LITURGIE HODIN

s_vlastním kalendářem

O. Praem.

14. ledna

SV. GOTFRÍDA, ŘEHOLNÍKA NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Ze života svatého Gotfrída, sepsaného jedním kappenberským kanovníkem

(Acta Sanctorum, t. 2, 135)

O_ctnostech svatého Gotfrída

Když Gotfríd zářil uprostřed bratří životem anděla, jak se slušelo, všichni bratři ho ctili jako hraběte a zatím ho oslovovali tímto jménem dřívější hodnosti. Ale on bratřím řekl: „Pro lásku Kristovu vás zapřísahám, milí bratři, už nikdy mě, sluhu vás všech, tímto pojmenováním nezarmucujte.“

Ale pak nad ním vyhrála taková láska k_milosrdenství a k_rozdávání almužen, že dal postavit a sám stavěl dům pro nemocné, který máme před sebou. Také v_něm jako sluha a strážce toho, co učinil Pán, sám myl nohy chudých a dílo milosrdenství dovršoval rozdílením almužen.

Jako silný strážce trpělivosti snášel v_obdivuhodné vyrovnanosti všecka protivenství závistníků. Uvádím ještě dobré slovo, které jsem rád slyšel od jednoho z_našich přátel. Řekl: „Bratře, muž, o_kterém píšeš, stál opravdu na pevné skále.“

Při těchto a jiných duchovních darech milosti svatý muž planul opravdu podivuhodnou a neobyčejnou touhou přejít ke Kristu. Často, když jeho průvodci kdekoliv na cestě odpočívali, on složil paže a sepjal ruce tak, jak bylo zvykem skládat paže mrtvých, bolestně plakal a vroucně volal: „Kéž přijde hodina našeho přejití! Kéž bys mě pro tuto hodinu ráčil uzpůsobit a připravit, Pane, můj Bože!“

Potom, aby nechyběla poslušnost vůči nejvyššímu Patriarchovi, bylo mu řečeno Otcem Norbertem: „Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva. “Přišel tedy na vpravdě podle jeho jména předem od Pána mu ukázané místo, byl tam se svým bratrem posvěcen na akolytu a velmi četné tam posílil příklady svého andělského chování.

Po roce byl pak znovu zavolán k_Otci Norbertovi, už jako k_magdeburskému arcibiskupovi. Ale zrak svatého muže těžce snášel nádheru a hluk světa, a tak se Pán rozhodl odměnit svého vyvoleného, jehož zdraví začalo pozvolna ubývat. Přijal požehnání Otce Norberta, vydal se na cestu do kláštera Ilbenstadt a za několik dní tam dospěl. Když se choroba den za dnem horšila, přišel do jeho zbožného osamění jeho rodný bratr Oto a několik spolubratrů. Říkal jim, jak touží po svém co nejbližším přejití. Když jeden z_okolostojících řekl: „Pane, nedělejte to, nenechávejte nás opuštěné, jste nám ještě velmi potřebný.“, blažený muž odpověděl jakoby s_nevolí: „Bratře, co to říkáš? Proč jsme přijali kající šat, proč se denně snažíme pro Krista umrtvovat, než proto, že skrze toto usilování si přejeme přesídlit ke Kristu co nejdříve?“ Po těchto slovech na krátko odpočinul a pak pravil s_otevřeným zrakem mysli a v_náhlé obrovské radosti: „Dobře, že přicházejí poslové Pána, mého Stvořitele.“ Když to řekl, vrátil duši Stvořiteli, jak bylo usouzeno.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ef 5,8-9; Mt 5,14

Byli jste ovšem kdysi tmou, ale teď jste světlem v_Pánu. Žijte tedy jako děti světla. {*} Ovoce toho světla totiž záleží na všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.

Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. {*} Ovoce toho světla totiž záleží na všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.

Ant. k_Benediktus:Prodej svůj majetek a dej to chudým, a budeš mít poklad v_nebi. Potom přijď a následuj mě.

MODLITBA

Všemohoucí Bože, který jsi posílil blahoslaveného Gotfrída, aby, když pohrdl vším, co vlastnil, šťastně přišel k_tobě, dopřej, abychom se i_my odřekli bohatství a slávy světa, a tak nalezli našeho Pána, Ježíše Krista.

Ant. na Magnifikat:Vy, kteří jste opustili všechno a šli jste za mnou, usednete na trůny jako soudci dvanácti izraelských kmenů, říká Pán.

4. února

SV. BEDŘICHA, OPATA NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Kázání opata Adama Skota

(Ad viros religiosos, vyd. Petit, 155-156)

Zachovávej nepředstíraný mír

Přeješ si, aby u_tebe byl stánek? Žij tedy v_míru, neboť v_míru je jeho stánek. Zachovávej nepředstíraný mír vůči podřízeným, jsi-li představený, vůči představenému, jsi-li podřízený, a vůči sobě rovným, ti jsou totiž tví bližní.Přeješ si, aby u_tebe byl stánek? Žij tedy v_míru, neboť v_míru je jeho stánek. Zachovávej nepředstíraný mír vůči podřízeným, jsi-li představený, vůči představenému, jsi-li podřízený, a vůči sobě rovným, ti jsou totiž tví bližní.

Zachováváš mír vůči svému podřízenému, jestliže plně, nakolik můžeš, jsi v_záležitostech, jež se ho týkají, soucitný a jemný. Dlužíš mu soucit, aby ses staral i_o_jeho nejvnitřnější jak tělesné, tak i_duchovní potřeby. V_onom, co je potřebné jeho tělu, se postaráš podle možností, v_tomto duchovním mu pomůžeš v_jeho skrytých pokušeních. Dlužíš mu i_jemnost, jež se nejvíce týká tvých příkazů a zákazů, abys v_obojím byl mírný a vyrovnaný. Tvé příkazy anebo tvé zákazy nesmí být příliš tvrdé, aby nebylo příliš obtížné pro ty, kdo jsou ti podřízeni, jak přikázané splnit, tak se vyvarovat zakázaného. Takto pečlivě jednat znamená zachovávat mír s_tvými podřízenými. Zdá se, že k_tomu náleží, že oba, to je jak Eliáš, tak Eliseus, jsou nazýváni vůz Izraele a jeho jezdec, abys tobě svěřené jak vezl, tak vedl; vezl soucitem, vedl jemností, v_onom byl útěchou trpícím, aby je netížil větší smutek, v_tomto slabým dával odpovídající úkoly, aby pod jejich tíhou znaveni a zesláblí neklesli.

Jaký máš vskutku být ty, který jsi představený, vůz Izraele, ti ukazuje svým příkladem patriarcha Jakub, který takto mluvil ke svému tchánovi: Tvé ovce a kozy nebyly neplodnými. Tobě, který jsi duchovním pastýřem, jsou svěřeny ovce i_kozy: to znamená nevinní a kající, poněvadž v_zákoně se označuje ovcí nevinnost a kozou kajícnost. Dohlížej tedy, aby z_tvých podřízených nechyběla plodnost ani těm, které zdobí spravedlnost, ani těm, jež vysiluje pokání, nakolik i_tito ve svém nářku pracují a zalévají své lože slzami, i_oni namáhavě v_mnohých službách konají dobro pro všechny. Plodný slzavý nářek má totiž radostné následky. Rozsápané zvíře, praví, jsem ti neobětoval. Nechat se rozsápat znamená podlehnout ďáblovi skrze pokušení pro potěšení nebo souhlas. Jak je třeba chválit toho pastýře, který bdí s_takovou pečlivostí, jako by měl vydávat účet za duše mu svěřené, aby se nic ze stáda, jež pase, nepodařilo chytit oné dravé šelmě, jež obchází a hledá, koho by mohla zhltnout, aby své stádo mohl obětovat tomu, kdo je svou krví vykoupil, jak početně úplné, tak zásluhami vzrostlé! Jak je nutný pro představeného soucit s_nedokonalostmi podřízených, aby jeho starostlivá bdělost a bdělá starostlivost umožnila podřízenému, aby zanechal tělesnou zahálku (jež je nepřítelkyní duše) a byl plodný v_dobrých skutcích a aby byl chráněn v_mysli od svodů ďábla, což jsou drápy divé šelmy.

Jak tedy máš být ty, který jsi představený, jezdec Izraele? Vyjadřuje to Jakub těmito slovy, jimiž se obrací na svého bratra Ezaua: Víš, já mám útlé děti, březí ovce a stelné krávy s_sebou; budu-li příliš spěchat, zmohou se a pohynou mi jednoho dne všecka stáda. Nechť slyší tato slova současní představení, kteří rozkazují, co se jim zalíbí, kterým se vůle stala důvodem, kteří, jak jim to Pán vytýká skrze proroka, ovcím rozkazují s_přísností a násilím, nechť slyší, pravím, co zde říká Jakub, a jemně a mírně jednají s_dětmi a útlými, které mají s_sebou, s_vědomím, že ani dítě nemůže nést těžké břemeno, ani útlý je nemůže nést dlouho.

Nebo jiné:

Ze Života Bedřichova, sepsaného Sibrandem, opatem Zahrady svaté Marie

(Gesta abbatum Horti sanctæ Mariæ, ed. Wybrands, 54-55)

O_smrti muže Božího

Když byl v_Betlémě u_sester, stihl ho Bůh těžkou nemocí. Když muž Boží poznal, že jde o_těžkou neduživost, svolal sestry a napomenul je k_zachovávání svornosti a vzájemné lásce a též k_poslušnosti, pokoře, trpělivosti a k_zachovávání všech řádových zvyklostí. Řekl, že v_tomto životě je už neuvidí a zaplakal. Také ony zaplakaly, velmi zdrceny jeho odchodem.

Když je s_požehnáním a mnoha slzami propustil, odebral se do svého kostela v_Hallum, kde se ihned připravil k_bohoslužbě. Sloužil mši svatou ke cti blahoslavené Panny. Pak zařídil, co tam bylo třeba, a po uspořádání záležitostí vsedl na koně a vydal se na cestu domů. Mnoho lidí z_farnosti ho vyprovázelo. Když už byl na cestě, jakoby z_vnuknutí obrátil koně a skloněn začal jásavě říkat: „Děkuji ti, blahoslavená Panno, za všechna tvá mně prokázaná dobrodiní a zvláště za to, že jako jsi mi dopřála sloužit v_tomto kostele ke tvé cti první mši svatou, tak jsi mi dnes dovolila zazpívat i_poslední. Proto tě v_důvěře prosím, abys střežila a ode všeho zlého chránila mně svěřené stádce a abys mne, který první potřebuje tvou milost, vysvobodila z_nastávajících nebezpečí a ráčila umístit ve věčné blaženosti.“

Když to řekl, vrátil se domů, ulehl na lůžko a trpělivě snášel svou nemoc. A ačkoliv mnoho trpěl, neustal se modlit a dávat spásonosné rady příchozím. Když nemoc pokročila tak, že poznal bezprostřední blízkost smrti, poručil shromáždit všechny farníky od dvanácti let. Když stáli kolem lůžka a plakali, zbožně je utěšoval a důtklivě žádal, aby kostel v_Hallum a jeho jmění nikdy neodňali jeho domu (klášteru). Ačkoliv s_tím jednomyslně souhlasili, přece žádal od jednotlivých přísahu. Pak otcovsky utěšoval své podřízené v_jejich těžce snášené bolesti a pláči: „Nebude vám chybět Boží přízeň, když budete dobrými strážci otcovských tradic. A svými modlitbami nahraďte mé nedostatky.“

Když to řekl, konal obvyklé modlitby a za modliteb a zpěvu žalmů vrátil svatou duši Stvořiteli. Byl pohřben v_kapli, kterou vybudoval na počátku svého založení. K_jeho pohřbu se sešlo bezpočetné množství lidu obojího pohlaví, kteří v_pláči a bědování volali, že ztratili otce. A to nemluvím o_pláči podřízených a o_žalu vznešených, ze kterých každý se cítil od něho zvláště milován. Jednotlivým totiž poroučel jako pán a ode všech byl ctěn jako otec.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Tes 2,8{/r}; {r}Gal 4,19{/r}

Nejraději bychom vám byli nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, nýbrž i_vlastní život za vás dali. {*} Tak velice jsme si vás oblíbili.

Znovu vás bolestně rodím, až by ve vás nabyl podoby Kristus. {*} Tak velice jsme si vás oblíbili.

Ant. k_Benediktus: Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života, k_němuž jsi byl povolán.

MODLITBA

Dopřej, prosíme, všemohoucí Bože, abychom po příkladu blahoslaveného opata Bedřicha jako chudí v_duchu napodobovali Toho, jenž sám sebe vydal za spásu světa: Ježíše Krista, tvého Syna, našeho Pána.

Ant. na Magnifikat: Náš Pán Ježíš Kristus se pro nás stal chudým, on, bohatý, abychom my zbohatli z_jeho chudoby.

10. února

BL. HUGA, OPATA NAŠEHO ŘÁDU

Svátek

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďte, klaňme se Králi králů, který dnes Huga povolal k_nepomíjející koruně života.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Příklade zářný svatého nám žití,

Hugo, jenž noci modlitbami svými

posvětils, přijmi vlídně zpěv, jenž zní ti

z_našich rtů nyní.

Bílého stádce pastýři i_vůdce,

poslání řádu šíříš v_dálné země,

příkazy svého vznešeného Otce

činíš všem zjevné.

Divy se skvějí tvé skutky, když vládce

nad nemocemi, temných duchů pluky

rozprášíš slovem, i_smrt nutíš vzdát se

mocí tvé ruky.

Přispěj nám, Kriste, na přímluvy jeho;

dej, ať též Otce hymnus neustálý

a spolu s_tebou Ducha přesvatého

na věky chválí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1Zasazen u_vodních proudů premonstrátského údolí, ve svůj čas přináší spásonosné ovoce.

Ant. 2Ctí a slávou ověnčil Pán svého svatého a povýšil ho nad nebesa.

Ant. 3Touhu jeho srdce mu dal Bůh a předešel jej v_požehnání sladkosti.

Spravedlivého vedl Pán po správných cestách.

A ukázal mu království Boží.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu Židům

{r:Žid}13,8-17{/r}

Své představené poslouchejte

Své představené poslouchejte. Ježíš Kristus je stejný včera i_dnes i_na věky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami. Je dobře, když má člověk srdce utvrzené milostí, ne předpisy o_pokrmech. Kdo jde jen za tím, nic nezíská. Máme oltář, z_něhož jíst nemají právo ti, kdo slouží Stánku.

Zabitá zvířata, jejichž krev přináší velekněz do svatyně jakožto smírnou oběť za hříchy, musela být spálena mimo tábor. Tak i_Ježíš podstoupil utrpení za bránou, aby vlastní krví posvětil lid. Vyjděme tedy k_němu mimo tábor a snášejme urážky jako on! Vždyť tady nemáme místo k_trvalému pobytu; o_to se přičiňujme teprve pro budoucnost.

Skrze něho tedy podávejme Bohu stále chválu jako oběť: nabízejme mu svoje rty k_tomu, aby ho chválily. Nezapomínejte ani na to, abyste prokazovali dobro, a mějte pochopení pro druhé: to jsou oběti, jaké se Bohu líbí.

Své představené poslouchejte a podřizujte se jim! Oni bdí nad vaší duší a budou jednou za ni odpovídat. Ať to mohou dělat s_radostí, ne aby při tom museli vzdychat. To by nebylo pro vás dobré.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Tim 1,13; 2,3{/r}

Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mne slyšel, a měj přitom víru a lásku v_Kristu Ježíši. {*} Snášej obtíže jakožto dobrý voják Krista Ježíše.

Ruka Páně s_tebou totiž zůstane až do konce. {*} Snášej obtíže jakožto dobrý voják Krista Ježíše.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze Života svatého Otce Norberta

(Vita B, PL 170, 1274-1275; Vita A, MGH 12, 873)

O_povolání a formaci blahoslaveného Huga

Když Norbert dlel ve Valenciennes, cestoval tím městem biskup v_Cambrai, pan Burchard. Protože ho Norbert z_dřívějška znal, přišel ho navštívit. Když přišel ke dveřím domu, kde byl biskup hostem, byl biskupu v_obydlí ohlášen jedním klerikem. Když ho biskup viděl v_tuhém mrazu bosého a oblečeného v_hrubý šat, v_silném údivu a úžasu padl mu se vzlykotem kolem krku a řekl s_povzdechem: Ó Norberte, kdo by byl kdy něco takového o_tobě věřil nebo myslil?

Jmenovaný klerik, který ho uvedl, divil se biskupovu vzrušení nad tím mužem a zeptal se na příčinu. Biskup mu odpověděl: Ten, koho vidíš, byl stejně jako já členem králova dvora. Byl muž vznešený a oplývající tolika statky, že odmítl mé biskupství, když jemu bylo nabízeno. Když to klerik uslyšel, jeho oči se zalily slzami jednak, že viděl plakat svého pána, jednak, že toužil po podobném způsobu života, jaký přijal Norbert, a tiše se s_ním obeznámil. Pak přistoupil k_Norbertovi a sliboval, že přijme jeho povolání a že se stane jeho průvodcem.

Jméno toho klerika bylo Hugo. Svatý muž Norbert přijal Huga za nového společníka, jak si to na Bohu přál, a aby neklopýtal při tak tvrdé kajícností, hovořil k_němu následujícími slovy a vychovával mnohými napomenutími: aby ho neodstrašovala chudoba, dával mu za příklad svatého Vavřince, který rozdával poklady svatého papeže Sixta; chtěl, aby po pozvolném odložení suchého úpalu světa čerpal z_nebeského pramene občerstvení a sladkost; i_on mu sliboval, co od věčné Pravdy je slíbeno, že kdo z_něho pije, nikdy nebude žíznit. Také ho učil, jak má s_Bohem smiřovat a Bohu přibližovat hříšníky, jak každý spravedlivý patří do společenství dobrýchduchů příslušným snažením, pracemi a ctnostmi, jak velkou a do nebe vedoucí ctností je pokora, jak velkou je vše pronikající prostota, jak velkou a Bohem uznávanou je poslušnost, jak lze získat velkou ctnost ducha trpělivost, jak ho jak nejvíc možno přiblíží Bohu čistota, jak ho panictví uschopní následovat Krista, jak mu chudoba dá dosíci Božího království.

Toto a podobné mu opakoval dokonalý Boží muž den ze dne jako povzbuzení.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 2,4-5{/r}; {r}Žl 117,21{/r}

Přistupujte k_(Pánu), k_živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který v_Božích očích je vyvolený a vzácný, a vy sami jako živé kameny se stavte na něj, abyste byli duchovní chrám, svaté kněžstvo, které z_popudu Ducha přináší oběti {*} Bohu příjemné pro Ježíše Krista.

Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. {*} Bohu příjemné pro Ježíše Krista.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Hugo, tys mnohým pod vedením Krista

řeholí svatou přinesl proud světla,

dej, aby z_nitra nám tvoje zář čistá

stín noci smetla.

Hle, věrný dorost chce tvým jménem slavným

ozdobit štít svůj, přijď mezi své stádce,

abys měl možnost svým ovečkám mladým

pastýřem stát se.

Kéž i_my smíme vztyčit ještě výše

do větru, Otče, prapor tvůj k_tvé chvále.

Nejmladším ovcím ty pak z_nebes říše

pomáhej stále.

Přispěj nám, Kriste, na přímluvy jeho;

dej, ať též Otce hymnus neustálý

a spolu s_tebou Ducha přesvatého

na věky chválí. Amen.

Ant. 1Hugo vykročil ze svého příbuzenstva a přišel do země, kterou mu Bůh předem ukázal.

Ant. 2Všechno považoval za marnost a chudý následoval chudého Krista.

Ant. 3O_jeho moudrosti vyprávějí národy a shromáždění hlásá jeho slávu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Žid 13,7-8{/r}

Mějte v_paměti své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i_dnes i_na věky.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

{r}Mdr 10,10{/r}

Spravedlivého vedl Pán {*} po správných cestách.

Spravedlivého vedl Pán {*} po správných cestách.

A ukázal mu království Boží. {*}

po správných cestách.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Spravedlivého vedl Pán {*} po správných cestách.

Ant. na Benediktus:Můj synu, od svého mládí si vyvol kázeň a až do stáří budeš nalézat moudrost.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty stále povoláváš nové lidi, aby druhým ukazovali tvou cestu, pokorně tě prosíme, abychom se pro zásluhy a přímluvy blahoslaveného opata Huga modlitbou a prací stali tvým jediným lidem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 3,1{/r}

Synové moudrosti – to je shromáždění spravedlivých – a jejich rod je poslušnost a láska.

Spravedlivého vedl Pán po správných cestách.

A ukázal mu království Boží.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 2,2-3a{/r}

Slyšte, děti, o_právech otce a jednejte tak, abyste došly spásy. Neboť Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn.

Spravedlivý pokvete v_domě Hospodinově jak palma.

Poroste jak cedr na Libanonu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Př 4,1-2{/r}

Slyšte, synové, otcovské napomenutí, dejte pozor, ať poznáte moudrost. Jen zdravou nauku vám nabízím, nezhrdejte mým naučením!

Spravedlivý vzroste jak lilie.

Na věky pokvete před Pánem.

NEŠPORY

HYMNUS

Národy četné tebe, Otče, ctily;

o_blaženosti tvé zvěst světem spěje.

S_radostí tobě také náš řád bílý

chvály dnes pěje.

Ty učíš lidstvo slovy, činy svými,

jak mají úzkou cestou k_spáse brát se.

S_otcovským srdcem paseš ty, vždy vlídný,

i_chudé stádce.

Tys pastýř stáda, vzor pravého Otce,

za ně rád sebe i_své statky dáváš;

jsi sluhou v_nouzi pro všechny své ovce,

všem se vším stáváš.

Za vinné prosíš, slzy s_očí smýváš,

pozvedáš skleslé, temnoty rozrážíš,

mocnými slovy věčnost připomínáš,

lest soků maříš.

Přispěj nám, Kriste, na přímluvy jeho;

dej, ať též Otce hymnus neustálý

a spolu s_tebou Ducha přesvatého

na věky chválí. Amen.

Ant. 1Zvolil jsem si tě v_ohni chudoby; pro sebe to učiním a slávu svou jinému nedám.

Ant. 2Poslušný muž bude mluvit o_vítězstvích: Pán však dává spásu.

Ant. 3Vzdělával mnohé a jako hvězda září neustále do věčnosti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Žid 13,20-21a{/r}

Bůh, dárce pokoje, který vyvedl z_mrtvých našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí – protože on zpečetil svou krví věčnou smlouvu – ať vás udělá způsobilými, abyste plnili jeho vůli ve všem dobrém, a působí v_nás, co je mu milé, skrze Ježíše Krista.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Pane Bože, v_upřímnosti svého srdce jsem rád všechno obětoval a s_velkou radostí jsem viděl i_tvůj lid, který se zde shledal. {*} Bože Izraele, zachovej tuto vůli.

Pane Bože v_upřímnosti svého srdce jsem rád všechno obětoval a s_velkou radostí jsem viděl i_tvůj lid, který se zde shledal. {*} Bože Izraele, zachovej tuto vůli.

Posvěť, Bože, na věky tuto ochotu jejich srdce, ať jejich smýšlení vždy směřuje ke tvé cti. {*}

Bože Izraele, zachovej tuto vůli.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Pane Bože v_upřímnosti svého srdce jsem rád všechno obětoval a s_velkou radostí jsem viděl i_tvůj lid, který se zde shledal. {*} Bože Izraele, zachovej tuto vůli.

Ant. na Magnifikat:Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Skutečně, říkám vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vy vidíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

17. února

SV. EVERMODA, BISKUPA NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_Listu o_ctnostech představených opata Filipa Harvenga

(PL 203, 109-112)

O_ctnostech představených

Kdo jsou u_nás, když tak určil Boží úradek, jmenováni opaty nebo biskupy, když se odeberou na místo svého působení, aby měli zřejmý i_tajemný symbol, ať dostanou do rukou berlu čili pastýřskou hůl. Podoba té berly neobsahuje tajemství jen prostředečně, ať stejně jako tento přiložený list nepřestane napomínat představeného, jaké ctnosti má mít uvnitř a jakou mírou ctností má vynikat navenek před očima podřízených. Ať je ona berla prostá a srozumitelná, ať na ní nejsou kaménky a točení, ale ať je zhotovena, aniž by urážela chápání, ať její dolní část je ukončena špicí a ať část směřující k_nebi je ozdobena ohybem.

Pastýřská hůl se vkládá do rukou představeného proto, aby moudře poznal, jaký se v_ní skrývá duchovní smysl, a aby to, co poznal rozumem, nepřestal uvádět ve skutky, aby neodporoval rozum tajemství a ruce rozumu. Tajemství této berly je pak toto: Onen ohyb, kterým je berla ozdobena nahoře a který je obvykle krásnější a vypracovanější, zdá se vyjadřovat jemnost představeného, kterou k_sobě přitahuje své podřízené, aby byl jimi milován synovskou příchylností a milován byl mileji a ochotněji slyšen.

Podřízený totiž nesnadno chce slyšet toho, nechce poslouchat pokyny a rozkazy představeného, který nezná přepočestný a přeužitečný pokrm citlivé jemnosti, ale ukazuje se jim jako hrozivý lev. Písmo svaté – když je ovšem slyšeno – dává mu doporučení a jeho pánovitost vrací k_citlivé jemnosti, aby ty, které má shromažďovat něžností holubice, neodháněl a nerozháněl hlasem divokého zvířete. Písmo praví: V_jemnosti konej své dílo, a čím jsi větší, tím více se ve všem pokořuj!

Kdo je jako představený určen, aby živil duše podřízených, má k_sobě vábit nerudné a všelijak postižené duchy; a když poznává, že mu odporují a se vzdalují, má je přitahovat zpět jemně horním ohybem berly a zpět přitažené vázat jemnými objetími. Avšak jemnost nemá být přílišná a chybná, jisté je totiž, že všechno přílišné se zvrací v_chybné: k_jemnosti je nutné připojit správnost a tímto připojením se získává zralá čistota mravů. Proto ve zmíněné věci je pod ohybem hůl rovná.

Představený musí totiž milovat natolik, aby nesnášel chyby podřízených, musí mít podřízené rád tak, aby neměl rád i_jejich chyby. Ať má prostě hůl, aby to, co v_jejich chování je špatné a falešné, dovedl vrátit do prostého a srozumitelného, a to nejen hlásáním spásonosné nauky přívalem slov, ale dáním přednosti ruce, to je skutkům jako návodu ke svatosti. Poněvadž však, jak je psáno: Zkažení se těžko napravují, správně je na konci pastýřské berly bodec; znamená, že potrestání má být hořké, ale jen tak, aby trestající nikdy nepřestoupil správnost.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 20,28{/r}; {r}1 Kor 4,2{/r}

Dbejte na sebe i_na celé stádo, v_kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, {*} abyste spravovali církev Boží, kterou si získal vlastní krví.

Když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby bylo na něj spolehnutí. {*} abyste spravovali církev Boží, kterou si získal vlastní krví.

Ant. k_Benediktus: Jak vznešené jsou kroky těch, kdo zvěstují pokoj, kdo zvěstují dobro, kdo praví Siónu: Bude kralovat Bůh tvůj.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys učinil svatého biskupa Evermoda společníkem svatého Norberta a věrným správcem tvého domu, prosíme tě, abychom i_my, stálí ve svém předsevzetí, mohli zvěstovat tvou slávu.

Ant. na Magnifikat: Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.

24. dubna

OBRÁCENÍ NAŠEHO OTCE SVATÉHO AUGUSTINA, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE

Památka

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Chvalme našeho Boha v_obrácení svatého Otce Augustina, aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Z_přehlubokých temnot noci

světlo jasné ve své moci

světu dnes se zjevuje:

Který kdysi v_bludy věřil,

Augustin pak ctností ožil,

dnes tak pro církev tu je.

Boží slovo sílu dodá,

blud se pravé víře poddá,

milost křtu jej omývá;

V_tom, co bylo bludu plodem,

mluveným i_psaným slovem

podvod nyní odkrývá.

Víru sílí, mravy šlechtí,

ty, co svatě žíti nechtí,

mečem slova poráží;

Pravdy Boží rozvažuje,

tajemství též prosvěcuje,

hlasem živým zazáří.

Zdráv buď, vyznavačů skvoste,

Krista světlo, k_nebi moste,

učený ty žití hoste,

biskupe náš v_pokoře.

Jako otce chcem tě ctíti,

učení tvé vůdcem míti,

a tak v_slávě věčné žíti

s_blaženými nahoře. Amen.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_knihy Vyznání našeho Otce svatého Augustina

(Knihy 8 a 9, passim; CSEL 33, 169-208)

Oblecte se v_Pána Ježíše Krista

Bože můj, chci dále s_díkůčiněním vzpomínat a vyznávat tvé milosrdenství vůči mně. Já již oproštěn jsem vzdychal, spoutaný ne cizími okovy, nýbrž svou železnou vůlí. Mou vůli měl ve své moci nepřítel. Avšak nová vůle, jež ve mně klíčila, abych tě velkodušně uctíval a tebe požíval, Bože, jediná bezpečná radosti, nebyla ještě schopna, aby přemohla první vůli, dlouhým časem tak posílenou. Tak mé dvě vůle, jedna stará, druhá nová, jedna tělesná, druhá duchovní, spolu zápasily a jejich rozpor dělil mou duši.

Se vzrušením v_tváři i_mysli chytám Alypia a křičím: Co uděláme? Neslyšel jsi? Nevědomí vstávají a berou si nebe, a my s_našimi vědami bez srdce se válíme v_těle a v_krvi. Řekl jsem, že nevím co dělat. Hleděl na mne mlčky a s_úžasem, můj žár se stal dělicí čarou mezi jím a mnou.

U_domu, kde jsme byli hosty, byla zahrada; do ní mě vyhnalo bušení srdce. Když se tam z_tajemné hlubiny usilovného rozjímání vynořila všechna má bída před zrakem mého srdce, propukla ohromná bouře, doprovázená velkým proudem slz. A hle, uslyšel jsem ze sousedního domu zpěvavý hlas, nevím zda chlapce nebo dívky, jak často opakuje: Vezmi a čti, vezmi a čti.

Nemohl jsem si vzpomenout, že bych kdy něco podobného slyšel. Vstal jsem s_pochopením, že Božím příkazem není mi uloženo nic jiného než otevřít knihu a číst první nalezenou kapitolu. A tak rozjitřen vrátil jsem se tam, kde seděl Alypius, tam jsem totiž zanechal knihu Pavlových listů. Chytil jsem ji, otevřel a tiše četl kapitolu, na kterou jako na první mé oči padly: Ne v_hodování a v_opilství, ne v_nemravnosti a nestydatostech, ne ve sváru a v_závisti, nýbrž oblecte se v_Pána Ježíše Krista a nepečujte o_tělo tak, aby povstávaly hříšné žádosti. Dál jsem číst nechtěl, nebylo třeba. Na konci tohoto výroku ihned přestaly úzkosti, když do mého srdce bylo vlito světlo jistoty.

Když se přiblížil čas, abych si dal jméno na křtu, opustili jsme venkov a vrátili se do Milána. Také Alypius se chtěl v_tobě zrodit se mnou, neboť již byl oděn pokorou, jež je přiměřená tvým svátostem. Byli jsme pokřtěni a zmizela veškerá obava z_minulého života.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Kéž tě miluji {*} a sama láska mi tebe zpřítomní, aleluja.

Nechť je ona láska dovršením všech mých skutků {*} a sama láska mi tebe zpřítomní, aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

V_nebesích skví se biskup oblíbený,

září jak hvězda on, učitel moudrý,

jenž jasné světlo víry po vší zemi

rozlévá proudy.

Sióne věčný, vzdej tím mužem slavným

dík Pánu spásy, že jej v_síť svou chytil

způsobem zvláštním a svým světlem jasným

lásku v_něm vznítil.

On svatou víru dodnes upevňuje,

zahání od nás temných bludů mraky,

zkažené mravy stírá, napravuje

světlem nauky.

Kristova stáda vznešený ty strážce,

tvůj příklad kněžím i_mnichům všem září,

pros, ať se Bůh k_nám skloní v_blahé lásce

s_vlídnou svou tváří.

Trojici svaté buď čest, sláva s_mocí,

jejížto hloubky už na zemi váží

tvůj duch a nyní její záře skvoucí

v_nebi tě blaží. Amen.

Ant. 1Ó_věčná pravdo a pravá lásko a drahocenná věčnosti; k_tobě vzdychám v_noci i_ve dne, aleluja.

Ant. 2Nebe a země a vše, co je na nich, hle, odevšad mi říkají, abych tě miloval, aleluja.

Ant. 3Chval Pána životem a jazykem, srdcem a ústy, slovy a skutky, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ez 11,17-21{/r}

Toto praví Pán Bůh: Shromáždím vás z_národů a seberu vás ze zemí, v_nichž jste rozptýleni, a dám vám Izraelovu zemi. Vejdou tam a odklidí z_ní všechny její bludy a všechny ohavnosti. A dám jim jedno srdce a do jejich nitra vložím nového ducha. Odstraním kamenné srdce z_jejich těla a dám jim srdce z_masa, aby kráčeli podle mých příkazů, aby zachovávali má práva a jednali podle nich. Oni budou mým lidem a já budu jejich Bohem.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Mým těžištěm je tvá láska: tvůj dům mě rozpaluje a táhne vzhůru. {*} Aleluja, aleluja.

Mým těžištěm je tvá láska: tvůj dům mě rozpaluje a táhne vzhůru. {*} Aleluja, aleluja.

Rozněcuji se a vystupuji po stupních srdce a zpívám tvůj zpěv. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Mým těžištěm je tvá láska: tvůj dům mě rozpaluje a táhne vzhůru. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Benediktus: Augustin silně vzrušen plakal v_hymnech a kantycích, lahodně znějících hlasech církve, aleluja.

Vzývejme zbožně Boha, který dal blaženému Augustinovi milost, aby se po odvržení tmy omylů celým srdcem zasvětil jedinému slunci:

Buďme svatí, protože ty jsi svatý.

Pane, tys zasáhl srdce blahoslaveného Augustina svou láskou,

vlij nám pravé pokání nad hříchy a ohněm své lásky rozněť naše duše.

Buďme svatí, protože ty jsi svatý.

Pane, ty nepřestáváš zpátky k_sobě volat syny, kteří bloudí,

dej, aby naší službou co nejvíce duší dosáhlo tvého odpuštění a milosrdenství.

Buďme svatí, protože ty jsi svatý.

Pane, ty chceš, aby tvá církev stále zářila světu bez poskvrny a vrásky,

dopřej nám, abychom vykonali obnovu řádového života k_užitku tvé církve.

Buďme svatí, protože ty jsi svatý.

Pane, ty štědře rozdáváš své dary těm, kdo tě hledají upřímným srdcem,

dopřej nám, abychom ke slávě tvého jména věrně zachovali charisma těch, kteří tvým vnuknutím založili způsob našeho života.

Buďme svatí, protože ty jsi svatý.

MODLITBA

Bože, tys v_nevýslovné prozřetelnosti vyvedl svatého Augustina z_temnot bludů ke světlu pravdy evangelia, přijmi naše prosby, a když dnes slavíme jeho obrácení, dej nám na jeho přímluvu svou milost, abychom se i_my obraceli k_lepšímu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,1-2{/r}

Hle, velekněz, za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni. Za jeho doby byly obnoveny hradby s_opevněnými věžemi.

Pán si ho vyvolil za kněze, aleluja.

Aby mu přinesl oběť chvály, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,3-4{/r}

Za jeho dnů byl vykopán rybník, nádrž obsáhlá jako moře. Staral se o_svůj lid, aby nezahynul.

Ty jsi kněz na věky, aleluja.

Podle řádu Melchizedechova, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,6-7{/r}

Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc v_úplňku o_dnech slavnosti, jako slunce zářící na chrám Nejvyššího.

Spravedlivého vedl Pán po správných cestách, aleluja.

A ukázal mu království Boží, aleluja.

NEŠPORY

HYMNUS

Ant. 1Tys mi branou ke svým ovcím, aleluja.

Ant. 2Uchvátím všechny, kdo ke mně přijdou, pro lásku k_tobě aleluja.

Ant. 3Přejasný a nádherný den, který nezná večera a nemá západu, v_němž uslyším slova chvály, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 3,17-18{/r}

Moudrost shůry je však především čistá, dále pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. V_pokoji rozsévají šiřitelé pokoje semeno, a to pak jako plod vydá spravedlnost.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Kéž tě miluji a sama láska mi tebe zpřítomní. {*} Aleluja, aleluja.

Kéž tě miluji a sama láska mi tebe zpřítomní. {*} Aleluja, aleluja.

Nechť je ona láska dovršením všech mých skutků. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Kéž tě miluji a sama láska mi tebe zpřítomní. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Magnifikat:Kéž vytrvám v_touze, dokud nepřijde, cos slíbil, pak přejdou vzdechy a zůstane pouhá chvála, aleluja.

Před koncem dne pokorně vzývejme Krista, Nejvyššího a věčného kněze, a volejme:

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Pane, tys dopřál svatému Augustinovi, aby posvátnou službu spojil s_dokonalejším způsobem života,

dopřej nám, abychom stále byli svědky tvé svatosti ve světě.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Tys učil největší příklad dokonalosti a životem jej prokázal,

povzbuď mnohé, aby posíleni tvou milostí tě blíže následovali a vytrvali ve svatém předsevzetí.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Tys naděje a útěcha zarmoucených,

povzbuď a potěš nemocné, zkroušené a staré bratry a sestry.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Tys král, pro něhož vše žije,

uveď milosrdně zemřelé bratry do krajin světla a míru.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

26. dubna

SV. LUDOLFA, BISKUPA A MUČEDNÍKA NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Kázání opata Adama Skota

(Na svátek sv. Tomáše Kant., vyd. Walter de Gray-Burch, 15)

Připraven k_úzkostem smrti, chvějící se o_slávu cti

Přemocnou útěchu mají, nejmilejší bratři, všichni, kdo snášejí utrpení pro jméno Pána Ježíše, protože ho v_něm mají nejen pomocníkem, ale i_předchůdcem a odplatitelem. Když své sešikované sám předešel, aby se jako vojáci nebáli dát do boje, když vidí, že je v_boji předešel sám tak statečný Král, ať neváhají triumfálně padnout pro lásku toho, o_kterém vědí, že pro jejich spásu padl první. Řekl přece: Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás. A řekl: Není žák nad učitele ani služebník nad svého Pána. A dále: Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i_vás. A ještě: Když nazvali Belzebubem hospodáře, čím spíše jeho lidi.

Přemnoho je těchto a jim podobných spásonosných napomenutí Krále a z_nich plynoucích nepopiratelných důsledků, kterými své vojáky více svým příkladem než příkladem jiných i_se snaží pobídnout k_boji, i_jim dokazuje, že jsou vázáni naléhavým dluhem, a tak aby mužně bojovali.

Dobrý vévodo, skvělý praporečníku, milostivý a dobrotivý Ježíši, předešel jsi své, a cokoliv pak od nich bylo obětováno, spíše bylo vráceno než v_daleko menší míře dáno.

Když tě Židé vedli spoutaného a zajatého, šel za tebou i_Petr, ale jak praví evangelista: zpovzdálí. Je pravdou, čistou pravdou, že Petr jde za tebou zpovzdálí; protože nemohou být rovné čest utrpení tvého těla, kterým je církev, a čest utrpení tebe, který jsi hlava; čest utrpení následovníka a tebe, který jsi předchůdce; čest utrpení služebníka a tebe, který jsi Pán; čest utrpení apoštola a tebe, který jsi ho poslal; čest utrpení dalšího a tebe, který jsi první.

A k_tomu podle všeho patří, že když v_hodinu tvého následování stál spíše venku než uvnitř, když ukázal, že chce jít za tebou, ale zpovzdálí, připustil, aby byl ukřižován, ale ne tak, jako jsi byl ukřižován ty. Napřed připraven k_úzkostem smrti, chvějící se o_slávu cti, v_lásce objímaje tvé utrpení, neosvojuje si pyšně tvé prvenství. Říká, nezasloužím si být ukřižován jako můj Pán.

Kdo je Petrovým Pánem než ty, který v_šatu našeho lidství, kterým je oděna vznešenost tvého božství, máš jméno Pán pánů, protože jen v_tobě je pravé panství nad hříchem? My pak všichni jsme služebníci, a to tví a ne hříchu, a proto i_ukřižováni být můžeme, ale ne jako ty.

Kdo by mohl být uznán trpět jako ty, který jsi svoboden od hříchu? Žádný, a proto je trestán právem; ty však jediný mezi smrtelníky jsi svoboden. Proto nic nedlužíš trestu, poněvadž vůbec nepodléháš žádné vině. A tvůj Otec je spravedlivý a řídí vše spravedlivě, ale tebe, který si nezasloužil být potrestán, odsoudil a způsobil, žes byl bez hříchu postižen jako Job.

Přemocnou útěchu mají proto, bratři, ti, kdo pro Pána snášejí utrpení, když vidí, že on sám jev utrpení předešel; podobně kdo pro posmívaného se nechávají posmívat, pro bičovaného bičovat, pro postiženého postihovat, pro usmrceného radostně usmrtit.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,7-8a{/r}; {r}1 Kor 15,10a{/r}

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď jen už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. {*} Teď jen už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

Ant. k_Benediktus: V_boji buďte stateční, bojujte se starým hadem, a dostanete věčné království, aleluja.

MODLITBA

Pane Bože, tys učinil svatého mučedníka a biskupa Ludolfa věrným hlasatelem svého jména, dej, prosíme, abychom v_jeho stopách všem kázali tvé evangelium a neochvějně vytrvali v_budování království tvé lásky.

Ant. na Magnifikat: Kdo mne vyzná před lidmi, toho i_já vyznám před svým Otcem, aleluja.

2. května

PŘENESENÍ SV. NORBERTA, NAŠEHO OTCE

Svátek

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Chvalme Krista Pána o_přenesení svatého Norberta, aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

ŽALMY

Ant. 1Boží muž Norbert přemítal o_Hospodinově zákoně dnem i_nocí, aby ve svůj čas přinesl ovoce hlásáním evangelia. Aleluja.

Ant. 2Nad díla svých rukou ustanovil jsi toho, Pane, jehož jedinou slávou bylo vyznávat Ježíše Krista Ukřižovaného. Aleluja.

Ant. 3Nemluvil křivě svým jazykem, a proto odpočívá na svaté hoře. Aleluja.

Spravedlivého vedl Pán po správných cestách. Aleluja

A ukázal mu království Boží. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_první knihy Mojžíšovy

{r:Gn}49,1-2.28-32; 50,1-13{/r}

Já už budu připojen ke svým příbuzným, pochovejte mě u_mých otců

Jakub povolal své syny a řekl jim: Sejděte se, oznámím vám, co v_budoucnu vás potká. Shromážděte se a slyšte, synové Jakubovi, slyšte Izraele, svého otce. To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k_nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním. Dal příkaz svým synům: Já už budu připojen ke svým příbuzným. Pochovejte mě u_mých otců do jeskyně na poli Chetity Efrona, do jeskyně na poli Machpela proti Mamre v_zemi Kanaán, kterou si koupil Abrahám od Chetity Efrona do vlastnictví jako pohřebiště. Tam byl pochován Abrahám a jeho žena Sára, tam byl pochován Izák a jeho žena Rebeka a tam jsem pochoval Leu. Když Jakub dokončil pořízení se svými syny, položil se na lůžko a zemřel. Byl připojen ke svým příbuzným.

Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho. Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali.

Lékaři ho balzamovali plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho oplakávali sedmdesát dní. Když přešly dny smutku, promluvil Josef k_nejbližším faraonovým: Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte faraonovi mou prosbu: Můj otec mě zapřísáhl slovy: Hle, já umírám. Pochovej mě v_mé hrobce, kterou jsem si vytesal v_kanaánské zemi. Povol, abych tam vystoupil a pochoval svého otce; pak se navrátím. Farao řekl: Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřísáhl.

I_šel Josef pochovat svého otce a šli s_ním všichni faraonovi služebníci, starší jeho domu i_všichni starší egyptské země, celý Josefův dům i_dům jeho otce. V_zemi Gošemu zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot. Vytáhlo s_ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod. Když přišli do Goren-atádu, který je u_Jordánu, dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost. Kanaánci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v_Goren-atádu a pravili: Egypt má těžký smutek. Proto pojmenovali to místo, které je u_Jordánu, Ábel-misrajím, to je Smutek Egypta.

Pak Jakubovi synové učinili, jak jim otec přikázal. Donesli ho do kanaánské země a pochovali ho v_jeskyni na poli Machpela; to pole proti Mamre koupil Abrahám od Chetity Efrona, aby měl vlastní hrob.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mdr 4,10.13.7{/r}

Protože byl příjemný Bohu, byl jím milován, protože žil mezi hříšníky, byl odtud přenesen. {*} Brzo se zdokonalil a tak vyplnil dlouhá léta, aleluja.

Spravedlivý však, i_když předčasně umře, bude v_pokoji. {*} Brzo se zdokonalil a tak vyplnil dlouhá léta, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Promluva opata Jana Drusia

(Statuta 1630, Předmluva)

Ať je naší největší snahou celým srdcem čerpat z_Norbertova ducha

Duch našeho přesvatého Otce Norberta vyznačoval se zvláště konáním všech ctností, přísnou kajícností a pohrdáním všemi příjemnostmi tohoto světa, hlubokou pokorou a opuštěním pýchy, planoucím žárem ducha a vynikající zbožností, velkou péčí o_Boží slávu a spásu duší a úsilím dosáhnout vrchol svatosti a apoštolské dokonalosti prostřednictvím tří řeholních slibů, cestou Řehole svatého Otce Augustina a přísné řeholní kázně. A toto byla pravá spiritualita přesvatého Otce. A aby podle této spirituality žili jeho žáci, chtěl, aby se podle příkladu apoštolů navzájem měli rádi, jednomyslně dleli v_domě Božím, dnem i_nocí rozjímali zákon Páně, vytrvale četli Písmo svaté, dokonale napodobovali Krista a silně s_ním byli spojení stavem lásky, byli oživováni jeho životem a duchem a k_němu připoutáni, abychom mu nejpokorněji a nejpřesněji sloužili. Chtěl, abychom se mu podřizovali a ctili ho jako Boha a člověka, a po něm abychom uctívali v_povinné zbožnosti jeho nejsvětější a nejsladší matku Marii, patronku a ochránkyni řádu. Posléze chtěl, abychom sami sebe zdokonalovali a planuli horoucí láskou k_Bohu a bližnímu tak, abychom podle poslušnosti mohli zdokonalovat a rozplameňovat i_jiné.

To je zvláštní spiritualita, smysl a cíl řádu, na ni jsme povinni mít stále zřetel, v_ní se tříbit a usilovat o_ni trvale všemi svými silami; zavázali jsme se k_tomu svými sliby. Ať na přímluvy přesvatého Otce Norberta ráčí nám ji udělit všemohoucí Bůh, který žije a kraluje na věky.

Bůh zasadil Norberta v_ráji církve jako plodonosný strom zalévaný vodami božské milosti, zelenající se intensivní modlitbou, kvetoucí vysokým nazíráním a rozňatou láskou, který svým časem dá vynikající a přečetné plody jak činného, tak nazíravého života. Tyto plody chtít teď vyložit znamenalo by napsat obrovskou knihu, stačí okusit z_nich málo.

Největší naší snahou ať je čerpat vším dychtěním z_ducha Norberta, našeho Otce. I_když může být přesnadno poznán z_toho, co bylo řečeno, přece jsem nelenil k_užitku nás všech stručně jen vysvětlit, aby byl vtištěn a trval pevněji v_paměti a v_srdci.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 1,25{/r}

Slovo Páně trvá na věky. {*} Totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno, aleluja.

Předali nám je ti, kteří od počátku sami viděli a byli služebníky hlásání. {*} Totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno, aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Norberte, ty Otče slavný,

skloň se k_našim modlitbám,

dej, ať v_sídlech nad hvězdami

je nám věčný pobyt přán,

z_pozemských nás vyveď strastí,

když jsi dobyl nebes bran.

Ctiteli ty Boží věrný,

svědku Krista věčného,

pečlivě jsi pravdy střežil,

perlo řádu bílého,

dvojím věncem ozdobený,

když jsi zlomil vášní jho.

Průzračný se rozzářil den,

když lidí všech Spasitel

spravedlivě za tvé práce

odměniti tebe chtěl.

Proto mezi nebešťany

uvedl tě do sídel.

Nade všechno žádoucí všem

stal se jemu onen den,

v_kterém svatý biskup Norbert

byl ověnčen vavřínem;

teď u_Krista plný slávy

sedí přímo před trůnem.

Tento svatý patriarcha

k_apoštolům přibrán jest,

neboť jako jasná lampa

do temnot plá září hvězd;

svými zásluhami zmařil

zlých nepřátel podlou lest.

Světlo, sílo svého Otce,

Ježíši, k_nám bědným hleď

a nás, Norbertovo stádce,

Pastýři náš věčný, veď,

ať smí jednou celé dojít na

pastviny do nebes. Amen.

Ant. 1Norbert zapřel sám sebe a následoval Krista po neschůdnější cestě. Aleluja.

Ant. 2Mnohé co nejpokorněji poučil, aby Duch Svatý vedl jejich cesty k_dokonalosti. Aleluja.

Ant. 3Boží muž s_jásotem přiváděl Kristovy následovníky ke svému předem ukázanému domovu chudoby. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 3,7-8a{/r}

V_čem jsem však dříve viděl pro sebe prospěch, na to se teď kvůli Kristu dívám jako na škodu. Ano, vůbec všechno to považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

{r}2 Mak 15,14{/r}

Zde je milovník bratří, {*} zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

Zde je milovník bratří, {*} zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

Zde je ten, který za své bratry vydal i_svůj život. {*}

zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Zde je milovník bratří, {*} zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

Zde je milovník bratří, zde je ten, který se mnoho modlí za lid. {*} Aleluja, aleluja.

Zde je milovník bratří, zde je ten, který se mnoho modlí za lid. {*} Aleluja, aleluja.

Zde je ten, který za své bratry vydal i_svůj život. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Zde je milovník bratří, zde je ten, který se mnoho modlí za lid. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Benediktus: Svatý Boží, přítel Ženicha, Norbert, sláva našeho řádu. Aleluja.

Prosme Boha, našeho Otce, který je radostí všech svatých:

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert vše své prodal a rozdal chudým;

modleme se, aby všichni jeho duchovní synové nikdy nic nepovažovali za vlastní, ale se vším se podělili s_bratřími.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert shromáždil mnohé, aby svorně žili v_Božím domě;

modleme se, aby i_mezi námi kvetla křesťanská svornost, skrze niž bychom žili pro druhé nesouce břemena jeden druhého.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert byl skrze Písmo svaté přiveden k_následování života prvotní církve;

modleme se, aby život našeho Pána Ježíše Krista a jeho učedníků i_pro nás byl zdrojem vnuknutí.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert byl poslem míru a horlivě hlásal Boží slovo;

modleme se, aby s_námi byl stále pokoj Páně a abychom jej dokázali sdělit všem, k_nimž jsme posláni.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, jsi slavný ve svých svatých a nám milostivý na jejich přímluvu; když dnes slavíme přenesení ostatků našeho Otce, svatého Norberta, dej nám pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu zvítězit nad smrtí a šťastně dojít do slávy tvého království.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 39,6{/r}

Pán ho naplní duchem poznání, on pak jako déšť vylévá svá moudrá slova.

Pán ho miloval a ozdobil. Aleluja.

Oděl jej rouchem slávy. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,19b-20a.21a{/r}

Nikdo mu není roven slávou. Zachovával zákon Nejvyššího. Proto se mu Bůh zavázal přísahou, že v_jeho potomstvu požehná národy, že je rozmnoží jako písek na zemi.

Spravedlivého vedl Pán po správných cestách. Aleluja.

A ukázal mu království Boží. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 45,4{/r}

Posvětil ho pro jeho věrnost a oddanost a vyvolil ho ze všech lidí.

Spravedlivý pokvete v_domě Hospodinově jak palma. Aleluja.

Poroste jak cedr na Libanonu. Aleluja.

NEŠPORY

HYMNUS

Triumfem skvělým svátek oslavený

po uplynutí roku jde opět sem,

zásluhou velikého Otce zemi

naplní plesem.

Dokud byl ještě skryt v_matčině lůnu,

že biskup z_něj bude, anděl vyznal,

neboť sám Kristus na nebeském trůnu

k_tomu ho vybral.

Rodový purpur odloží a údy

do ovčí kůže obléká a hřímá

kázáními – jak svatý Pavel druhdy_–

slovem, jež jímá.

Ty, kdo na sebe nenávistně sočí,

smlouvami váže, jak prorok svou mocí

vniká v_taj niter, nevidomým z_očí

strhne háv noci.

Nemocem vládne, bratřím v_nedostatku

včas plní spíži, zlé duchy bez bázně

zahání slovem, nepřátele vkrátku

rozpráší rázně.

Našemu Bohu moc i_slávu vzdejme,

ať věčná chvála a čest patří jemu,

dík trůnícímu nad hvězdami vzdejme

Trojjedinému. Amen.

Nebo:

Prosbami nás všech vyprošen

nadešel velmi slavný den,

kdy Vládce světa celého

uvítal Otce našeho.

Ten opustil rád město své

a usadil se v_Prémontré;

aby jen Kristu sloužil tam,

zavrhl svět i_jeho klam.

Tam ostatním je představen

a skví se svatým životem,

aby se kanovníkům všem

mohl stát zářným příkladem.

Ty, naše velká radosti,

všech řeholníků slávo, cti,

biskupů jasná skvělosti,

ty věřících všech vzorem jsi.

Velebme proto písněmi

všech dobrých darů Původce

a svých vin za odpuštění

jej všichni prosme ze srdce.

Nejvyšší světa Vladaři,

bílý řád prosí jedním rtem:

Kéž se mu v_nebi podaří

dlít se svým Otcem Norbertem. Amen.

Ant. 1Norbert jako planoucí lampa byl postaven na svícen a svítil všem v_domě. Aleluja.

Ant. 2Přesvědčil vládce církve, aby se ujali sirotků a vdov. Aleluja.

Ant. 3Za jásotu všech se nerad stal arcibiskupem a trpělivě snášel divoký lid. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 45,16-17a.26.2-3a{/r}

Tak ho vyvolil ze všech lidí, aby přinášel oběť Pánu, kadidlo a voňavky na památku a přinášel smír za svůj národ. Svěřil mu svá přikázání, nejvyšší rozhodnutí v_záležitostech práva, dal mu do srdce moudrost, aby soudil lid spravedlivě, aby jeho Štěstí nezmizelo a jeho sláva aby přešla na všechna pokolení. Poctil ho slávou, kterou mají svatí, a udělal ho mocným na postrach nepřátelům. Na jeho slova způsobil divy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

Z_pokladu Božího vynášel věci nové i_staré, a stal se jedněm vůní života pro život, jiným pak vůní smrti pro smrt. {*}

Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

V_době velikonoční:

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. {*} Aleluja, aleluja.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. {*} Aleluja, aleluja.

Z_pokladu Božího vynášel věci nové i_staré, a stal se jedněm vůní života pro život, jiným pak vůní smrti pro smrt. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Magnifikat: Anděl míru, hlasatel pokání, Norbert, mocný slovem i_skutkem, znameními i_zázraky, aleluja.

S_velkou důvěrou vzývejme našeho Pána Ježíše Krista, chléb života:

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys kněz nového a věčného Zákona, sám sebe jsi dal jako dokonalou oběť svému Otci;

oživ nás, abychom mohli jako svatý Norbert sami sebe celou duší dát v_oběť za druhé.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys živil svůj lid andělským chlebem a dals nám chléb z_nebe;

oživ nás, abychom byli vroucími svědky eucharistického tajemství.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys upřímným srdcem prosil Otce a tvou prosbu a oběť církev vznáší od východu slunce až po západ;

oživ nás, abychom ve šlépějích svatého Norberta skutečně oslavovali tvého Otce.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys Pánem žně, jež má málo dělníků,

povolej mnoho mladých, aby s_námi chválili tvé Jméno a aby mohli vydávat svědectví tvému evangeliu životem oběti, modlitby a služby.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys vlil svého Ducha apoštolům;

oživ nás týmž Duchem, abychom věrným zachováváním řehole byli znamením tvé přítomnosti v_dnešní době.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys svatého Norberta, poté co skončil svůj pozemský život ve víře a věrné službě, povolal do svého království;

prosíme tě, abys naše bratry, sestry a příbuzné, kteří tě ve víře a v_lásce očekávají, učinil účastnými své věčné radosti.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

26. května

SV. HEŘMANA JOSEFA, KNĚZE NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Ze života svatého Heřmana Josefa

(Bibliotheca Præm., 538-539)

Jak se osvědčil ve službě bratřím

Mladý Heřman byl ustanoven sakristánem a mohl se tak plněji a klidněji věnovat nazírání. Přijetím této funkce byl podivuhodně oduševněn a začal i_vítězit sám nad sebou. Vůbec nebyl spokojen společnými bděními a modlitbami, skládal si nové modlitby, jak odpovídaly jeho sladké zbožnosti a zároveň ji podivuhodně vzněcovaly, a vzdával mnohé díky, když si připomínal všechna dobrodiní, která Pán Bůh udělil lidskému rodu. Zvláště planul žárem podivuhodné zbožnosti ke své ochránkyni, Matce Páně a pozdravoval ji i_uctíváním jejích radostí, když jí přednášel své radosti, a mnohonásobným opakováním pozdravení andělského. Ke každé radosti a ke každému pozdravení přidával pokleknutí a takovými jak tělesnými, tak duchovními cvičeními trávil v_bdění největší část noci. A k_těmto cvičením přidával tvrdé lůžko, když jeho hlava odpočívala na kameni a tělo na dřevě.

Když pokročil ve vědění a chování, byl Boží služebník svým časem ustanoven s_jiným starším spolubratrem k_službě bratřím v_refektáři. I_když tuto funkci plnil věrně, přece byl nemálo smuten, že pro stálou tělesnou práci nemůže konat obvyklé a náležité modlitby, četbu a nazírání. Když laskavá Matka poznala, že mladý člověk má sice dobrou vůli, ale ne správné pochopení, poučila ho krátce a dobře takto: řekla: Věz, že tě neváže žádná větší povinnost než v_lásce sloužit svým bratřím. Mladý, učenlivý muž, utvrzen slovy a napomenutími svaté Matky, počal intenzivně sám u_sebe přemýšlet, jakou podobu by tato služba bratřím měla mít. A připadl mu na mysl (jak nám často sám v_duchovní radosti vyprávěl) ten nejvyšší a nejpokornější služebník svých služebníků, Pán Ježíš, který, aby se ukázal jako služebník, ukázal svou službu slovy stejně jako příklady. Slovy, když řekl: Kdo je větší, kdo slouží nebo kdo odpočívá? Ten, kdo odpočívá. Ale já jsem uprostřed vás jako ten, kdo slouží. Syn člověka totiž nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil. Toto učil Kristus Pán slovy, ale pokorně to také doplnil příklady. Nejvyšší Pán se totiž sklonil natolik, že myl nohy svých služebníků, skloněn před nimi i_tělem, a že je utíral plátnem, kterým byl přepásán. Při službě spolubratřím měl náš spolubratr na mysli tuto podobu Pána sloužícího svým služebníkům. Z_toho vznikla taková jeho ochota, že když měl bratřím nějak posloužit, myslil, že musí ne jít nebo běžet, ale spíše letět. Ochota ducha přecházela v_lehkost těla.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Př 23,26; 1,9; 5,1{/r}

Dej mi, synu, své srdce, kéž se líbí tvým očím moje cesty. {*} Neboť jsou půvabnou korunou na tvé hlavě, řetězem na tvém hrdle. Aleluja.

Dej pozor na moji moudrost, k_mému rozumu skloň své ucho. {*} Neboť jsou půvabnou korunou na tvé hlavě, řetězem na tvém hrdle. Aleluja.

Ant. k_Benediktus:Skutečně říkám vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království. Aleluja.

MODLITBA

Bože, tys slíbil své království maličkým, dopřej nám, abychom, jdouce po cestě svatého Heřmana Josefa, radostně a pokorně spěchali k_nebeské radosti.

Ant. na Magnifikat:Ten přijme požehnání od Hospodina a odměnu od Boha, svého spasitele; to je pokolení těch, kdo po něm touží. Aleluja.

6. června

NAŠEHO OTCE SV. NORBERTA, BISKUPA A ZAKLADATELE PREMONSTRÁTSKÉHO ŘÁDU

Slavnost

PRVNÍ NEŠPORY

HYMNUS

Triumfem skvělým svátek oslavený

po uplynutí roku jde opět sem,

zásluhou velikého Otce zemi

naplní plesem.

Dokud byl ještě skryt v_matčině lůnu,

že biskup z_něj bude, anděl vyznal,

neboť sám Kristus na nebeském trůnu

k_tomu ho vybral.

Rodový purpur odloží a údy

do ovčí kůže obléká a hřímá

kázáními – jak svatý Pavel druhdy_–

slovem, jež jímá.

Ty, kdo na sebe nenávistně sočí,

smlouvami váže, jak prorok svou mocí

vniká v_taj niter, nevidomým z_očí

strhne háv noci.

Nemocem vládne, bratřím v_nedostatku

včas plní spíži, zlé duchy bez bázně

zahání slovem, nepřátele vkrátku

rozpráší rázně.

Našemu Bohu moc i_slávu vzdejme,

ať věčná chvála a čest patří jemu,

dík trůnícímu nad hvězdami vzdejme

Trojjedinému. Amen.

ŽALMY

Ant. 1Jak vznešené jsou kroky těch, kdo zvěstují pokoj, kdo zvěstují dobro. Aleluja.

Ant. 2Kdo se bude přikázáními řídit a jim učit, bude v_nebeském království veliký. Aleluja.

Ant. 3Podivuhodnou sladkostí božské výřečnosti se laskavě choval k_lidu. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,1-2.4.5b{/r}

Hle velekněz, který za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni. Za jeho doby byly obnoveny hradby s_opevněnými věžemi u_královského paláce. Staral se o_svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. Byl vznešený, když obklopen lidem vycházel.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

V_době velikonoční:

Byl velký mezi velkými a nepatrný mezi malými, vznešený mezi urozenými, skromný mezi prostými. Všem se zkrátka stal vším. {*} Aleluja, aleluja.

Byl velký mezi velkými a nepatrný mezi malými, vznešený mezi urozenými, skromný mezi prostými. Všem se zkrátka stal vším. {*} Aleluja, aleluja.

Boží muž Norbert byl veselého vzhledu, klidné tváře, velice výmluvný v_řeči, příjemný v_rozhovoru, laskavý v_soužití. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Byl velký mezi velkými a nepatrný mezi malými, vznešený mezi urozenými, skromný mezi prostými. Všem se zkrátka stal vším. {*} Aleluja, aleluja.

Byl velký mezi velkými a nepatrný mezi malými, vznešený mezi urozenými, skromný mezi prostými. {*} Všem se zkrátka stal vším.

Byl velký mezi velkými a nepatrný mezi malými, vznešený mezi urozenými, skromný mezi prostými. {*} Všem se zkrátka stal vším.

Boží muž Norbert byl veselého vzhledu, klidné tváře, velice výmluvný v_řeči, příjemný v_rozhovoru, laskavý v_soužití. {*}

Všem se zkrátka stal vším.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Byl velký mezi velkými a nepatrný mezi malými, vznešený mezi urozenými, skromný mezi prostými. {*} Všem se zkrátka stal vším.

Ant. na Magnifikat:Boží muž, když nábožně vybudoval dům své chudoby v_Prémontré, založil svůj kanovnický řád, stal se arcibiskupem, žehnaje bratřím blaženě usnul v_Kristu. Aleluja.

Boha, našeho Otce, který svatého Norberta posiloval svým duchem, důvěrně prosme:

Vlij do našich srdcí nového ducha.

Tys povolal svatého Norberta do církve, jež se obnovovala,

dopřej nám, abychom vnímali tvé slovo a mohli stále velkodušně pracovat pro tvou církev.

Vlij do našich srdcí nového ducha.

Tys svým svatým evangeliem pohnul svatého Norberta k_obrácení,

dopřej nám, aby tvé slovo proniklo k_našim srdcím.

Vlij do našich srdcí nového ducha.

Tys podnítil svatého Norberta k_upřímné chudobě,

dopřej nám, aby tvé evangelium otevřelo naše mysli k_rozeznání tvých cest mezi svody a bohatstvím tohoto světa.

Vlij do našich srdcí nového ducha.

Tys po celém světě povolal mnoho druhů svatého Norberta, z_nichž někteří žijí v_hojnosti a svobodě, jiní však trpí nouzi a pronásledování,

dopřej nám, abychom všichni byli připraveni ochotně pomáhat druhým.

Vlij do našich srdcí nového ducha.

Tys pramen a počátek naší kongregace,

dopřej nám, aby naše rodiny skutečně žily v_bratrství a svornosti.

Vlij do našich srdcí nového ducha.

Tys učinil svatého Norberta svědkem vzkříšení,

dopřej, aby naši bratři a sestry, kteří zesnuli v_Kristu, mohli žít ve tvém věčném míru a slávě.

Vlij do našich srdcí nového ducha.

MODLITBA

Bože, tys posiloval blahoslaveného Otce Norberta, věrného pastýře, aby s_velikou působivostí hlásal tvé slovo, a skrze něj jsi mnohé povolal ke změně mravů: na jeho přímluvu a pro jeho zásluhy posiluj i_nás, abychom dokázali napodobit, čemu nás učil svým kázáním i_tím, co vykonal.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Chvalme Krále králů, který vytrhl Norberta ze světských marností, aleluja.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Nebo:

Prosbami nás všech vyprošen

nadešel velmi slavný den,

kdy Vládce světa celého

uvítal Otce našeho.

Ten opustil rád město své

a usadil se v_Prémontré;

aby jen Kristu sloužil tam,

zavrhl svět i_jeho klam.

Tam ostatním je představen

a skví se svatým životem,

aby se kanovníkům všem

mohl stát zářným příkladem.

Ty, naše velká radosti,

všech řeholníků slávo, cti,

biskupů jasná skvělosti,

ty věřících všech vzorem jsi.

Velebme proto písněmi

všech dobrých darů Původce

a svých vin za odpuštění

jej všichni prosme ze srdce.

Nejvyšší světa Vladaři,

bílý řád prosí jedním rtem:

Kéž se mu v_nebi podaří

dlít se svým Otcem Norbertem. Amen.

ŽALMY

Ant. 1Boží muž Norbert přemítal o_Hospodinově zákoně dnem i_nocí, aby ve svůj čas přinesl ovoce hlásáním evangelia. Aleluja.

Ant. 2Nad díla svých rukou ustanovil jsi toho, Pane, jehož jedinou slávou bylo vyznávat Ježíše Krista Ukřižovaného. Aleluja.

Ant. 3Nemluvil křivě svým jazykem, a proto odpočívá na svaté hoře. Aleluja.

Spravedlivého vedl Pán po správných cestách. Aleluja.

A ukázal mu království Boží. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2Kor}5,14-21; 6,1-10{/r}

Ve všem se prokazujme jako Boží služebníci

Bratři: Kristova láska nás pudí, že jsme si udělali tento úsudek: Jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všecky, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už jen sobě, nýbrž pro toho, který za ně umřel a vstal z_mrtvých. Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi podle lidských měřítek posuzovali, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. Staré řády pominuly, nové věci nastoupily.

A všecko to pochází od Boha; on se s_námi smířil skrze Krista a nám svěřil službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh to byl, který se pro Kristovy zásluhy smířil se světem, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o_tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by Bůh skrze nás napomínal. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s_Bohem! S_tím, který byl úplně bez hříchu, jednal kvůli nám jako s_největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli u_Boha spravedliví.

Jakožto Boží spolupracovníci vás proto napomínáme: když jste přijali milost Boží, ať to není nadarmo! Bůh přece říká: V_době příhodné jsem tě vyslyšel, v_den spásy jsem ti pomohl. Hle, teď je ta doba příhodná, hle, teď je ten den spásy! Nikomu v_ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena naše služba, nýbrž ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci: všestrannou vytrvalostí, v_souženích, v_nesnázích, v_úzkostech, v_ranách, v_žalářích, v_nepokojích, v_námahách, ve bdění, v_postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v_útoku i_v_obraně; za pocty i_potupy, při zlé i_dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající jsme, a hle: žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako nic nemající, a zatím máme všechno.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. Aleluja.

Z_pokladu Božího vynášel věci nové i_staré a stal se jedněm vůní života pro život, jiným pak vůní smrti pro smrt. {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. Aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze života svatého Otce Norberta

(Slova v_uvozovkách jsou vyňata ze Života svatého Norberta, sepsaného jeho současníkem, premonstrátským řeholním kanovníkem: PL 170, 1262. 1269. 1294. 1295; a z_Apoštolského listu Inocence_II. sv. Norbertovi z_6._června 1133, s_pečetí vydaného: Acta Sanctorum 21, v_Doplňku, str. 50)

Velký mezi velkými, nepatrný mezi malými

Norbert je právem počítán mezi muže, kteří se účinně věnovali gregoriánské reformě. Nejprve chtěl vychovat nové kněžstvo, oddané ryzímu životu evangelnímu a apoštolskému zároveň, čisté a chudé, které by přijalo „zároveň jak šat, tak ozdobu nového člověka: šat v_řeholním oděvu, ozdobu v_důstojnosti kněžství“ a které by usilovalo „řídit se Písmem svatým a za vůdce mít Krista“. Obvykle mu doporučoval trojí: „čistotu ve službě oltáři a v_konání božského oficia, očišťování z_přestupků a nedbalostí při kapitulu a péči o_chudé a pohostinnost“.

Ke kněžím, kteří ve společenství křesťanů plnili úkol apoštolů, připojil po vzoru prvotní církve množství věřících mužů a žen. Velmi mnozí tvrdili, že od apoštolských dob nikdo svým počínáním nezískal v_tak krátké době Kristu tolik následovníků dokonalého života.

Když se stal arcibiskupem, povolal své spolubratry k_misijní práci v_zemi (slovanských) Vendů. Kněžstvo své diecéze se snažil přivést k_přijetí reformy a nemohly tomu zabránit ani bouře zmateného lidu.

Jeho další snahou bylo nastolit a upevnit shodu mezi Apoštolským stolcem a říší, ovšem při zachování svobody církevních voleb. Papež Inocenc II. mu napsal: „Apoštolský stolec si z_celého srdce blahopřeje, že má v_tobě tak oddaného syna“, a císař ho ustanovil kancléřem říše.

To vše dokázal naprosto nebojácnou vírou. Říkali: „Jako v_Bernardovi z_Clairvaux vyniká láska, tak v_Norbertovi vyniká víra. Byl velký mezi velkými a nepatrný mezi malými, proto ho museli mít rádi všichni. Dokázal to vynikající výmluvností. Jím pronášené „ohnivé Boží slovo spalovalo neřesti, vybrušovalo ctnosti, duše dobré vůle obohacovalo moudrostí“. Na božské pravdy nazíral, ustavičně o_nich rozjímal a nebojácně je hlásal.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jako polnice zvedal svůj hlas a vyčetl lidu jeho nepravost a hříchy. {*} A co kázal, to žil a stvrzoval zázraky a ctnostmi. Aleluja.

Měl nejpevnější víru, nejsilnější naději, nejvřelejší lásku a velmi usiloval o_zvelebení řeholního života. {*} A co kázal, to žil a stvrzoval zázraky a ctnostmi. Aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Norberte, ty Otče slavný,

skloň se k_našim modlitbám,

dej, ať v_sídlech nad hvězdami

je nám věčný pobyt přán,

z_pozemských nás vyveď strastí,

když jsi dobyl nebes bran.

Ctiteli ty Boží věrný,

svědku Krista věčného,

pečlivě jsi pravdy střežil,

perlo řádu bílého,

dvojím věncem ozdobený,

když jsi zlomil vášní jho.

Průzračný se rozzářil den,

když lidí všech Spasitel

spravedlivě za tvé práce

odměniti tebe chtěl.

Proto mezi nebešťany

uvedl tě do sídel.

Nade všechno žádoucí všem

stal se jemu onen den,

v_kterém svatý biskup Norbert

byl ověnčen vavřínem;

teď u_Krista plný slávy

sedí přímo před trůnem.

Tento svatý patriarcha

k_apoštolům přibrán jest,

neboť jako jasná lampa

do temnot plá září hvězd;

svými zásluhami zmařil

zlých nepřátel podlou lest.

Světlo, sílo svého Otce,

Ježíši, k_nám bědným hleď

a nás, Norbertovo stádce,

Pastýři náš věčný, veď,

ať smí jednou celé dojít na

pastviny do nebes. Amen.

Ant. 1Norbert zapřel sám sebe a následoval Krista po neschůdnější cestě. Aleluja.

Ant. 2Mnohé co nejpokorněji poučil, aby Duch Svatý vedl jejich cesty k_dokonalosti. Aleluja.

Ant. 3Boží muž s_jásotem přiváděl Kristovy následovníky ke svému předem ukázanému domovu chudoby. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Flp 3,7-8a{/r}

V_čem jsem však dříve viděl pro sebe prospěch, na to se teď kvůli Kristu dívám jako na škodu. Ano, vůbec všechno to považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

{r}2 Mak 15,14{/r}

Zde je milovník bratří, {*} zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

Zde je milovník bratří, {*} zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

Zde je ten, který za své bratry vydal i_svůj život. {*}

zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Zde je milovník bratří, {*} zde je ten, který se mnoho modlí za lid.

V_době velikonoční:

Zde je milovník bratří, zde je ten, který se mnoho modlí za lid. {*} Aleluja, aleluja.

Zde je milovník bratří, zde je ten, který se mnoho modlí za lid. {*} Aleluja, aleluja.

Zde je ten, který za své bratry vydal i_svůj život. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Zde je milovník bratří, zde je ten, který se mnoho modlí za lid. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Benediktus:Norbert, vynikající šiřitel katolické víry, hlasatel pravého pokání, kanovník a vzácný zakladatel premonstrátského řádu: co učil slovy, dovršil ve skutcích. Aleluja.

Prosme Boha, našeho Otce, který je radostí všech svatých:

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert vše své prodal a rozdal chudým;

modleme se, aby všichni jeho duchovní synové nikdy nic nepovažovali za vlastní, ale se vším se podělili s_bratřími.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert shromáždil mnohé, aby svorně žili v_Božím domě;

modleme se, aby i_mezi námi kvetla křesťanská svornost, skrze niž bychom žili pro druhé nesouce břemena jeden druhého.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert byl skrze Písmo svaté přiveden k_následování života prvotní církve;

modleme se, aby život našeho Pána Ježíše Krista a jeho učedníků i_pro nás byl zdrojem vnuknutí.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

Svatý Norbert byl poslem míru a horlivě hlásal Boží slovo;

modleme se, aby s_námi byl stále pokoj Páně a abychom jej dokázali sdělit všem, k_nimž jsme posláni.

Pomoz nám, Pane, na přímluvu svatého Norberta.

MODLITBA

Bože, tys posiloval blahoslaveného Otce Norberta, věrného pastýře, aby s_velikou působivostí hlásal tvé slovo, a skrze něj jsi mnohé povolal ke změně mravů: na jeho přímluvu a pro jeho zásluhy posiluj i_nás, abychom dokázali napodobit, čemu nás učil svým kázáním i_tím, co vykonal.

Ant. Mnozí jsme jedno tělo v_Kristu. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 39,6{/r}

Pán ho naplní duchem poznání, on pak jako déšť vylévá svá moudrá slova.

Pán ho miloval a ozdobil. Aleluja.

Oděl jej rouchem slávy. Aleluja.

Ant. Služebníku věrný a rozvážný, vejdi k_radostné hostině svého Pána. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,19b-20a.21a{/r}

Nikdo mu není roven slávou. Zachovával zákon Nejvyššího. Proto se mu Bůh zavázal přísahou, že v_jeho potomstvu požehná národy, že je rozmnoží jako písek na zemi.

Spravedlivého vedl Pán po správných cestách. Aleluja.

A ukázal mu království Boží. Aleluja.

Ant. Okolo něho věnec bratří jako cedry vysázené na hoře Libanonu. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 45,4{/r}

Posvětil ho pro jeho věrnost a oddanost a vyvolil ho ze všech lidí.

Spravedlivý pokvete v_domě Hospodinově jak palma. Aleluja.

Poroste jak cedr na Libanonu. Aleluja.

NEŠPORY

HYMNUS

Ant. 1Norbert jako planoucí lampa byl postaven na svícen a svítil všem v_domě. Aleluja.

Ant. 2Přesvědčil vládce církve, aby se ujali sirotků a vdov. Aleluja.

Ant. 3Za jásotu všech se nerad stal arcibiskupem a trpělivě snášel divoký lid. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 45,16-17a.26.2-3a{/r}

Tak ho vyvolil ze všech lidí, aby přinášel oběť Pánu, kadidlo a voňavky na památku a přinášel smír za svůj národ. Svěřil mu svá přikázání, nejvyšší rozhodnutí v_záležitostech práva, dal mu do srdce moudrost, aby soudil lid spravedlivě, aby jeho štěstí nezmizelo a jeho sláva aby přešla na všechna pokolení. Poctil ho slávou, kterou mají svatí, a udělal ho mocným na postrach nepřátelům. Na jeho slova způsobil divy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

Z_pokladu Božího vynášel věci nové i_staré, a stal se jedněm vůní života pro život, jiným pak vůní smrti pro smrt. {*}

Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, {*} Začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod.

V_době velikonoční:

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. {*} Aleluja, aleluja.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. {*} Aleluja, aleluja.

Z_pokladu Božího vynášel věci nové i_staré, a stal se jedněm vůní života pro život, jiným pak vůní smrti pro smrt. {*}

Aleluja, aleluja.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Boží muž zapálen božskou láskou a planoucí ve svém nitru ohněm Ducha Svatého, začal kázat Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. {*} Aleluja, aleluja.

Ant. na Magnifikat:Dnes je slavný den, kdy svatý biskup Norbert byl zbaven pout těla a přijat s_anděly tam, kde v_zářivém svatebním šatu šťasten stoluje v_paláci nebeského Krále, jakoby napájen proudem blaha, aleluja, aleluja.

S_velkou důvěrou vzývejme našeho Pána Ježíše Krista, chléb života:

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys kněz nového a věčného Zákona, sám sebe jsi dal jako dokonalou oběť svému Otci;

oživ nás, abychom mohli jako svatý Norbert sami sebe celou duší dát v_oběť za druhé.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys živil svůj lid andělským chlebem a dals nám chléb z_nebe;

oživ nás, abychom byli vroucími svědky eucharistického tajemství.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys upřímným srdcem prosil Otce a tvou prosbu a oběť církev vznáší od východu slunce až po západ;

oživ nás, abychom ve šlépějích svatého Norberta skutečně oslavovali tvého Otce.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys Pánem žně, jež má málo dělníků,

povolej mnoho mladých, aby s_námi chválili tvé Jméno a aby mohli vydávat svědectví tvému evangeliu životem oběti, modlitby a služby.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys vlil svého Ducha apoštolům;

oživ nás týmž Duchem, abychom věrným zachováváním řehole byli znamením tvé přítomnosti v_dnešní době.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

Kriste, tys svatého Norberta, poté co skončil svůj pozemský život ve víře a věrné službě, povolal do svého království;

prosíme tě, abys naše bratry, sestry a příbuzné, kteří tě ve víře a v_lásce očekávají, učinil účastnými své věčné radosti.

Blažení, kdo jsou povoláni do tvého království.

16. června

SV. ISFRÍDA,BISKUPA NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Kázání učeného biskupa havelberského Anselma

(PL 188, 1141-1144)

Proč je v_církvi mnohotvárnost?

Mnozí se diví a kladou otázku: Proč se v_církvi Boží dějí takové novoty? Proč v_ní vzniká tolik řádů? Kdo umí vyjmenovat tolik kněžských řeholí? Kdo by se nedivil tolika mnišským rodinám? A nakonec kdo by se nepohoršoval i_nad tolika a tak různými a navzájem si odporujícími podobami náboženství, kdo by nebyl rozjitřen tím hanebným pohoršením? A za páté kdo by si nevšiml, že křesťanské náboženství podléhá tolika změnám, je měněno tolika nálezy, zmítáno tolika novými zákony a návyky, měněno tolika skoro každoročně obnovovanými pravidly a mravy? Říkají: Jak to, že je některými nařizováno pro království nebeské to, co je hned od nich nebo od jiných pro království nebeské zakazováno?

Říkají toto a podobné, znepokojují některé častými dotazy a ničí náboženství ne navenek, ale skrytě a úskočné. Říkají jako velcí milovníci náboženství: Najdeme někde něco jistého, kde bychom položili svou hlavu při očekávání věčné spásy s_důvěrou? A jsou i_takoví zvrhlí překrucovači, že když někde vidí z_dotyčného náboženství vybočit jednoho, bouří trvale proti všemu náboženství, zlo jednoho připisují všem a pro jednoho pochybeného odpadlíka odsuzují a zavrhují všechny ostatní, kteří v_Boží bázni a ve svatém předsevzetí vytrvávají.

Aby takovíto zvídavci se už nepodivovali, aby ztratili možnost svých trapných a nevhodných otázek a konečně aby i_sami odložením lži a pohoršení a poznáním cesty pravého náboženství nebyli už schopni sejitím na nepravé cesty zabloudit, vizme sami a je ke společnému vidění pozvěme, co je v_této věci třeba dělat a držet podle katolické víry a podle bible, jak totiž církev Boží je jedna v_sobě a podle sebe a jak je mnohotvárná podle svých synů, které formovala a formuje různými způsoby a různými zákony a zařízeními.

Praví se hlasem Snoubence: Jediná je má holubička, mé všechno. Je jediná, jediná vírou, jediná láskou, jedna jediná, bez poskvrny bezbožné nevěrnosti a bez vrásky zhoubné dvojakosti. A je jediné tělo církve, které Duchem Svatým je oživováno, řízeno, spravováno, se kterým Duch Svatý je sjednocen, Duch mnohý, jemný, pohyblivý, jasný, neposkvrněný, jistý, blaživý, milující dobro, zřejmý, nezakazující žádné dobro, lidský, laskavý, trvalý, bezpečný, vyznačující se každou ctností, vše prohlédající a chápající všechny duchy, nejvýš rozumný, čistý, ve kterém – totiž v_Duchu Svatém – jsou podle Apoštola dary rozličné, ale tentýž Duch.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 4,1-2{/r}; {r}Př 20,6{/r}

Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. {*} A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby bylo na něj spolehnutí.

Mnoho lidí se vychloubá svou oddaností, kdo však nalezne věrného člověka? {*} A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby bylo na něj spolehnutí.

Ant. k_Benediktus: Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, svatý biskup Isfríd za tvé skvělé pomoci zbožné miloval a horlivě bránil tvou církev: dopřej nám, prosíme, abychom ve svaté poslušnosti evangeliu věrně sloužili tvému lidu.

Ant. na Magnifikat: Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

9. července

SV. ADRIÁNA A JAKUBA, KNĚŽÍ PREMONSTRÁTSKÉHO ŘÁDU, A JEJICH DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ GORKUMSKÝCH

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Kázání opata Adama Skota

(PL 198, 269-270)

O_ctnosti trpělivosti

Je opravdu velkou statečností hněv v_srdci buď pro budoucnost odstranit, aby vůbec nepovstal, nebo alespoň, když povstane, jak se stává častěji, trpělivostí potlačit. Podle Šalomounova výroku muž trpělivý je lepší než silák, a kdo ovládne ducha, je lepší než dobyvatel měst. Víme, že statečnost těla je Adamovými syny milována a ceněna, ale daleko slavnější a vznešenější než ona je statečnost ducha. A tato co je jiného než trpělivost? Buď trpělivý a jsi statečný, a sice čím trpělivější, tím statečnější. Žádná statečnost těla se nemůže vyrovnat statečnosti srdce a s_ní se srovnávat, když podle Šalomounova výroku je muž trpělivý lepší než silák.

Ale ty snad řekneš: Co je to za tak vzácnou ctnost, o_které mluvíš? Nebo jak ji může získat ten, komu statečnost těla chybí? A to každý, který trpí, má trpělivost? Ne každý. Protože existuje trpící, ale nechtěně; a proto nemůže být označován za trpělivého, o_kterém Šalomoun tvrdí, že je lepší než silák. Protože jak je trpělivý ten, který klesá do hloubky pod tíží vlastní malomyslnosti a leží tam v_skleslosti a reptání? Protože, i_když ústa zavře, jeho ticho křičí se vší hořkostí uvnitř; a v_mlčení při neklidu a velkém zmatení nepřestanou hučet mnohá slova. Pokládáš za siláka toho, který, když si v_srdci představí toho, proti němuž je popuzen, mlčky proti němu tvrdě zanevře, hanu rozdává a přijímá, zamýšlí vyhrožovat, metá kopí výhrůžek a vede při s_nepřítomným? Vůbec neříkám, že je trpělivý, leda že se jím zdá; nemá trpělivost. Trpělivost je totiž dobrovolné a trvalé rozvážení snášet protivenství kvůli Bohu.

Vzpomeň, co bylo řečeno o_apoštolech, že odcházeli z_velerady s_radostí, že směli pro Ježíšovo jméno trpět příkoří. A nejenom trpěli příkoří, ale byli i_těžce zbičováni. Přidal jsem, že trpělivost je snášení trvalé, protože kdykoliv a jakkoliv protivníci zaútočí, nikdy nepřestane trpělivost v_mysli, pokud život bude v_těle. O_každé ctnosti platí tento výrok Páně: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Nakonec jsem řekl: kvůli Bohu; protože Bohem je odměněno pouze to, co se pro něho čistě koná, protože komu láska k_Bohu je pohnutkou usilování, tomu je vidění Boha odměnou.

Proto prohlašuji za vpravdě trpělivého toho, kdo zde trpí, co a jak má, to je dobrovolně a vytrvale a kvůli Bohu. Tento trpělivý je lepší než silák a dobyvatel měst. Ó, jak by se vynášel člověk, který by mohl dobýt aspoň jedno město. Ale nijak mu nelze přirovnat toho, kdo vládne nad svým duchem, i_když ani město, ani města si nepodřídí.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,8{/r}; {r}Gal 4,19{/r}

Moji vyvolení, kteří jste v_těle, prodělali jste zápas: {*} Odměnu za práci vám vrátím já.

Pojďte, blahoslavení mého Otce, a přijměte království. {*} Odměnu za práci vám vrátím já.

Ant. k_Benediktus: Tak my, uprostřed života, stále jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

MODLITBA

Pane, náš Bože, tys dopřál svatým mučedníkům Adriánovi, Jakubovi a jejich druhům vytrvat až do konce; dopřej nám, abychom vírou a láskou v_tobě přebývali a hledali jednotu církve.

Ant. na Magnifikat: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

14. července

BL. HROZNATY, MUČEDNÍKA PREMONSTRÁTSKÉHO ŘÁDU

Svátek

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Chvalme Krista Pána o_svátku blahoslaveného Hroznaty.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Dospíváš pln ctností v_květu,

vzore mládí líbezný,

výhost dáváš zlému světu,

láskou pláš a rosteš z_ní.

Láska v_tobě mocně hoří,

i_v_radostech studu dbáš,

máš rád jen to, co je Boží,

ač bohat, chud zůstáváš.

Tys třpytivá rosa ctností,

růže vzácná stolistá,

tvé srdce svou upřímností

trůn pro Boha přichystá.

Vše, co v_tobě rádi máme,

dýchá vůní milostí,

co u_tebe nalézáme,

nezná neupřímnosti.

Hroznatovy vzácné činy,

nechať mysli očistí,

Bože dobrý, trojjediný,

srdcím lásku zajistí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1V_tobě je božská milost, milovaná naděje duše.

Ant. 2Jakmile jsi spatřil světlo, svět jsi opustil.

Ant. 3Pohled na tvou nevinnost ať nás osvobodí od hříchů.

Pán ho miloval a ozdobil.

Oděl jej rouchem slávy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu svatého apoštola Pavla Římanům

{r:Rim}8,12-20.28-39{/r}

Nikdo nás nemůže odloučit od lásky, kterou má k_nám Kristus

Bratři, nejsme vázáni povinnostmi k_tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s_pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít. Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Spolu s_naším duchem to potvrzuje sám Duch Svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i_dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s_ním dojít slávy. Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času nejsou nic ve srovnání se slávou, která se na nás v_budoucnosti zjeví. Celé tvorstvo totiž nedočkavě čeká, až se zjeví Boží synové ve slávě.

Víme totiž, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k_dobrému, těm, kdo z_Boží vůle jsou povoláni. Neboť ty, které si předem rozlišil, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a když je povolal, také je ospravedlnil, a když je ospravedlnil, také je uvedl do slávy.

Co z_toho tedy vyplývá? Je-li Bůh s_námi, kdo proti nám? Když on ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás všecky, jak by nám s_ním nedaroval také všecko ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Je zde Bůh, který je ospravedlňuje, kdo je odsoudí? Je zde Kristus Ježíš. On zemřel, ano i_z_mrtvých vstal, je po Boží pravici a ujímá se nás. Kdo by nás mohl odloučit od lásky, kterou má k_nám Kristus? Snad soužení nebo útisk, nebo pronásledování, nebo hlad, nebo nuzování, nebo nebezpečenství, nebo zabití? Stojí přece v_Písmě: Každou chvíli je někdo z_nás pro tebe vydáván na smrt, jsme pokládáni za ovce, určené na porážku.

Ale v_tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic z_toho, co už je tady, ani nic z_toho, co teprve přijde, ani mocnosti, ani nic vysokého, ani nic hlubokého, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky, projevené v_Kristu Ježíši, našem Pánu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Odevzdal břemeno pozemských věcí, vyplatil je Kristovým chudým, {*} zapřel sám sebe a po úzké stezce následoval Krista.

Jako neoddělitelný společník svatého Otce Norberta v_kajícnosti byl slavně veden jeho povzbuzováními. {*} Zapřel sám sebe a po úzké stezce následoval Krista.

DRUHÉ ČTENÍ

Kázání opata Adama Skota

(Ad viros religiosos, vyd. Petit, 197)

O_těch, kdo konají službu Marty

Kdo, myslíš, je služebník dobrý a věrný? Kdo patří mezi ty, kteří konají službu Marty, kdo se plně a nezištně vyznačují těmito dvěma ctnostmi? Kdo je dnes správcem, který ani nechybuje neznalostí, aby v_rozdělování neměl zřetel na čas a místo, na člověka a způsob a na ostatní hodné zřetele, ani nepodvádí tím, že tajně ukrývá ze společného do svých skrýší? Kdo je tedy ten správce věrný a opatrný? Opatrný v_získávání, věrný ve vydávání; aby chybějící nutné věci podle možnosti opatřoval moudře a opatrně, v_pravý čas a spravedlivým způsobem; aby existující vydával ke společnému užitku, ne jako jejich lakotný hlídač ani jako marnotratný rozhazovač. Aby rodině svého Pána dával určený díl pšenice, měl při jejím získávání na mysli především práci a při jejím vydávání nehledal především příjemnost. Aby byl věrný v_péči o_společný majetek, aby se o_něj staral svědomitěji než ostatní, aby z_něj méně než ostatní používal pro vlastní potřebu. Aby leckdy zakusil nedostatek v_jídle a v_obleku, zatímco radostně opatřuje obojí podle možnosti v_hojnosti, k_sobě strohý, k_ostatním štědrý, v_obojím pak milý Bohu a ctěný lidmi. Aby byl opatrný, osvícen světlem pravé moudrosti, aby se nejpečlivěji snažil rozeznat, co se hodí a co nehodí, co se má vybavit a co ne, ať všude a vždycky a u_každého jeho oči předcházejí jeho kroky, ať potřebné opatřuje hodně dopředu. Ať je nazýván služebníkem nebo správcem, směřuje to k_jednomu cíli, protože ti, kdo plní uložené služby, jsou služebníky těch, kterým služby poskytují.

Je služebníkem dobrým a věrným nejvyšší velekněz, který sídlí v_Římě jako nástupce důstojnosti apoštolů, má ze zvláštní výsady moc svazovat a rozvazovat všechno na zemi a nazývá se sluha sluhů Božích? Je jím Pavel, oslovující učedníky: Vašimi služebníky jsme skrze Ježíše? Pochopit to je nesnadné, ale ne nemožné. Je to obdivuhodné.

V_tomto čase je možné nalézt takové věci nesnadno. A když takového člověka najdeš, je hoden velkého obdivu a úcty. Kdo má takovou opatrnost, kdo je tak věrný, aby při konání uložené služby buď nikdy nebo zřídkakdy něco potají nevzal, v_kom se nenajde nezřízená touha, aby potají nehledal něco pro sebe na úkor společného užitku?

A tak nikdo nemůže získat opatrnost, když věrně a pokorně nehledá radu moudrých, a nikdo nemůže získat věrnost, než když ve všech svých vnitřních a vnějších hnutích jednak má bázeň před tím, kdo všechno vidí, a před vlastním svědomím, jednak, když přestál hodinu hlodavé bolesti, vyprošuje si souhlas zkušených.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 53,8b; 32,20b; 30,8a{/r}

Budu chválit tvé jméno, Hospodine. {*} Neboť on sám je moje pomoc a štít.

Budu se jásavě veselit z_tvého slitování. {*} Neboť on sám je moje pomoc a štít.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Bílý šat už nosíš nyní,

Norbertova lilie,

mezi syny Mariiny

vzat, jichž sbor nesčetný je.

Usilovals bez ustání

o_ten premonstrátský šat,

nad Teplou pán kdysi známý

sluhou v_řádu stal ses rád.

Tvoje srdce vroucně prahne

vzdát se Bohu docela,

hořká lítost hrdlo stáhne

pro nesvornost kláštera.

Srdce tiché, skromné, věrné,

trpělivé, pokorné,

přímé, čisté, proměněné,

plné lásky pozorné.

Hroznatovy vzácné činy,

nechať mysli očistí,

dobrý Bože, trojjediný,

srdcím lásku zajistí. Amen.

Ant. 1Veliký vznešeností naučil ses pohrdat světem.

Ant. 2Co se tomuto světu líbí, tobě je marnost.

Ant. 3Vedl ho Pán po stezce svých přikázání.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}2 Kor 1,3-5{/r}

Veleben buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, který nás těší ve všech našich souženích, abychom i_my mohli těšit ty, kdo jsou v_jakémkoli soužení, tou útěchou, kterou Bůh těší i_nás; neboť jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, stejně tak oplýváme skrze Krista útěchou.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Odvrať, Pane, {*} mé oči.

Odvrať, Pane, {*} mé oči.

Ať nevidí marnost. {*}

Mé oči.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Odvrať, Pane, {*} mé oči.

Ant. na Benediktus:Marií milován, zcela jsi jí patřil.

MODLITBA

Bože, blahoslavenému Hroznatovi jsi dal milost, že opustil světský přepych a nastoupil cestu kříže, že pro slávu tvého jména se vzdal všeho majetku a dal v_oběť svůj život. Dej, ať na zemi následujeme příklad jeho lásky a statečnosti a v_nebi s_ním dosáhneme věčné slávy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1 Petr 5,10-11{/r}

Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro Kristovy zásluhy povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří sláva a vláda na věčné věky. Amen.

Spravedlivý vzroste jako lilie.

Na věky pokvete před Pánem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 1,12{/r}

Blaze tomu, kdo vydrží zkoušky; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kteří ho milují.

Vyslyš, Bože, mou prosbu.

Shlédni k_mé modlitbě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 3,1-2a.3b{/r}

Spravedliví jsou v_ruce Boží a nedotkne se jich trýzeň smrti. Očím pošetilých se zdálo, že umírají, ale oni jsou v_pokoji.

Buď mi, Pane, pevnou věží.

Před nepřítelem.

NEŠPORY

HYMNUS

Zlí nedbají tvé svatosti,

o_níž mluví všude lid,

a pro dary tvé štědrosti

chtějí tebe usmrtit.

Mučí tvoje tělo něžné

a s_loupežným druhem svým

trhají tě jako jehně

v_kotli drápem zuřivým.

Do hluboké věže vhozen,

jak zločinec spoutaný,

bys nebyl snad vysvobozen

jako Josef prodaný.

Bohu duši svou bez viny

z_temných míst rád navracíš

pro hrdinné svoje činy

v_Boží slávu vstoupit smíš.

Hroznatovy vzácné činy,

nechať mysli očistí,

dobrý Bože, trojjediný,

srdcím lásku zajistí. Amen.

Ant. 1Jako mučedníka potvrdil tě Bůh znameními a zázraky.

Ant. 2Slyš hlas svých služebníků.

Ant. 3Buď při nás, kteří tě milujeme.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}1_Petr 4,13-14{/r}

Milovaní, radujte se, když máte účast na Kristově utrpení, abyste mohli radostně jásat, až se ukáže jeho sláva. Když pro Kristovo jméno musíte snášet urážky, blaze vám, neboť Duch slávy a moci, to je Duch Boží, spočívá na vás.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

{r}Žl 76,3{/r}

V_den svého soužení {*} vzývám Boha.

V_den svého soužení {*} vzývám Boha.

A nejsem zklamán. {*}

Vzývám Boha.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

V_den svého soužení {*} vzývám Boha.

Ant. na Magnifikat:Spíše je nutno snášet úklady než přestat pracovat pro Boha.

13. srpna

BL. GERTRUDY, PANNY PREMONSTRÁTSKÉHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Kázání opata Filipa Harvenga

(E vita Odæ, virginis: PL 203, 1371-1372)

Vzor převorek

Když se stala převorkou, pro vysoké postavení priorátu nenadmula se pýchou, ale spíše uložená péče a povinnost více sloužit ji dělaly pokornější a zbožnější. Pokládala se spíše za matku než paní a mela ráda své dcery a vedla je k_vysokému hradu víry tak, že ji jednomyslně objímaly v_bázni a dceřiné lásce a že si blahopřály, že jsou jejím vedením a příkladem nuceny svobodně spět k_lepšímu. Její život byl jakýmsi kázáním, které ve zralém uvážení bylo moudrým i_nemoudrým k_disposici tak, že se věrna sobě přece přizpůsobovala jednotlivým, ne aby škodlivá vlažnost, uvolnění a pomalost nějak ubíraly z_přísných předsevzetí, ale aby táhla láskou, vítězila horlivostí, hlouběji tiskla Krista do srdcí sester.

A protože, jak někteří říkají, je hloupé jen něco mluvit, jen něco cítit, jejím slovům odpovídaly skutky a činily s_nimi jednotu. Pokud autoritou magistry vystupovala proti vinám podřízených a zabezpečovala řeholní kázeň, aby byly odstraňovány kořeny zhoubného pochybení, přikládala na rozjitřenou ránu hojivý balzám jako uzdravující lék.

Vůči nemocným a chudým sama pro Krista chudá a trpící počínala si s_tak upřímným milosrdenstvím, že nejen obstarávala potřebné těm, kterým byla v_mateřské starostlivosti v_čele, ale snažila se odpomoci nedostatku kohokoliv kolem sebe, o_kterém se dověděla, že je chudý nebo nemocný.

Nakonec, abych mluvil krátce: V_její tváři zářila taková svatost, ve slovech dobrota, v_těle i_duši čistota, v_milování všech hluboká láska, že velikost ctnosti překonávala způsob porušitelné přirozenosti, když přesahovala i_míru jejího vysokého počínání možnou ve smrtelném těle. A není divu, že znala sát z_plného poháru nápoj ta, která s_apoštolem mohla říci, že její přebývání je v_nebesích. Zář její milosti byla spíše skryta mezi stěnami, než aby zářila paprsky široko daleko. Ale nejlepší plod domu poslušnosti, vůně jejího jména se šířila tak, že zvala mnohé obojího pohlaví, aby v_této vůni běželi dobrou cestou. Říkávala, že je to zbožná krádež, když někdo z_milosrdenství v_nahém člověku přikryje Krista.

Slavnou ji neučinila lidská přízeň a slova, která končí, když doznějí, ale vyzkoušené ctnosti ducha, které toho, kdo je má, třeba je ve skrytu, třeba je ukryt ve skále, dovedou skrze ty, kdo o_ctnostech rozhodují, v_trvalou známost věků.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 2,2-4{/r}; {r}1 Tim 6,14{/r}

Dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z_hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale pokora ať vás vede k_tomu, že každý z_vás bude druhého pokládat za lepšího, než je sám. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, nýbrž všichni se snažte i_o_to, abyste prospívali druhým.

Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do té doby, kdy se objeví náš Pán Ježíš Kristus. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, nýbrž všichni se snažte i_o_to, abyste prospívali druhým.

Ant. k_Benediktus: Každý totiž, kdo koná vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra i_matka.

MODLITBA

Pane, náš Bože, blahoslavená panna Gertruda věrně naplnila tvou vůli, dopřej nám, abychom následujíce jejího příkladu tě měli za Otce v_nebesích a tvého Syna za bratra, který nás provází v_našem životě.

Ant. na Magnifikat: Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo představený, jako ten, kdo druhým slouží.

16. srpna

SV. ROCHA

Památka

MODLITBA

Bože, jsi slavný ve slávě svých svatých a všem, kdo prosí o_jejich přímluvu, dopřáváš vyslyšení proseb; dej, prosíme, svému lidu, aby na přímluvu svatého Rocha, jehož památku s_oddaností slaví, byl zbaven vší nákazy, kterou světec pro slávu tvého Jména statečně snášel na svém těle, a aby byl vždy oddán tvému Jménu.

Nebo:

Prosíme tě, Pane, abys nepřestával chránit svůj lid, a na přímluvu svatého Rocha ho chránil před každou poskvrnou duše i_těla.

27. srpna

SV. MONIKY, MATKY NAŠEHO OTCE SV. AUGUSTINA

Památka

MODLITBA

Spravedlivý a dobrotivý Bože, přispěj našim prosbám a na přímluvu svaté Moniky, z_níž zazářilo světlo církve, svatý Augustin, zažeň do dálek temnoty našich hříchů a zjev nám světlo své blahodárné milosti.

28. srpna

NAŠEHO OTCE SV. AUGUSTINA,BISKUPA A UČITELE CÍRKVE

Slavnost

PRVNÍ NEŠPORY

HYMNUS

ŽALMY

Ant. 1Zestárl jsem hříchem: obnov mne milostí.

Ant. 2Rozbij mou touhu svou sladkostí, abych po tobě toužil věčnými tužbami.

Ant. 3Svým slovem jsi pronikl mé srdce a miloval jsem tě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Jak 3,17-18{/r}

Moudrost shůry je však především čistá, dále pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. V_pokoji rozsévají šiřitelé pokoje semeno, a to pak jako plod vydá spravedlnost.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Tys nás miloval dříve, {*} který jsi stále krásný.

Tys nás miloval dříve, {*} který jsi stále krásný.

A jaké jsi miloval, ne-li ošklivé a znetvořené. {*}

Který jsi stále krásný.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Tys nás miloval dříve, {*} který jsi stále krásný.

Ant. na Magnifikat: Právem se ustavičnými chválami hlásá nejblaženější Otec Augustin, který dal základ kanovnickému životu a stal se světlem pro ty, kteří sledují Kristovu kázeň.

Krista, našeho Spasitele, který přivedl blahoslaveného Augustina z_temnot omylů do svého podivuhodného světla, aby církev osvítil přehojným učením a posílil ji příklady života, radostně vzývejme:

Požehnej, Pane, své církvi.

Nejvyšší Pastýři, který s_láskou bdíš nad svým stádem,

dej své církvi učitele, kteří by ji živili pokrmem zdravé nauky.

Požehnej, Pane, své církvi.

Pane, tys nám dal své slovo, aby bylo naším světlem,

dopřej svým služebníkům, aby je horlivě a plodně hlásali tvému lidu.

Požehnej, Pane, své církvi.

Pane, tys poručil mořské bouři, aby se nepotopila loď, na níž jsi byl s_učedníky,

ochraň svou církev před každou nepohodou.

Požehnej, Pane, své církvi.

Kníže pastýřů, tys přislíbil korunu slávy věrným služebníkům,

přijmi do svého domu pomocníky církve, kteří ti horlivě sloužili modlitbou a skutky.

Požehnej, Pane, své církvi.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Jásejme Pánu o_slavnosti našeho Otce, svatého Augustina.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Z_přehlubokých temnot noci

světlo jasné ve své moci

světu dnes se zjevuje:

Který kdysi v_bludy věřil,

Augustin pak ctností ožil,

dnes tak pro církev tu je.

Boží slovo sílu dodá,

blud se pravé víře poddá,

milost křtu jej omývá;

V_tom, co bylo bludu plodem,

mluveným i_psaným slovem

podvod nyní odkrývá.

Víru sílí, mravy šlechtí,

ty, co svatě žíti nechtí,

mečem slova poráží;

Pravdy Boží rozvažuje,

tajemství též prosvěcuje,

hlasem živým zazáří.

Zdráv buď, vyznavačů skvoste,

Krista světlo, k_nebi moste,

učený ty žití hoste,

biskupe náš v_pokoře.

Jako otce chcem tě ctíti,

učení tvé vůdcem míti,

a tak v_slávě věčné žíti

s_blaženými nahoře. Amen.

ŽALMY

Ant. 1Žijeme zde s_vámi a žijeme pro vás: naše přání je, abychom žili u_Krista bez konce.

Ant. 2Veškerou svou naději skládám výlučně ve tvé velké milosrdenství; dej, co přikazuješ, a přikaž, co chceš.

Ant. 3Ty žehnáš bratřím, kteří žijí spolu, a tobě žehnají, kdo žijí ve svornosti.

Uslyšíš z_mých úst slovo.

A zvěstuješ jim ze mne.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1Jn}5,1-6.10-16{/r}

Kdo má Syna, má život

Milovaní, každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z_Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i_toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k_Bohu záleží v_tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká.

Protože každý, kdo je narozen z_Boha, vítězí nad světem. A nad světem zvítězilo právě toto: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev, nejen s_vodou, ale s_vodou a krví. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

Kdo věří v_Božího Syna, má o_tom svědectví sám v_sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z_něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o_svém Synu. Ono svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v_jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, nemá života.

Tohle vám píši, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.

My máme v_Boha radostnou důvěru, že nás vyslyší, když ho prosíme o_něco, co je shodné s_jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme taky, že dostaneme to, oč jsme ho žádali. Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede ke smrti, ať se modlí, a on mu dá život – to se však nevztahuje na ty, kdo se dopustí hříchu, který vede až ke smrti; je totiž i_takový hřích, který vede až ke smrti, ale za takový aby se modlil, to neříkám.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 13,52{/r}; {r} Př 14,33{/r}; {r}Řím 10,15{/r}

Proto každý vykladatel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, {*} je jako hospodář, který vynáší ze své bohaté zásoby věci nové i_staré.

Moudrost přebývá v_srdci rozumného a všecky nezkušené vyučuje. {*} Je jako hospodář, který vynáší ze své bohaté zásoby věci nové i_staré.

Z_promluv našeho svatého Otce Augustina

(O_životě a mravech jeho kleriků, Sermo 355: PL 39, 1568-1573)

Napodobujte mne, jako já Krista

Žijeme zde s_vámi a žijeme pro vás: náš úmysl a naše přání je, abychom u_Krista s_vámi žili bez konce. Věřím však, že máte před očima naši činnost, abychom se snad i_my odvážili říci s_Apoštolem, i_když se mu zdaleka nerovnáme: Napodobujte mne, jako já Krista. Víte všichni nebo skoro všichni, že žijeme v_domě, který se nazývá biskupským domem, tak, abychom co nejvíce napodobovali ony svaté, o_nichž mluví kniha Skutků apoštolů: Nikdo neříkal o_ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všecko společné.

Já, jehož z_přízně Boží vidíte vaším biskupem, jsem jako mládenec přišel do tohoto města, jak je mnohým z_vás známo. Hledal jsem, kde bych založil klášter a žil se svými bratřími. Veškerou světskou naději jsem opustil, a co jsem mohl být, jsem nechtěl být: ani jsem nežádal být, co jsem. Raději budu stát na prahu domu svého Boha než přebývat ve stanech bezbožníka. Opustil jsem ty, kteří milují svět: neztotožnil jsem se však ani s_těmi, kteří předsedají lidem. Ani v_životě pro svého Pána jsem nehledal význačné místo, nýbrž nižší a opovrhované: jemu se pak zalíbilo, aby mi řekl: Postup výše. Až dotud jsem se obával biskupství tak, že když mezi Božími služebníky začala růst moje pověst, nešel jsem do míst, o_nichž jsem věděl, že tam není biskup. Varoval jsem se toho a nakolik jsem mohl, jednal jsem tak, abych se v_pokoře spasil, abych z_výše neupadl.

Přišel jsem do tohoto města, abych se setkal s_přítelem, o_němž jsem se domníval, že jej mohu získat pro Boha, aby s_námi žil v_klášteře, a šel jsem skoro s_jistotou, protože zde byl biskup. Byl jsem však zadržen a vysvěcen na kněze a tímto stupněm jsem došel k_biskupství. Nic jsem nepřinesl, nepřišel jsem k_této církvi leč s_oděvem, který jsem tehdy nosil. A poněvadž jsem zamýšlel přebývat s_bratřími v_klášteře, stařec blažené paměti Valerius mi dal, když poznal můj plán a úmysl, zahradu, kde je nyní klášter.

Začal jsem shromažďovat bratry s_dobrým úmyslem, sobě podobné, kteří nic nevlastnili jako i_já a kteří mě napodobovali: tak jako já jsem své skrovné jmění prodal a rozdal chudým, tak učinili i_ti, kteří chtěli přebývat se mnou, abychom žili ze společného; aby nám však společným velkým a nejplodnějším statkem byl sám Bůh.

Stal jsem se biskupem a viděl jsem, že je zapotřebí, aby biskup konal vytrvale dobrodiní jak vůči příchozím, tak vůči poutníkům; kdyby to biskup nekonal, považovali by ho za necitlivého. Takový zvyk by však v_klášteře nebyl vhodný. Proto jsem chtěl mít klášter kleriků u_sebe v_biskupském domě.

Hle, jak žijeme. Nikomu nepřísluší v_našem společenství, aby něco nazýval vlastním; někteří možná něco vlastní. Nikomu to nepřísluší; vlastní-li někteří, nepřísluší se to. Smýšlím však dobře o_svých bratřích. Vím, jak je zlé pro zasvěcené vyznávat něco, co nekonají. Stojí psáno: Čiňte sliby a plňte je Hospodinu, svému Bohu, a lépe je neslibovat, než sliby neplnit.

Klerik slíbil dvě věci: svatost a klerikát: vnitřně svatost; klerikát mu uvázal Bůh na krk pro svůj lid a plyne z_něj více břemen než poct; avšak kdo je moudrý a pochopí to? Slíbil tedy svatost, slíbil žít pospolu s_jinými, vyznal: jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu. Odpadne-li od tohoto úmyslu a vně společenství zůstane klerikem, zpola i_sám upadl; má-li však uvnitř přetvářku, zcela upadl. Nechci, aby se musel přetvařovat. Vím, jak lidé touží po klerikátu; nikomu jej neberu, kdo se mnou nechce spolu žít. Kdo chce zůstat se mnou, má Boha.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pravdo, světlo mého srdce, nemluví ke mně má temnota; bloudil jsem a vzpomněl jsem a vzpomněl jsem na tebe. {*} A hle, vracím se vyprahlý a vyschlý k_tvému prameni.

Nejsem já svým životem; ze sebe jsem žil špatně, v_tobě ožívám. {*} A hle, vracím se vyprahlý a vyschlý k_tvému prameni.

Nebo jiné:

Ze Života svatého Augustina, sepsaného svatým biskupem Posidiem

(PL 32, 51-56)

O_řeholním životě svatého Augustina

Jeho šaty, boty a přikrývky byly z_jednoduchého patřičného materiálu, ne moc pěkné, ani příliš špatné; jak jsem řekl, zachovával střed, neuhýbaje ani napravo, ani nalevo. Stravu měl výživnou a střídmou, v_ní kromě luštěnin a zeleniny někdy i_maso kvůli hostům nebo nemocným; vždy pak bylo víno. Jen příbory užíval stříbrné, ostatní nádobí na přinášení jídla bylo buď hliněné, ze dřeva nebo kamenné, ne pro nedostatek, ale záměrně. Vždy byl pohostinný. Víc než jídlo a pití měl při stole rád četbu nebo rozhovor. A proti nedobrotě lidské povahy měl u_stolu nápis: Kdokoliv rád slovy zlehčuje život nepřítomných, ať ví, že tento stůl je pro něj zakázán.

Vždycky pamatoval na spoluchudé a rozděloval jim z_toho, z_čeho i_sobě i_všem svým, kteří s_ním žili, to je z_výtěžků církevního majetku nebo i_z_příspěvku věřících. Starost o_celý majetek církevního domu v_důvěře předával za úkol schopným klerikům. A když věci takto rozhodl a zařídil, jako od otravných a zatěžujících sám od nich odvrátil mysl k_věcem vnitřním a vyšším. Byl jako ona nejzbožnější Marie, vzor církve vítězné.

Klerici vždy byli stravováni a oblékáni s_ním v_jednom domě a u_jednoho stolu na společný náklad. Porušení správných a úctyhodných pravidel vytýkal, i_zas snášel, podle možnosti a únosnosti; říkal, že hřešícímu a o_odpuštění prosícímu bratru má provinění být odpuštěno ne sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát, jak každý žádá, aby Pánem bylo odpuštěno jemu. Z_žen nebydlela v_domě žádná, ani jeho rodná sestra, která jako Bohu sloužící vdova žila dlouho až do své smrti jako představená Božích služebnic; ani dcery jeho strýce, ani bratrovy, které stejně Bohu sloužily.

V_konání návštěv zachovával apoštolem určený způsob, že navštěvoval jen sirotky a ustarané vdovy. Když byl žádán nemocnými, aby se za ně modlil a sám na ně vložil ruce, vyhověl bez prodlení. Ženské kláštery navštěvoval, jen když naléhala nezbytnost.

Říkával nám v_rodinných rozhovorech, že po přijetí křtu ani věřící a kněží chvalného chování nemají vyjít z_těla bez patřičné a náležité kajícnosti. To učinil i_sám v_poslední nemoci před smrtí: poručil, aby mu bylo napsáno těch pár Davidových kajících žalmů, leže na lůžku četl je napsané na listech a umístěné na protější stěně ve dnech své nemoci a hořce a hojně plakal; a aby nikdo nebránil jeho soustředění, po deset dní žádal na nás přítomných, aby k_němu nikdo nevstupoval kromě hodin stanovených na lékařské prohlídky a na občerstvení. To bylo dodržováno; a on po celou tu dobu dlel na modlitbách.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Milujme našeho Pána, {*} milujme jeho církev.

Jeho jako otce, ji jako matku; jeho jako Pána, ji jako jeho služebnici. {*} Milujme jeho církev.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

V_nebesích skví se biskup oblíbený,

září jak hvězda on, učitel moudrý,

jenž jasné světlo víry po vší zemi

rozlévá proudy.

Sióne věčný, vzdej tím mužem slavným

dík Pánu spásy, že jej v_síť svou chytil

způsobem zvláštním a svým světlem jasným

lásku v_něm vznítil.

On svatou víru dodnes upevňuje,

zahání od nás temných bludů mraky,

zkažené mravy stírá, napravuje

světlem nauky.

Kristova stáda vznešený ty strážce,

tvůj příklad kněžím i_mnichům všem září,

pros, ať se Bůh k_nám skloní v_blahé lásce

s_vlídnou svou tváří.

Trojici svaté buď čest, sláva s_mocí,

jejížto hloubky už na zemi váží

tvůj duch a nyní její záře skvoucí

v_nebi tě blaží. Amen.

Ant. 1Ó_věčná pravdo a pravá lásko a drahocenná věčnosti; k_tobě vzdychám v_noci i_ve dne, aleluja.

Ant. 2Nebe a země a vše, co je na nich, hle, odevšad mi říkají, abych tě miloval, aleluja.

Ant. 3Chval Pána životem a jazykem, srdcem a ústy, slovy a skutky, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,1-2{/r}

Hle, velekněz, za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni. Za jeho dob byly obnoveny hradby s_opevněnými věžemi u_královského paláce.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Kéž v_tobě celý hořím. {*} Kéž tě celý miluji.

Kéž v_tobě celý hořím. {*} Kéž tě celý miluji.

Kéž plamen tvé lásky zapálí celé mé srdce. {*}

Kéž tě celý miluji.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Kéž v_tobě celý hořím. {*} Kéž tě celý miluji.

Ant. na Benediktus: Ty sám působíš, Pane, aby člověku působilo radost, když tě chválí, neboť jsi nás stvořil pro sebe, a neklidné je naše srdce, pokud nespočine v_tobě.

Bratři, za úsvitu tohoto svátku našeho Otce Augustina obraťme zbožně své duše k_Bohu a volejme:

Tobě se klaníme, Pane Ježíši.

Pane, tys dal své církvi svatého Augustina jako starostlivého pastýře,

dopřej nám, abychom, podílejíce se na jeho horlivosti, se vrátili do tvé slávy.

Tobě se klaníme, Pane Ježíši.

Ty, který jsi chtěl prodlévat pouze v_tom, co je tvého Otce,

dopřej nám, abychom ve svaté službě hledali tvůj a ne vlastní zisk.

Tobě se klaníme, Pane Ježíši.

Ty, který jsi hlavou těla, kterým je církev,

dopřej nám, aby ji představovala i_místní církev, jíž sloužíme, a aby rostla ve tvém duchu.

Tobě se klaníme, Pane Ježíši.

Ty, který jsi svou církev vybudoval na apoštolech,

upevňuj a posiluj našeho papeže N. a našeho biskupa N.

Tobě se klaníme, Pane Ježíši.

Ty, který jsi přikázal hlásat evangelium všemu stvoření,

nepřestaň svou milostí provázet a povzbuzovat hlasatele evangelia, kteří pracují v_misiích.

Tobě se klaníme, Pane Ježíši.

MODLITBA

Prosíme tě, Bože, obnov ve své církvi ducha, kterým jsi naplnil svatého biskupa Augustina, a dej, abychom také my, tímto duchem naplněni, žíznili po tobě, jediném prameni pravé moudrosti, a v_tobě hledali původce nejvyšší lásky.

MODLITBA DOPOLEDNE

Ant. Méně tě miluje, kdo s_tebou miluje něco, co nemiluje kvůli tobě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,1-2{/r}

Hle, velekněz, za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni. Za jeho dob byly obnoveny hradby s_opevněnými věžemi u_královského paláce.

Pán ho miloval a ozdobil

Oděl jej rouchem slávy.

V_Poledne

Ant. V_radosti svého srdce ti chci sloužit: u_tebe je svobodná služba.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,3-4{/r}

Za jeho dnů byl vykopán rybník, nádrž obsáhlá jak moře. Staral se o_svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení.

Pán si ho vyvolil za kněze.

Aby mu přinesl oběť chvály.

Odpolední

Ant. Ovládni mé srdce, aby stále myslelo na tebe.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 50,6-7{/r}

Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc v_úplňku o_dnech slavnosti, jako slunce zářící na chrám Nejvyššího, jako duha, která se leskne v_nádherných oblacích.

Ty jsi kněz na věky.

Podle řádu Melchizedechova.

NEŠPORY

HYMNUS

Velký Otče, Augustine,

skloň se k_našim modlitbám

a obměkči prosbou Tvůrce,

ať udělí milost nám.

Pastýřů všech vzácná perlo,

veď své stádo k_výšinám.

Chudobní tě ctí, že nad vše

chudobu jsi miloval,

dobří soudci milují tě,

žes při pravdě vždycky stál.

Když kázals na slova Písma,

balzám v_hruď jsi naléval.

Neschůdné a srázné cesty

nám pod nohou srovnáváš,

všem z_výroků Spasitele

posvátný chléb rozdáváš

a z_nektaru svatých žalmů

nápoj žití naléváš.

Klerikům svým sestavil jsi

řeholi tak mistrovskou,

že kdo jí dbá, následuje,

kráčí cestou královskou,

než za tebou, svatý vůdce,

vejde ve vlast nebeskou.

Králi králů buď náš pozdrav,

život, vláda, slávy jas,

Trojici buď chvála a dík,

vroucí úcta v_každý čas.

Kéž zanese do seznamu

nebešťanů také nás. Amen.

Ant. 1Tys mi branou ke svým ovcím.

Ant. 2Uchvátím všechny, kdo ke mně přijdou, pro lásku k_tobě.

Ant. 3Přejasný a nádherný den, který nezná večera a nemá západu, v_němž uslyším slova chvály.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Ef 1,3-5{/r}

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z_nebe všemi možnými duchovními dary, protože jsme spojeni s_Kristem. Vždyť kvůli němu si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a neposkvrnění; v_lásce ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Kéž tě miluji {*} a sama láska mi tebe zpřítomní.

Kéž tě miluji {*} a sama láska mi tebe zpřítomní.

Nechť je ona láska dovršením všech mých skutků. {*}

a sama láska mi tebe zpřítomní.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Kéž tě miluji {*} a sama láska mi tebe zpřítomní.

Ant. na Magnifikat:Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak stará a tak nová, velmi pozdě. Zavolal jsi a prolomil jsi mou hluchotu.

Před koncem dne pokorně vzývejme Krista, Nejvyššího a věčného kněze, a volejme:

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Pane, tys dopřál svatému Augustinovi, aby posvátnou službu spojil s_dokonalejším způsobem života,

dopřej nám, abychom stále byli svědky tvé svatosti ve světě.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Tys učil největší příklad dokonalosti a životem jej prokázal,

povzbuď mnohé, aby posíleni tvou milostí tě blíže následovali a vytrvali ve svatém předsevzetí.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Tys naděje a útěcha zarmoucených,

povzbuď a potěš nemocné, zkroušené a staré bratry a sestry.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

Tys král, pro něhož vše žije,

uveď milosrdně zemřelé bratry do krajin světla a míru.

Rozpomeň se, Pane, na své shromáždění.

30. srpna

BL. BRONISLAVY, PANNY NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Kázání opata Heřmana z_Tournai

(PL 156, 996-997)

O_premonstrátkách

Pan Norbert se rozhodl s_muži povolat i_ženy tak, abychom v_jeho klášterech viděli tvrdší a přísnější život žen než mužů. Ti totiž po vstupu do řehole za účelem nutných prací a jiných zaměstnání vycházejí na veřejnost, jsou často zaplétáni do církevních nebo i_světských záležitostí a často ty, které jsme z_dřívějšího života znali jako chudé venkovany, vidíme v_řeholním šatu na koni jakoby plné domýšlivosti.

Ale pro ženy platí hned po jejich vstupu do řehole trvalý zákon stále se zdržovat v_uzavření v_okruhu domu, nikdy nevycházet, s_žádným mužem, ani s_cizím, ani s_bratrem či příbuzným nemluvit leč v_kostele u_mříže, když s_mužem sedí dva bratři laici venku a se ženou dvě sestry uvnitř a poslouchají, co se mluví.

Aby byla odstřižena všecka pýcha a dychtění těla, na samém počátku povolání brzy po přijetí jsou jim ustřiženy vlasy až k_uším; aby se více líbily nebeskému Ženichu Kristu, ať jsou pro jeho lásku zoškliveny na křehkých půvabech těla. Žádné není dovoleno nosit vzácný oděv, ale šat z_vlny nebo z_ovčích koží, žádné není dovoleno nosit na hlavě — po způsobu některých jiných řeholnic — hedvábný závoj, ale velmi prostý černý šátek.

A ačkoliv je známo, že jsou uzavřeny v_takové přísnosti, chudobě a mlčení, vidíme jako zázrakem, že s_Kristovou pomocí denně k_nim přicházejí další ženy, a to nejen chudé venkovanky, ale ještě více urozené a velmi bohaté, jak mladé vdovy, tak mladičké dívky. Spěchá jich v_milosti povolání, v_pohrdání rozkošemi světa k_umrtvování něžného těla do klášterů toho založení tolik, že jich tam dnes odhadujeme na více než deset tisíc. Kdyby pan Norbert neudělal nic jiného, než že při vynechání obrácení mužů svou výzvou přitáhl do Boží služby tolik žen, není hoden největší chvály?

Když teď podle jeho nauky tolik tisíců obojího pohlaví slouží Kristu, když kvete ve světě tolik klášterů jeho založení, nevím, co myslí jiní, ale já mám za pravdu, co tvrdí velmi mnozí: že od apoštolských dob nikdo svým počínáním nezískal v_tak krátké době Kristu tolik následovníků dokonalého života.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 10,41-42.39{/r}

Pán řekl: Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se o_mnoho věcí. Jen málo je zapotřebí nebo jen jednoho. {*} Marie si totiž vybrala nejlepší úděl, a ten jí nebude odňat.

Marie se posadila Pánu k_nohám a poslouchala jeho řeč. {*} Marie si totiž vybrala nejlepší úděl, a ten jí nebude odňat.

Ant. k_Benediktus: Kážeme Krista ukřižovaného, protože pošetilá Boží věc je moudřejší než lidé, a slabá Boží věc je silnější než lidé.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty si vybíráš slabé ve světě, abys cokoli silného zahanbil, dopřej, prosíme, abychom na přímluvu blahoslavené panny Bronislavy i_my, přestože jsme křehcí, mohli spolupracovat na růstu tvého království.

Ant. na Magnifikat: Kdo chce jít za mnou, zřekni se sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.

10. října

SV. GEREONA A DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ

Památka

MODLITBA

Bože, tys nám dal dnešního dne oslavovat mučednickou smrt svatého Gereona a jeho druhů; dopřej, prosíme, abychom jako oni, které jsi pro jejich zásluhy a korunu mučednictví vzal do nebe, dosáhli věčné odměny.

13. října

BL. PETRA ADRIÁNA TOULORGE, KNĚZE A MUČEDNÍKA NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Dopis bl._Petra Adriána Toulorge na rozloučenou

(L. Quenault, L’abbé Toulorge ou le martyr de la vérité (épisode de 1793), Coutances 1869, s. 12-13)

Milost zemřít pro Krista

Nejmilejší bratře, oznamuji ti dobrou a přešťastnou novinu. Právě byl totiž nade mnou vynesen rozsudek smrti, a já na něj po vzoru sv._Cypriána odpovídám: Bohu díky! Zítra ve dvě hodiny odpoledne opustím tuto zemi a vstoupím do nebe, kde se budu těšit z_přítomnosti Boha a své církve. Jak se jen mohlo dostat takové radosti, že bude korunován mučednictvím, takovému hříšníku, jako jsem já? Vyznávám před Bohem, že takového dobrodiní nejsem vůbec hoden. Ale co k_tomu říci? Je to úděl těch, kdo zůstali věrni katolické, apoštolské a římské víře, s_níž jsem i_já díky Boží milosti plně sjednocen. Matko křesťanů, ty jediná smíš uvádět své syny do nebe: jak velikou radost mám z_toho, že jsem během této děsivé bouře zůstal v_tvém svatém domě! Zanedlouho odbije hodina mé smrti, můj čas vypršel, přiblížila se má věčnost.

Nejmilejší bratře, raduj se, protože zítra budeš mít ochránce v_nebi, zůstane-li mi Bůh, jak doufám, oporou, tak jako jí byl až doposud. Raduj se, že mě Bůh uznal za hodna toho, abych pro našeho Pána Ježíše Krista nevytrpěl pouze žalář, ale dokonce i_smrt. To je ta největší milost, které se mi od něj mohlo dostat. Budu jej prosit, aby podobnou korunou obdařil i_tebe. Na věcech, které pomíjejí, není třeba ulpívat. Obrať tedy svůj zrak k_nebi a žij jako čestný a především dobrý křesťan. Vychovávej své děti ve svaté katolické, apoštolské a římské víře. Považuj vždycky za největší čest, že jste měli v_rodině bratra, který si zasloužil trpět pro Boha. Kvůli mému osudu se proto netrap, avšak raduj se z_něho a společně se mnou řekni: Buď pochválen Bůh! Přeji ti, abys vedl svatý život a na konci svých dnů dosáhl ráje. Totéž přeji také své sestře, svým synovcům a neteřím a celé své rodině. V_hlubokém přátelství zůstávám navždy tvůj bratr. – Všechny vás objímám.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 18,38; 14,6; 8,40{/r}

Pilát řekl Ježíšovi: Co je pravda? {*} Já jsem cesta, pravda a život.

Nyní mě chcete zabít – toho, kdo vám mluvil pravdu? {*} Já jsem cesta, pravda a život.

MODLITBA

Všemohoucí věčný Bože, tys během pronásledování naplnil blahoslaveného kněze Petra Adriána silou Ducha Svatého, aby vydal svůj život jako mučedník pro Kristovu pravdu. Na jeho přímluvu dej, abychom se podle jeho příkladu vždy drželi učení evangelia a vydávali svědectví o_tvé lásce k_našim bližním.

20. října

Bl. JAKUBA KERNA, KNĚZE NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_poslední řeči blahoslaveného Jakuba Kerna

(H. J. Weidinger, Sühnepriester Jakob Kern, Wien, 1960, 57. f.)

Buď stojíme ve věrnosti svému biskupovi a tím i_Kristu, anebo koketujeme s_jinými a tím i_s_peklem.

Jestliže jsi tedy odhodlán slyšet v_neměnné podobě Ježíšovo učení a pravdu a chceš podle tohoto učení žít, pak, můj milý příteli, zůstaň zde.

Jsi-li odhodlán uznat pastýřský a kněžský úřad Ježíše Krista a toužíš-li po smíření a sjednocení se svým Pánem a Bohem; máš-li potřebu připravit věčnému Pánu oběť a hledáš-li kněžské požehnání, zde je tvoje místo. Zde věčný Velekněz připravil hostinu a zve tě ke svému stolu.

Chceš-li mimo to jakožto bojovník Ducha Svatého konat skutky mravního hrdinství, pak, můj milý příteli, zde je zbrojnice, odkud si můžeš odnést vždy novou odvahu a vytrvalost k_duchovnímu boji.

Zde vidíš nástupce apoštolů a jeho učedníky, a po úzké a obtížné cestě pozemského života uvidíš i_věčného Velekněze v_nebi, který ti neodepře korunu vyvolení.

Jestliže však rád posloucháš nepravdu moderního pohanství a necháváš-li si šeptat do ucha, že beztoho není žádný Bůh, žádné „potom“, žádný hřích, pak rychle vstaň a odejdi. Tady je pro tebe nesprávné místo.

Jestliže hříšným životem znesvěcuješ chrám Ducha Svatého, svou nesmrtelnou duši, a nechceš činit pokání, ačkoli jsi byl pasován na rytíře Ducha Svatého – ano, co tu ještě pohledáváš? Jdi ven na širokou ulici, která je pohodlnější než ona úzká cesta; tam můžeš žít podle svých rozmarů.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1Sol 2,8{/r}; {r}Gal 4,19{/r}

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i_vlastní život. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.

Ant. k_Benediktus: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.

MODLITBA

Bože, tys dopřál blahoslavenému Jakubovi (Jakubu Kernovi), že úsilím o_dokonalost a trpělivostí v_nemocech přilnul jedině k_tobě; dej, ať i_my posilněni jeho přímluvou uskutečňujeme stále plněji tvůj příkaz lásky a s_duchovní radostí směřujeme k_tobě.

Ant. na Magnifikat: Hle, jak je dobré a milé, když bratři bydlí pospolu.

21. října

SV. VORŠILY A JEJICH DRUŽEK, MUČEDNIC

Památka

11. dubna

Sv. Stanislava, biskupa a mučedníka

Z_listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Ep. 58, 8-9. 11: CSEL 3, 663-666)

Vrháme se do bitvy o_víru

Když zápasíme a vrháme se do bitvy o_víru, shlíží na nás Bůh, přihlížejí jeho andělé, hledí na nás i_Kristus. Jaká vznešená sláva a jaké štěstí bojovat před tváří samého Boha a korunu vítězství přijímat od rozhodčího a soudce Krista!

Vyzbrojme se, milovaní bratři, veškerými silami a přichystejme se k_boji s_čistou myslí, neporušenou vírou, oddanou statečností. Vyhlašují nám boj, ať tedy Boží vojsko nastoupí!

Jak se vyzbrojit a připravit? O_tom nás poučuje svatý apoštol, když říká: Opásejte si bedra pravdou, nasaďte si pancíř spravedlnosti, vaší obuví ať je připravenost k_evangeliu pokoje; a chopte se štítu víry, abyste byli s_to zneškodnit všechny ohnivé střely největšího Nešlechetníka, a vezměte si přilbu spásy a meč ducha, jímž je slovo Boží.{fnr}1{/fnr}

Nuže, takovouto výzbroj si vezměme a takovýmito duchovními a nebeskými ochrannými prostředky se zabezpečme, abychom se i_v_nejhorších dnech mohli postavit ďáblovým hrozbám a odrazit jeho útok.

Nasaďme si pancíř spravedlnosti, aby naše srdce bylo bezpečně chráněno proti nepřátelským střelám. Chraňme si nohy obutí učením evangelia, aby nás nemohl uštknout ani přivést k_pádu Had, až po něm začneme šlapat a budeme ho chtít rozdrtit.

Držme pevně štít víry, aby nás chránil, abychom mohli odrazit všechno, co po nás nepřítel vrhá.

A vezměme si k_ochraně hlavy duchovní přilbu, abychom si chránili uši proti výnosům odsuzujícím nás na smrt, abychom si chránili oči proti zlořečeným modlám, abychom si chránili čelo s_neporušeným Božím znamením a abychom si chránili ústa k_vítěznému vyznání našeho Pána Ježíše Krista.

Také si duchovním mečem ozbrojme pravici, aby statečně odmítla přinášet nečisté oběti a aby nikdy nezapomínala, že se má pevně držet Pána, jehož tělo přijímá při eucharistii a od něhož má posléze přijmout odměnu nebeské koruny.

Toto všechno ať je, bratři nejmilejší, pevně uloženo ve vašem srdci. Když na to budeme stále myslet a budeme o_tom rozjímat, až na nás přijde den pronásledování, pak se žádný vojín Kristův vycvičený jeho přikázáními a napomenutími nezalekne boje, ale bude hotov přijmout korunu vítězství.

{fn:1}Srov. {r}Ef 6,14-17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále. Aleluja.

Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} Protože stál na pevné skále. Aleluja.

26. října

SV. GILBERTA, OPATA NAŠEHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Kázání opata Adama Skota

(Ad viros religiosos, vyd. Petit, 233)

O_lásce Kristově

K_tajemství Boha patří ona nevyslovitelná blaženost vnitřní a neklamavé lásky, kterou se zároveň spojují v_jedné a dobré radosti, v_radostné a jedné dobrotě Ženich a nevěsta, Kristus a duše. Ta láska je pociťována v_tom, že blaží, ale není chápána v_tom, že je nesmírná; vábí sladkostí patro toho, v_kom panuje a vládne, stejně jako přesahuje velikostí jeho pochopení. Ta láska je podle žalmu onen oheň, který předchází tvář Ježíše Krista do každé duše, ke které přijde on sám, vypaluje – pokud třeba – hnilobu neřestí a klade základy ctností, aby, když spálil v_její oblasti nepřátele, připravil si v_ní jakousi přijímací síň, aby přišel a vstoupil, vstoupil a ubytoval se, ubytoval se a měl ji bez poskvrny a vrásky.

Ta láska vlévá duši, do které vtéká, nejen odpor ke všemu viditelnému, ale i_zapomenutí na ně, jí hořkne veškerá sladkost z_něho, jí uvadá krása stvořená, poněvadž po viditelném následuje ten, který je Sladkost neklamavá a Krása nevadnoucí.

Ten je v_ní sladkostí a krásou, ten chápe a uchvacuje, voní a plane, hoří a svítí, skvěje se a září, osvěcuje a ozdobuje, zraňuje a děsí, a nakonec ji zapaluje a dává pomazání, vkládá jakoby do jejích úst pokrm, který působí, že ji netěší a nenasytí nic, co je menší než láska. Ten ji zve a nutí neodpočívat zde a nehledat tam, cokoliv je nejen proti, ale i_mimo lásku pokládat za hořké a tvrdé, těžké a nesnesitelné. Ten duši, se kterou se spojil, kterou pohltil a přetvořil, uzavírá pohled na svádivou marnost světa, uzavírá sluch neklidnému a zneklidňujícímu hřmotu světské zvídavosti, uzavírá čich touze po nečisté vášni, drží na uzdě nedovolenou chuť po sladké poživačnosti, drží hmat před jakýmkoliv nečistým dotykem. A to proto, aby vnitřnímu zraku otevřel pohled na krásné světlo Boha, aby vnitřnímu sluchu zněl přesladký hlas Boha, aby čichu zavoněl Bůh jako příjemná vůně, aby chuť přijala Boha jako živý pokrm, a konečně aby paže přijaly Boha v_radostném objetí.

Dobrý Ježíši, co je na tomto světě a má dosáhnout k_duši, leč co vstoupí touto paterou branou, co je skrze ni vstupujícím věrohodné, kdybys ty nebyl daleko věrohodnější? Jakou podobu a spanilost, jaké uzpůsobení a jakou krásu mají věci tebou stvořené! Jaký lesk zlato, stříbro, kovy a drahé kamení! Jak na ně pohlížející hladí bohatství barev, jak těší různost v_nádheře!

Ale vzhledem na krásu, která je v_tobě, zcela všemu, co je na tomto světě, se krásy nedostává. Jen moudrost Otce, jak čteme v_bibli, je lesk věčného světla, všechno zlato ve srovnání s_ní je prázdná poušť a srovnána se stvořeným světlem je jasnější.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 19,14; 25,40{/r}

Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, {*} neboť takovým patří nebeské království.

Co jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejnepatrnějších bratří, pro mne jste udělali. {*} Neboť takovým patří nebeské království.

Ant. k_Benediktus: K_chudákovi vztáhni svou ruku, aby tvé požehnání bylo dokonalé.

MODLITBA

Bože, tys zavolal svatého opata Gilberta od bohatství světa, aby se vydal cestou chudoby, dopřej, prosíme, abychom i_my se vydali cestou pokory a tak sloužili bratřím.

Ant. na Magnifikat: Kdo cítí s_chudým, je blažený; kdo věří v_Boha, miluje milosrdenství.

8. listopadu

VŠECH SVATÝCH PREMONSTRÁTSKÉHO ŘÁDU A VŠECH SVATÝCH Z_ŘÁDŮ ŘEHOLNÍCH KANOVNÍKŮ

Slavnost

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďte, klaňme se Pánovi, Králi králů, neboť on sám je korunou všech svatých.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Vladaři slavných světců svých,

koruno v_tebe věřících,

uvádíš ty v_říš nadhvězdnou,

kdo světskou slávou pohrdnou.

Svůj laskavý sluch schyl již k_nám

i_k_našim snažným modlitbám:

za chvály palem vítězných

nám hříšným odpusť všechen hřích.

Ty v_mučednících vítězíš,

jak šetřit vyznavače, víš;

nad hříchy dej nám vítězství

pro svoje milosrdenství.

Ať chvála Bohu Otci zní,

i_tobě, Synu jediný,

i_Duchu, který těší nás,

nyní i_věčně v_každý čas. Amen.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}44,1-15{/r}

Až navěky zůstane kvůli nim jejich potomstvo

Nyní chvalte slavné muže, naše otce, podle dob, kdy žili. Pán jim uštědřil mnoho slávy, ukázal na nich svou velebnost od pradávna. Byli to vládcové ve svých říších, muži proslulí mocí. Jiní pro svou rozvahu byli rádci, všechno předvídali prorockým darem. Jiní pro svou obezřelost byli vůdci národa, pro svou bystrost byli hlavou lidu, moudrými mysliteli ve své učenosti. Jiní dovedně pěstovali hudbu, probírali moudré výroky v_knihách. Jiní byli bohatí a obdaření mocí, klidně žili ve svých domech. Ti všichni byli vážení u_svých současníků a za svého života si získali chválu.

Někteří z_nich zanechali jméno, které hlásá jejich slávu. Jiní nezanechali památku po sobě a zmizeli, jako by nežili, byli, jako by se nenarodili, a tak i_jejich děti po nich.

Ale tamti jsou proslavení muži a na jejich spravedlnost se nezapomene. Zůstane u_jejich potomstva, na jejich děti přejde bohaté dědictví. Jejich potomstvo zůstává věrné přikázáním a kvůli rodičům i_jejich děti. Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne. Jejich těla byla pohřbena v_pokoji, ale jejich jméno žije po mnoho pokolení. Lidé si vyprávějí o_jejich moudrosti, shromáždění zvěstuje jejich chválu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kněží Boží, velebte Pána. {*} Svatí a pokorní srdcem, chvalte Boha.

Služebníci Páně, zpívejte hymnus Bohu, aleluja. {*} Svatí a pokorní srdcem, chvalte Boha.

DRUHÉ ČTENÍ

Kázání opata Filipa Harvenga

(PL 203, 837-838)

O_premonstrátském řádu

Potom, co Kristus navštívil nezaslouženou dobrotou mnichy, obrátil proud této své milosti také na kleriky: a v_místě zvaném Prémontré shromáždil některé nadšené duchem a skrze ně pak pozdvihl k_povinné nábožnosti široko daleko další. Tam totiž vykypěla v_klericích taková svatost, taková statečnost proti lákání světa, že se v_nich zdál být obnoven vpravdě apoštolský život, který byl tíhou dlouhé ochablosti skoro potlačen.

Tam, pravím, po odhození peněz, po odstranění smrtícího lákadla vlastní vůle, po opuštění církevních hodností, které měli nebo mohli mít, rychle míjející hodnoty pokládajíce za nic, věnují své úsilí jen práci, tichu, chudobě, a konečně takové snaze o_svatost, že u_nich lze nalézt jak práci a kajícnost mnichů, tak svatou a oddanou nábožnost kleriků. Bůh chtěl v_údolí jako ve znamení uskutečnit, že spásonosnému dílu odpovídala sama podoba místa, aby zřejmě ukázal, že klerikům, kterým vynikající důstojnost a svoboda panovat byly příležitostí zkázy, je k_užitku ponížení a kajícná pokora. K_čemu napomíná nebo co předznamenává tvářnost toho místa, kterému je vtištěna taková podoba kříže, že údolí je jakýmsi způsobem ukřižováno, ne stavbou lidí, nýbrž od přírody, než to, že kdo se do něho uchylují, už nemohou žít světu, ale musí se stát podobnými obdobným ukřižováním jemu – poníženému Kristu? Do toho údolí se vchází čtyřmi rameny, aby totiž do něj ze čtyř světových stran bylo vléváno velké množství příchozích a aby z_něj do čtyř světových stran byla rozlévána víra a nábožnost. Do tohoto údolí dal Kristus přetéci darům svého požehnání a v_něm roztéci oleji své lásky; pro užitek je naplnil, jak jsme s_jistotou poučeni Janem; a odkud je naplnil, určil David slovy: Údolí budou oplývat obilím. Tím obilím je jistě sám týž Kristus, který padl do země a rychle vzrostl, který byl utrpením rozdrcen v_mouku a stmelil své pokorné chlebem života, který pokorné kleriky občerstvuje spásonosnou výživou, a když dospěli, zdobí je slávou. Proto ve Velepísni chce být nazýván údolní lilií a ukazuje tím, že ty, kterým není obtížné snášet pro něj tíhu opovržení, pospíší korunovat ctí a slávou. Bělost lilie značí slávu radosti, kterou odmění smutek kleriků, až se jim ukáže tváří v_tvář.

A v_této radosti titíž klerici, kteří se v_pokoře shromáždili v_údolí Prémontré, kteří pohrdli světem i_církevními hodnostmi, odkládají měkký lněný šat a oblékají šat vlněný a bílý: aby bělostí vlny hlásali milost přijatého odpuštění a dopředu ukazovali na očekávanou slávu radosti nebeské.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tvoji svatí, Pane, pokvetou jako lilie, aleluja. {*} A budou před tebou jako vůně balzámu, aleluja.

Jména svatých jsou napsána v_nebesích, oni se radují s_Kristem. {*} A budou před tebou jako vůně balzámu, aleluja.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Vám pozdrav, obyvatelé

klášterů, samot zapadlých,

vy snášeli jste všechno zlé

od sluhů peklu propadlých.

Šik mučedníků přesvatých

s_četnými kněží zástupy

a sbory panen přečistých

zbaví nás hříchů potupy.

Přímluvy mnichů hlasem svým

ať v_nebi s_všemi svatými

se připojí k_nám prosícím

o_dary věčné otčiny.

Ať chvála, sláva, úcta, čest

Otci i_Synu vzdána jest

i_Duchu, který těší nás

po všechny věky v_každý čas. Amen.

Ant. 1 Duše spravedlivých jsou v_ruce Boží a nedotkne se jich trápení smrti: v_pokoji však přebývají, aleluja.

Ant. 2 Kněží Boží, velebte Pána; služebníci Páně, zpívejte hymnus Bohu, aleluja.

Ant. 3 Svatí budou jásat chvalozpěvem, veselit se ve svých příbytcích.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,10.13{/r}

Tamti jsou proslavení muži a na jejich spravedlnost se nezapomene. Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

{r}Mdr 5,15{/r}

Spravedliví však {*} žijí navěky.

Spravedliví však {*} žijí navěky.

Jejich odměna je u_Pána. {*}

Žijí navěky.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Spravedliví však {*} žijí navěky.

Ant. na Benediktus: Ve všem se prokazujme jako Boží služebníci: všestrannou vytrvalostí – v_souženích, v_nesnázích, v_úzkostech, v_námahách, ve bděních, v_postech, shovívavostí, upřímnou láskou.

MODLITBA

Bože, ty nám dnes dopřáváš slavit svaté řeholní kanovníky, uděl, prosíme, abychom na jejich přímluvu i_my, kteří žijeme podle téže řehole, se také stali společníky jejich slávy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,10-12a{/r}

Toto jsou proslavení muži a na jejich spravedlnost se nezapomene. Zůstane u_jejich potomstva, na jejich děti přejde bohaté dědictví.

Radujte se z_Hospodina a těšte se, spravedliví.

Jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,7{/r}

Ti všichni byli vážení u_svých současníků a za svého života si získali chválu.

Ať jásají svatí v_Boží přítomnosti.

Ať se těší v_radosti.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Sir 44,13{/r}

Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne.

Spravedliví však navěky budou žít.

A u_Boha je jejích mzda.

NEŠPORY

HYMNUS

Nebeský Vládce, Kriste, to je ke tvé cti,

že světským poctám vyhýbá se každý,

kdo složiv sliby, jen v_tebe své štěstí

zakotví navždy.

Taková cesta slouží jenom k_chvále,

vždyť ty, jež vyrval zlému světu z_pout vin,

zář Boží lásky, ty, zákona dbalé,

zvedá v_jas výšin.

Týž plamen Ducha všechny k_tomu vede,

neblahý zákon těla aby zvládli,

a všem se léčkám zlého ducha všude,

vždy vyhýbali.

Slavnostním leskem zdobit chrámy Boží,

ctít chválou Krista mohutnostmi všemi,

to blízké noci klidný spánek tvoří

s_radostí denní.

A nadto v_strastech žití slzavého

vzor v_činech slavných mučedníků mají,

tím i_pastýřů řádu přesvatého

věřící dbají.

Otcové právem hodní úcty naší,

nedejte v_ničem uškodit svým dětem,

ať vaše čest dnes i_v_budoucnu raší

vždy novým květem.

Jak Bohu Otci, Synu zrozenému,

tak tobě, Duchu, s_nimi moci stejné,

jediný Bože, také tvému jménu

věčnou čest pějme. Amen.

Ant. 1 Spravedliví však navěky budou žít a u_Boha je jejich mzda.

Ant. 2 Dám svým svatým slíbené místo v_království svého Otce, praví Pán.

Ant. 3 V_blízkosti tvé, Pane, je světlo, které nikdy neuhasne: tam odpočívají duše svatých.

KRÁTKÉ ČTENÍ

{r}Mdr 10,17{/r}

Svatým odevzdal Bůh mzdu za jejich námahu, vedl je podivuhodnou cestou, halil je stínem ve dne a jako hvězda zářil jim v_noci.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Jsou to tvé skutky a tvé divy, Kriste, který jsi skutečně podivuhodný ve svých svatých: {*} Ty je tak oslavuješ, že jim dáváš vítězit nad nepřítelem lidského pokolení.

Jsou to tvé skutky a tvé divy, Kriste, který jsi skutečně podivuhodný ve svých svatých: {*} Ty je tak oslavuješ, že jim dáváš vítězit nad nepřítelem lidského pokolení.

Sláva, čest a úcta patří všem tvým svatým. {*}

Ty je tak oslavuješ, že jim dáváš vítězit nad nepřítelem lidského pokolení.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Jsou to tvé skutky a tvé divy, Kriste, který jsi skutečně podivuhodný ve svých svatých: {*} Ty je tak oslavuješ, že jim dáváš vítězit nad nepřítelem lidského pokolení.

Ant. na Magnifikat:Vy, kteří jste šli za mnou, usednete na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele, praví Pán.

14. listopadu

SV. SIARDA, OPATA Z_PREMONSTRÁTSKÉHO ŘÁDU

Památka

MODLITBA SE ČTENÍM

Ze Života Siardova, sepsaného Sibrandem, opatem Zahrady svaté Marie

(Vyd. Wybrands, 99-102)

O_práci rukou

Už jsme slyšeli, bratři, jak tento náš dobrý Otec odmítal zbytečnosti a uměl pokorně žít jako jeden z_bratří, dávat svým podřízeným příklad pracovitosti a vychutnávat s_Marií Magdalenou život nazíravý. Slyšme tedy, jak uměl být i_Martou, ale bez jejích starostí a trápení pro mnoho věcí a bez vynechání jednoho, kterého je třeba, totiž bez toho, aby byl i_Marií posloucháním, rozjímáním, milováním jen Pána Ježíše, jediného Slova Otce, bez kterého duše nemá žití a spočinutí. A tak když bratři pracovali na poli při žni, byl tam i_on a pokornější než ostatní pilně snášel s_jiným nábožným bratrem snopy a skládal je do panáků. Bratři pracovali tak, že při tělesné práci se i_modlili. Před Pánem zpívali střídavě žalmy a tak, jak bylo řečeno shora, činili jako Marie i_Marta: tělesnou prací byli Martou a zpěvem žalmů konali sladké rozjímání s_Marií. Tak žíznili velkou touhou po onom jednom, kterého je třeba, totiž poznávat, milovat, objímat Pána Ježíše. Jím byli syceni a živeni. Ne rozptylováni lehkomyslným životem tohoto světa, ne bloudíce v_pozemském, ale shromážděni v_Krista, což bylo to jedno, kterého bylo třeba, patřili duchovním zrakem na Otce, Syna a Svatého Ducha.

Jak a jak sladce a svobodně v_něm, v_tomto našem dobrém Otci, žila duše, myslím, že člověk nemůže plně pochopit a sdělit, to by mohl sdělit jen milý Bůh sám. Jeho blažená duše měla někdy najednou z_Božího vnuknutí jakýsi nový klid a pokoj, tak vzdálený od hřmotu tohoto světa. Začala chápat a vidět, že Bůh, veliký v_národech jejich vírou, veliký na zemi, to je v_hříšnících milostí odpuštění, je původce a tvůrce všeho tvorstva. Nic víc se totiž svaté duši nelíbí než rozjímáním Boha sledovat, trochu ho rozumem poznávat a nepřestávat; protože ten, koho plně pochopit není možné, může být pilným sledováním podivuhodně více poznán a působit potěšení. A to má za velikou odměnu a Štěstí, že čím Boha poznává jemněji a skrytěji, tím on se mu jeví jako vyšší a větší.

Proto mějme, bratři, rádi práci na poli v_přírodě Nejvyšším stvořené a choďme ve stopách Otce Siarda pracujíce svýma rukama. Když venkované stálou prací se jaksi dělají mučedníky, aby nám připravili dobré věci, bojme se jíst chléb jejich námahy bez své práce; ale usilovnou činností v_bdění a modlitbách snažme se odpovídat na jejich službu, a pokud můžeme, pracujme a přidejme se k_nim v_letních vedrech. Bojme se slov žalmisty: Práci lidí se vyhýbají.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 2,12-13{/r}; {r}Jan 15,5{/r}

Tak i_teď pracujte s_úzkostlivou bázní o_to, abyste došli spásy. {*} Vždyť i_to, že chcete, i_to, že pak vykonáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit.

Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce. {*} Vždyť i_to, že chcete, i_to, že pak vykonáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit.

Ant. k_Benediktus: Oblecte se upřímným milosrdenstvím, vlídností, pokorou, skromností, trpělivostí.

MODLITBA

Bože, ty působíš, že tví svatí žijí podle evangelia, aby byli příkladem pro mnohé; dopřej, prosíme, abychom napodobovali radostnou dobrotu a hlubokou zbožnost svatého opata Siarda.

Ant. na Magnifikat: Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude taky sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude taky sklízet. Bůh má rád takového, který dává s_veselou tváří.