LH pro SDB

Narodil se ve Vajnorech u_Bratislavy 4. ledna 1915 jako první z_deseti dětí. V_deseti letech se náhle uzdravil na přímluvu Panny Marie, jíž slíbil, že „bude jejím dítětem navždy“. Roku 1927 vstoupil do salesiánské školy v_Šaštíně, po noviciátě ve Svatém Beňadiku složil roku 1932 první sliby a roku 1940 byl v_Turíně vysvěcen na kněze. Působil v_salesiánské oratoři v_Bratislavě na Miletičově ulici a později jako učitel chemie na biskupském gymnáziu v_Trnavě.

Když unikl zátahu komunistické moci na řeholníky v_noci ze 13. na 14. dubna 1950, rozhodl se, že bude doprovázet mladé spolubratry v_utajení přes hranice do Turína, aby se mohli stát kněžími. Během dvou úspěšných přechodů koncem léta a podzimu 1950 takto zachránil 21 duchovních povolání, mezi nimiž byli také kandidáti na diecézní kněze. V_dubnu 1951 se třetí výprava nezdařila. P. Titus Zeman čelil zatčení, mučení a v_únoru 1952 ho komunistický režim odsoudil na 25 let. Byl vězněn celkem 13 let, později ho podmínečně propustili z_vězení.

(List příteli Michalovi Lošonskému [Linec, 26. ledna 1951]
Slovenský národní archiv [Bratislava] – Copia Pubblica VIII, 869)

Dnes během mše svaté jsem dostal takové dvě silné injekce, že kdybych je dostal dřív, nebyl bych ti napsal předchozí dopis (z_21. ledna) o_strachu. První byla při čtení z_prvního listu apoštola Jana: I_my jsme povinni položit život za bratry,{fnr}1{/fnr} je to tedy naše povinnost, abychom byli připraveni, dokonce položili za bratry život. Vždyť čeho se máme bát? V_tom samém čtení je napsané: My víme, že jsme přešli ze smrti do života, neboť milujeme bratry.{fnr}2{/fnr} Drahý příteli, udělej si o_tomto listu rozjímání, pomalu čti větu za větou a přemýšlej. Jistě uznáš, že jsem se mýlil, když jsem Ti minulý list poslal napsaný v_tomto tónu. Byly to první dojmy. Příliš jsem se držel myšlenky na tento život a nebyl jsem pohotový k_tomu druhému, lepšímu. Ten, jehož chci s_pomocí Božího milosrdenství dosáhnout.

A druhá inspirace byla v_evangeliu: Nebojte se... Copak se neprodávají dva vrabci za haléř? A přece ani jeden z_nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Vy však máte spočítané i_všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy, jste cennější než mnoho vrabců!{fnr}3{/fnr} Tedy ani vrabec nespadne na zem, aniž by to nedopustil Bůh. Dokonce vlasy na hlavě máme spočítané a ani jeden z_nich neztratíme, pokud to Bůh nedopustí. A opakuje se tu: „Nebojte se!“ Svěřím se ti, drahý příteli, toto byly dvě silné myšlenky, které mne provázely během celé mše. A nemůžu odolat a nenapsat Ti to.

Někdo by to možná nazval falešným hrdinstvím, šílenstvím, nerozumem. Ať si tomu říkají, jak chtějí, já tomu říkám povinnost, kterou mi svěřil hlavní představený a za niž jsem odpovědný jedině Pánu Bohu a „svým skutečným“ představeným, ne těm, kteří by se chtěli dělat představenými a z_teplé kanceláře by chtěli všecko dirigovat.

Píšu ti to, protože se nemůžu zbavit jakéhosi tušení, jestli Ty sám neodkládáš aktivní pomoc na základě toho listu, jak jsi vzpomněl, v_němž Tě jeden můj dobrotivý spolubratr upozorňoval, aby sis na mě dal pozor, protože konám bez konzultace s_představenými. Ujišťuji Tě, že jsem se s_nimi poradil a oni mi dali svou radu i_své požehnání, které považuji za požehnání samého Dona Boska. Oni jsou přece jeho nástupci a zástupci tady na zemi.

{fn:1}{r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 3,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 10,28.29-31{/r}.{/fn}

Neprodávají se dva vrabci za haléř? {*} A přece ani jeden z_nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.

Nebojte se tedy, jste cennější než mnoho vrabců. {*} A přece ani jeden z_nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.

Bože, ty jsi dal blahoslavenému knězi a mučedníku Titovi odvahu poslechnout slova evangelia, aby se nebál a vystavil svůj život nebezpečí ve službě bratřím a sestrám; na jeho přímluvu nám pomáhej, abychom měli na mysli dobro svých bližních a byli věrní a vytrvalí v_křesťanském povolání.

Buď Bohu chvála na výsosti

ať svědectví ti zazní v_hojnosti.

Titus nám káže s_Kristem jít,

Láska mocnější je než nenávist.

Maria nad hříšníky slzy prolévá

Kdo nenávidí, ten v_smrti prodlévá

Dát život za bratry to veliká milost je

Položme oběť svou dnes před sebe

Jsme více než vrabci v_stromoví

Kdo Otce má, ten dobře ví,

že cesta mučednictví těžká je,

však vede přímo do ráje.

Co potmě pravil Pán, to Duch hned vynese,

ať Titovo mučednictví světem zatřese.

Nepřítel duši nikdy nezmaří.

Tak svědčil Titus o_Něm v_žaláři.

Mučedník Titus usnul u_Pána

a navždy pravil: oběť Tvá dokonána.

Nám říká: vytrvej, bratře, sestro, do konce,

čeká tě nebesky přenádherné ovoce.

Ať v_salesiánské rodině modlitba zní

za duchovní svatá povolání,

našimi ústy chválu zpívejme

o_Bohu, kterého provždy vzývejme. Amen.

Narodil se 15. ledna 1875 ve Viarigi v_Itálii (kraj Asti). 4 měsíce před smrtí Dona Boska přišel jako chlapec na Valdocco a v_16 letech zde vstoupil s_dalšími 140 (!) chlapci do noviciátu. Během studií filozofie na Valsalice v_něm misionář don Unia probudil misijní povolání. Již v_roce 1894 s_ním odešel do Aqua de Dios v_Kolumbii. Zde se zcela zasvětil službě malomocným v_tamním lazaretu, v_kterém žilo 2000 obyvatel, z_toho 800 nemocných. S_velkou vynalézavostí se snažil vytvářet důstojné podmínky pro jejich život – například se mu podařilo dát z_nemocných dohromady hudební skupinu. Po svém vysvěcení na kněze v_roce 1898 se z_něho stal výborný duchovní vůdce a zpovědník. Ze skupiny děvčat, které vedl, objevily některé dívky povolání k_zasvěcenému životu, které však stěží mohly uskutečnit v_některém ze stávajících institutů. Don Alois se proto zasadil o_vznik Kongregace dcer Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie, do níž mohly být přijaty i_malomocné dívky, a napomohl jejímu rozvoji. Dnes v_tomto institutu žije 600 řeholnic. Sám však také onemocněl malomocenstvím. Přijal tuto skutečnost se slovy: „Smrt přichází od Boha a k_Bohu přivádí.“ Zemřel 1. února 1923. Jeho tělo odpočívá v_Aqua de Dios v_kapli jím založených sester. Jan Pavel II. ho prohlásil za blahoslaveného 14. dubna 2002.

Milované dcery v_Srdci Ježíšově, usilujte o_to, abyste vše, co děláte, konaly skrze Něj a s_Ním a v_Něm, tedy vše dělejte s_Ježíšem, pro Ježíše a v_Ježíši; Ježíš, ať je takříkajíc kořením, jež dá chuť veškerému vašemu dílu. Nezapomeňte, že všechny zbožné úkony, které vám předepisuje vaše svatá řehole a také praktiky, které každá z_vás koná osobně, nejsou ničím jiným než pramínky, z_nichž každá z_vás načerpala, aby povzbudila ducha zbožnosti, jímž posvěcuje další okamžiky svého života.

Pokud byste si myslely, že po nějakou dobu lze tohoto ducha zanedbávat, nebo byste ho dokonce, nedej Bože, zapudily ve svém srdci, jak byste chtěly setrvat v_onom intimním vztahu, v_onom nevýslovném objetí, jež se Ježíš rozhodl skrze svatý křest ustanovit mezi ním a vašimi dušemi?

Kromě toho by nebylo jakékoli komunikace mezi Bohem, jehož nazýváme přesladkým jménem Otec, a námi, kteří máme štěstí, že se můžeme nazývat jeho dětmi. Ve smutném případě, o_němž jsme mluvili, by se začal oslabovat duch živé víry, skrze nějž máme hluboké přesvědčení o_pravdě našeho svatého náboženství; takto v_jakékoli situaci našeho života vnímáme vliv této víry. Bez tohoto ducha zbožnosti nelze poslouchat Svatého Ducha, jenž nás velmi často navštěvuje, učí, utěšuje a spěchá na pomoc, jsme-li churaví.

Pokud je ovšem tento duch opatrován s_úctou, pak je jeho prostřednictvím posilováno naše nikdy nepřerušené spojení s_Bohem. To je pak znát skrze vše, co děláme, a to i_skrze prosté skutky, které získávají náboženské zabarvení a z_nichž se pak stávají nadpřirozené zásluhy, jež mají jako vůně kadidla podíl na nikdy nekončícím klanění, jež Bohu dlužíme. Když takto jednáme, jak praví svatý Řehoř Veliký, náš život se stává zdrojem radosti, kterou zakoušejí svatí v_nebesích.

Jestliže je však ustaveno takové spojení mezi Bohem a lidskou duší, co se pak děje mezi Bohem a zbožnou duší od okamžiku, kdy je Bůh s_dušemi připoután slavnými a pevnými svazky, které jim opatřila řeholní profese? V_okamžiku, kdy duše, která se zasnubuje s_Ježíšem Kristem, vyslovuje posvátné sliby a zasvěcuje se mu bez podmínek, nabízí mu všechny své schopnosti, city, ba celý život. Taková duše patří zcela Bohu. Právě proto není nic, oč by měla řeholnice dbát, důležitější než duch zbožnosti; měla by ho mít osvojen v_tak vysoké míře, že ho pak přirozeně předává těm, kdo jí jsou nablízku.

Bez ducha zbožnosti nelze poslouchat Svatého Ducha {*} on utěšuje a spěchá na pomoc, jsme-li churaví.

Nic není důležitějšího než duch zbožnosti. {*} On utěšuje a spěchá na pomoc, jsme-li churaví.

Spojeni modlitbou ranních chval vzývejme Krista Pána, abychom mu po příkladu blahoslaveného Aloise Variary mohli sloužit po všechny dny svého života:

V_blahoslaveném Aloisi jsi nám dal příklad naprosté odevzdanosti bratřím a sestrám trpícím na těle i_na duši,

Pane Ježíši, dej dcerám Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie a také ostatním členům Salesiánské rodiny velkou lásku k_trpícím a potřebným.

Bože, prameni veškerého dobra, smrtí a vzkříšením svého Syna jsi spasil svět; uděl nám prosíme, abychom na přímluvu blahoslaveného Aloise Variary měli trvalý podíl na Kristově utrpení a byli všude věrnými svědky tvé lásky. Prosíme o_to

Blahoslavený Alois Variara měl před očima Krista, dobrého Samaritána, který se skláněl ke každému trpícímu na těle i_na duši; s_důvěrou v_jeho přímluvu se obraťme k_Bohu v_modlitbě:

Pane Ježíši, ty jsi uzdravil setníkova služebníka; spolu s_ním tě prosíme:

Pane Ježíši, na kříži jsi odpustil lotrovi, který umíral vedle tebe; spolu s_ním tě prosíme:

vzpomeň na nás ve svém království. Přijmi do svého světla naše zemřelé, aby mohli patřit na tvou tvář.

Narodila se v_Santiagu de Chile 5. dubna 1891. Byla vychovávána v_duchu preventivního systému svatého Jana Boska v_ústavu Panny Marie Pomocnice v_argentinských Andách a brzy se stala mezi kamarádkami vzorem přátelství s_Ježíšem, apoštolské lásky a věrnosti svým každodenním povinnostem.
Naplněna důvěrou, snášela s_hrdinskou odvahou tělesné i_duševní utrpení, které přesahovalo její věk. Věrná vnuknutím Ducha Svatého se neváhala nabídnout jako oběť, aby její maminka znovu našla cestu spásy. Zemřela 22. ledna 1904 v_Junín de los Andes v_Argentině. Jan Pavel II. ji připočetl mezi blahoslavené 3. září 1988 v_blízkosti Castelnuova Don Bosco v_Itálii, na Hoře blahoslavenství mládeže.

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v_oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z_vás: Nikdo ať si o_sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s_tím, v_jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v_jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i_my, i_když je nás mnoho, jsme jedním tělem v_Kristu, k_sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z_vnuknutí, ať ho užívá úměrně k_vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v_čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s_radostí.

Láska ať je bez přetvářky. Mějte v_ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V_bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v_uctivosti předcházejte jeden druhého. V_horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v_naději se radujte, v_soužení buďte trpěliví, v_modlitbě vytrvalí. S_věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s_radujícími, plačte s_plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k_věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří.

Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Usilujte o_dobro pro všechny lidi. Jak je to jen možné – pokud záleží na vás – žijte v_pokoji se všemi lidmi. Nezjednávejte si svoje právo sami, moji drazí, ale nechte Boha, aby on spravedlivě potrestal. Stojí totiž v_Písmu: „Mně patří pomsta, já odplatím“, praví Pán. Ale (spíše naopak): „Když tvůj nepřítel má hlad, dej mu najíst, když má žízeň, dej mu napít. Budeš-li to tak dělat, nahrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“ Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem.

Změňte se a obnovte své smýšlení, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Obnovujte se duchovním smýšlením a oblečte člověka nového, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

(Sacra pro causis sanctorum Congregatio, Beatificationis et Canonizationis Servæ Dei Lauræ Vicunia, Summarium, Roma 1969, 227 ss passim)

Již od prvního dne, kdy Laura přišla do ústavu, bylo znát, referuje její ředitelka, že má úsudek přesahující její věk a opravdový sklon ke zbožnosti. Její nevinné srdce nenacházelo pokoj a odpočinek jinde než ve věcech Božích. I_když byla ještě dítě, její zbožnost byla opravdová, nebylo v_ní nic strojeného ani přehnaného.

Ve všem byla přirozená a prostá. Během modlitby bylo vidět, že je její mysl soustředěna. Téměř nikdy si neuvědomovala, co se děje okolo ní, a často bylo nutné ji upozornit, že ji volali, nebo že byl čas odejít z_kostela.

Stejně pozorně se chovala při plnění všech svých ostatních povinností. Dobře pochopila a sama na sobě uplatňovala výrok: „Dělej to, co právě děláš“ a se svatou svobodou ducha, veselá a spokojená, přecházela z_kostela do školní třídy, z_ní pak do dílny či k_jakékoli jiné práci nebo na rekreaci.

„Pro mě,“ měla ve zvyku říkat, „modlit se nebo pracovat je to samé; to samé je modlit se nebo hrát si, modlit se nebo spát. Když dělám, co je mi přikázáno, dělám to, co chce Bůh, abych dělala, a to já chci dělat; to je má nejlepší modlitba.“

„Potom co poznala zbožnost,“ píše její ředitelka, „si ji zamilovala a dosáhla tak vysokého a trvalého stupně modlitby, že i_v_době rekreace ji bylo vidět, jak je pohroužena v_Bohu.“

„Zdá se mi,“ říkávala, „že sám Bůh ve mně udržuje živou připomínku své božské přítomnosti. Kdekoliv se nacházím, ve třídě, na hřišti, toto vědomí mě provází, pomáhá mi a utěšuje mě.“

„Možná je to tak,“ namítl jí otec [zpovědník], „že se stále znepokojuješ touto myšlenkou, a tak zanedbáváš své povinnosti.“

„Ale ne, otče,“ odpověděla. „Vím, že tato myšlenka mi pomáhá dělat všechno lépe a že mě žádným způsobem nevyrušuje, protože to není tak, že bych na to neustále myslela, ale aniž bych na to myslela, těším se z_této myšlenky.“

„Jestliže někdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě“{n}{r}Mt 16,24{/r}{/n}. Zdá se namáhavým a tíživým tento Pánův příkaz, tzn. že chce-li ho někdo následovat, musí zapřít sám sebe. Není ale namáhavým a tíživým to, co přikazuje ten, který pomáhá uskutečňovat, co přikazuje. Je totiž také pravda to, co se mu říká v_žalmu: „podle slov tvých rtů jsem dbal na cesty zákona“{n}{r}Žl 16,4{/r}{/n}. A je pravda i_to, co on sám říká: „Mé jho netlačí a mé břemeno netíží“{n}{r}Mt 11,30{/r}{/n}. Protože všechno to, co je v_příkazech namáhavé, láska činí příjemným.

Co znamená: „Vezmi na sebe kříž“? Ať snáší všechno to, co je obtížné: tak mě má následovat. Když mě bude následovat tak, že bude napodobovat mé jednání a zachovávat mé příkazy, najde se mnoho těch, kteří se budou snažit mu v_tom zabránit, zakázat mu to, odradit ho. A budou to ti, kteří zdánlivě jsou Kristovými učedníky. S_Kristem chodili ti, kteří se snažili zakázat slepým, aby křičeli. A tak, ať jsou to hrozby nebo lichotky nebo jakýkoli druh zákazu, chceš-li ho následovat, musíš na ně pohlížet jako na kříž, musíš je trpět a snášet, ne jim podlehnout.

O_tomto svatém, dobrém, smířeném a spaseném světě, spíše však o_tom, který bude spasen, protože nyní tomu tak je pouze v_naději – „protože v_naději jsme spaseni“{n}{r}Řím 8,24{/r}{/n} –; o_tomto světě, tedy o_církvi, která celá následuje Krista, řekl: „Kdo mě chce následovat, zapři sám sebe“{n}{r}Mt 16,24{/r}{/n}.

Nesmíme si myslet, že tomuto příkazu mají naslouchat panny, a ne vdané ženy, nebo že ho mají poslouchat vdovy, a ne manželky, nebo řeholníci, a ne manželé, nebo klerici, a ne laici; Krista musí následovat celá církev, celé tělo, všechny rozdílné údy, každý z_nich zaměřený podle úkolů, které jsou mu vlastní. Jeho jediná, jeho holubice, jeho nevěsta, vykoupená a obdařená krví ženicha, ho musí následovat celá. V_ní má své vlastní místo jak panenská neporušenost, tak i_vdovská zdrženlivost a manželská cudnost; nemá v_ní však své místo ani cizoložství, ani nedovolená smyslnost, která musí být potrestána.

Následovat Krista musí tedy tyto údy, které v_ní mají své místo podle svého druhu, svého stupně, svého způsobu činnosti; ať zapřou samy sebe, to znamená ať nevkládají důvěru v_sebe sama. Brát na sebe svůj kříž znamená, ať ve světě snášejí pro lásku Kristovu všechny urážky. Ať milují toho, který je jediný, kdo nezklame, jediný, kdo se nenechá oklamat a ani neklame; ať ho milují, protože to, co slibuje, je pravdivé. Ale protože to nedává nyní, víra kolísá. Nevzdávej se, vytrvej, přijmi, snášej toto odkládání: tak poneseš svůj kříž.

Bože, již v_dětství mi tvá láska vyšla vstříc a rostla se mnou. {*} Nyní neumím změřit její hloubku a šířku.

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí. {*} Nyní neumím změřit její hloubku a šířku.

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v_oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Otče, ty v_každé době obohacuješ církev stále novými vzory svatosti mládeže,

dej, ať jsme věrní závazkům svého křtu a zakoušíme radost z_následování Krista.

přijmi oběť našeho života, abychom rostli ve společenství s_tebou a s_bratry a sestrami.

Darem svého Ducha jsi mladou dívku Lauru učinil silnou ve víře, čistou v_srdci a hrdinskou v_lásce,

probuď v_mládeži a v_dospívajících vůli sloužit ti s_radostným nasazením v_bratřích a sestrách.

učiň z_nás znamení své dobroty pro ty, které dnes potkáme na své cestě.

Otče milosrdné lásky, ty jsi v_mladé dívce Lauře podivuhodně spojil sílu ducha s_krásou nevinnosti. Na její přímluvu nám dej odvahu, abychom překonávali zkoušky života a dosvědčovali světu blaženost těch, kteří mají čisté srdce.

Co kdo zasel, to také sklidí. Kdo seje do svého těla, z_těla sklidí záhubu. Kdo však seje do ducha, z_ducha sklidí věčný život.

Běžím o_závod, ale ne jen tak bez cíle, zápasím pěstí, ale ne tak, jako bych jen bil do vzduchu. Držím však svoje tělo v_tuhé kázni a podrobuji si ho, aby se snad nestalo, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen.

Bratři, mějte zájem o_všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o_každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Ant. ke kant. P. M. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.

S_radostí děkujme Bohu Otci za divy, které učinil ve svých svatých, a volejme:

aby po příkladu blahoslavené Laury dokázali objevit hodnotu utrpení, které očišťuje a vykupuje.

Sv. Františka Saleského, biskupa a učitele církve, titulárního světce a patrona Společnosti sv. Františka Saleského

František se narodil 21. srpna 1567 v_Savojsku. Když byl roku 1602 vysvěcen na biskupa (se sídlem v_Ženevě), zaměřil celé své apoštolské úsilí k_tomu, aby vrátil ke katolické víře obyvatele Chablais, kteří se přidali k_protestantské reformě. Svou mnohostrannou činností vychovával křesťanský lid a ukazoval, že v_každém životním stavu lze žít duchovním životem. Zcela se věnoval svému poslání pastýře, stal se obyčejným s_obyčejnými lidmi, diskutoval o_teologii s_protestanty, uváděl do „zbožného života“ duše, které toužily sloužit Kristu, a otevíral jim tajemství Boží lásky, snažil se, aby byl duchovní život dosažitelný pro laiky a aby jim byla zbožnost příjemná. Využíval tisk, podporoval práci a kulturu a se všemi jednal s_laskavou dobrotou a moudrou mírností.
Zemřel v_Lyonu 28. prosince 1622. Mezi svaté byl zapsán r. 1665 a Pius IX. ho prohlásil za učitele církve (1877). Svatý Jan Bosco, inspirován jeho „apoštolskou láskou“ a „evangelní mírností a trpělivostí“, si ho zvolil za vzor a ochránce pro své poslání mezi mladými. U_příležitosti čtyřstého výročí jeho narození jej Pavel VI. uznal za Doctor divini amoris (Učitele božské lásky).

Ant.V_den svátku svatého Františka Saleského chvalme Krista, pramen veškeré moudrosti.

Ant. 2 Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Povzbuzuji vás tedy já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v_lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Ale každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát.

Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k_úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k_jednotě ve víře a v_poznání Božího Syna, k_mužné zralosti, k_onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost. Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v_kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. Ale spíše žijme podle pravdy a v_lásce, a tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava. Z_něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v_lásce.

Říkám vám a zapřísahám vás ve (jménu) Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Mají rozum zatemnělý a jsou vyloučeni z_Božího života. Takhle jste se tomu přece o_Kristu neučili! Vy jste přece o_něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v_Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s_dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího (vzoru) jako skutečně spravedlivý a svatý.

Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. {*} Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k_němu jste byli povoláni v_jednom těle.

A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. {*} Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k_němu jste byli povoláni v_jednom těle.

Láska není nic jiného než hnutí srdce, vyvolané zalíbením v_dobru, je to směřování srdce k_tomuto dobru. Zalíbení je tedy silnou pohnutkou lásky, jakož láska je silným hnutím zalíbení.

Zaměří-li se náš rozum pozorně na vznešenou slávu Boží, pak tomu nemůže být jinak než tak, že naše vůle bude uchvácena zalíbením v_nejvyšším dobru. Potom však užijme své svobody a moci, kterou máme sami nad sebou, a povzbuďme své srdce k_tomu, aby obnovilo a posílilo první zalíbení úkony souhlasu a radosti. Bůh je Bohem našeho srdce tímto zalíbením, jímž jej naše srdce objímá a přijímá za předmět své lásky. Naším dědičným podílem je proto, že my tímto úkonem užíváme dobra, jež jsou v_Bohu, a jako z_nějakého dědictví získáváme radost a uspokojení všeho druhu. Tím zalíbením jíme a pijeme duchovním způsobem dokonalosti božství, protože si je přivlastňujeme a přímo je tak vtahujeme do svého srdce.

Jakou radost budeme mít v_nebi u_Boha, můj Theotime, až budeme stát před milovaným našeho srdce jako před nekonečným mořem, jehož vody nejsou nic jiného než dokonalost a dobrota.

Potom se bude naše srdce podobat jelenu, jenž pronásledován a štván konečně nalezl průzračný, čerstvý pramen a napil se osvěžující, chladné vody{n}srov. {r}Žl 42,2a{/r}{/n}. Po dlouhém toužení dosáhne naše srdce silného, živého pramene božství{n}srov. {r}Žl 42,2b{/r}{/n} a přijme do sebe skrze zalíbení všechny dokonalosti milovaného. V_dokonalém požívání radosti, kterou nalezne, bude nasyceno její nepomíjející rozkoší. Tak vejde milovaný ženich k_nám jako do komnaty své nevěsty, aby sdílel svou věčnou radost s_naší duší. Vždyť on sám to řekl, že přijde, aby si u_nás učinil příbytek, zachováme-li svatý zákon lásky{n}{r}Jan 14,23{/r}{/n}.

Láska sv. apoštola Pavla k_životu i_utrpení a smrti našeho Pána byla tak velká, že tento život i_toto utrpení a smrt našeho Vykupitele vstoupily do srdce tohoto láskou planoucího služebníka Božího. Tak se zcela stala jeho vůle láskou, jeho paměť vzpomínkou a jeho rozum rozjímáním.

Buďte k_sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jako i_Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.

Při stvoření nařídil Bůh rostlinám, aby nesly plody, každá podle svého druhu. A tak přikazuje Bůh také křesťanům, živým rostlinám své církve, aby přinášeli plody zbožnosti, každý podle svých vlastností, stavu a povolání.

Jinak má pěstovat zbožnost šlechtic než řemeslník, jinak sluha než kníže, jinak vdova, neprovdaná dívka nebo žena žijící v_manželství. A nejen to; je třeba i_vykonávání zbožnosti přizpůsobit schopnostem, činnosti a úkolům každého zvlášť.

Řekni mi, Filoteo, bylo by vhodné, aby biskup vyhledával samotu jako kartuziáni? A manželé aby se nestarali o_majetek o_nic víc než kapucíni; řemeslník aby zůstával celé dny v_kostele jako řeholník, a naopak řeholník byl stále zaneprázdněn všemožnými věcmi ve prospěch bližního jako biskup? Nebyla by taková zbožnost směšná, vyšinutá a nesnesitelná?

Přesto však velmi často dochází k_takovému omylu a absurdnosti. Zcela neprávem, Filoteo, neboť je-li zbožnost pravá a upřímná, nic neničí, naopak zdokonaluje a dovršuje všechno; a jestliže někdy odporuje a brání nějakému řádnému povolání a stavu, je to nepochybně zbožnost falešná.

Včela sbírá svůj med z_květů a přitom je nepoškodí a neničí, zanechá je neporušené, čisté a svěží, jak je nalezla. A pravá zbožnost působí ještě lépe, neboť nejen že žádné povolání nebo činnost neporuší, ale naopak dodává jim větší hloubku a krásu.

Jako drahokam, hozený do medu, nabývá většího lesku, každý podle své barvy, tak se stává člověk příjemnějším a dokonalejším ve svém povolání, je-li spojeno se zbožností: péče o_rodinu je skrze ni více prostoupená pokojem, láska mezi manžely je opravdovější, služba představenému věrnější a jakékoli povolání se vykonává s_větší ochotou a lépe.

Je omylem a přímo bludem chtít zbožný život vyloučit z_družiny vojáků, z_dílny řemeslníků, ze dvora knížat, z_domácnosti manželů. Je pravda, Filoteo, že v_těchto povoláních nelze pěstovat zbožnost čistě kontemplativní, mnišskou a řeholní; ale kromě těchto tří druhů zbožnosti je ještě mnoho jiných, vhodných zdokonalovat ty, kdo žijí ve stavech světských.

Změňte se a obnovte své smýšlení, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Obnovujte se duchovním smýšlením a oblečte člověka nového, {*} abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

„Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno,“ píše apoštol{n}{r}Žid 10,36{/r}{/n}. Ano, neboť jak řekl Spasitel: „Když vytrváte, získáte své duše“{n}{r}Lk 21,19{/r}{/n}. Je velkým štěstím člověka, Filoteo, jestliže získá svou duši, a čím dokonaleji jsme trpěliví, tím dokonaleji svou duši máme.

Neomezuj však svou trpělivost na určitý druh urážek a utrpení, ale rozšiř ji všeobecně na všechno, co na tebe Bůh sešle a dopustí. Jsou lidé, kteří jsou ochotni snášet jen takové trápení, které je vznešené, jenže takoví nemají v_oblibě utrpení, nýbrž poctu, kterou s_sebou přináší. Skutečně trpělivý Boží služebník snáší právě tak utrpení spojené s_potupou jako to, které přináší pocty. Být pohrdán, haněn, obviňován zlými lidmi, to je pro statečného člověka potěšením – ale být haněn, obviňován a týrán od „slušných lidí“, od přátel a příbuzných, to je něco!

Velmi často se stává, že dva dobří lidé (mající oba dobrý úmysl) si pro různost názorů vzájemně působí velké pronásledování a protivenství.

Buď trpělivá nejen v_tom hlavním, co je podstatou trápení, jež na nás dolehne, ale také ve vedlejších, dílčích věcech, jež s_sebou přináší. Mnozí by docela rádi snášeli zlé, jen kdyby jim to nepřinášelo žádné nepříjemnosti.

Stěžuj si co možná nejméně na různé křivdy, kterých se proti tobě někdo dopustil, protože je jisté, že obvykle platí: kdo si stěžuje, ten za to může, a to tím spíše, že z_ohledu na vlastní osobu se nám urážky vždycky zdají větší, než jsou; především však si nikdy nestěžuj lidem prchlivým, náchylným ke zlovolnému výkladu. Je-li už záhodno někomu si postěžovat – proto, aby byla urážka odčiněna, nebo proto, aby ses uklidnila na duchu – je třeba se obrátit na lidi klidné povahy, kteří opravdu milují Boha, protože jinak místo aby tvému srdci ulevili, vyvolali by v_něm ještě větší neklid a místo aby tě zbavili trnu, který tě píchá, zarazili by ti ho do nohy ještě víc. Opravdu trpělivý člověk si na svou bolest nestěžuje, ani netouží být litován; mluví o_ní nelíčeně, pravdivě a prostě, nenaříká si, bolest nezveličuje.

Když konáte dobro a trpělivě přitom snášíte utrpení, je to milé Bohu. K_tomu jste přece byli povoláni. {*} Vždyť i_Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad.

Láska je shovívavá a dobrosrdečná. Všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. {*} Vždyť i_Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad.

Bratři, když jsem k_vám přišel hlásat svědectví o_Bohu, nepřišel jsem s_nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Moje mluvení a kázání nezáleželo v_přemlouvavých slovech moudrosti, ale v_projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety předurčil k_naší slávě. Ale – jak stojí v_Písmu – (my zvěstujeme) to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha.

Ant. k_Zach. Moudří se budou skvít jako obloha, učitelé moudrosti budou jako hvězdy na nebi.

Děkujme Bohu Otci, původci a vzoru veškeré svatosti, a jako jeho děti jej prosme:

Ve svatém Františku Saleském jsi nám dal živý obraz Krista, tvého Syna, tichého a pokorného srdcem,

Velký a milosrdný Bože, ty jsi vzbudil v_církvi svatého Františka Saleského, horlivého a vlídného pastýře. Dej nám, abychom se stejným apoštolským duchem neúnavně pracovali pro mládež.

Kristova nauka ať je u_vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S_vděčností zpívejte Bohu z_celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Ant. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mne poslal.

Napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v_lásce, jako i_Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v_oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.

Žádáme vás, bratři: kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte trpěliví vůči všem. Hleďte, ať nikdo nikomu neoplácí zlým za zlé, ale usilujte vždycky o_dobro mezi sebou i_ke všem. Stále se radujte.

Ant. 3 Mně byla udělena tato milost: hlásat lidem neproniknutelné Kristovo bohatství.

Bratři, nehledali jsme slávu u_lidí, ani u_vás, ani u_jiných, ačkoli jako Kristovi apoštolové jsme vám mohli dát pocítit svou moc. Ale my jsme si mezi vámi počínali tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i_vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Vždyť víte, jak jsme každého z_vás jako otec vlastní děti povzbuzovali, pobízeli a zapřísahali, abyste vedli život hodný Boha, který vás povolal do svého království a do své slávy.

Ant. ke kant. P. M. Biskupe Františku, naplněný vroucí láskou, Bůh tě učinil otcem zástupů, doveď i_nás na pastviny věčného života, aleluja.

Obraťme se s_důvěrou se svými prosbami k_Bohu Otci, který v_Kristu ustanovil lid nové smlouvy, a volejme:

Ve svatém Františku Saleském jsi dal církvi pastýře naplněného horlivostí a obezřetností,

dej, aby křesťanská společenství pokračovala v_cestě ekumenického dialogu.

Naplnil jsi našeho svatého patrona moudrostí a učinil jsi z_něj zakladatele řeholního společenství a učitele duchovního života,

Bl. Bronislava Markiewicze, kněze, zakladatele kongregace sv. archanděla Michaela

Bronislav Markiewicz se narodil 13. července 1842 v_polském Pruchniku v_dnešní přemyšlské arcidiecézi. Na kněze byl vysvěcen 15. září 1867. Po osmnácti letech plodné práce pro arcidiecézi Přemyšl kráčel za svým povoláním k_řeholnímu životu. Roku 1885 odcestoval do Itálie a vstoupil k_salesiánům. Měl štěstí, že se setkal s_Donem Boskem, do jehož rukou složil 27. března 1887 řeholní sliby.
Už jako salesián se vrátil do Polska, kde se stal farářem v_Miejsce Piastowe. Kromě běžné farní práce se věnoval formaci chudé a opuštěné mládeže. Při této zapálené práci se zasloužil o_vznik dvou nových řeholních kongregací, mužské a ženské, jimž jako přímluvce určil sv. archanděla Michaela; obě zároveň přijaly spiritualitu inspirovanou sv. Janem Boskem. Naplněn láskou k_Bohu a k_bližním pracoval podle svého motta „práce a střídmost“ pro spásu ohrožených a odmítaných sirotků, chudých dětí a opuštěné a morálně zanedbané mládeže.
Stráven prací uzavřel 29. ledna 1912 svou životní pouť. Před smrtí i_po ní byl považován za svatého muže. 2. července 1994 byl na základě hrdinských ctností sv. Janem Pavlem II. prohlášen ctihodným. Blahořečen byl 19. června 2005.

Svět se hroutí, protože lidé zbořili oba pilíře sociálního soužití. Vzhledem k_výchově i_k životu zdůraznili především intelektuální a vědeckou přípravu a „práci a střídmost“ odsunuli stranou. Kdežto náš Spasitel, který ví lépe než my sami, co potřebujeme, nás učí, že k_tomu, abychom si zasloužili každodenní chléb a spásu, musíme být střídmí a pracovat v_potu tváře. Takto to říká našim prarodičům v_ráji: „V_potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z_níž jsi byl vzat.“{n}{r}Gn 3,19{/r}{/n} A Ježíš v_evangeliu dodává: „Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě.“{n}{r}Mt 16,24{/r}{/n} To znamená: „Nejen já, váš Spasitel, se musím namáhat a trpět, také vy všichni, moji učedníci, jestliže chcete dojít do ráje, musíte trpět a pracovat, a musíte podřídit svou mysl, vůli a skutky Božím přikázáním.“

Své tělo, schopnosti i_vůli musíte podřídit ustavičné službě Boží v_úsilí o_Boží slávu, jež trvá po celý život až do smrti. „Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli.“{n}{r}Gal 5,17{/r}{/n}

Práce a střídmost se jako ctnosti nezískávají snadno. Abychom neochabovali v_boji, musíme umět ovládat své tělo a všechny své přirozené sklony, stejně jako kočí drží pevně svého koně, aby společně neskončili mimo cestu.

Boží Syn v_lidském těle jde před námi a svým příkladem nám osvěcuje cestu, aby nám nadlehčil závaží, které jsme dostali od Stvořitele, a aby nás naučil dobrovolnému sebezáporu. Ježíš rád pracoval s_potem v_tváři, když pomáhal v_dílně sv. Josefovi, bez reptání a s_trpělivostí nesl útrapy a obtíže všedního dne a nakonec za nevýslovných bolestí zemřel na kříži. Nijak se při vyučování a v_životě nešetří a ničeho není ušetřen. Zblízka ho následuje jeho Matka Sedmibolestná, která po celý život pracuje a trpí. Je následována zástupy svatých, „kteří ukřižovali své tělo i_s jeho vášněmi a žádostmi“{n}{r}Gal 5,24{/r}{/n}.

Dnes na celém světě a ve všech křesťanských národech se zdá bohužel zaznívat jiné poselství: „Snažme se užít si života na zemi, co to jde, a pracovat co nejméně.“ Peníze, moc, odpočinek a zábava, konzum a sláva stanoví ideál celého lidstva, zatímco práce a pot, křesťanská střídmost jsou v_opovržení. Pracují a trpí pouze ti, kteří jsou k_tomu donuceni. Jen málo lidí pracuje svobodně a jsou střídmí v_duchu Ježíše Krista. Většina dnešních lidí netuší, že křesťanská práce a střídmost budou už zde na zemi oceněny stonásobně. Odmítnutí střídmosti naproti tomu přivádí kromě ohrožení pekelnými mukami na věčnosti, také pozemské neštěstí. (…)

Práce a střídmost jsou tedy nejdůležitějšími pilíři společenského života. Pouze tam, kde se udržely, je možné dospět k_blahobytu, zdraví, síle, míru, svobodě a nezávislosti.

Těmto dvěma pilířům společenského života je třeba učit mládež, ale je nutné ji k_tomu také aktivně vést a povzbuzovat ji vlastním příkladem. Pětkrát denně bychom se měli modlit za zdar a uskutečnění těchto dvou důležitých podmínek šťastného života. O_tyto dva pilíře je nutné opřít také náš školní systém a veškerou výchovu. Tehdy budeme mít k_dispozici dostatečně silné nástroje ke zlepšení sociálního postavení našeho lidu a také sousedních národů. Takto se po celém světě bude šířit bratrství mezi národy a bude zahájeno slavnější období v_dějinách lidstva.

Těmto dvěma pilířům společenského života je třeba učit mládež, {*} tak budeme po světě šířit bratrství mezi národy.

Boží Syn v_lidském těle jde před námi; {*} tak budeme po světě šířit bratrství mezi národy.

Spojeni v_modlitbě chval volejme ke Kristu, našemu Pánu, abychom mu po příkladu blahoslaveného Bronislava sloužili ve svatosti a ve službě druhým po všechny dny svého života:

Všemohoucí a milosrdný Bože, tys vyvolil blahoslaveného Bronislava za otce a ochránce opuštěné mládeže. Dej, abychom, povzbuzeni příkladem jeho pracovitosti a střídmosti, byli věrní v_plnění tvé vůle a vytrvalí ve tvé službě.

Prosme Boha, našeho Otce, pramen veškeré svatosti, aby nám po příkladu svatých dal žít v_souladu s_křestním zaslíbením, a volejme:

Otče svatý, zveš náš, abychom žili podle svého povolání a abychom se ti líbili,

Otče svatý, některé z_nás přivádíš k_následování Krista v_chudobě a pokoře,

Otče svatý, blahoslavený Bronislav uskutečnil ve svém životě příklad „pracovitosti a střídmosti“ ve škole Dona Boska,

dej, aby členové jeho institutů pod ochranou archanděla Michaela, žili podle ducha zakladatele.

Otče svatý, dej všem zemřelým bratřím a sestrám, aby patřili na tvou tvář,

Sv. Jana Boska, kněze, „otce a učitele mládeže“, zakladatele Společnosti svatého Františka Saleského, Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice a Sdružení salesiánských spolupracovníků

Život sv. Jana Boska byl zvláštním způsobem doprovázen zásahy Prozřetelnosti a přítomností Panny Marie. Jan Bosco se narodil 16. srpna 1815 v_Castelnuovu d’Asti v_Itálii, v_chudé rolnické rodině. Již od dětství se cítil povolán věnovat svůj život mládeži. Když se po letech odříkání stal v_Turíně knězem, vložil své vrozené schopnosti a neúnavné úsilí do budování výchovných děl pro opuštěnou mládež, do obrany ohrožené víry lidových vrstev a do evangelizace dalekých zemí.
Svěřil pokračování v_této nezměrné práci třem větvím salesiánské rodiny: Společnosti sv. Františka Saleského (1859), Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice (1872) a Sdružení salesiánských spolupracovníků (1876). Jako tajemství úspěchu jim předal poklad preventivního systému založeného na rozumu, náboženství a laskavosti. Systém inspirovaný láskou zakořeněnou v_živém setkání s_Ježíšem Kristem, především v_eucharistii, v_neomezené důvěře v_Pannu Marii, ve věrnosti církvi a jejímu učení.
Zemřel v_Turíně 31. ledna 1888. Mezi svaté byl připočten Piem XI. o_Velikonocích roku 1934. Na závěr roku, ve kterém se slavilo sto let od jeho úmrtí, ho Jan Pavel II. prohlásil za otce a učitele mládeže (24. ledna 1989).

Ant. 2 V_tobě dal Hospodin hladovějícím chléb, sirotkům otce, mládeži přítele.

Ant. 3 Bůh tě v_církvi povolal k_chvále a slávě svého jména, aby zjevil mládeži svou lásku.

Je to naše povinnost, abychom Bohu stále za vás děkovali, bratři Pánem milovaní, že vás vyvolil jako první, abyste došli spásy. To se stalo tak, že vás Duch posvětil a vy že jste uvěřili v_pravdu. Bůh vás naším kázáním evangelia povolal k_tomu, abyste dosáhli slávy u_našeho Pána Ježíše Krista. Nuže, bratři, stůjte pevně a držte se těch zásad, v_kterých jsme vás vyučili, ať už slovem, nebo listem. Náš Pán Ježíš Kristus i_Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať vás potěší a utvrdí v_každém dobrém činu i_slovu.

Ant. ke kant. P. M. Celý svůj život a všechny své síly dám do služby mládeži.

Můj synu, zachovávej příkazy svého otce, nepohrdej naučeními své matky a uchovávej je stále ve svém srdci.

Naše víra je povzbuzována svědectvím svatých, kteří jsou znamením přítomnosti Ducha Svatého v_církvi. Spojme se s_nimi v_modlitbě a prosme Boha Otce, zdroj veškeré svatosti:

dej nám všem, abychom milovali mládež a s_radostí zasvětili svůj život pro její dobro.

Dopřál jsi světci mladých, aby spojil neúnavnou činnost s_intenzivním životem modlitby,

pomáhej nám silou svého Ducha, abychom v_apoštolské práci zůstali vždy pevně spojeni s_tebou.

dej, ať v_tobě nacházejí sílu a radost, aby si nepřestávali uvědomovat velikost svého poslání.

dopřej členům salesiánské rodiny, aby důvěřovali v_její pomoc a neustále zakoušeli její mateřskou přítomnost.

Našim zemřelým, kteří dali své síly do služeb výchově mládeže podle salesiánského charizmatu,

Pane, náš Bože, ve své prozřetelnosti jsi nám dal svatého Jana Boska, otce a učitele mládeže, který pod vedením Panny Marie s_neúnavnou horlivostí pracoval pro dobro církve; vzbuď také v_nás tutéž apoštolskou lásku, abychom hledali spásu bratří a sester a sloužili tak tobě, jedinému a nejvyššímu dobru.

Ant. 1 Bůh mu dal moudrost a prozíravost a srdce velké jako mořské pobřeží.

Bratři, stále děkujeme Bohu za vás všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v_našeho Pána Ježíše vytrvalá. Víme o_vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha Svatého a hlubokým přesvědčením. Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i_Pána, přijali jste nauku, třeba v_mnohém soužení, s_radostí Ducha Svatého.

Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i_vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu.

Vy i_Bůh jste svědky, jak jsme se k_vám věřícím chovali náležitě, spravedlivě a bezúhonně. Vždyť víte, jak jsme každého z_vás jako otec vlastní děti povzbuzovali, pobízeli a zapřísahali, abyste vedli život hodný Boha, který vás povolal do svého království a do své slávy.

Ať ve vás Pán rozhojňuje stále více lásku jednoho k_druhému i_ke všem lidem, jako ji i_my máme k_vám, {*} aby posilnil vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem.

Víte přece, které příkazy jsme vám dali z_moci Pána Ježíše, {*} aby posilnil vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem.

Z_„Plánu Pravidel pro mužskou Oratoř sv. Františka Saleského“ (1854) napsaného sv. Janem Boskem, knězem

(Ed. P. Braido et Alii, Scritti pedagogici e spirituali, Roma 1987, 41-44, passim)

„[…] aby rozptýlené Boží děti shromáždil v_jedno“{n}{r}Jan 11,52{/r}{/n}. Slova svatého evangelia, která nám dávají poznat, že božský Spasitel přišel z_nebe na zem, aby shromáždil všechny Boží děti, které byly roztroušeny v_různých částech země, se mi zdají, že mohou být doslova aplikována na mládež našich dní. Tato nejkřehčí a nejcennější část lidské společnosti, na níž se zakládají naděje na šťastnou budoucnost, není sama o_sobě zvrácené povahy. Když se odstraní nedbalost rodičů, zahálka, setkání se špatnými kamarády, kterým bývají vystaveni především ve svátečních dnech, velmi snadno se podaří vnuknout do jejich jemných srdcí principy pořádku, dobrých zvyků, úcty a náboženství, protože stane-li se někdy, že jsou již zkaženi v_tomto věku, je to spíše z_lehkomyslnosti než ze zlomyslnosti.

Tito mladí opravdu potřebují blahodárnou ruku, která by se o_ně postarala, pěstovala je, vedla ke ctnosti a vzdalovala je od neřesti. Obtíž spočívá v_tom najít způsob, jak je shromáždit, moci k_nim mluvit, umravňovat je.

Toto bylo poslání Božího Syna; toto může udělat pouze jeho svaté náboženství. Ale toto náboženství, které je věčné a v_sobě neměnné, které bylo a v_každé době vždy bude učitelem lidí, obsahuje zákon tak dokonalý, že se umí sklonit k_událostem doby a přizpůsobit se různým povahám všech lidí.

Za prostředky vhodné k_šíření ducha náboženství do neobdělaných a opuštěných srdcí se považují oratoře. Tyto oratoře jsou místy, ve kterých se mládež zdržuje v_příjemné a počestné rekreaci, poté co se účastnila posvátných obřadů církve.

Podpora, které se mi dostalo od občanských i_církevních autorit, horlivost, se kterou mi mnohé osoby přišly na pomoc pozemskými prostředky a svou námahou, jsou nepochybným znamením Pánova požehnání a veřejného souhlasu lidí.

Nemám v_úmyslu vydávat ani zákony, ani předpisy; mým cílem je vyložit věci, které se dělají v_mužské Oratoři svatého Františka Saleského na Valdoccu; je to způsob, jak jsou tyto věci konány.

Možná zde někdo najde výrazy, které se zdají ukazovat, že hledám slávu a pocty; nevěřte tomu: ať to připíše mé snaze napsat věci tak, jak se skutečně staly a jak se stále ještě nacházejí.

Když jsem se dal na tuto část posvátné služby, měl jsem v_úmyslu zasvětit všechnu svou námahu k_větší slávě Boží a k_prospěchu duší; chtěl jsem se snažit připravovat dobré občany v_této zemi, aby pak jednoho dne byli důstojnými obyvateli nebe. Bůh ať mi pomáhá, abych tak mohl pokračovat až do posledního dechu svého života.

Cokoli mluvíte nebo konáte, všechno dělejte ve jménu Pána Ježíše Krista, {*} skrze něho děkujte Bohu Otci.

Všechno mezi vámi ať se děje v_Kristově lásce, {*} skrze něho děkujte Bohu Otci.

Prvním cílem naší Společnosti je posvěcení jejích členů. Proto ať se každý při svém vstupu vzdá každé jiné myšlenky, každé jiné snahy. Kdo by do ní vstoupil, aby užíval klidného života, měl pohodlí k_pokračování studií, aby se osvobodil od příkazů rodičů nebo se zprostil poslušnosti nějakému nadřízenému, měl by chybný cíl a nebylo by to již ono „Následuj mě“ Spasitele, poněvadž by následoval vlastní časný užitek, a ne dobro duše. Apoštolové byli Spasitelem pochváleni a bylo jim slíbeno věčné království, ne protože opustili svět, ale proto, že když jej opustili, veřejně prohlašovali, že jsou připraveni následovat ho v_soužení, jak tomu i_skutečně bylo, a strávili své životy v_námaze, pokání a utrpení, a dokonce podstoupili mučednictví pro víru.

S dobrým cílem nevstupuje a nezůstává ve Společnosti ani ten, kdo je přesvědčen, že je pro Společnost nezbytný. Každý ať si to dobře zapíše do mysli i_do srdce; počínaje hlavním představeným a konče posledním z_členů, nikdo není pro Společnost nepostradatelný. Pouze Bůh musí být její hlavou, absolutně nezbytným pánem. Proto se její členové musí obracet ke své hlavě, ke svému skutečnému pánu, k_odměňovateli, k_Bohu a z_lásky k_němu se každý musí dát zapsat do Společnosti; z_lásky k_němu pracovat, poslouchat, opustit to, co vlastnil ve světě, abychom na konci života mohli říci Pánu, že jsme si jako vzor vybrali: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“{n}{r}Mt 19,27{/r}{/n}.

„Kdo chce být mým učedníkem,“ říká Spasitel, „ať mě následuje v_modlitbě, pokání a zvláště ať zapře sám sebe, vezme kříž každodenních trápení a ať mě následuje.“ Ale kam až jej následovat? Až ke smrti, a kdyby to bylo nutné, až k_smrti kříže.

To je to, co v_naší Společnosti koná ten, kdo spotřebovává své síly v_posvátné službě, ve výuce nebo v_jiné kněžské službě až ke smrti, a to i_k násilné, ve vězení, ve vyhnanství, v_železech, ve vodě, v_ohni, až natolik, že poté co trpěl nebo zemřel s_Ježíšem Kristem na zemi, může se jít těšit s_ním v_nebi.

Když člen vstoupí s_těmito dobrými sklony, musí být bez nároků a s_radostí přijímat jakýkoli úkol, který by mu mohl být svěřen. Vyučování, studium, práci, kázání, zpovídání, v_kostele, mimo kostel; nejnižší zaměstnání musí být přijata s_veselostí a připraveností ducha, protože Bůh nehledí na druh zaměstnání, ale dívá se na cíl toho, kdo je vykonává. Tedy všechny úkoly jsou stejně vznešené, protože v_Božích očích jsou stejně záslužné. Bůh ať naplní vás a vaše námahy požehnáním a Pánova milost ať posvětí vaši činnost a pomáhá vám vytrvat v_dobrém.

Žijte radostně, zdokonalujte se a žijte v_pokoji. {*} A Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, ať uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v_Kristu Ježíši. {*} A Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

Svatý Jan Bosco cítil, že dostal zvláštní povolání a že je při uskutečňování svého poslání doprovázen, ba téměř veden za ruku Bohem a mateřskou přímluvou Panny Marie. Jeho odpověď byla taková, že ho církev oficiálně předložila věřícím jako vzor svatosti.

Jeho postava světce jej zařazuje mezi velké zakladatele řeholních institutů v_církvi. Vyniká v_mnoha oblastech: dal základ opravdové škole nové a přitažlivé apoštolátní spirituality; šířil zvláštní úctu k_Panně Marii, Pomocnici křesťanů a Matce církve; byl svědek poctivého a odvážného smyslu pro příslušnost k_církvi, který citlivě projevoval v_tehdejších obtížných vztazích mezi církví a státem; byl realistickým a praktickým apoštolem, otevřeným k_přínosům nových objevů; byl horlivým organizátorem misií s_opravdu katolickým přístupem; byl zářivým příkladem přednostní lásky k_mládeži, zvláště k_té nejpotřebnější, pro dobro církve a společnosti; je učitelem účinné a geniální pedagogické praxe, kterou zanechal jako drahocenný dar, který je třeba uchovávat a rozvíjet.

Právě toto propojení mezi „výchovou“ a „svatostí“ je pro něj charakteristickým rysem: je „svatým vychovatelem“, inspiruje se „svatým vzorem“ Františkem Saleským, je žákem „svatého duchovního učitele“ Josefa Cafassa a umí vychovat mezi svými mladými „svatého žáka“ Dominika Savia.

O_svatém Janu Boskovi, zakladateli velké duchovní rodiny, se může říci, že zvláštní rys jeho „geniality“ je svázán s_výchovnou praxí, kterou on sám nazval „preventivní systém“. Ten určitým způsobem představuje zhuštění jeho pedagogické moudrosti a tvoří prorocké poselství, které zanechal svým následovníkům a celé církvi a kterému se dostalo pozornosti a uznání od nesčetných vychovatelů a pedagogických odborníků.

Podstata jeho učení zůstává. Osobitost jeho ducha, jeho záměry, jeho styl a jeho charizma nezmizí, protože jsou inspirovány transcendentní Boží pedagogikou.

V_církvi a ve světě je celistvý výchovný postoj, který vidíme ztělesněný v_Janu Boskovi, realistickou pedagogikou svatosti. Je zapotřebí opět získat představu opravdové „svatosti“ jako součásti života každého věřícího. Původnost a smělost návrhu „svatosti mládeže“ je vlastní výchovnému umění tohoto velkého světce, který může být právem nazýván „učitelem spirituality mládeže“. Jeho zvláštním tajemstvím bylo nezklamat hlubokou touhu mladých (potřebu života, sdílnosti, radosti, svobody, budoucnosti) a zároveň je postupně a realisticky vést k_tomu, aby zakusili, že jen v_„životě milosti“, tzn. v_přátelství s_Kristem, se zcela naplňují nejpravější ideály.

Napodobujte mne, čemu jste se u_mne naučili, co jste přijali, uslyšeli a spatřili, to čiňte. {*} A Bůh pokoje bude s_vámi.

Prosím vás, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, všechno čiňte ke slávě Boží. {*} A Bůh pokoje bude s_vámi.

Ant. 1 Sláva a chvála tobě, Bože mých otců, jenžs mi dal moudrost, pokoru a sílu.

Ant. 2 Chvalte našeho Boha tanci, zpívejte mu za zvuku bubnu a harfy, aleluja.

Ant. 3 Zahrnuješ ho radostí před svou tváří, hlásá mladým tvá blahoslavenství.

Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s_radostí, a ne s_nářkem; to by vám nebylo na prospěch. Bůh, dárce pokoje, který vyvedl z_mrtvých našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí – protože on zpečetil svou krví věčnou smlouvu – ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli, a nechť působí v_nás, co je mu milé skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen.

Ant. ke kant. P. M. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Chvalme Boha Otce, který povolal svatého Jana Boska, aby hlásal evangelium radosti, a prosme ho:

pomáhej nám, abychom v_nich poznávali tvář Krista, tvého Syna, a sloužili jim s_opravdovou pastorační láskou.

dej i_nám misionářského ducha a apoštolskou tvořivost, abychom budovali tvé království.

Ve své prozřetelnosti jsi mu dal vyrovnanost a důvěru ve zkouškách života,

dopřej i_nám, abychom plně důvěřovali v_tvou pomoc a věrně vytrvali ve tvé službě.

Ve svatém Janu Boskovi jsi dal své církvi živý obraz Ježíše, dobrého pastýře,

dej, ať se neztratí nikdo z_těch, které svěřuješ našemu výchovnému poslání.

Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v_Kristu Ježíši. Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z_vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Milost Pána našeho Ježíše Krista ať je s_vámi.

Jestliže je u_vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z_hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího než je sám. Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

Ant. 2 Počátek moudrosti je bát se Hospodina, moudrý je ten, kdo je mu věrný.

Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z_nich je láska.

Ant. ke kant. P. M. Pro spásu vašich duší dám s_radostí celý svůj život.

Spojeni Kristovou láskou, na konci tohoto svátečního dne, přednesme Bohu Otci svá přání a naděje. Volejme:

Skrze svatého Jana Boska jsi dal ve své církvi vzniknout novým řeholním rodinám,

Vnukl jsi našemu svatému zakladateli, aby zapojil mnoho dělníků do díla pro spásu mládeže,

rozmnož novými povoláními celou salesiánskou rodinu a udržuj ji v_jednotě.

na přímluvu Panny Marie požehnej práci misionářů evangelia a učiň ji plodnou.

Učinil jsi svatého Jana Boska formátorem a vychovatelem mládeže, zvláště té nejchudší a opuštěné,

dej, abychom na cestě, kterou jsi pro každého z_nás vytyčil, následovali jeho pedagogickou moudrost.

Povolal jsi k_sobě bratry a sestry, kteří obětovali svůj život pro šíření tvého království,

Modlitba za zemřelé spolubratry je povinností, která vyplývá z_vděčnosti a bratrství. Vzpomínka na ty, které jsme znali a s_nimiž jsme možná léta sdíleli stejné povolání a poslání, může být výmluvným a účinným povzbuzením, abychom v_salesiánské rodině pokračovali v_úsilí o_svatost.
V_památce zemřelých spolubratří kongregace oslavuje lásku, kterou Pán projevil v_životě svých synů, a vidí naplněný slib jejího nepřetržitého trvání, který dostal sv. Jan Bosco.

Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.

Víme totiž, až bude stržen stan, v_kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v_nebi. Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě (jako šat) i_svůj příbytek z_nebe, a to i_v_tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni (ze své pozemské schránky). Ano, pokud jsme v_této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem. Bůh sám nás tak k_tomu určil a dal nám Ducha jako záruku.

Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v_tomto těle, jsme jako vyhnanci v_cizině, daleko od Pána. (To proto, že) v_nynějším stavu (v_Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k_Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o_to, abychom se mu líbili, ať už v_domě (těla) zůstáváme, nebo se z_něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

Nesuď mě, Pane, podle mých skutků, neobstál bych před tebou. {*} Úpěnlivě tě prosím, zahlaď mou nepravost.

Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu. {*} Úpěnlivě tě prosím, zahlaď mou nepravost.

Utečme do naší skutečné vlasti. Tam máme vlast a tam máme Otce, který nás stvořil, tam, kde je město Jeruzalém, které je matkou všech.

V_čem však spočívá tento útěk? Není to samozřejmě útěk tělesných nohou: vždyť nohy kamkoli běží, běží vždy po zemi a mění pouze jednu půdu za druhou. A nemáme utéci na lodích nebo na vozech nebo na koních, kteří se zapletou a upadnou, ale musíme utéci duší a očima a nohama našeho vnitřního člověka. Ať si naše oči zvyknou vidět ty skutečnosti, které jsou zářivé a jasné, dívat se na tvář zdrženlivosti a střídmosti a všech ctností, v_nichž není nic kostrbatého, nic temného a křivolakého. Každý ať se dívá sám na sebe a na své svědomí. Ať očistí vnitřní zrak, aby byl bez poskvrny, protože to, co je vidět, nesmí být v_rozporu s_tím, kdo vidí, protože Bůh chce, abychom byli podle obrazu jeho Syna. Je nám tedy známé to dobro a není daleko od každého z_nás: „V_něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme; jsme dokonce z_jeho rodu“{n}{r}Sk 17,28{/r}{/n}, jak apoštol předpokládal, že by pohané mohli chápat. To je dobro, které hledáme, jediné dobro: nikdo není dobrý, jenom jediný Bůh.

Toto je oko, které vidí tu velkou a skutečnou zář. Tak jako pouze zdravé a živé oko může vidět slunce, tak jen dobrá duše může vidět dobro. Ať se tedy stane dobrým ten, který chce vidět Pána a to, co je dobré. Připodobněme se tomuto dobru a konejme tak to, co je dobré. Toto je dobro, které je nad každou činností, nad každou myslí a nad každým rozumem. Je to ono dobro, které trvá stále, ke kterému se obracejí všechny věci. „V_něm přebývá plnosti božství“{n}{r}Kol 2,9{/r}{/n} a skrze něho je všechno v_něm smířeno. Abychom úplněji vymezili, co je dobro, dobro je život, protože dobro trvá stále a dává všem život a bytí: pramen života pro všechny je Kristus.

O_něm říká prorok: „Budeme žít v_jeho stínu“{n}{r}Oz 6,2{/r}{/n}; nyní však „náš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i_my s_ním ukážeme ve slávě“{n}{r}Kol 3,3-4{/r}{/n}. Nemusíme se tedy bát smrti, protože ona je odpočinkem těla, zatímco je svobodou nebo osvobozením pro duši. A nemusíme se bát těch, kteří mohou zabít tělo, ale nemohou zabít duši, protože my se nebojíme toho, který nám může odnést šaty, nebojíme se toho, který nám může ukrást naše věci, ale nemůže ukrást nás nám samým. My jsme naše duše, zatímco naše údy jsou náš šat. Šat musíme uchovávat, ano, aby se neroztrhal, aby nezestárl, ale kdo užívá tohoto šatu, musí ještě více uchovávat a opatrovat sám sebe.

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím, abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života. {*} Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v_zemi živých.

Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v_zemi živých.

Na věčnosti se nám dostane odměny za všechny námahy, které jsme podstoupili z_lásky ke Kristu.

Dříve než odejdu na věčnost, měl bych vůči vám splnit několik povinností, jak po tom toužím celým svým srdcem. Především vám hluboce dojat děkuji, že jste mě poslouchali a pracovali, aby se naše Kongregace udržela a rostla.

Zanechávám vás zde na zemi, ale jen na krátký čas. Doufám, že nekonečné Boží milosrdenství nám dopřeje, abychom se jednou všichni shledali ve věčné blaženosti, kde vás očekávám.

Doporučuji vám, abyste mou smrt neoplakávali. Tento dluh musíme splatit všichni. Ale potom bude štědře odměněna každá námaha podstoupená z_lásky k_našemu mistru, našemu dobrému Ježíši.

Místo pláče se pevně a účinně rozhodněte, že zůstanete svému povolání věrni až do smrti. Bděte a chovejte se tak, aby ani láska k_světu, ani oddanost k_příbuzným, ani touha po pohodlnějším životě vás nesvedla k_tak velké pošetilosti, že byste znesvětili posvátné sliby a zradili své řeholní povolání, jímž jsme se zasvětili Pánu. Nikdo neber zpět, co dal Bohu!

Když jste mě milovali v_minulosti, milujte mě i_v_budoucnosti přesným zachováváním našich Stanov.

Váš první hlavní představený je mrtev. Ale náš pravý představený, Ježíš Kristus, nikdy nezemře. On bude vždy náš Mistr, náš vůdce, náš vzor. Ale myslete na to, že on bude jednou i_naším soudcem a odmění věrnost, s_jakou jme mu sloužili.

Váš hlavní představený je mrtev, ale místo něho bude zvolen jiný, který bude pečovat o_vás a o_vaši věčnou spásu. Naslouchejte mu, milujte ho, poslouchejte ho a modlete se za něho, jako jste se modlívali za mě.

Sbohem, drazí synáčkové, sbohem! Očekávám vás v_nebi. Tam budeme mluvit o_Bohu a o_Marii, matce a záštitě naší Kongregace. Tam budeme navěky žehnat této své kongregaci, jejíž stanovy jsou tak mocným a účinným prostředkem ke spáse všem, kdo je zachovávají. Sit nomen Domini benedictum ex hoc nunc et usque in sæculum. In te, Domine, speravi, non confundar in æternum (Buď chváleno jméno Páně nyní i_na věky věků. V_tebe, Pane, jsem doufal, nebudu zahanben navěky)…

My máme svou vlast v_nebi, odkud očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

Až se ukáže Kristus, náš život, potom se i_my s_ním ukážeme ve slávě. {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

Víra vrhá příjemné světlo na smrt a ukazuje i_její kladné a potěšující prvky. Pro křesťana zemřít neznamená konec, ale začátek. Je to začátek opravdového života, brána, která dává vstoupit do věčnosti. Je to, jako když za ostnatým drátem koncentračního tábora zazní toužebně očekávaná zpráva: „Vracíme se domů.“ Zemřít je otevřít dveře domu a říci: „Otče můj, jsem tady, dorazil jsem!“ Ano, je to skok do tmy, ale s_jistotou, že spadneme do náruče nebeského Otce.

Kdo skutečně věří ve věčný život, nemůže neopakovat se svatým Pavlem: „Pro mě smrt je zisk… Vroucně si přeji být s_Kristem, protože to je o_mnoho lepší.“ „Dokud bydlíme v_tomto těle, přebýváme daleko od Pána… Naším přáním je změnit pobyt v_tomto těle za přebývání v_Pánu.“ Po smrti oči, které zavřeme, znovu vidí. Zemřelí nejsou zničené bytosti, ale bytosti nadmíru živé.

Trýznivý strach ze smrti by mohl být také zapříčiněn neklidem pro spáchané hříchy a obavou z_Božího soudu. V_takovém případě je třeba postavit proti této hrůze nejpevnější naději v_nekonečné milosrdenství nebeského Otce. Ten, kdo nás bude soudit a rozhodne o_našem věčném údělu, není nějaký nepřítel nebo cizí člověk, ale je to náš starší bratr, který proto, aby nás zachránil, čelil útrapám Kalvárie a miluje nás víc, než milujeme my sami sebe. Svatý František Saleský říkal, že v_den soudu dává přednost být souzen Bohem než vlastní matkou. Stačí, abychom uznali, že jsme hříšníci a s_důvěrou se odevzdali nesmírné dobrotě Boha, abychom si zajistili odpuštění a spásu. Jak je krásné necítit se být „na roveň“ s_ním, ale cítit, že potřebujeme jeho milosrdenství; cítit se ztracení a zároveň zachránění jím, který „přišel, aby spasil ztracené“.

Jako poslední kořen neklidu před smrtí by mohlo být pomyšlení na bolesti a úzkosti, které ji často ztrpčují. Existuje spolehlivý prostředek, který sice nepotlačí, ale ovládne a zmírní tuto myšlenku: nabízet každý den svou agonii a smrt, se všemi tělesnými i_morálními utrpeními, která ji budou doprovázet, nebeskému Otci ve spojení se smrtí Krista, se stejnou láskou a na stejné úmysly, které měl Ježíš na kříži. Kolik světla a jaká útěcha vytrysknou z_této přívětivé oslavy vlastní smrti konané již předem, kterou nabízíme Otci jako malou hostii spojenou s_velkou hostií, kterou je Ježíš obětovaný na Kalvárii a při každé mši! Tehdy naše smrt získává smysl a hodnotu „spoluvykoupení“, tj. spolupráce s_Ježíšem v_oslavě Otce, smíření hříchů a spáse světa.

Smrt, když se tak stane předmětem víry, naděje a lásky, možná nám nepřestane nahánět strach. Ale tento strach bude přijímán a milován jako cenná surovina nejvyšší oběti.

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, uchovals ji těm, kdo se tě bojí. {*} To dopřáváš těm, kdo se k_tobě utíkají.

Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, jsi, Bože, připravil těm, kdo tě milují. {*} To dopřáváš těm, kdo se k_tobě utíkají.

Bůh stvořil člověka k_nesmrtelnosti, udělal ho jako obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v_jeho moci. Duše spravedlivých však jsou v_Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V_tavicím kelímku je zkoušel jako zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Ti, kdo v_něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u_něho v_lásce, protože jeho vyvolení najdou lásku a smilování.

Ant. k_Zach. Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i_kdyby umřel, bude žít; a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.

Naše vlast je v_nebi; odtud očekáváme jako Spasitele našeho Pána Ježíše Krista.

Bůh Otec, který vzkřísil z_mrtvých Ježíše, probudí k_životu i_naše smrtelná těla skrze svého Ducha. Povzbuzeni touto nadějí prosme:

Otče, ve křtu jsi nás ponořil do smrti svého Syna a dal jsi nám účast na jeho vzkříšení,

Otče, jsme si jisti, že ani smrt, ani život, ani přítomnost, ani budoucnost nás nebudou moci odloučit od lásky, kterou jsi zjevil v_Ježíši Kristu,

když ti svěřujeme naše zemřelé spolubratry, obnov v_nás jistotu, že splníš své sliby.

Nekonečně milosrdný Otče, slíbil jsi štěstí bez konce těm, kteří hledají především nebeské království. Prosíme tě, přijmi naše zemřelé spolubratry (salesiány), kteří dali svůj život do služby evangelia po cestě vyznačené svatým Janem Boskem. Dej, ať mohou hledět na tvou tvář, a nám dopřej, abychom na své cestě věrně vytrvali.

Ant. Radost a velké veselí pro ty, kteří tě hledají; pro ty, kteří, Bože, milují tvou spásu.

Vím, že můj obhájce žije a jako poslední vstane na zemi, u_sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha. Já sám ho spatřím, mé oči ho uvidí, ne jako nepřítele.

Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v_nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá.

Ant. Stále budu oslavovat tvé jméno, Hospodine, protože jsi mi prokázal velké milosrdenství.

Bůh zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z_každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu.

Ant. 3 Jako Otec dává vzkříšení a život, tak také Syn dává život těm, které miluje.

Ale Kristus z_mrtvých vstal, a to jako první z_těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s_Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s_Kristem všichni budou povoláni k_životu. Ale každý v_tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu Otci. On totiž musí kralovat, ,dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k_nohám‘. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. ,Všechno‘ totiž (Bůh) ,podřídil pod jeho nohy‘.

Ant. ke kant. P. M. Jdu, abych vám připravil místo, praví Pán, vrátím se a vezmu vás s_sebou, abyste i_vy byli tam, kde jsem já.

Nebo: Ti, které mi Otec dal, přijdou ke mně; a kdo přijde ke mně, toho neodmítnu.

Víme, že až se rozpadne náš příbytek na zemi, toto naše smrtelné tělo, dostaneme od Boha věčný příbytek v_nebi. Plni důvěry volejme:

dej, ať na nás zazáří světlo tvé tváře, abychom svým životem svědčili o_tvé lásce.

dej našim zemřelým spolubratřím odměnu, která je slíbena věrným služebníkům.

otevři věrným zemřelým nové nebe a novou zemi, kde přebývá spravedlnost a mír.

Připomínka těch, kteří nás předešli, je pro nás pramenem naděje a povzbuzení,

dej, abychom se jednou znovu setkali v_nebi a společně s_nimi opěvovali tvou lásku a slávu.

Giovanni Maria Mastai Ferretti (Pius IX.) se narodil 13. května 1792 v_italské Senigallii. Roku 1819 byl vysvěcen na kněze, v_letech 1823–1825 působil jako misionář v_Chile. V_pouhých pětatřiceti letech byl jmenován arcibiskupem ve Spoletu, roku 1832 v_Imole. Od roku 1840 byl kardinálem, od 16. června 1846 ve čtyřiapadesáti letech papežem.
Don Bosco byl u_papeže Pia IX. na své první audienci 9. března 1858. Oba navzájem tušili, že se setkali se světcem. Pius IX. podpořil a podnítil Dona Boska při zakládání salesiánské kongregace. Doporučil mu, aby ji nazval Společností a tím se přizpůsobil době, aby se v_ní skládaly prosté řeholní sliby, aby jeho řeholníci nosili obyčejný šat a aby modlitba v_kongregaci byla hluboká, ale ne příliš komplikovaná.
Podpořil Dona Boska v_tom, aby napsal své paměti a zanechal tak salesiánům své duchovní dědictví. Během svého pontifikátu odsouhlasil stanovy a Společnost sv. Františka Saleského, Institut Dcer Panny Marie Pomocnice a Zbožnou společnost salesiánských spolupracovníků, jejímž prvním členem se stal.
Don Bosco Pia IX. miloval a přijímal od něho každé doporučení, i_když ho to někdy stálo velké oběti. Říkal: „Jsem ochoten podstoupit jakoukoli námahu, pokud jde o_papežství a církev.“ Také papež měl Dona Boska ve velké úctě a několikrát ho pozval do Říma, aby se s_ním radil v_delikátních záležitostech.
8. prosince 1854 definoval dogma o_Neposkvrněném Početí Panny Marie. Roku 1869 svolal 1. vatikánský sněm. 8. prosince 1870 vyhlásil sv. Josefa patronem všeobecné církve. 16. června 1876 vysvětil chrám Nejsvětějšího Srdce Páně (Sacro Cuore) v_Římě. Zemřel 7. února 1878 po dvaatřiceti letech pontifikátu. Jan Pavel II. ho vyhlásil blahoslaveným 3. září roku 2000.

Bože, tys dal svému služebníku blahoslavenému papeži Piu IX. pevného ducha v_protivenstvích a dopřáls mu důvěrněji proniknout do neporušených hlubin víry církve. Dopřej nám, abychom na jeho přímluvu byli naplněni týmž duchem a zachovali se ve zbožnosti a lásce.

(7. ledna 1860 a 23. června 1869, Memorie Biografiche VI a IX, s. 473-473 a 667-668)

Milý synu, posílám pozdrav a apoštolské požehnání. V_dopise, který jsi nám napsal devátého dne měsíce listopadu, nacházíme nové potvrzení tvé mimořádné důvěry, úcty a reverence k_naší osobě a naší nejvyšší důstojnosti. S_úzkostí vnímáme, drahý synu, jak nezměrná je bolest tvé duše a ostatních mužů církve při tomto velkém zmatení věcí veřejných a při chaosu, v_němž se ocitla Itálie, kdy se celé oblasti přidaly ke vzpouře proti našemu časnému dominiu (…)

Přes veškerou divokou bouři, satanem probuzenou, v_pokoře srdce děkujeme Bohu, že ve své nekonečné milosti napomáhá italským biskupům, aby každý ve své situaci neochvějně ochraňoval ve svém stádci poklad víry. Též mě v_srdci utěšuje, když vidím jednotu smýšlení v_tom, jak také klérus v_této přesmutné době pečuje o_spásu duší, a také oceňuji pevnost a vytrvalost, s_nimiž k_slávě Boží a církve kněžstvo vytrvale čelí všem útokům.

Nelze také vyjádřit naše potěšení, jež vyvolala tvá slova, jimiž popisuješ, s_jakou pracovitostí ty, nejmilejší synu, a další církevní osoby přistupují k_nynější kalamitě. Hlásáním Božího slova, šířením dobrých knih a dobrých spisů, v_jednotě pracujete ze všech sil na tom, abyste bránili církev před srocením jejích nepřátel.

Není nic výsostnějšího než právě toto konání a není nic užitečnějšího než probouzet víru lidu. Ať je co nejplodnější tvé úsilí, pro něž mnoho chlapců dochází o_nedělích do posvátných oratoří a ve všedních dnech chodí do školy. Díky křesťanské výchově a přijímání svátostí jsou stále horlivějšími křesťany.

Péče o_nejchudší chlapce, kteří u_tebe bydlí, má stále větší úspěch, a pořád roste také počet těch, kteří se mohou v_budoucnosti stát dobrými služebníky církve. Pokračuj, milý synu, v_díle, které jsi započal ke slávě Boží a pro dobro církve. Snášej jakoukoli obtíž a s_trpělivostí pohlížej na útrapy tohoto času. Naše naděje spočívá v_Bohu, jenž skrze ochranu Neposkvrněné Panny Marie, Matky Boží, nebeské Královny a Královny vesmíru, nás osvobodí od těchto velkých trápení a svou stiženou církev utěší a dá jí zvítězit nad nepřáteli.

O řečeném nemáme pochyb. Vždy si buď jist naší pohotovou pomocí, třebaže jsme slabí, a pomocí Boží. Milovaný synu, nepřestávej se svými chlapci a s_žáky vašeho domova, a se svými syny, usilovně prosit Boha, a to všemi druhy modliteb. Vroucně se modlíme za tvou ochranu a ochranu tvých chlapců. Ať vás Bůh ochraňuje a přikryje vás svou pravicí a má nad vámi svou svatou ruku. Pečetí této nebeské pomoci ať je naše apoštolské požehnání, které tobě i_tvým chlapcům a žákům a také všem, kdo ti pomáhají a s_tebou spolupracují na tvých zbožných dílech, milý synu, z_otcovského srdce a s_láskou udělujeme (…).

Mnohá znamení víry a zbožnosti, která jsi nám prokázal, vyjevují bez pochyby tvé velké přilnutí k_Apoštolskému stolci a k_nám samým. Také nám svědčí o_tom, do jaké míry tuto důvěru a lásku k_Petrově katedře šíříš dál, a že v_tom máš mnoho následovníků. Další takový zářný příklad jsi nám dal v_srdečném listě, který jsi nám poslal jménem svým a jménem svých oratoří a institutů, jimž předsedáš. Vzpomeneme na tebe při mši svaté u_příležitosti padesátého výročí našeho kněžského svěcení.

Je skoro zbytečné ti připomínat, jak nás potěšily všechny vaše gratulace, a bude milé, když od nás vyřídíš srdečný pozdrav všem svým kněžím, žákům, chovancům a dalším, o_které se staráš. Určitě jim připomeň, že jsme na vás vzpomněli při mši svaté před Pánem a zvláště jsme se modlili za ty, kteří se modlili za nás.

Ať tak či onak, všichni mají naše uznání a ať se neustále modlí také za obrácení těch, kdo se odchýlili od pravé cesty, aby všichni poznali a milovali nebeského Otce a jeho Vyslance, Ježíše Krista, jemuž dlužíme svou úctu. Nakonec, z_naší zvláštní milosti a díky Boží milosti, tobě a tvým chlapcům, o_něž pečuješ, udělujeme ze srdce apoštolské požehnání.

Ježíš řekl Šimonovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev {*} a pekelné mocnosti ji nepřemohou.

Eusebia Palomino Yenes se narodila 15. prosince 1899 v_obci Cantalpino na Salamance ve Španělsku. Rodina byla velmi chudá, ale život šťastný a osvícený vírou, naplněný těžkou prací, modlitbou, vzájemnou láskou, která dokázala posloužit všem. V_9 letech poprvé přijala eucharistii, která se pro ni stala častým darem velikého štěstí a posilou ve všech těžkostech. Do základní školy mohla chodit jen 1 rok. Od 10 let si musela začít přivydělávat jako služka na více místech, až se jako 17letá dostala k_sestrám salesiánkám do Salamanky. V_roce 1922 vstoupila do noviciátu a 5. srpna 1924 složila sliby jako dcera Panny Marie Pomocnice. Byla poslána do báňského městečka Valverde del Camino v_jihozápadním Španělsku a s_velkou vlídností a radostí plnila své poslání v_kuchyni, na vrátnici a v_šatně. Ve sváteční oratoři byla stále více obklopena malými dětmi, mladými i_dospělými, které přitahovala její přesvědčivá víra, jednoduchá, ale hluboká modlitba a moudrost, čerpaná z_Ježíšova utrpení. Jejím hlubokým přáním bylo, aby měl každý v_úctě Ježíšovo utrpení a aby „se v_každém domě znovu rozezněla modlitba“. Propagovala úctu k_Ježíšovým ranám, aby skrze ně obdrželi odpuštění a milosrdenství všichni hříšníci. Svědectví jejího života pomohlo probudit mnoho dalších povolání.
Před nástupem španělské revoluce v_roce 1931 se sestra Eusebia nabídla Pánu jako oběť za spásu bratří a sester ve Španělsku a ve světě. Tři roky prožívala v_nesmírném utrpení a v_radostném očekávání ráje. Zemřela 10. února 1933. Její tělo odpočívá ve Valverde. Blahořečena byla Janem Pavlem II. 25. dubna 2004.

Vzpomínám si, že když jsem přišla do školy, visely na stěnách obrázky z_biblické dějepravy. Hned na začátku, když jsem byla ve škole poprvé, učitelka vysvětlovala obraz, který byl naproti mé lavici a byl na něm znázorněn Izákův příběh. Dívala jsem se na učitelku a vyráběla jsem přitom ruličky z_papíru – to vyprávění mě ale velice zaujalo a poslouchala jsem každé slovo.

Následujícího dne jsme se s_maminkou vypravily nahoru do lesa na dřevo u_nás za domem. Maminka nasbírala velký svazek dříví, a jak se to dělává, nesla ho na zádech přes ramena svázaný šňůrou. Mně dala také svazeček dříví, takže jsem kráčela dolů z_kopce celá šťastná. Vzpomněla jsem si na příběh o_Izákově obětování a vyprávěla jsem ho cestou mámě.

Když jsem se unavila, zastavila jsem se a povídám: „Teď si na chvíli odpočinu, jako Izák, protože máme před sebou dlouhou cestu.“ Spočinuly jsme na chvíli a pak se zase vypravily dál, dokud jsme zase nezastavily.

Najednou pravím: „Izák byl oběť. Kdyby umřel, šel by rovnou do nebe. Já nejsem oběť, ale tolik bych si to přála, pokud by se to líbilo Bohu, protože uvnitř cítím velikou touhu po svatosti, prostě nemohu jinak.“

Viděla jsem, že mamince cestou s_tím nákladem skanulo po tváři několik slz. Nikdy bych si nemyslela, že stejně jako na obrázku, který mě fascinoval v_prvních letech mého života, bude mým údělem zasvětit se jako oběť lásky pro spásu duší a pro království Matky Boží a Ježíše!

Cokoli děláte, dělejte z_duše jako pro Pána, a ne pro lidi. {*} Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví.

Prosme Boha, našeho Otce, jenž nám v_blahoslavené Eusebii dal živý obraz své lásky a milosrdenství

dej, abychom si byli vědomi svého povolání ke svatosti a po příkladu svatých panen vlij do našeho srdce touhu po plném spojení s_tebou už zde na zemi.

Otče svatý, otvírej dveře svého království chudým a maličkým, kteří spoléhají na tvou Prozřetelnost,

a dej, abychom následovali směr života, který ukázala blahoslavená Eusebia v_chudobě a pokoře, abychom i_my byli odleskem tvé svaté Tváře.

abychom každý den rostli v_lásce k_Pravdě a uměli ji prostředkovat potřebným.

dej také nám, abychom tě poznávali v_každém bratru a sestře a sloužili ti v_rozličných situacích života.

Bože, Otče, velikonoční tajemství tvého Syna přetvořilo srdce blahoslavené panny Eusebie tak dokonale, že darovala svůj život. Uděl nám, posilněným jejím příkladem pokory a radosti, vytrvale růst v_tvé lásce a ve službě chudým.

Obraťme se modlitbou na Krista, našeho Pána, který nám v_blahoslavené Eusebii dal zazářit láskou ke službě a k_chudobě, která se zcela vydává:

Ty, který jsi sestru Eusebii podnítil, aby darovala svůj život jako oběť pokoje,

dej nám, abychom měli odvahu prožívat život jako velkorysý dar za jakýchkoli okolností a svědčili tak o_příchodu tvého království.

veď a osvěcuj ty, kdo jsou povoláni ke službě mladým lidem při rozlišování jejich povolání.

aby svědčili o_tvé lásce a objevili tvou přítomnost v_nejmenších a v_nejslabších.

aby eucharistická úcta, kterou měla sestra Eusebia, v_nás zažehla plamen lásky k_Bohu.

Ty, který jsi řekl, že cokoli dobrého uděláme pro druhé, děláme pro tebe,

Sv. Aloise Versiglii, biskupa, a Kalista Caravaria, kněze, salesiánských prvomučedníků

Alois Versiglia se narodil 5. června 1873 v_Oliva Gessi v_Itálii. Ve dvanácti letech vstoupil do oratoře na Valdoccu, kde poznal Dona Boska. V_r. 1895 byl vysvěcen na kněze, pak byl ředitelem a magistrem noviců v_římském Genzanu a v_r. 1906 vedl první salesiánskou misionářskou výpravu do Číny, kde otevřel misijní stanici v_Shiu Chow. Zde byl apoštolským vikářem. Zanedlouho byl zvolen biskupem (1920), vysvěcen byl 9. ledna 1921.
Kalist Caravario se narodil 8. června 1903 v_Cuorgné v_Itálii. Byl žákem valdocké oratoře. Ještě když byl klerikem, v_r. 1924, odjel jako misionář do Číny. V_r. 1929 ho mons. Versiglia vysvětil na kněze. Byl pak určen do vikariátu v_Shiu Chow.
Oba misionáři byli 25. února 1930 zavražděni v_Li Thau Tseui, u_řeky Lin Chow, když bránili život a ctnost tří křesťanských dívek. Jan Pavel II. je zapsal mezi blahoslavené 15. května 1983. Svatořečeni byli 1. října 2000.

Bratři, jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se zjeví na nás.

Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z_vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i_ono bude vysvobozeno z_poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I_my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i_my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v_to mohl doufat? Ale doufáme-li v_něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s_vytrvalostí.

Právě ta i_duch nám přichází na pomoc v_naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s_Boží vůlí.

Co k_tomu řekneme? Je-li Bůh s_námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s_ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i_z_mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v_Písmu: „Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.“

Ale v_tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ano mocnost, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v_Kristu Ježíši, našem Pánu.

Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, modlete se za ty, kdo vás pronásledují, {*} tak budete syny svého nebeského Otce.

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec, {*} tak budete syny svého nebeského Otce.

Mučedník bez pochyby dosvědčuje nejprve sám sobě, že je upřímně věrný Bohu, pak pokušiteli, který marně záviděl tomu, kdo s_láskou zůstal věrný, a nakonec Pánu, protože byl božsky proniknut přesvědčivou silou o_jeho učení, od kterého se nikdy neodloučí, ani ze strachu ze smrti. Skutky potvrzuje pravdivost hlásání a ukazuje, jak mocný je Bůh, po kterém touží. Jistě můžeš obdivovat lásku mučedníka, která se otevřeně projevuje, když se s_vděčností připodobňuje Bohu a stává se pro něj jedinou věcí. A nejen to, ale jeho „drahocenná krev“ způsobuje, že se nevěrní rdí.

Tak, jak to přikazuje evangelium, mučedník odmítá ze strachu zapřít Krista, aby se tak stal svědkem i_před strachem. Mučedník neprodává víru pro naději, že výměnou dostane nějaké dary, ale z_lásky k_Pánu s_velkou radostí odejde z_tohoto života. Naopak uchová vděčnost jak tomu, který mu nabídl důvod odchodu z_tohoto světa, tak tomu, který mu strojil úklady. Odtud získá vhodnou příležitost – aniž by ji hledal – aby se ukázal takový, jaký vskutku je: pronásledovateli v_trpělivosti, Pánu v_lásce. Právě skrze tuto lásku ho Pán poznal, on, který již před jeho narozením věděl, že si svobodně zvolí mučednictví. Mučedník tedy s_vyrovnanou důvěrou jde k_Pánu jako k_příteli, pro kterého dal rád své tělo a s_ním i_svou duši, jak to soudci očekávali. A tehdy uslyší, jak ho náš Spasitel volá slovy básníka: „Ó, můj drahý bratře!“, právě proto, že se mu ve svém životě připodobnil.

Říkám hned, že my nazýváme mučednictví „dokonalostí“ ne proto, že mučedník došel konce života jako všichni ostatní, ale proto, že ukázal dokonalé dílo lásky. Jestliže tedy mučednictví je vyznáním víry v_Boha, každá duše, která vede svůj život v_čistotě v_poznání Boha a v_poslušnosti přikázáním, je mučedníkem životem a slovy, ať už je způsob její tělesné smrti jakýkoliv. Ona prolévá jako krev svou víru během celého života a až do chvíle své smrti.

Bůh vás korunoval spravedlností, opásal vás rouchem slávy. {*} Svatý Izraele si z_vás učinil svůj příbytek.

Dobrý boj jste bojovali, svůj běh jste skončili, je pro vás připraven věnec spravedlnosti. {*} Svatý Izraele si z_vás učinil svůj příbytek.

Blahoslavený apoštol Pavel, uchvácený pro dobrotu Boha až do třetího nebe a do ráje, tvrdí, že uslyšel věci, které nelze vyjádřit. Chlubí se, že viděl Ježíše Krista ve vidění, které mu nabídla jeho víra, a vyznává to, co se dozvěděl a viděl skrze pravdu, která pochází z_vyššího poznání. Apoštol říká: „Utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se na nás projeví.“ Kdo by se tedy odmítal snažit všemi prostředky dosáhnout tak veliké slávy, aby se stal Božím přítelem, aby se hned těšil s_Kristem a získal božskou odměnu po pozemských utrpeních a souženích? Jestliže pro ty, kteří se účastní bitev tohoto světa, je ctí se vítězně vrátit do vlasti, když porazili nepřítele, větší a vznešenější bude sláva vítězství nad ďáblem, triumfu a návratu do ráje. Přineseme trofeje vítězství až do toho ráje, ze kterého byl hříšník Adam vyhnán, poté co vyhrajeme nad ďáblem, který předtím dokázal oklamat. Jak je vznešená sláva nabídnout Pánu velmi příjemný dar nejčistší víry, neporušené ctnosti naší duše, nebo slavnou chloubu našeho holdu, a stát se společníky toho, který se chystá přijít a potrestat nepřítele. Jaká sláva být po jeho boku, když se posadí k_soudu!

Rovněž lze říci, že se staneme spoludědici Kristovými, že budeme podobní andělům a budeme se radovat s_patriarchy, apoštoly a proroky z_toho, že budeme vlastnit nebeské království. Jaké pronásledování bude moci zvítězit nad těmito myšlenkami, jaké strádání bude moci nad nimi převážit? Duše, která nachází svou sílu v_náboženských úvahách, odolává silná a pevná a zůstává nehnutě proti všem hrůzám ďábla a hrozbám světa, protože dostává sílu bezpečné a plné víry v_budoucí dobra.

Během pronásledování nám berou zemi, ale nám se otevírá nebe: ohrožuje nás Antikrist, ale Kristus nás brání; je nám způsobena smrt, ale získáváme nesmrtelnost. Tomu, kdo byl zabit, je odebrán svět, ale je mu vrácen život a nabídnut ráj. Zaniká pozemský život, ale získává se věčnost. Jaká důstojnost a bezpečnost odcházet radostně z_tohoto světa, odejít z_něj slavně mezi soužením a obtížemi. Zavřít na chvíli ty oči, které viděly lidi a pozemské věci, abychom je znenadání otevřeli a viděli Boha a Krista. Štěstí přechodu je úměrné jeho rychlosti. Jsi znenadání odejmut z_tohoto světa, abys našel místo v_nebeském království.

Musíme pěstovat v_naší duši a v_našich myšlenkách tyto pravdy, musíme uvažovat o_těchto skutečnostech dnem i_nocí. Jestliže někdo ve službě Kristu bojuje s_těmito myšlenkami během pronásledování, jeho ctnost připravená k_bitvě nebude moci zmizet. Kdyby však předešel povolání, víra, která byla připravena podstoupit mučednictví, nezůstane bez odměny. Bůh soudce dá odměnu a nebude počítat nedostatek času. Během pronásledování bude odměněna snaha v_boji, během míru bude odměněno dobré svědomí.

Svatí mučedníci, slavně jste prolili svou krev; byli jste Kristovými přáteli v_životě a následovali jste ho i_ve smrti, {*} proto jste korunováni věncem slávy.

Jeden duch vás oživoval a jedna víra vás podporovala, {*} proto jste korunováni věncem slávy.

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v_jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás.

Sjednoceni ke chvále, vzývejme Otce, který povolal naše mučedníky, aby se svědectvím své lásky hlouběji připojili ke Kristově velikonoční oběti. Společně prosme:

První učedníci skrze mučednictví následovali blíže Krista, který se obětoval za spásu světa,

dej nám, abychom se stále více připodobňovali tomu, který prolil za nás a za všechny svou krev na odpuštění hříchů.

Alois a Kalist podstoupili smrt za spásu a neporušenost věřících, kteří jim byli svěřeni,

dopřej nám všem, abychom byli vytrvalí ve svědectví křesťanského života.

posiluj misionáře a katechety v_jejich službě hlasatelů Kristova evangelia.

Oba misionáři naplnili krví kalich, který jim předpověděl svatý Jan Bosko,

dopřej nám, abychom slavili liturgii života a nabízeli sami sebe jako oběť živou, svatou a příjemnou Bohu.

Svatí mučedníci nám po příkladu svatého Jana Boska svým životem připomínají každodenní úsilí milovat své bližní,

pomáhej nám s_radostí přijímat kříž každého dne z_lásky ke Kristu a k_bratřím.

Všemohoucí a milosrdný Bože, tys dal svatým mučedníkům, biskupu Aloisi a knězi Kalistovi, sílu bojovat až k_prolití krve, když hlásali evangelium a bránili lidskou důstojnost. Dopřej nám, svým věřícím, abychom napodobovali jejich svědectví s_neochvějnou vírou a činorodou láskou.

Ant. V_tvrdém boji jim Pán dopřál vítězství, protože mocnější nadevšechno je jeho láska.

Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro (zásluhy) Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.

Svatí vírou zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo slíbeno v_Kristu, našem Pánu.

Duše spravedlivých jsou v_Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v_očích lidí pošetilých, v_pokoji však přebývají.

Milovaní, radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží.

Ant. ke kant. P. M. Blahoslavení jste, Aloisi a Kaliste, protože jste prolili svou krev pro Pána, uctívali jste Krista svým životem a následovali jste ho i_ve smrti, nyní záříte v_nebeské slávě.

Připomínáme si oběť Krista, který se vydal za spásu světa, a obracíme se k_Otci s_našimi díky i_prosbami:

Salesiánští prvomučedníci vydali svědectví víře obětí svého života,

nedovol, aby násilí a nenávist vítězily nad těmi, kteří konají dílo lásky k_bližním.

dej nám všem, abychom s_radostí prožívali náročný požadavek nezištného sebedarování bratřím a sestrám.

Mučednictví svatých Aloise a Kalista oslavuje neocenitelnou hodnotu čistoty pro nebeské království,

dej, ať nešetříme námahu a oběti, abychom vychovávali mladé lidi k_harmonické rovnováze jejich osobnosti.

Svým mučednictvím oba misionáři naplno ztělesnili ideál dobrého pastýře,

dej, ať je služba biskupů a kněží prostoupena něhou tvé otcovské lásky.

Ve svých prosbách ti, Otče, svěřujeme všechny ty, kteří opustili tento svět,

Během velmi prostého života Dominik dovršil v_několika málo letech cestu svatosti, skutečné vrcholné dílo Ducha Svatého a zároveň plod výchovné metody sv. Jana Boska.
Narodil se 2. dubna 1842 v_San Giovanni di Riva, blízko Chieri v_Itálii, v_chudé rodině, která však byla bohatá vírou. Jeho dětství bylo silně poznamenáno událostí prvního svatého přijímání, ke kterému s_horlivostí přistoupil v_sedmi letech, a neustálou snahou plnit dobře své povinnosti. Ve dvanácti letech došlo k_rozhodující události: setkává se s_Donem Boskem a je jím přijat na Valdocco ke studiu. Don Bosco se mu stává otcem a bezpečným vůdcem. Dominik tak objevil obzory života prožívaného jako Boží dítě, v_přátelství s_Kristem a Pannou Marií, a vrhl se do dobrodružství svatosti, kterou pochopil jako úplné darování se Bohu z_lásky. Modlí se, pilně studuje, je velmi oblíben. Osloven Don Boskovým ideálem Da mihi animas, chce zachránit duše všech; zakládá Společnost Neposkvrněné, ze které vzejdou významní pomocníci Dona Boska.
V_patnácti letech vážně onemocní a vrací se domů do Mondonia, kde 9. března 1857 vyrovnaně umírá, šťasten, že se jde setkat s_Pánem. Pius XII. ho prohlásil za svatého 12. června 1954.

Ant. 1 Hospodin ho naplnil svým požehnáním a on našel milost v_jeho očích, aleluja.

Ant. 2 Hospodin ho posvětil věrností a poslušností a ukázal mu svou slávu, aleluja.

Ant. 3 Spravedlivý poroste jako lilie, navěky pokvete před Hospodinem, aleluja.

Měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s_ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. Uslyšel jsem z_nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. Tito jsou panici a následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z_lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. Z_jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.

„Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i_velcí!“

A tehdy jsem uslyšel, jak volá přečetný zástup – podobalo se to hukotu velkých vod a mocnému dunění hromů:

Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království! Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest, neboť nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila.

Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu“ – kmentem jsou dobré skutky věřících.

A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k_Beránkově svatební hostině!“ Pak ještě připojil: „To jsou pravá Boží slova.“

Uslyšel jsem z_nebe hlas jako rachot silného hromu: Pán, náš Bůh vševládný se ujal království, {*} od nynějška patří vítězství, moc a panování jeho Pomazanému, aleluja.

Od trůnu vyšel hlas: Chvalte našeho Boha všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i_velcí! {*} Od nynějška patří vítězství, moc a panování jeho Pomazanému, aleluja.

Ze „Života mladíka Savia Dominika“ napsaného svatým Janem Boskem, knězem

Pro mládí je příznačné, že často mění předsevzetí ohledně toho, čeho chce dosáhnout. U_našeho Dominika tomu tak nebylo. Všechny ctnosti se v_něm obdivuhodně rozvíjely a rostly společně, aniž by jedna zastiňovala druhou.

Když přišel do oratoře, jeho pohled se zastavil u_plakátu, na kterém jsou velkými písmeny napsána následující slova: „Da mihi animas, cetera tolle!“ Na chvíli se zamyslel a pak dodal: „Rozumím, tady se neobchoduje s_penězi, ale s_dušemi. Pochopil jsem. Doufám, že i_má duše bude součástí tohoto obchodu.“ Zde je počátek jeho zářného způsobu života a přesnosti v_plnění povinností, které je obtížné překonat.

Večer 8. prosince 1854, v_den vyhlášení dogmatu o_Neposkvrněném početí Panny Marie, šel Dominik před Mariin oltář, obnovil sliby učiněné při prvním svatém přijímání a pak několikrát zopakoval tato slova: „Maria, dávám Vám své srdce. Ježíši a Maria, buďte vždy mými přáteli. Ale, snažně prosím, dejte, abych zemřel dřív, než by se mi stalo neštěstí spáchat jen jediný hřích.“ Uplynulo šest měsíců, co Savio přebýval v_oratoři, když bylo kázání o_tom, jak se stát svatým. Toto kázání bylo pro Dominika jako jiskra, která zapálila jeho srdce láskou k_Bohu. „Cítím,“ říkal, „touhu a potřebu stát se svatým. Nyní, když jsem pochopil, že je to možné uskutečnit i_tím, že jsme veselí, za každou cenu chci a potřebuji stát se svatým. Hospodin chce, abych byl svatý, a já se takovým musím stát. Chci se stát svatým a budu nešťastný, dokud svatým nebudu!“

Jeho vnější zdvořilé chování bylo natolik přirozené, že by jeden řekl, že tak byl stvořen od Pána. Ale mnozí, kteří ho znali zblízka nebo se starali o_jeho výchovu, mohou dosvědčit, že v_tom bylo mnoho lidského úsilí podpořeného Boží milostí.

Dominik si začal hledat pravidelného zpovědníka. Jeho příprava na svaté přijímání byla zbožná a příkladná. Poděkování pak bylo bez hranic. Mezi dary, kterými ho Bůh obohatil, vynikala vroucnost modlitby. Vícekrát zůstal jako ve vytržení smyslů. Když pak byl na to dotázán, odpověděl: „Zdá se mi, že vidím mnoho pěkných věcí! Zdá se mi, že se mi ráj otvírá nad hlavou!“

První věc, která mu byla doporučena, aby se mohl stát svatým, byla snažit se získávat duše pro Boha. Tato myšlenka se stala stálou starostí jeho života. Při četbě dával přednost životopisům těch svatých, kteří zvláštním způsobem pracovali pro dobro duší; rád mluvíval o_misionářích. Vícekrát řekl: „Jak bych byl šťastný, kdybych mohl získat pro Boha všechny mé kamarády! Tyto duše čekají na naši pomoc!“ Myšlenka získávat duše ho provázela všude. Umíral s_úsměvem a kolem něj bylo cítit nebe.

Hospodine, kdo smí prodlévat v_tvém stánku, kdo přebývat na tvé svaté hoře? {*} Kdo žije bez vady a koná spravedlnost a svým jazykem nepomlouvá, aleluja.

Kdo plní vůli mého Otce, vejde do nebeského království. {*} Kdo žije bez vady a koná spravedlnost a svým jazykem nepomlouvá, aleluja.

Ze „Života mladíka Savia Dominika“ napsaného svatým Janem Boskem, knězem

Bylo to šest měsíců, co Savio pobýval v_oratoři, když se tam konalo kázání o_jednoduchém způsobu, jak se stát svatým. Kazatel rozvinul především tři myšlenky, které hluboce zapůsobily na Dominikovu duši. Totiž: Boží vůle je, abychom se stali svatými; je velmi jednoduché to dokázat; pro toho, kdo se stane svatým, je v_nebi připravena velká odměna. Toto kázání bylo pro Dominika jako jiskra, která zapálila jeho srdce láskou k_Bohu. Několik dní neřekl nic, ale byl méně veselý než obvykle, a to natolik, že si toho všimli jeho kamarádi a také já. Usoudil jsem, že to je způsobeno dalším problémem se zdravím, a tak jsem se ho zeptal, jestli ho něco nebolí. „Nikoli,“ odpověděl mi, „trpím dobrem.“ „Co tím chceš říct?“ „Chci říct, že cítím přání a potřebu stát se svatým. Nemyslel jsem si, že bych se mohl stát svatým tak snadno, ale nyní, když jsem pochopil, že je to možné uskutečnit i_tím, že jsme veselí, za každou cenu chci a potřebuji stát se svatým. Řekněte mi tedy, jak se mám zařídit, abych s_tím začal.“

Pochválil jsem jeho předsevzetí, ale vybídl jsem ho, aby se nezneklidňoval, protože v_pohnutích duše nelze poznat Pánův hlas. Jako první věc jsem po něm chtěl trvalou a umírněnou veselost. Poradil jsem mu, aby byl vytrvalý v_plnění povinností zbožnosti a studia, a doporučil jsem mu, aby nikdy nechyběl na rekreaci se svými kamarády.

Jednou jsem mu řekl, že mu chci dát dárek, který by se mu líbil, a že chci, aby si ho sám vybral.

„Dárek, který si žádám,“ odpověděl pohotově, „je, abyste mi pomohl ke svatosti. Chci se dát zcela Pánu, navždy, a cítím potřebu stát se svatým. Nestanu-li se svatým, nedokážu nic. Hospodin mě chce svatým a já se takovým musím stát.“

Při jedné příležitosti ředitel chtěl projevit chlapcům zvláštní náklonnost a dal jim možnost požádat o_cokoli, co by bylo v_jeho silách, a slíbil, že to splní. Každý si dokáže snadno představit, jaká směšná a výstřední přání někteří měli. Savio však vzal kus papíru a napsal pouze tato slova: „Prosím, abyste spasil mou duši a učinil mě svatým.“

Jednoho dne se dělal etymologický rozbor některých slov. „A co slovo Dominik,“ zeptal se, „co to znamená?“

„Vidíte,“ odpověděl, „jestli nemám pravdu, když po vás žádám, abyste mi pomohl stát se svatým. Dokonce i_jméno říká, že jsem Pánův. Já tedy musím a chci být celý Pánův a chci se stát svatým a nebudu šťastný, dokud nebudu svatým.“

Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty, {*} staneš se dokonalým člověkem, aleluja.

Věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k_mé rozumnosti, {*} staneš se dokonalým člověkem, aleluja.

O_všeobecném povolání ke svatosti se jasně vyslovil 2. vatikánský sněm. Dokonce lze tvrdit, že sněm, zaměřený na obnovu křesťanského života v_duchu evangelia, to stanovil jako hlavní orientaci pro všechny syny a dcery církve{n}srov. LG 39–42{/n}. Tato orientace není pouze morální napomenutí, nýbrž bezvýhradný požadavek, vyplývající z_tajemství církve: Církev je vyvolený vinný kmen, jehož ratolesti žijí a rostou ze svatého a posvěcujícího proudu Kristova života; je mystické tělo, jehož údy se podílejí na svatosti života hlavy, jíž je Kristus sám; je milovaná nevěsta Ježíše Krista, který vydal sám sebe, aby ji posvětil{n}srov. {r}Ef 5,25nn{/r}{/n}. Duch, který posvětil lidskou přirozenost Ježíšovu v_panenském lůně Mariině{n}srov. {r}Lk 1,35{/r}{/n}, je týž Duch, který je přítomný a účinný v_církvi, aby jí sděloval svatost Syna Božího, který se stal člověkem.

Protože jsou jejími členy, dostávají a sdílejí všichni v_církvi všeobecné povolání ke svatosti. I_laici jsou k_ní povoláni bez nejmenšího rozdílu, plně a zcela, jako ostatní členové církve: „Každému je proto jasno, že všichni křesťané, jakéhokoliv stavu a druhu, jsou povoláni k_plnosti křesťanského života a k_dokonalosti v_lásce.“ {n}LG 40{/n} „Všichni křesťané jsou povoláni a zavázáni k_uskutečňování svatosti a dokonalosti ve shodě se svým stavem.“ {n}LG 42{/n} Povolání ke svatosti má své kořeny ve křtu a obnovuje se v_ostatních svátostech, především v_eucharistii. Protože oblékli Krista a jsou živeni Duchem Svatým, jsou křesťané „svatí“, a proto uschopněni a zavázáni, aby ukazovali svatost svého bytí svatostí všeho svého konání. Apoštol Pavel neúnavně napomíná všechny křesťany, aby žili tak, „jak se sluší na svaté“{n}{r}Ef 5,3{/r}{/n}.

Život podle Ducha, jehož plodem je posvěcení{n}srov. {r}Řím 6,22{/r}; {r}Gal 5,22{/r}{/n}, vyžaduje od každého pokřtěného, aby následoval Krista, a uschopňuje jej k_tomu: v_přijetí blahoslavenství, v_slyšení a uvažování Božího slova, v_uvědomělé a aktivní účasti na liturgickém a svátostném životě církve, v_osobní modlitbě rodinné a společenské, v_hladu a žízni po spravedlnosti, v_plnění přikázání lásky ve všech životních situacích a ve službě bratřím, především malým, chudým a trpícím.

Vy jste světlem v_Pánu: žijte jako děti světla. {*} Ovoce světla je všestranná dobrota, spravedlnost a život podle pravdy, aleluja.

Vy jste světlo světa: ať vaše světlo svítí lidem. {*} Ovoce světla je všestranná dobrota, spravedlnost a život podle pravdy, aleluja.

Ant. 2 Zpívejte Hospodinu chvalozpěvy, jeho věrní, vzdávejte díky jeho svatému jménu, aleluja.

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až se Syn Boží ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

Ant. k_Zach. Dominiku, patřil jsi zcela Pánu a chodil jsi před ním ve svatosti a spravedlnosti, aleluja.

Chvalme Boha, našeho Otce, který zjevil maličkým tajemství svého království, a volejme:

Otče, ty jsi dopřál sv. Dominiku Saviovi, aby se narodil v_rodině bohaté na křesťanské ctnosti,

Již od dětství jsi Dominika přitahoval k_eucharistickému tajemství svého Syna,

dej, ať eucharistii slavíme s_živou vírou a ať se s_radostí účastníme tohoto daru tvé lásky.

pomoz nám nacházet štěstí ve společenství s_tebou a ve velkodušné službě bratřím.

V_očekávání letnic byli učedníci vytrvalí a jednomyslní v_modlitbě s_Marií, Ježíšovou Matkou,

ať Panna Maria ochraňuje všechny, kteří usilují o_život v_tvém přátelství.

Bože, zdroji všeho dobra, ty jsi ve svatém Dominiku Saviovi daroval dospívajícím obdivuhodný příklad lásky a čistoty; dej také nám, abychom jako tvoje děti rostli v_radosti a lásce a zcela se připodobnili Kristu.

Ant. 1 Uchovávám ve svém srdci tvá slova, ve tvé vůli je má radost, aleluja.

Ant. 2 Počátek moudrosti je bát se Hospodina, moudrý je ten, kdo je mu věrný, aleluja.

Ant. 3 Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tyto věci zjevil maličkým, aleluja.

Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i_ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s_Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení.

Ant. ke kant. P. M. Před trůnem Božím a Beránkovým Dominik ve sboru volených zpívá novou píseň, aleluja.

Velebme a prosme Boha, našeho Otce, který nás vyzývá, abychom byli svatí, jako on je svatý:

Otče, ty jsi vnukl svatému Dominiku Saviovi, aby si vybral Ježíše za jediného přítele,

V_donu Boskovi jsi dal svatému Dominiku Saviovi moudrého a pevného duchovního vůdce,

dej, ať se děti a mládež mohou u_těch, kteří je vychovávají ve víře, setkat s_otevřeným a upřímným srdcem.

Dominikovi, apoštolu mezi svými kamarády, jsi dal velkodušné srdce, aby vycházel vstříc potřebám všech,

vlož do srdce mladých přání věnovat se v_životě službě svým bratřím a sestrám.

vzbuď v_srdcích mladých lidí silnou a něžnou lásku k_jejich nebeské Matce.

dopřej věrným zemřelým, aby byli přijati tebou, jenž jsi štěstí bez konce.

Sv. Marie Dominiky Mazzarellové, panny, spoluzakladatelky Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice

Marie Dominika se narodila v_Mornese v_Itálii 9. května 1837 v_rolnické rodině jako první ze sedmi dětí. Rodina se vyznačovala pracovitostí a ryzím křesťanským životem. V_patnácti letech se Marie Dominika nabídla Bohu slibem panenství. O_něco později vstoupila do sdružení Dcer Panny Marie Neposkvrněné, a ještě více se tak zapojila do služby apoštolátu a lásky k_bližnímu.
Setkání s_Donem Boskem v_roce 1864 pro ni bylo rozhodujícím okamžikem. Tento světec, v_jehož myšlenkách uzrával projekt apoštolátu pro dívky, dal ve spolupráci s_Marií Dominikou vzniknout komunitě Dcer Panny Marie Pomocnice.
V_roce 1872 složila Marie Dominika řeholní sliby a byla zvolena představenou. V_této službě rozvinula své neobyčejné schopnosti matky a animátorky komunity.
14. května 1881 v_pouhých 44 letech zemřela v_novém mateřinci v_Nizze Monferrato v_Itálii. Svatořečena byla 24. června 1951 Piem XII. a byla právem uznána za spoluzakladatelku Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice.

Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně toužím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s_ní i_poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s_plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s_Ježíšem Kristem, k_Boží chvále a slávě.

Vzývejme s_důvěrou Boha Otce, který dává církvi svaté a moudré ženy a volá je, aby spolupracovaly na spásonosném díle jeho Syna:

Naplnil jsi Marii Dominiku Mazzarellovou hlubokou a živou vírou, s_níž kráčela po cestě svatosti,

Učinil jsi svatou Marii Dominiku otevřenou a poslušnou působení Svatého Ducha,

veď dnešní mládež při výběru povolání, ke kterému ji zveš, pro život světa a církve.

Pracovitá a plná vroucí lásky prožívala Marie Dominika evangelní chudobu s_radostným srdcem,

pomoz nám, abychom věrně naplňovali charizma svatého Jana Boska a důsledně tak svědčili o_křesťanských hodnotách.

učiň, aby byla pro nás, pro naše komunity a pro každou křesťanskou rodinu i_nadále matkou a učitelkou.

Ant. 2 Hledala jsem tě vroucím srdcem, ničemu jsem nedala přednost před tvou láskou, aleluja.

Ant. 3 Kristova láska, která ve mně přebývá, mě učinila matkou mnohých, aleluja.

Mějte lásku; každý z_vás ať z_pokory pokládá druhého za lepšího, než je sám: {*} nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých, aleluja.

Usilujte vždycky o_dobro mezi sebou a ke všem, {*} nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých, aleluja.

Mé dobré sestry, mějte se rády. Ó, jak mě těší, když dostávám zprávy z_domů a slyším, že [sestry] mají lásku, že rády poslouchají, jsou přimknuté ke sv. řeholi… Tehdy mé srdce pláče radostí a neustále vyprošuje požehnání pro vás všechny, abyste mohly skutečně obléknout Ducha našeho dobrého Ježíše a konat pak mnoho dobra pro vás a pro drahého bližního, který potřebuje tolik pomoci.

Ano, ale jaký byl Duch Páně? Duch pokory a trpělivosti, plný lásky, ale té lásky, která byla vlastní Ježíši, pro kterou ho nikdy neomrzelo trpět za nás, a chtěl trpět tak dlouho. Odvahu tedy, následujme našeho milého Ježíše ve všem, ale zvláště v_pokoře a lásce.

Ano, mé drahé dcery v_Ježíši, vzchopte se: Ježíš vás má rád. Je pravda, že někdy máte mnoho obtíží a bolestí, ale Pán chce, abychom nesly na tomto světě nějaký ten kříž. On byl první, který nám dal dobrý příklad v_utrpení; následujme ho tedy s_odvahou a snášejme utrpení s_vyrovnaností. Buďte si jisté, že ty, kterým Ježíš dá více vytrpět, jsou ty, které jsou mu blíže. Je ale třeba, abychom všechno konaly s_čistým úmyslem, abychom se líbily pouze jemu.

Odvahu tedy, mé nejdražší v_Ježíši. Mysleme stále na to, že všechno pomíjí, proto ať nás nic neznepokojuje, protože všechno nám slouží k_tomu, abychom získaly opravdové štěstí. Buďte veselé…

A stále veselé, nikdy se neurážejte. Naopak, jakmile si všimnete, že některá potřebuje podporu, hned jí ji poskytněte, povzbuzujte se a pomáhejte si navzájem. Mějte k_sobě navzájem velkou lásku, mějte se jedna s_druhou rády. Nakolik můžete, uchovejte si ducha jednoty s_Bohem, neustále přebývejte v_jeho přítomnosti. Buďte stále pokorné a veselé.

Cokoli mluvíte nebo konáte, {*} všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše, aleluja.

Skrze něho děkujte Bohu Otci, {*} všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše, aleluja.

Svatá Marie Dominika Mazzarellová jako zbožná dcera Mariina učila svým příkladem, jakou hodnotu má život, který se otevírá a roste pod pohledem a ochranou tak velké matky. Její život má skutečně všechny prvky té nejpokornější obyčejnosti. Prostá, velmi prostá postava, ale bohatá na mnoho znamenitých předností, kvalit a darů.

Její pokora! Byla tak veliká, že nás vyzývá, abychom se ptali sami sebe, co vidí požehnaný Hospodin v_pokorné duši. V_duši skutečně a hluboce pokorné, která ho, řeklo by se, právě pro svou pokoru tolik přitahuje a má ho k_tomu, aby konal ty největší divy.

Tato malá, obyčejná a chudá venkovanka brzy prokáže to, co se nazývá nadáním, jedním z_největších nadání: nadání vládnout. Je to obrovská věc a ona ukazuje, že je jí vlastní, a to do té míry, že takový člověk jako svatý Jan Bosko si jej hned všimne a využije ho. Vhodnost a účinnost této volby se prokázala nejen pevným a bezpečným založením nové rodiny, Dcer Panny Marie Pomocnice, ale také rychlým a zázračným růstem kvetoucího Institutu.

Bůh vidí v_pokorné duši takové světlo, tvary a rysy, kterým nemůže odolat, protože mu připomínají ve své nejznamenitější kráse a v_nejpůvodnějších a tvůrčích rysech podobu jeho jednorozeného Syna, který řekl: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“{n}{r}Mt 11,29{/r}{/n}. Jako kdybychom si my, pakliže se tomu naučíme, osvojili všechno, čeho je třeba pro spásu duší a k_tomu, abychom přiváděli svět ke Kristu.

Dávná a příkladná dcera Mariina nám také připomíná a předkládá největší lekci pokory blahoslavené Panny Marie. Matka Boží v_„Magnifikatu“ prohlašuje, že vyvolení a slávu od Boha připisuje své pokoře: „neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici“.{fnr}1{/fnr} Matka Boží se označuje za „služebnici Páně“{n}{r}Lk 1,48{/r}{/n}.

Je pěkné hodnotit svatou Marii Dominiku v_tomto světle, ve světle samotné Panny Marie. I_ona může opakovat: Hospodin shlédl s_velkou dobrotivostí na mou pokoru a prostotu, a proto „mě budou blahoslavit všechna pokolení“{n}tamtéž{/n}.

{fn:1}V_italštině doslova „protože shlédl na pokoru své služebnice“.{/fn}

Čím větší jsi, tím více se pokořuj {*} a najdeš milost před Hospodinem, aleluja.

Usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost {*} a najdeš milost před Hospodinem, aleluja.

(12. prosince 1981; Insegnamenti di Giovanní Paolo II, IV/2, Città del Vaticano 1981, 919-923, passim)

Od dob komunity v_Mornese, od hrdinských a slibných počátků Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice, byla vykonána dlouhá cesta poznamenaná zkouškami a oběťmi, ale korunovaná také potěšujícími a cennými plody pro vaši řeholní rodinu a pro celou církev. Nyní rozvíjíte svůj apoštolát mezi mládeží ve všech oblastech formace. Stále v_souladu s_cílem charizmatu zakladatele jste povolány zajistit pokračování svého poslání, které chce zapojit také dcery této generace do zvláštního dobrodružství života podle evangelia. Je to poslání, jež od vás vyžaduje duši naplněnou radostí. Tato radost je jedním z_charakteristických rysů salesiánského pedagogického charizmatu, které si Marie Dominika Mazzarellová zcela osvojila s_naprostou věrností a zároveň osobní intuicí. Ona se opravdu neustále starala o_radost svých dcer, jako by to byl téměř hlavní důkaz jejich svatosti, a měla ve zvyku se každé často ptát: „Jsi veselá?“ Jedná se o_radost, kterou Ježíš slíbil těm, kteří jsou jeho a kterou sv. Pavel stále doporučoval{n}srov. {r}Flp 3,1; 4,4{/r}{/n}, a udělal z_ní jeden z_prvních plodů Ducha: „Ovocem ducha je láska, radost…“{n}{r}Gal 5,22{/r}{/n}. Tato radost je zakořeněna především v_hluboké víře, ve které panuje a stále převládá přítomnost Pána jako toho, který miluje a zachraňuje, jako Otce, který se ve své prozřetelnosti stará o_všechny naše záležitosti.

Z_živého spojení s_Bohem, z_přesvědčené víry, která nachází své konkrétní vyjádření v_neustálé podpoře církve a jejího učení, získáte hluboké důvody své salesiánské radosti a také schopnost rozlišovat situace a především srdce mladých lidí. Jedná se o_chápavé a nadpřirozené rozlišování, kterým se vyznačovalo výchovné poslání Dona Boska a matky Marie Dominiky. Respektování nároků rozumu a náboženství, tj. důvěra k_přirozeným i_nadpřirozeným hodnotám člověka, je ve výchovném záměru jistě zásadní. Salesiánská laskavost má svůj zdroj v_srdci samotného Krista a vzor a inspiraci v_Nejsvětější Panně Marii. Je vroucím úsilím o_celkovou spásu mladých; je pastorační starostlivostí, která má nejvyšší úctu k_člověku; je silou citu, který je schopný získat srdce a podle salesiánského ducha má rozhodující význam ve výchovném procesu.

Je tedy nezbytné se prosadit vyrovnanou celistvostí vlastního svědectví vzhledem ke všem těm hodnotám, ve které věříme a které chceme sdělovat. A to je nevyhnutelná povinnost. Mladým neodevzdáme nic užitečného a nebudeme jim moci „přetlumočit“ nic pevného, jestliže se nebudeme snažit být důslední v_našem zasvěcení.

Cokoli děláte, dělejte z_duše jako pro Pána, a ne pro lidi. {*} Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví, aleluja.

Služte Kristu Pánu! {*} Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví, aleluja.

Ant. 2 Velebte Hospodina v_jeho dílech; on se zjevuje těm, kteří mají čisté srdce, aleluja.

Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a – trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i_vy. Nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k_němu jste byli povoláni v_jednom těle. Buďte za to vděčni.

Ant. k_Zach. Oslavujte Hospodina za všechna jeho díla; jako kadidlo rozšiřujte libou vůni, aleluja.

V_Ježíši Kristu vzdávejme díky Otci, který v_církvi povolává svaté, a tak nám dává opravdové vzory evangelní věrnosti, a volejme:

dej, ať je naše přilnutí k_jejich učitelskému úřadu upřímné a ať se projevuje důsledností v_každém našem jednání.

pomáhej nám objevovat tvou přítomnost ve všech okolnostech života, abychom uskutečňovali tvůj plán lásky.

dej, ať se jeho spásonosného poslání účastníme v_duchu blahoslavenství.

Ve svaté Marii Dominice nám nabízíš vzor, jak prožívat přikázání bratrské (sesterské) lásky,

dej, ať vždy jednáme v_jednotě života a činnosti, abychom šířili tvé království.

Otče, zdroji všeho dobra, v_hluboké pokoře a vroucí lásce svaté Marie Dominiky Mazzarellové nám nabízíš zářivý vzor křesťanského a řeholního života. Dej nám, abychom každého dne svědčili v_pokoře ducha o_tvé otcovské lásce.

Bože, náš Otče, ty máš zalíbení v_pokorných a čistá a upřímná srdce plníš svatostí svého Ducha. Vyslyš naši modlitbu v_den slavnosti svaté Marie Dominiky Mazzarellové, která sdílela se svatým Janem Boskem lásku k_mládeži a založila spolu s_ním novou řeholní rodinu. Dej nám poslušnost k_jejímu učení a věrnost jejímu výchovnému stylu.

Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v_konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o_něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho účinné síly.

Naučili jste se od nás, že máte žít, abyste se líbili Bohu, jak již žijete, tak ať v_tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z_moci Pána Ježíše. Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení!

Ant. 1 Hledala jsem tě bez ustání, Pane, a tys mě naplnil vším dobrem, aleluja.

Ant. 3 Bůh mě naplnil požehnáním, chtěl mě mít chválou své slávy, aleluja.

Jestliže je u_vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z_hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

Ant. ke kant. P. M. Pokornou a chudou, Bůh si mě zamiloval a udělal pro mě veliké věci, aleluja.

Bůh, náš Otec, učinil ve svaté Marii Dominice Mazzarellové zázraky své lásky; s_jistotou, že budeme vyslyšeni, prosme:

Tys probudil ve svaté Marii Dominice Mazzarellové hlubokou eucharistickou zbožnost,

dej, ať je pro všechny křesťany živá účast na velikonočním tajemství středem života.

Ty jsi vybral Marii Dominiku jako nárožní kvádr „živého pomníku“ vděčnosti Panně Marii Pomocnici,

dopřej všem členům salesiánské rodiny, aby milovali Matku Boží jako děti a aby uváděli ve známost její účinnou pomoc.

vnukni mnohým mladým lidem, aby všude rozšiřovali tvé poselství lásky a radosti.

dej světlo svého Království našim bratřím a sestrám, kteří zemřeli ve víře a naději v_tebe.

Narodil se v_Pontecurone v_Itálii 23. června 1872. Byl žákem sv. Jana Boska, kterého vždy obdivoval a napodoboval jako vzor apoštolské svatosti. Když byl ještě v_semináři v_Tortoně, začal se věnovat apoštolátu mezi mládeží. Poté co byl vysvěcen na kněze, nadále dával své síly k_ulehčení všech druhů tělesné i_morální bídy s_cílem šířit v_lidu lásku ke Kristu a dávat pocítit její přítomnost v_církvi, v_papeži a v_biskupech.
Dal počátek četným dílům lásky v_mnoha zemích, zvláště v_Itálii a v_Latinské Americe, založil různé kongregace. Po životě naplně ném námahou a utrpením zemřel v_Sanremu v_Itálii 12. března 1940. Jan Pavel II. ho 26. října 1980 zapsal do seznamu blahoslavených.

Pane, postav mě do jícnu podsvětí, abych ho skrze tvé milosrdenství uzavřel

Nebýt schopen vidět a milovat ve světě nic než duše našich bratří. Duše malých, duše chudých, duše hříšníků, duše zbloudilých, duše kajícníků, duše těch, kteří se vzpírají Boží vůli, duše těch, kteří se vzpírají svaté církvi Kristově, duše nezdárných synů, duše nešťastných a věrolomných kněží, duše trpící bolestí, duše bílé jako holubice, prosté, čisté, andělské duše panen, duše upadlé do temnot a do nízké zvrhlosti těla, duše hrdé na zlo, duše dychtící po moci a po zlatě, duše plné sebe samých, duše ztracené, které hledají cestu, duše trpící bolestí, které hledají útočiště nebo soucitné slovo, duše křičící v_beznaději z_odsouzení nebo duše omámené opojením prožitku pravdy: ty všechny Kristus miluje, za všechny zemřel, všechny je chce mít v_bezpečí ve své náruči a na svém probodeném srdci.

Náš život a celá naše kongregace musejí být společným chvalozpěvem a zápalnou obětí bratrského společenství v_Kristu. Vidět a cítit Krista v_člověku. Musíme v_sobě mít nejhlubší i_nejvyšší hudbu lásky. Pro nás je ústředním bodem vesmíru Kristova církev a těžištěm křesťanského dramatu duše. Neslyším nic jiného než nekonečnou božskou symfonii duchů, kteří pulzují okolo kříže a kříž během staletí za nás vylévá kapku po kapce božskou krev, která se prolévá za každou lidskou duši.

Z_kříže Kristus volá: „Žízním!“ Je to hrozný výkřik vyprahlosti, která nevychází z_těla, ale je to výkřik žíznícího po duších a je to pro tuto žízeň po našich duších, pro kterou Kristus umírá.

Já vidím jen jedno nebe, nebe skutečně božské, protože je to nebe spásy a skutečného pokoje: vidím jen jedno Boží království, království lásky a odpuštění, kde všechen zástup lidí je Kristovým dědictvím a Kristovým královstvím.

Kristus chce zachránit ve své náruči a na svém probodeném srdci všechny lidi. Z_kříže volá: „Žízním“ {*} pro spásu duší.

Ant. To, co děláte pro jednoho z_nejmenších bratří, mně jste udělali, praví Pán.

Spojeni v_modlitbě ranních chval, voláme ke Kristu, abychom mu na přímluvu blahoslaveného Aloise Orioneho sloužili po všechny dny svého života:

Ve svatém Aloisi jsi nám daroval příklad důvěry v_Boží prozřetelnost a oddanosti ve službě bratřím a sestrám,

Pane Ježíši, dej řeholním institutům, které založil, Malému dílu Božské Prozřetelnosti a řeholnímu institutu Malých sester misionářek Lásky, své požehnání a daruj jim věrnost charismatu a vytrvalost ve službě.

Nekonečně milosrdný Bože, ty jsi dopřál blahoslavenému knězi Aloisi Orione, aby sloužil v_chudých a v_mládeži Kristu, tvému Synu. Dej i_nám, abychom konali skutky milosrdenství a každý den zakoušeli něhu tvé otcovské lásky.

Ant. Nenechme se unavit konáním dobra; čiňme dobro všem a ve svůj čas budeme sklízet plody.

Blahoslavený Alois měl před očima Krista, dobrého Samaritána, který se skláněl ke každému trpícímu na těle i_na duši; s_důvěrou v_jeho přímluvu se obraťme k_Bohu v_modlitbě:

Otče, ty jediný jsi pramen všeho dobra, ty chceš, abychom se nazývali tvými dětmi a skutečně jimi byli,

Svatý Alois Orione, věrný žák Dona Boska, byl zapáleným apoštolem a misionářem Lásky,

dej také všem členům Salesiánské rodiny, aby byli nadšenými apoštoly Ježíše Krista a nositeli jeho milosrdné lásky, zvláště vůči mládeži na okraji.

Narodil se v_Turíně 26. října 1828 v_dobře situované rodině. Byl přítelem a spolupracovníkem sv. Jana Boska, zabýval se křesťanskou formací chudých, osiřelých a opuštěných mladých lidí. S_velkou vírou a odvahou se věnoval nejrůznějším iniciativám v_oblasti sociální, duchovní, kulturní a legislativní. Stál u_zrodu křesťanských dělnických organizací a podílel se na jejich činnosti.
Založil kongregaci, kterou zasvětil sv. Josefovi (Murialdovi Josefíni), aby v_duchu pokorného nazaretského řemeslníka, Ježíšova vychovatele, pokračovala v_apoštolátu mezi chudou mládeží. Zemřel v_Turíně 30. března 1900. Byl svatořečen Pavlem VI. 3. května 1970.

Nacházíme zvláštní důvody k_tomu, abychom se radovali ze svého poslání, důvody, které vycházejí z_povahy mladých lidí, kterým se věnujeme především. Jací jsou? Chudí a opuštění: to jsou dvě charakteristiky, podle nichž se pozná, že patří k_našim mladým; a čím je chudší a opuštěnější, tím více mezi ně patří.

Chudí a opuštění! Jak je krásné poslání věnovat se výchově chudých! A jak je ještě hezčí hledat, pomáhat, vychovávat, zachraňovat pro časnost i_pro věčnost opuštěné chudé – opuštěné z_morálního hlediska, když ne z_hlediska materiálního. Jak je příjemné, když někdo popravdě řekne: „Na tebe se spoléhá ubožák, sirotkovi tys pomocníkem“{n}{r}Žl 9,35{/r}{/n}. Chudí, děti, a dokonce i_hříšníci byli zřítelnicí oka Ježíše Krista, drahokamem, který je vzácný v_jeho očích, nejvzácnějším pokladem. A naši mladí jsou chudí, jsou to děti, a doplňme také, že někdy jsou všechno jiné, jen ne nevinní! Ale tato poslední charakteristika, ačkoli je sama o_sobě jistě nepříjemná, má snad způsobit, že jsou nám naši mladí méně drazí, že nás, dá-li se to tak říci, méně zajímají?

Možná někdy zapomínáme na tento stav mladých lidí, jejichž dobru chceme zasvětit svůj život. Jen co se ukáže, že mladý člověk má nešťastnou, nebo i_zvrácenou povahu, že je nedisciplinovaný nebo málo disciplinovaný, vzpouzí se výchově, je pyšný, umíněný a setrvává ve zlu, či postupuje od zlého k_horšímu, hned se znechutíme, ztratíme odvahu a rozhodně budeme toužit po tom, aby nás ten chudák zbavil všech obtíží a šel si po svém i_se svými neřestmi. Přesto se ale nesmíme příliš snadno unavit, ztratit odvahu, ztrácet naději. Nezapomeňme, že když shromažďujeme opuštěné, musíme očekávat, že najdeme mladé lidi, ve kterých je veškerá hrubost, divokost a všechny neřesti, které se rodí ze stavu zanedbání.

I_kdyby se jednalo o_mladé, kteří pocházejí ze vzdělaných a křesťanských rodin, nesmíme se divit, když nacházíme u_dětí zlozvyky a také neřesti. Protože kdyby byli již dokonalí, k_čemu by bylo je vychovávat? Tedy, co máme čekat my, kteří přijímáme chlapce sebrané na ulici nebo takové, kteří někdy přicházejí z_rukou vulgárních nebo pohoršlivých příbuzných? Jejich mravní bída nás má dojímat mnohem víc než jejich materiální bída; a místo toho, abychom ztratili příliš brzy trpělivost a naději, musí nás povzbuzovat k_tomu, abychom pracovali s_odvahou a plni soucitu k_těmto nešťastníkům; ve skutečnosti jsou často více nešťastní než vinní, a pravděpodobně bychom tak dopadli i_my, kdybychom byli opuštění jako oni.

Tedy tato situace naší chudé mládeže ať je nám podnětem, abychom si dělali více násilí, abychom dobře plnili povinnosti, které každému podle jeho stavu ukládá jejich výchova, a prosili Boha, aby „dal vzrůst“{n}srov. {r}1 Kor 3,6{/r}{/n}.

Zastávejte se utiskovaného a sirotka, ubohému a chudému pomáhejte k_právu. {*} Vysvoboďte utlačeného a nuzného, z_moci bezbožných ho vytrhněte, aleluja.

Bůh vyvolil chudé v_očích světa, aby byli skrze víru bohatí a stali se dědici Království. {*} Vysvoboďte utlačeného a nuzného, z_moci bezbožných ho vytrhněte, aleluja.

Ve velký den spravedlnosti bude zdůvodněna spása těch, kteří neodmítli chleba tomu, kdo měl hlad; ale nejen materiálním chlebem živ je člověk. V_našem století hlad, který nejvíce vzbuzuje pozornost, je hlad po morálním a náboženském poučení, po pravdě a spravedlnosti. Zasazovat se o_to je almužna, která vyniká nad almužnu tělesnou. Katolík, který má schopnosti, které se vyžadují k_tomu, aby užitečně zaměstnal pero, ať nezůstává nečinný, ať nepohřbívá svůj talent. Skutečně, dobrá žurnalistika je apoštolát a po kněžství je v_naší době nejušlechtilejší a nejvznešenější. Dobrá žurnalistika je neustálé kázání, každodenní vzdělávání, odvážný boj za církev a za papeže, je to prostředek spásy duší, křesťanské obnovy světa. Slova kněze v_kostele se dostanou jenom k_obráceným, k_věřícím: noviny se však dostanou všude a ke všem.

Že katolická žurnalistika je apoštolát, o_tom nejsou přesvědčeni ti, kteří mají zálibu nacházet nedostatky v_dobrých novinách a dokonalost v_těch rouhačských a nemají pak pro dobré slovo útěchy, radu, minci, aby zjednali opravu těchto nedostatků, vyplnění mezer, aby bylo možno je zdokonalovat.

Pranýřují chyby a nepochválí to, co je dobré, nebo by chtěli vidět dokonalé noviny, a zatím pro ně mají jen opovržení. Mluví o_nich špatně a nechají je tak v_nedostatku finančních prostředků. Mezitím však kupují a nechají pronikat do svých rodin periodika nepřátel. Je klamné a naprosto chybné si myslet, že nejsou zhoubné a že tamty nebo ony noviny nemají vliv. Když někdo čte určité noviny dnes, zítra, každý den, tak tyto noviny dokážou vtisknout obraz svých myšlenek i_do nejhouževnatějších myslí a nepozorovaně formovat ducha i_srdce.

V_naší době se instituce novinářství vštípila do našich zvyků a dobrá žurnalistika se stala nutnou potřebou pro boj proti příboji, který všechno zaplavuje a všude proniká. Existuje také další skupina lidí, kteří jsou sice čestní, ale mají velký odpor ke všemu, co se týká politického tisku: je to skupina „neutrálních“. Jistě! Zatímco sopka vyvrhuje žhavou lávu, zatímco hrozí zemětřesení, totiž zatímco se připravuje jedna z_těch politických a náboženských krizí, jichž jsou dějiny národů plné, najdete lidi, kteří vám domýšlivě řeknou: „Já jsem pro neutralitu v_každé záležitosti, já jsem nezávislý.“ Nuže, tato neutralita ve vašem případě není nic jiného než morální zrůdnost. Vaše neutralita je pouze slovo beze smyslu, je to netečnost a sobectví, je to zběhnutí od společenských povinností, je to těžká vina.

Bůh nás shledal hodnými, aby nám svěřil evangelium, a tak ho kážeme. {*} Nechceme se dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu, aleluja.

Naše řeč nepramení z_nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. {*} Nechceme se dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu, aleluja.

Ant. k_Zach. Kristova láska mě povzbuzuje, abych dal život za bratry, aleluja.

S_radostí oslavujme dobrotivost Boha Otce a na přímluvu svatého Leonarda Murialdo s_vírou prosme:

Bože, zdroji všeho dobra, ve svatém Leonardovi Murialdo jsi dal sirotkům otce a mladým dělníkům průvodce. Na jeho přímluvu nám dej, abychom se řídili přikázáními tvé lásky ve službě našim bratřím a sestrám.

Ant. ke kant. P. M. Bratr a přítel chudých, otec osamocených, svatý Leonard Murialdo nám zjevuje srdce Boha, aleluja.

V_den, kdy si připomínáme svatého Leonarda Murialdo, prosme s_důvěrou Boha, našeho Otce, aby nám a všem lidem dal spásu:

Ochraňuj křesťany, kteří se angažují v_apoštolátu a v_sociální činnosti,

Dej, aby velkorysí mladí lidé následovali Krista chudého, čistého a poslušného,

Bl. Panny Marie, Pomocnice křesťanů Hlavní patronky Společnosti sv. Františka Saleského, Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice a Sekulárního institutu Volontárií Dona Boska

V_mnoha okolnostech v_průběhu dějin křesťanský lid zakoušel ochranu Panny Marie.
Titul Pomocnice křesťanů, který Don Bosko spojuje s_Mariiným titulem Matka církve, ukazuje na zvláštní Mariin zásah v_nejtěžších zkouškách života osobního i_života církve a celé lidské rodiny.
Liturgická oslava Panny Marie jako Pomocnice byla zavedena Piem VII. na poděkování za Mariin zásah v_těžkém období dějin církve. Když byl násilně vzdálen ze svého sídla v_Římě a byl pět let držen v_zajetí, Svatý otec vzýval pomoc Panny Marie a vyzýval křesťany, aby se na ni obraceli. Oproti všeobecnému očekávání se 24. května 1814 vrátil svobodně do svého města.
Úcta k_Panně Marii Pomocnici, která se přičiněním Jana Boska velmi rozšířila, je i_nadále ve světě šířena salesiánskou rodinou, která Pannu Marii, Pomocnici křesťanů, uznává a vzývá jako svou hlavní patronku.

Ant. 1 Radostná Matko Božího Syna, byla jsi povznesena do slávy království, s_tebou chválíme Hospodinovo jméno. Aleluja.

Ant. 2 Maria, skrze tebe přišel pokoj, v_tobě se Slovo stalo tělem; s_tebou oslavujeme Hospodina. Aleluja.

Ant. 3 Maria, skrze tebe přišla spása a síla království našeho Boha, s_tebou zpíváme o_Hospodinově moci. Aleluja.

Pokorně se proto skloňte pod mocnou rukou Boží, a on vás povýší, až k_tomu přijde čas. Na něj hoďte všechnu svou starost, vždyť jemu na vás záleží. Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři po celém světě musejí také tak trpět. Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro zásluhy Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen.

Ant. ke kant. P. M. Hospodinova ruka tě posílila, budeš požehnaná na věky, aleluja.

V_nebezpečí, v_obtížích, v_pochybnostech tě vzýváme, Pomocnice křesťanů, s_tvou podporou nemůžeme upadnout, pod tvým vedením nás cesta neunaví, pod tvou ochranou se dostaneme do nebe, aleluja.

Maria, matka Krista Pána, září na cestě Božího lidu jako znamení jisté naděje a útěchy. Velebme Boha, který si přál, aby byla jeho spolupracovnicí na díle spásy, a prosme:

Otče, učinil jsi z_Panny Marie novou Evu, ženu oděnou sluncem vítězící nad hadem,

Učinil jsi z_Panny Marie novou Judit, osvoboditelku svého lidu, požehnanou mezi všemi ženami,

Učinil jsi z_Panny Marie novou Ester, krásnou a zbožnou královnu, připravenou se přimluvit za spásu svého lidu,

ať vede církev, aby překonala všechny úklady, které potká na své cestě.

Učinil jsi z_Panny Marie ochránkyni křesťanského lidu v_těžkých dobách,

ať i_dnes osvěcuje nástupce Petrova a spolu s_ním i_biskupy, aby překonávali všechna nebezpečí ohrožující křesťanské hodnoty.

Učinil jsi z_Panny Marie snoubenku Ducha Svatého a matku tvého putujícího lidu,

ať její přímluva pomáhá a dává růst výchovnému dílu salesiánské rodiny.

ať se přimlouvá, aby se naši zemřelí v_plnosti těšili z_radosti bez konce.

Ant. 1 Maria přijala požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého Spasitele. Aleluja.

Ant. 2 Bože, naše útočiště a naše sílo, tys nám dal Pannu Marii jako pomocnici ve zkouškách. Aleluja.

Ant. 3 Slavné věci se o_tobě vypravují, Panno Maria, matko všech národů. Aleluja.

Boží chrám v_nebi se otevřel a ukázala se v_něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy. Byla v_jiném stavu a křičela v_bolestech a v_mukách před porodem.

Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z_nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k_Bohu, k_jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha, aby tam byla živena tisíc dvě stě šedesát dní.

Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s_drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o_svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s_ním.

„Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v_noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte nebesa a vy, kteří v_nich přebýváte! Běda však zemi a moři, neboť ďábel sestoupil k_vám s_velikým hněvem, protože ví, že už má jen málo času.“

Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila onoho chlapce. Ale ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla odletět na poušť do svého útočiště, aby tam – daleko od hada – byla živena rok a dva roky a půl roku. Had pak za ženou vychrlil proud vody jako řeku, aby ji strhl tou řekou. Ale země přispěla ženě na pomoc: otevřela svůj jícen a pohltila tu řeku, kterou had vychrlil z_tlamy.

Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z_jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k_Ježíšovu svědectví.

Žena porodila syna, chlapce, který má vládnout všem národům. A dítě bylo uchváceno k_Bohu a k_jeho trůnu. {*} Díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista, aleluja.

Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy. {*} Díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista, aleluja.

Už z_dálky vyzvala Judit strážce bran: „Otevřete, otevřete bránu! Bůh je s_námi, náš Bůh, aby zase prokázal sílu v_Izraeli a vládu nad nepřáteli. Tak to i_dnes učinil.“ Když muži města uslyšeli její hlas, spěšně sestoupili k_bráně svého města a svolali starší města. Seběhli se všichni, malí i_velcí, protože jim bylo nepochopitelné, že přišla. Otevřeli bránu, vpustili je, zapálili oheň, aby bylo vidět, a obstoupili je. Judit k_nim hlasitě zvolala: „Chvalte Boha, chvalte; chvalte Boha, že neodňal své milosrdenství od domu izraelského, ale této noci mou rukou rozdrtil naše nepřátele.“

Všechen lid velmi užasl. Sklonili se a klaněli se Bohu a jednomyslně zvolali: „Požehnaný jsi, náš Bože, že jsi dnes zničil nepřátele svého lidu!“ Uzijáš jí řekl: „Buď požehnaná, dcero, od Boha nejvyššího nade všechny ženy na zemi a požehnaný Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu předákovi našich nepřátel. Žes tak doufala v_Boha, to nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu. Ať to Bůh obrátí k_tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života, když bylo naše pokolení poníženo, ale zabránila jsi našemu pádu tím, že jsi v_přímosti chodila před naším Bohem.“ Všechen lid dodal: „Staň se, staň se!“

Přišel též velekněz Jójakím a rada izraelských starších, kteří bydleli v_Jeruzalémě, aby spatřili dobrodiní, které učinil Hospodin Izraeli, a aby uviděli Judit a pozdravili ji. Když k_ní přišli, všichni jí jednomyslně dobrořečili a řekli jí: „Tys povznesením Jeruzaléma, tys velkou chloubou Izraele, tys velkou pýchou našeho pokolení. To všechno jsi vykonala svýma rukama, prokázala jsi dobro Izraeli a Bůh v_tom našel zalíbení. Buď požehnána od Hospodina, Všemohoucího, na věčné časy!“ A všechen lid řekl: „Staň se!“

Všechny izraelské ženy se seběhly, aby ji viděly, dobrořečily jí a daly se na její počest spolu s_ní do tance. Judit nabrala do rukou ratolesti a dala je ženám, které byly s_ní. Ověnčily se olivovými ratolestmi, ona i_ty, které byly s_ní, a Judit šla v_čele všeho lidu a vedla taneční rej všech žen. A všichni izraelští muži šli za nimi v_plné zbroji, ověnčeni a s_chvalozpěvem na rtech.

Pak začala Judit tuto píseň díkůvzdání před celým Izraelem a všechen lid s_ní hlasitě zpíval tuto píseň chvály:

Udeřte na buben ke cti Páně, zazpívejte Bohu s_doprovodem cimbálů, zanotujte mu píseň novou, oslavujte a vzývejte jeho jméno!

Zazpívám svému Bohu píseň novou: Pane, jsi veliký a slavný, podivuhodný mocí a nepřemožitelný.

Ať ti slouží všechno tvorstvo, neboť jsi rozkázal a stalo se, seslal jsi svého ducha, a vše bylo stvořeno, nikdo nemůže odporovat tvému slovu.

Z_„Pravidel“ „Sdružení ctitelů Panny Marie Pomocnice“, napsaných svatým Janem Boskem, knězem

Název Pomocnice, připisovaný vznešené Matce Spasitele, není něčím novým. V_samotných posvátných knihách je Maria nazývána Královnou, která sedí po pravici svého božského Syna oděná zlatem a obklopená rozmanitostí. Tento pozlacený plášť posetý rozmanitostmi, to jsou podle církve rovněž drahokamy a diamanty neboli tituly, kterými máme ve zvyku vzývat Pannu Marii. Když tedy nazýváme svatou Pannu Pomocnicí křesťanů, není to nic jiného, než že ji nazýváme zvláštním titulem, který jí patří jako diamant na jejích zlacených šatech. V_tomto smyslu byla Maria provolávána Pomocnicí lidského pokolení již od prvních dob světa, když byl Adamovi, který upadl do hříchu, slíben osvoboditel, jenž se měl narodit z_ženy, jež svou patou rozdrtí hlavu zákeřného hada.

Vskutku tato velká žena je symbolizována stromem života, který rostl v_pozemském ráji; Noemovou archou, která zachránila před potopou ctitele pravého Boha; Jákobovým žebříkem, který se tyčí až do nebe; Mojžíšovým keřem, který hoří a přitom se nestravuje a který je vztahován na Pannu Marii po porodu; archou úmluvy; věží Davidovou, která brání před jakýmkoli útokem; růží z_Jericha; zapečetěným pramenem; dobře pěstěnou a střeženou zahradou Šalamouna; proudem požehnání; rounem Gedeónovým. Jinde je nazývána hvězdou Jakubovou, měsíční krásou, znamenitou jako slunce, duhou míru, zřítelnicí Božího oka, jitřenkou, která přináší útěchu, Pannou a Matkou a Rodičkou svého Pána. Tyto symboly a výrazy, které církev připisuje Panně Marii, ukazují prozřetelnostní plány Boží. On nám chtěl dát Marii poznat ještě před jejím narozením jako prvorozenou ze všeho stvoření, jako nejznamenitější ochránkyni, pomocnici a oporu, která dokonce odčiňuje zlo, jemuž podlehl lidský rod.

V_Novém zákoně není pouze skrze symboly a proroctví vzývána pomocnicí lidí všeobecně, ale pomocnicí, oporou a ochranou křesťanů. Již žádné obrazy, žádné symbolické výrazy. V_evangeliu je všechno skutečnost a naplnění minulosti. Maria je pozdravena archandělem Gabrielem, který ji nazývá plnou milosti; Hospodin shlíží na velkou pokoru Panny Marie a pozvedá ji k_důstojnosti Matky Věčného Slova. Ježíš, nekonečný Bůh, se stává Mariiným synem. Z_ní se narodí, ona jej vychovává a pečuje o_něj a Věčné Slovo učiněné tělem se ve všem poslušně podřizuje své vznešené rodičce. Na její žádost Ježíš vykonává první ze svých zázraků v_Káně galilejské; na Kalvárii je ustanovena společnou Matkou křesťanů. Pro apoštoly se stává vůdkyní a učitelkou ctností. S_ní se shromažďují k_modlitbě ve večeřadle; s_ní setrvávají v_modlitbě a nakonec dostávají Ducha Svatého. K_apoštolům pronáší svá poslední slova a oslavená se vznáší k_nebi.

Ze svého nejvyššího stolce slávy shlíží svým mateřským pohledem a říká: Přebývám na nejvyšším trůnu slávy, abych zahrnula požehnáním ty, kteří mě milují, a abych naplnila jejich pokladnice nebeskými dary. Proto od jejího Nanebevzetí začali křesťané k_Marii přicházet, a tento zástup je trvalý a nikdy nepřerušený, a nikdy nebylo slýcháno, říká sv. Bernard, že by se někdo utíkal k_této láskyplné Panně a nebyl vyslyšen.

Odtud pochází důvod, proč každé století, každý rok, každý den, a můžeme říci, že každá chvíle je v_dějinách poznamenána nějakou velkou milostí udělenou tomu, kdo ji s_vírou vzýval..

Odtud také důvod, proč každé království, každé město, každá vesnice, každá rodina má kostel, kapli, oltář, sochu, obraz nebo nějaký symbol, který připomíná všeobecnou úctu propůjčovanou Panně Marii a zároveň připomíná některé z_mnoha milostí udělených tomu, kdo se k_ní utíkal v_potřebách života.

Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno, {*} protože shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.

Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši, {*} protože shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.

(„Meraviglie della Madre di Dio […]“, Opere edite, 20, Roma 1976, 217-220; 197-200)

Prvním Když svatá Alžběta zahlédla blahoslavenou Pannu, která ji šla navštívit, byla naplněna Duchem Svatým natolik, že z_vnuknutí začala prorokovat: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života tvého“{n}{r}Lk 2,42{/r}{/n}.

Těmito slovy Duch Svatý ústy Alžběty vyzdvihl Marii, a chtěl tak ukázat, že byla požehnána a poctěna Bohem a byla vyvolena, aby přinesla lidem to požehnání, které, v_Evě ztracené, bylo po mnoho století toužebně očekáváno. Na pozdrav své příbuzné také Maria odpověděla božským vnuknutím: „Velebí má duše Hospodina, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici; od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení“{n}{r}Lk 1,46-48{/r}{/n}.

Nyní, aby se sláva Panny Marie mohla rozšířit na všechna pokolení, aby ji všechna blahoslavila, bylo třeba, aby od Panny Marie přišlo nějaké výjimečné a trvalé dobrodiní pro tato pokolení. Tím, že by v_nich byl věčný důvod k_vděčnosti, byla by oprávněná věčnost chvály. Toto neustálé a zázračné dobrodiní nemůže být nic jiného než pomoc, kterou Panna Maria poskytuje lidem. Pomoc, která musela zahrnout všechny doby a rozšířit se na všechna místa a na všechny skupiny lidí.

Titul „Pomocnice křesťanů“, připisovaný vznešené Matce Spasitele, není v_církvi Ježíše Krista ničím novým, ale v_této poslední době se začal užívat pro blahoslavenou Pannu ze zcela zvláštního důvodu. Nejedná se tolik o_to vzývat Pannu Marii z_osobních důvodů, ale kvůli velmi vážným a bezprostředním nebezpečím, která mohou věřící ohrožovat. Dnes se útočí na samotnou katolickou církev: útočí se na její obřady, posvátné instituce, na její hlavu, na její učení, na její kázeň; útočí se na ni jako na katolickou církev, jako na centrum pravdy, jako na učitelku všech věřících.

Právě proto, abychom si získali zvláštní ochranu nebe, utíkáme se k_Panně Marii jako ke společné matce, jako ke zvláštní pomocnici katolických vládců a národů.

Proto zcela oprávněně prohlašujeme, že Maria byla skutečně Bohem ustanovena „Pomocnicí křesťanů“ a že se jako taková projevovala v_každé době při veřejných pohromách, zvláště ve prospěch těch národů, které trpěly a bojovaly pro víru.

Svatá Panna ať nám pomáhá, abychom žili přimknuti k_nauce a víře, jejíž hlavou je papež, zástupce Ježíše Krista. Ať nám získá milost vytrvat ve svaté službě Boží na zemi, abychom jí pak jednou mohli dosáhnout v_království slávy v_nebi.

Blahoslavit mě budou všechna pokolení, velké věci mi učinil ten, který je mocný. {*} Jeho jméno je svaté. Aleluja.

Kristus je jediná cesta k_Otci. Kristus je nejvyšším vzorem, ke kterému má učedník připodobnit své chování do té míry, aby cítil stejně jako on, žil z_jeho života a měl jeho Ducha – to církev učila v_každé době a v_pastorační činnosti nic nesmí zakrývat toto učení. Ale církev, vedená Duchem a poučená zkušeností staletí, uznává také úctu k_blahoslavené Panně, která je podřízena úctě k_božskému Spasiteli, a ve spojení s_ní má velkou pastorační účinnost a představuje sílu, která obnovuje křesťanské mravy.

Příkladná svatost Panny Marie vede věřící k_tomu, aby pozvedali „oči k_Marii, která září jako vzor ctností před celým společenstvím vyvolených“{n}LG 65{/n}. Jedná se o_pevné, evangelní ctnosti: víru a poslušné přijetí Božího slova; velkodušnou poslušnost; ryzí pokoru; pohotovou lásku; přemýšlivou moudrost; zbožnost, která je neúnavná v_plnění náboženských povinností, vděčná za obdržené dary, dobročinná a modlí se ve společenství apoštolů; sílu ve vyhnanství a v_bolesti; důstojnou chudobu, která důvěřuje v_Boha; bdělou péči o_Syna, od ponížení kolébky až po potupu kříže; předvídavou jemnost; panenskou čistotu; silnou a čistou manželskou lásku.

Těmito Matčinými ctnostmi se budou zdobit děti, které vytrvale hledí na její příklad, aby ho napodobily ve svém životě. Takový pokrok ve ctnosti se objeví jako důsledek a jako zralý plod té pastorační síly, která pramení z_kultu, který se vzdává Panně Marii. Katolická církev staví na staleté tradici a v_úctě k_Panně Marii shledává pro člověka účinnou pomoc na cestě k_vlastnímu naplnění. Ona, nová žena, stojí po boku Krista, nového člověka – jedině v_jeho tajemství nachází pravé světlo tajemství člověka{n}srov. GS 2{/n} – a je tam jako důkaz a záruka, že v_pouhém stvoření, tedy v_ní, se již potvrdil Boží plán v_Kristu pro spásu celého člověka.

Současnému člověku, který se nezřídka zmítá mezi úzkostí a nadějí, který je zahanben vědomím svých omezení, je posedlý bezmeznými touhami, zmaten v_duši a rozdělen v_srdci, trpí úzkostí kvůli záhadě smrti, který je skličován osamoceností, zatímco směřuje ke společenství, který je kořistí omrzelosti a nudy, blahoslavená Panna Maria, viděná v_událostech evagelia a ve skutečnosti svého přebývání v_Božím městě, nabízí klidný pohled a slovo, které dává jistotu; vítězství naděje nad úzkostí, společenství nad osamělostí, pokoje nad tím, co kazí radost, a krásy nad nudou a omrzelostí, věčných hledisek nad časnými, života nad smrtí.

Jak vyzpívat tvé chvály, svatá Panno Maria? {*} Ten, kterého nemohou obsáhnout nebesa, toho jsi nosila ve svém lůně. Aleluja.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života tvého. {*} Ten, kterého nemohou obsáhnout nebesa, toho jsi nosila ve svém lůně Aleluja.

Ant. Oslavujte Hospodina za všechna jeho díla; oděl Pannu Marii šatem spásy a zahalil ji pláštěm spravedlnosti. Aleluja.

Ant. 3 Chválíme tě, Pane, za tvé divy; chválíme tě za pomoc Panny Marie. Aleluja.

Tu jsem uslyšel hlasité volání v_nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v_noci. Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. Proto se veselte, nebesa, a vy, kteří v_nich přebýváte! Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z_jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k_Ježíšovu svědectví.

Požehnaná jsi, dcero, od Pána, nejvyššího Boha, mezi všemi ženami na zemi! Buď veleben Pán, náš Bůh, který stvořil nebe i_zemi a pohnul tě, abys zasadila rány do hlavy našemu úhlavnímu nepříteli. Nevymizí tvá chvála z_úst lidí, kteří budou pamatovat na moc Páně navěky. Ať to Bůh obrátí k_tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života, když bylo naše pokolení poníženo, ale zabránila jsi našemu pádu tím, že jsi v_přímosti chodila před naším Bohem.

Ant. ke kant. P. M. Maria, ty vycházíš jako jitřenka, aleluja, a přinášíš nové slunce, aleluja.

Na úsvitu tohoto nového dne spolu s_Marií, Pomocnicí křesťanů, děkujme našemu Bohu a Spasiteli a volejme:

Ježíši, slunce spravedlnosti, jenž ses narodil z_Panny Marie, hvězdy jitřní,

dej, ať i_dnes chodíme ve tvém světle, abychom v_hodinu západu byli shledáni hodnými tvého dobrotivého pohledu.

dej, ať po příkladu tvé Matky umíme nést kříže, které potkáme na své cestě.

Synu Davidův, který nás osvěcuješ výmluvným tichem Panny Marie na Kalvárii,

Pane Ježíši Kriste, svým velikonočním tajemstvím osvobozuješ člověka od zla,

Pane, náš Bože, tys ustanovil Pannu Marii matkou a pomocnicí křesťanů; na její přímluvu uděl církvi sílu svého Ducha, aby moudrostí a láskou překonávala všechny zkoušky a měla již nyní účast na vítězství Krista, tvého Syna.

Ant. Veliké věci mi učinil ten, který je mocný, jeho jméno je svaté. Aleluja.

Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy.

Ant. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil pyšné, ponížené povýšil. Aleluja.

„Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem.“

Ant. Hospodin se ujímá svých věrných, pamatuje na své milosrdenství. Aleluja.

Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z_jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k_Ježíšovu svědectví.

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k_dobrému, těm, kdo jsou z_Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy. Co k_tomu řekneme? Je-li Bůh s_námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s_ním nedaroval také všechno ostatní? Ale v_tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

Ant. ke kant. P. M. K_tobě se utíkáme ve zkouškách, Matko Boží, od tebe nám přichází Hospodinova pomoc. Aleluja.

Vzdávejme díky Otci, který nám v_Panně Marii dal obraz a počátek církve, a prosme:

Otče, tys chtěl, aby byla Panna Maria přítomná ve večeřadle uprostřed apoštolů,

pomáhej svým Duchem papeži, biskupům a kněžím, aby s_jistotou vedli tvou církev po cestách světa.

Chtěl jsi, aby byla Panna Maria přítomná u_prvních kroků církve hlásající evangelium,

požehnej misionářům a všem, kteří pracují pro rozšíření tvého království.

Chtěl jsi, aby byla Panna Maria přítomná u_Alžběty a u_mladých manželů v_Káně,

učiň nás starostlivými a pozornými k_těm, kteří potřebují pomoc, kteří jsou osamělí a trpí.

podporuj celou salesiánskou rodinu v_jejím díle lidského a křesťanského povznesení mladých lidí, zvláště těch nejchudších a opuštěných.

Dal jsi zazářit Panně Marii jako znamení útěchy a jisté naděje pro tvou církev,

přijmi do slávy svého království zemřelé, kteří v_tebe věřili a doufali.

Josef Kowalski se narodil 19. března 1911 v_polském Siedlisku. Od mládí projevoval náznaky duchovního povolání. V_roce 1927, po ukončení studia na osvětimském gymnáziu, byl přijat do salesiánského noviciátu. I_jako seminarista prožíval duchovní povolání, jak si to zapsal do svého deníku: „trpět a být v_opovržení pro Tebe, Pane“. Po dokončení jednotlivých formačních kroků byl roku 1938 vysvěcen a hned se pustil do pastorační práce v_salesiánském díle v_Krakově.
23. května 1941 byl spolu s_dalšími salesiány zatčen nacisty a transportován do osvětimského koncentračního tábora. Také tam prožíval naplno své kněžské povolání: službou a osobním svědectvím posiloval ostatní v_jejich utrpení. Zemřel mučednickou smrtí 13. června 1942 jako oběť nenávisti k_víře a církvi. Bezprostřední příčinou jeho smrti bylo, že odmítl šlápnout na posvátný růženec.
Papež Jan Pavel II. ho ve Varšavě zařadil mezi blahoslavené 13. ledna 1999 spolu se 108 polskými mučedníky, kteří zahynuli jako mučedníci nacismu během druhé světové války.

Z_„Osobních zápisků“ (1930–1940) a z_„Listu rodičům“ (1941) bl. Josefa Kowalského, kněze

Musím být svatým salesiánem, jako byl svatý můj otec Don Bosco. Dobrý Ježíši, dej mi vytrvalou, pevnou a silnou vůli, abych obstál ve svých svatých předsevzetích a dosáhl svého nejvyššího ideálu, svatosti, jak jsem si umínil. Mohu a musím se stát svatým. „In te, Domine, speravi, non confundar in aeternum.“ (Pane, k_tobě se utíkám, ať nejsem zahanben navěky.) Můj Ježíši, pomoz mi svou svatou milostí, protože bez Tebe nemohu dělat nic, ale vše mohu v_tobě, který mi dáváš sílu. (…)

Ježíši, děkuji ti, že jsi v_mém pyšném srdci probudil velikou touhu po utrpení a opovržení. Ode dneška chci následovat slova: „žít a trpět pro tebe, Ježíši, trpět a být v_nenávisti“. Ježíši, zde je můj hlas, probuzený v_hloubi mého srdce: „trpět a být v_opovržení pro tebe, Pane“ – ať tento hlas dorazí k_tvému sluchu. Vyslechni mě, nastav své ucho, Pane k_mému hlasitému volání. Vyslyš mě a dej mi k_tomu potřebné síly.

Ježíši, tobě se zcela oddávám, tobě zasvěcuji své nehodné srdce, které tě, Ježíši, touží zcela milovat a dát se ti bez výhrad. Ježíši, dej, abych se od tebe nikdy neodloučil a byl ti věrný až do smrti, abych tak zůstal věrný slovům: „Raději smrt než i_ten nejmenší hřích.“ Pane, smiluj se. Dej mi svou lásku, nic víc nežádám. Pane, dej, abych se stal opovrženým, zapomenutým, považovaným za nic, vysmívaným. Je to proti mé přirozenosti, ale vím, že je to k_mému dobru. Pane, dej mi milost, abych se stal bláznem pro tvou lásku (na tomto místě se v_zápisníku nalézá křížek namalovaný vlastní krví blahoslaveného a pod ním je napsáno: „Trpět a být v_opovržení“).

S plným vědomím a s_rozhodnou vůlí, u_vědomí všech důsledků, objímám sladký kříž Kristova povolání, který chci nést až do konce, až ke smrti. On bude mou útěchou, mou slávou a mou radostí. „Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu.“{n}{r}Gal 6,14{/r}{/n} Bez kříže, bez utrpení, nedosáhnu ničeho, bez kříže se nestanu svatým. Ve světě se z_kříže vše rodí a z_utrpení pochází.

Za současných politických a válečných časů, kdy se zdá, že se vše obrátilo proti nám a vypadá to, že nepřátelům půjde o_naše konečné vyhubení, kdy pohasíná poslední naděje, „Bůh nade vším bdí a bez jeho vůle se neděje ničeho“. Tato důležitá myšlenka ať naplní mé srdce pokojem, když bude třeba dát život pro hodnoty, které za to stojí. Bude to radost a zisk.

Buďte v_pokoji, jsem v_rukou Božích. (…) Chci vás ujistit, že na každém kroku vnímám Boží moc. Přes to, co se děje, jsem šťastný a naprosto klidný; jsem přesvědčen, že ať se nacházím kdekoli a ať se mi přihodí cokoli, vše se stane z_Boží otcovské prozřetelnosti, která bdí nade všemi národy a nad každým člověkem.

Spojeni v_modlitbě prosme Boha Otce na přímluvu blahoslaveného mučedníka Josefa Kowalského:

Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,

Kriste, v_blahoslaveném Josefu Kowalském jsi probudil touhu sloužit ti prostřednictvím utrpení a opovržení,

Kriste, blahoslavený Josef i_přes utrpení posiloval jako kněz své bratry a sestry na jejich společné cestě kříže,

Bože, Otče, tys vzbudil v_blahoslaveném Josefovi touhu po svatosti a připravenost obětovat život pro Kristovu lásku. Na jeho přímluvu nám uděl milost, abychom byli věrni svému povolání a milovali kříž, který je cestou spásy.

Děkujme Králi mučedníků, neboť on večer předtím, než trpěl za naši spásu, odkázal nám při poslední večeři trvalou památku na svou smrt. A s_vděčností volejme:

Náš Spasiteli, zdroji a vzore všeho mučednictví, tys nás miloval až do krajnosti,

Blahoslavený Josef Kowalski vydal svůj život jako svědectví o_Pastýři, který dává život za své ovce,

dej nám, Pane, aby svědectví biskupů a kněží ukazovalo na milosrdnou lásku tvého Otce.

dej, ať v_síle tohoto pokrmu překonáme všechny překážky a dojdeme do věčného života.

Narodil se v_maďarském Szolnoku 26. října 1914. Od dětství byl přitahován salesiánským charismatem a roku 1940 přijal první sliby jako salesián koadjutor. Vyučil se tiskařem a v_učňovském ústavu učil mladé typografy. Rád se modlil v_kostele a shromažďoval kolem sebe společenství učňů. Roku 1946 složil věčné sliby. Po nástupu komunismu se rozhodl, že zůstane ve své vlasti a že se v_podzemí bude nadále věnovat výchově učňovské mládeže. Během pronásledování církve roku 1952 byl zatčen a odsouzen k_smrti. Svůj život darovaný Bohu a mladým zpečetil mučednickou smrtí v_Budapešti 8. června 1953.

Každý den se za vás modlím a přimlouvám se také při mši svaté. Nynější útrapy musíme snášet s_trpělivostí a bez výčitek Bohu. Všichni musí trpět, bohatí i_chudí. Nikdo tomu neunikne. Dokonce Ježíš Kristus a jeho Matka trpěli. Jak to, že trpěli ti, kteří nezhřešili? Utrpení Pána Ježíše začalo hned po jeho narození a trvalo až po Kalvárii a stejně to bylo i_s jeho Matkou. A kolik měl trpělivosti nebeský Otec! O_čem všem nám vypráví křížová cesta! Copak se nemusíme stydět, víme-li, že Ježíš Kristus byl bičován, trním korunován, vysmíván a popliván? Tváří v_tvář kříži se nezalekl, ale objal ho a políbil, třebaže věděl, jaké utrpení ho čeká. A přitom neměl nikoho po svém boku kromě Panny Marie. Zdálo se, že ho opustili všichni, dokonce jeho apoštolové, ba ani věčný Otec nebyl nablízku; vždyť na kříži zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Lidé okolo se mu posmívají a vyčítají mu, zatímco on se za ně modlí: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Ježíš Kristus trpěl za nás, aby nás předešel do nebe, a my nechceme trpět za svou duši – ovšem pouze pokojné utrpení vede k_nebesům. Měli bychom se poučit z_Kristových útrap: je-li život plný bolesti, je třeba se utíkat k_němu, který nás potěší a dá nám sílu překonat bolest. Měli bychom přemýšlet o_tom, že po bolestech následuje blaženost, která potrvá navěky. Svatí říkávali, že abychom si vysloužili nebe, je třeba podstoupit jakoukoli bolest…

Bohužel se musím svěřit s_jednou svou nedokonalostí. Zdá se, že jsem zapomněl na narozeniny našeho tatínka. Nezapomněl jsem na něho ve svých modlitbách, ani při svatém přijímání. Mám za to, že to je víc než drahý dárek. V_mysli jsem zalétl do našeho přívětivého domu a připomněl si tátu a poděkoval mu za vše dobré, co pro mě udělal. Opravdu, když si vzpomenu na léta strávená u_nás doma, musím říct, že mně tatínek projevoval takovou lásku, že jsem měl dojem, že má jenom mě. A když mě jednoho dne v_adventu propouštěl z_domu, bylo zřejmé, že je jeho otcovské srdce naplněné bolestí, ale že tu oběť přináší rád, protože mě miluje a chce mé dobro. Možná tatínek na ten den už zapomněl, ale mně se to často vrací a vím, že když bude číst tento dopis, bude jeho laskavé srdce zarmoucené. Ale ať se nebojí: čím je tato oběť větší, tím milejší je Bohu. Skoro bych řekl, že Bůh bude povinován mu odplatit velkorysost, kterou tatínek svou obětí vyjádřil, a že je málo rodičů, kteří by obětovali Pánu Ježíši, co je jim nejdražší. Oběť mého tatínka je podobná oběti Abraháma, kterého Hospodin žádal, aby obětoval pro jeho slávu život svého syna. Ale oběť mého tatínka je záslužnější, protože Abrahám ji nakonec nemusel přinést a Hospodin mu poslal do cesty beránka, který se skrýval v_křoví. Pokud bude tatínek trpět, ať to obětuje za mě – čím bude oběť větší, tím lepším budu řeholníkem. Líbám tatínkovy upracované ruce. Ať v_životě následuje ve všem Boží vůli, abychom se jednou mohli setkat v_blaženosti nebeské a mohli se mu klanět na věky; současné odloučení pak už nebude příčinou bolesti, ale nekonečné radosti pro věčnost. Ať se stanu jako řeholník vhodným nástrojem Božím skrytým v_jeho Nejsvětějším Srdci.

Všemohoucí Bože, tys dal blahoslavenému mučedníkovi Štěpánovi milost, aby obětoval svůj život pro dobro mládeže, když s_vírou čelil zkouškám a pronásledování. Na jeho přímluvu dopřej i_nám, abychom vždycky jednali ve službě pravdě, a tak všem ukazovali evangelium radosti.

Mezi mladými mučedníky, kteří zahynuli v_roce 1942, jsou: Czesław Jóżwiak narozen v_polské Lazyni 1919; Edward Kazmierski, narozen v_Poznani 1919, František Kęsy, narozen v_Berlíně 1920; Edward Klinik, narozen v_polské Bochumi 1919 a Jarogniew Wojciechowski, narozen v_Poznani 1922. Měli leccos společného: všech pět byli oratoriáni, kteří animovali své kamarády, vědomě pracovali na svém lidském a křesťanském růstu a přátelili se kvůli svým osobním i_sociálním zájmům. Do hledáčku gestapa se dostali roku 1940 a všichni byli zatčeni společně.
Ve vězení byli také spolu a 24. srpna 1942 byli v_Drážďanech popraveni sekyrou. Zůstali přáteli-oratoriány až do posledního okamžiku. O_každém z_nich lze říci: „Byl členem vedení oratoře, pevným přátelstvím připoután k_ostatním čtyřem, s_nimiž ho pojily křesťanské ideály.“ I_když byli vězněni společně, každý měl svůj příběh, který se napojuje na příběh ostatních, protože vyrostli v_salesiánském prostředí. Těchto pět chlapců pocházelo z_křesťanských rodin. Na tomto základě byl budován jejich život v_oratoři a odtud vyrostla jejich velkorysost vůči Pánu, lidská zralost, modlitba a apoštolské nasazení. Byli otevřeni životu, ale zároveň připraveni vejít do života věčného.
Takto paradoxně se jeden z_nich vyjádřil písemně asi hodinu před smrtí: „Jsem šťastný. Mohu odejít z_tohoto světa spojený s_Kristem.“ A jiný napsal: „Jak bych se mohl neradovat, když mám jít k_Pánu a k_jeho nejsvětější Matce – posilněn Kristovým Tělem?“
13. června 1999 byli ve Varšavě blahořečeni Janem Pavlem II. spolu s_dalšími 108 polskými mučedníky.

(Positio super martyrio, vol. III-2, Summarium, str. 1707, 1728 a 1729, 1768, 1789)

Nastal okamžik, abych se s_vámi rozloučil, a to zrovna dnes, 24. května, o_slavnosti Panny Marie Pomocnice. Mám velikou radost, že odcházím z_tohoto světa! Tak by měl asi umírat každý. Před chvílí jsem se vyzpovídal a za chvíli budu posilněn Nejsvětější svátostí. Dobrý Bůh mě vezme k_sobě. Nestěžuji si, že odcházím z_tohoto světa tak mladý. Nacházím se ve stavu milosti, věrný slibům, které jsem Bohu dal. Milí rodiče a přátelé, ještě jednou se omlouvám za vše, co se nepovedlo. Odpusťte mi! Kráčím do nebe. Tam se sejdeme! V_nebesích se budu za vás přimlouvat. Ano, právě teď jsem přijal Nejsvětější. Občas se za mě pomodlete. Zůstávejte v_Pánu! Odcházím. Odpusťte mi. (bl. František Kęsy)

Milí rodiče, právě dnes, 24. května, v_den Panny Marie Pomocnice, jsem dostal vaše dopisy. Mám odejít k_Pánu. Říkám vám, moji milí, že se na onen svět těším, vždyť zakusím radost velkého osvobození. Vím, že Panna Maria Pomocnice, kterou jsem měl vždycky v_úctě, se za mě přimluví a vyprosí mi u_Ježíše odpuštění. Před chvílí jsem se vyzpovídal a za chvíli přijmu z_celého srdce Pána Ježíše. Kněz mi během popravy bude žehnat. Máme radost, že můžeme být těsně před popravou spolu. Všech pět jsme na jedné cele. Je tři čtvrtě na osm. O_půl deváté odejdu z_tohoto světa. Prosím vás, neplačte, nezoufejte si, nebojte se. Bůh to tak chtěl. Zvláště se obracím na tebe, maminečko drahá, abys svou bolest svěřila Panně Marii Bolestné. Ona uzdraví tvé rozbolavělé srdce. Moc vás prosím, odpusťte mi, čím jsem vám ublížil. Budu se za vás modlit a přimlouvat, abychom se jednou setkali všichni s_Bohem. Na shledanou v_nebi! (bl. Czesław Józwiak)

Boží plány jsou zvláštní, ale měli bychom je vzít za své, protože to upokojí naši duši. Moji milí, Boží vůle je nezbadatelná – a zdá se, že odejdu z_tohoto světa mladý. Ale chvíle, kdy budu odcházet, mi bude velkou radostí. Jak bych se neradoval, když odcházím k_Pánu a k_Panně Marii posilněn svátostí oltářní? Až do posledního okamžiku byla Panna Maria mou vlastní Matkou. A nyní, maminko moje, když už nebudu na světě, přijmi Ježíše. „Matko, hle tvůj syn.“ (…) Na shledanou v_nebesích s_Pannou Marií, s_Ježíšem a s_Donem Boskem. Dobře jsem pochopil smysl svého života – přijal jsem své povolání a raduji se z_toho, že vám v_nebi vše odplatím. (bl. Edward Klinik)

Dostal jsem váš poslední dopis se všemi pozdravy. Moc vám za něj děkuji. Měl jsem radost, když jsem si přečetl o_vašem pokoji a snaze o_porozumění Božím záměrům. Poděkujte přemilému Spasiteli, že nás nenechá odejít z_tohoto světa nepřipravené, ale po svátosti pokání a přijetí Nejsvětější svátosti, a to v_den Panny Marie Pomocnice. Dal mi pokoj. Smířen s_jeho svatou vůlí odcházím z_tohoto světa. On je tak dobrý, že nám odpouští. Moc ti, maminečko, děkuji za požehnání. Bůh si od tebe žádá tuto oběť. Vykonej ji za mou hříšnou duši. Odpusťte mi všechno, co jsem zanedbal. Prosím za odpuštění. Za odpuštění všem, kterých jsem se nějak dotkl nebo jim ublížil. Modlete se za mě. Na shledanou v_nebi! (…) Dobrý Bůh ať je s_vámi se všemi na přímluvu Nejsvětější Panny Marie, svatého Josefa, svatého Jana Boska. Zůstávejte v_Pánu! (bl. Edward Kazmierski)

Ze srdce vám děkuji, vám všem, kteří jste mě provázeli životem. Z_blízka jsem sledoval život své maminky, tatínka, tvůj i_svůj. A proto jsem přesvědčen, že máš nyní spíš radost než bolest. Dostalo se mi mimořádné milosti a teď odcházím s_tím, že jsem pochopil svou minulost; činím tak bez nejmenší výčitky. Poznal jsem svět, život i_lidi a teď, nejmilejší Liduško, si buď jistá, že na světě nezůstaneš sama. Já i_tvoje máma ti budeme pořád nablízku. Prosím tě o_jednu věc: svou bolest svěřuj v_životě vždycky Ježíši a Marii, protože jen u_nich najdeš útěchu. (…) Mysli na skutečnou blaženost. Odcházím spojen s_Pánem Ježíšem ve svátosti oltářní. Při tomto posledním svatém přijímání myslím na tebe a obětuji ho za tebe a za mě, s_nadějí, že se naše rodina setká šťastná tam nahoře. Prosím tě, popros tatínka za odpuštění všeho, co jsem pokazil, a řekni mu, že jsem ho měl vždycky rád. (…) Všichni se za mě modlete a já vám to nahoře odplatím. Ježíši, Maria, Josefe! (bl. Jarogniew Wojciechowski)

Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s_mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:

Pro své mučedníky, kteří ti vydali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,

V_blahoslaveném Františku a jeho druzích, kteří vyrůstali v_salesiánské oratoři, jsi nám dal vzory mladistvé odvahy,

dej všem mladým lidem odvahu a vytrvalost, aby byli ochotni žít podle hodnot evangelia.

Pane, blahoslavený František a jeho druhové vzývali před smrtí Krista a Pannu Marii,

dej nám, abychom po příkladu svatého Jana Boska přijímali s_vírou Kristovy svátosti a svěřovali se do ochrany Panny Marie.

Bože, tys udělil mučedníkům blahoslavenému Františkovi a druhům milost, aby se stali svatými v_mladém věku; obnov divy svého Ducha, abychom i_my pro tvou lásku vzdorovali každému protivenství a kráčeli s_nadšením vstříc tobě, zdroji veškerého života.

Děkujme Králi mučedníků, neboť on večer předtím, než trpěl za naši spásu, odkázal nám při poslední večeři trvalou památku na svou smrt. A s_vděčností volejme:

Náš Spasiteli, zdroji a vzore všeho mučednictví, tys nás miloval až do krajnosti,

Mladí mučedníci František Kęsy a druhové svědčili o_tom, co prožívali každodenně v_salesiánské oratoři,

dej, aby vychovatelé předávali dětem a mládeži hodnoty víry a byli jim příkladem.

Mladí mučedníci šli na smrt s_radostí, že odcházejí k_Ježíši a k_jeho Matce, posíleni Nejsvětější svátostí oltářní,

dej nám, Pane, abychom v_obtížích života byli posilování svátostí eucharistie a přímluvou Panny Marie.

dej, ať v_síle tohoto pokrmu překonáme všechny překážky a dojdeme do věčného života.

Josef Cafasso, spolurodák svatého Jana Boska, se narodil v_Castelnuovu d’Asti 15. ledna 1811. V_r. 1833 byl vysvěcen na kněze a vstoupil do Kněžského konviktu v_Turíně, kde zůstal až do smrti. Vedle formace kněží a výuky morální teologie se zároveň věnoval službě zpovědníka a s_láskou sloužil těm nejposlednějším, především vězňům a odsouzencům na smrt.
Od počátku materiálně i_duchovně pomáhal Donu Boskovi; v_letech 1841–1860 byl jeho duchovním vůdcem a podporoval a bránil jej svou morální autoritou. Zemřel ve čtyřiceti devíti letech, 23. června 1860. V_pohřební řeči jej Don Bosko vzpomíná jako vzor kněžského života, učitele kléru, vyhledávaného rádce, utěšitele nemocných, posilu umírajících, přítele všech. 23. června 1947 ho Pius XII. prohlásil za svatého.

Z_„Rozjímání pro kněžská duchovní cvičení“ svatého Josefa Cafassa, kněze

Duch trpělivosti, chudoby, pokory, lásky k_samotě, k_práci, k_úkonům zbožnosti, to jsou ctnosti nutné pro kněze. Jiný duch, jiné ctnosti, jiná díla se však požadují po skutečném služebníku Božím, který má jako světlo světa a sůl země osvěcovat a posvěcovat duše.

Jestliže se kněz chce podobat božskému Spasiteli, jestliže chce konat dobro na poli evangelia, musí být mužem modlitby. Není třeba hledat jiné učitele. Dobří dělníci, kteří vynikli v_této vědě, byli všichni žáky stejné školy, všichni napodobovali tohoto božského učitele.

Muž apoštolátu ať má svůj pevný čas určený modlitbě. Kdybychom se vzdali této školy, nebyli bychom již kopiemi tohoto vzoru, ale byli bychom pouze materiálními lidmi, protože bychom byli bez duše a bez ducha, byli bychom apoštoly jen podle jména, stali bychom se znějícím kovem{n}srov. {r}1 Kor 13,1{/r}{/n} a ničím víc. Kromě toho musíme dbát, aby naše srdce bylo během dne obráceno k_Bohu, dříve než se pustíme do nějakého díla a než budeme vykonávat svou službu a potom, co jsme se namáhali. Naše srdce ať se často pozvedá k_Bohu, ať je to jako otevřená cesta, kterou s_ním udržujeme neustálý vztah; když budeme mít nouzi, když budeme podrobení zkoušce, když budeme potřebovat světlo, aby to byla chvíle, která nás přivede k_němu, abychom s_ním mluvili, abychom mu řekli svůj názor. To znamená modlit se, a kdo to tak dělá, může být nazván mužem modlitby.

Mírností se staneme příjemnými lidem a uchvátíme srdce na zemi. Božský Spasitel toho byl nejdokonalejším příkladem, když nám vydal sám sebe: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“{n}{r}Mt 11,29{/r}{/n}. O_něm se říká, že „všude procházel, prokazoval dobrodiní a uzdravoval všechny“{n}{r}Sk 10,38{/r}{/n}. Tedy mírnost ke všem; buďte obzvláště pozorní k_těm, kteří si to nejméně zaslouží nebo se k_vám chovají špatně, to je nejlepší jednání. Jestliže božský Vykupitel měl na někoho zvláštní ohled a dával někomu přednost, byli to vždy hříšníci, takže jeho nepřátelé ho nazývali hříšníkem a přítelem hříšníků{n}srov. {r}Lk 11,2{/r}; {r}Jan 9,24{/r}{/n}. Nebyl však přítelem jejich nepravostí, ale byl přítelem proto, aby je obrátil a aby si je získal. Získejme si útěchu, že jsme s_nimi jednali mírně a s_láskou, že jsme jim dali tento paprsek naděje a zdraví, když si vzpomenou na člověka, který s_nimi jednal s_dobrotou.

Člověk apoštolátu ať nemá za cíl nic jiného než Boží slávu a zdraví duší. To je naučení, které nám nechal božský učitel: „Já nehledám svou slávu… sestoupil jsem z_nebe ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“{n}{r}Jan 8,50; 6,38{/r}{/n} Tato poctivost a čistota úmyslu byla vždy charakteristickým rysem mužů apoštolátu. Když kněz pracuje s_tímto čistým úmyslem, téměř necítí tíhu své námahy, protože namáhat se pro Boha přináší více potěšení než utrpení. Jenom Bůh a nic jiného.

Všechno, co je pravdivé, čestné, spravedlivé a nevinné, to konejte {*} a Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, ukažte, že jste muži, buďte silní {*} a Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Z_„Rozjímání pro kněžská duchovní cvičení“ svatého Josefa Cafassa, kněze

Narodili jsme se, abychom milovali, žijeme, abychom milovali, zemřeme, abychom milovali ještě více. To je, bratři, náš cíl zde na zemi a takový bude, jak doufáme, náš budoucí a věčný úděl. „Blažený ten,“ říká sv. Augustin, „kdo se naučí umění milovat.“ „Vy jste šťastný,“ řekl ten dobrý laik velkému učiteli sv. Bonaventurovi, „vy jste velmi šťastný, že umíte a že jste se naučil spoustu věcí!“ „Ale můj synu,“ odpověděl světec, „nezáviď mi mé vědění; stařenka, která umí milovat Boha, ví tolik jako bratr Bonaventura…“

Tato odpověď, která způsobila údiv a obdiv v_té prosté duši, může nám dát látku k_přemýšlení a zahanbení. Může se nám možná zdát, že v_tomto světě něco víme; a po tolika letech studia se nám zdá téměř jako ponížení přizpůsobit se jednání s_jistými hrubými a neomalenými osobami, natolik nám působí bolest jejich nevědomost. A přece, jestliže milují Boha, vědí stejně jako my, a dokonce i_více než my. Mezi těmito lidmi jsou někdy velmi horlivá srdce plná lásky, zatímco naše srdce, s_tolika znalostmi, jsou možná lhostejná a chladná jako led. A k_čemu je všechno naše vědění, jestliže nám chybí to první a hlavní, tj. umět milovat Boha? Jak velkým pokladem je pro rodinu a pro obec kněz, který miluje, který žije, který hoří láskou! Kolik dobra lze očekávat z_výkonu jeho služby!

„Jak je příjemné,“ říkával sv. Augustin, „mluvit o_lásce! Ale o_kolik je asi příjemnější žít láskou!“

Kéž by Bůh chtěl, abychom, zapáleni dnes tímto nebeským plamenem, vstoupili zde na zemi, v_tomto slzavém údolí, na tu cestu lásky, kterou, jak doufám, půjdeme jednou já i_vy navždy v_nebi!

Bůh nás smířil se sebou skrze Krista {*} a svěřil nám službu smíření.

Neušetřil ani vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všecky {*} a svěřil nám službu smíření.

Ant. k_Zach. Ve své milosrdné lásce tě Bůh ustanovil služebníkem smíření v_Kristu.

Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Sjednoceni v_modlitbě chvály spolu se svatým Josefem Cafassem a se všemi svatými volejme:

osvěcuj duchovní učitele a ty, které jsi ustanovil za služebníky smíření.

Otče, ty chceš, abychom byli tvými spolustolovníky na hostině nové smlouvy,

Ty jsi slíbil království nebeské těm, kteří poznají tvář tvého Syna v_chudých, trpících a těch, kteří jsou vyloučeni ze společnosti,

dej, ať přijímáme osoby, které jsou zkoušené na těle a na duchu, a vytváříme tak lepší svět.

V_osobě svatého Josefa Cafassa jsi dal svatému Janu Boskovi přítele a bezpečného vůdce,

dej všem vychovatelům, aby vedli bratry a sestry ke Kristu skrze pedagogiku dobroty.

Otče, tys daroval svému knězi, svatému Josefu Cafassovi, mimořádné dary lásky a moudrosti, aby ve škole evangelia vychovával služebníky slova a odpuštění. Dej i_nám, abychom byli nástroji tvého pokoje.

Narodila se 13. ledna 1902 v_Granadě v_Nikaragui v_rodině španělských přistěhovalců a podobně jako jejím 7 sourozencům se jí dostalo dobrého rodinného zázemí a vzdělání. Ve 12 letech vstoupila do školy Dcer Panny Marie Pomocnice a s_velkou zálibou se zde mimo jiné věnuje hudbě a kreslení. V_18 letech uskutečňuje své dřívější rozhodnutí zasvětit se Bohu. V_institutu FMA složila v_roce 1923 první sliby a po věčných slibech odešla v_roce 1931 do San José na Kostariku. Působí ve škole, v_noviciátu, ale její hlavním polem působnosti se stávají nejchudší děti a mladí. S_velkou důvěrou v_Pannu Marii Pomocnici vytvořila sociální dílo, za které ji vláda později jmenovala čestnou občankou národa: založila dílo oratoří na periferii města, rozdělovala jídlo, připravovala odborné kurzy pro vzdělávání dívek, zajišťovala jejich zaměstnání. Dala základ zdravotnickým zařízením, pomohla vybudovat vesničku pro ty, kteří byli bez přístřeší, stála u_vzniku školy sociální orientace, sdružení pro pomoc lidem v_nouzi a v_San José postavila kostel. Kromě toho pořádala velké množství duchovních cvičení. Jejím hlavním každodenním úkolem však bylo těšit lidi v_jejich nejrůznějších těžkostech, přijímat je, naslouchat jim, zvát je k_Neposkvrněnému srdci Panny Marie.
Zemřela 7. července 1977. Dne 14. dubna 2002 ji Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou.

Dopřej mi, Bože, abych při výstupu na vrchol svého života mohla bez přestání stírat slzy všech, které potkám, nadlehčovat jejich bídu a strádání, zahánět chmury a nalévat balzám do ran trpících.

Dej, abych dokázala obveselit ty, kteří jsou smutní a v_úzkostech, přinášet pokoj těm, kteří žijí ve zmatku, spojovat ty, kteří se rozešli a rozsévat pokoj tam, kde vládne násilí a boj. Učiň, abych byla s_to rozdávat chléb hladovým a těm, kteří o_něj prosí, podat sklenici vody tomu, kdo má žízeň, deku tomu, kdo se nemá čím přikrýt, a alespoň duchovní přístřeší všem poutníkům.

Dej, abych dokázala být paprskem světla těm, kdo kráčejí v_temnotě, nasměrovat k_dobru ty, kdo se vydali směrem ke zlému, podepřít ty, kteří padají, a s_citem pozvedat ty, kteří už padli. Dej, abych dokázala vytahovat trny ze všech ujařmených srdcí a vracet pokoj nepokojným, přikrývat kabátem lásky všechny ubohé hříšníky a všude rozdávat útěchu, pomoc, spokojenost a mír.

Ano, Pane, dej mi milost, abych rozdávala posilu všem, které potkám po cestě na Kalvárii a abych byla nástrojem tvého milosrdenství. Naplň mé srdce pokojem, pokorou, dobrotou a láskou, pochopením a zbožností. Dej, abych ve své duši zahlédla tvůj požehnaný, svatý a milovaný obraz, aby ten, kdo mě spatří, neviděl mě, ale tebe, má Lásko!

Nechť není jediná duše, která by prošla kolem a já ji nevedla přímo ke tvé lásce. A od té chvíle ať se nestará o_nic jiného, než aby utekla hříchu a dělala ti radost. Hladovím a žízním po spravedlnosti. Chci tě poznat, milovat tě a sloužit ti. Dotkni se tedy jako u_Izaiáše mých rtů, ovšem nikoli žhavým uhlíkem, ale kapkou své předrahé Krve – aby se mé rty otevřely a hlásaly tvé Jméno a aby do všech stran vyvyšovaly tvé divy, zázraky a především laskavé doteky tvého božského a nekonečné úcty hodného Srdce!

Maria, moje Matko, s_Ježíšem, skrze Ježíše a pro Ježíše, pro jeho slávu se daruji a slepě se odevzdávám do tvé mateřské náruče, abych z_tvých rukou přešla v_hodině smrti rovnou do nekonečného milosrdenství samého Boha. Amen.

Vzdejme chválu Bohu Otci, že církvi a Salesiánské rodině v_blahoslavené Marii Romero daroval zářivou svědkyni své nekonečné lásky ke všem lidem.

dej, aby nás naše modlitba stále pevněji spojovala s_tvou církví a s_tebou.

rozmnožuj v_dnešní církvi odvahu k_charitativní službě, abychom byli svědky Otcovy lásky.

dej, abychom byli nejen ctiteli eucharistie, ale také tuto úctu předávali mladým lidem kolem nás.

Bože, Otče veškeré útěchy, ty dáváš svému lidu znamení své dobroty a milosti; uděl nám, abychom na přímluvu blahoslavené panny Marie Romero i_my mohli těšit ty, kteří jsou v_jakémkoli soužení, a v_den soudu mohli být připočteni mezi blahoslavené. Prosíme o_to

Život svatých žen zjevuje světu Boží lásku, která se projevuje v_církvi, a jejich příklad a modlitby nám pomáhají. Spolu s_nimi volejme:

V_blahoslavené Marii jsi nám dal příklad, jak následovat svatého Jana Boska a svatou Marii Dominiku Mazzarellovou,

dej, abychom jako ona následovali charisma našich zakladatelů a žili podle salesiánského poslání.

uděl všem věrným zemřelým, aby se navěky radovali ve světle tvé slávy.

Polský princ Augustin Czartoryski byl synem prince Ladislava a princezny Marie Amparo, dcery španělské královny. Narodil se 2. srpna 1858 v_exilu v_Paříži. V_6 letech mu zemřela matka. Studoval v_Paříži a v_Krakově. Velký vliv na něho měl jeho učitel Josef Kalinowski, který prožil 10 let nucených prácí na Sibiři, stal se karmelitánem a byl po své smrti Janem Pavlem II. svatořečen. Mladý princ měl díky tuberkulóze velmi oslabené zdraví. Jeho život se odehrával putováním z_jedné lékařské kliniky na druhou. Otec ho chtěl vyslat na diplomatickou dráhu, ale on v_sobě slyšel silné volání k_úplnému darování se Bohu. V_roce 1883 se setkal s_Donem Boskem při jeho věhlasném pobytu v_Paříži. Chtěl s_ním zůstat a sloužit chudým. Don Bosko se však zachoval zdrženlivě. Princ proto požádal o_radu papeže Lva XIII., který ho poslal zpět za Donem Boskem. Zřekl se majetku, odešel do Turína, ve svých 29 letech se stal jedním z_noviců a 2. října 1888 složil sliby. Zpráva o_jeho rozhodnutí inspirovala mnohé další chlapce k_následování Dona Boska. Augustin začal studovat filozofii, ale brzy se jeho zdravotní stav zhoršil. Velkodušně se o_něj staral ctihodný Andrea Beltrami. Mezitím ho don Rua nechal studovat teologii a připustil ho ke svěcení. 2. dubna 1892 byl v_San Remo vysvěcen na kněze.
Zemřel 8. dubna 1893, v_sobotu Velikonočního oktávu, ve věku 35 let v_Alassio se slovy: „Jak krásné Velikonoce!“ Jeho tělo odpočívá v_polském městě Przemysl. Byl blahořečen Janem Pavlem II. 25. dubna 2004.

(Salesiánská tiskárna a knihovna, San Benigno Canavese 1896; Positio, Summarium documentorum additum, str. 204 a 205)

Jakmile jako chudý trosečník, který unikl nebezpečím moře, dorazil do San Benigna, představil se řediteli domu a začal si zvykat. Trochu se bál, že na něho budou mít ohledy, jimž se chtěl vyhnout, a proto řekl svým představeným, aby od něho žádali jakékoli služby. „Mám zapotřebí velké milosti, jelikož jsem žil ve světě a přinesl jsem s_sebou nedostatky, které se vytrácejí jen postupně. Vy mi ovšem pomáhejte a já doufám, že to zvládnu.“ Se svým duchovním rádcem nemluvil důvěrně a otevřeně jen po svém příchodu, ale kdykoli to považoval za potřebné a užitečné. Když pak viděl, že umírá tomuto světu a je odhodlán odevzdat se Pánu, jako by říkal spolu se svatým Bernardem: „Zde jsem nalezl anděly, zatímco všude jinde jsem nalézal jen lidi.“

Vše bylo pro něho prostředkem ke studiu a k_následování. Snažil se vytrhnout ze srdce vše, co nebylo Bohem a nebylo k_Jeho větší slávě, a veškerou důvěru vložil do svého duchovního vůdce. Věděl, že pevnost stavby záleží v_pevných základech a horlivý noviciát je jistým znamením pro svatý řeholní život. Snažil se tedy na každém kroku plnit rychle a poctivě všechny příkazy. Jistou brzdou mu byly příjemnosti života, které mu ještě setrvávaly v_paměti, a strohé návyky, které si měl osvojit pro řeholní život. Slýchával hlas, který mu našeptával: „Cos to udělal, blázne? Myslíš, že si zvykneš na tento život? Nejsi už mladý, nikdy si nezvykneš na hluk a neklid, které nabízí salesiánský život! Nějakou dobu to vydržíš, ale běžný život tě pak odrovná. Neudělal bys lépe, kdybys zůstal doma s_tátou, s_tetou a se sourozenci? Kdo ti bránil, abys dělal dobro – a možná lépe a podle svého? Teď žiješ tady mezi neznámými lidmi, kteří za chvíli zapomenou, že by na tebe měli brát ohled…“

Duch pokušitel se snažil těmito a podobnými výpady vystrašit našeho dona Augustina. On však, protože věděl, že cesta do ráje je lemována trápením a trním, se snažil zapomenout na to, co mu nabízel svět, a upíral oči k_tomu, čím se chtěl stát. Hned na začátku prosil, aby ho oslovovali pouze příjmením. Jeho představení to byli, kdo rozhodli, že bude oslovován don Augusto a on jim za to poděkoval, protože tak měl další důvod, aby nebyl připomínán jeho šlechtický původ. A tento mentální a duchovní sebezápor šel tak daleko, že nad ním žasli i_ti, kteří už byli hodně pokročilí na cestě ctností. Opravdu zázračný byl pokrok, kterým prošel od svého příchodu do San Benigna. Žádal, aby mu v_ničem neslevovali a aby se mohl podřídit všem pravidlům, a říkal, že by docela trpěl, kdyby mu někdo později vyčítal, že jeho život byl samá výjimka. Don Bosco to byl, kdo rozhodl, že kvůli svému křehkému zdraví bude jíst u_stolu představených. Pro dobrého dona Augusta to však bylo vlastně za odměnu, protože se dostal do školy dokonalosti. „Nemohlo se mi přihodit nic lepšího, říkal, protože jsem tak měl před očima vzory všech ctností. Nechť mi Bůh pomáhá, abych toho využil.“

Na začátku nového dne, kdy si připomínáme památku blahoslaveného Augustina Czartoryského, se obraťme s_prosbou k_Bohu Otci:

V_blahoslaveném Augustinovi jsi nám dal příklad bezvýhradné poslušnosti Božímu volání,

V_blahoslaveném Augustinovi jsi nám ukázal, že Bohu sloužíme, když se zříkáme hmotného majetku,

Všemohoucí a milosrdný Bože, tys povolal blahoslaveného kněze Augustina k_následování tvého Syna, který, ač bohatý, stal se chudým; dej, abychom ti, povzbuzeni jeho příkladem a poslušni působení Ducha Svatého, pokorně sloužili v_nejpotřebnější mládeži.

Prosme Boha, našeho Otce, pramen veškeré svatosti, aby nám po příkladu svatých dal žít v_souladu s_křestním zaslíbením, a volejme:

Otče svatý, zveš náš, abychom žili podle svého povolání a abychom se ti líbili,

Ve škole Dona Boska jsi vedl blahoslaveného Augustina, aby ti daroval všechno,

dej, aby náš život byl dokonalou duchovní obětí, ve které ty máš zalíbení.

Otče svatý, dej všem zemřelým bratřím a sestrám, aby patřili na tvou tvář,

Narodila se ve vsi Corteno Golgi v_italské provincii Brescia 16. února 1883. Již v_útlém mládí pocítila misijní povolání a později se stala řeholnicí. První sliby u_Dcer Panny Marie Pomocnice vykonala roku 1908 a po několikaletém působení v_Itálii se vydala na misie do Ekvádoru, odkud se už nevrátila do vlasti. Pracovala v_prostředí pralesa u_kmene Šuar, evangelizovala, byla zdravotnicí a „dobrou maminkou“, jak jí všichni říkali. Všude hlásala Pannu Marii jako Pomocnici a Boha jako milosrdného Otce. Zahynula poblíž městečka Sacúa 25. srpna 1969 po tragickém pádu malého letadla.

Člověk dnešní doby věří víc svědectví než učitelům, víc zkušenosti než nauce, víc životu a skutkům než teorii. Svědectví křesťanského života je nenahraditelnou formou misií. Kristus, v_jehož poslání pokračujeme, je hlavním „svědkem“{n}{r}Zj 1,5; 3,14{/r}{/n} a vzorem křesťanského svědectví. Duch Svatý provází cestu církve a dává jí účast na svědectví, které sám vydává o_Kristu{n}srov. {r}Jan 15,26-27{/r}{/n}.

První formou svědectví je život misionáře, křesťanské rodiny a křesťanského společenství; tato forma dává poznat nový způsob chování. Misionář, který přes všechny hranice a lidské slabosti žije prostě podle Kristova vzoru, je Božím znamením a transcendentní skutečností. Toto svědectví mohou a musí však v_církvi vydávat všichni tím, že se snaží napodobit božského Mistra; v_mnohých případech je svědectví jedinou možnou formou, jak být misionářem.

Evangelijním svědectvím, které svět bere nejvíc vážně, je pozornost vůči lidem, láska k_chudým a malým, k_trpícím. Obdarovávací charakter tohoto postoje a této aktivity se hluboce odlišuje od běžného lidského egoismu a probouzí otázky po Bohu a po evangeliu. Rovněž angažování se ve prospěch míru, spravedlnosti a lidského rozvoje je evangelijním svědectvím, jestliže znamená pozornost vůči člověku a je-li orientováno na jeho celkový rozvoj.

Křesťan a křesťanská společenství mají hluboké kořeny v_životě dotyčných národů; jsou svědky evangelia rovněž věrností ke své vlasti, ke svému lidu, ke své národní kultuře – a to vždy v_té svobodě, kterou nám Kristus přinesl. Křesťanství je otevřeno všeobecnému bratrství, protože všichni lidé jsou syny a dcerami téhož Otce a sourozenci v_Kristu.

Církev je povolána vydávat Kristu svědectví tím, že se staví statečně a prorocky proti korupci politické a hospodářské moci; tím, že nehledá ani slávu, ani hmotná dobra; tím, že svůj vlastní majetek dává ve prospěch nejchudším a zve k_prostému životu v_Kristu. Církev a misionáři musí vydávat rovněž svědectví pokory, což se vztahuje především na ně samé. Tato pokora se projevuje schopností zpytovat svědomí, jak v_osobní, tak ve společenské oblasti, aby se zlepšilo osobní chování a odstranilo vše, co by bylo proti evangeliu a co by znetvořilo Kristovu tvář.

Milosrdný Otče, působením Ducha Svatého jsi vzbudil v_blahoslavené Marii Troncattiové mateřskou lásku při zvěstování Krista. Na její přímluvu nám dej, abychom byli nástroji smíření a pokoje, aby tak všichni velebili tvé svaté jméno.

Zefyrin Namuncurá se narodil 26. srpna 1886 v_Chimpay na pobřeží řeky Rio Negro v_argentinské Patagonii. 24. prosince 1888 byl pokřtěn salesiánem Dominikem Milanesiem. Jeho otec Manuel, poslední náčelník araukánských indiánských kmenů se musel tři roky předtím vzdát argentinskému vládnímu vojsku. Chlapec měl dobrý základ z_rodiny. Když bylo Zefyrinovi jedenáct, poslal ho tatínek studovat do Buenos Aires na salesiánskou kolej Pia IX., aby se později mohl stát obhájcem svého lidu.
V_koleji vládl salesiánský rodinný duch a Zefyrin si rychle zamiloval Dona Boska. Rostl duchovně a brzy se rozhodl, že se stane salesiánem knězem, aby mohl evangelizovat svůj lid. Jako vzor si vybral Dominika Savia a s_vynaložením velkého úsilí se v_rámci zcela jiné kultury stal brzy druhým Dominikem Saviem. Zanedlouho vynikal ve zbožnosti, v_lásce k_druhým, byl vzorný v_plnění úkolů a v_asketickém životě.
V_roce 1903 ho v_šestnácti a půl letech (v_té době se jeho osmdesátiletý otec nechává pokřtít) Mons. Cagliero přijal mezi aspiranty ve Viedmě, hlavním městě apoštolského vikariátu. Tak začala jeho cesta ke kněžství.
Jelikož měl křehké zdraví, poslal ho salesiánský biskup do Itálie, aby studoval v_klidnějším prostředí a v_podnebí, které bylo tehdy považováno za přijatelnější. V_Itálii se setkal s_donem Ruou a papežem Piem X., který mu s_dojetím požehnal. Navštěvoval turínskou školu a později salesiánskou kolej ve Villa Sora a ve Frascati. Stal se druhým nejlepším studentem na škole.
Navštívila ho ovšem nemoc, kterou diagnostikovali příliš pozdě, snad proto, že si na nic nestěžoval, tuberkulóza. 28. března 1905 ho převezli do nemocnice milosrdných bratří na římském ostrově na Tibeře, kde zemřel 11. května. Od roku 1924 odpočívají jeho ostatky v_jeho vlasti ve Fortín Mercedes, kam proudí davy ctitelů.
Blahořečen byl papežem Benediktem XVI. 11. listopadu 2007 ve svém rodišti v_Chimpay.

Z_dopisu Zefyrina Namuncurá apoštolskému provikáři v_Patagonii po audienci u_papeže Pia X. 27. září 1904

(Vicente Martínez Torrens, „Ceferino Namuncurá, Vida escritos e imágenes“, ed. AHSP, str. 124-127)

„27. září byl přijat na audienci u_Svatého otce Pia X. nejctihodnější Mons. Jan Cagliero s_dalšími představenými amerických salesiánských domů. Byl mezi nimi také ,královský syn patagonských zemí‘, jak se psalo v_římských novinách.

O půl jedenácté dopoledne jsme mohli pokleknout před Kristovým náměstkem na zemi. Měl jsem to štěstí, že jsem jako třetí po monsignorovi a donu Marengovi mohl políbit prsten Jeho Svatosti. Kéž by byl v_té chvíli přítomen můj nejmilejší otec a mohl spatřit jeho dobrotu! Nikomu nedal políbit svou nohu. Jeden po druhém jsme líbali papežský prsten. Byl jsem moc dojatý. Jak laskavý je tento svatý vatikánský kmet!

Poté, co jsme všichni pozdravili Jeho Svatost, dal mi znamení, abych pronesl svou krátkou řeč. Předtím ho Mons. Cagliero upozornil, že řeknu pár italských slov. Na začátku jsem úplně ztuhl, a když jsem dospěl do poloviny, celé tělo se mi rozechvělo, ruce i_nohy se mi třásly, hlas mi drhnul v_krku. Když jsem poklekl, aby Sv. otec udělil své požehnání mně, mé rodině a všem patagonským indiánům, třásl jsem se ještě víc a z_očí mi kanuly slzy; nakonec to ale dobře dopadlo.

S jakou pozorností mi Svatý otec naslouchal! Ani si nechtěl sednout na trůn. Když ho na to monsignor upozornil, pravil: ,Takhle je mi dobře, nechte mě stát.‘ Vidíte, jak je milý? Jakmile jsem skončil, pomohl mi vstát a reagoval na to, co jsem říkal – tady to převyprávím přesně, jak to bylo. Přeložím vám to do španělštiny, protože italsky to ještě tak dobře nesvedu – i_když tím jazykem mluvím už docela dobře.

Zde jsou tedy slova Svatého otce: ,Dobrá, můj synu, děkuji ti, že mluvíš tak krásně k_nástupci Krista. Kéž ti Bůh pomůže, abys uskutečnil, co sis předsevzal: obrátit ke Kristu všechny své patagonské bratry. A k_tomu ti dám své apoštolské požehnání. A řekni svému otci, že Svatý otec posílá požehnání jemu a také jeho rodině a všemu lidu jeho kmene. Bůh ti žehnej, synu.‘

Když pronášel tato milá slova, nedokázal jsem zadržet slzy. Jak je Sv. otec dobrý!

Poté, co přednesl svou odpověď, pravil ke všem několik obecných slov. Poděkoval za milé setkání a udělil nám své apoštolské požehnání. (…) Když uděloval požehnání, monsignor mu předložil plány na stavbu kostela sv. Karla v_Buenos Aires a poprosil ho, aby plán vlastnoručně signoval svým požehnáním. Dobrotivý stařec, s_úsměvem, který vyzařuje svatost a otcovství vůči jeho synům, odpověděl s_velkodušnou laskavostí: ,Ano, beze všeho. A vlastně, pojďte všichni sem.‘

Šli jsme pak všichni do jiné místnosti, jeho pracovny, a seděli jsme kolem něho v_kruhu. Po jeho levici seděl Mons. Cagliero, ostatní stáli. Zatímco Sv. otec psal, monsignor mu řekl: ,Jste opravdu laskav, Svatý otče!‘ A on odvětil: ,To pro tyto mé drahé syny…‘ Kromě toho, že Sv. otec byl moc milý a laskavý, byl také velmi veselý.

Pak přišla krásná tečka. Když Sv. otec podepsal plány, Mons. Cagliero mu ukázal dopis patagonských noviců a aspirantů: ,Svatosti, tady je list patagonských noviců a aspirantů. Prosím vás, abyste jim poslal své apoštolské požehnání. Jeho Svatost list vzal, a aniž by ho četl, připojil svůj drahocenný podpis, přičemž udělil požehnání všem představeným a patagonským novicům. (…)

Potom jsme všichni znovu políbili prsten Velkého rybáře a rozloučili se. (…)

Pak jsme všichni odcházeli. Když už odešli všichni kněží, zůstal jsem trochu pozadu. Biskup, který asistuje Svatému otci, mě oslovil: ,Svatý otec tě volá.‘ Vrátil jsem se a on mě dovedl k_psacímu stolu Svatého otce, který za ním seděl a cosi hledal. Podal mi vykládanou burzu, v_níž spočívala medaile. Na líci byla podobizna Svatého otce Pia X. a na rubu byl vyobrazen také, jak doporučuje lidem k_úctě Neposkvrněnou Pannu. Byla to památná medaile na Svatého otce a Neposkvrněnou.

Znovu jsem mu políbil ruku a on mě pohladil. Poděkoval jsem mu a on se rozloučil úsměvem. Z_pracovny jsem odcházel v_pohnutí z_krásného dárku – z_cenné upomínky na Kristova náměstka, jenž představuje samého Krista na zemi.“

Cokoli děláte, dělejte z_duše jako pro Pána, a ne pro lidi. {*} Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví.

Bože, náš Otče, v_blahoslaveném Zefyrinovi jsi mládeži daroval zářivý květ svatosti, který vyrostl v_daleké Patagonii. Na jeho přímluvu nám dej, abychom spolupracovali na šíření tvého království trpělivým plněním svých denních úkolů.

Bl. Josefa Calasanze Marquéze a Enrika Sáize Aparicia, kněží a druhů, mučedníků

Na mnoha místech odkazuje Římské martyrologium k_biskupům, kněžím, řeholníkům, řeholnicím a věřícím laikům, ženám a mužům, kteří byli během pronásledování církve ve Španělsku „korunováni mučednickou slávou“ a „zasluhují, aby přinesli palmu vítězství před Boha všemohoucího“ a „měli tak účast na svatební hostině na věčnosti s_Ženichem Kristem a zasloužili si korunu slávy pro svědectví Beránkovi“. 22. září si připomínáme kromě mnoha jiných také salesiánské mučedníky.
18. července 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka, která byla spojena s_pronásledováním křesťanů. Laici, kněží, řeholníci a řeholnice byli zatýkáni a vražděni pro svou víru. Mezi nimi bylo 95 členů Salesiánské rodiny: 39 kněží, 22 kleriků, 24 koadjutorů, dvě Dcery Panny Marie Pomocnice, čtyři salesiáni spolupracovníci, tři salesiánští aspiranti a jeden laický spolupracovník. Ti všichni položili mezi červencem 1936 a dubnem 1938 svůj život pro víru v_Krista.
Za mučedníky byli prohlášeni příslušníci dvou skupin: jedna ve Valencii (32 mučedníků) v_čele s_donem Josefem Calasanzem Marquésem († 29. července 1936), blahořečení 11. března 2001 v_Římě; a skupina ze Sevilly a Madridu (63 mučedníků) v_čele s_donem Enrikem Sáizem Apariciem, jenž nabídl svůj život jako výměnu za chlapce, které mu poslala do cesty prozřetelnost, blahořečení na náměstí sv. Petra v_Římě 28. října 2007 spolu s_dalšími 498 španělskými mučedníky.
Svou smrtí vydali svědectví o_věrnosti křesťanské víře a salesiánskému povolání s_důvěrou v_Boha. Před smrtí vyjádřili odpuštění svým vrahům.

(Positio super martyrio servorum Dei Josephi Calasanz et sociorum, Řím 1995. Informatio s. 103-104; Summarium s. 204-205)

Don Josef Calasanz napsal z_vězení donu Pietru Ricaldonemu, hlavnímu představenému salesiánské kongregace a podrobně informoval o_situaci, kterou prožívali: „Chci referovat několika řádky o_situaci, kterou prožívám já a někteří z_nás – o_ostatních nemám zprávy. Měli jsme v_našem valencijském salesiánském domě duchovní cvičení a byli jsme zrovna před jejich ukončením. Přestože byla právě v_té době vyhlášena generální stávka, prožili jsme celý den a část noci v_klidu. Od jedné v_noci se ale začalo v_okolí našeho domu střílet a bojovníci byli stále blíž, až došlo na rozbíjení našich oken. Pak jsme si všimli, že od rozbřesku byl náš dům obklíčen.

Dovedete si představit, v_jakých obavách jsme se probouzeli – všichni jsme urychleně vstali. V_domě jsme neměli žádnou zbraň, jíž bychom se mohli bránit, ale ani by nás to vlastně nenapadlo. Co jsme mohli dělat? Někteří z_nás se vydali do kaple, abychom zachránili Nejsvětější a zabránili znesvěcení posvátných věcí a míst. Všechny proměněné hostie jsme přijali.

Kolem páté ráno, když se vojáci dovtípili, že se nemáme jak bránit, vnikli do domu a zničili všechno, na co přišli. Našli nás všechny pospolu. Přepadová četa čítala na dvě stě vetřelců. Byli po zuby ozbrojení, dokonce měli s_sebou dřevěné tyče. Prohledali nás a oznámili, že nás chtějí všechny zabít. O_něco později se dostavily vládní jednotky, o_jejichž pomoc jsme po celou noc volali od chvíle, kdy jsme zaslechli první střelbu.

Mysleli jsme, že nám přišli na pomoc, ale nakonec nás všechny (37 našich a pět zaměstnanců) odvezli do tohoto vězení ve Valencii, odkud vám píšu, aniž bych věděl, na čem vlastně jsme. Někdo nám říkal, že jsme vládní zajatci, dokonce jsme prý zavření proto, že jsme stříleli, což je pustá lež už proto, co jsem napsal výše – v_domě jsme neměli jedinou zbraň.

Nevím, jak dlouho nás tady budou držet; ví Bůh, jestli se to prodlouží na dny nebo týdny. Ani nevím, jestli nás čeká smrt. Naše naděje je však v_Bohu a věříme v_ochranu Panny Marie Pomocnice a našeho otce svatého Jana Boska: nepochybujeme o_jeho požehnání a o_modlitbách dalších představených a spolubratří. Dovedete si představit, jaké utrpení nám přináší, že nejsme ve spojení s_žádným domem a nemůžeme komunikovat ani mezi sebou. Další zprávy o_osudech jiných domů jsou rozporuplné. Doufám, že tento list brzy dorazí. Tak tedy končím, s_důvěrou ve vaše modlitby a s_prosbou o_požehnání.“

Také salesián koadjutor Jaime Ortiz napsal několik týdnů před svou smrtí své matce dva dopisy, z_nichž přinášíme několik citací: „Bůh, náš Pán, možná dopustil tyto události, abychom nespali, abychom pracovali s_novou odvahou, abychom usilovali jen o_jeho větší slávu, a ne o_svůj prospěch… Ne vše se děje tak, jak by se nám to líbilo a jak nám to připadá lepší. Bůh, náš Pán, z_toho všeho jistě vyvodí mnoho dobrého, a ne naopak, a právě proto to dopustil. (…)

Jistě máte obavy, že budou pokračovat hrůzy posledních dní. (…) My pracujeme dál, jak salesiáni, tak chlapci, v_klidu, aniž bychom si příliš připouštěli, co se nám může stát. Říkám to, aniž bych propadal pesimismu… uvidíme, jak dá Bůh. Modlete se, abychom více přilnuli k_našemu povolání a – pokud je to možné – nadále pracovali k_větší slávě Krista Krále.“

Julio Junier napsal krátce před smrtí svému bratranci: „Nejmilejší Paco, nadešel poslední den mého života a já bych se chtěl rozloučit s_tebou a s_celou svou rodinou – všechny vás objímám. Očekávám vás v_nebi, kam doufám dojdu díky Božímu milosrdenství. Umírám jako nevinný a daruji svůj život Pánu jako oběť za církev a za Španělsko. Věřím, že to citlivě řekneš mým rodičům. Z_celého srdce odpouštím soudcům, kteří mě odsoudili. To je vše, Paco. Teta Salvadora ať se s_tím smíří a vezme to jako vůli Boží. Modlete se za mě – a na shledanou v_nebi.“

Všemohoucí, věčný Bože, tys dával blahoslavenému Josefovi a jeho 31 druhům sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v_něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i_nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o_to

Narodil se v_italské Ferraře 21. března 1918 do silně věřící rodiny. Vyrůstal v_Rimini, od mládí usiloval o_prosazování křesťanských hodnot ve svém prostředí. Docházel do riminské salesiánské oratoře. Po smrti svého otce na něj připadla starost o_celou rodinu. V_letech 1933–1946 si psal deník, který odhaluje jeho hluboké evangelijní životní motivace a jeho hluboký vztah s_Bohem: „Vím, že úsilí o_dokonalost v_životě je dřina, ale věřím, že s_Ježíšovou pomocí to zvládnu“ (Deník, 1935). Roku 1941 si zapsal: „Chci, aby můj život byl stálým úsilím o_lásku. Láska ať se stává vírou, charitou, apoštolátem, smyslem pro povinnost, touhou po oběti.“ Albert se na své životní pouti otevíral stále víc a více druhým a snažil se zmírňovat bolesti své doby. Za války pomáhal vojákům i_mnoha potřebným. Byl angažovaný v_církvi, ale i_v_komunální politice. Zemřel 5. října 1956, když ho nešťastně srazilo vojenské auto. Sv. Jan Pavel II. ho blahořečil v_Loretu 5. září 2004 při slavnostním shromáždění Katolické akce.

(Diario e Lettere. La spiritualità di un laico cattolico, a cura di F. Lanfranchi, San Paolo, Cinisello B. (MI) 2005, passim)

Stát se svatým znamená být vnímavý na duchovní, politické, sociální a náboženské jevy

Předsevzal jsem si dnes jeden cíl, a to za každou cenu a s_Boží pomocí. Cíl vysoký, vznosný, zářivý, vynikající, dosažitelný v_čase, ale vlastně jen stěží. Být svatý, být apoštolem, být plný lásky, být učenlivý, čistý, silný. Nikdy nestát ani chvíli stranou. Že je to moc? Že bych věřil, že jsem tak silný? Ty to víš, Pane, nic nezmůžu sám ze sebe.

Kdykoli přistupuji ke svatému přijímání, kdykoli Ježíš vstupuje do mne ve svém božství i_lidství, spojuje se s_mou duší, jako by chtěl zažehnout moje svatá předsevzetí, oheň, který hoří a vstupuje do mého srdce, plamen, který pálí a stravuje, ale činí mne tak šťastným. Ježíš ve mně žije; Ježíš je v_mém srdci, Ježíš dává sestupovat nebi do mého nehodného těla. Ježíši, dej mi svou vůli, své odhodlání v_předsevzetích, svou nekonečnou lásku k_lidem a k_jejich bolestem, svou naprostou vydanost apoštolátu. Ježíš mne zahalil svým světlem, je všude kolem, nevidím už nic jiného než Jeho; celý svět kolem mizí, jsem sám jenom s_Ním. Kéž bych zůstal navždy v_těch okamžicích, kéž by mi nezmizel z_dohledu, kéž by byl navždy přítomen a připomínal mi, k_čemu tady jsem.

Marně bych se snažil stát svatým, apoštolem, poctivým dělníkem – kdybych nemeditoval, kdybych následoval každou hloupou myšlenku, třeba i_frivolní, kdybych se nedokázal opravdu usebrat, kdybych přestal v_tom nejlepším smyslu být kritickým, kdybych nedokázal rozlišovat dobré od zlého, kdybych přestal být citlivý k_duchovním, politickým, sociálním a náboženským skutečnostem kolem sebe.

Jak jsem strávil poslední roky života? Jaké jsem udělal pokroky na duchovní cestě? Události, bolesti, útrapy, oběti, radosti – bylo mi to vše mě poučením na cestě víry, naděje a lásky? Posunul jsem se, nebo jsem zůstal trčet na místě, nebo jsem klouzal dolů? Chci poctivě analyzovat poslední roky, duchovní rovinu, po takové době chci učinit poctivé a podrobné zpytování svědomí. Chci se znovu naučit rozjímat, přemýšlet, protože v_posledních letech vnímám tolik aktivismu, který byl na úkor vnitřního života.

Všechny myšlenky mi přicházejí od druhých, sám si připadám ničemný, vypadám jako aktivní, dávají mě příkladem, ale těkám naprázdno, pořád dokolečka jako větrný mlýn, který se neumí zastavit. Moje aktivity postrádají červenou nit, jedu naprázdno, jako bych žil jen pro ně. Snad je to přílišnou zaměstnaností, přílišnou starostí o_věci tohoto světa a o_budoucnost? Je třeba si navyknout a zpytovat každou myšlenku, rozjímat o_ní a znovu ji potěžkat. Pán mi dal inteligenci, vůli a rozum. Dobrá, budu s_nimi pracovat a cvičit je, aby mě vedly. Když je člověk nechá ležet ladem, budou mu k_ničemu.

Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť. {*} A nepřizpůsobujte se tomuto věku.

Bože, prameni života a svatosti, tys vložil do srdce blahoslaveného Alberta horoucí lásku k_chudým a dals mu schopnost pečovat o_druhé v_duchu evangelia. Na jeho přímluvu dej i_nám, abychom usilovali o_velkorysou službu všem lidem a moudře hodnotili pozemská dobra.

Narodila se 3. března 1904 v_Balasar na pobřeží Atlantského oceánu v_Portugalsku. Jako malá byla živou, veselou, až nezbednou, ale také velmi pracovitou a citlivou venkovskou dívkou. Ve 14 letech vyskočila z_okna do zahrady, aby uchránila svou čistotu před chasníkem, který se vloupal do jejich domu. Následkem zranění po 5 letech zcela ochrnula a pro dalších 30 let zůstala připoutána na lůžko v_péči své starší sestry.
Nabídla se jako oběť Kristu za obrácení hříšníků a za mír ve světě: „Nemám nic jiného, co bych mohla dát ke slávě Boží a spáse duší.“ Po 4 roky (1938–1942) prožívá každý pátek 3 hodiny Ježíšovo utrpení. Na její žádost papež Pius XII. zasvětil 31. 10. 1942 lidstvo Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Od 24. března 1942 až do své smrti (13 let a 7 měsíců) kromě každodenního svatého přijímání nepřijímala žádný jiný pokrm či nápoj (což bylo lékařsky přísně sledováno). K_jejímu lůžku již za jejího života proudily zástupy poutníků.
Jejím duchovním vůdcem se stal salesián don Umberto Pasquale. V_roce 1945 se stala salesiánskou spolupracovnicí, aby se salesiány spolupracovala na spáse duší, zejména mladých, a aby se modlila a trpěla za posvěcení spolupracovníků celého světa. Zároveň se stala trpící sestrou salesiánských noviců. „Cítím se velmi sjednocena se salesiány a spolupracovníky celého světa. Kolikrát hledím na dokument, který potvrzuje moji příslušnost k_salesiánské rodině, a sjednocena se všemi nabízím své utrpení za spásu mládeže. Miluji kongregaci. Tolik ji miluji a nikdy na ni nezapomenu ani na zemi, ani v_nebi.“ Zemřela v_Balazaru 13. října 1955, kam k_jejímu hrobu stále přicházejí zástupy poutníků. 25. dubna 2004 byla Janem Pavlem II. blahořečena.

(sr. G. AMORTH, Dietro un sorriso, Alessandrina Maria da Costa, Cinisello Balsamo, Ed. Paoline, 1992, s. 112-115)

Během modlitby jsem zatoužila být před svátostným Ježíšem ve všech svatostáncích světa a zároveň jsem si připomínala přítomnost Nejsvětější Trojice ve své duši.

Vstala jsem slepá bolestí a šla jsem k_oknu, ale nemohla jsem se pořádně postavit. Noc byla nádherná. Všechno spalo, dům byl ponořen v_tichu. Celá moje bytost byla mrtvá. Kontemplovala jsem nebe, které sršelo třpytem hvězd – měsíc zářil. Meditovala jsem o_krásách a majestátu svého Stvořitele. Celá kontemplace jen prohlubovala ránu v_mém ubohém srdci.

V_díkůčinění jsem na dlouho spočinula. Říkala jsem Ježíši: „Nevidím tě, necítím tě, ale jsi mým Stvořitelem, a když už jsi mě stvořil, věděl jsi, že dnes budu tady, abych kontemplovala tvou velikost, a věděl jsi, že nedostatek čerstvého vzduchu (píši v_dusném srpnu) vyžadoval vánek, který mi právě dáváš. Věčný dík!“

Vítr sílil a zdálo se, že odnese všechno. Přivedlo mě to ke kontemplaci pekelných muk, života a trápení zavržených.

Znovu jsem rozjímala o_nebi a o_hvězdách. Prosila jsem Ježíše, aby na milionkrát rozmnožil počet hvězd a mých skutků lásky vůči svatostánkům. Netoužila jsem po ničem jiném než po tom a chtěla jsem, aby v_tom všem spočívala jeho láska.

Moje duše stále víc vyžaduje samotu. V_jiskření hvězd a v_záři měsíce se vrhám do meditace. Prosím všechna souhvězdí, aby si kvůli mně zamilovala Ježíše.

Při rozjímání o_nebi mu říkám stále znovu: „Ježíši, nevidím tě, ale vím, že ty vidíš mne. Nevnímám svou lásku k_tobě, ale věřím, že ty miluješ mne. Těš se mou bolestí, utěšuj se mou útěchou. Uzdrav ránu ve svém božském srdci bolestí, kterou tvůj majestát způsobil v_srdci mém.“

V_mé velké bolesti, v_nejtišších hodinách noci vycházím, abych rozjímala o_nebi. Vše je ničím, vše je pro mne smrtí. Jen velikost mého Stvořitele, jeho nekonečná moc, potěšují mého ducha, ponechávajíce mne však napořád v_mé nepatrnosti, v_mé hluboké ubohosti.

Ježíši, tvůj domov mne přitahuje k_tobě, vycházím ze své nicoty k_tvému všemu: jsem velká v_tom, co jsi stvořil. Děkuji, můj Ježíši, který jsi všechno stvořil, abys mě mohl milovat! Ježíši, kdy mne přijmeš do svého domu? Stvořil jsi nebesa, abys mě mohl milovat a abys mi mohl otevřít své dveře, prolil jsi svou krev. Děkuji, můj Ježíši. Přijmi mé bolesti: všechny přijímám pro tvou lásku, všechno trpím, abych ti dala duše.

Nikdy nepřestanu vysílat k_nebesům všechny své bolesti, abych utěšila mého Ježíše, aby z_nich učinil, co se mu zlíbí. Vše bylo ponořeno v_tichu; bylo slyšet jen vytí nějakého psíka. Řekla jsem si: „Ty chválíš svého Stvořitele a já, která bych ho měla chválit a milovat, nedělám nic.“

Dokonce moře zpívalo chvalozpěv na Ježíše a poslouchalo ho tím, že zůstávalo ve svých březích. Bože můj, všechno tě poslouchá; jenom já se obracím proti tobě, urážím tě a nejsem s_to ti dělat radost. Při rozjímání o_výšinách Páně, o_jeho nekonečné moci, o_lásce, kterou k_nám chová, jsem nedokázala zadržet slzy.

Tváří v_tvář své neposlušnosti a neposlušnosti světa jsem řekla: „Ježíši, nevím, jak to, že jsi už dávno neopustil svatostánky a neodletěl jsi do nebes a nezanechal nás na zemi samy. Slunce tě poslouchá a vychází a zapadá. Noc tě poslouchá a ukazuje světlo měsíce a hvězd. Jaká krása! A to vše kvůli lásce ke mně. Všechno tě chválí. Dovol mi, abych se připojila ke všem bytostem, které tě právě teď chválí. I_já tě chci chválit. Jak smutné: jenom lidé tě urážejí! Kdybych to vše mohla alespoň trochu napravit!“

Ježíši, tvůj domov mě přitahuje k_tobě; {*} přijmi mé bolesti a trápení.

Milosrdný Bože, tys dal ve své církvi zazářit příkladu blahoslavené panny Alexandriny Marie, která byla vnitřně sjednocena s_utrpením tvého Syna, aby se všude na zemi rozhořela láska k_eucharistii a důvěra k_Neposkvrněnému srdci Mariinu. Na její přímluvu nám dopřej, abychom se stali příbytkem Ducha Svatého a věrohodnými svědky tvé milosrdné lásky.

Alois se narodil jako devátý z_třinácti dětí 19. prosince 1842 v_Campodolcinu v_Itálii. V_roce 1866 byl vysvěcen na kněze a několik let pracoval jako farář. Věnoval zvláštní pozornost chudým, usiloval o_prohloubení křesťanského života věřících a podporoval četné sociální iniciativy.
Od r. 1875 byl po tři roky salesiánem s_Donem Boskem. Později, poslušný svého biskupa, se vrátil do své původní diecéze Como. Události, překážky a zkoušky různého druhu mu otevřely cestu k_těm nejchudším, otevíral pro ně útulky a školy. Založil Služebníky lásky a Dcery Panny Marie od Prozřetelnosti. Zemřel v_Como 24. října 1915. Pavel VI. ho blahořečil 25. října 1964.

Žádný křesťan se nemůže spokojit s_tím, že bude myslet na to, aby se postaral jen sám o_sebe, ale musí také myslet na to, aby se postaral o_dobro vlastních bratří, a mezi nimi o_ty, kteří nejvíce potřebují tělesnou a duchovní pomoc.

Z_toho vyplývá, že Služebníci lásky musí živě pociťovat povinnost a zároveň přání pomáhat tělu i_duši svých bližních, vlastních bratří, společných dětí v_rodině nebeského Otce.

Je třeba „sjednotit v_Kristu všechny věci“{n}{r}Ef 1,10{/r}{/n}. Aby byly obnoveny osoby a díla, je třeba naplňovat přání božského Srdce, které se zjevuje v_podobě nezměrného ohně a volá: „Oheň lásky jsem přišel vrhnout na zem, a co chci jiného, než aby se tento oheň rozhořel v_srdcích lidí?“{n}srov. {r}Lk 12,49{/r}{/n}

Ať přijde jako svatý požár oheň božské lásky! Ať Pán pošle Ducha své božské lásky a svět bude obnoven!

Kromě toho, žít ve veliké chudobě a úplně se svěřit božské Prozřetelnosti je ctností, která patří k_velké dokonalosti. Božská Prozřetelnost je přirozená a nejmilejší matka svých dětí.

Naše dílo se zrodilo a rostlo s_viditelnou pomocí Prozřetelnosti, která nikdy nebude chybět, jen když se neodvrátíme od nám určeného ducha. Ten Bůh, který obléká polní lilie šatem, který neměl ani Šalamoun, nedovolí, aby někdy chybělo něco tomu, kdo pracuje jedině pro něj a pro větší slávu jeho jména.

Je tedy třeba oživit víru a věřit, že dobro nelze konat jinak než tím, že budeme vystupovat po obtížné cestě Kalvárie a mít pevně na mysli, že Pán nikdy neopustil ty, kteří v_něj důvěřují, a že chléb, který přichází z_rukou starostlivého Pána, je vždy sladký, obzvláště sladký, když vyžaduje pot námahy.

Dobří Služebníci lásky, kteří po dlouhá léta a tolikrát každý den s_vírou pomáhali chudým, tito dobří Služebníci lásky, kteří za života neříkali nikdy „to stačí“ v_dílech lásky a oběti… vystoupí s_Ježíšem Kristem do výšin a dostanou to království, které jim Pán ve své nekonečné dobrotě připravil již od počátku stvoření. Jaký zisk! Jaké vítězství!

Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem na cestě a ujali jste se mě. {*} Amen, pravím vám: cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává. {*} Amen, pravím vám: cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

„Boha nikdo nikdy neviděl“{n}{r}1 Jan 14,12{/r}{/n}. Bůh je neviditelný. Nutno jej hledat ne okem, ale srdcem. Chceme-li vidět slunce, které nad námi svítí, musíme mít zdravé oči. Stejně tak chceme-li vidět Boha, musíme mít zdravé oko, kterým možno vidět Boha. Kde je toto oko? Slyš evangelium! „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“{n}{r}Mt 5,8{/r}{/n}.

Nikdo si nepředstavuj Boha tak, jak si to přejí vidět oči. Člověk si jej představuje jako bytost ohromné postavy, neobyčejné velikosti, jako toto slunce, které vidí, jako bytost vznášející se nad krajinou, nebo si jej představuje jako vznešeného starce. Tak si jej nepřestavuj. Chceš-li vidět Boha, představ si jej takto: Bůh je láska. Má láska tvář, má podobu, má rozměry, má nohy, ruce? To nemůže nikdo tvrdit. A přece má nohy: ty ji přivádějí do církve. Má ruce: ty se napřahují k_chudému. Má oči: těmi vidí strádajícího člověka. „Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka,“ stojí v_žalmu{n}{r}Žl 40,20{/r}{/n}. Má uši, o_kterých říká Pán: „Kdo má uši k_slyšení, slyš“{n}{r}Lk 8,8{/r}{/n}. Bůh nemá jedny údy tady, jiné zase jinde. Kdo má lásku, vidí jej hned celého.

Buď v_něm a on bude v_tobě. Zůstaň v_něm a on zůstane v_tobě. Bratři moji, kdo miluje, co nevidí? Proč však, když je řeč o_lásce, zpozorníte a hlasitě ji chválíte? Co jsem vám ukázal? Ukázal jsem vám barevný obraz, zlato, stříbro? Vytáhl jsem z_pokladnice drahokamy? Co jsem vám ukázal? Či snad když teď mluvím, se změnilo mé vzezření? Mám tělo. Jsem stejný, jako když jsem sem vstoupil. Jsem takový jako vy. Je řeč o_lásce a vy radostně voláte. Jistě nic nevidíte. Avšak jako svou chválou potvrzujete, že rádi posloucháte o_lásce, tak si lásku také rádi uchovejte ve svém srdci.

Dávejte pozor, co chci říci. Bratři, prosíme vás, pojďte s_Boží pomocí zhlédnout veliký poklad. Kdybychom vám ukázali nějakou vázu, zdobenou, zlacenou, umělecké dílo, jistě by byla lákavým pokrmem pro vaše oči, byla by středem vaší pozornosti, chválili byste umělcovy ruce, množství stříbra, krásu kovu. Nepovzdechl by si někdo z_vás: Kdybych měl tu vázu? A právem byste si povzdechli, protože váza nebyla vaším majetkem. Někdo, kdyby ji chtěl mít, by třeba pomýšlel ji ukrást. Chválíte lásku. Tu můžete mít, a mějte ji. Není třeba, abyste ji někomu kradli. Není třeba ji kupovat. Máte ji zadarmo. Vezměte si ji, podržte si ji. Nad ni není nic lepšího. Jestliže je takovou, když na ni jen myslíme, jaká je potom, když ji skutečně máme?

To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: {*} máme se navzájem milovat.

Celý zákon nachází své naplnění v_jediném přikázání: {*} máme se navzájem milovat.

Ant. k_Zach. Podle toho poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k_sobě navzájem.

Vzdávejme díky Otci, který nás ve své lásce v_Kristu vyvolil, abychom žili ve svatosti a spravedlnosti po všechny dny svého života. S_vírou volejme:

Milosrdný Otče, ty jsi nám v_Aloisi Guanellovi dal vzor plného nasazení pro tvůj plán,

dopřej nám, abychom ze svého života udělali duchovní oběť, která se ti zalíbí.

Ve škole svatého Jana Boska zdokonalil svůj ideál věnovat se nejchudší a opuštěné mládeži,

posiluj naši věrnost a vzbuď početné dělníky pro šíření tvého království.

Bože, prozřetelný a dobrý Otče, dal jsi blahoslavenému knězi Aloisi Guanellovi zazářit v_církvi jedinečnou láskou k_chudým a opuštěným. Dej, abychom i_my každý den svého života intenzivně tuto lásku prožívali.

Ant. ke kant. P. M. Neochabujme v_konání dobra, buďme dobří ke všem a ve svůj čas budeme sklízet.

K_Bohu Otci, nevyčerpatelné studnici svatosti a milosti, se obracejme se svými prosbami:

Otče, v_blahoslaveném Aloisi Guanellovi vidíme znamení tvé dobroty k_trpícím, vyhoštěným a posledním,

dej, ať se stejnou obětavostí přistupujeme ke každému člověku, který trpí na těle a na duchu.

dej, abychom napodobovali jeho ušlechtilost a jeho ducha oběti a dokázali přijímat ty, kdo potřebují práci a domov.

Ty jsi povolal blahoslaveného Aloise Guanellu, aby byl dobrým samaritánem pro mnohé rány,

požehnej řeholní rodinu, kterou založil, dej rozkvět jejím dílům a rozmnož počet jeho synů.

Narodil se v_Turíně 9. června 1837. Ještě jako chlapec se setkal s_Donem Boskem, který mu symbolickým gestem předpověděl, že se s_ním v_životě bude dělit na půl. V_r. 1855 složil první sliby a ještě jako podjáhen byl vybrán za duchovního ředitele rodící se kongregace.
Když se Don Rua stal nástupcem Dona Boska (1888), zdálo se, že se s_ním opravdu rozdělil „na půl“ ve všem. Projevil tvořivou věrnost snahám a apoštolským iniciativám zakladatele, přijal jeho laskavé otcovství, rozvinul jeho díla a podporoval nadšení pro apoštolát ve prospěch mládeže, který přizpůsobil změněným společenským podmínkám. Během 22 let, kdy byl hlavním představeným, vykonal mnoho cest, aby upevnil a podpořil práci spolubratří, které také často povzbuzoval svými oběžníky i_osobními dopisy, jež jsou spolehlivou interpretaci ducha zakladatele. Zemřel v_Turíně 6. dubna 1910. Pavel VI. ho zapsal do seznamu blahoslavených 29. října 1972.

Mezi všemi ctnostmi ta, která člověka nejvíce stojí, je poslušnost. Muset se zříci vlastní vůle a vlastního úsudku, muset být závislý na druhých nejen v_konání, ale i_v_myšlení a v_úsudku – ve velkých věcech jako v_malých, dokonce i_v_tom, co se týká spásy duše – to jsou oběti mnohem náročnější než vykonávat ta nejpřísnější pokání. Poslušnost zasahuje člověka nejniterněji, v_nejvznešenější části jeho bytí, tj. v_jeho svobodné vůli. Poslušnost však nesmí být oddělena od ducha oběti, ctnosti, díky které se řeholník v_nejtěžších chvílích nenechá ovládnout představivostí, citem nebo vášněmi, ale nechává převládnout osvícený rozum posílený vírou a přesvědčí sám sebe, že všechno to, co se mu děje nepříjemného, se obrátí k_jeho duchovnímu prospěchu. Kdo má štěstí, že má ducha oběti, je v_souženích a nejbolestivějších utrpeních dalek smutku nebo naříkání, udusí v_srdci přirozený odpor k_utrpení a pozvedne k_nebi odevzdanou tvář a velkoryse řekne: „Pane, jestli se ti to tak líbí, ať se stane tvá vůle.“

Na této ctnosti je založeno blahoslavenství utrpení, které Ježíš Kristus zjevil světu. A po těchto stopách kráčel náš zakladatel, jehož život můžeme označit za neustálou oběť. Proto bychom se bez ducha sebezapření nemohli nazývat jeho syny. Ba co více, bez něho bychom nemohli doufat, že prokážeme dobro mládeži, protože bychom na každém kroku upadali do netrpělivosti a hněvu, nebo bychom ztráceli odvahu; nedokázali bychom snášet nedostatky spolubratří a poslouchat představené. Kdo nemá ducha oběti, nebude mít sílu žít chudobu, bude se vystavovat nebezpečí, že ztroskotá v_čistotě a že uvede v_pochybnost svou vytrvalost v_povolání.

Každé ráno v_zásvětné modlitbě k_Panně Marii prosíme, abychom, nakolik je to možné, svým chováním, slovy a dobrým příkladem byli živým obrazem Ježíše. Milovaní synové, kdy se nejvíce podobáme božskému Spasiteli nebo ho můžeme zastupovat u_duší, které máme spasit? Je to zvláště tehdy, když svým řeholním stavem, svou kněžskou službou je nám dáno něco vytrpět. V_hodinu smrti to nebudou zakoušená potěšení, pocty a bohatství, které nám budou útěchou a vnuknou nám důvěru, ale ty oběti, které jsme přinesli, když jsme trpěli pro Ježíše.

Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali, zachovávejte jednotu Ducha spojeni poutem pokoje. {*} Jen jedna je naděje, ke které jste byli povoláni.

Bůh kéž vám dá, abyste stejně smýšleli a jedním duchem a jedním hlasem vzdávali Bohu slávu. {*} Jen jedna je naděje, ke které jste byli povoláni.

(29 ottobre 1972; Insegnamenti di Paolo VI., 10, Città del Vaticano 1973, 1100-1106 passim)

V_tuto chvíli dáváme spíše přednost rozjímání před nasloucháním. Rozjímejme tedy na okamžik nad rysem, který ho charakterizuje a který nám říká všechno najednou a dává nám ho pochopit.

Kdo je Don Rua? Je to první nástupce Dona Boska, svatého zakladatele salesiánů. A proč je nyní Don Rua blahořečen, tedy oslaven? Je blahořečen a oslaven právě proto, že je jeho nástupcem, tedy pokračovatelem: synem, žákem, následovníkem. Z_příkladu světce udělal školu, z_jeho osobního díla instituci, o_které lze říci, že je rozšířená do celého světa, z_jeho života příběh, z_jeho pravidel ducha, z_jeho svatosti model a vzor, z_pramene udělal proud, řeku. Zázračná plodnost salesiánské rodiny, jeden z_největších a nejvýznamnějších fenoménů věčné životnosti církve v_minulém i_v_našem století, měla v_Donu Boskovi původ a v_Donu Ruovi pokračování. Tento jeho učedník sloužil od skromných začátků na Valdoccu salesiánskému dílu a jeho schopnosti se šířit, pochopil, jak vhodná je to forma, a rozvinul ji věrně a důsledně, ale s_vždy geniální novostí. Don Rua byl nejvěrnější, a proto taky nejpokornější a zároveň nejschopnější ze synů Dona Boska.

Co nás učí Don Rua? Jak mohl vystoupit do nebeské slávy a jak se mu dostalo oslavy, kterou ho dnes církev zahrnuje? Don Rua nás učí, abychom byli pokračovateli, tedy následovníky, žáky, a chcete-li učiteli, za předpokladu, že jsme učedníky jednoho nejvyššího učitele. Rozšiřme lekci, kterou nám dává: učí salesiány, aby zůstali salesiány, vždy věrnými syny svého zakladatele; a pak nás všechny učí úctě k_magisteriu, které stojí v_čele myšlení a ekonomie křesťanského života.

Důstojnost učedníka záleží na moudrosti učitele. Učedníkovo následování není pasivita ani podlézavost, je to kvas a dokonalost{n}srov. {r}1 Kor 4,16{/r}{/n}. Schopnost žáka rozvíjet vlastní osobnost vychází z_toho umění, které je vlastní vychovateli, které nazýváme výchovou – umění, jež řídí logický, ale svobodný a svébytný rozvoj možných vlastností žáka. Chceme říci, že ctnosti, jichž je nám Don Rua vzorem a pro něž ho církev blahořečí, jsou evangelní ctnosti pokorných, kteří se připojují k_prorocké škole svatosti; pokorných, kterým jsou zjevována nejvyšší tajemství božství a lidství{n}srov. {r}Mt 11,25{/r}{/n}.

Jestliže se Don Rua skutečně představuje jako první pokračovatel příkladu a díla Dona Boska, bude se nám líbit ho vždy vzpomínat a uctívat v_pohledu pokory a závislosti; ale nebudeme moci nikdy zapomenout na aktivitu tohoto malého velkého člověka, tím spíše, že nám není vzdálená mentalita naší doby, která je náchylná posuzovat člověka podle jeho činnosti. Pozorujeme, že máme před sebou atleta apoštolské činnosti, která má stejný charakter jako u_Dona Boska, ale s_vlastními a rostoucími rozměry, a propůjčuje Donu Ruovi duchovní a lidské rozměry velikána.

Na počátku tohoto nového dne, v_den památky blahoslaveného Michala Ruy, pozvedáme k_Bohu Otci naši chválu a naše prosby:

Milostí, která pochází od tebe, Otče, působíš, že služebníci tvé církve jednají trpělivě a s_láskou,

uděl odvahu a vytrvalost těm, které jsi povolal, aby pracovali pro tvé království.

V_blahoslaveném Michalu Ruovi jsi nám dal vzor úplné otevřenosti tvému povolání,

dej, ať napodobováním jeho příkladu můžeme milovat Krista a sloužit mu v_mladých, s_nimiž se na naší cestě setkáváme.

Ustanovil jsi blahoslaveného Michala Ruu zodpovědným vůdcem řeholní rodiny, která se rychle rozrůstala,

osvěť svým Duchem moudrosti ty, které voláš, aby vedli salesiánskou rodinu.

Bože, náš Otče, tys dal blahoslavenému knězi Michalu Ruovi, duchovnímu dědici svatého Jana Boska, schopnost utvářet v_mladých tvůj obraz. Dopřej i_nám, které jsi povolal k_výchově mládeže, abychom jim ukazovali pravou tvář Krista, tvého Syna.

Ant. ke kant. P. M. S_pomocí Ducha Svatého uchovávej, co ti bylo svěřeno, pozorně bdi, snášej utrpení, hlásej evangelium a vykonávej svůj úřad.

Na konci tohoto dne obraťme s_pokornou důvěrou svou modlitbu k_Bohu Otci, který povolává všechny své děti ke svatosti, a prosme ho:

Již jako mladého chlapce jsi Michala vedl, aby se ti cele odevzdal ve škole sv. Jana Boska,

dej, ať ti všichni členové salesiánské rodiny s_horlivou obětavostí slouží ve svých bratřích a sestrách.

posiluj v_nás nadšení pro tvé království a dej, ať námahy našich misionářů přinesou užitek.

V_každé době voláš muže a ženy, aby v_úplném sebedarování následovali Krista poslušného, chudého a čistého,

dopřej věrným zemřelým, aby žili u_tebe, v_blaženosti tvého království.

Narodil se 12. října 1880 v_italském Borettu (kraj Emiliana) ve velmi chudé rodině. Již od 9 let si vydělával na živobytí jako nádeník. Chudoba vyhnala v_roce 1897 jeho rodinu do Argentiny. Usadili se v_Bahia Blanca, kde se Artemide seznámil se salesiány, k_nimž také brzy vstoupil. V_domě v_Bernalu při službě spolubratrovi s_tuberkulózou sám onemocněl. S_důvěrou v_Marii Pomocnici se uzdravil a slíbil, že celý svůj život věnuje službě nemocným. Po smrti P. Garroneho převzal zodpovědnost za celou nemocnici, přičemž se nepřestal osobně starat o_nemocné v_domě i_mimo dům. V_roce 1913 byla jeho zásluhou vybudována nová nemocnice, kterou však musel v_roce 1941 sám zbořit, aby se uvolnilo místo pro výstavbu biskupství nově vznikající diecéze ve Viedmě. V_roce 1950 utrpěl úraz a o_několik měsíců později se u_něj projevily příznaky rakoviny. Zemřel 15. března 1951 a jeho tělo odpočívá v_salesiánské kapli ve Viedmě. Jan Pavel II. ho 14. dubna 2002 prohlásil za blahoslaveného, svatořečen byl 9. října 2022 papežem Františkem. Účastníci 25. generální kapituly rozhodli, aby se dnešní den stal dnem modliteb za koadjutorská povolání.

Bože, ty na pokorných a malých obdivuhodně projevuješ veliká díla své milosti; pokorně tě prosíme, abychom na přímluvu svatého Artemide Zattiho mohli den za dnem stále jasněji odkrývat Kristovu tvář v_bratřích a sestrách, kteří trpí na těle či na duchu. Prosíme o_to

(Positio super virtutibus, Řím 1990, s. 375-377, passim, sr. historický archiv patagonských misií)

Dokonalý mír a pokoj, předehra k_tomu, co má Bůh připraveno pro své vyvolené

Jelikož jsem se pustil do studia pozdě a nemohl tak prostě postupovat ve svém povolání, odpovím vám, jako to učinil sv. Pavel Filipanům: qui coepit in me bonum opus, perficiet usque in diem Christi Jesu (ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista – Flp 1,5), tedy že vytrvám, aniž bych se vyhnul dobrům Božího království, jak říká evangelium: „Kdokoli položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není hoden Božího království“; a pokud jsem nemocen, dobrořečím Bohu za svou nemoc, protože jsem si jist, že ji dopustil pro mé dobro, ať duchovní, či tělesné.

Ostatně, milí rodiče a sourozenci, nemějte starost a nemyslete si, že bych se už nechtěl vrátit domů sám od sebe; a ze strany Boží jsem si jist, protože jsem-li v_salesiánské kongregaci, je to kvůli nejsv. Panně Marii Pomocnici, která mě sem přivedla, jak to zaslíbila Donu Boskovi, který ve vidění spatřil v_budoucím čase všechny své přátele obklopené množstvím lidí a netušil, odkud všichni ti lidé jsou, ale věděl, že on sám by je nikdy všechny dohromady neshromáždil. Maria mu řekla, že to byla ona, kdo ty lidi spojil, aby se vyhnuli tolika nebezpečím a zlům, které nabízí tento čas a svět. (…)

Jsem moc rád, že se díky Bohu těšíte dobrému zdraví a nikdy vás nezapomínám doporoučet ve svých nehodných modlitbách dobrému Bohu, aby vás uchoval při dobrém zdraví těla, ale především duše, zvláště když pomyslím na to, kolik je ve světě nebezpečí a možností, jak ho urážet a jak se nechat uplatit! (…)

Ano, tohle mě trápí, ale současně mám příležitost stále znovu děkovat Bohu za to, že mě vytrhl ze zatraceného světa a přivedl mě do této blažené kongregace, kde se těším dokonalému pokoji a míru, které jsou předehrou tomu, které Bůh připravil svým vyvoleným. (…)

Doufám, že vám Bůh dává všechno, co potřebujete. A v_tomto smyslu obětuji všechny své modlitby i_sv. přijímání v_den sv. Aloise – a také předchozí dny jsem na vás zvláště myslel. A proto se nebojte prosit o_nejrůznější milosti. Proste, a bude vám dáno. Protože kdo mnoho žádá, mnoho dostává; kdo žádá málo, málo dostává. A kdo nežádá nic, nic nedostane. To říkal náš dobrý Ježíš.

Nemyslete si, že milosti, které obdržíte, obdržíte pro své zásluhy. Vůbec ne! Kdybychom si to mysleli, byla by to hereze. Obdržíte je pro zásluhy Ježíše Krista a na přímluvu bl. Panny Marie a velkého služebníka sv. Aloise.

Nebudu vypočítávat milosti, o_něž byste měli prosit; dobře o_nich víte. Upozorním vás jen na jednu. Je to milost, že můžeme milovat Boha a sloužit mu na tomto světě a pak navždycky na onom. Ano! Jak úžasné je tedy, že můžeme být všichni pospolu, aniž bychom se museli bát, že by nás ještě něco rozdělilo! Ano, o_tuto milost musíte prosit. A jestliže musíme ještě něco vytrpět – buďme trpěliví! V_ráji nalezneme odměnu, pokud jsme trpěli pro lásku k_Ježíši a uvědomme si, že bolesti jsou dočasné, ale radost je věčná!

Bůh nám dává všechno, co potřebujeme; {*} kdo nic nežádá, nic nedostane.

Narodila se v_Chieri v_Itálii 15. listopadu 1847. Již jako mladá dívka začíná své pedagogické působení, které ji bude doprovázet po celý život, zvláště poté, co získá učitelský diplom. S_bohatstvím učitelských a katechetických zkušeností se v_r. 1879 stává Dcerou Panny Marie Pomocnice a žádá po Pánu milost „zůstat naživu, dokud nenaplní míru svatosti“. V_r. 1881 je poslána na Sicílii, kde začíná plodné výchovné dílo mezi lidovými vrstvami. Neustále upírá „jeden pohled k_zemi a deset k_nebi“, otevírá školy, oratoře, internáty a dílny ve všech částech ostrova. Biskupové oceňují a povzbuzují její mnohostranný apoštolát a svěřují její evangelní podnikavosti celé katechetické dílo.
26. března 1908 sestra Morano uzavírá v_Katánii svůj důsledný život. Dobře pochopila, že „preventivní systém“ není jen pedagogická metoda, ale spiritualita, která rozvíjí a usměrňuje veškeré energie dobra do služby Pánu a bratřím a sestrám. V_tomto městě ji Jan Pavel II. prohlásil za blahoslavenou 5. listopadu 1994.

Jestliže někdo pozoruje povrchně dnešní svět, je nemálo ohromen negativními skutečnostmi, což může vést k_pesimismu. Ale tento pocit není oprávněný: věříme v_Boha, Otce a Pána, v_jeho dobrotu a milosrdenství. Bezprostředně před příchodem třetího tisíciletí vykoupení připravuje Bůh nové křesťanské jaro, jehož červánky lze s_předtuchou rozpoznávat. Skutečně lze i_v_nekřesťanském světě pozorovat – podobně jako tomu bylo i_v_prvních křesťanských dobách – že se národy začínají postupně přibližovat ideálům a hodnotám evangelia; církev se snaží toto úsilí podporovat. Vskutku se dnes projevuje u_národů, jak souběžně směřují právě k_těmto hodnotám: – odmítání násilí a války; úcta k_lidské osobě a k_jejím právům; touha po svobodě, spravedlnosti a bratrství; snaha o_překonání rasismu a nacionalismu; kladný postoj k_důstojnosti a hodnocení ženy.

Křesťanská naděje nás posiluje, abychom se zasadili ze všech sil o_novou evangelizaci a za univerzální misijní činnost; přitom se modlíme, jak nás naučil Ježíš: „Přijď království tvé, buď vůle tvá jako v_nebi tak i_na zemi“{n}{r}Mt 6,10{/r}{/n}.

Spiritualita Kristových učedníků se projevuje především naprostou poddajností vůči Duchu; zavazuje k_tomu, nechat se jím vnitřně formovat, abychom byli stále podobnější Kristu. Nemůžeme vydávat o_Kristu svědectví a zároveň v_sobě neodrážet jeho obraz, který se v_nás stal živým díky jeho milosti a působení Ducha Svatého. Poddajnost vůči Duchu Svatému zavazuje pak k_tomu přijmout dar síly a moudrosti, které jsou podstatnými rysy právě této spirituality.

Symbolický je případ apoštolů, kteří přes svoji lásku k_Mistrovi, a ačkoliv následovali velkodušně jeho volání, nebyli během jeho veřejného vystupování schopni pochopit jeho slova a následovali ho jenom neradi na cestě utrpení a pokořování. Duch je pak přetvořil v_odvážné Kristovy svědky a osvícené hlasatele jeho slova: Duch je provázel na obtížných a nových cestách misií.

Rovněž dnes je misijní činnost těžká a komplikovaná podobně jako v_minulosti a vyžaduje odvahu a světlo Ducha: prožíváme často drama křesťanského prvotního společenství, které vidělo, jak nevěrecké a nepřátelské síly „se spolčují proti Pánu a jeho Pomazanému“{n}{r}Sk 4,26{/r}{/n}. Jako tehdy je třeba i_dnes se modlit za to, aby nám Bůh daroval odvahu upřímně hlásat evangelium, a je třeba zkoumat tajuplné cesty Ducha a nechat se jím uvést do celé pravdy{n}srov. {r}Jan 16,13{/r}{/n}.

To je ta dokonalá žena, opásaná Boží silou, {*} její svítilna nezhasne ani v_noci.

Bůh ji posiluje světlem své tváře, nezakolísá, {*} její svítilna nezhasne ani v_noci.

„Já jsem pravý vinný kmen“{n}{r}Jan 15,1{/r}{/n}. Skrze toto přirovnání, které je nám předkládáno v_předvečer velikonočních událostí, Ježíš naplno zjevuje tajemství života, který je v_něm. Toto tajemství se pro služebnici Boží Magdalénu Morano stalo pramenem nesmrtelného života.

Ona dnes vydává svědectví také vám, kteří jste současnými okolnostmi voláni sloužit znovuzrození společnosti a zmobilizovat přitom energie, které ve vás Pán neustále obnovuje, k_neúnavné pracovitosti ve službě dobra.

Právě v_této perspektivě pracovala Magdaléna Morano! Ona, „rozená učitelka“, přišla do Turína, města Dona Boska, se svým výrazným pedagogickým nadáním a se svou láskou k_Bohu a k_bližnímu. Na Sicílii sestra Magdaléna rozvinula intenzivní a plodnou duchovní a výchovnou činnost. Po dlouhá léta byla jednou z_vás a stala se vzorem věrné služby Bohu a bratřím a sestrám. Dívejte se na ni, drazí věřící, abyste lépe uskutečňovali ten apoštolátní a misionářský plán, který se všechny složky církve v_Katánii snaží podporovat. Naslouchejte přitom hlasu Ducha a jednejte ve společné snaze pečlivě rozpoznávat „znamení doby“.

Sklíčenost a hořkost ze znepokojivých a tísnivých událostí jsou lidské a pochopitelné pocity, ale nesmějí uhasit křesťanskou odvahu angažovat se pro dobro „ať to stojí, co to stojí“, jak říkávala matka Magdaléna Morano.

V_této naší době, která je charakterizována dramatickou krizí lidských hodnot a hlubokou touhou po absolutnu, se po vás požaduje, abyste poctivě a vážně uskutečňovali program hlubšího studia nauky církve, důslednosti života a vytrvalosti ve skutcích lásky.

Ať je pro vás povzbuzením matka Morano, která pohnuta silnou touhou lásky a svatosti po dlouhá léta vyrovnaně a neohroženě procházela ulicemi vašeho města a kraje. V_jejím úsilí ji povzbuzovala naučení a příklad svatého Jana Boska a svaté Marie Dominiky Mazzarellové. Když se dívala na moře, říkávala: „Vidíš, jak velké, nezměrné je moře? Mnohem větší, nezměrná je dobrota Boha!“ A prostým, ale zřetelným přirovnáním ozřejmovala cestu svatosti: „Na vysokou horu dokonalosti se vystupuje neustálým umrtvováním. I_vysoké domy jsou postaveny z_malých kamenů kladených jeden na druhý.“

Její nabádání objasňují, utěšují a povzbuzují: „Myslete tak, jak by myslel Ježíš. Modlete se tak, jak by se modlil Ježíš. Jednejte tak, jak by jednal Ježíš.“ Takto matka Magdaléna mluvila a takto žila a sama sobě opakovala: „Žádej milost každý den nést v_pokoji svůj kříž.“

Naše sestra, blahoslavená Magdaléna Morano, žije v_Bohu a Bůh žije v_ní na věky. „Zamiloval jsem si tě věčnou láskou“, říká Pán ústy proroka Jeremiáše{n}{r}Jer 31,3{/r}{/n}. Nová blahoslavená zakoušela sama v_sobě pravdivost těchto Božích slov a po zkouškách života nyní vydává svědectví o_vyplnění Božího slibu svému lidu: „Přicházejí s_pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k_vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem.“{n}{r}Jer 31,9{/r}{/n}

Blahoslavená Magdaléna Morano se svou láskou stala neustálým svědectvím věrnosti Bohu, který je láska. Nyní září před námi jako oslnivý příklad činné solidarity. A dnes nová blahoslavená prosí za nás, prosí za církev. Velká je moc přímluvy svatých! Magdaléna naplnila vůli Boží a zanechala nám svědectví díla příjemného Bohu.

Vy jste světlem v_Pánu, žijte jako děti světla. {*} Ovoce světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě.

Vy jste světlo světa, tak ať vaše světlo svítí lidem. {*} Ovoce světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě.

Ant. k_Zach. Jen ten, kdo miluje, poučuje a vede své učedníky jako dobrý pastýř.

dej i_nám, abychom byli mezi mládeží opravdovými vychovateli a pozornými spolupracovníky na tvém plánu lásky.

Dopřál jsi blahoslavené Magdaléně Morano, aby následovala Krista na cestě chudoby, čistoty a poslušnosti,

pomáhej nám odpovídat na tvé volání, abychom tak stále sloužili druhým.

Dopřáls jí, aby neúnavnou činnost spojovala s_vroucí láskou k_tvému Synu přítomnému v_eucharistii,

pomáhej hlasatelům evangelia a katechetům, aby svým životem dosvědčovali to, co hlásají.

Obohatils ji jedinečnou schopností vést druhé a zároveň pochopením pro problémy své doby,

dopřej salesiánské rodině, aby pod mateřským vedením Marie Pomocnice i_nadále ztělesňovala výchovné charizma zakladatelů.

Otče, ty jsi dal v_srdci blahoslavené panny Magdalény Morano vzklíčit svému slovu pravdy, které ji povzbuzovalo k_tomu, aby se s_moudrostí a vytrvalostí věnovala výchově mládeže. Dej, abychom na její přímluvu a podle jejího příkladu byli poslušni působení Ducha Svatého a s_radostí naplňovali tvůj plán spásy.

Ant. ke kant. P. M. Mé srdce jásá radostí a těší se z_tvé spásy, Pane, Bože života.

Sjednoceni při večerní modlitbě přednesme Bohu Otci svůj dík a své prosby a volejme:

V_blahoslavené Magdaléně Morano jsi nám dal vzor života a vychovatelské moudrosti,

Dopřáls jí, aby s_odvahou přijímala kříž, a tak svědčila o_radosti ze služby tobě,

dej nám křesťanský optimismus, který pramení z_víry ve tvé vzkříšení.

Magdaléna Morano kladla nad všechny své starosti a plány lásku tvého Syna,

Služebnice věrná a moudrá byla při ženichově příchodu nalezena, jak bdí,

Bl. Filipa Rinaldiho, kněze, zakladatele sekulárního institutu Volontárií Dona Boska

Narodil se 28. května 1856 v_Lu Monferrato v_Itálii. Již jako chlapec poznal Dona Boska, ale nechal se jím získat až v_21 letech, když přijal pozvání, aby se stal salesiánem.
Potom co byl vysvěcen na kněze (1882), mu byla svěřena formace dospělých spolubratří připravujících se ke kněžství. Od r. 1889 pracoval po dvanáct let ve Španělsku a v_Portugalsku. V_r. 1901 ho Don Rua jmenoval generálním vikářem a ekonomem. Intenzivní práce mu nezabránila v_tom, aby se jako kněz neuplatnil jako vnímavý duchovní vůdce. Dal impulz salesiánské rodině v_celé její šíři a geniálně ji obohatil o_instituci, v_té době zcela novou, která se dnes jmenuje Volontárie Dona Boska.
Když byl zvolen hlavním představeným (1922), věnoval se především formaci spolubratří a zároveň také rozšíření úcty k_Donu Boskovi, přičemž kladl důraz na vnitřní život, na spojení s_Bohem, na poslání a na neomezenou důvěru v_Pannu Marii Pomocnici. Jako pravý tlumočník zakladatele uměl s_prorockou intuicí rozpoznat „znamení doby“ a směle se jim přizpůsobit.
Zemřel v_Turíně 5. prosince 1931; byl blahořečen Janem Pavlem II. 29. dubna 1990 během 23. generální kapituly.

Stanovy jsou duší naší Společnosti a ta byla duší celého života Dona Boska; proto jsou její dějiny celé v_jeho životě. Můžeme tedy říci, že ve Stanovách máme celého Dona Boska; v_nich je jeho jediný ideál spásy duší; v_nich je jeho dokonalost skrze svaté sliby; v_nich je jeho duch mírnosti, vlídnosti, snášenlivosti, zbožnosti, lásky a oběti…

Naše Stanovy nejsou jen plodem inteligence a vroucí lásky Dona Boska, ale jako můžeme říci, že v_jeho životě nadpřirozené prosvítá na každé stránce, tak také Stanovy jsou ve svém původu a postupném vývoji osvětlovány viditelným nadpřirozeným zásahem. Don Bosko psal články svých Stanov nejdříve do duší a života těch, které si vybral za své syny, a teprve když se mu zdálo, že odpovídají cíli, který si předsevzal, je zaznamenal a uspořádal na papír.

Když čteme tyto původní Stanovy, které Don Bosko předložil Piu IX. v_r. 1858, zdá se, že slyšíme hlas dobrého otce, který s_velkou prostotou a jasností předkládá svým synům normy, kterými chtěl, aby se řídili: žádný nátlak, ale pouto bratrské lásky, aby měli jedno srdce, a získali tak dokonalost v_uskutečňování děl duchovní a tělesné lásky k_mládeži, zvláště k_té nejchudší, a v_péči o_duchovní povolání pro církev. Nikoli obavy o_materiální věci, ale každý, i_když si uchovává vlastní práva, aby byl jako by skutečně nic nevlastnil; nikoli upnutí se na vlastní vůli, ale natolik synovská poslušnost představenému, že tento ani nepotřebuje rozkazovat; nikoli mnoho společných modliteb, ale spojení s_Bohem v_plnosti aktivního života, který je rozlišovacím znamením a slávou jeho synů. Don Bosko chtěl spíše než Společnost vytvořit rodinu založenou téměř výhradně na mírném, vlídném a bdělém otcovství představeného a synovské a bratrské lásce podřízených; naopak, i_při zachování principu autority a odpovídající podřízenosti, nechtěl rozdíly, ale rovnost mezi všemi a ve všem.

Tímto způsobem Don Bosko spolu se svými prvními syny žil v_praxi své Stanovy po třicet let a opravoval, upravoval a vylepšoval, a dokonce i_odkládal články, které označil ve svém rukopise a které se mu zdály nevhodné nebo málo užitečné. Nezapomeňme, že světlo pro tuto práci mu přicházelo shůry, a že tedy tyto úpravy nenapadaly základní body, na kterých se měla zakládat jeho Kongregace.

Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli, {*} a nechť ve vás působí, co je mu milé, skrze Ježíše Krista.

Ať otevře vaše srdce pro svůj zákon a přikázání {*} a nechť ve vás působí, co je mu milé, skrze Ježíše Krista.

Z_„Hesla na r. 1931“ Dcerám Panny Marie Pomocnice, od blahoslaveného Filipa Rinaldiho, kněze

Ve spisech a v_životě našeho otce se nemluví výslovně o_vnitřním životě, o_obětech či apoštolátu, který se má konat, ale právě zde je tajemství hrdinského vnitřního života našeho blahoslaveného. On žil všechny tyto věci již od svých nejranějších let s_přirozeností toho, kdo nedělá nic jiného než svou povinnost.

On si vybudoval svůj jednoduchý, evangelní, praktický a pracovitý vnitřní život, zaměřený jedině na plnění Boží vůle ve všem, co se týká spásy duší, počínaje svou vlastní. Byl to vnitřní život podivuhodné a výjimečné aktivity pro dobro duší, který byl živen jeho neochvějnou vírou a nadějí, která vždy vyzařovala z_jeho neměnného otcovského úsměvu. Život zapálený láskou, hořící božským žárem ve všech chvílích jeho poslání, mezi neustálými a neslýchanými obtížemi, odporem a zaujatostí proti němu. Don Bosko spojil s_nejvyšší dokonalostí svou neúnavnou, pohlcující, rozsáhlou a zodpovědnou vnější činnost s_vnitřním životem, který měl svůj původ ve smyslu pro Boží přítomnost, která se postupně stávala tak skutečnou, neustálou a živou, že se stala dokonalým spojením s_Bohem. Tímto způsobem v_sobě uskutečnil nejdokonalejší stav, kterým je činná kontemplace, extáze činnosti, v_níž se strávil až do posledku s_extatickou vyrovnaností pro spásu duší. Ale k_dosažení této přítomnosti sjednocující s_Bohem náš blahoslavený ze své strany nic nezanedbal: ani intenzívní studium zjevených a duchovních pravd; ani neustálý boj proti pozemským žádostivostem; ani postupná cvičení v_jednotlivých božských, kardinálních a morálních ctnostech; ani dobrovolné umrtvování a pokání; a získal tak dokonalé, nepřerušené sebeovládání a vyrovnanost i_v_nejbolestivějších podmínkách a zkouškách. Světlo a vyrovnanost jeho duše mu dávala jasná a přesná vnuknutí týkající se nejobtížnějších a nejkomplikovanějších, protože nepřestával být pohroužen do přítomnosti a lásky svého Boha.

Vnitřní život tohoto blahoslaveného, stále činný a stále sjednocený s_Bohem, spojoval v_sobě pracovitost Marty a extatickou intimitu Marie, protože dosáhl toho, že se jeho duše těšila z_lahodnosti setrvávat u_Pánových nohou a zároveň se cele věnoval péči o_duše.

Bůh ať vám dá, aby Kristus vírou přebýval ve vašem srdci, abyste byli zakořeněni a upevněni v_lásce, {*} a dosáhnete plné míry Božích darů.

Tak žijte, buďte v_něm zakořeněni a na něm stavějte, utvrzení ve víře {*} a dosáhnete plné míry Božích darů.

Z_Přednášek „Volontáriím Dona Boska“ od blahoslaveného Filipa Rinaldiho, kněze

Zbožnost se rodí v_bohabojném srdci. Duše, která je formovaná Boží přítomností, se modlí, posiluje se rozjímáním, zpytováním, duchovní četbou, proniknutím do sebe samé; ústní projev přichází poté, co jsme vstoupili do sebe samých, do soustředění a usebrání. Usebrání je nutné, protože připravuje na rozjímání. Rozjímání je účinná modlitba, která je nutná k_tomu, abychom poznávali své slabosti, své potřeby a zkoumali sami sebe. Probouzí lásku k_Bohu, dává růst touze po svatém přijímání a poznání Pána. Rozjímání živí našeho ducha a naši duši podstatnou zbožností.

Zbožnost není cílem sama o_sobě, je užitečná ve všem, ale především aby vedla naši činnost. Jaké dílo má konat tato vaše instituce? Jakým způsobem? Existují mnohé instituce řeholních řádů a všechny mají nějaký zvláštní účel neboli určité poslání, které mají konat. Skutků milosrdenství je sedm a každý z_nich se líbí Bohu.

A vy, co máte dělat, abyste měly život? Především se modlete, abyste měly každý den odvahu a nesly svůj kříž, který vám Pán určil; to je první věc, kterou máte dělat; kromě toho konejte každá dobře svou práci, která je vlastní vašemu stavu, jak Bůh chce, ve vašich podmínkách, a to podle Pánova ducha a ducha Dona Boska. To ale nestačí. Musí mít ještě jiný, zvláštní cíl. Ať už je někdo jakkoli zaměstnaný, přece má vždy nějaký přebytek energie; a ta musí být využita, zvláště vámi, určitým směrem a s_určitým cílem, a musíte ji zároveň uvést do souladu se svým stavem. Dílo Dona Boska je takové, že ho můžete konat, ať se nacházíte kdekoli; program Dona Boska je konat dobro zvláště chudé a opuštěné mládeži.

Především rozvíjejte činnost ve svých rodinách tím, že konáte dobře své povinnosti, jak to chce Bůh, a jednáte opravdu v_Pánově duchu; energii, kterou máte navíc, tu musíte vynaložit ve prospěch chudé mládeže. Bohatý poslouchá zřídka; všechna vaše péče musí být pro chudou mládež. Přesvědčete se, že kdybychom byli schopni jednat s_chudými skutečně v_Pánově duchu, poslouchali by nás více, milovali by nás a následovali by nás; jenom naše bída nás bohužel zneschopňuje projevovat se tak, jak bychom měli.

Vy jste světlem v_Pánu, žijte jako děti světla. {*} Ovoce světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě.

Vy jste světlo světa, ať vaše světlo svítí lidem. {*} Ovoce světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a pravdě.

Ant. k_Zach. To, co jste se ode mě naučili, co jste dostali, slyšeli a viděli, to zachovávejte! A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Na počátku nového dne chvalme a vzývejme Boha Otce, který v_každé době volá obětavé dělníky, aby pracovali pro rozšíření jeho království. S_vírou prosme:

Otče, v_blahoslaveném Filipu Rinaldim jsi nám dal bezpečného tlumočníka salesiánského ducha,

dej, ať ve všech členech naší rodiny roste věrnost charizmatu zakladatele.

pomoz nám žít při množství našich úkolů v_hlubokém společenství s_tebou.

Vedl jsi ho, aby v_salesiánské kongregaci vykonával mnohotvárnou a velmi zodpovědnou službu,

Nekonečně dobrý Otče, v_blahoslaveném Filipu Rinaldim nám dáváš zářný příklad radostně darovaného života podle evangelia; dopřej nám napodobovat jeho moudrou apoštolskou iniciativu, abychom v_každodenní věrnosti svému poslání naplnili tvůj plán lásky. Prosíme o_to

Ant. ke kant. P. M. Bůh je svědkem hluboké náklonnosti, kterou k_vám všem chovám v_Ježíši Kristu.

S_pokornou vděčností děkujme Bohu, našemu Otci, za hojnost jeho darů a prosme:

Otče svatý, Panna Maria, kterou Ježíš dal za matku apoštolovi, jehož tolik miloval,

Otče, zdroji věčné lásky, který ve věčném životě budeš pro všechny vším,

učiň, abychom byli neúnavnými šiřiteli spravedlnosti a pokoje ke chvále a slávě tvého jména.

Otče milosrdný, který věrným služebníkům dopřáváš nekonečnou radost nebe,

na přímluvu blahoslaveného Filipa buď milosrdný k_zemřelým členům salesiánské rodiny.