O_VYCHOVATELÍCH

Všechno ze společných textů o_svatých mužích nebo o_svatých ženách kromě:

První nešpory

Ant. ke kant. P.M: Synu, drž se příkazů svého otce a měj na paměti naučení své matky: nos je stále ve svém srdci. Aleluja.

Ranní chvály

Antifona k_Zach. kant. Jen ten, kdo miluje, učí a vychovává jako pastýř. Aleluja.

MODLITBA

Pokud není vlastní, říká se následující:

Bože, tys povolal svatého (svatou) N, aby v_tvé církvi ukazoval(a) cestu ke spáse; dej, ať povzbuzeni jeho (jejím) příkladem následujeme Krista a jednou i_my dojdeme k_tobě.

Druhé nešpory

Ant. ke kant. P.M: Nechte děti přicházet ke mně, neboť takovým patří Boží království. Aleluja.

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Matoušovo evangelium

(Hom. 59: PG 58,580.584)

Musíme se starat o_blaho dětí

Když Pán říká: Jejich andělé stále hledí na tvář mého Otce{fnr}1{/fnr} a: Proto jsem přišel{fnr}2{/fnr} nebo: Můj Otec to chce,{fnr}3{/fnr} chce tím povzbudit k_větší horlivosti všechny, kteří se mají starat o_děti a mládež.

Vidíš, jak mocnou hradbou je opevnil? Hrozí totiž nesnesitelnými mukami těm, kdo by jim ublížili, a slibuje velkou odměnu těm, kdo jim slouží a o_ně pečují; a potvrzuje to příkladem svým i_Otcovým. Také my jej napodobujme a vůbec se nezdráhejme vzít na sebe kvůli svým bratřím cokoli zdánlivě příliš ubohého nebo příliš namáhavého, i_kdyby ten, kdo potřebuje posloužit, byl sebemenší a sebeprostší. I_kdyby šlo o_sebeobtížnější záležitost a bylo nutno jít přes hory a doly, pro záchranu a blaho bratra je třeba vydržet všechno. Bůh se přece stará o_každou duši natolik, že pro ni ani vlastního Syna neušetřil.{fnr}4{/fnr} Proto vás se vší naléhavostí žádám: Od ranního rozbřesku, kdy vycházíme z_domova, mějme za jediný cíl a za svou prvořadou starost zachraňovat ty, kdo jsou ohroženi.

Opravdu nic není tak drahocenného jako duše. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?{fnr}5{/fnr} Všechno rozvrátila a zničila láska k_penězům; setřásla bázeň Boží a zmocnila se duší jako násilník pevnosti. Proto ani my nedbáme na spásu dětí, ba ani na svou vlastní, a staráme se jen o_to, jak bychom ještě více zbohatli a zanechali své bohatství jiným, ti dalším a ještě dalším; stáváme se tak nikoli vlastníky, ale abych tak řekl, spíše zprostředkovateli peněz a jmění. A to je veliká pošetilost, neboť naše děti se tak stávají většími ubožáky než otroci. Otroky totiž vedeme k_pořádku, i_když to neděláme kvůli nim samým, ale kvůli sobě; dšti však se podobné péči netěší,jako by pro nás měly menší cenu než otroci.

Ale proč vlastně mluvím o_otrocích? O_své děti se přece staráme méně než o_dobytek; víc pečujeme o_své osly a koně než o_syny a dcery. Má-li někdo mezka, usilovně se snaží, aby si k_němu opatřil co nejlepšího pohaněče; jde mu o_to, aby to nebyl špatný člověk, aby nekradl, nepil, aby nebyl nezkušený. Ale když je třeba opatřit synkovi vychovatele, přijmeme nahodile a bez výběru kteréhokoli člověka, který se nám namane. Přestože žádné umění není větší než umění vychovatelské.

Jaká práce by se mohla vyrovnat úsilí usměrňovat duši, dotvářet charakter a rozvíjet vlohy mladého člověka? Ten, komu je toto umění dáno, by měl být pečlivější a usilovnější než kterýkoli malíř nebo sochař. My se však o_to vůbec nestaráme a jde nám jen o_to, aby se mladý člověk naučil mluvit, a to zase jenom kvůli hromadění majetku. Učí se totiž jazyku ne proto, aby uměl mluvit, ale aby mu mluvení vynášelo peníze. A dokonce bychom něco takového vůbec nepěstovali, kdyby šlo nějak zbohatnout bez umění mluvit.

Vida, jak velká je zotročující moc peněz, jak se všeho zmocňuje a táhne lidi přímo jako svázané otroky, kam se jí zachce … Ale co nám jsou platná tato četná obvinění? Zatímco my se proti této tyranii stavíme jen slovy, ona nás přemáhá svou skutečnou existencí. A přece ji nehodlám přestat pronásledovat svými slovy: dosáhnu-li touto řečí něčeho, budeme z_toho mít užitek vy i_já; a zůstane-li u_vás všechno při starém, budu se utěšovat alespoň tím, že já jsem svou povinnost splnil.

Kéž vás Bůh zbaví oné nemoci a mně kéž dopřeje, abych se vámi mohl chlubit! Neboť jemu patří sláva a moc na věky věků. Amen.

{fn:1}{r}Mt 18,10{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 18,11{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 18,14{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 8,32{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 16,26{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Př 4,20-21{/r}

Můj synu, dbej na má slova! {*} K_mým řečem nakloň svůj sluch! Aleluja.

Uchovej je hluboko v_srdci! {*} K_mým řečem nakloň svůj sluch! Aleluja.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky