitro? Jen lidský duch, který je v_člověku. Tak ani Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který vychází z_Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem. O_tom také mluvíme – ne ovšem slovy, kterým učí lidská moudrost, ale tak, jak tomu učí Duch, takže nauku pocházející od Ducha také vyjadřujeme řečí od něho vnuknutou. Ovšem člověk se schopnostmi pouze přirozenými nepřijímá ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha. Zdají se mu hloupé a nemůže je pochopit, protože ty věci se dají posoudit jen s_pomocí Ducha. Ale člověk produchovnělý může vynést úsudek o_všem, sám však nepodléhá úsudku nikoho. Neboť kdo poznal myšlenky Páně tak, že by ho mohl poučovat? Avšak naše myšlenky jsou myšlenky Kristovy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,25{/r}; {r}Řím 10,15{/r}

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.

Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci. {*} Buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.

Z_kázání bratra Jeronýma Savonaroly

(Z_nevydaného kázání ke svátku sv Dominika, in: Memoriæ Domenicane, 1910, s. 381)

Hle, veliký kněz, který za svého života podepřel dům a ve své době upevnil chrám.{fnr}1{/fnr} Toto je, bratři, svatý Dominik, jehož svátek dnes slavíme. On spolu se svatým Františkem obnovil upadající církev.

Hle, veliký kněz. Bratři, všimněte si těchto slov a pozorujte tajemství. Je mnoho kněží i_málo kněží. A ani dobří kněží nejsou všichni velicí. Vždyť kněz má osvěcovat lid, jemu přece náleží kázat. Jak tedy může být knězem někdo, kdo neumí osvěcovat? Ale jak jím může být někdo, kdo ani sám není osvícen, a někdo, kdo je špatný? Blažený Dominik byl svatý a byl osvícen naukou.

Ale někdo řekne: „Já se učím, abych svatě kázal.“ Poněvadž kazatelství je velmi čestný úkol, chtějí dnes všichni naši kněží kázat; studují proto řečnické příručky a jiné věci a říkají, že vzdělávají všechen lid.

„Já udělám v_církvi něco dobrého.“ Ale co následuje? Který za svého života podepřel dům, to je v_době, kdy žil. Hříšný život však není život, ale smrt. Řekni tedy: Za svého svatého života. To znamená svým životem a dobrým příkladem. Proste Pána, aby poslal dobré a svaté kněze, kteří by podepřeli dům, totiž církev, jež celá hrozí sesutím!

A ve své době upevnil chrám. Sám totiž vyhnal tento chrám do výšky. Výškou tohoto chrámu je dokonalý stav některých z_duchovenstva, tj. řeholníků. Biskup má být dokonalý, protože je v_dokonalém stavu. Řeholníci jsou však ve stavu dokonalosti proto, že skládají sliby a zavazují se k_tomu, co k_dokonalosti vede. K_řeholníkům patříme i_my v_Řádu kazatelském. Pomysleme, jak dokonalí mají být kazatelé, když mluví o_vznosném chrámovém zdivu!

Bratři, což každý, kdo provozuje nějaké umění, nemá na zřeteli, co toto umění znamená? Což se nestydí, když podle toho nejedná? Jako například vojín, když se bojí a uteče? Mějte proto i_vy na zřeteli, co jste!

Zjednal si slávu ve styku s_lidmi{fnr}2{/fnr}. O_blaženém Dominikovi se říká, že byl ve styku s_lidmi vždy veselý a příjemný, proto ho měli všichni zvlášť rádi. Chtěl mít konventy ve městech a stýkat se s_lidmi, aby mohl všem prokazovat dobro. Proto trávil den s_bližními a noc věnoval Bohu. Hlásal lásku, která rozšiřuje srdce a všechno usnadňuje.

Tvůj zákon nemá konce. A poběžím po cestě tvých předpisů, neboť mi rozšiřuješ srdce{fnr}3{/fnr}. Když se ho kdosi ptal, odkud to má, že tak krásně vykládá, odpověděl: „Z_knihy lásky.“

Vy také, bratři, se chcete učit Písmu svatému, chcete kázat: Mějte lásku, a ona vás naučí. Mějte lásku, a pochopíte lásku. Blažený Dominik byl všecek zaujat láskou k_bližnímu, aby ho modlitbou, kázáním a příkladem přivedl zpět k_životu. Pro toto obětoval sama sebe Bohu jako příjemnou oběť. Proto následuje: a kadidlo hořící v_ohni{fnr}4{/fnr}, totiž Ducha Svatého a blíženské lásky a soužení. To vše stoupalo k_Bohu jako velmi lahodná vůně. Nakonec se celý proměnil v_lásku a moudrost a celý byl ozdoben ctnostmi.

{fn:1}Srov. {r}Sir 50,1{/r}n.{/fn} {fn:1}Srov. {r}Sir 50,4-5{/r}.{/fn} {fn:1}{r}Žl 119 (118),96b.32{/r}.{/fn} {fn:1}Srov. {r}Sir 50,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Když zve Hospodář svět na Beránkovu svatbu, posílá v_čas hostiny služebníka. {*} A slibuje rozmanité slasti života.

Za posla, který má volat k_těmto velkolepým hodům, vyvolil svatého Dominika. {*} A slibuje rozmanité slasti života.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Náležíš jménem svým i_skutky Pánu jen,

učíš a miluješ též lidské bratry své,

přijď, Otče, z_nebe k_nám a světu připomeň

spásy výroky pravdivé.

Řekni, jak sladká mzda za víru čeká nás,

za koho vzorně jsi sloužil a pracoval,

řekni, jak za všechny vroucně se přimlouváš,

nebešťan když se z_tebe stal.

Řekni, že Kristovy poklady nad vše jsou,

co srdce může zde s_radostí urvat si.

Ty chud a povznesen nad chtivost veškerou,

vše, cos měl, chudým rozdal jsi.

Ať skvoucí krása, jíž tvé srdce smělo plát,

pobídkou lidem je vzdát se zla každého,

andělům ať se víc snaží vždy podobat

čistotou těla celého.

Ať svaté Trojici zní chvály v_každý čas,

dej nám vždy užívat tak jejích milostí,

aby směl navěky s_tebou pět každý z_nás

chvalozpěv věčné radosti. Amen.

Ant. 1 Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahl Kristův služebník po mučednictví.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Bratr Dominik setrvával v_modlitbě ve dne v_noci.

Ant. 3 Když Dominik posílal bratry kázat, prosil je a napomínal, aby horlivě pracovali na spáse duší.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 3,8-9{/r}

Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat všem, jak se uskutečňuje ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v_Bohu, Stvořiteli všeho.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Vypravujte mezi pohany {*} o_Hospodinově slávě.

Vypravujte mezi pohany {*} o_Hospodinově slávě.

Mezi všemi národy o_jeho divech, {*}

o Hospodinově slávě.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vypravujte mezi pohany {*} o_Hospodinově slávě.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Vykupitel tvorů všech vznešený, aby lidstvo dosáhlo spasení, Dominika poslal k_nám na zemi.

Chvalme Pána, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k_poznání pravdy, a volejme:

Chvála tobě, Pane, dárce spásy.

Buď veleben, Pane, že jsi dal své církvi svého služebníka Dominika, aby jí sloužil, a učinil jsi ho vůdcem mnoha bratří a sester,

dej, ať pod jeho vedením děláme stále pokroky s_radostí a důvěrou ve tvé milosrdenství.

Chvála tobě, Pane, dárce spásy.

Dominik zářil před očima všech svými ctnostmi, žárem lásky a horlivostí v_hlásání evangelia,

děkujeme ti, Pane, že nás voláš k_jeho následování.

Chvála tobě, Pane, dárce spásy.

Ty shromažďuješ zástupy bratří a sester, aby šli za tebou,

chválíme tě, Pane, za tyto zástupy, které se slovem i_životem hlásí k_tvému přikázání lásky.

Chvála tobě, Pane, dárce spásy.

Ty stále povoláváš nové bratry a sestry do dominikánské rodiny,

dej, ať jejich úsilí přispívá k_tvé slávě.

Chvála tobě, Pane, dárce spásy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 2,4-5{/r}

Moje mluvení a kázání nezáleželo v_přemlouvavých slovech moudrosti, ale v_projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Šťastný člověk, jehož vychováváš, Hospodine,

a ve svém zákoně vyučuješ.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 59,21{/r}

Můj duch, který je na tobě, a má slova, která jsem vložil do tvých úst, nezmizí z_tvých úst, ani z_úst tvého potomstva, ani z_úst potomstva tvého potomstva – pravil Hospodin – od tohoto času až navěky.

Hle, kladu svá slova do tvých úst,

ustanovuji tě nad národy a nad říšemi.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mal 2,6{/r}

V_jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech; v_pokoji a upřímnosti kráčel se mnou a mnohé odvrátil od nepravosti.

Pane, veď mě ve své pravdě a uč mě,

neboť ty jsi Bůh, můj Spasitel.

NEŠPORY

HYMNUS

Tys věčné slávy hlasatel,

už jménem Pánu náležíš,

jak Svatý Duch to zjevit chtěl

náznakem tímto předem již.

To víra chtěla tebe mít

tak bohatého v_srdci tvém

širším než svět, bys posoudit

mohl, co Bůh je a ty jen.

Vždy čistý, vlídný, střízlivý,

pln ohně lásky, horlivý,

za svrchovanou Pravdu pravd

do boje neváhal se dát.

Dej, ať tvůj oheň mocněji

tak i_v_nás hoří plamenem,

že vírou sílí naději,

že věčných odměn dosáhnem.

Dej, i_přes trní, kamení,

nám světem mužně procházet,

ať s_tebou, věčně blažení,

můžeme Bohu chválu pět. Amen.

Ant. 1 Všechny lidi objímal širokou náručí lásky, a protože měl všechny rád, měli všichni rádi jeho.

Ant. 2 Pohnut soucitem a láskou prodal knihy a všechno, co měl, a daroval to na výživu chudých.

Ant. 3 Hlasitě volal: „Pane, smiluj se nad svým lidem. Co bude s_hříšníky?“

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 1,3-5.7-8{/r}

Kdykoli na vás vzpomenu, děkuji svému Bohu a vždy ve všech svých modlitbách s_radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v_rozšiřování evangelia. Je to jen správné, když o_vás všech takto smýšlím. Vždyť vás nosím v_srdci, protože vy máte účast v_milosti mi svěřené, ať už ve vězení, anebo když hájím a utvrzuji evangelium. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho, {*} s_trpělivostí přinášejí užitek.

Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho, {*} s_trpělivostí přinášejí užitek.

Kdo ho uchovávají v_dobrém a upřímném srdci, {*}

s_trpělivostí přinášejí užitek.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho, {*} s_trpělivostí přinášejí užitek.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Světlo církve zářivé, učiteli ctností, růže trpělivosti, perlo počestnosti, moudrost zdarma rozdávals, kázals o_milosti, i_nás uveď do sídel věčné blaženosti.

Když se můžeme radovat, že jsme pod ochranou svatého Otce Dominika, svěřme Boží dobrotě potřeby své i_celého světa:

Pane, zachraň svůj lid.

Nejdobrotivější Bože, povolal jsi nás, abychom ti sloužili a šli při tom ve stopách svatého Otce Dominika,

prosíme tedy, dej nám jeho zanícení pro pravdu.

Pane, zachraň svůj lid.

Svatý Otec Dominik uložil svým synům, aby obohacovali svět ovocem svého studia a rozjímání,

opatruj je tedy, Pane, ať jsou ve studiu pilní, v_modlitbě vytrvalí a v_kázání horliví.

Pane, zachraň svůj lid.

Jako ovce bez pastýře hledají lidé životodárné pastviny a prameny pravdy,

rozmnož, Pane, v_církvi počet mužů a žen, kteří by dovedli hlásat tvou lásku dnešnímu světu.

Pane, zachraň svůj lid.

Svého jednorozeného Syna, poslušného až k_smrti na kříži, jsi vzkřísil a oslavil,

prosíme, dej, ať všichni naši zemřelí bratři a sestry mohou hledět na tvou tvář.

Pane, zachraň svůj lid.

11. srpna

Sv. Kláry z_Assisi, panny

Svátek

Žalmy ze společných textů o_pannách.

MODLITBA

Bože, tvá milosrdná láska vedla svatou Kláru, aby šla za tvým voláním a zamilovala si chudobu; prosíme tě, pomáhej i_nám, abychom nepřilnuli k_věcem pozemským, ale následovali Krista a došli k_patření na tebe v_nebeské slávě.

PRVNÍ NEŠPORY

Ant. 1Pojďte, dcery, naproti Pánu, a budete žít v_jeho světle.

Ant. 2Střežit vinici jí přikázal, rozkvetlou vinici šířící vůni.

Ant. 3Pán ji vyvolil, aby byla před ním svatá a neposkvrněná v_lásce.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 6,13-14{/r}

Moudrost předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k_ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u_dveří.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Všemohoucí Bůh {*} opásal mě silou.

Všemohoucí Bůh {*} opásal mě silou.

Postavil mě na cestu nevinnosti, {*}

opásal mě silou.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Všemohoucí Bůh {*} opásal mě silou.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Radostí jásám v Hospodinu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu Králi, kterého Klára milovala z_celého srdce.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Ať velebí lid věřící

panenskou tuto světici,

nezvyklým světlem zářící,

jdoucí za Bohorodicí.

Ji z_chudých prvorozenou

vidíme omilostněnou;

za ctnost a lásku nezměrnou

získává nebe odměnou.

Jak hvězda z_temnot vysvitla,

jako zář z_jasu vytrysklá.

I_Světlo vzešlé ze Světla

chce, ať všem Klára jasem plá.

Ta řeholní svou chudobou

je Františkovi oporou,

jde s_Kristem cestou křížovou,

proniká jasem věků tmou.

Svět a tělo též přemáhá,

jí Matka Boží pomáhá,

Kristu se zcela oddává,

chudého chudá získává.

Pro ctnosti panny té i_jas

věčného Otce ať náš hlas

i_Syna chválí v_každý čas,

i_Ducha, který těší nás. Amen.

Ant. 1 Starala se o_věci Páně, aby byla svatá na těle i_na duši.

Ant. 2 Celého světa se zřekla a nalezla lepší úděl, který jí nikdo nevezme.

Ant. 3 Svlékla svůj honosný šat a pokořovala své tělo postem.

Ke králi přivádějí panny.

S_radostným jásotem.

Z_listu svatého apoštola Pavla Filipanům

{r:Flp}3,7-14.20-21; 4,4-9{/r}

Kvůli Kristu považuji všecko za škodu a chci mu být podobný ve smrti

V_čem jsem (dříve) viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s_ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá (zachováváním) Zákona, ale tu, (která se dává) tomu, kdo věří v_Krista, totiž tu, která (přichází) od Boha a (spočívá) na víře. Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. Potom, (jak doufám), dosáhnu i_vzkříšení z_mrtvých.

(Tím neříkám), že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i_mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři (a sestry), já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o_jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou. Běžím k_cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v_té věci jinak, i_to vám Bůh ukáže v_pravém světle. Jenom (je třeba), abychom v_tom, k_čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále. My však máme svou vlast v_nebi, odkud také s_touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

Radujte se stále v_Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O_nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v_modlitbě a prosbě s_děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v_Kristu Ježíši.

Konečně, bratři (a sestry), mějte zájem o_všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o_každou zdatnost nebo (činnost, která si zasluhuje) chvály. Dělejte i_nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, (dárce) pokoje, bude s_vámi.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Děkujeme Bohu za milost, která nám byla dána v_Kristu Ježíši. {*} Neboť v_něm jsme získali bohatství všeho druhu.

On nám dá, že vytrváme až do konce, až do dne příchodu našeho Pána. {*} Neboť v_něm jsme získali bohatství všeho druhu.

Ze čtvrtého listu svaté Kláry svaté Anežce České

(Edit. I. Omæchevarria, Escritos de Santa Clara, Madrid 1970, pp. 339-341)

Dívej se na Kristovu chudobu, pokoru a lásku

Šťastný je jistě ten, komu je dáno mít účast na svaté hostině, aby z_hloubi srdce přilnul k_tomu, jehož kráse se bez ustání obdivují všechny blažené sbory nebešťanů. Jeho láska probouzí lásku, pohled na něj občerstvuje, jeho dobrota nasycuje, jeho sladkost oblažuje, vzpomínka na něj přináší líbezné světlo, jeho vůní oživnou mrtví, patření na jeho slávu bude blažeností všech občanů nebeského Jeruzaléma. A protože on je odleskem věčné slávy,{fnr}*{/fnr} jasem světla věčného a zrcadlem bez poskvrny,{fnr}1{/fnr} dívej se denně do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a pozoruj v_něm ustavičně svou tvář, aby ses celá ozdobila uvnitř i_navenek, aby ses oblékla v_pestrou nádheru a byla okrášlena květy a ozdobami všech ctností, jak se sluší na nejčistší dceru a snoubenku nejvyššího Krále. V_tomto zrcadle září blahoslavená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak můžeš s_pomocí Boží milosti v_celém zrcadle pozorovat.

Dívej se tedy na počátek toho zrcadla: na chudobu toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plének.{fnr}**{/fnr} Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! Král andělů, Pán nebe i_země,{fnr}***{/fnr} spočívá v_jeslích. Uprostřed zrcadla pak pozoruj pokoru nebo alespoň blahoslavenou chudobu, nesčetné námahy a strasti, které vzal na sebe pro vykoupení lidstva. A na konci toho zrcadla pohlížej na nevýslovnou lásku, s_níž chtěl trpět na kříži a zemřít nejpotupnějším způsobem smrti. Sám Kristus – neboť on je to zrcadlo visící na dřevě kříže – vybízel kolemjdoucí, aby o_tom uvažovali: Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má.{fnr}2{/fnr} Odpovězme volajícímu a naříkajícímu jedním hlasem a jedním duchem: Ustavičně to mám na paměti, má duše ve mně chřadne.{fnr}3{/fnr} Proto ať stále víc planeš žárem lásky, královno nebeského Krále.

A nadto rozjímej o_jeho nevýslovných slastech, věčném bohatství a cti, a vzdychajíc z_nesmírné touhy a lásky srdce, volej: „Přitahuj mě, a poběžíme za tebou po vůni tvých mastí,{fnr}4{/fnr} nebeský Ženichu. Poběžím a nezemdlím, dokud mě neuvedeš do vinného sklepa,{fnr}5{/fnr} dokud tvá levice nebude pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat{fnr}6{/fnr} a nepolíbíš mě blaženým polibkem svých úst.“{fnr}7{/fnr}

A až budeš pohroužena v_toto rozjímání, pamatuj na mě, svou chudičkou matku, a věz, že jsem nesmazatelně zapsala tvou drahou památku na desky svého srdce,{fnr}****{/fnr} neboť jsi mi ze všech nejdražší.

{fn:*}Srov. {r}Žid 1,3{/r}.{/fn} {fn:1}Srov. {r}Mdr 7,26{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:**}Srov. {r}Lk 2,12{/r}.{/fn} {fn:***}Srov. {r}Mt 11,25{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Pláč 1,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Pláč 3,20{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Pís 1,4{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Pís 2,4{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Pís 2,6{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Pís 1,1{/r}.{/fn} {fn:****}Srov. {r}Př 3,3{/r}; {r}2 Kor 3,3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Pís 3,4{/r}; srov. {r}Flp 3,8.9{/r}

Nalezla jsem toho, kterého miluji. {*} Všechno považuji za škodu, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. {*} Všechno považuji za škodu, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

HYMNUS

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Buď, chloubo bratří, tobě čest,

ty, Kláro jménem, životem,

hle, k_tvému svátku jitro dnes

přivádí rozzářený den.

Radostmi, které pomíjí

pohrdáš a za Kristem jdeš

s_ním, jenž se vprostřed lilií

rád pase, zrak svůj paseš též.

Ochranou svatých panen jsi,

je svými ctnostmi předcházíš

a k_nebeskému Snoubenci

sbor svatých panen přivádíš.

Pod Františkovým vedením

v_trojboji těžkém vítězíš

nad svůdným světem, ďáblem zlým,

nad tělem, jehož neseš tíž.

Teď v_království tom zářivém,

ty, dcero s_Otcem trůnící,

dej, rovnou cestou ať vždy jdem

my, tebe následující.

Ať Otci, Synu, Ohni zní

náš plný úcty chvalozpěv;

kéž na přímluvy Klářiny

Bůh sám se ujímá nás všech. Amen.

Ant. 1 Bůh jí dával sílu; bude požehnána navěky.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Pán jí požehnal a skrze ni zničil své nepřátele.

Ant. 3 Všechnu svou starost složila na Hospodina, jen v_něho doufala a on jí pomohl.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 58,10-11{/r}

Nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v_temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem. Hospodin tě stále povede, v_nedostatku ukojí tvou touhu, posílí tvé údy. Budeš jako zavlažovaná zahrada, jako (živé) zřídlo, jehož voda nevysychá.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Duše má {*} zajásá v_Pánu.

Duše má {*} zajásá v_Pánu.

A zaraduje se nad svou spásou, {*}

zajásá v_Pánu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Duše má {*} zajásá v_Pánu.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Svatá Klára vzala na sebe svůj kříž a následovala Krista, Ženicha panen.

Bůh je náš milosrdný Otec, od něhož pochází všechno dobro a každé dokonalé dílo. Přednesme mu své prosby a pokorně volejme:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Tys svatý a nekonečně dobrý,

dej, ať v_církvi přibývá svatých, kteří tě milují a k_milování tebe vedou druhé.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Tys nám dal svatou Kláru za Matku a vzor dokonalosti,

učiň, abychom ti podle jejího vzoru sloužili v_pokoře a chudobě.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Tys naše cesta, naděje a život, vlij serafínskému řádu nadšení evangelního života,

abychom podle příkladu svaté Kláry byli pravými dětmi církve.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Tys pramen skutečné moudrosti, zapal naše srdce svou láskou,

abychom pamětlivi tvých slov šli po cestě dokonalosti.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Ty žádáš od svých vyvolených, aby přinášeli plody trpělivosti, dej nám dary Ducha Svatého,

abychom předávali bratřím a sestrám pokoj a radost.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Antifony a žalmy ze dne.
Slaví-li se jako slavnost, žalmy z doplňovacího cyklu, pokud však slavnost připadne na neděli, žalmy nedělní z 1. týdne. Slaví-li se jako svátek, žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Ant. Můj miláček mi říká: Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď!

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 7,7-8.10{/r}

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v_úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, a bohatství ve srovnání s_ní jsem měl za nic. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo.

Záře moudrosti nehasne

a skrze ni se mi dostalo nespočetného bohatství.

Ant. Nalezla jsem miláčka svého srdce, uchopila jsem ho a už ho nepustím.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 4,1-2{/r}

Lepší je bezdětnost, k_níž se pojí ctnost; vzpomínka na ctnost je nesmrtelná, protože ctnost uznává Bůh i_lidé. Když je přítomna, je uctívána, když zmizí, touží se po ní, na věčnosti ozdobena věncem slaví vítězství, kterého dobyla v_zápase, v_neposkvrněných bojích.

Kláro, nevěsto Kristova, přijmi korunu,

kterou ti od věků připravil Pán.

Ant. Můj milý klepe: otevři, družko má, s tebou se zasnoubím navěky.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Lk 9,23-24{/r}

Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.

Pohrdla rozkošemi světa a pozemskou slávou,

panna Klára, pro lásku Ježíše Krista.

NEŠPORY

HYMNUS

Hle, dcera Otce našeho

dosáhla slávy panenstvím,

ať všichni z_nitra vděčného

ji chválí jasným zpěvem svým.

Slyš, panno, našich písní hlas,

už naše srdce rozjasni,

vždyť zářící se zrodilas,

bys rozprášila světa tmy.

Od otcovského zápraží

a od svých nejútlejších let

jas ctností tvých tmy rozpráší

a světlem plní temný svět.

Otvíráš svou dlaň hladovým

a starostliva posíláš

poslední sousto často jim,

které si sama odpíráš.

Mladistvé tělo zesláblé

přísnými posty stravuješ

a celé noci bezesné

modlitbám vroucím věnuješ.

Buď chvála Otci jasných hvězd

i_Synu, jenž je věčný jas,

mocnému Ohni ať zní čest

po všechny věky v_každý čas. Amen.

Ant. 1Jasnost svaté Kláry naplňuje svět, její svatost osvěcuje ty, kteří ji následují.

Ant. 2Pohrdla bohatstvím světa, aby získala Krista, důvěřovala v_Pána, svého Boha.

Ant. 3Svatá Panna Klára zajásala, když podivuhodně pochopila mnohotvárnou moudrost Krista.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Pís 6,2; 8,6-7{/r}

Já patřím svému miláčkovi a on je můj, on pase mezi liliemi. Polož mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě, neboť silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí je vášeň. Její výheň je výheň ohně, plamen Hospodinův. Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v_domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Král ji přijal ve svých komnatách {*} a vložil jí na hlavu diadém.

Král ji přijal ve svých komnatách {*} a vložil jí na hlavu diadém.

Ozdobil ji korunou svatosti, slávy a cti {*}

a vložil jí na hlavu diadém.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Král ji přijal ve svých komnatách {*} a vložil jí na hlavu diadém.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Buď zdráva, Kláro, snoubenko Kristova, svatá panno, vzore sester, veď nás do nebeského království.

Kristus Pán je snoubencem panen a neposkvrněným Beránkem, kterého panny následují, kamkoliv jde. Radostně ho oslavujme a prosme ho:

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Kriste, tys chválil ty, kdo zachovávají panenství pro Boží království,

dopřej nám, ať tvoje slova správně chápeme a přilneme k_tobě čistou duší a čistým tělem.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Kriste, tys na dřevě kříže přinesl Otci v_oběť své tělo pro naši spásu,

pomoz nám ukřižovat tělo s_jeho vášněmi a žádostmi a doplnit, co ještě zbývá vytrpět do plné míry tvých útrap.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Kriste, který sis zasnoubil církev jako čistou pannu,

zachovej ji svatou a neposkvrněnou a dej, abychom si zachovali neporušenou a čistou víru.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Kriste, tys nám dal milost radovat se ze slavnosti svaté Kláry,

dej, abychom byli vždy hodni její přímluvy.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Kriste, tys přivedl svaté panny na svou svatební hostinu,

přijmi milostivě naše zemřelé k_nebeské hostině.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

14. srpna

Sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka

Památka

MODLITBA

Bože, tys naplnil svatého kněze a mučedníka Maxmiliána láskou k_neposkvrněné Panně Marii a dávals mu sílu, aby z_lásky k_nesmrtelným duším byl ochoten položit život za své bližní, a stal se podobným tvému Synu i_ve smrti; dej i_nám poznat, že tě nejlíp oslavujeme, když neúnavně sloužíme druhým.

Ze spisů svatého Maxmiliána Marie Kolbeho

(Scritti del P. Massimiliano M. Kolbe, Padova 1971)

Všichni máme možnost stát se svatými

Z_různých stran přicházejí různí bratři do Niepokalanowa. Mají také různé povahy. Jedno však mají všichni ve větším či menším stupni společné, totiž obtíž, že by chtěli být dobří, a nemohou. Tolik úsilí už vynaložili, tolik měsíců nebo snad i_let se namáhali, a zdá se, že místo aby se stávali lepšími, jde to k_horšímu. Z_hlediska této obtíže by bylo třeba rozlišit dvě kategorie bratří. Do první můžeme zařadit ty, kteří chtějí být dobří a usilovně pracují na tom, aby se jimi stali. Do druhé ty, kteří by chtěli být dobří, ale nechtějí, aby je získání dokonalosti stálo námahu. Je totiž rozdíl mezi „chci“ a „chtěl bych“.

A kdyby se někdo velmi namáhal, ale neviděl výsledky, jestliže chce, je na dobré cestě a dosáhne svatosti. I_kdyby se staré zlozvyky vrátily, i_kdyby došlo k_pokleskům, dokonce těžkým, pokud chce, je všechno v_pořádku. Zle by bylo od té chvíle, kdyby zalomil rukama a řekl: „Moje úsilí je nadarmo.“ Satanovi jde právě o_to, aby nás dostal do takového znechucení.

Co by bylo třeba povědět těm, kteří si říkají: „Chtěl bych, ale nemohu?“ Nic jiného, než aby chtěli chtít. To bude první krok. Chci – to znamená: užívám všech prostředků; a chtěl bych, to je: bojím se užít všech prostředků, protože některé příliš stojí mou sebelásku. Takové duše v_sobě mají ještě mnoho sobectví. Je třeba chtít, aby se člověk stal svatým.

Svatý Augustin byl velmi špatný, dokonce zkažený, ale řekl si: „Mohli jiní, mohly jiné, tak proč ne ty, Augustine?“ A protože chtěl, stal se svatým. Říká-li si někdo, že musí být svatý, tak jím bude. Tak postupoval svatý Benedikt a mnoho jiných. Jednou se ho zeptala jeho sestra Scholastika, co je třeba dělat, aby se člověk stal svatým. Řekl jí jen jedno: „Chtít“. A nic víc není třeba, jen chtít.

V_Písmu svatém je řečeno, že spravedlivý sedmkrát za den upadne. My upadneme vícekrát. Ale musíme se stále zdvihat. A kdo by řekl: dost, už se dál nedá nic dělat, je pyšný, protože svou sílu zakládá na sobě. Avšak naší silou má být Boží milost. A Pán Bůh může dopouštět ty pády, abychom poznali, že jsme ničím. Všichni máme možnost stát se svatými. Zda kanonizovanými? To není podmínka svatosti, neboť Pán Bůh vyzdvihuje na oltáře jen ty duše, ve kterých nám chce dát vzor, ukázat nám příklad, jak máme postupovat. Kdo říká, že musí být svatý, stane se jím, neboť Pán Bůh dá každému milost; ale nemůže porušit svobodnou vůli.

Máme před svátkem Prostřednice milostí. Posvěcení je jen dílem Boží milosti. Kam tedy půjdeme pro milost, když ne k_Prostřednici všech milostí, k_Neposkvrněné? Jak máme hledat Pána Ježíše, když ne skrze ni? Máme být zkrátka vychováni Matkou Boží podle Ježíšova vzoru: vždyť kdo jiný vychoval Pána Ježíše než ona?

Proto chce-li někdo, a nevidí výsledky, ale oddá se zcela Neposkvrněné, aby si s_ním dělala, co se jí líbí, dosáhne dokonalosti a bude svatý. Věnujme svou důvěru Neposkvrněné bezvýhradně, oddejme se jí bezmezně a rychle, velmi rychle se staneme svatými.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,7-8a{/r}; {r}Flp 3,8b.10{/r}

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Buď veleben, můj Pane,

za dobro nejvyšší – život:

s_námi se o_ně dělíš,

když jsi v_něm nejdřív rozdmýchal

žár touhy nekonečné.

Buď veleben, můj Pane,

za práci a pot a za únavu:

podílem jsou na tvém díle stvoření,

odměnou za ně nám dáváš

zralý plod milosti svojí.

Buď veleben, můj Pane,

za naši sestru – smrt tělesnou:

sytí se naší touhou i_hladem,

aby nám místo nich vtiskla

tvé jizvy za spásu světa.

Především buď veleben

za naši společnou Matku – Neposkvrněnou:

ona je zjevením i_obrazem

nesmírné tvojí lásky

ke všem, které jsi stvořil. Amen.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Budu moci oslavit Krista životem i_smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem.

17. srpna

Sv. Beatrice de Silva, panny

Památka

MODLITBA

Bože, tys naučil svatou Beatrici zvláštní úctě k_neposkvrněné Panně; na její přímluvu a podle jejího příkladu nauč i_nás žít tak, že se budeme vyhýbat tomu, co nás poskvrňuje, a vytrvale myslet na věci nebeské, abychom jednou mohli mít účast na věčné slávě.

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_kázání svatého papeže Pavla VI. při svatořečení

(Acta Apostolicæ Sedis 68 [1976], s. 610–611)

Láskou se duchovně sjednocovat s_Kristem

Pohled na křehkou postavu této ženy zahalené závojem, jejíž podmanivost je ještě umocněna určitou aurou tajemství, vede lidského ducha k_přemýšlení a nutí nás klást si otázku, zda nám její osobnost má ještě co říci v_naší době tak vzdálené světu rytířů, knížat a dvorních dam, z_něhož ona vzešla. Naše odpověď musí jistě znít ano.

Je tu přece poselství díla svaté Beatrice, kterým je řád koncepcionistek vytrysklý z_jejího srdce zamilovaného do Boha. Tato nová řeholní rodina se rychle rozšířila v_rozličných evropských národech a později i_v Novém světě a dnes je živě přítomna v_církvi, kde vyniká úsilím o_pokání a kontemplativní život. Zdá se vhodné připomenout v_této souvislosti slova 10. kapitoly řehole, kde čteme: „Sestry mají pozorně dbát na to, aby měly Ducha Páně, a ten aby je svým svatým působením vedl k_čistotě srdce a zbožné modlitbě; dále mají očiš1ovat své svědomí od pozemských tužeb a marností světa; a láskou se mají duchovně sjednocovat s_Kristem, svým snoubencem.“ Pro moderního člověka, který je vržen do víru smyslových podnětů, násobených ještě hromadnými sdělovacími prostředky až na pokraj posedlosti, znamená přítomnost těchto mlčenlivých a bdělých duší pojítko se světem skutečností neviditelných{fnr}1{/fnr} a prozřetelnostní memento, aby neztratil podstatný prvek své přirozenosti, totiž vědomí, že je povolán k_tomu, aby směřoval k_nekonečným horizontům života v_Bohu.

Je ještě jedno poselství, které přibližuje svatou Beatrici naší zkušenosti a nutí nás docenit celou aktuálnost svědectví, které nám předkládá. Žijeme v_liberální společnosti, která, jak se zdá, nezná již žádné meze. Důsledky jsou očividné: šíření neřestného chování ve jménu mylně chápané svobody, která ignoruje rozhořčené protesty lidí se správně formovaným svědomím, zesměšňuje a pošlapává hodnoty počestnosti, cudnosti, důstojnosti i_práva druhých lidí, což jsou hodnoty, na nichž je vybudována dnešní občanská společnost. Proti tomu stojí dobovými kronikami barvitě popsaná společnost renesanční šlechty a dvorského života, která i_přes vznešené výjimky představuje panoráma, ve kterém se dobře zrcadlí jisté smutné zkušenosti dneška.

Právě toto bylo prostředí, v_jehož rámci ve svaté Beatrici uzrála její životní volba. Velmi brzy si uvědomila, jak rozbouřené vášně vyvolává v_lidech kolem ní její mimořádná krása. A tak jako se květina zatlačená do bahna tlačí do výše, aby svou nedotčenou korunkou zachytila první paprsek slunce, i_tato vznešená dívenka „se bez dalšího váhání“, jak dosvědčuje její první životopisec, „vydala na cestu a opustila neklid dvorského života. Utekla se do sebe, aby snadněji hledala zákonitosti spásného života, jehož naplněním se vstupuje do země zaslíbené svatým.“ Rozmach její panenské rozhodnosti však tímto neskončil.

Jak znovu dosvědčuje její životopisec: „U_vědomí, jaké krásy se jí dostalo od Boha, učinila rozhodnutí, že žádný muž ani žena nespatří již její tvář, dokud bude živa.“

Zdá se vám, že je to přehnané? Svatí vždycky představují provokaci konformismu našich zvyklostí, které jsou často považovány za moudré jen proto, že jsou pohodlné. Radikálnost jejich životních svědectví chce být políčkem naší lenosti a výzvou, abychom znovu objevili některou zapomenutou hodnotu, například hodnotu cudnosti jako odvážného sebeovládání pudů a radostné zkušenosti s_Bohem v_průzračné jasnosti ducha. Nezdá se vám, že právě v_tomto je aktuální poučení pro lidi dneška?

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 4,18{/r}; {r}Řím 8,24{/r}n.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 73 (72),28.26{/r}

Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v_Pánu, Hospodinu. {*} On mne jednou přijme do slávy.

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl. {*} On mne jednou přijme do slávy.

19. srpna

Sv. Ludvíka, biskupa tuluského

Nezávazná památka

Ze životopisu sepsaného soudobým autorem

(Analecta Franciscana 7 [1951], s. 361-366)

Ukázal se ke spáse a útěše věřícího lidu

Ludvík byl dán světu jako světlo z_nebe pro národy. Bůh ho chtěl rychle vyvést z_přítomného ničemného věku a milostivě vytrhnout ze středu nepravostí. Pohlédl na jeho jasného ducha, oblíbil si ho a přijal ho k_sobě. Chtěl ho připojit ke společnosti čistých duchů, a než ho přenesl do ráje, svatě se rozhodl provést ho světem, a tak ho ukázal ke spáse a útěše věřícího lidu jako příkladné zrcadlo ctností. Ludvík byl Bohem postaven na svícen, aby svítil všem v_domě Božím, kterým je církev, a aby řídil a táhl srdce všech k_lásce Boží. Božím působením navštívil jako Archa úmluvy mnohé kraje světa, aby byli zmateni nevěřící, zavrženy bludy, posílena katolická církev a oslavena pravá víra.

Ze všech stran všechny stavy obojího pohlaví spěchaly a sbíhaly se k_tomuto blahoslavenému muži andělské tváře, obdivuhodnému skutky i_význačnému vážností mravů, všichni ho chtěli vidět, takže mnohdy upadl v_nebezpečí umačkání pro velký nával lidu. Všichni věřící však byli vzděláváni jeho zbožným slavením liturgie a působivým kázáním, jeho hlubokou pokorou, srdečným soucitem, jeho vznešeným chováním a pokojnou mírností; zkrátka všichni obdivovali jeho skutky, slova i_chování.

Kdo by také mohl bez úžasu hledět na mladíka, nejoblíbenějšího syna mocného krále, vyznamenaného takovou důstojností a urozeností, obdařeného takovou vážností, jak velice vyniká v_pokoře, jak je silný v_umrtvování, jak je obdařen tak velkou moudrostí, ozdoben tak prostým oděvem a přitom se skví tak ušlechtilou výmluvností a září takovou vznešeností života? Tento muž se těm, kdo znali jeho osobu a život, jevil právem jako člověk svatý, nebeský, jako pozemský anděl.

Patnáctého dne své nemoci, to je v_den, kdy se odebral k_Pánu, se modlil ráno tuto modlitbu: „Pane, všemohoucí Bože, ty jsi nás milostivě dovedl na počátek tohoto dne...“, což neučinil za celou dobu své nemoci. Když pak byl o_deváté hodině podepřen na lůžku k_sezení, pozdvihl oči k_nebi a držel v_rukou, nebo později, když pro slabost nemohl držet, měl před sebou, jako trofej kříž a stále, až do večera bez přestání opakoval: „Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste...“ a „Nemysli na hříchy mého mládí...“ Také střídal tyto modlitby s_pozdravením andělským a často se posiloval znamením svatého kříže. Když se bratr Socius otázal, proč tak často opakuje „Zdrávas Maria“, odpověděl mu: „Protože brzo umřu a svatá Panna mě zachrání.“

Tak byl Ludvík milý Bohu i_lidem, a když se na něm naplnila všechna božská tajemství, zemřel v_Pánu a jeho svatá duše, osvobozená od těla, se vnořila do náruče věčné slávy.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 2,22{/r}; {r}Mdr 4,10.7{/r}

Prchal před žádostmi mládí. Usiloval o_spravedlnost, víru, lásku a pokoj v_jednotě s_těmi, kdo s_čistým srdcem vzývají Pána. {*} Protože žil mezi hříšníky, byl odtud přenesen.

I_když spravedlivý předčasně umře, bude v_pokoji; protože byl příjemný Bohu, byl jím milován. {*} Protože žil mezi hříšníky, byl odtud přenesen.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Prokázal se ve všem jako služebník Boží, v_námahách, ve bděních, v_postech; čistotou, poznáním, shovívavostí a upřímnou láskou.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie: Brzy dosáhl dokonalosti a naplnil tolik, co za dlouhý čas. Jeho duše se zalíbila Bohu, proto rychle vyšel ze středu nepravostí.

MODLITBA

Bože, tys dovedl svatého biskupa Ludvíka k_tomu, že dal přednost nebeskému království před pozemským, a vyznamenal jsi ho neporušenou čistotou a neobyčejnou láskou k_chudým; prosíme tě, veď také nás, ať jej horlivě následujeme v_ctnostech, abychom spolu s_ním dosáhli koruny slávy v_nebi.

25. srpna

Sv. Ludvíka IX., krále, patrona 3. řádu

Památka

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Hospodinu, Králi králů.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Vládce nad vládci, na tvůj pokyn království,

která jsi stvořil, děli se a vzejdou zas,

když v_chrámech stoupá kouř a v_nich se světlo skví;

slyš k_poctě krále našich chvalozpěvů hlas.

Ten Ludvík, král, je zrozen v_rouchu královském,

už jako hoch směl žezlo do svých rukou brát,

svou svatou matkou veden a nedotčený zlem

učí se Kristu sloužit dřív než kralovat.

Dbá vždy práv, města zákony jen ovládá,

občany láskou, nepřátele obavou,

zbožností získá Boha si a zakládá

chrámy, oltáře a chudým krovy nad hlavou.

Buď věčná sláva nejsvětější Trojici,

moc její nad vším ať z_nás každý vždy ctí

v_téže jednotě, v_níž svou prozřetelností

dnes a vždy vládne nekonečnou věčností. Amen.

MODLITBA

Bože, tys převedl svatého Ludvíka ze starostí o_pozemskou vládu do slávy tvého království v_nebi; na jeho přímluvu veď i_nás, abychom plněním svých povinností usilovali o_příchod tvého království k_nám.

Z_duchovní závěti svatého Ludvíka synovi

(Acta Sanctorum Augusti 5 [1868], 546)

Spravedlivý král povznáší zemi

Nejdražší synu, především ti dávám naučení, abys miloval Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou silou, neboť bez toho není spásy.

Synu, musíš se vyhýbat všemu, o_čem víš, že se to Bohu nelíbí, to znamená každému smrtelnému hříchu; raději musíš strpět všechna možná muka, než abys udělal nějaký smrtelný hřích.

Dopustí-li Bůh na tebe nějaké utrpení, musíš to ochotně snášet, děkovat za to a chápat, že je to k_tvému dobru a že sis to snad zasloužil. A dopřeje-li ti Bůh nějaký úspěch, musíš mu pokorně děkovat a dávat pozor, aby tě přitom nezkazila pýcha nebo něco jiného, neboť nesmíš to, cos od Boha dostal, obrátit proti němu nebo ho tím urážet.

Zúčastňuj se rád a zbožně bohoslužeb církve, a v_kostele se měj na pozoru, aby ses nerozhlížel, zbytečně nemluv, ale zbožně se modli k_Bohu ústy nebo rozjímáním v_srdci.

Měj soucitné srdce vůči chudým, ubohým a trpícím, a podle možnosti jim poskytuj pomoc a útěchu. Za všechna dobrodiní, která ti Bůh udělí, mu vzdávej díky, aby ti Bůh mohl dát ještě více. Vůči svým poddaným jednej spravedlivě a neodchyluj se od spravedlnosti vpravo ani vlevo; a vždycky buď spíše na straně chudého než bohatého, dokud nebudeš s_jistotou znát pravdu. Starej se o_to, aby všichni, nad nimiž budeš mít moc, a především osoby církevní a řeholní, žili pod ochranou spravedlnosti a pokoje.

Buď poslušně oddán naší matce římské církvi a nejvyššímu veleknězi jako duchovnímu otci. Usiluj o_to, aby byl z_tvé země vymýcen každý hřích, a zvláště rouhání a bludy.

Nejdražší synu, nakonec ti dávám požehnání, jaké může dát milující otec synovi. Svatá Trojice a všichni svatí ať tě chrání od všeho zlého. Ať ti dá Bůh milost, abys konal jeho vůli, a tím mu sloužil a vzdával čest, abychom po tomto životě společně dospěli k_němu a mohli ho vidět, milovat a chválit bez konce. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}2 Král 18,6.3{/r}

Přimkl se k_Bohu a neodstoupil od něho. {*} Snažil se plnit jeho vůli.

Dbal na jeho přikázání. {*} Snažil se plnit jeho vůli.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Králi všech králů, vznešený Pane,

kníže náš tiše sloužící,

Ježíši Kriste, ochraňuj vládce

s_důvěrou tebe prosící.

Byl ještě dítě, když se stal králem,

ve víře matkou svou veden,

vyrostl Ludvík ve ctnostné kníže

žijící v_bázni před Bohem.

Obhájce práva, zlých nepříteli,

všechen lid poddaný hájíš,

ubohým s_láskou podporu skýtáš,

chrámy Bohu k_poctě stavíš.

Buď Bohu Otci i_Synu jeho

jednorozenému sláva,

i_Duchu Svatému, Těšiteli,

na věky též ať se vzdává. Amen.

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Byl pod ochranou Nejvyššího, a proto přijal královskou hodnost i_diadém krásy z_rukou Pána.

NEŠPORY

HYMNUS

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 12,1-2{/r}

Pro Boží milosrdenství vás, bratři (a sestry), vybízím: přinášejte sami sebe v_oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hospodin je spravedlivý, {*} má rád spravedlivé skutky.

Hospodin je spravedlivý, {*} má rád spravedlivé skutky.

Spravedlivým zjevuje svou tvář, {*}

má rád spravedlivé skutky.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hospodin je spravedlivý, {*} má rád spravedlivé skutky.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Oslavujte Krále králů, zpívejte Bohu chvalozpěv.

Pane, ty jsi Král králů a slyšíš toho, kdo k_tobě volá. S_důvěrou v_moc přímluvné modlitby svatého Ludvíka tě prosíme:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Dej, ať vládcové tohoto světa žijí v_bázni před tvým jménem,

a také v_nekřesťanských státnících probouzej úžas nad mocnými skutky, kterými jsi nablízku těm, kdo v_tebe věří.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Dopřej církvi odvahu svobodně hlásat nauku evangelia

a v_tvém jménu pojmenovávat zlo ve vlastních řadách i_ve světě kolem nás.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Stůj při těch, kdo se angažují ve prospěch chudých a trpících,

a dopřávej jim vynalézavost a chápající vhled při jejich snahách o_pomoc potřebným.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Buď dobrý k_našim zemřelým

a dej ať spočinou ve tvé osvobozující blízkosti.

Prosíme tě, vyslyš nás.

17. září

Vtisknutí ran (stigmat) našemu sv. Otci Františkovi

Svátek

MODLITBA

Bože, tys na těle blaženého Otce Františka podivuhodně obnovil rány umučení svého Syna, abys roznítil naše srdce ohněm lásky; uděl nám na jeho přímluvu, abychom se ve smrti připodobnili Kristu a dosáhli spolu s_ním vzkříšení.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, ukřižovanému Králi, který obnovil na Františkově těle své rány.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Stigmatům patří naše úcta vroucí,

proto chcem dnešek zpěvy oslaviti,

neboť Pán dal dnes Františkovi, Otci,

záruky žití.

František choval v_nevýslovné lásce

kříž, ve svém nitru sám ukřižovaný,

slzami smáčel a líbával sladce

Kristovy rány.

V_alvernské hoře skryl se v_pustá místa,

s_bolestmi Páně když ho drtil soucit,

s_protknutým srdcem směl odznaky Krista

na těle nosit.

Obraze, v_němž sám Spasitel se zhlíží,

jejž vytvořily mocné Boží ruce,

i_nám žár lásky ke Kristovu kříži

vlej v_chladné srdce.

Buď tobě, Bože trojjediný, sláva

za to, že řídíš v_lásce vesmír celý,

dej, vykoupený lid ať chvály vzdává

Vykupiteli. Amen.

Ant. 1 Spočinula na mně ruka Páně, a vyvedla mě na vysokou horu.

Ant. 2 Viděl jsem to veliké zjevení, a přišel jsem do vytržení mysli.

Ant. 3 Zjevení slávy Páně bylo jako hořící oheň na vrcholku hory.

Zaryly se do mě tvé šípy.

Dopadla na mě tvá ruka.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}5,24-26; 6,2-5.7-10.14-18{/r}

Já na svém těle nosím Ježíšovo znamení

Ti, kdo (náležejí) Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i_s_jeho vášněmi a žádostmi. Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Neshánějme se po slávě, není to k_ničemu, nechovejme se k_sobě navzájem vyzývavě, nebuďme mezi sebou závistiví.

Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon. Když si někdo o_sobě myslí, že něco je, a zatím není nic, klame sám sebe. Každý ať si prozkoumá své vlastní díIo, a pak ať se chlubí každý jen sám sebou a ne na účet druhého. Vždyť každý má na nesení dost svých vlastních nedostatků.

Nemylte se, Bůh se nenechá posmívat! Co kdo nasel, to také sklidí. Kdo totiž seje do svého těla, z_těla sklidí záhubu. Kdo však seje do ducha, z_ducha sklidí věčný život. Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, (dočkáme se) doby, kdy budeme sklízet. Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem, ale zvláště těm, kdo vírou patří s_námi do stejné rodiny.

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v_jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo (s_těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s_vámi, bratři (a sestry)! Amen.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}2 Kor 4,10{/r}; {r}Řím 8,29{/r}

Stále prožívám na svém těle Ježíšovo umírání, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na mém těle.

Bůh mě předurčil, abych byl ve shodě s_obrazem jeho Syna, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na mém těle.

Z_Menší legendy o_sv. Františkovi od svatého Bonaventury

(FF 1375-1378)

Andělský muž František nosil na svém těle obraz Ukřižovaného

Dva roky před tím, než Kristův věrný služebník a nevolník František odevzdal nebi svého ducha, začal na osamělé hoře La Verně čtyřicetidenní půst ke cti svatého archanděla Michaela. Vůně nebeského nazírání ho neobvykle bohatě naplnila. Touha po Božích dobrech se v_něm žhavěji rozhořela a vlité Boží dary začal cítit daleko mocněji než jindy. Zatímco ho žhavá, serafínská touha povznášela k_Bohu a něžný a silný soucit ho v_lásce spodoboval s_tím, s_nímž si vroucně přál být ukřižován, uviděl pojednou za ranního rozbřesku kolem svátku Povýšení svatého kříže – když se modlil na úbočí hory – zjevení Serafa, který měl šest zářivých, ohnivých křídel. Slétal k_němu z_nebeských výšin, rychle přilétl a blízko Božího muže se zastavil ve vzduchu. František viděl, že má nejen křídla, ale že je i_ukřižován, protože jeho ruce byly rozepjaty a i_nohy přibity na kříž. Jeho křídla byla po obou stranách podivuhodně uspořádána tak, že měl dvě nad hlavou, dvě byla rozepjata k_letu a dvě ho zahalovala.

Když František Serafa spatřil, ulekl se. Jeho nitro pronikly bolest i_radost. Milostiplné zjevení Krista, který se mu takto podivuhodně a důvěrně zjevil, naplnilo ho nevýslovnou radostí a jeho hrozné přibití na kříž, na něž patřil, probodlo jeho duši bolestným mečem soucitu. Když se od něho zjevení po tajemné a důvěrné rozmluvě začalo vzdalovat, rozplamenil ho vnitřně serafínský žár tak mocně, že jeho tělo zaznamenalo zraněnou podobu Ukřižovaného. Jako by oheň svou tavicí silou vtiskl tělu pečeti. Na jeho rukou i_nohou se totiž objevily rány od hřebů. Na dlaních a horní části nohou bylo vidět hlavy hřebů, na druhé straně rány od nich. Jeho pravý bok byl jako by kopím proboden a stále v_něm byla živá, zarudlá rána, ze které často vytékala krev.

Andělský muž František sestoupil pak z_hory a nosil na svém těle obraz Ukřižovaného, který nevytesala ruka umělce do kamene či dřeva, nýbrž prst živého Boha vtiskl do Františkova těla.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 6,14.17{/r}

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. {*} Jím je pro mě ukřižován svět a já světu.

Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. {*} Jím je pro mě ukřižován svět a já světu.

HYMNUS

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Našeho Otce, synu, chval

tajemnou písní velebnou:

znamení kříže Pán mu dal,

on teď ho chválí písní svou.

Je vůdcem v_našem zápase,

jde vpředu s_kříže praporem,

v_Kristových stopách vydal se

pověřen Božím úkolem.

Vbitého na kříž uviděl

a křížem Kristovým je sklán;

že s_Umučeným soucit měl,

se pro svět ukřižoval sám.

Úsilí na kříž navždy vbít

pro svět a tělo každý čin,

František nosí v_srdci šíp

vetknutý křížem Kristovým.

Jak seraf na kříž přibitý

chodidly, bokem, dlaněmi,

Božími prsty vyrytý

znak nese – věčné znamení.

Dík Otci, Ohni se Synem

za Františkova stigmata,

ať otevře on ovcím všem

milosti zřídla bohatá. Amen.

Ant. 1 Spolu s_Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Uchvátil mě Kristus Ježíš; tak na sobě poznám jeho a účast v_jeho utrpení, a chci mu být podobný ve smrti.

Ant. 3 Budu moci na sobě Krista oslavit; vždyť pro mě život je Kristus.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 6,14.17b-18{/r}

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s_vámi, bratři (a sestry)! Amen.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Zaryly se do mě tvé šípy, {*} dopadla na mě tvá ruka.

Zaryly se do mě tvé šípy, {*} dopadla na mě tvá ruka.

Srdce mi buší, opustila mě síla, {*}

dopadla na mě tvá ruka.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Zaryly se do mě tvé šípy, {*} dopadla na mě tvá ruka.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Františku, tys mučedník touhou, tebe navštívil Vycházející z_výsosti a zázračně obnovil na tvém těle znamení našeho vykoupení.

Kristus Pán dal skrze svou krev život církvi a nás povolal k_následování svatého Františka. Pokorně ho prosme a volejme:

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Tys přišel hlásat chudým radostnou zvěst,

uč nás, abychom šířili tvé království slovem i_skutkem a účinně obnovovali tvou církev.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Ty jsi světlo národů a učitel svatosti,

dej, ať se pevně držíme pravé víry a zvěstujeme tvé jméno po celé zemi.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Tys dal svým učedníkům přikázání lásky a ukládáš jim horlivě ho zachovávat,

pomoz nám, abychom prokazovali dobro všem lidem.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Moudrosti věčného Otce,

osvěť náš rozum, abychom zůstávali v_tvé lásce a vždy smýšleli správně a svatě.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Kriste Spasiteli, ty ses nestyděl pracovat svýma rukama,

řiď proto práci našich rukou, aby všichni viděli naše dobré skutky a velebili našeho Otce v_nebesích.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Antifony a žalmy ze dne.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 2,20-21{/r}

Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k_ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

Když se mi v_nitru rozmnoží starosti,

tvá útěcha vzpruží mou duši.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 6,4-6{/r}

Křestním ponořením do Kristovy smrti byli jsme spolu s_ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z_mrtvých Otcovou slávou, tak i_my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s_ním srostli tak, že jsme mu podobní v_jeho smrti, budeme mu tak podobní i_v_jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v_nás spolu s_ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili.

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe,

vezmi svůj kříž a následuj mě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 6,8.11{/r}

Jestliže jsme s_Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s_ním také budeme žít. Tak i_vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s_Kristem Ježíšem.

Srdce se zapalují láskou,

když se oslavuje vtisknutí stigmat svatému Františkovi.

NEŠPORY

HYMNUS

Alvernskému vrchu asi

je taj kříže Páně znám,

vždyť výsady věčné spásy

byly uděleny tam.

Františkovi, jenž kříž vzal si

za předmět k_svým modlitbám.

Na té hoře muž ten Boží

v_pusté skalní jeskyni

vzdálen světa, tělo moří

posty neustálými.

Oděn v_cár bdí, láskou hoří,

lká nad hříchy vlastními.

V_samotě se modlí, vzhlíží

v_duchu svém na věčnou říš,

jeho srdce patří kříži,

v_pláči sklání čelo níž.

Prosí, ať plod kříže sblíží

jeho ducha s_Bohem již.

Jako seraf zjeví se mu

Vládce nebe, země, hvězd,

vlídně hledí ve tvář jemu,

tělo halí křídel šest.

Přibit je ke kříži svému,

podivný zjev jeho jest.

Sluha vidí Spasitele

v_mukách, ač bol necítí,

zří Otcovo světlo skvělé

blahým jasem zářiti.

Slyší jeho slovo vřelé,

jež nelze vysloviti.

Jasem plá té hory témě,

vrchy kolem hledí naň,

Františkovo srdce jemné

naplňuje lásky plam.

Hle, zdobí mu jizvy zjevné

nohy, bok i_každou dlaň.

Ukřižovanému sláva,

neboť on smyl světa hřích,

stejná chvála ať se vzdává

jeho Otci v_nebesích.

Ať též čest znít neustává

Těšiteli dítek svých. Amen.

Ant. 1 Na svatém Františkovi Bůh mnoha způsoby ukázal tajemství kříže.

Ant. 2 Rozhodl jsem se, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.

Ant. 3 Byl jsem sice usmrcen podle těla, ale podle ducha jsem dostal nový život.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 6,14.17b-18{/r}

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s_vámi, bratři (a sestry)! Amen.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Posvátnými ranami Kristova umučení {*} označil Bůh svého služebníka Františka.

Posvátnými ranami Kristova umučení {*} označil Bůh svého služebníka Františka.

Znameními našeho vykoupení {*}

označil Bůh svého služebníka Františka.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Posvátnými ranami Kristova umučení {*} označil Bůh svého služebníka Františka.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Odumřel jsem světu a můj život je s_Kristem skrytý v_Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se s_ním i_my ukážeme ve slávě.

Prosme Boha Otce, zdroj vší svatosti, aby nás příkladem a přímluvou svatého Otce Františka vedl k_svatému životu a volejme:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys učinil ze svého služebníka Františka dokonalého následovníka svého Syna,

dej, ať i_my jdeme v_jeho stopách a věrně zachováváme Kristovo evangelium.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, uveď naše kroky na cestu pokoje, kterou nám ukázal náš Otec František,

abychom upřímně žili v_poslušnosti, bez majetku a v_čistotě.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, ty rozptyluješ pyšné a ponížené povyšuješ,

dej, ať serafínského Otce následujeme v_pokoře.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys svého služebníka Františka vyznamenal svatými ranami utrpení svého Syna,

nauč nás, abychom vždy s_radostí kladli svou chloubu do kříže našeho Pána Ježíše Krista.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys na prosby svatého Otce Františka udělil milost hříšníkům,

ukaž milostivě zemřelým bratřím a sestrám světlo své tváře.

Prosíme tě, vyslyš nás.

18. září

Sv. Josefa z_Kupertina, kněze

Památka

MODLITBA

Bože, tys podivuhodným úradkem moudrosti rozhodl, že všechny přitáhneš k_svému jednorozenému Synu, vyvýšenému ze země; učiň, ať se také my pro zásluhy a podle příkladu svatého Josefa osvobodíme od pozemských žádostí a blížíme se k_dokonalé podobě tvého Syna.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, Králi slávy; on se dává poznat pokorným.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Radostnou píseň ať dnes církev zpívá,

Josefa chválí, světce přeslavného,

věrného syna Františkova vzývá

ve slávě jeho.

Ne časné statky, ale živou víru

v_dědictví jemu otec s_matkou dává,

jen láska k_Bohu že je pramen míru

a cesta pravá.

V_nemoci těžké smrti se už blíží

a život mladý téměř už se ztrácí.

S_důvěrou pevnou k_Marii když vzhlíží,

zdraví mu vrací.

To ona sama dává jemu radu,

jak nejvěrněji následovat Krista.

Do Františkova přivádí ho řádu

ta touha čistá.

Když u_oltáře v_usebrání zcela

oddaně slaví oběť spásy naší,

duch k_Bohu stoupá, zapomíná těla,

nad zem se vznáší.

Trojice svatá vyslyšet kéž ráčí

ty, za něž svatý Josef přimlouvá se,

aby tak všichni, kdo touž cestou kráčí,

dospěli k_spáse.

Z_výroků a myšlenek svatého Josefa z_Kupertina

(G. Parisciani, S. Giuseppe da Copertino alla luce dei nuovi documenti, Osimo 1963)

Nikdo nemůže dospět k_dokonalosti bez lásky k_Bohu

Tři věci jsou řeholníkovi nejvlastnější: milovat Boha z_celého srdce, stále ho chválit svými ústy a svítit bližním příkladem dobrých skutků. Žádný, kdo usiluje o_duchovní nebo řeholní život, nemůže nikdy dospět k_dokonalosti bez lásky k_Bohu. Kdo má lásku, je bohatý, i_kdyby to nevěděl; kdo nemá lásku, je velice nešťastný.

Jako slunce, když svítí na ratolesti a listy stromů, zdobí je barvami a uchovává je v_jejich neporušené vlastní přirozenosti, tak Boží milost, když osvěcuje člověka, zdobí ho ctnostmi, zažíhá v_něm oheň božské lásky, a tak ho dělá milým v_očích Božích, aniž by přitom porušovala jeho přirozenost, kterou zdokonaluje. Opravdu to, co Bůh od nás nejvíce vyžaduje, to je vůle, kterou člověk dostal od něho při stvoření jako dar a s_kterou zachází jako s_vlastní. Vždyť když se člověk cvičí ve skutcích ctností, dělá to s_pomocí milosti Boha, od kterého všechno dobré pochází, avšak vůli má jako by zcela svou, a proto má Bůh největší radost, jestliže se člověk zřekne své vůle a zcela se svěří do rukou Božích.

Jako ovocný strom, je-li pečlivě ošetřován, přináší hojné plody, tak také člověk, který jde cestou Páně, musí stále růst a dělat pokroky v_ctnostech, aby mohl vydávat nejlíbeznější plody svatosti a příklady ctností, kterými by byli ostatní přivábeni na cestu Páně. Snášet však trpělivě protivenství nebo úskalí života pro lásku Boží, to je třeba považovat za zvláštní milost, kterou Bůh uštědřuje těm, kdo ho milují. Jako totiž náš Pán Ježíš Kristus tak mnoho a tak trpce za nás trpěl, tak chce Bůh, abychom i_my měli účast na jeho utrpení. A věru, jsi-li ze zlata, utrpení tě zbaví nečistoty, jsi-li ze železa, očistí tě od rzi.

Pohleď na ptáky na nebi, jak se spouštějí na zem, aby uchvátili potravu, a pak se opět rychlým letem vznesou do výše. Podobně se sluší, aby Boží služebníci dleli na zemi, pokud je to nutné, a pak se zase vznesli svou myslí do nebe k_Bohu, aby ho chválili a oslavovali. Viz také, jak se ptáci bojí, aby neslétli na zem do bažiny, proto dávají pozor, aby se nevyváleli ve špinavém blátě. Podobně se lidé nemají pouštět tam, kde by si poskvrnili duši, ale mají se myslí vznášet vzhůru a svatými skutky oslavovat Boha nejvyššího.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 12,10.9.7{/r}

S_radostí přijímám slabosti, příkoří, pronásledování a úzkosti, {*} aby na mně spočinula Kristova moc.

Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, velmi rád se budu chlubit spíše svými slabostmi, {*} aby na mně spočinula Kristova moc.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Josefe, tobě dnešní den

radostné nese chvály,

tys řádu svému příkladem

a vzor jsi ctností stálý.

Bdělého ducha Pán ti dal,

ty postem jsi jej tříbil

a čistou lásku zachoval,

jak v_řeholi jsi slíbil.

Rád o_bolestech rozjímáš

Umučeného Krista,

z_nich novou sílu přijímáš,

v_nich útěcha je čistá.

K_Marii Panně jako syn

vždy chováš lásku něžnou.

Je útočištěm bezpečným

ta, jež je nebes kněžnou.

Z_radosti Páně vypros nám

všem v_serafínském řádu

na cestu k_nebes výšinám

odvahu, moudrost, radu.

Kéž Otci, Synu vzdána jest

i_Duchu Těšiteli,

po všechny věky sláva, čest,

jim klaň se vesmír celý.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 3,7-8.10{/r}

V_čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista. Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Spravedlivý pokvete jak palma, {*} bude chválit Pána po všechny věky.

Spravedlivý pokvete jak palma, {*} bude chválit Pána po všechny věky.

Poroste jak cedr na Libanonu, {*}

bude chválit Pána po všechny věky.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Spravedlivý pokvete jak palma, {*} bude chválit Pána po všechny věky.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Buď veleben Bůh, který mě opásává silou, činí mé chování dokonalým, mým nohám dal hbitost jako nohám laní a postavil mě na výšiny.

Kristus je naším posvěcením a vykoupením. Pokorně ho prosme, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života:

Pane, osvěcuj nás v_pravdě.

Kriste, tys nám dal ve svatém Josefovi vzor evangelní pokory a poslušnosti,

dej, abychom ho následovali.

Pane, osvěcuj nás v_pravdě.

Ty nás všechny povoláváš k_dokonalosti lásky,

přitáhni nás k_sobě a utvrď nás ve své lásce.

Pane, osvěcuj nás v_pravdě.

Tys osvítil celý svět jedinou a neposkvrněnou obětí na kříži,

učiň náš život obětí Bohu příjemnou.

Pane, osvěcuj nás v_pravdě.

Tys řekl: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha,

dej, abychom tě v_čistotě a upřímnosti srdce nalézali ve všem a viděli tvou slávu.

Pane, osvěcuj nás v_pravdě.

NEŠPORY

HYMNUS

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 40,31{/r}

Ti, kteří doufají v_Hospodina, nabývají sil, jak orli dostávají křídla, běží a neumdlí, jdou bez únavy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Pán jak orel rozepjal svá křídla {*} a pozdvihl ho.

Pán jak orel rozepjal svá křídla {*} a pozdvihl ho.

Na svých ramenou ho nesl {*}

a pozdvihl ho.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Pán jak orel rozepjal svá křídla {*} a pozdvihl ho.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Usiloval jsem o_to, co pochází shůry, ne o_to, co je na zemi, jsem už mrtev a můj život je s_Kristem skrytý v_Bohu.

Prosme Otce, který je zdrojem veškeré svatosti, abychom po příkladu a na přímluvu svatých dosáhli dokonalosti života:

Pane, vyslyš nás.

Otče svatý, tys obdařil svatého Josefa nadpřirozenými dary,

dej, abychom se ti podobali a rostli ve svém povolání.

Pane, vyslyš nás.

Otče, ty chceš, abychom se nazývali tvými syny a skutečně jimi byli,

dej, abychom v_dokonalé lásce k_tobě přilnuli a přinášeli trvalý užitek.

Pane, vyslyš nás.

Otče, ty svým podivuhodným úradkem dáváš pokorným poznávat tajemství svého království,

dej, abychom ti sloužili v_pokoře a dosáhli nebeských darů.

Pane, vyslyš nás.

Otče, ty jsi radostí všech svatých,

přijmi milostivě naše zemřelé do nebeské slávy.

Pane, vyslyš nás.

23. září

Sv. Pia z_Pietrelciny, kněze

Památka

MODLITBA

Bože, ty jsi svatému knězi Piovi dal jedinečnou milost podílet se na kříži tvého Syna a skrze jeho službu jsi obnovil divy svého milosrdenství; dej nám, na jeho přímluvu, abychom v_ustavičném spojení s_Kristovým utrpením šťastně dosáhli slávy vzkříšení.

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_dopisů svatého Pia z_Pietrelciny

(Lettera 500, 510: Epistulario, sv. 1, č. 1065, 1093-1095, ed. 1992)

K_němu pozvednu svůj hlas a neustanu

V_síle této poslušnosti vám hodlám vyjevit, co se ve mně odehrávalo od večera pátého a po celý den šestého tohoto měsíce srpna 1918.

Nejsem hoden vám říci, co se odehrálo v_tomto období nejvyššího utrpení. Večer pátého jsem zpovídal naše chlapce, když najednou bylo všechno zachváceno velkým strachem při pohledu na nebeský zjev, který jsem spatřil okem poznání. V_ruce držel cosi jako zbraň podobnou dlouhé železné dýce pěkně zaoblené do špičky a zdálo se, že z_tohoto hrotu vycházel oheň. Vidět to všechno a sledovat onen zjev, jak se vší silou vrhá zmíněnou zbraň do duše, bylo samo o_sobě dost hrozné. S_námahou jsem zasténal a měl jsem dojem, že umírám.

Řekl jsem chlapci, aby odešel, neboť jsem se cítil špatně a neměl jsem sil pokračovat.

Toto utrpení pokračovalo bez přerušení až do sedmého do rána. Co všechno truchlivého jsem v_té době vytrpěl, nejsem schopen říci. Viděl jsem i_vnitřnosti, které byly vyrvány a roztahány za onou zbrojí, a všechno bylo vrženo na železo a oheň. Od toho dne jsem byl smrtelně zraněn. V_hloubi své duše cítím ránu, která je stále otevřená a stále mě trápí.

Co vám mám říci ohledně toho, nač se mě ptáte, jak došlo k_mému ukřižování? Můj Bože, jaký zmatek a pokoření zakouším, když musím vyjevit, co jsi vykonal v_tomto svém bídném stvoření!

Bylo to ráno 20. minulého měsíce září, v_chóru, po slavení mše svaté, kdy mě překvapilo odpočinutí, podobné sladkému spánku. Všechny vnitřní i_vnější smysly, snad samotné schopnosti duše se ocitly v_nepopsatelném klidu. V_tom všem bylo absolutní ticho okolo mě i_ve mně; pak hned přišel velký pokoj a odevzdání se naprostému zbavení se všeho a také pauza v_trápení. To vše se odehrálo v_okamžiku.

A zatím, co se to všechno odehrávalo, uviděl jsem před sebou tajemnou postavu, podobnou té, kterou jsem viděl večer 5. srpna, a která se lišila jen tím, že jí krvácely ruce, nohy a bok. Její zjev mě srazil na kolena; co jsem v_tom okamžiku cítil, to vám nedokážu říci. Myslel jsem, že umírám a umřel bych, kdyby Pán nezasáhl a nepodepřel mé srdce, které jsem myslel, že mi vyskočí z_hrudi.

Vidění postavy se vzdálilo a já jsem si všiml, že v_rukou, nohou a v_boku jsou díry a krvácejí. Představte si utrpení, které jsem tehdy zakusil a které stále zakouším téměř každý den. Z_rány u_srdce stále vychází krev, obzvláště od čtvrtečního večera až do sobotního rána. Otče můj, umírám bolestí z_utrpení a ze zmatku, který zakouším v_hloubi své duše. Bojím se, že zemřu vykrvácením, jestli Pán nevyslyší nářky mého ubohého srdce a jestli ode mne neodejme toto působení. Dá mi tuto milost Ježíš, který je tak dobrý?

Odejme ode mne alespoň tento zmatek, který zakouším kvůli oněm vnějším znamením? Silně k_němu pozvednu svůj hlas a nepřestanu ho zapřísahat, dokud pro své milosrdenství mi neodejme ne trápení, ne bolest, protože to vidím jako nemožné a cítím, že se chci naplnit bolestí, ale ona vnější znamení, která mě znepokojují a nesnesitelně a nepopsatelně mě zasahují.

Postava, o_které jsem chtěl mluvit ve svém předcházejícím dopise, se neliší od té, o_které jsem se zmiňoval ve svém jiném dopise, té, kterou jsem viděl 5. srpna. Ona působí bez ustání, za velkého trápení duše. Uvnitř cítím stálý hřmot, podobný vodopádu, který stále vylévá krev. Můj Bože! Je spravedlivý trest a správný tvůj soud, ale buď ke mně milosrdný. Pane, budu ti stále říkat s_tvým prorokem: Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhorlení!{fnr}1{/fnr} Otče můj, teď když znáte celé mé nitro, neopomeňte se postarat, aby až ke mně dorazilo slovo útěchy, doprostřed opravdu houževnaté a tvrdé hořkosti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 16,24{/r}; {r}Žid 12,2{/r}

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. {*} Vezmi svůj kříž a následuj mě.

Kristus místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky. {*} Vezmi svůj kříž a následuj mě.

24. září

Sv. Pacifika ze San Severina, kněze

Nezávazná památka

MODLITBA

Bože, dárce všeho dobra, ty jsi svatého Pacifika ozdobil ctností mimořádné trpělivosti a láskou k_samotě; na jeho přímluvu uděl i_nám, abychom šli toutéž cestou a dosáhli tak stejné odměny jako on.

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_kanonizační konstituce Řehoře XVI.

Věčný Boží Syn Kristus Pán, když vzal na sebe naši slabou lidskou přirozenost, pozvedl nešťastné a ztracené lidstvo a povolal je k_životu. Na prvním místě ustanovil, že lidé, kteří opustili nestálá a pomíjivá dobra tohoto života v_touze následovat na zemi jeho šlépěje, dali se s_větší horlivostí do běhu po cestě k_věčné spáse, jako by byli zbavení těžkého břemene, a nešetřili námahou, aby jednoho dne získali nebeské poklady, které nelze nikdy ztratit, neboť nejsou hříčkou štěstěny ani zlovůle hanebníků ani závislé na plynutí času.

Tento vznešený odstup od lidských věcí pro užší sjednocení s_Kristem podivuhodně zakořenil v_duši svatého Pacifika, který je slávou a ozdobou serafínského řádu, neboť vzal za svá Kristova slova: Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.{fnr}1{/fnr} Ihned se ve svém srdci rozhodl opustit otcovský dům a stát se řeholníkem. Proto se nechal zapsat do ctihodného řádu bratří františkánů, kam se uchýlil jako do bezpečného a klidného přístavu. Staral se pak jedině o_cvičení v_křesťanských ctnostech, a tak si zjednal onu vynikající pověst svatosti, o_níž i_sám Bůh vydal jasné svědectví přemnohými a výraznými znameními.

Když se po důkladném a náležitém přezkoumání rozšířila pověst o_hrdinských ctnostech, kterými vynikající Kristův následovník vynikal až do posledního dechu, a o_podivuhodných mocných činech, které Bůh vykonal na jeho přímluvu, rozhodli jsme, s_plnou apoštolskou pravomocí, že blahoslavenému Pacifikovi je třeba prokazovat liturgickou úctu a že má být zapsán do seznamu svatých vyznavačů. Tímto to oznamujeme všem věřícím křesťanům.

{fn:1}{r}Lk 14,33{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Svatý Pacifiku, ty jsi činil věci před Bohem podivuhodné a ctil jsi ho celým srdcem {*} Přimlouvej se za hříšníky.

Bezvadný, pravý ctiteli Boha, nepříteli každé viny, vytrvalý v_konání dobra, {*} Přimlouvej se za hříšníky.

RANNÍ CHVÁLY

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 12,1-2{/r}

Pro Boží milosrdenství vás, bratři (a sestry), vybízím: přinášejte sami sebe v_obě1 živou, svatou a Bohu milou! To ať je vše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Oslavoval Boha {*} celým svým srdcem.

Oslavoval Boha {*} celým svým srdcem.

Působil velké věci {*}

celým svým srdcem.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Oslavoval Boha {*} celým svým srdcem.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Pán vedl spravedlivého po přímých cestách, ukázal mu Boží království a dal mu moudrost svatých.

Snažně prosme Krista, našeho Pána, aby nám udělil, že mu budeme sloužit nevinností a svatostí života, a volejme:

Ty jediný, Pane, jsi svatý.

Pane Ježíši, ty jsi nás všechny povolal k_dokonalosti lásky,

daruj nám útěchu své milosti.

Ty jediný, Pane, jsi svatý.

Pane Ježíši, ty jsi nám ve svatém Pacifikovi dal vzor evangelní prostoty,

dej, ať následujeme příklad, který jsi nám dal.

Ty jediný, Pane, jsi svatý.

Pane Ježíši, ty jsi chtěl sloužit, a ne být obsluhován,

dej, ať ti sloužíme v_našich bratřích a sestrách.

Ty jediný, Pane, jsi svatý.

Pane Ježíši, ty jsi pramen nevyčerpatelné radosti,

dej, ať ti velkodušně dáme k_dispozici svůj život jako dar tobě milý.

Ty jediný, Pane, jsi svatý.

NEŠPORY

HYMNUS

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Kol 3,1-4{/r}

Když jste s_Kristem byli vzkříšeni, usilujte o_to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Kristův pokoj {*} ať vládne ve vašich srdcích.

Kristův pokoj {*} ať vládne ve vašich srdcích.

K_němu jste byli povoláni v_jediném těle, {*}

ať vládne ve vašich srdcích.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Kristův pokoj {*} ať vládne ve vašich srdcích.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Budu sloužit Bohu celým svým srdcem, a tak budu pro lidi příkladem života pravého pokoje.

Obraťme se se svými modlitbami ke Kristu Spasiteli:

Vyslyš nás, Kriste, zdroji pravé moudrosti.

Ježíši, tys zcela jedinečně svěřil učedníkům přikázání lásky,

pomáhej nám prokazovat dobro všem.

Vyslyš nás, Kriste, zdroji pravé moudrosti.

Ježíši, tys řekl: blahoslavení čistého srdce, oni budou vidět Boha,

dej, ať tě poznáváme ve tvářích všech našich bližních.

Vyslyš nás, Kriste, zdroji pravé moudrosti.

Ježíši, ty ses nestyděl pracovat svýma nejsvětějšíma rukama,

dodej hodnotu dílu našich rukou, aby všichni při pohledu na ně mohli chválit nebeského Otce.

Vyslyš nás, Kriste, zdroji pravé moudrosti.

Ježíši, ty jsi naše smíření a pokoj,

dopřej všem našim zemřelým účast na blaženosti svatých.

Vyslyš nás, Kriste, zdroji pravé moudrosti.

4. října

Sv. Františka z_Assisi, jáhna, zakladatele tří řádů

Slavnost

MODLITBA

Bože, tys povolal našeho svatého Otce Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i_my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s_tebou.

PRVNÍ NEŠPORY

HYMNUS

Už zahalily noční tmy

obzory zemské v_šíř i_v_dál,

když přišla chvíle poslední

pro Otce, jenž ji předvídal.

Jaký to neochvějný muž

víry, jež nemá obdoby,

a jaké lásky žhavý nůž

proniká jeho útroby.

Smutni si jeho synové

před jeho lůžko klekají:

„Pastýři, slabé stádo své

proč opouštíš už?“ vzdychají.

On zvedne k_nebi s_vroucností

zrak i_zesláblou pravici,

řka: „Ať vás Boží milosti

skrápí déšť osvěžující.

Ať vašim myslím každý klam

a vašim domům nečestnost

se vyhne, aby v_srdcích vám

rozkvétat mohla stále ctnost!“

Po těchto slovech jeho duch

pozemské kraje opouští

a on, už nebešťanů druh,

jak hvězda se v_noc temnou skví.

Buď sláva Otci se Synem,

buď Těšiteli stejná čest.

Kéž věčnou slávou odměněn

je i_z_nás každý v_říši hvězd. Amen.

Ant. 1 František, muž katolický a zcela apoštolský, byl poslán, aby připravil cestu evangeliu pokoje.

Ant. 2 Za svého života opravil dům Boží, za svých dnů opevnil chrám.

Ant. 3 Vyveď mě ze žaláře, obklopí mě spravedliví, až se mě ujmeš.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,10-11{/r}

Je-li ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z_mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z_mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k_životu i_vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

František, chudý a pokorný, {*} vešel do nebe bohatý.

František, chudý a pokorný, {*} vešel do nebe bohatý.

Vítán nebeskými zástupy {*}

vešel do nebe bohatý.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

František, chudý a pokorný, {*} vešel do nebe bohatý.

Ant. ke kantiku Panny Marie:František, Bohu zcela poslušný, kázal všemu stvoření, aby chválilo svého Stvořitele.

Prosme Boha Otce, zdroj vší svatosti, aby nás příkladem a přímluvou svatého Otce Františka vedl k_svatému životu a volejme:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys učinil ze svého služebníka Františka dokonalého následovníka svého Syna,

dej, ať i_my jdeme v_jeho stopách a věrně zachováváme Kristovo evangelium.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, uveď naše kroky na cestu pokoje, kterou nám ukázal náš Otec František,

abychom upřímně žili v_poslušnosti, bez majetku a v_čistotě.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, který rozptyluješ pyšné a ponížené povyšuješ,

dej, ať serafínského Otce následujeme v_pokoře.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys svého služebníka Františka vyznamenal svatými ranami utrpení svého Syna,

nauč nás, abychom vždy s_radostí kladli svou chloubu do kříže našeho Pána Ježíše Krista.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys na prosby svatého Otce Františka udělil milost hříšníkům,

ukaž milostivě zemřelým bratřím a sestrám světlo své tváře.

Prosíme tě, vyslyš nás.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu Králi, který povyšuje pokorné.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

František, perla milosti,

vzor těch, kdo poníženi jsou,

dosáhl věčných radostí

a skví se slávou nebeskou.

Podřídil hrdost tělesnou

zákonu ducha vyššímu

a vítězstvím sám nad sebou

zdolal svět, hřích – zla příčinu.

Pro bratry štípil vinici

na poli svaté chudoby,

jim sloužil za vzor zářící,

jak žít pln pravé svobody.

K_snaze o_věčné poklady

získal tak davy chudiny,

do blahé rajské zahrady

volal je skutky zářnými.

Všem skvěl se mravy, učením

i_zázraky se zaskvíval,

tak v_čele stál, že věrným svým

jak mocný maják do tmy plál.

K_vládci všech vládců, v_jeho chrám

rač dovést, Otče, žáky své,

Kristovy učedníky chraň

výsadou spásy nebeské.

Vzývejme Krista zároveň

Otce i_Ducha každý den:

Jediný Bože v_Trojici,

svou mocí chraň nás prosící. Amen.

Ant. 1 Bůh mi dal zapomenout na otcovský dům a nechal mě vyrůst v_zemi mé chudoby.

Ant. 2 Pohoršení Kristova kříže považoval za větší bohatství než poklady světa.

Ant. 3 Odumřel jsem světu a můj život je s_Kristem skryt v_Bohu.

Označil jsi, Pane, svého služebníka Františka.

Znamením našeho vykoupení.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}50,1.4-10.12.20-24.28-29{/r}

Jako zářící slunce, tak on zazářil v_chrámu Božím

Za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni.

Staral se o_svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. Jak byl vznešený, když obklopen lidem vycházel z_pozadí chrámové opony! Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc v_úplňku o_dnech slavnosti, jako slunce zářící na chrám Nejvyššího, jako duha, která se leskne v_nádherných oblacích, jako růžový květ mezi větvovím na jaře, jako lilie u_vodního pramene, jako porost Libanonu za letních dnů, jako oheň z_kadidla v_kadidelnici, jako nádoba z_masivního zlata, zdobená všelikými drahokamy, jako oliva obtížená plody, jako cypřiš pnoucí se do oblak.

Když z_rukou kněží přijímal části obětí, sám stál u_ohniště oltáře: kolem něho věnec bratří jako cedrové ratolesti na Libanonu, obklopen jimi jako výhonky palmy.

Pak sestoupil a pozdvihl ruce nad celou obcí izraelských synů, aby svými rty dal požehnání Páně a honosil se jeho jménem. Tu podruhé se klaněli a přijali požehnání od Nejvyššího. Nuže tedy, velebte Boha všehomíra, který všude dělá podivuhodné věci, který dává vzejít člověku z_mateřského lůna a jedná s_ním podle své vůle. Nechť nám dá radost do srdce a popřeje za našich dnů pokoj v_Izraeli po všechny věky. S_námi nechť zůstává jeho přízeň a za našich dnů ať nás vysvobodí.

Blažený, kdo o_tom přemítá, zmoudří, kdo si to vezme k_srdci. Bude-li to dělat, všechno zmůže, neboť světlo Páně je jeho vůdcem.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kor 2,4.2{/r}

Moje mluvení a kázání nezáleželo v_přemlouvaných slovech moudrosti. {*} Přesvědčoval jsem projevováním Ducha a moci.

Rozhodl jsem se totiž, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. {*} Přesvědčoval jsem projevováním Ducha a moci.

Z_listu svatého Františka všem věřícím

(Opuscula, edit. Quarancchi 1949, 87-94)

Buďme prostí, pokorní a čistí

Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z_nebe. Z_jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k_Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.{fnr}1{/fnr}

Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže;{fnr}2{/fnr} ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo,{fnr}3{/fnr} ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v_jeho šlépějích.{fnr}4{/fnr} A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni{fnr}5{/fnr} a abychom ho přijali s_čistým srdcem a čistým tělem.

Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v_evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe.{fnr}6{/fnr} Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v_duchu a v_pravdě.{fnr}7{/fnr} Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v_duchu a v_pravdě. A proto se k_němu obracejme s_chválami a prosbami ve dne v_noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích,{fnr}8{/fnr} neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.{fnr}9{/fnr}

A kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení.{fnr}10{/fnr} A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů.{fnr}11{/fnr} Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s_sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.

Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu.{fnr}12{/fnr} A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně{fnr}13{/fnr} a učiní si v_nich příbytek;{fnr}14{/fnr} budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají,{fnr}15{/fnr} a jsou bratrem, sestrou i_matkou našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}16{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 26,39{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žid 9,14{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Petr 2,21{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 22,37.39{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 4,23{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Lk 18,1{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Mt 3,8{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Tob 12,9{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}1 Petr 2,13{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Petr 4,14{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Mt 5,45.16{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Mt 12,50{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,3-4.6{/r}

Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Ty, Otče menších bratří, rád,

Františku, dej nám, sluhům svým,

tvých zlatých příkazů i_rad

dbát se srdcem vždy poslušným.

Od tebe chcem se naučit,

jak v_chudobě a střídmě žít,

a od těch, co jen k_světu lnou,

nést třeba výsměch s_potupou.

Ať láska k_Pánu plamenná,

kterou jsi hořel v_srdci svém,

též naše srdce studená

roznítí mocným plamenem.

Ty rány Vykupitele,

které jsi nosil na těle,

učiň ať v_hloubi mysli své

s_vděčnými city nosíme.

Snahou o_bližních spasení,

dej, ať jsme stále vedeni.

Ať neodradí od těch snah

nás nebezpečí ani strach.

Pomoz nám, svatá Trojice,

ať příkazy, jež od Otce

našeho máme, plníme

vždy horlivě a upřímně. Amen.

Ant. 1 Byl shledán dokonalým a spravedlivým a v_čase hněvu se stal usmířením.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Vždy měl v_ústech Hospodinovu chválu, zval všechno stvoření ke chvále Stvořitele.

Ant. 3 Pán povýšil pokorného a oslavil ho ve všech končinách země.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 1,15-16.24{/r}

Bůh si mě už v_lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst pohanům. A ti chválili kvůli mně Boha.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mé srdce i_mé tělo {*} s_jásotem tíhne k_živému Bohu.

Mé srdce i_mé tělo {*} s_jásotem tíhne k_živému Bohu.

Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, {*}

s_jásotem tíhne k_živému Bohu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Mé srdce i_mé tělo {*} s_jásotem tíhne k_živému Bohu.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Radoval se, že má účast na utrpení Kristově, a nyní radostně jásá, že se mu slavně ukázal.

Nebo: František, chudý a pokorný, vešel do nebe bohatý, vítán nebeskými zástupy.

Kristus Pán dal skrze svou krev život církvi a nás povolal k_následování svatého Františka. Pokorně ho prosme a volejme:

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Tys přišel hlásat chudým radostnou zvěst, uč nás, abychom šířili tvé království slovem i_skutkem

a účinně obnovovali tvou církev.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Ty jsi světlo národů a učitel svatosti, dej, ať se pevně držíme pravé víry

a zvěstujeme tvé jméno po celé zemi.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Tys dal svým učedníkům přikázání lásky a přikazuješ jim horlivě ho zachovávat,

pomoz nám, abychom prokazovali dobro všem lidem.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Moudrosti věčného Otce, osvěť náš rozum,

abychom zůstávali v_tvé lásce a vždy smýšleli správně a svatě.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Kriste Spasiteli, ty jsi se nestyděl pracovat svýma rukama, řiď proto práci našich rukou,

aby všichni viděli naše dobré skutky a velebili našeho Otce v_nebesích.

Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.

Ant. Udělal jsem ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí Kristu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 3,7-8{/r}

V_čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista.

Nic stvořeného nemohlo mě odloučit od Boží lásky,

která se zjevila v_Kristu Ježíši.

Ant. Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mt 6,19-21{/r}

Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v_nebi, kde je mol ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i_tvé srdce.

Já jsem jen chudák a ubožák,

ale Pán se o_mě stará.

Ant. Uchvátil mě Kristus Ježíš; tak na sobě poznám jeho a účast v_jeho utrpení, a chci mu být podobný ve smrti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 2,19-20{/r}

Skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s_Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.

Srostli jsme s_Kristem tak, že jsme mu podobní v_jeho smrti,

budeme mu tak podobní i_v_jeho zmrtvýchvstání.

NEŠPORY

HYMNUS

František, perla milosti,

vzor těch, kdo poníženi jsou,

dosáhl věčných radostí

a skví se slávou nebeskou.

Pokorný, prostý, přímý byl,

mír miloval a nad vše ctil,

v_nádobě křehké byl to žár,

jenž zářil světu a jej hřál.

Spokojen s_vetchým oděvem,

hřál všechny Ducha plamenem,

v_něm roztál krunýř ledový,

když nosil rány Kristovy.

Nahý a chudý přišel v_svět,

bohat se vrátil k_Bohu zpět,

rozséval dary ctností svých

a hojil rány nemocných.

Všem známý Otče chudoby,

dej, ať jsme chudí smýšlením,

vyrvi nás z_jícnu záhuby

a uveď k_sborům nebeským.

Ať Otce, Ducha Svatého

i_Syna chválí vše a ctí.

Pro ctnosti Otce našeho

kéž dojdem věčných radostí. Amen.

Ant. 1 Rozhodl jsem se, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.

Ant. 2 Chci být podobný Kristu ve smrti, a tak na sobě poznám jeho i_moc jeho zmrtvýchvstání.

Ant. 3 Pán ti bude světlem navěky, Bůh bude tvou slávou.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Gal 6,14.17b-18{/r}

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s_vámi, bratři (a sestry)! Amen.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hospodin je spravedlivý, {*} má rád spravedlivé skutky.

Hospodin je spravedlivý, {*} má rád spravedlivé skutky.

Spravedlivým zjevuje svou tvář, {*}

má rád spravedlivé skutky.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hospodin je spravedlivý, {*} má rád spravedlivé skutky.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Hospodin na něho shlédl dobrotivě; povýšil ho z_jeho ponížení a pozdvihl jeho hlavu; i_podivili se nad ním mnozí a chválili Pána.

Nebo: Mou jedinou chloubou je kříž našeho Pána; vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.

Prosme Boha Otce, zdroj vší svatosti, aby nás příkladem a přímluvou svatého Otce Františka vedl k_svatému životu a volejme:

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys učinil ze svého služebníka Františka dokonalého následovníka svého Syna,

dej, ať i_my jdeme v_jeho stopách a věrně zachováváme Kristovo evangelium.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, uveď naše kroky na cestu pokoje, kterou nám ukázal náš Otec František,

abychom upřímně žili v_poslušnosti, bez majetku a v_čistotě.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, který rozptyluješ pyšné a ponížené povyšuješ,

dej, ať serafínského Otce následujeme v_pokoře.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys svého služebníka Františka vyznamenal svatými ranami utrpení svého Syna,

nauč nás, abychom vždy s_radostí kladli svou chloubu do kříže našeho Pána Ježíše Krista.

Prosíme tě, vyslyš nás.

Otče svatý, tys na prosby svatého Otce Františka udělil milost hříšníkům,

ukaž milostivě zemřelým bratřím a sestrám světlo své tváře.

Prosíme tě, vyslyš nás.

10. října

Sv. Daniela a druhů, mučedníků mauretánských

Nezávazná památka

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys dával svatému Danielovi a jeho druhům sílu, aby z_lásky ke Kristu snášeli utrpení a víru v_něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i_nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o_to

Ze soudobé zprávy o_mučednictví

(Analecta Franciscana 3 [1897], s. 613–616)

Pokora je matkou všech ctností

Bratr Daniel, svědomitý, moudrý a rozvážný řeholník, který již byl provinčním ministrem Kalábrie, a dalších šest zbožných a duchem horlivých bratří, toužili celou svou duší po spáse Saracénů a nebáli se vydat se na smrt, jen kdyby mohli Bohu přinést ovoce svých misií mezi nevěřícími.

Jednoho pátku tajně rozmlouvali o_spáse své i_ostatních lidí, na druhý den v_sobotu se vyzpovídali u_bratra Daniela, velmi zbožně přijali svátost eucharistie a zcela se odevzdali do Božích rukou.

A tak vyzbrojení Kristovi vojáci začali boj v_neděli časně ráno. Tajně vešli do města, posypali si hlavy popelem, a beze strachu, plni síly Ducha Svatého, uprostřed města na náměstí procházeli sem a tam, hlásali Ježíšovo jméno a volali, že není v_jiném pravá spása. Toto poselství hořelo v_jejich srdcích jak oheň. Byli přímo přemoženi převelikou láskou k_Bohu. Saracéni na ně udeřili, spílali jim a bili je. Nakonec byli zatčeni a přivedeni před sultána. Když je vyslýchal za pomoci tlumočníka, vyznávali jméno Páně jako opojení Duchem, takže se jim vysmál i_se svými hodnostáři jako bláznům, avšak nařídil je zavřít do vězení a spoutat okovy.

Z_vězení napsali svatí bratři sami panu Hugonovi, staršímu knězi Janovanů, a dvěma bratřím, z_nichž jeden byl z_Řádu menších bratří a druhý z_Řádu bratří kazatelů, kteří v_ty dny přišli z_hloubi saracénského území, a dalším křesťanům dlícím v_Ceutě list plný slzí tohoto znění: „Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, který nás těší ve všech našich souženích.{fnr}1{/fnr} On opatřil patriarchovi Abrahámovi zápalnou oběť; ten také na příkaz Páně vyšel ze své země a nevěděl, kam jde, proto mu to bylo uznáno za spravedlnost, a stal se Božím přítelem{fnr}2{/fnr}. Tak tedy kdo je moudrý, ať se stane pošetilým, aby byl moudrý; moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v_očích Božích pošetilost.{fnr}3{/fnr} Vězte tedy, že Pán Ježíš Kristus, který za nás zemřel a který řekl: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu,{fnr}4{/fnr} a také: Služebník není víc než jeho pán. Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i_vás,{fnr}5{/fnr} vedl naše cesty po svých stezkách ke své chvále, ke spáse věřících, ke cti křesťanů a k_smrti a odsouzení nevěřících, jak říká apoštol: Jsme jako vonné kadidlo vydechující Krista. Pro jedny vůně smrtonosná, vedoucí ke smrti, pro druhé zase vůně životodárná, vedoucí k_životu.{fnr}6{/fnr} Neboť kdybych byl nepřišel, praví Kristus, a nemluvil k_nim, neměli by hřích; nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu.{fnr}7{/fnr} Proto jsme hlásali před sultánem Kristovo jméno a vyznali, že není v_jiném pravá spása, a dokazovali jsme to pádnými důvody prostřednictvím tlumočníka před jeho mudrci. Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému buď čest a sláva na věčné věky. Amen.{fnr}8{/fnr}“

V_neděli 10. října ráno, když jsme my ostatní dleli na bohoslužbách, byli bratři přivedeni z_vězení před sultána. Když byli tázáni, zda litují toho, že tak mluvili proti zákonu a proti Mohamedovi, odpověděli, že ne. Naopak všechno potvrzovali a napomínali muslimy, že se jim nedostane spásy zákonem, kterého se drží, a že nebudou moci být spaseni, nedají-li se pokřtít a neuvěří-li v_našeho Pána Ježíše Krista, pro kterého oni sami jsou ochotni zemřít. Když potom byli Kristovi nepřemožitelní bojovníci ďáblovými služebníky obnaženi, s_rukama svázanýma za zády byli vyvedeni ze sultánova domu za město, snášeli urážky jako Kristus a jako beránci byli vedeni na smrt. Spěchali však na popravu radostně a hrdě, jako kdyby byli pozvaní na hostinu, a chválili Boha. Když pak byli přivedeni na popraviště, byli sťati a své purpurem ozdobené duše odevzdali Pánu.

{fn:1}{r}2 Kor 1,3-4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 4,3{/r}; {r}Jak 2,23{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 3,18-19{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mk 16,15{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 15,20{/r}.{/fn} {fn:6}{r}2 Kor 2,15-16{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 15,22{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Tim 1,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mučedníci pro Pána slavně prolili svou krev; milovali Krista a následovali ho v_životě i_ve smrti. {*} Proto si zasloužili vítěznou korunu.

Měli jednoho ducha a jednu víru. {*} Proto si zasloužili vítěznou korunu.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Naši bratři, kteří snesli krátké utrpení vedoucí k_věčnému životu, dostali účast na Božích zaslíbeních.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie:Oni zvítězili Beránkovou krví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa, a vy, kteří v_nich přebýváte.

11. října

Sv. Jana XXIII., papeže, člena 3. řádu

Nezávazná památka

MODLITBA

Všemohoucí věčný Bože, ty jsi ve svatém papeži Janovi dal celému světu zářný příklad dobrého pastýře; dopřej nám, ať na jeho přímluvu radostně šíříme kolem sebe plnost křesťanské lásky.

Z_Deníku duše od svatého Jana XXIII.

(Giornale dell’anima, ed. 2000, č. 254–257)

Dobrý pastýř obětuje svůj život za své ovce

Je zajímavé, že Boží Prozřetelnost mě přivedla tam, kde jsem kdysi pocítil první podněty ke svému kněžskému povolání, to je k_pastýřské službě. Nyní se tedy nacházím v_plné přímé službě duším. Abych pravdu řekl, byl jsem vždy přesvědčen, že duchovní musí vždy usilovat, aby takzvaná diplomacie byla proniknuta pastoračním duchem; jinak jeho úsilí není k_ničemu a posvátné poslání se stává směšným. Nyní jsem postaven před pravé zájmy duší a církve, ve smyslu jejich cíle, kterým je zachránit duše a vést je do nebe. Toto mi stačí a děkuji za to Pánu. Řekl jsem to již v_Benátkách v_den svého uvedení do úřadu. Netoužím po ničem jiném a nemyslím na nic jiného než žít a zemřít za duše, které jsou mi svěřeny. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v_hojnosti.{fnr}1{/fnr} Začínám svou přímou službu ve věku sedmdesáti dvou let, kdy jiní už končí. Nacházím se tedy na prahu věčnosti. Můj Ježíši, první Pastýři a Biskupe našich duší, tajemství mého života a smrti je ve tvých rukou a blízko tvému srdci. Na jedné straně se chvěji při pomyšlení, že se blíží poslední hodina; na druhé straně hledím den za dnem kupředu s_důvěrou. Cítím se ve stavu sv. Aloise Gonzagy. Když pokračuji ve svých povinnostech, vždy se snažím o_dokonalost, ale současně ještě více myslím na Boží milosrdenství. V_těch několika málo letech, která mi zbývají k_životu, chci být svatým pastýřem v_plném slova smyslu, tak jako můj předchůdce bl. Pius X., jako ctihodný kardinál Ferrari a mnozí další. K_tomu ať mi dopomáhá Pán. V_těchto dnech jsem četl pojednání sv. Řehoře a sv. Bernarda, kteří oba měli velkou starost o_vnitřní život pastýře, který nemá trpět vnějšími materiálními starostmi. Můj den musí vždy být lemován modlitbou; modlitba je můj dech. Přijímám předsevzetí, že budu recitovat každý den všech patnáct tajemství růžence, a tak budu svěřovat Pánu Ježíši a Panně Marii, pokud možno v_kapli před Nejsvětější svátostí, nejzávažnější starosti mých duchovních dětí v_Benátkách a v_diecézi: duchovenstva, mladých seminaristů, zasvěcených panen, veřejných autorit a ubohých hříšníků. Dvě bolestné rány mě trápí již zde uprostřed toliké nádhery církevní důstojnosti a poct, kterých se mi dostává jako kardinálovi a patriarchovi: skrovnost prostředků na stravování a velký zástup chudých spolu s_úpěnlivými prosbami o_zaměstnání a o_podporu. Co se týká stravování, nic mi nebrání, abych zlepšil jeho podmínky pro sebe i_pro mé nástupce ve službě. Rád proto dobrořečím Pánu za tuto poněkud ponižující chudobu, která mě často přivádí do rozpaků. Ona mi pomáhá lépe se připodobnit chudému Ježíši a svatému Františkovi, zvláště proto, že jsem si zcela jistý, že hlady neumřu. Blahoslavená chudoba, která mi zajiš1uje větší požehnání pro to ostatní, co je v_mé pastýřské službě důležitější!

{fn:1}{r}Jan 10,11.10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 10,3-4

Ten, kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce naslouchají jeho hlasu: {*} Volá své ovce jménem a vyvádí je.

Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. {*} Volá své ovce jménem a vyvádí je.

19. října

Sv. Petra z_Alkantary, kněze

Památka

MODLITBA

Bože, tys dal svatému Petru dar obdivuhodné kajícnosti a vrcholné nazíravé modlitby; dopřej milostivě, ať nám pomohou jeho zásluhy, abychom vítězili nad tělesnými žádostmi a tak dosáhli účasti na nebeských darech.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Petře, ty hvězdo ve Španělích vzešlá,

roznášíš do všech zemí blaho světla;

slyš chvály, jež ti zpívá tvůj lid vlastní,

slávou tvou šťastný.

Slavný Františkův strom se opět v_tobě

zaskvěl svým světlem jak v_prvotní době.

Ty květy, z_nebe zavlaženy rosou,

vzácný plod nesou.

Dej, Tvůrce světa, ať se věčná sláva

Otci i_Synu zrozenému vzdává,

i_tobě, Ohni, Bože týž a jeden

po světě celém. Amen.

Z_listu svatého Petra z_Alkantary sv. Terezii

(Annales Minorum, sv. 19, s. 340-341)

Jak je Bůh dobrý k_těm, kdo mu slouží

Nemálo jsem se podivil, že vaši představení svěřili takovou záležitost učencům, kterým nepatří. Neboť kde se jedná o_právní spory nebo o_případy svědomí, bude samozřejmě chvályhodné poradit se s_právníky a teology a přidržet se jejich názoru. Avšak nejvážnější důvody doporučují radit se o_dokonalosti života jen s_těmi, kteří se ji sami snaží uskutečňovat. Ti první ji nemohou chápat nebo posuzovat lépe, jak to jasně ukazuje jejich jednání i_studium jejich děl. Ohledně evangelních rad není třeba ptát se nejprve druhých, zda je přijmout a zda je zachovávat. Uvažovat o_tomto je projevem malé víry.

Boží rada totiž nemůže být jiná než dobrá. Není těžké ji zachovávat, leda pro malověrné a ty, kteří Bohu málo důvěřují, neboť takoví se nechávají vést jen lidskou moudrostí. Vždyť ten, který dal radu, dá také prostředky, protože on může vše; a naopak člověk nemůže sám ze sebe dát žádnou dobrou radu, i_kdyby chtěl, aby byla dobrá, neboť svou vlastní přirozeností je zlý. Oč spíše ten, který je dobro samo, bude chtít a bude moci dát své rady těm, kdo ho následují, aby dělali pokroky v_dobrém. Chcete-li následovat Kristovu radu o_větší dokonalosti v_otázce chudoby, tedy ji následujte, neboť platí pro ženy stejně jako pro muže. A Kristus Vám pomůže, tak jako pomohl tolika jiným, kteří ho následovali. Chcete-li se však přidržet rady učenců bez ducha, snažte se zajistit dobré příjmy, a sama uvidíte, jestli je užitečnější mít vysoké příjmy, nebo vzdát se všeho, a následovat tak radu Kristovu.

Setkáváme-li se v_klášterech chudých řeholnic s_nedostatkem, je to proto, že chudobu snášejí proti své vůli a ne proto, aby následovaly evangelijní radu. Nechválím každou chudobu, ale jen tu, kterou snášíme trpělivě pro lásku k_našemu ukřižovanému Vykupiteli, a tím spíše pak tu, po které toužíme a kterou dobrovolně přijímáme z_lásky k_němu. Neboť kdybych smýšlel či uvažoval jinak, nebyl bych si ve víře příliš jistý; avšak já v_tom všem důvěřuji Kristu a pevně věřím, že jeho rady jsou nejlepší, protože jsou božské. A i_když nezavazují pod hříchem, přece jsou závazné pro toho, kdo by chtěl být dokonalejší a následovat ho, takže je nemůže zanedbat bez viny. Říkám, že zavazují v_tom, že vedou k_dokonalosti, a tím dělají člověka světějším a Bohu milejším. Domnívám se, že proto jsou blahoslavení, jak Pán sám říká, chudí v_duchu, to jest dobrovolně, což jsem sám poznal, ačkoliv víc než vlastní zkušenosti věřím Bohu.

Pán ať Vám dá tolik světla, abyste dokázala tuto pravdu pochopit a uskutečnit, a nevěřila těm, kdo tvrdí opak z_nedostatku světla, nebo protože nevěří či nikdy neokusili, jak je Bůh dobrý{fnr}1{/fnr} k_těm, kdo mu slouží, kdo ho milují, a kteří se pro lásku k_němu zříkají všech světských věcí, které nejsou nutné. Neboť takoví jsou nepřáteli Kristova kříže{fnr}2{/fnr} a nevěří ve slávu, která přece bude brzo následovat. Ať Vám dále dá, abyste nepochybovala o_tak zřejmé pravdě, ani nepřijímala radu od nikoho, kdo vážně nenásleduje evangelní rady. Neboť i_když ti, kdo zachovávají přikázání, jak jsou povinni, budou spaseni, obecně přece nemají větší znalosti o_jiných věcech, než které uskutečňují. A ať je jejich rada jakkoliv dobrá, lepší přece bude rada Krista, našeho Pána, který s_tímto darem poskytuje i_pomoc k_jeho uskutečnění a dává odměnu těm, kteří kladou celou svou důvěru v_něho a ne ve věci pozemské.

{fn:1}Srov. {r}1 Petr 2,3{/r}; {r}Žl 33 (32),9{/r}.{/fn} {fn:1}{r}Flp 3,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jak 2,5{/r}; {r}Mt 19,21{/r}

Bůh si vyvolil chudé v_očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, {*} které slíbil těm, kdo ho milují.

Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v_nebi, {*} který slíbil těm, kdo ho milují.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Zpívejme Petru píseň chval,

je synem Otce vzácného.

On chudým chudiny se stal,

sám na sebe vzal tvrdé jho.

Zasažen láskou Kristovou,

by mohl hříšné zachránit,

neváhal kajícností svou

příkladem všemu světu být.

O_hladu, žízni často byl

a v_chudý šat se odíval,

by dluh za lidské viny smyl,

v_oběť se zcela Bohu dal.

Umíral sobě den co den,

aby v_něm jenom Kristus žil,

světlem a zdrojem pokoje

pro něho Ježíš vždycky byl.

Chvalme vždy Otce se Synem

i_tebe, Duchu milostí.

Dej, ať v_Petrových stopách jdem

až do míst věčných radostí. Amen.

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Proudy milostí napájel lid a přijal roucho slávy jako pečeť svatosti.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Žil v_těle, ale nechal se vést duchem, na zemi po ničem netoužil a stále myslel jen na věci nebeské.

23. října

Sv. Jana Kapistrána, kněze

Svátek

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Jana Kapistránského, aby v_dobách soužení posiloval tvůj křesťanský lid; pomáhej své církvi i_dnes, aby žila v_bezpečí a v_trvalém míru. Prosíme o_to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána,

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďte, klaňme se Bohu, podivuhodnému v_jeho svatých.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Vojíne Kristův vznešený,

Jane, v_hábitu oděný,

slovem i_skutky na zemi

zářil jsi světlem čistým.

Ty křížem Turky zaháníš,

křížem nemocné uzdravíš,

křížem lid k_dobru uvádíš,

jsi jeho vůdcem jistým.

Vypros, ať také dojdeme

k_stálosti víry přepevné,

ať Kristův zákon střežíme,

v_němž učil jsi nás i_ty.

Vzývejme Krista, Otce s_ním

i_s_jejich Duchem společným,

jediný Bože v_Trojici,

svou mocí chraň nás prosící. Amen.

Z_druhé knihy Kronik

{r:2 Kron}14,1-5a.6-11{/r}

Bože, ty jsi naše opora, v_tvém jménu jsme přitáhli proti tomuto davu

Ása činil to, co bylo dobré a správné v_očích Hospodina, jeho Boha. Odstranil cizí oltáře a posvátná návrší, roztříštil posvátné sloupy a pokácel posvátné kůly. Judovi poručil, aby se dotazoval Hospodina, Boha svých otců, a plnil zákon a přikázání. Ze všech judských měst odstranil posvátná návrší a kadidlové oltáříky. Za něho žilo království v_míru. V_Judsku stavěl opevněná města, neboť země žila v_míru. Ása řekl Judovi: „Vystavějme tato města, obežeňme je hradbami s_věžemi, vraty a závorami, dokud je naše země v_klidu. Dotazovali jsme se Hospodina, našeho Boha, dotazovali jsme se ho a on nám dopřál klid na všech stranách.“ Stavěli tedy a dařilo se jim to.

Ása měl vojsko, tři sta tisíc mužů z_Judy, nosících pavézy a oštěpy, dvě stě osmdesát tisíc z_Benjamína, kteří nosili štíty a stříleli z_luku. Všichni byli udatní bohatýři. Proti nim vytáhl Kúšijec Zerach se statisícovým vojskem a třemi sty vozy; přitáhl až k_Maréše. Ása vytáhl proti němu. Seřadili se k_bitvě v_údolí Sefaty u_Maréši.

Ása volal k_Hospodinu, svému Bohu. Řekl: „Hospodine, jen ty jsi s_to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému. Pomoz nám, Hospodine, náš Bože, nebo1 ty jsi naše opora. V_tvém jménu jsme přitáhli proti tomuto davu. Hospodine, ty jsi náš Bůh, proti tobě člověk nic nezmůže!“

Hospodin porazil Kúšijce před Ásou a před Judou. Kúšijci se dali na útěk.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 20 (19),6.8a{/r}; {r}1 Sam 17,45{/r}

Vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, {*} já však jdu ve jménu Hospodina zástupů.

Ty jdeš proti mně s_mečem a s_kopím a s_oštěpem, {*} já však jdu ve jménu Hospodina zástupů.

Z_traktátu „Zrcadlo kleriků“ od svatého Jana Kapistránského

(Pars 1, Venetiæ 1580,2)

Život řádných kleriků svítí a ozařuje druhé

Ti, kdo jsou povoláni k_službě u_oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v_němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí. Jako sůl země pro sebe i_pro druhé mají důstojně vést společný život, a jako světlo světa mají s_moudrou rozvahou osvěcovat ostatní, a tak dobře chápat, co zdůrazňoval náš nejvyšší učitel Ježíš Kristus nejen svým apoštolům a tehdejším učedníkům, ale i_všem kněžím a klerikům, kteří přijdou po nich: Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K_ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.{fnr}1{/fnr}

Opravdu, po nečistých a špinavých klericích, prosáklých špínou neřestí a zapletených do řetězů zločinů, lidé šlapou jako po nejsprostším blátě, neboť ti se už nehodí, jak se předpokládá, ani sobě ani druhým k_ničemu. Svatý Řehoř říká: „Když se někým opovrhuje pro jeho život, zbývá už jen pohrdnout i_jeho kázáním.“

Když však duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování.{fnr}2{/fnr} Ano, dvojnásobnou čest si zasluhují řádní kněží, jednak vzhledem k_jejich postavení, jednak vzhledem k_jejich osobnímu životu; jedna je časná a přechodná, druhá je duchovní a věčná. Neboť i_když bydlí na zemi a jsou spolu se všemi smrtelnými tvory podrobeni nezbytnostem přirozenosti, přece se ze všech sil snaží žít podobně jako andělé v_nebi, aby se líbili svému králi jako jeho chápaví služebníci. Proto, jako slunce vycházející světu na výšinách Božích, tak ať světlo kleriků svítí lidem, aby viděli jejich dobré skutky a velebili Otce v_nebesích.{fnr}3{/fnr}

Vy jste světlo světa.{fnr}4{/fnr} A jako zdroj světla neozařuje sám sebe, ale rozlévá své paprsky kolem a ozařuje všechno ostatní, tak vzorný život řádných a spravedlivých kleriků svítí světlem svatosti a ozařuje ty, kdo se na ně dívají. Kdo je tedy ustanoven k_tomu, aby se staral o_jiné, ať ukazuje sám na sobě, jak se mají chovat jiní v_domě Páně.

{fn:1}{r}Mt 5,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Tim 5,17{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 5,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 5,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Tim 5,17{/r}; {r}Sir 4,24{/r}; {r}2 Tim 4,2{/r}

Ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování, zaslouží si dvojnásobnou odměnu. {*} Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Světlo Itálie,

hvězdo Čechů,

nová záři Germánie,

bázni uchvatitelů,

jasná pochodni Uherska,

ozdobo Poláků,

Jane přitahující

všechna srdce hříšníků,

znameními, zázraky

pro nebeské království

vyslyš snažné prosby

tobě věrných oddaných.

Oroduj za nás,

Kristův slavný vojíne,

ať na tvoji přímluvu

radosti života dojdeme.

Ant. 1 Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v_nebesích.

Ant. 3 Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Tim 2,1.3-5.8{/r}

Buď silný, můj synu, milostí Krista Ježíše! Snášej se mnou obtíže jako jeho dobrý voják. Žádný voják ve službě se nesmí zaplétat do světských záležitostí, chce-li uspokojit svého velitele. Stejně tak je tomu u_zápasníků: nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočíná podle pravidel. Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z_mrtvých. To je moje evangelium.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Sladké je vidět světlo, {*} milé pro oči je vidět Slunce.

Sladké je vidět světlo, {*} milé pro oči je vidět Slunce.

Ukazoval jas Ježíšova jména lidem, {*}

milé pro oči je vidět Slunce.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Sladké je vidět světlo, {*} milé pro oči je vidět Slunce.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Kdo žije podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v_Bohu.

Oslavujme Krista, Božího Syna, neboť on je zářícím světlem Otcovy slávy přicházejícím z_výsosti, a s_důvěrou volejme:

Pane, buď chvála tvému jménu.

Tys učinil Jana Kapistrána v_nelehké době zastáncem a věrným služebníkem církve a její jednoty,

dávej nám hlubokou lásku k_církvi.

Pane, buď chvála tvému jménu.

Tys jej učinil příkladným knězem životem ctnosti i_hlubokým poznáním,

dávej i_nám příkladné a horlivé kněze.

Pane, buď chvála tvému jménu.

Tys jej učinil apoštolem řady národů Evropy,

obnov tento kontinent ve víře v_Krista.

Pane, buď chvála tvému jménu.

Tys učinil svého služebníka nositelem smíření mezi znesvářenými městy, rody i_jednotlivými lidmi,

vnášej svůj pokoj i_do našich měst, rodin a společenství.

Pane, buď chvála tvému jménu.

V_hodině ohrožení jsi vysvobodil ty, kdo v_tebe doufali,

chraň svůj lid od válek a buď mu štítem v_době nebezpečí.

Pane, buď chvála tvému jménu.

NEŠPORY

HYMNUS

Ať matka církev s_radostí

slaví Kristovy milosti

a novým zpěvem věrně ctí

památku světce Jana.

Bojovník Krista nezlomný,

chudobný, čistý, poslušný,

Evropou prošel s_poselstvím

konverze v_jeho jménu.

Ježíši, cíli věrných svých,

naděje tebe chválících,

osvoboď nás z_vin početných,

štítem buď lidu svému.

Ať tvoje jméno všichni ctí

pro nespočetné milosti

a odměnu v_svém království

daruj nám v_konci věků.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 6,13-17{/r}

Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje. Vždy se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého ducha. Vezměte také přílbu spásy a meč Ducha, to je Slovo Boží.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mé rty tě chválí zpěvem, {*} v_tvém jménu pozvedám dlaně.

Mé rty tě chválí zpěvem, {*} v_tvém jménu pozvedám dlaně.

Tvá pravice mě pevně drží, {*}

v_tvém jménu pozvedám dlaně.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Mé rty tě chválí zpěvem, {*} v_tvém jménu pozvedám dlaně.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, uprostřed shromáždění tě budu chválit.

Pokorně prosme našeho Pána, který je slávou svých svatých, vždyť on sám navštívil a vykoupil svůj lid:

Pane, posvěť se tvoje jméno.

Tys učinil Jana Kapistrána neúnavným heroldem a hlasatelem velkého Krále,

dej, ať jsme tvými věrnými služebníky a zvěstovateli.

Pane, posvěť se tvoje jméno.

Tys jej učinil věrným následovníkem svatého Františka, usilujícím o_obnovu a jednotu řádu,

oživuj svým Duchem i_naše františkánská společenství.

Pane, posvěť se tvoje jméno.

Tys ve svém jménu chránil a vysvobozoval od zlého města i_jednotlivce,

ochraňuj naši zemi a vysvobozuj nás z_područí zla.

Pane, posvěť se tvoje jméno.

Provázej vojenské kaplany i_ty, které doprovázejí, svou přítomností a ochranou,

a dej, aby ve své službě usilovali o_dobro, spravedlnost a pokoj.

Pane, posvěť se tvoje jméno.

Odpusť všem hříšníkům jejich provinění,

a přijmi naše zemřelé do svého světla.

Pane, posvěť se tvoje jméno.

3. listopadu

Nejbližsí volný liturgický den po 2. listopadu

Vzpomínka na všechny zemřelé serafínského řádu: bratry, sestry, příbuzné, dobrodince

Památka

Vše jako v_Římském breviáři 2. listopadu, kromě:

MODLITBA

Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad našimi zemřelými bratry, sestrami, příbuznými a dobrodinci a pro jejich víru a naději ve vzkříšení je přijmi k_sobě do věčné blaženosti. Prosíme o_to

8. listopadu

Bl. Jana z_Dunsu, kněze

Památka

MODLITBA

Bože, prameni veškeré moudrosti, tys nám v_blahoslaveném knězi Janovi daroval obhájce neposkvrněné Panny a vynikajícího učitele vědy a života; dej, ať osvíceni jeho příkladem a posilněni jeho učením věrně přilneme ke Kristu,

MODLITBA SE ČTENÍM

Ze spisu blahoslaveného Jana z_Dunsu Ordinatio

(Opera omnia, sv. 15, Liber III, Distinctio 28, Quæstio un., č. 2-3, ed. Vives, sl. 378b-379b)

Podstata a jedinost dobropřejné lásky

Dobropřejná láska (caritas) je takový způsob jednání, jímž sám Bůh se nám stává drahocenným. Bůh se nám ovšem může stát drahocenným nebo milým také silou lásky (amor), která vylučuje ostatní milující. Kdo takto miluje, nesnese vedle sebe jiné spolumilující. (Tak je tomu např. u_žárlivce, který miluje určitou ženu.) Tento způsob lásky ovšem není ani spořádaný ani dokonalý.

Není spořádaný, protože Bůh, jakožto dobro pro všechny, nechce být dobrem pouze pro někoho. Proto také nikdo se zdravou myslí nemůže chtít přivlastnit si sám toto dobro pro všechny. Z_toho plyne, že ta láska (amor), která usiluje o_dobro pro všechny vlastnickým a ostatní vylučujícím způsobem, je nevyhnutelně nespořádaná.

Nadto je takové jednání nedokonalé, protože ten, kdo miluje dobropřejně a dokonale, touží také, aby i_jeho milovaný byl milován. Proto Bůh, který vlévá ctnost dobropřejné lásky (caritas), v_jejíž síle může duše směřovat k_Bohu spořádaně a dokonale, dává milujícímu zároveň takový způsob lásky, jímž se mu stává drahocenným jako dobro pro všechny, jako dobro, které má být spolumilováno ostatními. Tento způsob milování, který pochází od samotného Boha, vzbuzuje v_duši touhu, aby Bůh byl vnímán jako drahocenný a aby také ostatní milovali Boha jako takového.

Proto stejně jako tento způsob jednání uschopňuje osobu ke spořádané a dokonalé lásce vůči samému Bohu, tak také vzbuzuje v_osobě touhu, aby Boha nemilovala výlučně jen ona sama, ale také všichni ostatní Boží přátelé.

Z_toho jednoznačně vyplývá, že ctnost dobropřejné lásky (caritas) je pouze jedna jediná, poněvadž není zaměřena k_mnoha rozličným subjektům, ale jedině k_Bohu, který je její nejvyšší cíl a dobro samo. Druhotně pak tato ctnost vzbuzuje v_duši touhu po tom, aby, nakolik to závisí na ní samotné, Boha milovali a v_lásce vlastnili všichni. Právě v_tom spočívá spořádaná a dokonalá láska k_Bohu. Jestliže chci právě tohle, pak silou dobropřejné lásky (caritas) miluji sebe sama i_bližního a toužím pro sebe i_pro bližního po tom, abychom v_síle dobropřejné lásky (caritas) měli Boha tak, jak je on sám v_sobě.

Je tedy zřejmé, že existuje jeden způsob jednání, jímž miluji Boha a zároveň toužím, abys ho miloval také ty. A právě v_tomto smyslu moje láska (amor) nachází svůj kořen v_dobropřejné lásce (caritas), poněvadž na základě dobropřejné lásky já ti přeji to dobro, jež ti přísluší ze spravedlnosti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,10-11.16{/r}

V_tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Když nás Bůh tak miloval, {*} máme se i_my navzájem milovat.

My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. {*} Máme se i_my navzájem milovat.

Nebo:

Ze spisu blahoslaveného Jana z_Dunsu Neposkvrněná – nejvznešenější plod vykoupení

(Opera omnia, Lectio III, Distinctio 3.18; Rep. Parisiensis III, Distinctio 3)

Někteří ze svatých v_nebi byli Boží nepřátelé pouze v_důsledku dědičného hříchu, ale ne kvůli svému hříchu osobnímu. Taková jsou kupříkladu mnohá svatá Neviňátka. Mimo to jsou v_nebi svatí, kteří po určitou dobu byli Boží nepřátelé jak kvůli osobnímu hříchu, tak i_kvůli hříchu dědičnému. To jsou ti, kdo smrtelně hřešili, a pak konali pokání. Kromě nich je v_nebi také požehnaná Panna, jež nebyla nikdy v_nepřátelství vůči Bohu ani kvůli hříchu osobnímu ani kvůli hříchu dědičnému. To by ovšem nebylo možné, kdyby nebyla zvláštním způsobem před hříchem uchráněna.

Skutečnost, že požehnaná Panna nebyla nikdy poskvrněna dědičným hříchem, vyplývá ze vznešenosti jejího Syna: Vykupitele, Smírce a Prostředníka.

Nejdokonalejší Prostředník je pochopitelně také schopen nejdokonalejší přímluvy ve prospěch osoby, pro niž zprostředkuje. Kristus tedy musel mít schopnost absolutně dokonale zasahovat ve prospěch osoby, jíž je určeno jeho zprostředkovatelské dílo. Nuže tedy, vůči žádné osobě na celém světě nemohl být Kristus Prostředníkem více než vůči Marii; proto v_Marii naplnil Kristus své zprostředkovatelské dílo v_té nejdokonalejší podobě. To vše ovšem platí pouze za předpokladu, že se Kristus zasloužil, aby Marie byla uchráněna od poskvrny dědičného hříchu.

Pokud někdo předem vyloučí možnost předejití urážce, pak vůbec není možno hovořit o_absolutně dokonalé nápravě urážky. Vždyť jestliže dojde pouze k_usmíření uražené osoby tím, že ji někdo svým konáním pohne k_odpuštění, pak ještě zdaleka není možno hovořit o_absolutně dokonalé nápravě. Z_toho ale vyplývá, že Ježíš Kristus by nenabídl Nejsvětější Trojici absolutně dokonalou náhradu za hřích Adamových synů, pokud by předběžně nezajistil, aby v_někom Nejsvětější Trojice vůbec nebyla uražena, a pokud by alespoň jedna duše mezi Adamovým potomstvem nebyla naprosto bez viny dědičného hříchu. Proto tedy v_Adamově rodu existuje duše, která je naprosto neposkvrněná dědičnou vinou, anebo je alespoň možné, aby taková duše existovala.

Nejdokonalejší Prostředník zasluhuje, aby byl odvrácen jakýkoli trest od toho, pro něhož koná dílo usmíření. Nyní je třeba si uvědomit, že nést na sobě vinu dědičného hříchu je ještě větší trest než samotná ztráta možnosti vidět Boha tváří v_tvář. Vždyť hřích sám o_sobě je mezi všemi ostatními tresty ten nejhorší trest pro rozumem obdařenou přirozenost. Jestliže nás tedy Ježíš Kristus jakožto dokonalý Smírce dokonale usmířil s_Bohem, pak muselo být v_jeho silách také učinit, aby alespoň někomu bylo odňato toto přetěžké břímě. A právě tohle by neučinil pro nikoho, pokud by to neučinil na prvém místě pro svoji Matku.

Jestliže někdo tvrdí, že osoba, jíž je odpuštěn hřích, je Kristu stejně zavázána jako osoba, jež byla před hříchem uchráněna, odpovídám, že je bezesporu větší dobrodiní od zla někoho úplně uchránit než připustit, že se někdo zlem napřed poskvrní, a pak ho od zla osvobodit. Mimo to, jestliže Ježíš Kristus se zasloužil o_milost a slávu mnohým duším, které jsou mu právě proto zavázány jako Prostředníku, pročpak by neměla existovat nějaká duše, která by byla Kristu v_nebi zavázána právě kvůli nevinnosti? A pročpak tedy, když jsou nevinní všichni blažení andělé, by neměla existovat také nějaká duše, mimo duši Kristovu ovšem, která by byla v_nebeské vlasti nevinná?

Poněvadž tedy je větší dobro dokonalá nevinnost než odpuštění viny po předchozím pádu do hříchu, Panna Maria obdržela větší dobro tím, že byla uchráněna poskvrny dědičného hříchu, než kdyby byla od něho pouze očištěna.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 34 (33), 4{/r}; {r:Žl}86 (85), 13{/r}; {r}Lk 1,48{/r}

Velebte se mnou Hospodina, {*} neboť veliká byla ke mně jeho láska.

Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, {*} neboť veliká byla ke mně jeho láska.

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Pane, věčný a pravý Bože: z_tebe, v_tobě a pro tebe je všechno, co jsi stvořil; ty jsi Bůh požehnaný navěky.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Nekonečně dobrý Bože, ty sám rozléváš svou lásku na všechny tvory.

13. listopadu

Sv. Anežky České, panny

Památka

MODLITBA

Bože, tvá služebnice Anežka šla za tvým voláním, zřekla se bohatství a zamilovala si chudobu, následovala tvého ukřižovaného Syna a došla do nebeské radosti; na její přímluvu veď i_nás, abychom nelpěli na věcech pomíjejících a dosáhli slávy věčné. Prosíme o_to

PRVNÍ NEŠPORY

HYMNUS

Hvězdičko jasná, kněžno Bohu milá,

Anežko Česká, slávo rodných niv,

paměť tvá otcům našim drahou byla,

nezemřel, kdo je v_srdci lidu živ.

Přes věky dávné láska tvá září,

vltavské břehy šumí její zvěst,

národ tvůj vděčný před Boží tváří

zpívá ti v_písni chvály věčnou čest.

V_milostné kráse z_Přemyslova rodu

rozpučel církvi bělostný tvůj květ,

z_nádhery světa, z_lichých jeho svodů

k_nebi duch toužil v_náruč Boží spět.

Odmítáš lesk a knížecí slávu,

Františka Otce volíš svatý řád,

pohrdáš zlatem dvorského hávu,

v_řehole chudé odíváš se šat.

V_pokoře tiché sloužíš nebes Pánu,

věno své dáváš chudým v_lásky dar,

útulku svého otvíráš jim bránu,

nemocné voláš, mírníš bolů žár.

K_tobě se vine chudina bídná,

svěřuje tobě srdce svého žal,

ó, jak je sílí slova tvá vlídná,

jak by dech ráje v_srdce jejich vál.

Anežko naše, rozněť lásku vroucí,

kterou tak hořel andělský tvůj duch,

srdce ať vznítí oheň její žhoucí,

zasvítí světlem ráje v_český luh.

Jako jsi za vlast spínala dlaně,

důvěrně prosíc Boha v_čase zlém,

oroduj za nás u_trůnu Páně,

národ svůj chraň a rodnou svoji zem.

Ant. 1Odložila královská roucha, aby mohla vejít strmou cestou a úzkou branou do nebeského království.

Ant. 2Svatá chudoba! Těm, kdo ji mají a po ní touží, přislibuje Bůh nebeské království.

Ant. 3Zbožná chudoba! Pán Ježíš Kristus, který vládl a vládne nebi i zemi, se rozhodl vyvolit si ji nade vše ostatní.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu; on je Beránek, jehož svatá Anežka horlivě následovala.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Zajásej, písni, na rtech věrných Čechů,

ozvěnou zazvuč mocně v_dál:

v_trudné dnes době Bůh nám pro útěchu

světici velkou za vzor dal,

jejížto ctnosti pouhým slovem říci

lidskému rtu je přetěžko.

Za svůj lid rodný, ve tmě tápající,

oroduj, svatá Anežko!

Vyrostlas v_dívku nevídané krásy,

k_sobě tě vábil svůdný svět,

o_ruku tvou se mocný vladař hlásí,

ty však chceš Kristu náležet.

Dnes v_srdcích lidstva kalná vášeň hýří,

nevinnost svatou zabíjí,

Anežko, kéž tvůj příklad vůkol šíří

záhony čistých lilií!

Dávajíc chudým, chudou jsi se stala,

nouze ti byla známý host.

Duše však tvá se z_toho radovala,

v_chudobě vidouc ctnosti skvost.

Dneska však všude zuří temné boje,

světem se šíří zášti mráz.

Anežko svatá, dej nám srdce svoje,

účinné lásce nauč nás!

Těžké když chvíle vlast tvá prožívala,

když se v_ní vzmáhal zloby svár,

ve chrámu Páně ruce pozdvihala

za blaho země, mír a zdar.

Ach, dnes se opět těžká chmura snáší,

Anežko svatá, zvedni dlaň!

Tu zemi českou, zemi svou a naši,

světice drahá, vždycky chraň!

Českých zemí vzácný květe,

hvězdo naše, zdravíme tě,

Anežko ty panenská.

Dcero z_rodu královského,

miláčku národa svého,

skvoucí perlo nebeská.

Sloužíš trpícímu lidu,

hojíš rány, mírníš bídu,

uklidňuješ srdcí žal.

Pohneš krále k_smířlivosti,

jeho syna, aby otci

s_upřímnou se úctou vzdal.

Stavíš kláštery a chrámy,

podporuješ štědrou dlaní

vše, co k_slávě Boží jest.

Chceš být služkou mezi svými,

jejich sestrou, ochránkyní,

chceš břemena jejich nést.

Veď nás, ať jsme skromní, mírní,

ať smýšlením, slovy, činy

plni lásky k_bližním jsme.

Nauč nás, jak správně žíti,

ke všem pozornými býti,

ať v_nich Krista vidíme.

Ty Snoubenče panen slavný,

Ježíši, měj soucit s_námi,

dej nám k_prosbám Anežky,

ať nás, tvoje sluhy věrné,

ve tvé říši nadehvězdné

naplní mír nebeský. Amen.

Ant. 1Zpívala novou píseň před trůnem Boha a Beránka, kterého následovala celým srdcem.

Ant. 2Urozená královno, toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny.

Ant. 3Přilnula jsi ke stopám toho, s_nímž sis zasloužila spojit se sňatkem.

Nebesa ani celé tvorstvo nemohli pojmout Stvořitele,

jen věřící duše je jeho příbytkem i_trůnem, a to jedině díky lásce.

Z_listu svatého apoštola Pavla Římanům

{r:Řím}12,1-2.9-18{/r}

Usilujte o_dobro pro všechny lidi

Pro Boží milosrdenství vás vybízím: přinášejte sami sebe v_oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Láska ať je bez přetvářky. Mějte v_ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V_bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v_uctivosti předcházejte jeden druhého. S_věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s_radujícími, plačte s_plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k_věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří.

Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Usilujte o_dobro pro všechny lidi. Jak je to jen možné – pokud záleží na vás – žijte v_pokoji se všemi lidmi.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,12b.16b{/r}

Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v_nás a jeho láska je v_nás přivedena k_dokonalosti. {*} Bůh je láska.

Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh v_něm. {*} Bůh je láska.

Z_Druhého listu svaté Kláry sv. Anežce České

(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, 2ListAn 3-23, s. 171-172; FF 2872-2880)

Za pomíjivé věci dostaneš slávu nebeského království

Děkuji štědrému dárci milosti, od něhož, jak věříme, pochází každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování{fnr}1{/fnr}, že tě ozdobil tak velkou slávou ctností a opatřil tě odznaky takové dokonalosti, že ses stala horlivou napodobitelkou dokonalého Otce{fnr}2{/fnr} a proto si zasluhuješ stát se dokonalou, aby jeho oči na tobě nespatřily nic nedokonalého{fnr}3{/fnr}.

To je ona dokonalost, v_níž se s_tebou spojí sám Král ve svatební komnatě v_nebesích, kde sedí ve slávě na hvězdném trůnu, protože jsi pohrdla vysokostí pozemského království a nabídku císařského manželství jsi považovala za malou. Stala ses učednicí nejsvětější chudoby v_duchu velké pokory a nejvroucnější lásky a přilnula jsi ke stopám toho, s_nímž sis zasloužila spojit se sňatkem.

Protože jsem však poznala, že jsi naplněna ctnostmi, šetřím lichotkami a nechci tě zatěžovat zbytečnými slovy, ale nepovažuj za zbytečné nic z_toho, z_čeho by ti mohla vzejít nějaká útěcha. Ale protože jen jedno je nutné, k_tomu jedinému tě zapřísahám a napomínám pro lásku toho, jemuž ses nabídla jako svatá a jemu milá oběť{fnr}4{/fnr}: abys totiž, vědoma si svého rozhodnutí, jako druhá Ráchel vždy hleděla na to, jak jsi začala, a držela, co držíš, činila, co činíš, a neopouštěla to{fnr}5{/fnr}. Ale rychlým během, lehkým krokem, bez klopýtání, aby ani tvé kroky nenabraly prach{fnr}6{/fnr}, aby ses v_bezpečí radovala a hbitě a obezřetně kráčela po stezce blaženosti, abys nikomu nevěřila a nesouhlasila s_nikým, kdo by tě chtěl od tohoto rozhodnutí odvést, kdo by ti kladl do cesty překážky{fnr}7{/fnr} takže bys v_oné dokonalosti, v_níž tě Duch Páně povolal, nemohla Nejvyššímu plnit svůj slib{fnr}8{/fnr}.

V_tom však, abys bezpečněji kráčela po cestě přikázání{fnr}9{/fnr} Páně, dej na radu našeho ctihodného Otce a našeho bratra Eliáše, generálního ministra. Této (radě) dávej přednost před radami ostatních a považuj ji za dražší než jakýkoliv dar.

Kdyby ti však někdo říkal nebo doporučoval něco, co by ti bránilo v_dokonalosti, co by se zdálo, že je proti božskému povolání, i_kdybys k_němu musela mít úctu, nechtěj se řídit jeho radou, ale, chudá panno, obejmi Krista chudého.

Pohleď, jak se stal opovrhovaným kvůli tobě, a následuj ho, staň se pro něho opovrhovanou na tomto světě. Velmi urozená královno, když toužíš následovat svého Snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny{fnr}10{/fnr}, který se pro tvou spásu stal nejbídnějším z_lidí, opovrženým, zbitým a po celém těle mnohokrát bičovaným, a umíral v_mukách kříže, pohleď (na něj), uvažuj (o_něm) a nazírej (na něj).

Budeš-li trpět spolu s_ním, budeš s_ním i_kralovat, budeš-li s_ním cítit bolest, budeš se s_ním i_radovat, budeš-li s_ním umírat{fnr}11{/fnr} na kříži utrpení, budeš s_ním v_záři svatých{fnr}12{/fnr} vlastnit nebeský příbytek a tvé jméno bude zapsáno v_knize života a bude slavné mezi lidmi.

Proto také věčně a na věky věků budeš mít účast na slávě království nebeského místo věcí pozemských a pomíjejících, na věčných dobrech místo dober pomíjejících a budeš žít na věky věků.

{fn:1}Srov. {r}Jak 1,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 5,48{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 139 (138),16{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 12,1{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Pís 3,4{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. sv. Řehoř Veliký: Dialogi, Prolog (PL 77, 152A).{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 14,13{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 50 (49),14{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 119(118),32{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 45 (44),3{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}2 Tim 2,11-12{/r}; {r}Řím 8,17{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Žl 110 (109),3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Pís 3,4{/r}; srov. {r}Flp 3,8.9{/r}

Nalezla jsem toho, kterého miluji. {*} Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. {*} Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Anežko naše blažená, milá,

tys naší země růžička bílá,

taková vzkvete za řadu věků,

my voláme k_tobě, naděje Čechů.

Čistotou tvoje srdce se skvělo,

pro vášně lidské dost vytrpělo.

Buď naším vzorem, nevěsto Krista,

naše srdce kéž jsou svatá a čistá.

Diadém zlatý noha tvá šlape,

zašlápni pýchu, na nás se sápe.

Z_bohatství dáváš plničkou dlaní,

změň mamonu kletbu nám v_požehnání.

Chudobu volíš, chudým jsi matkou,

pohrdat nás uč rozkoší vratkou,

v_trpícím bratru poznávat Krista,

který za to v_nebi odměnu chystá.

Smířilas hněvy, vyplela sváry,

zhoj našich duší ten neduh starý,

jímž český národ nebe dal v_sázku,

nám u_Boha vypros svornost a lásku.

Modlitbou znalas vznášet se k_Pánu,

obléhat nás uč nebeskou bránu,

myšlením správným, slovy i_činy

kéž v_kajícím duchu smiřujem viny.

Anežko, ty skvíš se v_slávě,

do níž Bůh tě k_sobě vzal,

vzácný květe luhů českých,

kráso příbytků nebeských,

přijmi hymnus našich chval.

Chudoba je paní moje,

serafínský světec děl.

Anežko, tvá duše čistá

modlí se, – ty, družko Krista,

kouzlo krásy své mi sděl.

Také buď mou společnicí,

tvůj, Anežko, prosí ret

a hned s_odvahou se smělou

snoubíš s_chudou mnišskou celou

opouštějíc dvůr i_svět.

Andělem jsi byla míru,

smířlivosti záštitou,

zůstaň v_nebi také nyní

za svůj národ přímluvkyní,

jeho stálou útěchou.

Nebo:

Někde nad námi zhasíná hvězdu Bůh_–

Někde nad hraničníky nese anděl rozžatý svícen_–

Někde v_nás rozkvétá svědomí jak leknín_–

Někde daleko naříká Ráchel_–

Někde v_chladných ambitech se vyznávají hříšní z_vin_–

Někde na hranicích svinují ostnaté dráty_–

Někde blízko nahlížejí do své duše jako do dýchající studny_–

Někde k_večeru spínají ruce k_modlitbě_–

Někde dítě nese květiny k_rozbitým Božím mukám_–

Někde nad námi vztáhl archanděl Michael svůj jiskřivý meč_–

Někde uprostřed nás usmiřovatelka otců a synů svatá Anežka Česká

ovazuje rány nemocným oblakům

Všude mezi námi osmihrotý kříž plane svým věrným stříbrem.

Ant. 1 Podivuhodně ses zasnoubila s_neposkvrněným Beránkem, který snímá hříchy světa, a odložila jsi všechny marnosti tohoto světa.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Děkuji štědrému dárci milosti, že tě ozdobil tak velkou slávou ctností.

Ant. 3 Celým srdcem i_nitrem jsi přilnula k_tomu, jehož krásu všechny blažené šiky nebešťanů bez ustání obdivují.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Jan 4,20-21{/r}

Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i_svého bratra.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Lámej chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; {*} neodmítej pomoc svému bližnímu.

Lámej chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; {*} neodmítej pomoc svému bližnímu.

Když vidíš nahého, obleč ho, {*}

neodmítej pomoc svému bližnímu.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Lámej chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; {*} neodmítej pomoc svému bližnímu.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Pro Krista se svobodně rozhoduji, po Kristu horoucně toužím, s_Kristem chci zůstat navěky.

Život svatých panen vydává světu svědectví o_Kristově lásce. A proto spolu s_nimi volejme:

Ježíši, koruno panen, vyslyš nás.

Kriste, jediný Ženichu svatých panen,

nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.

Ježíši, koruno panen, vyslyš nás.

Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,

pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k_tobě aby stále rostla.

Ježíši, koruno panen, vyslyš nás.

Svaté panny ti sloužily s_čistým a nerozděleným srdcem,

na jejich přímluvu veď i_nás cestou, která vede k_tobě.

Ježíši, koruno panen, vyslyš nás.

Prozíravé panny se připravovaly na setkání s_tebou,

dej, abychom se i_my těšili na tvůj příchod a s_nadějí tě očekávali.

Ježíši, koruno panen, vyslyš nás.

HYMNUS

Celá naše země jásá,

oheň víry znovu vzplál:

mezi svaté – jaká krása_–

Anežku Bůh povolal.

Vyšla z_rodu Přemyslova,

slávu světu chystal král,

jiný úmysl Bůh chová:

k_službě své ji povolal.

V_chudobě chce žíti ráda,

s_františkánskou pokorou,

s_nemocnými sama strádá,

dá jim dům i_péči svou.

V_klášteře též shromažďuje

svatých panen družinu,

modlitbou pak naplňuje

každou žití hodinu.

Mnohým z_nás se z_myslí ztratil

pravý žití smysl, cíl.

Anežčin duch nám ho vrátil,

jasným světlem ozářil.

Antifony a žalmy ze dne.
Slaví-li se jako slavnost, žalmy z doplňovacího cyklu, pokud však slavnost připadne na neděli, žalmy nedělní z 1. týdne. Slaví-li se jako svátek, žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

Ant. Stala ses učednicí nejsvětější chudoby v_duchu velké pokory a nejvroucnější lásky.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Mdr 8,21{/r}

Vím, že moudrost dostanu jenom jako dar Boží – a to už patří k_moudrosti: vědět, koho je darem.

Tato panna je moudrá,

když přišel Pán, vyšla mu naproti.

Ant. Kristus je odlesk věčné slávy, záře věčného světla a zrcadlo bez poskvrny.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 7,25{/r}

O_pannách mi Pán nedal žádný příkaz. Ale dávám radu, protože jsem dosáhl od milosrdného Pána toho, že se mi může věřit.

Toto je moudrá panna,

jednala prozíravě.

Ant. Snoubenko Ježíše Krista, pohleď na nevýslovnou lásku, s_níž on chtěl trpět na dřevě kříže.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zj 19,6b-7{/r}

Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila.

Nalezla jsem toho, kterého miluje má duše,

uchopila jsem ho a už ho nepustím.

NEŠPORY

HYMNUS

Spojme srdce, spojme hlasy

ke společné písni chval,

Boha, Otce všemocného

oslavujme v_svatých jeho,

které naší církvi dal.

Anežko, ty skvíš se v_slávě,

do níž Bůh tě k_sobě vznes,

vzácný květe luhů českých,

kráso příbytků nebeských,

přijmi našich písní ples.

Jako čistá hvězda záříš

zdávna českou krajinou,

v_zástupu se panen skvěješ,

před Beránkem píseň pěješ

nevýslovnou, jedinou.

Chudoba je paní moje,

serafínský světec děl;

Anežko, tvá duše čistá

modlí se: Ty družko Krista,

kouzlo krásy své mi sděl.

Také mou buď společnicí,

tvůj, Anežko, prosí ret,

a hned s_odvahou se smělou

snoubíš s_chudou mnišskou celou,

opouštějíc dvůr i_svět.

Anežko, tys pochopila

poslušnosti tajemství,

v_řeholi, jež váže navždy

cizí vůlí skutek každý,

zářivě tvá ctnost se skví.

Andělem jsi byla míru,

smířlivosti záštitou,

ó, buď v_nebi také nyní

za svůj národ přímluvkyní,

jeho stálou útěchou.

Ant. 1 Trpíš-li spolu s_Kristem, budeš s_ním i_kralovat.

Ant. 2 Cítíš-li s_Kristem bolest, budeš se s_ním i_radovat.

Ant. 3 Umíráš-li s_Kristem na kříži utrpení, budeš s_ním v_záři svatých vlastnit nebeský příbytek.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Kor 7,32b.34a{/r}

Jako Bohem vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. A nad to nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší. {*} To je vůle Boží: vaše posvěcení.

Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší. {*} To je vůle Boží: vaše posvěcení.

Kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. {*}

To je vůle Boží: vaše posvěcení.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší. {*} To je vůle Boží: vaše posvěcení.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království. Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě.

Náš Pán Ježíš Kristus stále povolává k_životu v_panenské čistotě ty, kdo se mu chtějí zcela zasvětit. Oslavujme ho spolu s_nimi a prosme ho:

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Kriste, ty sis připravil církev jako nevěstu,

očišťuj ji svou milostí, aby byla svatá a bez vady.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Ty chceš, aby církev věrně setrvávala v_neporušenosti víry,

chraň a posiluj křesťany, jejichž víra je ohrožena.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Ty pomáháš těm, kdo se ti zasvětili, zbavovat se pozemských nedokonalostí,

veď nás, ať po příkladu svatých panen žijeme stále plněji životem, který pramení z_tebe.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Svatá Anežka je jedna z_prozíravých panen, které ti vyšly naproti s_rozžatou lampou,

nedopusť, aby v_lampách panen tobě zasvěcených dohořel olej věrnosti.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

Svaté panny vešly s_tebou na svatební hostinu,

uveď do nebeské hodovní síně také naše zemřelé.

Ježíši, Králi panen, vyslyš nás.

14. listopadu

Sv. Mikuláše Taveliče, kněze, a druhů, mučedníků

Památka

MODLITBA

Bože, tys proslavil svatého Mikuláše a jeho druhy horlivostí v_šíření víry i_mučednickou palmou; na jejich přímluvu nám pomáhej, ať podle jejich příkladu jdeme po cestě tvých přikázání a dosáhneme vítězné odměny věčného života.

MODLITBA SE ČTENÍM

Ze soudobé zprávy o_mučednictví svatého Mikuláše a druhů

(D. Mandić, Documenta martyrii B. Nicolai Tavelić et sociorum eius, Řím 1958, s. 35-42)

Jsme připraveni snést každé mučení za katolickou víru

Mikuláš a jeho bratři dlouho uvažovali, jak by mohli Bohu získat duše, které se ďábel pokoušel urvat, a beze všeho strachu chtěli Bohu nejvyššímu přinést bohaté ovoce ve svaté zemi jeruzalémské. Získali užitečné rady od některých mistrů teologie a jiných zkušených bratří tam sídlících, našli na podporu i_důkazy z_Písma svatého a schválených učitelů, jak je porůznu četli. Posíleni v_Pánu v_přesvědčení, že každý dokonalý křesťan může úspěšně zapůsobit na pozemsky smýšlející lidi, dne 11. listopadu 1391, o_svátku svatého Martina, kolem 9. hodiny dopoledne chtěli uskutečnit dlouho pečlivě připravovaný plán. Šli společně a každý z_nich nesl s_sebou list či svitek psaný italsky a arabsky. Nejdříve chtěli vstoupit do Šalamounova chrámu, ale bylo jim v_tom zabráněno.

Byli přivedeni do domu kádího (soudce), kde rozvinuli své svitky a četli je před ním. Když skončili, řekl kádí těmto čtyřem bratřím: „To, co jste právě přednesli, jste řekli jako moudří a při smyslech, anebo jste blázni a pomatení na rozumu? Poslal vás váš papež nebo některý křesťanský král?“ Tu bratři s_velkou zralostí, rozvahou, horlivostí pro víru, nadšením a touhou po spáse odpověděli: „Nikdo nás neposlal, jen Bůh, který nám vnukl, abychom vám kázali pravdu a vaši spásu, neboť Kristus říká v_evangeliu: Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen.{fnr}1{/fnr} Nato se jich kádí zeptal: „Chcete to vše odvolat a stát se Saracény, a tak se zachránit před smrtí? Jinak totiž musíte zemřít.“ Odvětili neochvějným hlasem: „Naprosto to nechceme odvolat, ale jsme připraveni raději zemřít za tuto pravdu a za statečnou obranu katolické víry a snést každé mučení, protože všechno, co jsme řekli, je svaté, katolické a pravdivé.“ Když to kádí slyšel, po poradě nad nimi vynesl rozsudek smrti. Sotva rozsudek vyslovil, s_hlasitým křikem se na ně vrhli všichni okolo stojící Saracéni a volali: „Na smrt, na smrt!“ A na místě je bili nejrůznějšími nástroji, že padli na zem jako mrtví. To bylo kolem třetí hodiny odpoledne, a pro pobouření lidu tam zůstali až do půlnoci.

Kolem půlnoci je nechal kádí vysvléci, pevně přivázat ke kůlům a tak krutě zbičovat, že jejich těla byla zcela zbavena kůže, takže nemohli snést ani pohled jeden na druhého. Nakonec je dal vrhnout do nejhroznějšího žaláře a přivázat pevně na špičatá dřeva, takže nemohli mít ani chvíli úlevu a byli neustále týráni strašným mučením.

Třetí den pak byli vyvedeni na náměstí, kde jsou trestáni zločinci, před vznešeného kádího a ohromné množství saracénského vojska s_tasenými meči a před velký oheň. Tam se jich znovu ptali, zda chtějí odvolat, co řekli, a stát se Saracény, a tak se zachránit před smrtí. Na to odpověděli: „To chceme a to vám hlásáme, abyste se obrátili na víru Kristovu a byli pokřtěni. Vězte, že se pro Krista a jeho víru nebojíme ohně ani tělesné smrti.“ Když to slyšeli Saracéni, kteří tam stáli, vzplanuli hněvem, všichni se na ně zuřivě vrhli, a tak je rozsekali na kousky, že na nich nezůstala ani lidská podoba. Nato je naházeli do ohně, avšak ani tak rozčtvrcená těla nemohli spálit. A celý den tam ten dav stál a přihlížel, přikládal dřevo, rozhazoval popel a zahrabával kosti, aby je křesťané nemohli najít.

{fn:1}{r}Mk 16,16{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mučedníci pro Pána slavně prolili svou krev; milovali Krista a následovali ho v_životě i_ve smrti. {*} Proto si zasloužili vítěznou korunu.

Měli jednoho ducha a jednu víru. {*} Proto si zasloužili vítěznou korunu.

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Svatí vírou zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost a dosáhli toho, co jim bylo od Boha slíbeno.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Duše spravedlivých jsou v_Boží ruce a nedotkne se jich utrpení.

15. listopadu

Sv. Didaka z_Alkaly, řeholníka

Nezávazná památka

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty si ve své podivuhodné prozřetelnosti volíš, co je ve světě slabé, abys zahanbil, co je silné; veď nás, ať následujeme pokoru svatého Didaka, a tak si zasloužíme dojít věčné slávy v_nebi.

Z_kanonizační buly papeže Sixta V.

Ty, které svět pokládá za nevzdělané, ty si Bůh vyvolil, aby zahanbil moudré

Kristus Pán, Král králů od věčnosti, který pro spásu zavrženého člověka přijal přirozenost služebníka, a když se naplnil čas, stal se člověkem. Svou církev, kterou nade vše miloval a kterou vykoupil svou drahocennou krví, zbudoval hned na počátku křesťanské víry na svatém Petrovi, knížeti apoštolů, kterému dal pevnost skály; sám sebe jí však položil za základní kámen. A tuto církev dále podivuhodně buduje po všechna staletí.

Toto podivuhodné Boží budovatelské dílo nechápe pyšná moudrost tohoto světa, ani mu nikterak nerozumí pozemská a tělesná zkušenost; a ďábelská zchytralost a pýcha se před ním chvěje. Vždyť často na ubohých, opovrhovaných lidech bezvýznamného rodu, nevzdělaných, bez výmluvnosti, bez výzbroje lidské moci, jako na odhozených a zavržených kamenech vyrůstá taková stavba, tak krásná, tak vyzdobená, tak mocná, tak pevná, do takové výše, že i_samo peklo se hrozí její síly a pevnosti.

Cesty Boží jsou však jiné než cesty lidské a jeho myšlenky nejsou jako jejich myšlenky¹. Proto tu není mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených, ale ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh… dokonce i_ty, kteří nejsou vůbec nic, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před ním vynášet². Tak všemohoucí Bůh zachránil ty, kdo věří pohoršením kříže a „pošetilým“ kázáním³; tak od samých začátků rodící se církve zahanbil řeckou moudrost moudrým dětinstvím apoštolů a statečnou slabostí mučedníků a zcela přemohl moc pohanů; tak konečně v_následujících dobách svým silným ramenem sesadil mocné z_trůnu a povýšil své ponížené svaté.

A tak v_minulém století, na které se ještě pamatovali naši otcové, vyvolil si z_pokorné rodiny menších bratří našeho svatého Otce Františka pokorného Didaka, rodem ze Španělska, který stejně jako naši první učitelé a vůdcové nevynikal učeností. Bůh si vyvolil tohoto nevzdělaného laického bratra, aby na něm ukázal nesmírné bohatství své milostivé dobroty⁴, aby jeho podivuhodným, příkladným životem uvedl mnohé na cestu spásy a aby stárnoucímu a téměř sešlému světu dokázal, že pošetilá Boží věc je moudřejší než lidé a slabá Boží věc je silnější než lidé⁵.

Proto tedy Bůh, Otec milosrdenství, jenž jediný koná všechny divy⁶, tak ozdobil tohoto nepatrného a poníženého služebníka nebeskými dary, roznítil v_něm takový oheň Ducha Svatého a tak podivuhodně vztáhl svou ruku k_uzdravováním a znamením a zázrakům pro zásluhy svatého Didaka jak za jeho života, tak po jeho smrti, že je tento svatý proslaven nejen mezi svými, ale také daleko za hranicemi své vlasti.

{fn:1}Srov. {r}Lk 1,35{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 1,26-29{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 1,21-22{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Ef 2,7{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 1,25{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 71 (70),18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Prostě a bez falše, ne se světskou chytrostí, {*} chovali jsme se mezi lidmi, jak nám k_tomu Bůh poskytoval milost.

Vždyť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí. {*} chovali jsme se mezi lidmi, jak nám k_tomu Bůh poskytoval milost.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Buď pochválen Bůh, on si nás vyvolil, abychom byli svatí a neposkvrnění v_lásce.

NEŠPORY

Ant. ke kantiku Panny Marie: Krista nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v_Písmu: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu“.

17. listopadu

Sv. Alžběty Uherské, patronky 3. řádu

Svátek

MODLITBA

Bože, tys dal svaté Alžbětě poznat, že v_chudých prokazuje úctu Kristu; na její přímluvu dej i_nám, ať s_neúnavnou láskou sloužíme potřebným a trpícím. Prosíme o_to

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Chvalme našeho Boha v_milosrdných skutcích svaté Alžběty.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Ty ženo věrná, statečná,

bezúhonná svým životem,

každý rok píseň velebná

ctí tebe zvláště v_tento den.

Vítězíš nad ďáblovou lstí,

světskými statky pohrdáš,

vyhnána krutě z_království

o_věčná dobra jenom dbáš.

S_malými dětmi, které zříš

naříkat, bloudíš krajinou,

nemáš kde bydlet, živoříš

chudobná mezi chudinou.

Podaný tobě Kristem kříž

oddaně neseš, objímáš,

až když jho těla odložíš,

radostmi nebes oplýváš.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i_tobě, Synu jediný,

i_Duchu, který těší nás,

po všechny věky v_každý čas. Amen.

Ant. 1 Starala se o_věci Páně, aby byla svatá na těle i_na duši.

Ant. 2 Kráčela cestou Páně a neuhnula z_ní, vykonala každé dobré dílo.

Ant. 3 Muž se na ni spoléhal, přinášela mu prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života.

Svatá Alžběta konala všechna možná dobrá díla.

Dobré skutky jí vydaly svědectví.

Z_knihy Přísloví

{r:Př}31,10-31{/r}

Žena, která ctí Boha

{v}31,10{/v}Řádnou ženu, kdo ji najde?

Větší cenu má než perly.

{v}11{/v}Srdce jejího manžela na ni spoléhá,

o_zisk nemá nouzi.

{v}12{/v}Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu

po všechny dny svého života.

{v}13{/v}Shání vlnu a len,

pracuje radostnou rukou.

{v}14{/v}Je jako obchodní koráb,

zdaleka přiváží pokrm.

{v}15{/v}Ještě za noci vstává,

připravuje jídlo své rodině,

stravu svým služkám.

{v}16{/v}Obhlíží pole a získá ho,

z_výtěžku svých rukou sází vinici.

{v}17{/v}Statečností si opásává boky

a svoje ramena tuží.

{v}18{/v}Pociťuje, že její snaha je výnosná,

v_noci jí nehasne lampa.

{v}19{/v}Svýma rukama sahá po kuželi,

její prsty se chápou vřetena.

{v}20{/v}Svou dlaň otvírá ubožákovi,

své rámě nabízí chudákovi.

{v}21{/v}Nebojí se o_svůj dům, když sněží,

vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z_jejího domu.

{v}22{/v}Zhotovuje si přikrývky,

oděna je v_kment a purpur.

{v}23{/v}Její manžel je u_brány ve vážnosti,

když zasedá s_předními muži města.

{v}24{/v}Tká a prodává jemná roucha,

opasky dodává kupci.

{v}25{/v}Zdobí se silou a vážností,

s_úsměvem hledí vstříc budoucnosti.

{v}26{/v}V_moudrosti otvírá svoje ústa,

na jazyku má laskavé poučení.

{v}27{/v}Bdí nad chováním své rodiny,

v_zahálce nejí svůj pokrm.

{v}28{/v}Její synové se dostávají na přední místa, a proto ji chválí,

též její muž, a proto jí žehná:

{v}29{/v}„Zdatně si vede mnoho žen,

ty však je předčíš všechny!“

{v}30{/v}Půvab zklame, krása prchne,

zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

{v}31{/v}Dejte jí z_výtěžku jejích rukou,

neboť u_bran ji chválí její díla.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Př 31,17.18{/r}; srov. {r}Žl 46 (45),6{/r}

Hle, statečná žena, oděná Boží silou. {*} Její lampa nikdy nezhasne.

Nikdy nezakolísá, Bůh ji chrání svou přítomností. {*} Její lampa nikdy nezhasne.

Z_dopisu Konráda z_Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty

(Ad pontificem anno 1232: A. Wyss, Hessisches Urkundenbuch I, Leipzig 1879, s. 31-35)

Alžběta poznávala a milovala Krista v_chudých

Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v_něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o_almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela; až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.

Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v_tom v_ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o_co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s_mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.

A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v_jedné kapli svého města, kde usadila menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v_evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v_zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila ve městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u_svého stolu.

Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z_očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky.

Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s_jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v_nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v_řeči znovu a znovu vracela k_tomu nejlepšímu, co slyšela v_kázání. Potom s_velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u_ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Alžběta, dcera královská, vládne v_nebi ozdobena trojí zásluhou. {*} Zanechala nám na zemi trojí příklad k_následování.

Jako panna, manželka a vdova. {*} Zanechala nám na zemi trojí příklad k_následování.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Chvalozpěv, který zrána již

nám z_vděčné duše tobě zní,

přijatá v_nadhvězdnou říš,

Alžběto, vlídně vyslechni.

Vyhnaná s_dětmi, bloudící,

v_ochranu vyhnance nás vem,

ať smíme jednou dosíci

otčiny věčné, drahé všem.

V_chudobě žilas; obohať

chudinu statky věčnými.

Zrodilas těla; pomoz, ať

zůstanou těla čistými.

Světu i_ďáblu z_osidel

vyvázlas šlechetností svou:

pomoz nám svody nepřátel

přemáhat duší poctivou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i_tobě, Synu jediný,

i_Duchu, který těší nás,

po všechny věky v_každý čas. Amen.

Ant. 1Na zemi hledala Boha, navěky s_ním kraluje v_nebi.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2Všechno tvorstvo, veleb Pána, neboť on ukazuje svou slávu na svých svatých.

Ant. 3Chvalte Pána, neboť byl milosrdný ke své služebnici.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Př 31,10-11{/r}

Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o_zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu po všechny dny svého života.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Vyvolila si život v_opovržení od lidí {*} a byla doma u_Hospodina.

Vyvolila si život v_opovržení od lidí {*} a byla doma u_Hospodina.

Nechtěla přebývat ve stanech bezbožníků {*}

a byla doma u_Hospodina.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vyvolila si život v_opovržení od lidí {*} a byla doma u_Hospodina.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Přijala požehnání od Hospodina a milosrdenství od Boha, svého Spasitele.

Prosme Boha Otce, který poslal Krista, aby uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce, a volejme k_němu:

Pane, zapal nás ohněm své lásky.

Pane, dej se nám lépe poznat,

abychom tě ve všem snáze nalézali a milovali.

Pane, zapal nás ohněm své lásky.

Milosrdný Bože, dej nám horlivost v_konání skutků milosrdenství,

abychom byli všichni uznáni za pravé učedníky tvého Syna.

Pane, zapal nás ohněm své lásky.

Otče všech lidí, nadchni nás starostí o_chudé,

aby v_nás lidé poznali Kristovu lásku.

Pane, zapal nás ohněm své lásky.

Otče milosrdenství, nauč nás zachovávat tvé přikázání lásky,

abychom tě poznávali a milovali ve svých bližních.

Pane, zapal nás ohněm své lásky.

Dej Pane, ať ovládáme svoji touhu po pozemských věcech

a pomáháme druhým v_jejich nedostatku.

Pane, zapal nás ohněm své lásky.

HYMNUS

Ty, která jsi milovala trpící,

Alžběto svatá, z_trůnu nebeského

pohleď na chudé, poutníky plačící,

pomoz nám v_nouzi žití pozemského.

Prochladlé zahřej plamenem své lásky,

kterým tvé srdce už na věky plane,

přiveď ku světlu ty, co sešli z_cesty,

upadlým podej milosrdné dlaně.

Pros, aby bylo vždy dostatek chleba,

toho, co duši blahem nasycuje,

a potom všechny přitáhni do nebe,

kde dobrý Ježíš láskou naplňuje.

Tam, kde on s_Matkou svou Neposkvrněnou

věčně kraluje na jasném Siónu,

s_tebou, ó_svatá, píseň nekonečnou

ať zpíváme všichni u_jeho trůnu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 26,1{/r}

Šťastný muž dobré ženy! Počet jeho dnů je dvojnásobný. Řádná žena dělá svému muži radost, takže muž prožívá svá léta v_pokoji.

Mnohé ženy hromadily bohatství,

ty však je předčíš všechny.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. {r}Job 4,3-4{/r}

Hle, mnohé jsi poučovala a ochablým rukám jsi navracela sílu. Tvá slova zdvihala klopýtajícího, podpírala jsi klesající kolena.

Rozděluje, dává chudým,

její štědrost potrvá navždy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Iz 58,7-8{/r}

Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.

Budu jásat nad tvou pomocí

a oslavovat tvé jméno, Bože.

NEŠPORY

HYMNUS

Leskem tvých zásluh den se zaskvívá již,

statečná ženo, když do nebe vcházíš,

jsi uvedena mezi nebešťany

s_věncem na skráni.

Žezlo, jež tobě svět do rukou vkládá,

jako neblahou věc odkládáš ráda,

vyhnána bloudíš, až ve šťastném snění

opouštíš zemi.

Nestojíš, kněžno, o_prchavé slasti,

abys tím více tíhla k_věčné vlasti.

Vypros i_nám, ať nepřilneme srdcem

k_prchavým věcem.

Hladové sytíš, s_úsměvem je vítáš,

nemocným sloužíš, nahým oděv skýtáš,

i_ze žalářů usiluješ spěšně

vyvést ven vězně.

Buď Otci sláva, Synu zrozenému,

jim rovný mocí, Duchu, také tobě;

nejvyšší chvála Bohu jedinému

buď v_každé době. Amen.

Ant. 1 Zřekla se pomíjivého království v_tomto světě, aby v_nebi dostala království za úděl navěky.

Ant. 2 Jednala statečně a její srdce bylo silné, protože milovala čistotu.

Ant. 3 Bůh v_tobě nalezl zalíbení, ty jsi jeho radostí.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Zj 19,7-9{/r}

Radujme se, jásejme a vzdejme čest Bohu, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu – tím kmentem jsou dobré skutky věřících. A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k_Beránkově svatební hostině!“ Pak ještě připojil: „To jsou pravá Boží slova.“

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Byla jí dána síla {*} Hospodinovou rukou.

Byla jí dána síla {*} Hospodinovou rukou.

A proto bude požehnána navěky. {*}

Hospodinovou rukou.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Byla jí dána síla {*} Hospodinovou rukou.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Amen, pravím vám, cokoliv jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

Přimkněme se ke Kristu, který neúnavně sloužil potřebným, a pokorně ho prosme:

Kyrie eleison.

Bože, náš Otče, ve svém Synu jsi nám dal vzor nového člověka, který sestupuje mezi chudé, aby sloužil,

dej nám odvahu, abychom tak jako Alžběta vždy následovali tento příklad.

Kyrie eleison.

Alžběta se nechtěla jevit jako veliká před tebou ani před lidmi,

daruj také nám lásku k_tobě a k_nejmenším, která jediná nás činí velikými.

Kyrie eleison.

Alžběta se vůbec nestarala o_nechápavé pomluvy svého okolí,

dej také nám odvahu beze studu dělat to, co při naslouchání evangeliu poznáváme jako správné.

Kyrie eleison.

Alžběta si při službě chudým nedělala pražádné starosti, že by jí něco mohlo chybět,

daruj nám vnitřní uspokojení ze služby druhým.

Kyrie eleison.

Uchovávej v_duchu pokory všechny, kdo v_církvi něco znamenají,

dej ať mezi lidmi vynikají prostotou a milujícím srdcem.

Kyrie eleison.

Pane, tys řekl, že co jsme udělali pro někoho z_lidí v_nouzi, udělali jsme pro tebe,

odplať účastí na životě ve svém království těm, kdo zasvětili svůj život nezištné službě.

Kyrie eleison.

26. listopadu

Sv. Leonarda z_Porta Mauritia, kněze

Památka

MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, tys učinil svatého Leonarda slavným hlasatelem tajemství kříže; na jeho přímluvu dej, ať pochopíme, jaké poklady jsou v_kříži skryty, a ať se na nás projeví účinky vykoupení.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Bohu; on ukazuje svou slávu na svých svatých.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Když při návratu tvého svátku chrámem

zní, Leonarde, náš zpěv ku tvé chvále,

ty, věncem slávy ozdobený právem,

stůj při nás stále.

Vždyť tys od dětství byl zbožností vroucí

proniknut, která dechem svým tě hřála,

a tvoje srdce Boží láska žhoucí

naplňovala.

Jen co je čisté, to tě mocně táhne,

jen co je svaté, po tom tvůj duch prahne,

o_další nedbáš, nejvíc obšťastní tě

ústraní skryté.

Zde Bohu žiješ, bičuješ své tělo,

aby se školou kříže státi smělo,

do rozjímání vroucí prosby vplétáš,

k_hvězdám až vzlétáš.

V_soucitu líbáš rány trpícímu

Pánu, nesl trest i_naši vinu,

hle, milost tryská proudem z_boku jeho

otevřeného.

Za oddanou tvou lásku plnou něhy

mateřskou péči svou ti Panna zjeví:

když tělo slábne, vždy tě před nemocí

chrání svou mocí.

Ať s_celou zemí nebe nekonečné

Trojici zpívá chvalozpěvy věčné,

že moudrostí svou vesmír nedozírný

řídí a mírní. Amen.

Ze spisů svatého Leonarda

(Opere complete, sv. 2, Venezia 1868, s. 176–177)

Rozjímání o_Kristově utrpení vyvolá upřímnou zkroušenost srdce

Celá země je zpustošena, ale nikdo si toho nevšímá!{fnr}1{/fnr} Hle, to je začátek všeho zla, že si nikdo nevšímá toho, o_čem by bylo třeba vážně uvažovat: Odtud totiž pochází mnoho zmatků v_jednání. Především se nedbá o_poslední věci; zapomíná se na Boží dobrodiní a na to vše, co pro nás Boží Syn vytrpěl při svém krutém mučení; nedbale se vykonávají úkoly a povinnosti vlastního stavu; nedává se pozor na nebezpečí, která ze všech stran obklopují náš život. A když je proto svět naplněn nepravostmi, právem si Jeremiáš stěžuje: Celá země je zpustošena.

Je nějaká pomoc proti takovým zlům? Ovšemže, a chtěl bych všem prelátům, farářům, kněžím a ostatním Božím služebníkům, jimž padám k_nohám, zvěstovat, že tento vytoužený lék je po ruce, aspoň z_velké části: Totiž zbožné cvičení tak zvané „křížové cesty“. Jestliže se jejich horlivostí a pílí rozšíří do jednotlivých farností a kostelů, bude jistě nejmocnější ochranou proti rozmáhajícím se neřestem a naplní velikými dary ctnosti všechny, kdo budou zbožně přemýšlet o_utrpení a lásce Ježíše Krista. Kolik spásných osvícení vyvolá v_mysli vytrvalé rozjímání o_přehořkém utrpení Božího Syna, jak upřímnou zkroušenost srdce, jak nezlomnou pevnost ducha! Každodenní procházení křížové cesty mě poučilo, že mravy lidí se tímto zbožným způsobem modlitby rychleji obracejí k_dobrému.

Vždyť křížová cesta je protijed na neřesti, očista od nevázaných vášní, účinný podnět k_ctnosti a svatému životu. Opravdu, jestliže si kruté křižování Božího Syna živě představíme před očima své mysli, sotva můžeme odolat, abychom se v_záři takového světla nehrozili ohavností vlastního života; naopak, budou nás nutit, abychom láskou odpověděli na takovou lásku nebo aspoň ochotně snášeli protivenství, která v_životních podmínkách každého z_nás přicházejí.

{fn:1}{r}Jer 12,11{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 2,2.5.4{/r}

Rozhodl jsem se, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. {*} To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Moje mluvení a kázání záleželo v_projevování Ducha a moci. {*} To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Stravován láskou, jež až srdce mučí,

statečný muž ten nikde nemá stání,

zbloudilé hledá, nezkušené učí,

bezbranné chrání.

Po jeho slovech chví se srdce žalem,

tváře se hořkým pláčem zalévají,

venkov se mění, i_města se valem

ze svých vin kají.

Jej nezadrží žádné nebezpečí,

před vítězem se hradby vzdoru zřítí,

všem, v_každé chvíli s_láskyplnou péčí

skýtá chléb žití.

O_tom, jak řádně svaté zrní seje,

všude se pádný důkaz najít může:

Láska plá žárem a víra se skvěje

jak svěží růže.

Nyní, když trůní v_nadpozemské vlasti,

na svou zem rodnou pohlíží pln lásky:

Nenechá zničit od žádného zrádce

plody své práce.

Ať s_celou zemí nebe nekonečné

Trojici zpívá chvalozpěvy věčné,

že moudrostí svou vesmír nedozírný

řídí a mírní. Amen.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Prozářil všechno jako slunce, jeho díla jsou plna Boží slávy.

NEŠPORY

HYMNUS

Všemocný Bože, vyslechni

své sluhy tebe prosící

a všechny, kdo den sváteční

věrného tvého sluhy ctí.

Zázračné skutky vykonal,

zářnými ctnostmi vynikal,

každému jasným světlem plál,

kdo v_Božím domě přebýval.

On byl tvou živou obětí,

a nedal v_tomto zajetí

na sobě hříchům ulpěti;

stigmata dals mu právě ty.

Teď, Kriste, jeho slávou jsi,

vítězstvím, věčnou slavností,

pro jeho prosby, k_jeho cti

nás uveď do svých radostí.

Ať tebe, Kriste, lidstvo ctí

za nespočetné milosti.

Až duch náš tělo opustí,

odměň nás ve svém království. Amen.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Pán mu dal statečnost a sílu, aby vystoupil na výšiny a dostal jeho dědictví.

27. listopadu

Sv. Františka Antonína Fasaniho, kněze

Památka

MODLITBA

Bože, tys učinil svatého Františka Antonína vynikajícím vzorem serafínské dokonalosti a horlivým hlasatelem evangelia; dej, abychom pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu byli vytrvalí ve víře a ve skutcích lásky a jednou abychom dosáhli věčné odměny.

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_díla O_trojí cestě od svatého Bonaventury, biskupa

(De triplici via, kap. 2, De sex gradibus dilectionis Dei, par. 4, č. 9–11: Opera Omnia, sv. 7, s. 10–11)

Pokrok v_lásce vyvolává dokonalost všech dober

Pro pochopení pokroku v_milování Boha je třeba vědět, že je šest stupňů, kterými je třeba pomalu a postupně projít, abychom došli k_dokonalosti.

Prvním stupněm je sladkost, aby se člověk učil okoušet, jak sladký je Pán.{fnr}1{/fnr} K_tomu dochází právě tehdy, když uvažování o_Boží lásce rodí v_srdci sladkost.

Druhým stupněm je žádostivost, když si duše již zvykne na sladkost, potom se v_ní rodí taková touha, že ji nemůže uspokojit nic jiného kromě dokonalého vlastnění toho, koho miluje, a protože ho nyní nemůže dosáhnout, neboť je daleko, tedy stále vychází a vystupuje mimo sebe prostřednictvím extatické lásky.

Třetím stupněm je nasycení, které vzniká právě z_žádostivosti. Duše živelně toužící po Bohu a směřující vzhůru nabývá nechuti ke všemu, co zůstává níže. Proto jako by nasycená nemůže nalézt pokrm v_ničem kromě jediného milovaného, a pociťuje spíše odpor než chuť; tak to na tomto stupni lásky dělá duše ve vztahu ke všemu, co je pozemské.

Čtvrtým stupněm je opojení, které se rodí z_nasycení. Opojení spočívá v_tom, že člověk miluje Boha tak velkou láskou, že již nejen odmítá útěchu, ale nadto pociťuje uspokojení z_utrpení a vyhledává je místo útěchy, a silou lásky toho, koho miluje, raduje se z_trestů, urážek a ran, tak jako Apoštol.{fnr}2{/fnr}

Pátým stupněm je bezpečí, které se rodí z_opojení. Protože duše cítí tak velikou lásku Boží, že by pro něj ráda snesla všechnu škodu a každou urážku, odvrhuje strach a nabývá tak velikou důvěru v_Boží pomoc, že si myslí, že žádným způsobem nemůže být odtržena od Boha. Právě na tomto stupni byl Apoštol, když řekl: Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy?{fnr}3{/fnr}

Šestým stupněm je pravé a plné ticho, v_němž vládne tak velký pokoj a odpočinutí, že duše jistým způsobem trvá v_mlčení i_ve snu a jako by spočívala v_Noemově arše, kde nezakouší žádný neklid. Vždyť kdo může zneklidnit takového ducha, kterého nerozbouří žádný popud žádostivosti, ani nevzruší žádný osten strachu? V_takovém duchu je pokoj a klidný postoj i_odpočinutí, a tam spočívá pravý Šalamoun, když došlo pokoje jeho místo.{fnr}4{/fnr} Dosáhnout tohoto ticha lze jen láskou. Když k_němu člověk dospěje, může velmi snadno dělat všechno, co patří k_dokonalosti, ať konat nebo trpět, ať žít nebo umírat. Proto je třeba usilovat o_pokrok v_lásce, neboť ten vyvolává dokonalost všech dober, a udělí nám jej ten, který žije a kraluje na věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Žl 34 (33),9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Kol 1,24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 8,35{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sir 47,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mich 6,8{/r}; {r}Jak 1,27{/r}

Řeknu ti, co je dobré a co od tebe Pán žádá: {*} Milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.

Ujímat se sirotků a vdov v_jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa. {*} Milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k_sobě navzájem.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Amen, pravím vám, cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

28. listopadu

Sv. Jakuba z_Marky, kněze

Památka

MODLITBA

Bože, tys učinil svatého Jakuba slavným hlasatelem evangelia, aby zachraňoval lidské duše a obracel hříšníky na cestu ctnosti; na jeho přímluvu dej, ať jsme očištěni od všech hříchů a dosáhneme věčného života.

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_kázání svatého Jakuba z_Marky

Kázání Božího slova dává klíčit všem ctnostem

A jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek{fnr}1{/fnr}. To jsou srdce zbožných, zúrodněná Duchem Svatým, v_nichž Boží slovo zasévá lítost nad hříchy, fialku pokory, růži lásky, lilii čistoty, bázeň Boží, touhu po věčnosti, pohrdání věcmi pozemskými, krásu všech ctností. Ó_přesvaté Boží slovo, plné milosti! Ty osvěcuješ srdce věřících, ty sytíš hladové, ty těšíš zarmoucené, ty obohacuješ mysli všech dobrých a dáváš klíčit všem ctnostem, ty zachraňuješ duše před ďáblem, ospravedlňuješ hříšné a z_pozemšťanů děláš nebešťany.

Kde člověk získá Ducha Svatého? Při kázání. Kde oplakáváš své hříchy? Při kázání. Kde jsi odpustil bezpráví? Při kázání. Kde jsi odložil zlou vůli? Při kázání. Kde získáš trpělivost a nalezneš svou ztracenou duši? Při kázání. Kde jsi poznal Boha? Při kázání. Kde se ze zločinců stávají dobří lidé? Při kázání. Kde se odstraňují nesčíslná zla: vraždy, smilstva, zrady, nenávist a jiná jim podobná? Při kázání. Kdo udrží lid ve víře? Kázání. Neboť ti, kdo neslyší Boží slovo, jsou jako zvířata. Kdo vyhladí bludy a kacířství? Kázání. Kdo obrátí svět? Kázání. Co uložil Kristus apoštolům? Kázat. Kdo rozsévá milosti a ctnosti do duší? Kázání; neboť to už nemluvíte vy{fnr}2{/fnr}.

Ó přesvaté kázání, dražší než všechny poklady! Blahoslavení, kdo tě rádi slyší, protože jsi velké světlo, které osvěcuje celý svět. Bernard říká: „Boží slovo je třeba ochotně poslouchat, zbožně přijímat a bedlivě uchovat to, co je k_spáse duší. Není to slovo lidské, ale opravdu to je slovo Boží, ať už těší či napomíná nebo i_vytýká.“ A jako nedbalý rozsévač tu a tam ztrácí semeno, tak i_nedbalý posluchač Boží slovo. Proto praví Augustin: „Znovu se vás ptám, bratři a sestry, řekněte mi: Co se vám zdá, že je víc – Tělo Páně, nebo Boží slovo? Chcete-li odpovědět, pak řekněte, že Boží slovo není méně než Tělo Kristovo.“

{fn:1}{r}Lk 8,8{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 10,20{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,2.5{/r}; {r}Řím 10,15{/r}

Hlásej slovo, přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_veškerou trpělivostí a znalostí. {*} Buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.

Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci. {*} Buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Zvěstoval lidem Ježíšovo jméno, hlásal jim slova, která přijal od Boha.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Odstraňoval bezbožnou hanebnost, celým svým srdcem tíhl k_Pánu a v_hříšných dobách upevňoval zbožnost.

29. listopadu

Všech svatých serafínského řádu

Svátek

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty ozařuješ svou církev slavným životem svatých serafínského řádu, a my si dnes jejich společnou oslavou připomínáme vynikající příklady jejich ctností; dej, ať je také následujeme, abychom spolu s_nimi dostali korunu spravedlnosti v_nebi.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Pánu, Králi králů, on je korunou svatých.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Všech tvorů Vykupiteli,

své sluhy zachraň, Ježíši,

usmířen svatou přímluvou

své Matky, Panny nejčistší.

Blažených duchů nebeských

zástupy jasem planoucí,

zapuďte zla, jak minulá,

tak přítomná i_budoucí.

Vy mučedníci vítězní,

vy svatí slavní vyznáním,

nás přímluvami uveďte

k_nebeským sídlům přejasným.

Františkův dorost s_Klářiným,

jenž kráčel v_jejich šlépějích,

učiňte, s_všemi svatými,

ať s_Kristem trůní v_nebesích.

Ohniska svárů odstraňte

ze společenství věřících,

ať blaho míru Kristova

cítíme věčně v_srdcích svých.

Trojici Boží dík buď vzdán.

I_vy už spojte v_jeden hlas

své prosby, ať vždy chvály daň

jí můžem splácet v_pravý čas. Amen.

Ant. 1 Hospodin dbá o_cestu spravedlivých, kteří dnem i_nocí přemítají o_jeho zákoně.

Ant. 2 Podivuhodné je tvé jméno, Pane; slávou a ctí jsi ověnčil své svaté.

Ant. 3 Kdo konali spravedlnost, smějí přebývat na tvé svaté hoře, Pane.

Radujte se spravedliví z_Hospodina.

Jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2Kor}4,5-18; 5,14-15; 6,1-2.4-10{/r}

Ježíšův život je patrný na našich tělech

Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: Ať ze tmy zazáří světlo!, zazářil i_v_našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.

Poklad (víry) máme v_nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k_zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v_nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v_Písmu: Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil, věříme i_my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s_Ježíšem i_nás a společně s_vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet (lidí) bude potom projevovat vděčnost k_Boží oslavě.

A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne omlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.

Kristova láska nás nutí k_tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z_mrtvých.

Jako (Boží) spolupracovníci vás proto napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká: V_době příhodné jsem tě vyslyšel, v_den spásy jsem ti pomohl. Hle, teď je ta doba příhodná, hle, teď je ten den spásy!

Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, všestrannou vytrvalostí, v_souženích, v_nesnázích, v_úzkostech, v_ranách, v_žalářích, v_nepokojích, v_námahách, ve bděních, v_postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v_útoku i_v_obraně; za pocty i_potupy při zlé i_dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jako by chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 132 (131), 1{/r}

Pro přikázání Páně a pro zákony otců vytrvali Boží svatí v_bratrské lásce. {*} Protože měli jednoho ducha a jednu víru.

Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu. {*} Protože měli jednoho ducha a jednu víru.

Z_Obrany chudých od svatého Bonaventury, biskupa

(Apologia pauperum, kap. 3, 8-10: Opera Omnia, sv. 8, s. 246–247)

Naučme se nedívat příliš vysoko, ale ztotožnit se s_malými

Když náš Spasitel říká na prvním místě: Blahoslavení chudí v_duchu{fnr}1{/fnr}, vyzývá k_dokonalému zřeknutí se časného majetku. Když pak říká: Blahoslavení tiší{fnr}2{/fnr}, vede ke zřeknutí se vlastní vůle a smyslů, kterými se člověk stává tvrdým a bezohledným. Když dále přidává: Blahoslavení plačící{fnr}3{/fnr}, nabádá k_úplnému odvrácení od tělesných rozkoší. Nato pokračuje: Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, a blahoslavení milosrdní{fnr}4{/fnr} a tím vede ke spravedlivému, svědomitému a laskavému vztahu k_bližním. Pak dodává: Blahoslavení čistého srdce a blahoslavení tvůrci pokoje{fnr}5{/fnr}.

Tím nás volá, abychom se povznášeli k_Bohu s_čistou myslí a klidným, pokojným srdcem. Tak se duše dokonalého člověka stává podobnou Jeruzalému, jehož jméno se vykládá jako „město pokoje“. Když nakonec praví: Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království{fnr}6{/fnr}, jako by uzavíral kruh a vrací se na začátek, protože v_tomto jediném se všechno naplňuje.

To potvrzuje svatý patriarcha chudých, František, když na začátku své řehole klade první tři body jako její živé základy: „Řehole a život menších bratří jest: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v_poslušnosti, bez vlastnictví a v_čistotě“. Další tři pak doporučuje jako doplnění, po kterém mají toužit: „Ať se bratři snaží o_to, po čem mají toužit nade všecko, totiž aby měli Ducha Páně a ten aby v_nich svatě působil, aby se k_němu modlili neustále čistým srdcem, aby byli pokorní, trpěliví v_pronásledování a v_nemoci a milovali ty, kteří nás pronásledují, ponižují a tupí.“ Tím se dotýká oné druhé trojice, neboť na první místo klade povznesení se k_Bohu, na poslední laskavost k_bližnímu, doprostřed snášenlivost k_nepřátelům.

Tak je tedy dokonalý člověk prvními třemi ukřižován světu a třemi následujícími se stává podobným Bohu, aby se jako šesti křídly serafa pozdvihoval od věcí světských k_věcem božským. Zasloužil si tedy tento chudičký svatý, který dokonale zachoval dokonalost evangelia a učil jí, aby mu Kristus ve zjevení serafa vtiskl své jizvy jako stvrzující pečeť. Tak nám proti nebezpečné temnotě poslední doby ukázal znamení na cestě dokonalosti, a tak jsme byli poučeni, jak této dokonalosti dosáhnout, naučíme-li se nedívat příliš vysoko a budeme-li ochotně přijímat pokoření.

{fn:1}{r}Mt 5,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 5,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 5,4{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 5,6-7{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 5,8-9{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 5,10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 19,27.29{/r}; {r}Lk 6,20{/r}

Vy, kteří jste opustili všechno a šli jste za mnou, {*} stokrát víc dostanete a za podíl budete mít život věčný.

Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. {*} stokrát víc dostanete a za podíl budete mít život věčný.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Kriste, jenž sídlíš v_jasu nebes nyní,

naděje, cesto, žití, spáso svatých,

skloň se k_nám v_bídě a laskavě přijmi

oběť chval našich.

Všech andělů sbor dík ti neustálý

vzdává a zpívá tobě píseň chvály

a s_nimi svatí i_nadšené nebe

věčně ctí tebe.

Pro zásluhy tvé Matky, Panny čisté,

i_všech svých svatých zadrž, dobrý Kriste,

tresty, jež byly námi vyvolány,

zhoj naše rány.

Už zde nám dopřej konat vše k_tvé chvále,

měj soucit s_tímto žitím plným strastí,

ať smíme patřit v_tvou tvář neustále

v_tvé věčné vlasti.

Vykupiteli, věčná ti buď sláva,

i_Bohu Otci ať se chvála vzdává,

ať věčnou slávou Duchu Těšiteli

zní vesmír celý. Amen.

Ant. 1 To jsou ti svatí, které si vyvolil Pán a dal jim věčnou slávu.

Žalmy a chvalozpěvy z_neděle 1. týdne.

Ant. 2 Svatí a pokorní srdcem, velebte Pána; duchové a duše spravedlivých, zpívejte Bohu chvalozpěv.

Ant. 3 To je sláva všech svatých, kteří šli ve stopách Kristových.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Řím 8,29-30{/r}

Ty, které si (Bůh) napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Spravedliví se radují, jásají před Bohem, {*} veselí se v_radosti.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem, {*} veselí se v_radosti.

Jejich odměna je u_Pána, {*}

veselí se v_radosti.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem, {*} veselí se v_radosti.

Ant. k_Zachariášovu kantiku:Trojjediný věčný Bože, tebe chválí slavný zástup mučedníků, panen a svatých žen a všichni svatí tě společně oslavují.

Bůh ukazuje svou slávu na svých svatých a velikost jejich života je jeho dar. Proto k_němu s_důvěrou volejme:

Bože, dávej nám svou milost.

Bože, prameni svatosti, život tvých svatých nám ukazuje nepřeberné bohatství tvých darů,

dávej nám na nich hlouběji poznávat tvou velikost.

Bože, dávej nám svou milost.

Věčný Bože, ty nám ve své prozřetelnosti zjevuješ na svých svatých dokonalý obraz života ve spojení s_Kristem

dej, ať se s_jejich pomocí také my stáváme stále podobnějšími tvému Synu.

Bože, dávej nám svou milost.

Bože, králi věčné slávy, ty v_nás příkladem těch, kdo věrně následují Krista, vzbuzuješ touhu po nebeské vlasti,

dej, ať se od nich naučíme jít cestou, která bezpečně vede k_tobě.

Bože, dávej nám svou milost.

Bože, ty nám dáváš při slavení památky tvého Syna možnost připojit se ke chvále, kterou ti vzdávají svatí,

dej nám ducha pravé zbožnosti, abychom už zde na zemi měli účast na tom, co oni konají v_nebi.

Bože, dávej nám svou milost.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 5,15-16{/r}

Spravedliví však žijí navěky, jejich odměna je u_Pána a Nejvyšší o_ně pečuje. Proto obdrží velkolepé království a nádhernou korunu z_ruky Pána, který je bude chránit pravicí a ramenem je zaštítí.

To je pokolení těch, kdo touží po Hospodinu,

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,10-14{/r}

(Naši otcové) jsou proslavení muži, a na jejich spravedlnost se nezapomene. Zůstane u_jejich potomstva, na jejich děti (přejde) bohaté dědictví. Jejich potomstvo zůstává věrné přikázáním, a kvůli rodičům i_jejich děti. Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne. Jejich těla byla pohřbena v_pokoji, ale jejich jméno žije po mnoho pokolení.

Lidé si vyprávějí o_jejich moudrosti,

shromáždění zvěstuje jejich chválu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Tob 2,18{/r} (řec.)

Jsme děti svatých a očekáváme život, který Bůh dá těm, kdo svou víru v_něho nikdy neztratili.

Vaši bratři dostali věnec života,

který Bůh slíbil těm, kdo ho milují.

NEŠPORY

HYMNUS

Ježíši, dárce spasení,

svým věrným sluhům spásu dej,

ty, Panno, lásky prameni,

nám vykoupeným pomáhej.

Knížata nebes, která dnes

v_nadhvězdné říši vládnete,

těch, kdo o_dary nebeské

vás prosí, se už ujměte.

Šik mučedníků vítězných,

vznešené kněží zástupy

i_čisté panny kéž už nás

očistí z_hříchů potupy.

Moc, chvála, sláva, dík a čest

ať Bohu Otci se Synem

i_Duchu Těšiteli jest

vzdávána věčně vesmírem. Amen.

Ant. 1 Viděl jsem stát před trůnem veliký zástup svatých ze všech národů.

Ant. 2 Měli na čele napsáno jméno Beránka a jméno jeho Otce.

Ant. 3 Všichni svatí se radují s_Kristem, oděni bílým rouchem následují Beránka, kamkoli jde.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,1.6-7{/r}

Chvalme nyní slavné muže, naše otce, podle dob, kdy žili. Byli to muži bohatí a obdaření mocí, klidně žili ve svých domech. Ti všichni byli vážení u_svých současníků a za svého života si získali chválu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

To jsou opravdoví bratři: {*} zvítězili nad zlobou světa.

To jsou opravdoví bratři: {*} zvítězili nad zlobou světa.

Šli za Kristem a získali nebeské království, {*}

zvítězili nad zlobou světa.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

To jsou opravdoví bratři: {*} zvítězili nad zlobou světa.

Ant. ke kantiku Panny Marie:Od věků nikdo neslyšel, k_sluchu nikomu neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, tak jednal s_těmi, kdo v_něho doufají.

Bůh ukazuje svou slávu na svých svatých a velikost jejich života je jeho dar. Proto k_němu s_důvěrou volejme:

Bože, dávej nám svou milost.

Ty dáváš mučedníkům statečnost, aby svědčili o_Kristu až k_prolití vlastní krve,

posiluj všechny, kdo přijali křest, aby vydávali svědectví evangeliu.

Bože, dávej nám svou milost.

Ty voláš panny, aby se zcela oddaly Kristu,

dej nám poznat, že jejich panenství je tvůj dar a znamení plnosti, k_níž církev roste očekávajíc zjevení budoucí slávy.

Bože, dávej nám svou milost.

Život tvých svatých je znamením tvé přítomnosti mezi námi,

veď nás, abychom podle jejich příkladu směřovali ke svatosti.

Bože, dávej nám svou milost.

Otevři umírajícím bránu nebeského domova, aby přebývali s_Pannou Marií, svatým Josefem a se všemi svatými,

a na jejich přímluvu přijmi také nás mezi své vyvolené.

Bože, dávej nám svou milost.