Sobotní památka Panny Marie

O_sobotách v_liturgickém mezidobí, pokud připouštějí slavení nezávazných památek, může se tímto způsobem slavit Sobotní památka Panny Marie.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Oslavujme Pannu Marii; klaňme se Kristu, jejímu Synu!

Nebo: Chvalme Krista, našeho Pána, a oslavujme jeho Matku, Pannu Marii!

Modlitba se čtením

HYMNUS

Maria, tvé jméno plné slasti

buď ode všech ctěno po vší vlasti:

Tebe, matko Páně, pozdravujem,

žes i_matka naše se radujem.

Počata bez hříchu prvotného,

zůstalas vždy prosta všeho zlého,

protos povýšena s_duší, s_tělem

nad kůry andělské Spasitelem.

Mocná jsi královna nebešťanů,

matka a královna pozemšťanů.

Kdo v_tobě hledá své útočiště,

pomoci, ochrany dojde jistě.

Zrcadlo vší ctnosti, dome zlatý,

stolice moudrosti, chráme svatý,

nádobo vznešená pobožnosti,

potěšení v_bídě a úzkosti.

Příklade pokory, kajícnosti,

že nad všechny tvory nevinností

před Bohem skvěješ se vprostřed nebe,

proto korunoval slávou tebe.

Keři vždy hořící vroucí lásky,

vady nemající ani vrásky,

nadchni srdce naše láskou svatou,

k_Bohu i_bližnímu, v_tobě vzňatou.

Přijmi velké, malé pod ochranu,

bychom všichni stále žili v_Pánu

jak věrní křesťané ve službě tvé,

skrz tebe nalezli spasení své.

Nebo:

Zdrávas, hvězdo skvoucí,

Maria žádoucí,

Matko Boží slavná,

zaslíbená zdávna.

Panna jsouc vždy čistá,

porodilas Krista,

tím jsi učiněna

šťastná nebes brána.

Utvrď nás v_pokoji,

ať se lsti nebojí

zlého satanáše

bídná mysl naše.

Vinným odpuštění,

slepým osvícení

račiž vyprositi,

o_nás péči míti.

Vše zlé od nás odvrať,

vše dobré k_nám obrať

a nás nebožátka

přijmi jako Matka.

Nebo některý jiný hymnus ze společných textů o_Panně Marii.

Zdráva buď, císařovno vší ctnosti,

víry, lásky i_vší šlechetnosti,

zdrávas, plná milosti,

rač na nás vzpomenouti,

Matko vší dobrotivosti.

Abychom důstojně tě chválíce,

zpívajíce, čtouce i_prosíce,

mohli dostat od Krista,

Syna tvého mocného,

milosti Ducha Svatého.

Bohem Otcem před věky vybraná,

také jeho Synem vyvolená

a Duchem navštívená,

církví svatou slavená,

všech svatých světice svatá.

Zdráva buď, Panno všech panen čistá,

zdrávas, mořská hvězdo, cesto jistá,

zdrávas, slunce světlosti,

zdráva buď, kmeni Jesse,

všech hříšných orodovnice.

Ó_Maria, Matko milostivá,

tys na Synu svém si vyprosila:

že budeš vyslyšena,

když za někoho prosíš,

zaň se přimlouvati ráčíš.

Panenská matko, dcerou jsi

Synáčka svého božského,

pokorná, i_když vzácnější

nad tvory světa celého.

Bůh ve svém úradku tě měl,

by uskutečnil to, co chtěl:

vrcholem krásy, chloubou jsi

smrtelné přirozenosti.

A tu jsi zušlechtila tak,

že její Tvůrce vznešený

se skrze tebe vtělil pak

k_úžasu všeho stvoření.

V_tvém svatém lůně panenském

se oheň Boží lásky vzňal

a v_jeho teple mateřském

zem rajské květy plodí dál.

Ať Otce s_Utěšitelem

i_tvého Syna lidstvo ctí,

že ozdobil tě oděvem

svých nejvzácnějších milostí. Amen

Antifony, žalmy, verš s_odpovědí, první čtení a zpěv po prvním čtení z_příslušné soboty.

Z_kázání svatého Prokla Konstantinopolského, biskupa

(De nativitate Domini, 1-2: PG 65,843-846)

{p}

Narozením z_Panny se milovník lidí stal člověkem

Ať se radují nebesa shůry a z_oblaků ať prší spravedlnost,{fnr}1{/fnr} neboť Hospodin se smiloval nad svým lidem.{fnr}2{/fnr} Ať se radují nebesa shůry, neboť na počátku, když je Stvořitel tvořil, utvořil zároveň z_panenské země Adama, svého přítele a důvěrníka. Ať se radují nebesa shůry, neboť nyní byla spasitelným pozemským životem a smrtí našeho vtěleného Pána země posvěcena a lidstvo bylo zbaveno modloslužby. A z_oblaků ať prší spravedlnost, neboť dnes byl Evin hřích zahlazen a odpuštěn skrze čistou Pannu Marii a skrze Boha a člověka z_ní narozeného, dnes Adam, kdysi dávno odsouzený, dosáhl vysvobození z_oné strašlivé temnoty.

Kristus se tedy narodil z_Panny. Z_ní podle Božího plánu spásy přijal tělo, jak Bůh chtěl. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.{fnr}3{/fnr} A tak se Panna stala Matkou Boží. Opravdu panna je matkou, protože bez semene vydala plod, vtělené Slovo. Takže matka si zachovala panenství z_vůle toho, jenž se jí měl tak podivuhodně narodit. A je opravdu matkou tato panna, a to pro lidskou přirozenost Božího Slova. Neboť to se v_ní stalo člověkem, jejím prostřednictvím se zjevilo, v_ní se spojilo s_lidstvím. Tak to ve své moudrosti chtěl ten, který koná mocné skutky. Z_nich – tj. z_lidského rodu – pochází podle těla Kristus,{fnr}4{/fnr} jak říká svatý Pavel.

Boží Slovo bylo zajisté stejné, jako je nyní a jako bude navěky. Ale kvůli nám se stalo člověkem. Milovník lidí se stal člověkem, což předtím nebylo. Avšak stal se člověkem tak, že zároveň bez jakékoli změny zůstává Bohem. To kvůli mně se mi stal podobným; stal se něčím, čím nebýval, i_když si podržel to, čím vždycky byl. A stal se konečně člověkem i_proto, aby na sebe vzal naše bolesti, abychom mohli být Otcem přijati za vlastní a dostalo se nám království. Kéž je nám to dopřáno pro milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Neboť jemu s_Otcem a Svatým Duchem patří sláva, čest a moc, nyní i_v_každé době a navěky, amen.

{fn:1}Srov. {r}Iz 45,8{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 49,13{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 9,5{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 72 (71),6.19{/r}; {r}Zj 21,3{/r}

Sestoupí jak déšť na trávu, jako vláha, která napájí zemi. {*} Jeho slávou ať je naplněna celá země.

Bůh bude s_nimi přebývat; a oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem. {*} Jeho slávou ať je naplněna celá země.

Nebo:

Z_kázání blahoslaveného Guerrica (Werricha) z_Igny, opata

(Sermo 1 in Assumptione beatae Mariae: PL 185,187-189)

{p}

Maria, matka Kristova a matka křesťanů

Maria porodila jediného syna: jako je na nebi jednorozeným synem Otcovým, tak i_na zemi je jednorozeným synem matčiným. A tato jedinečná panenská matka, jež se může honosit tím, že porodila jednorozeného Syna nebeského Otce, objímá tohoto svého Jednorozeného ve všech jeho údech. Neváhá se nechat nazývat matkou všech, ve kterých poznává byť nedokonalou podobu svého Krista.

Pramáti Eva, spíš naše macecha než matka, vydala své syny a dcery smrti dřív, než jim dala spatřit světlo světa. Byla sice nazvána matkou všech živých,{fnr}1{/fnr} spíše však se stala usmrtitelkou živých nebo rodičkou umírajících, neboť její rození není nic jiného než rozplozování k_smrti. A tak protože Eva nebyla s_to ukázat pravý smysl svého jména, naplnila jeho tajemství svým životem Maria: ona sama se stala matkou všech, kdo se znovu rodí k_životu, stejně jako církev, jejímž je Maria obrazem a vzorem. Jestliže je vskutku matkou Života, skrze nějž mají život všichni lidé – neboť sama jej porodila – zajisté také dala určitým způsobem nový život všem, kteří měli z_Krista žít.

A tak se na základě tohoto tajemství poznává blahoslavená matka Kristova jako matka všech křesťanů a také se jako jejich matka osvědčuje svou péčí a láskyplnou přízní. Nikdy se nezatvrzuje vůči svým dětem, jako by nebyly její vlastní. Ačkoli jen jednou nosila pod srdcem, nikdy se nestala neplodnou, nikdy nepřestala vydávat plody lásky.

Jestliže Kristův služebník, plný starostlivosti a horlivosti lásky, vždy znovu chce v_bolestech rodit svoje milované děti, dokud nebudou přetvořeny v_Krista,{fnr}2{/fnr} čím spíš Maria, Kristova matka? Vždyť Pavel jim dával život tím, že jim zvěstoval slovo pravdy, kterým byli znovuzrozeni, zatímco Maria to učinila způsobem daleko božštějším a mnohem světějším: dala život samému Slovu. Vzdávám zajisté hold Pavlovu hlásání, mnohem více však musím obdivovat a ctít tajemství Mariina božského mateřství.

Uvaž také, že i_samy děti se samozřejmě hlásí ke své Matce. Jako by jim určitá vrozená oddanost a důvěra napovídaly, aby ve všech potřebách a nebezpečích ze všeho nejdříve a s_největším úsilím vzývaly její jméno a utíkaly se k_ní jako malé děti do matčina náručí. Vůbec proto nepokládám za nemístné vztáhnout na tyto děti slova zaslíbení daného prorokovi: Tvé děti budou v_tobě přebývat,{fnr}3{/fnr} i_když je nám jistě známo, že toto zaslíbení patří především církvi.

Nuže tedy: Přebýváme pod ochranou matky Nejvyššího, jsme ukryti pod jejím pláštěm jako ve stínu jejích křídel{fnr}4{/fnr} a zanedlouho se budeme těšit z_podílu na její slávě, jako kdybychom spočinuli v_jejím náručí. Potom se budeme všichni radovat a jakoby jedněmi ústy volat ke své Matce: Se všemi se radujeme, že máme svůj domov u_tebe,{fnr}5{/fnr} svatá Boží Rodičko!

{fn:1}{r}Gn 3,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gal 4,19{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 102 (101),29{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 17 (16),8{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 87 (86),7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Skrze tebe, Matko, nám byl vrácen ztracený život; {*} tys počala z_Ducha Svatého a zrodila jsi Krista, hlavu církve.

V_něm nás Bůh přijal za své syny. {*} Tys počala z_Ducha Svatého a zrodila jsi Krista, hlavu církve.

Nebo jiné:

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa

(De coemeterio et de cruce, 2: PG 49,396)

{p}

Adam a Kristus, Eva a Maria

Viděls to úžasné vítězství? To slavné dílo kříže? A mám ti povědět, co je ještě podivuhodnější? Všimni si tedy, jakým způsobem k_tomu vítězství došlo, a užasneš ještě víc. Pomocí čeho totiž ďábel kdysi zvítězil, toho použil Kristus, aby ho přemohl; porazil ďábla jeho vlastními zbraněmi. A poslyš, jak se to stalo.

Znamením naší porážky kdysi byla panna, dřevo a smrt. Tou pannou byla Eva, neboť ještě nepoznala muže, dřevem byl rajský strom, smrtí pokuta Adamova. A teď zase Panna, dřevo a smrt. Symboly porážky se tu však stávají symbolem vítězství: místo Evy je tu Maria, místo stromu poznání dobra a zla strom kříže, místo smrti Adamovy smrt Kristova.

Vida, čím ďábel zvítězil, tím byl také poražen. Z_rajského stromu porazil ďábel Adama, z_kříže přemohl Kristus ďábla. Jedno dřevo sráželo do propasti smrti, druhé naopak přivádí zpět k_životu i_ty, kteří tam sestoupili již předtím. To první ukrylo poraženého člověka, když se styděl za svou nahotu, druhé naopak obnaženého člověka před zraky všech vyvýšilo jako vítěze. První smrt přivedla všechny, kdo se narodili po ní, do záhuby, druhá naopak vzkřísila k_životu i_ty, kteří se narodili před ní. Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy?{fnr}1{/fnr} Smrt nás učinila nesmrtelnými, tak podivuhodné je dílo kříže.

Chápeš toto vítězství? Chápeš už, jak k_němu došlo? Nuže, nyní si také uvědom, jak se toto vítězství zrodilo bez jakékoli naší námahy a jakéhokoli našeho potu. Nepotřísnili jsme své zbraně žádnou krví, ani jsme se nemuseli postavit do žádného bitevního šiku, ani jsme neutržili žádnou ránu, dokonce jsme ani nebyli očitými svědky toho boje, a přece jsme dosáhli vítězství. Bojoval sám Pán, vítězství je naše. Jestliže je tedy toto vítězství i_naším vítězstvím, napodobme vítězné vojáky a radostně dnes zazpívejme chvalozpěv na vítězství. Chvalme svého Pána a volejme: Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, peklo, tvůj osten?{fnr}2{/fnr}

Všechno toto slavné dílo naší spásy vzešlo z_kříže. Kříž je znamení triumfu nad démony. Kříž je meč tasený proti hříchu, meč, kterým Kristus probodl Hada. Kříž je vůle nebeského Otce, sláva jednorozeného Syna, radost Svatého Ducha. Kříž je ozdoba andělů, bezpečí církve, pýcha Pavlova, opevnění svatých. Kříž je světlo celého světa.

{fn:1}{r}Žl 106 (105),2{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 15,55{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Bůh se rozhodl obnovit člověka svou milostí. {*} Maria vzešla z_Evy jako růže z_trní.

Ctnost přikryla nepravost, milost přemohla vinu. {*} Maria vzešla z_Evy jako růže z_trní.

Nebo jiné:

Z_věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi

(Lumen gentium, nn. 63-65)

{p}

Maria je obrazem a vzorem církve

Milost a poslání mateřství sjednocuje blahoslavenou Pannu s_jejím synem Vykupitelem, její jedinečné milosti a dary ji důvěrně spojují také s_církví; Bohorodička je přímo obrazem a vzorem církve, jak učil již svatý Ambrož, a to v_rovině víry, lásky a dokonalé jednoty s_Kristem.

Také církev bývá právem nazývána matkou a panenskou nevěstou. Blahoslavená Panna Maria ovšem všechny předčila, jako vynikající a jedinečný vzor panny a matky. Ve víře a poslušnosti zajisté přivedla na svět samého Syna nebeského Otce, aniž poznala muže, zastíněna Duchem Svatým, jako nová Eva, otevírající se ve víře, neposkvrněné žádnou pochybností, nikoli starému hadovi, ale Božímu poslu. A porodila Syna, kterého Bůh učinil prvním z_mnoha bratří,{fnr}1{/fnr} to jest mezi věřícími, které její mateřská láska pomáhá přivádět na svět a vychovávat.

A tak když církev rozjímá o_Mariině skryté svatosti a snaží se řídit její láskou a věrně plnit Otcovu vůli, stává se věrným přijetím Božího Slova sama matkou: kázáním a křtem totiž rodí k_novému, nesmrtelnému životu děti počaté z_Ducha Svatého a narozené z_Boha. A je také panna, která v_neporušenosti a čistotě zachovává věrnost zaslíbenému Ženichovi a která následováním matky svého Pána v_síle Ducha Svatého panensky střeží svou neporušenou víru, pevnou naději a upřímnou lásku.

Zatímco však v_nejblahoslavenější Panně již církev došla k_dokonalosti, v_níž je bez poskvrny a vrásky,{fnr}2{/fnr} věřící křesťané stále zápasí s_hříchem o_růst ve svatosti. Proto upírají svůj zrak na Marii, neboť ta září celému společenství vyvolených jako příklad ctností. Tím, že o_ní církev znovu a znovu zbožně přemýšlí a ve světle vtěleného Slova rozjímá, sama s_úctou vstupuje stále hlouběji do vrcholného tajemství vtělení a stále víc se připodobňuje svému Ženichovi.

Maria jistě vstoupila až do hlubin dějin spásy, takže se v_ní jakoby spojují a zrcadlí nejzávažnější pravdy víry. Když je oslavována a uctívána, volá všechny věřící k_svému Synu, k_jeho oběti a k_lásce k_Otci. A církev usilující oslavit Krista se stává svému vznešenému obrazu a vzoru podobnější, když vytrvale roste její víra, naděje a láska a když vždycky a všude hledá a plní Boží vůli.

Proto i_ve svém apoštolském působení církev právem vzhlíží k_té, která porodila Krista, jenž se počal z_Ducha Svatého a narodil se z_Panny proto, aby se skrze církev zrodil a rostl také v_srdci věřících. Vždyť tato Panna dala svým životem takový příklad mateřské lásky, že musí povzbuzovat všechny, kdo spolupracují na apoštolském díle církve k_obrození všeho lidstva.

{fn:1}Srov. {r}Řím 8,29{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 5,27{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Skrze tebe, Panno Maria, přišla na svět spása. {*} Tvůj svatý život je slávou celé církve.

S_úctou a vděčností slavíme tvou svatou památku. {*} Tvůj svatý život je slávou celé církve.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

(Při modlitbě bez zpěvu se může text v_závorkách vynechat.)

Budiž vděčně velebena,

Matko Boží, Maria,

kterás Bohem vyvolena

spasení nám zrodila.

Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.

Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.

Mezi tebe, mezi vinu

od počátku, Maria,

Všemohoucnost z_lásky k_Synu

nepřátelství vložila.

(Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.

Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.)

Vypros nám, ó_drahá Máti,

vypros milost, Maria,

aby krása podobná ti

v_srdcích našich zářila.

(Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.

Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.)

Na pozemském putování

chraň nás hříchu, Maria,

aby v_rajském radování

duše tebe spatřila.

(Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.

Tebe ctíme, milujeme

srdcem celým, Maria.)

Nebo:

Veselými hlasy

spolu prozpěvujme,

vždycky po vše časy

v_Bohu se radujme,

chválu vzdávajíce,

za dobrodiní mu

stále děkujíce.

Radost nevýslovná

všemu světu přišla,

když hvězda přejasná

z_Jakuba nám vyšla,

z_níž slunce světlosti

povstalo předivně

všem věrným k_radosti.

Hvězda ta přeskvoucí

je Panna Maria,

jež to drahé slunce,

Krista, porodila,

kterýžto z_temnosti

ráčil nás vyvésti,

přivést k_své jasnosti.

Nebo některý jiný hymnus ze společných textů o_Panně Marii.

Vychvalujme vesele

Matku blahoslavenou,

kterou svatí andělé

chválí písní vznešenou.

S_nimi i_my s_vroucností,

s_horlivostí, zbožností

zvučně písně zpívejme,

v_chválách neustávejme.

Všem křesťanům přísluší

Matku Boží chváliti,

chvála ta naší duši

může prospěšná býti;

neb Matka milosrdná

není nadarmo ctěná.

Proto ji vychvalujme

a čest jí prokazujme.

Ty, kteří v_ni doufají,

ráčí ochraňovati,

když se k_ní utíkají,

ráčí je přijímati;

neboť je milostivá

a k_hříšným dobrotivá.

A proto v_ni doufejme

a k_ní se utíkejme.

Často pro nepravosti

chtěl Bůh lidi trestati,

ona hnutá lítostí

nepřestala žádati,

až milost vyprosila,

Boží trest odvrátila.

Proto my k_ní volejme,

o_přímluvu žádejme.

Ty slavná panno panen všech,

my zpíváme ti chvalozpěv.

Božího Syna matkou jsi,

čistá a plná milostí.

Co Eva hříchem ztratila,

tvá věrnost nám zas vrátila

a lidé z_ráje vyhnaní

jsou v_domov lásky pozváni.

Jsi brána Krále slavného,

dvůr plný světla rajského,

za podíl na své záchraně

Marii Panně děkujme.

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený z_Panny nejčistší,

Otci i_Duchu v_říši hvězd

na věčné věky budiž čest. Amen.

Antifony a žalmy sobotní z_příslušného týdne.

Krátké čtení s_připojeným zpěvem se vybere z_následujících:

KRÁTKÉ ČTENÍ

Gal 4,4-5

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Maria, Bůh si tě vyvolil za matku svého Syna, {*} a navěky zůstáváš pannou.

Maria, Bůh si tě vyvolil za matku svého Syna, {*} a navěky zůstáváš pannou.

Zrodila jsi toho, který tě stvořil, {*}

a navěky zůstáváš pannou.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Maria, Bůh si tě vyvolil za matku svého Syna, {*} a navěky zůstáváš pannou.

Nebo:

Srov. Iz 61,10

Radostí jásám v_Hospodinu, má duše plesá v_mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.

Nebo:

Bůh si ji vyvolil od pradávna; {*} od věků měl s_ní své plány.

Bůh si ji vyvolil od pradávna; {*} od věků měl s_ní své plány.

Učinil si v_ní svůj příbytek; {*}

od věků měl s_ní své plány.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh si ji vyvolil od pradávna; {*} od věků měl s_ní své plány.

Nebo:

Zj 12,1

Objevilo se na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy.

Nebo:

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! {*}

Pán s_tebou.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Antifona k_Zachanášovu kantiku se vybere z_následujících:

1. Zbožně slavme památku blahoslavené Panny Marie; ona za nás oroduje u_našeho Pána Ježíše Krista.

2. Požehnaná jsi, Panno Maria, od Pána, nejvyššího Boha, mezi všemi ženami na zemi.

3. Skrze tebe, neposkvrněná Panno, nám byl vrácen ztracený život, neboť tys počala z_Ducha Svatého a porodila jsi světu Spasitele.

4. Buď zdráva, milostiplná! Pán s_tebou! Požehnaná jsi mezi ženami.

5. Kdo může vyzpívat tvou chválu, svatá a neposkvrněná Panno Maria? Vždyť skrze tebe jsme dostali Vykupitele, našeho Pána Ježíše Krista.

6. Ty jsi sláva Jeruzaléma, ty jsi radost Izraele, ty jsi čest našeho lidu.

PROSBY

Oslavujme našeho Spasitele, narozeného z_Panny Marie, a prosme ho:

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Ježíši, Slunce spravedlnosti, tvá Matka přišla na svět jako zářící jitřenka, ohlašující den spásy,

veď nás svou milostí, ať stále chodíme v_tvém světle.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Ježíši, věčné Slovo Otcovo, ty sis vyvolil za Matku neporušenou pannu,

vysvoboď nás z_porušení hříchu.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Ježíši, Spasiteli světa, pod tvým křížem stála a s_tebou trpěla tvá Matka,

na její přímluvu dej i_nám statečnost a vytrvalost, abychom obstáli ve všech zkouškách s_vědomím, že tím máme účast na tvém utrpení.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Nejdobrotivější Ježíši, když jsi umíral na kříži, svěřil jsi lidstvo do ochrany své Matky,

dej, ať chráněni její mocnou záštitou zůstáváme stále spojeni s_tebou.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Nebo:

Oslavujme našeho Spasitele, narozeného z_Panny Marie, a prosme ho:

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Spasiteli světa, tvá Matka byla pro tvé zásluhy už předem uchráněna od veškeré poskvrny hříchu,

dávej také nám svou milost, aby nás hřích nikdy neovládl.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Náš Vykupiteli, tvá Matka byla naplněna Duchem Svatým a stala se tvým nejčistším příbytkem,

učiň i_nás navěky živým chrámem svého Ducha.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Pane Ježíši, tvá Matka uchovávala všechna tvá slova ve svém srdci a uvažovala o_nich,

veď nás, abychom ji následovali a sytili se slovem vycházejícím z_tvých úst.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Králi králů, tys vzal svou Matku s_tělem i_s_duší k_sobě do nebe,

pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k_tobě.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

Pane nebe a země, tys postavil svou Matku po své pravici jako královnu,

postav v_den soudu po své pravici i_nás.

Ježíši, Synu Panny Marie, vyslyš nás.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Vybere se některá z_následujících:

1.

Všemohoucí, věčný Bože, dej nám, svým služebníkům, stálé zdraví duše i_těla a na přímluvu Panny Marie obrať naše trápení v_trvalou radost. Prosíme o_to

2.

Milosrdný Bože, nehleď na naše provinění, a když se ti nemohou líbit naše vlastní skutky, shlédni na přímluvu Panny Marie, Matky svého Syna, a zachraň nás.

3.

Milosrdný Bože, ty víš, jak jsme nestálí, vyslyš naše prosby a na přímluvu Panny Marie nám přispěj na pomoc, abychom se zbavili svých poklesků a povstali k_novému životu.

4.

Bože, provázej nás svou mocnou ochranou a na přímluvu blahoslavené Panny Marie nás vysvoboď ode všeho nebezpečí a naplň svým pokojem. Prosíme o_to

5.

Všemohoucí Bože, tys od věčnosti vyvolil Pannu Marii, aby byla svatá a milostiplná; na její přímluvu dávej i_nám z_nevyčerpatelného bohatství své milosti. Prosíme o_to

6.

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby a dej, abychom na přímluvu Panny Marie a pod její ochranou bezpečně prošli všemi nebezpečími zde na zemi a šťastně došli do věčné radosti v_nebi.

Nebo:

Do srdce tvého

jak do přehrady milosrdenství

svůj žal a úzkost vhazujeme

na ruce tvé jak na kotvy

naděje zavěšujeme poslední

ve chvílích nejtěžších

Panno věrná

Z_tvých očí

Potěšení zarmoucených

sílu svou v_žízni popíjíme

a radujeme se z_nalezených cest

jež bolestný tvůj meč

klestil nám v_houští bezradnosti

Před vpádem nepřátel

ať už jsou v_nás či ve světě

do tebe se zavíráme

Věži Davidova

a před potopu nenávisti

hladiny oceánů zvedající

svět celý v_sobě skryj

Archo úmluvy

Vůni, jež vábí nás ze všech stran

podivným magnetem milosti

usměrni

Růže tajemná

a podobu svou nám zjev

a podobu naši nám ukaž

v_tobě

Zrcadlo spravedlnosti

Až půjdem okolo

a kladivem neodbytnosti své

prosbami na tebe zaklepem

Dome zlatý

nakloň se k_nám

a polibkem pokoje

Uzdravení nemocných

malomocenství naše uzdrav

K_tobě až přijdem naposled

poděkovat

jak do chrámu Šalomounova

a darem tělo s_duší přinesem

ujmi se nás

a klíčem lásky mateřské

nebe nám otevři

Bráno nebeská

Nebo:

Bože v_Trojici jediný,

z_tebe vyšlo Slovo odvěké,

jež skrze Ducha Svatého

v_Marii se stalo člověkem.

Dík za dar Matky Kristovy,

která i_naší matkou je,

je radost rodu lidského,

církev ji zná a miluje.

Velebí naše duše Pána

i_tebe, Maria, panenská Matko,

ty jsi po Kristu nejkrásnější

a vzácnější nad všechno zlato.

Andělský pozdrav „Milostiplná“

šeptáme v_úžasu vždy znova,

zatímco ty nemluvíš slovy,

leč mateřstvím: Jsi Matkou Slova.

Ty jsi největší ženou Ducha

a lidství nejzralejší květ,

i_náš duch raduje se s_tebou,

dcero církve a sestro všech.

Jsi v_Nazaretě s_andělem,

v_Betlémě se svým dítětem,

při prvním divu v_Káni jsi,

pod křížem dovršuješ mateřství.

V_tobě Bůh zjevil nové rysy

své lásky lidem darované,

lásky mateřské, sesterské

i_dosud nepojmenované.

Chceme ji hledat, objevit,

nalézat v_nové podobě,

Matko a Panno, dcero, sestro,

v_svém rozjímání o_tobě.

V_poslušnosti a pokoře,

v_čistotě, sebezapření,

chcem vtisknout světu rozměr tvůj,

daný v_počátku stvoření.

Trojjedinému Bohu kéž

říkáme zas a zase

s_tebou, Maria, v_každý čas

své Fiat, Amen, staň se!

Nebo:

Stále jsi s_námi, Ty, sluncem oděná

Na naší cestě hřbitovní

Jsi začátkem i_koncem. Jsi světlem, kde je tma

Slza na ruce vraždění

Jsi výš nad krásu květu o_Tvé podobě

Jsi níž než vězeň v_cele

Jsi v_křídlech písně o_Tobě

Jsi dítětem v_modlitbě neumělé

Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení

Sama, a dravec odešel

V_kamenech valených na nás Jsi ztišení

Jsi lípa za bzukotu včel

Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře

a v_duších dětí budíš dobro, ničíš zlo

Rodičko mlčení, Jsi stále tichá záře

V_naše sedmibolestno

Sodomou vedeš ven

Od plének Domku až po Golgotu

Ty neopouštíš nás

V_kapličkách polních cest Jsi růžencem

Když v_našem vydechnutí posledním

své Ave ukládáš.

Nebo:

Maria bez poskvrny počatá,

Žena, jen žena, ale ta,

která svou mocí i_přítomností

je větší než z_bohyň minulosti

Kterákoli se zdála či snila, – jež

Tu jedinou práci má na práci, než

Veškerou slávu Boží propustit,

Tu slávu, která rozhodla se jít

Jen skrze ni a z_ní se rozlévat

Ven a jiné cesty nehledat.

Že spjati a svázáni jsme, dím,

Kolem a kolem milosrdenstvím

Jakoby vzduchem; a tím spíš

je totéž Maria, po jménu výš.

Předivo předivné a šat divoucí

A přes náš hříšný globus se hrnoucí

Je ona, neboť Bůh vydal sám

Svou prozřetelnost jejím modlitbám.

Je víc než pouhá almužnice, ba

Je sama nejvýš sladká almužna

A lidstvu úradkem podílet se sluší

Na jejím životě jak životu na ovzduší…

… Ó_buď jen, ty drahá, dím,

Matko, zcela ným ovzduším,

šťastnějším světem, v_kterém bych

putoval a nepotkával hřích.

Kolem mne a nade mnou dli ty

Mým mrzkým očím v_ústrety,

Ó_sladké a širé nebe nad světy,

Mluv ke mně, sluchu se tkni,

O_Boží lásce, ó_vzduchu skutečný,

O_prosbách, pokoře a pokání.

Světa mateční vzduchu divoucí,

Obejmi ach co ostrov plovoucí

mne, dítě své po tobě prahnoucí.

Nebo:

Buď pozdravena,

svatá Paní,

přesvatá Královno,

Matko Boží, Maria.

Buď pozdravena ty,

která jsi jeho palácem,

buď pozdravena,

která jsi jeho stanem.

Buď pozdravena,

která jsi jeho příbytkem,

buď pozdravena,

která jsi jeho rouchem.

Buď pozdravena,

která jsi jeho služebnicí.

Buď pozdravena,

která jsi jeho Matkou,

v_níž všechna plnost milosti

a všechno dobro

bylo a stále je.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky