ČERVENEC

Ant. 1Tomáš řekl: Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu? Ježíš mu odpověděl: Já jsem cesta, pravda a život.

Ant. 2 Tomáš, jeden ze Dvanácti, nebyl s_nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: Viděli jsme Pána, aleluja.

Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V_něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v_Pánu. V_něm i_vy jste budování působením Ducha v_Boží příbytek.

Ant. k_Zach. kant: Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili, aleluja.

Všemohoucí Bože, naplň nás radostným vědomím, že se za nás přimlouvá svatý apoštol Tomáš, a posilni naši víru, abychom měli věčný život ve jménu tvého Syna, o_němž on vyznal, že je to náš Pán a Bůh. Prosíme o_to

Ant. 1Podobá se stromu zasazenému u_vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce.

Ant. 3Bůh na něj shlédl s_láskou a pro jeho pokoru a skromnost jej pozvedl a povýšil.

Ant. ke kant. P. M.: Vložil jsem své prsty do ran po hřebech a svou ruku do rány v_boku a řekl jsem: Pán můj a Bůh můj, aleluja.

Narodil se kolem roku 970 v_Chotouni u_Českého Brodu. Původně byl slovanským světským knězem, stal se benediktinem a později (kolem roku 1009) se rozhodl pro přísnější život poustevníka v_lesní pustině u_Sázavy. S_pomocí knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava I. tam kolem roku 1032 založil klášter a stal se jeho opatem. Zemřel na Sázavě 25. III. 1053 a papež Inocenc III. ho roku 1204 prohlásil za svatého. V_sázavském klášteře se pěstovala slovanská bohoslužba jako dědictví po Velké Moravě (až do roku 1096).

Ant. 2Od svého mládí se cvičil v_kázni; usadil se v_samotě a mlčel, protože pozvedal svou duši k_Bohu.

Ant. 3Zřekl se světské slávy a Bůh mu dal za odměnu život, jak to slíbil těm, kdo ho milují.

Naučil jsem se moudrosti, bez závisti se o_ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s_Bohem; v_jeho ruce jsme my i_naše slova, všechna rozvaha a dovednost v_díle.

Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. {*} Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.

Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne. {*}

Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. {*} Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.

Ant. k_Zach. kant: Od rána se celým srdcem obrací k_Bohu, svému stvořiteli, k_Nejvyššímu zdvihá svou duši, k_modlitbě otvírá svá ústa.

S_vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:

Kriste, ty dáváš církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,

na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k_věčnému životu.

Bože, tys povolal svatého Prokopa, aby kolem sebe shromáždil ty, kdo se k_tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i_nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s_tebou.

Ant. 1Podobá se stromu zasazenému u_vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce.

Ant. 3Bůh na něj shlédl s_láskou a pro jeho pokoru a skromnost jej pozvedl a povýšil.

Moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S_vděčností zpívejte Bohu z_celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Odešel sám na opuštěné místo, aby se tam modlil. {*} Mnozí ho následovali a chválili Boha.

Rosou nebeské moudrosti svlažoval jejich srdce a rádlem svého poučování zúrodňoval jejich mysl. {*}

Odešel sám na opuštěné místo, aby se tam modlil. {*} Mnozí ho následovali a chválili Boha.

Ant. ke kant. P. M.:Svatý Prokope, duchovní vůdce svých bratří, vítězi nad tělem, světem a ďáblem, pomáhej nám svou přímluvou, abychom jako ty bojovali dobrý boj a dosáhli slávy v_nebi.

Kristus byl ustanoven veleknězem a prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Oslavujme ho a pokorně ho prosme:

Tys odpouštěl hříchy lidu, kdykoli tě svatí o_to prosili jako kdysi Mojžíš,

Ty dáváš sílu Ducha Svatého těm, které sis vyvolil, aby řídili tvou církev,

nedopusť, aby někdo z_nich přišel o_to, cos pro ně získal prolitím své krve.

Ty svěřuješ pastýřům své církve službu smíření s_Bohem, aby se neztratil nikdo z_těch, které ti Otec dal ze světa,

shromáždi zemřelé pastýře i_jim svěřený lid, aby byli s_tebou tam, kde jsi ty, a viděli tvou slávu.

Pocházela z_aragonského královského rodu, narodila se v_roce 1271 a na křtu dostala jméno své pratety sv. Alžběty Uherské. Ve 12 letech byla provdána za portugalského krále Dionýsia a měla dvě děti. Několikrát zprostředkovala smíření, a tak zabránila válce. Podporovala kláštery a dobročinné ústavy. Po smrti svého manžela (1325) vstoupila do třetího řádu sv. Františka. Zemřela 4. července 1336 v_Estremozu a v_roce 1625 byla prohlášena za svatou.

Bože, ty jsi původce pokoje a miluješ projevy dobročinné lásky, tys ozdobil svatou Alžbětu podivuhodnou schopností usmiřovat znesvářené; na její přímluvu dej i_nám, ať všude šíříme tvůj pokoj, abychom vytvářeli rodinu Božích dětí. Prosíme o_to

Oba pocházeli ze Soluně a dříve než přišli pozváni knížetem Rostislavem na Velkou Moravu (863), působili nějaký čas jako misionáři u_Chazarů na Krymu. Odtamtud přinesli ostatky sv. papeže Klementa I. nejprve do Konstantinopole, potom je vzali s_sebou na Moravu a donesli je až do Říma (867). Aby mohli slavit bohoslužby v_řeči lidu, jemuž měli hlásat evangelium, přeložili bohoslužebné knihy a Písmo svaté do slovanského jazyka. Postarali se také o_výchovu svých žáků, aby jejich dílo mělo pokračovatele. Jejich svátek se od 14. století slavil u_slovanských národů 9. března, v_roce 1863 byl přeložen na 5. červenec a roku 1880 rozšířen pro celou církev. Papež Jan Pavel II. je 31. XII. 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy.

Cyril se narodil kolem roku 827 jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho křestní jméno bylo Konstantin. Byl vychován v_Konstantinopoli a tam také vyučoval a působil v_diplomatických službách u_císařského dvora. Pro slovanský jazyk vytvořil staroslověnské písmo. Na Moravě působil celkem 4 až 5 let. V_Římě vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Zemřel 14. II. 869 a byl pohřben v_bazilice sv. Klementa. Metoděj je rovněž řeholní jméno, původně se jmenoval snad Michal. Nejprve působil ve státní správní službě ve Slovany osídlené části byzantské říše. Kolem roku 840 dal přednost řeholnímu životu. Doprovázel svého mladšího bratra na Velkou Moravu a do Říma. Tam ho papež Hadrián II. vysvětil na kněze (868) a jmenoval ho arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie (869). Pokračoval v_díle, které se svým bratrem započal, a pokřtil českého knížete Bořivoje. Zemřel 6. IV. 885 a byl pohřben na velkomoravském Velehradě.

Papež Jan Pavel II. vyhlásil sv. Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy 31. prosince 1980.

Ant. 1Dám vám pastýře podle svého srdce a budou vás pást rozumně a moudře. Žalm 113

Ant. 2Já budu pást své stádo; budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené. Žalm 146

Když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i_jeho účinky.

Boží slovo nám přineslo nový život, {*} slovo evangelia, které nám bylo zvěstováno.

Ant. ke kant. P. M.:Svatí Cyril a Metoděj jsou naši otcové, opravdoví pastýři, oni nás povolali ze tmy k_podivuhodnému světlu života.

Bůh chce, aby jeho slovo zapadlo do dobré půdy a vzešlo. Obraťme se tedy k_němu s_prosbou:

Prosíme tě, Bože, pastýři svého lidu, za všechny biskupy, kněze a jáhny,

ukaž moc svého slova, které bylo vštípeno do jejich srdce, a probuď je k_věčnému životu.

Bože, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i_my přijímáme s_radostí tvé poselství a řídíme se jím ve svém životě. Prosíme o_to

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on je nejvyšší Pastýř církve.

Ant. 1Jak milý je příchod těch, kteří přinášejí radostnou zprávu, zvěstují pokoj a oznamují spásu.

Ant. 2Byli učení a vynalezli písmo, aby mohli úspěšně hlásat Boží slovo.

Ant. 3Byli vážení u_svých současníků a za svého života si získali chválu.

Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i_dnes i_navěky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami.

Lidé si vyprávějí o_moudrosti svatých, {*} jejich jména zůstávají v_živé paměti.

Ant. k_Zach. kant: Zbožně a spravedlivě sloužili Pánu po všechny dny svého života.

Bůh nám skrze své služebníky stále zvěstuje své slovo. Děkujme mu za to a volejme:

Ant. 2Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou. Žalm 112

Ant. 3Moje ovce uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jeden pastýř. Kant. Zj 15

Když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i_jeho účinky.

Boží slovo nám přineslo nový život, {*} slovo evangelia, které nám bylo zvěstováno.

Ant. ke kant. P. M.:Svatí Cyril a Metoděj patří mezi Boží přátele; věrně hlásali evangelium a dostali věčnou odměnu od svého Pána.

Bůh chce, aby jeho slovo zapadlo do dobré půdy a vzešlo. Obraťme se tedy k_němu s_prosbou:

Prosíme tě, Bože, pastýři svého lidu, za všechny biskupy, kněze a jáhny,

ukaž moc svého slova, které bylo vštípeno do jejich srdce, a probuď je k_věčnému životu.

Ant. predpoludním Bůh je svou milostí povolal, aby byli služebníky evangelia.

Ant. napoludnie Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.

Ant. popoludní Jsme Boží spolupracovníci, vy jste Boží pole, Boží stavba.

Když duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování.

Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství.

Ti, kdo se osvědčí, získají si vážné postavení a radostnou jistotu ve víře v_Krista Ježíše.

Narodila se 16. X. 1890 v_obci Corinaldu v_provincii Anconě. Dětství trávila ve Ferriere di Conca u_Nettuna. Po smrti otce (1900) konala domácí práce a pečovala o_mladší sourozence, aby se matka mohla věnovat práci na poli. V_jednom domě s_nimi bydlel vdovec Serenelli se svým synem Alessandrem. Tento mladík se ji několikrát pokoušel přinutit, aby mu byla po vůli. Když odmítla, pobodal ji nožem (5. VII. 1902), takže následujícího dne zemřela v_nemocnici v_Nettunu. Před smrtí svému vrahovi odpustila a on po odpykání trestu ve vězení začal žít novým životem jako pomocník v_jedné kapucínské ošetřovně. Ještě za života své matky byla v_roce 1950 prohlášena za svatou.

Bože, ty chráníš nevinnost a miluješ čistotu; tys dal svaté Marii Gorettiové milost, že v_mladém věku dosáhla mučednické slávy, když bránila své panenství; na její přímluvu pomáhej i_nám, abychom věrně zachovávali tvá přikázání. Prosíme o_to

(Kancionál č. 828. Při modlitbě bez zpěvu se může text v_závorkách vynechat.)

Svatý Augustin se narodil v_Číně roku 1746. Příklad vytrvalosti svatých mučedníků ho přivedl od služby v_císařském vojsku k_víře. Stal se knězem a v_roce 1815 kvůli vyznávání a hlásání evangelia i_on zemřel jako mučedník. Spolu s_ním se připomíná mnoho dalších mučedníků: biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, laiků mužů i_žen, chlapců, děvčat i_dětí, kteří v_různých dobách a na různých místech Číny uprostřed soužení vydávali Kristu svědectví svými slovy i_skutky.

Bože, tys posílil svou církev vyznavačstvím svatých mučedníků Augustina a jeho druhů; dej, ať jsme i_my věrni svěřenému poslání, aby tvůj lid rostl ve svobodě a před světem vydával svědectví o_tvé pravdě.

Narodil se kolem roku 480 v_Nursii (Norcia) ve středoitalské Umbrii. Po studiích v_Římě odešel do hor, žil jako poustevník v_jeskyni poblíž Subiaka a založil v_okolí dvanáct malých klášterů. Po třech letech přesídlil se skupinou mnichů na Monte Cassino (529), založil tam klášter a sepsal řeholní pravidla. Jeho řehole se stala základem západního mnišství. Zemřel 21. III. 547 na Monte Cassinu. Dnešní den slavili benediktini už od 8. století jako výročí přenesení jeho ostatků. Papež Pavel VI. ho 24. X. 1964 prohlásil za patrona Evropy.

Ant. 1 Pán je zahrnul věčnou slávou a dal jim účast na věčném dědictví.

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v_oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Ant. k_Zach. kant: Svatý Benedikt byl muž ctihodného života, požehnaný milostí i_podle jména.

Bože, tys povolal svatého opata Benedikta, aby jako veliký učitel duchovního života ukazoval cestu těm, kdo se zasvětili tvé službě; prosíme tě, uč i_nás, abychom ničemu nedávali přednost před láskou k_tobě a velkodušně kráčeli po cestě tvých přikázání.

Ant. ke kant. P. M.:Svatý Benedikt hledal svého Pána, a Pán ho provázel svým požehnáním a dovedl ho ke spáse.

Narodil se v_roce 973 v_Hildesheimu v_Bavorsku. Byl vychován pod dohledem řezenského biskupa, sv. Wolfganga. Stal se králem německým (1002) a italským (1004); roku 1014 císařem římským. Cítil odpovědnost za víru svých poddaných, a proto podporoval misijní činnost a reformní hnutí v_církvi. Podporoval zakládání klášterů a nových diecézí. Spolu se svou manželkou Kunhutou založili biskupský kostel v_Bambergu, kde jsou oba pohřbeni. Jejich manželství bylo bezdětné, proto se rozhodli žít v_naprosté zdrženlivosti. Jindřich II. zemřel 13. VII. 1024 a za svatého byl prohlášen v_roce 1146. Po jeho smrti vstoupila jeho manželka do kláštera benediktinek v_Kaufungen a také ona zemřela v_pověsti svatosti (1033 nebo 1039).

Bože, tys naučil svatého Jindřicha moudře vládnout a z_pozemského vladařství jsi ho povolal do věčné slávy; dej nám na jeho přímluvu, ať uprostřed proměn tohoto světa naplníme i_my své poslání a s_čistou myslí směřujeme k_tobě.

Narodil se kolem roku 1160 z_urozeného českého rodu. Po smrti manželky a syna věnoval své jmění na založení dvou premonstrátských klášterů, mužského v_Teplé (1193) a ženského v_Chotěšově (kolem 1202), a svědomitě se o_ně staral. Třikrát putoval do Říma. Po návratu do Teplé oblékl řeholní šat. Při hájení práv svých řeholních fundací se dostal do sporu s_nepřáteli, byl od nich poblíž Hroznětína zajat, odvlečen do vězení a 14. VII. 1217 umořen hladem. Jeho tělo bylo pohřbeno v_tepelském klášterním kostele a brzy byl sepsán první jeho oslavný životopis (kolem 1259). Za blahoslaveného byl prohlášen v_roce 1897.

Ant. k_Zach. kant: I_kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť Pán je se mnou.

Bože, tys ukázal blahoslavenému Hroznatovi cestu od světského přepychu k_následování kříže, a on se z_lásky k_tobě vzdal všeho majetku a dal v_oběť svůj život; dej, ať se řídíme příkladem jeho lásky a statečnosti a spolu s_ním dosáhneme věčné slávy v_nebi.

Ant. ke kant. P. M.:Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým Pánem.

Narodil se 25. V. 1550 v_obci Bucchianicu poblíž Chieti v_Abruzzách. Bojoval ve službách benátské republiky proti Turkům. Chtěl zanechat rozmařilého vojenského života a vstoupit ke kapucínům, ale pro vážné onemocnění nemohl být přijat. Během léčení v_římské nemocnici pomáhal ošetřovat spolupacienty. Rozhodl se, že zasvětí svůj život tomuto povolání. V_roce 1582 založil společenství ošetřovatelů, kteří si říkali „služebníci nemocných“ a jako znak začali užívat červený kříž. Z_nich později (1591) vznikla řeholní společnost kamiliánů. Velký vliv na jeho duchovní život měl sv. Filip Neri. Ve službě nemocným viděl službu Kristu a nezanechal jí ani po vysvěcení na kněze (1584). Zemřel v_Římě 14. VII. 1614. V_roce 1746 byl prohlášen za svatého a roku 1886 za patrona nemocných a umírajících.

Bože, tys dal svatému knězi Kamilovi vzácný dar soucitu s_nemocnými a umírajícími; pro jeho zásluhy vlej i_nám ducha své lásky, abychom ti sloužili ve svých bližních a v_hodině smrti bezpečně došli k_tobě.

Narodil se kolem roku 1218 v_Bagnoregiu u_Viterba. Studoval a pak i_přednášel filozofii a teologii v_Paříži, tam také vstoupil k_františkánům (1243). Od roku 1257 byl generálním představeným řádu. Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V_roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15. VII. 1274 v_Lyonu. Za svatého byl prohlášen v_roce 1482 a za učitele církve roku 1588.

Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o_poznání tvé pravdy a naše láska k_tobě ať stále roste.

Biblické texty oslavují krásu Karmelu. Na této hoře, zdvihající se na břehu Středozemního moře poblíž dnešní Haify, bránil prorok Eliáš čistotu víry vyvoleného národa. Ve 12. století se tam usadila skupina poustevníků. V_obláčku vystupujícím na prosbu Eliáše z_moře a přinášejícím spásný déšť (1 Král 18,44) spatřovali předobraz Matky Boží a své řeholní společenství svěřili pod její ochranu. Ve 13. století museli utéci před Saracény do Evropy a dosáhli schválení karmelitánských řeholních stanov. Podle tradice, která se v_tomto řádu uchovává, svěřila Panna Maria generálnímu představenému Simonu Stockovi škapulíř (1251) s_příslibem zvláštní ochrany pro ty, kdo ho budou nosit. Památka Panny Marie Karmelské se v_karmelitánském řádu slaví od 14. století a v_roce 1726 byla její oslava rozšířena na celou církev.

Ant. k_Zach. kant: V_modlitbě jsem hledala moudrost a obdržela jsem její první plody.

Prosíme tě, Bože, veď nás k_dokonalejší modlitbě, abychom na přímluvu a pod ochranou blahoslavené Panny Marie stále stoupali cestou, která vede ke Kristu.

Ant. ke kant. P. M.:Maria slyšela Boží slovo, uchovávala ho ve svém srdci a rozvažovala o_něm.

Oba pocházeli z_Polska. Když doprovázeli krakovského biskupa do Říma (1220), setkali se tam se sv. Dominikem a vstoupili do jeho řádu. Řádová kapitula rozhodla (1221), aby se vrátili do Polska a šířili novou řeholi ve své vlasti a v_okolních zemích.
Česlav se narodil kolem roku 1180 ve Slezsku a vyrostl v_Krakově. Po vysvěcení na kněze se brzy stal kanovníkem v_Sandoměři. Když se vracel, už jako dominikán, z_Říma do vlasti, zastavil se v_Praze (1222) a založil tam první dominikánský konvent při kostele sv. Petra „Na Poříčí“. Po návratu do Polska založil konvent ve Vratislavi a stal se tam převorem. Podílel se na založení polské řádové provincie (do níž až do roku 1301 patřily i_české země) a v_letech 1232-1236 byl druhým polským provinciálem. Zemřel 15. VII. 1242 ve Vratislavi a tam je též pohřben. V_roce 1713 byl prohlášen za blahoslaveného.
Hyacint se původně jmenoval Jacko (Jakub), jeho druhé jméno se objevuje až ve 14. století. Narodil se roku 1183 na zámku Lance nad městem Kamienem. Stal se knězem a kanovníkem v_Krakově. Na cestě z_Říma do vlasti ho kromě bl. Česlava doprovázeli další dva dominikáni: Němec Heřman, který zůstal jako převor v_prvním zaalpském dominikánském klášteře v_Korutanech, a Moravan Jindřich, který se stal převorem kláštera v_Olomouci. Po návratu do Krakova tam založil klášter při kostele Nejsvětější Trojice. Později odešel zakládat nové klášterní domy v_Prusku a Pomořanech (v_Gdaňsku), čtyři roky strávil v_Kyjevě a odtud podnikal misijní cesty do okolí. Zemřel v_Krakově 15. VIII. 1257 a byl pohřben v_klášterním kostele. V_roce 1597 byl prohlášen za svatého.

Společné texty o_duchovních pastýřích nebo o_svatých mužích (o_řeholnících).

Ant. k_Zach. kant: Nebudete to vy, kdo budete mluvit, ale bude skrze vás promlouvat Duch vašeho Otce.

Bože, ty sis vyvolil kněze Česlava a Hyacinta, vynikající čistotou a horlivostí, a poslals je, aby upevňovali víru v_různých zemích; na jejich přímluvu posiluj ve víře i_nás, abychom přišli k_tobě, jedinému původci a dárci věčné spásy.

Ant. ke kant. P. M.:Vy, kteří jste opustili všechno a následovali jste mě, stokrát více dostanete a za podíl budete mít život věčný.

Koncem 2. století stál jako biskup v_čele církevní obce v_přístavním městě Classe u_italské Ravenny. Šířil mezi pohany neprobádatelné bohatství Kristovy štědrosti a byl ozdoben slávou mučednictví. Dne 23. července se odebral k_Pánu.

Bože, veď své věrné cestou věčné spásy, kterou nám svým kázáním i_mučednictvím ukázal svatý biskup Apolinář; na jeho přímluvu nám dej, abychom i_my zachovávali tvá přikázání a jednou s_ním dosáhli věčné odměny.

Narodil se 22. VII. 1559 v_Brindisi v_jižní Itálii. Jmenoval se Julius César Russo a jméno Vavřinec přijal, když ve Veroně vstoupil ke kapucínům (1575). Studijní pobyt v_Padově z_něho učinil muže vysoké kultury; mluvil řecky, hebrejsky a několika evropskými jazyky. Byl výborným kazatelem a vynikal apoštolskou horlivostí, úctou k_Matce Boží a svátostnému Spasiteli. Na svých misijních cestách se dostal do Maďarska, Rakouska, Čech, Německa, Belgie, Švýcarska, Francie, Španělska a Portugalska. V_Praze založil první kapucínský klášter u_kostela Panny Marie Andělské (1599) a podruhé tam byl pozván už jako generální představený řádu, jímž byl v_letech 1602-1605. Zemřel 22. VII. 1619 v_Lisabonu. V_roce 1881 byl prohlášen za svatého a roku 1959 za učitele církve.

Bože, tys obdařil svatého kněze Vavřince duchem rady a síly, aby hlásal tvou slávu a pečoval o_spásu duší; osvěcuj i_nás světlem svého Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš, a s_tvou pomocí podle toho také žili.

Pocházela z_Magdaly na západním břehu Tiberiadského jezera. V_evangeliu je uváděna jako první mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky (Lk 8,2-3). Spolu s_Pannou Marií, apoštolem Janem a dalšími ženami stála pod Ježíšovým křížem (Jan 19,25; srov. Mt 27,56 a Mk 15,40) a byla při jeho pohřbu (Mt 27,61; Mk 15,47). V_neděli pak časně ráno byla mezi ženami, které přišly k_prázdnému hrobu (Mk 16,1; Lk 24,10), setkala se se vzkříšeným Ježíšem a měla zprávu o_tom oznámit jeho učedníkům (Jan 20,1-18; srov. Mk 16,9). Od doby sv. Řehoře Velikého ztotožňovala západní liturgie Marii Magdalénu s_dalšími dvěma ženami: s_Marií, sestrou Lazara a Marty (Lk 10,38-41; Jan 11,1 a násl.; 12,1 a násl.; srov. Mk 14,3-9 a Mt 26,6-13) a s_nejmenovanou hříšnicí u_stolu v_domě farizea (Lk 7,36-50); východní liturgie však tyto tři ženy důsledně rozlišuje. Památka sv. Marie Magdalény se v_západní církvi slaví od 12. století. Papež František povýšil památku Marie Magdalény na svátek v_červnu 2016.

Společné texty o_svatých ženách, kromě:

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Marie Magdaléna

světem se kochala,

jako velká hříšnice

dlouho setrvala.

A když svět opustila,

všecky věci marné,

Krista následovala,

v_chudobě, v_pokoře.

Když byl ukřižovaný,

tu pod křížem stála,

s_Marií, Matkou Boží,

žalostně plakala.

Nazítří brzy ráno

hledala ho v_hrobě.

Vzali mi Pána mého,

naříkala sobě.

Když se jí Mistr zjevil,

chtěla ho líbati,

řekl jí: Ženo, nesmíš

mě se dotýkati.

Měla jít k_apoštolům,

by jim zvěstovala

to, že mluvila s_Pánem

a že ho poznala.

Ant. 1Prvního dne v_týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2Moje srdce plane touhou spatřit mého Pána; hledám a nevím, kam ho položili, aleluja.

Ant. 3Marie se s_pláčem naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v_bílém rouchu, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 12,1-2

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Marie, proč pláčeš? {*} Pán vstal z_mrtvých.

Jdi a pověz jeho učedníkům: {*}

Pán vstal z_mrtvých.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Marie, proč pláčeš? {*} Pán vstal z_mrtvých.

Ant. k_Zach. kant: Když Ježíš vstal z_mrtvých, zjevil se nejdříve Marii Magdalské, z_které kdysi vyhnal sedm zlých duchů.

Prosby ze společných textů o_svatých ženách nebo z_příslušného dne v_týdnu.

MODLITBA

Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala jeho učedníkům radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i_my hlásáme vzkříšeného Krista a jednou ho spatříme ve věčné slávě.

NEŠPORY

HYMNUS

Kde mám hledat Ježíše,

jehož jsem ztratila,

kdo ví, pověz a netaj,

hřešit jsem přestala.

Zemdlená jsem svou láskou,

hledajíc Milého,

po městech a krajinách

nenalézám jeho.

Neb svou mysl nikterak

utišit nemohu,

pokud Krista Ježíše

smutná nenaleznu.

Jaká radost veliká

pro mne teď nastala,

když jsem Ježíše svého

v_zahradě viděla.

Když mám tebe, všecko mám,

nespustím se tebe,

ó Ježíši, choti můj,

zůstanu u_tebe.

Pro tebe svět opustím,

marností se zbavím,

rozkoší všech zanechám,

tebe se přidržím.

Ant. 1Ježíš řekl Marii: Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?

Žalmy a kantikum ze společných textů o_svatých ženách.

Ant. 2Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.

Ant. 3Ježíš řekl: Marie! Ona se obrátila a zvolala: Mistře!

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 8,28-30

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k_dobrému, těm, kdo jsou z_Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Marie, proč pláčeš? {*} Pán vstal z_mrtvých.

Jdi a pověz jeho učedníkům: {*}

Pán vstal z_mrtvých.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Marie, proč pláčeš? {*} Pán vstal z_mrtvých.

Ant. ke kant. P. M.:Marie přišla a oznámila učedníkům: Viděla jsem Pána! Aleluja.

Prosby ze společných textů o_svatých ženách nebo z_příslušného dne v_týdnu.

23. července

Sv. Brigity, řeholnice

Narodila se 7. X. 1303 ve Finstadu u_Uppsaly ve Švédsku. Pocházela z_rodiny spřízněné se švédským královským rodem. Už ve třinácti letech byla provdána; měla osm dětí, mezi nimi i_budoucí sv. Kateřinu Švédskou. Stala se františkánskou terciářkou a po smrti manžela žila asketickým životem. Dala podnět k_založení řádu, který nese její jméno. Ve svých spisech vyprávěla o_svých mystických zážitcích a viděních; cisterciáci v_klášteře Alvastra je překládali ze švédštiny do latiny a Tomáš ze Štítného pořídil z_nich výběr v_českém překladu (1391-1400). V_roce 1349 odešla do Říma, kde se setkala (1368) s_císařem Karlem IV. a papežem Urbanem V.; snažila se přemluvit papeže, aby se přestěhoval z_Avignonu do Říma. Zemřela 23. VII. 1373 v_Římě a její tělo bylo převezeno do švédské Vadsteny a tam pohřbeno. Za svatou byla prohlášena v_roce 1391.
Papež Jan Pavel II. ji apoštolským listem Spolupatronky Evropy (Spes aedificandi) z_1. října 1999 vyhlásil spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Benediktou od Kříže za spolupatronku Evropy.

Společné texty o_svatých ženách (o_řeholnicích).

MODLITBA

Bože, tys dal svaté Brigitě poznat nebeská tajemství, když rozjímala o_utrpení tvého Syna; prosíme tě, doveď i_nás k_blaženému patření na tvou slávu.

Bože, tys provázel svatou Brigitu různými životními cestami, a když rozjímala o_umučení tvého Syna, dals jí poznat moudrost kříže; nauč i_nás, ať za všech životních okolností dovedeme vždycky hledat tebe.

24. července

Sv. Šarbela Makhlúfa, kněze

Narodil se roku 1828 v_Libanonu ve vesnici Biqa’ Kafra. Jméno Charbel přijal, když vstupoval do řádu libanonských maronitů. Stal se knězem (1859), a protože usiloval o_přísnou samotu a vyšší dokonalost, odebral se z_kláštera na poušť. Tam žil velmi přísným životem a sloužil Bohu v_trvalých postech a modlitbách. Zbožně zesnul v_Pánu 24. prosince 1898 v_Bejrútu. Jeho neporušené tělo se uchovává v_klášteře Mar Maroun Annaya. Památku na otce Šarbela (Abuna Charbel) mají v_úctě křesťané i_muslimové.

MODLITBA

Bože, tys povolal svého svatého kněze Šarbela k_mimořádné kázni uprostřed strohosti pouště a jeho srdce jsi naplnil veškerou ctností; dej nám, prosíme, abychom i_my následovali Krista v_jeho utrpení kříže a dosáhli jeho věčného království. Prosíme o_to

25. července

Sv. Jakuba, apoštola

Svátek

Je často uváděn spolu se svým bratrem, apoštolem Janem. Oba byli rybáři a jejich otec se jmenoval Zebedeus (Mt 4,21; Mk 1,18-20; Lk 5,10); jejich matka Salome (srov. Mt 27,56 a Mk 15,40) patřila do skupiny žen, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky. Měli zřejmě prudkou povahu (srov. Mk 3,17 a Lk 9,54). Spolu s_Petrem byli svědky vzkříšení dcery Jairovy, Ježíšova proměnění a úzkosti v_Getsemanské zahradě (Mk 5,37; 9,2; 14,33). Kromě seznamů apoštolů zmiňují se o_něm evangelia ještě při dalších příležitostech (Mt 20,20-28; Mk 1,29; 10,35-45; 13,3; Jan 21,2). Zemřel jako první z_apoštolů; Herodes Agrippa I. ho dal v_Jeruzalémě o_Velikonocích kolem roku 44 popravit mečem (Sk 12,2). V_9. století byl v_dnešním Santiagu de Compostella ve Španělsku objeven hrob sv. Jakuba. Kostel postavený na tom místě se stal jedním z_největších světových poutních míst.

Společné texty o_apoštolech kromě:

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Jakube, tebe upřímně

písněmi svými chválíme,

od sítí povolal tě Pán,

abys šel vzhůru k_výšinám.

Hned, jak hlas jeho uslyšíš,

i_s_bratrem všechno opustíš,

chceš hlásat plný nadšení

Kristovo jméno, učení.

Tys svědek, který spatřit směl,

dřív než Pán pro nás na smrt šel:

na hoře slávu nezměrnou,

v_zahradě úzkost smrtelnou.

Za Pánem ochoten jsi jít,

s_ním kalich utrpení pít,

smíš první z_apoštolů nést

pro Krista z_lásky smrti trest.

Při Pánu svém jsi věrně stál

a slovo Boží rozséval,

dej, ať náš duch se vírou skví,

v_naději, lásce pevně tkví.

Pomoz nám vždycky věrně dbát

Kristových přikázání, rad,

abychom jemu své chvály

v_nebesích vděčně zpívali.

Ant. 1Ježíš uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana; zavolal je k_sobě.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

Ant. 2Oni zanechali svého otce na lodi, opustili své sítě a šli za Ježíšem.

Ant. 3Kalich, který já piji, budete pít i_vy, a křest, který já přijmu, také vy přijmete.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Ef 2,19-22

Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kámen. V_něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v_Pánu. V_něm i_vy jste budováni působením Ducha v_Boží příbytek.

Ant. k_Zach. kant: Ježíš vzal s_sebou Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je na vysokou horu a ukázal se jim ve slávě.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal svatého Jakuba, aby jako první z_apoštolů potvrdil věrnost tvému evangeliu prolitím své krve; dej, ať toto jeho svědectví posiluje tvou církev a jeho přímluva u_tebe ať ji stále chrání. Prosíme o_to

NEŠPORY

HYMNUS

Jakube, tebe upřímně

písněmi svými chválíme,

od sítí povolal tě Pán,

abys šel vzhůru k_výšinám.

Hned, jak hlas jeho uslyšíš,

i_s_bratrem všechno opustíš,

chceš hlásat plný nadšení

Kristovo jméno, učení.

Tys svědek, který spatřit směl,

dřív než Pán pro nás na smrt šel:

na hoře slávu nezměrnou,

v_zahradě úzkost smrtelnou.

Za Pánem ochoten jsi jít,

s_ním kalich utrpení pít,

smíš první z_apoštolů nést

pro Krista z_lásky smrti trest.

Při Pánu svém jsi věrně stál

a slovo Boží rozséval,

dej, ať náš duch se vírou skví,

v_naději, lásce pevně tkví.

Pomoz nám vždycky věrně dbát

Kristových přikázání, rad,

abychom jemu své chvály

v_nebesích vděčně zpívali.

Ant. 1Ježíš vzal s_sebou Petra, Jakuba a Jana; a když se modlil, zmocnila se ho hrůza a úzkost.

Žalmy a kantikum ze společných textů o_apoštolech.

Ant. 2Tehdy jim řekl: Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení.

Ant. 3Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce: Janova bratra Jakuba dal popravit mečem.

Ant. ke kant. P. M.:Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech.

26. července

Sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie

Památka

Písmo svaté jejich jména neuvádí, známe je pouze ze starobylé tradice, sahající do 2. století. Úcta k_sv. Anně se začíná šířit na Východě od 6. století a v_10. století i_na Západě. Památka sv. Jáchyma se slaví od 16. století.

Společné texty o_svatých mužích.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Svatý Jáchyme a Anno,

jste světa veliké štěstí,

skrz vaše dítě mu dáno,

že byl vykoupen z_neřesti,

zbaven rozbroje,

došel pokoje.

Zrodili jste novou Evu,

proměna divná se stala,

ušli jsme velkému hněvu,

velká radost nám nastala,

nastala radost,

minula žalost.

Přešťastné matky a otce

dcera dnes Matkou Boží je,

šťastný strom, šťastné ovoce,

skrz ně se všechno raduje,

z_Boží štědrosti

žije v_milosti.

Rodiče Boží Matičky,

slyšte Boží služebníky,

po celý život kratičký

chraňte nás před protivníky,

zprosťte každého

od všeho zlého.

Žili pak v_poslušenství Pána

manželé Joáchym a Anna

v_městečku zvaném Nazaret.

Nermoutili se nad chudobou.

Duch pokojný v_nich vládl v_obou,

i_dožili se mnoha let …

Duch jeden vládl tělem dvojím.

Avšak to hlavní chybělo jim,

to, co je dražší než sám chléb:

že Pán jim nedaroval děti.

Na vzdechy, prosby, na oběti

jako by býval hluch a slep …

Tak v_pokoře a odříkání

do vůle Boží odevzdáni,

dozráli jako dobrý kvas.

Vše, co je jitřilo a hnětlo,

ustálilo se v_tiché světlo,

v_němž není stín a není kaz.

A tehdy řekl Král, Pán bytí:

„Čisté v_těch lampách světlo svítí,

dobře můj kvas je zamísen.“

I_oživil ty schnoucí kmeny

a k_srdci Jáchymovy ženy

vdechl svůj dávný drahý sen,

tu píseň, jež mu v_mysli tkvěla

a které nyní dopřál těla,

by konečně již mohla znít,

bezednou studánku všech zpěvů;

neposkvrněnou novou Evu,

jež do ráje zas vrátí lid.

Nebo (Kancionál č. 824):

Já jsem si vyvolil za ochranu

Ježíše, Marii, svatou Annu;

s_modlitbou důvěrnou pospíchám k_nim,

od nich vždy pomoci doufati smím.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Často se v_modlitbě ruka má pne

k_Ježíši, Marii, svaté Anně;

v_zármutku, neštěstí slyší můj hlas;

vím, že mi přispějí v_příhodný čas.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Tísní-li chudoba, nemoc a žal,

ztratím-li radosti, co svět mi dal,

s_důvěrou nesu svůj seslaný kříž,

Ježíši, Marii, Anně jsem blíž.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Až pak mi nastane odchodu den,

budu se držeti těch svatých jmen,

aby mně provedli nebes branou

Pán Ježíš s_Marií, svatou Annou.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Nebo (Kancionál č. 825):

Jak červánky ohlašují ráno,

než ozáří slunce boží svět,

zrozená jsi lidu, svatá Anno,

aby směl den spásy uvidět.

Nad námi se nakloň, strome palmový,

požehnaná matko Matky Kristovy.

Po řadu let vzývala jsi Pána,

by život tvůj plodem požehnal.

V_pravý čas ti jeho milost dána:

zrodit Růži, z_níž se zrodí Král.

Důvěřovat v_Pána kéž jsme hotovi,

to nám vypros, matko Matky Kristovy.

Jak Maria, slunce tvého stáří,

se moudrou tvou rukou dala vést,

i_nám pokoj tvého srdce září

do bludiště našich lidských cest.

Ochraň naše děti, naše domovy,

oslavená matko Matky Kristovy.

Ty laskavá služebnice Boží,

jež ve strastech nám jsi posilou,

v_tobě staří, opuštění, choří

mají mocnou přítelkyni svou.

Až den smrti přijde z_vůle Otcovy,

veď nás k_Bohu, matko Matky Kristovy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Iz 55,3

Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s_vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh nás ve své milosrdné lásce navštívil {*} a vykoupil svůj lid.

Vzbudil nám mocného spasitele z_rodu svého služebníka Davida {*}

a vykoupil svůj lid.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh nás ve své milosrdné lásce navštívil {*} a vykoupil svůj lid.

Ant. k_Zach. kant: Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele! Vzbudil nám mocného spasitele z_rodu svého služebníka Davida.

Prosby ze společných textů o_svatých mužích nebo z_příslušného dne v_týdnu.

MODLITBA

Bože našich otců, tys vyvolil svatého Jáchyma a Annu za rodiče Matky tvého Syna; na jejich přímluvu splň i_na nás svá zaslíbení, ať dosáhneme věčné spásy.

NEŠPORY

HYMNUS

Svatý Jáchyme a Anno,

jste světa veliké štěstí,

skrz vaše dítě mu dáno,

že byl vykoupen z_neřesti,

zbaven rozbroje,

došel pokoje.

Zrodili jste novou Evu,

proměna divná se stala,

ušli jsme velkému hněvu,

velká radost nám nastala,

nastala radost,

minula žalost.

Přešťastné matky a otce

dcera dnes Matkou Boží je,

šťastný strom, šťastné ovoce,

skrz ně se všechno raduje,

z_Boží štědrosti

žije v_milosti.

Rodiče Boží Matičky,

slyšte Boží služebníky,

po celý život kratičký

chraňte nás před protivníky,

zprosťte každého

od všeho zlého.

Král Hospodin, jenž dozajista

plní své sliby, už se chystá

vyslyšet přání odvěká.

A – jakož věděl od počátku_–

Syn Boží bude mít i_matku.

Bůh narodí se z_člověka!

Kdo bude však ta vyvolená,

ta vznešená a slavná žena,

jež lidský život Králi dá?

Pán o_ní ví, Pán obezřelý.

A ukrývá ji před anděly

jak poklad, který nevydá.

Už dávno, před stvořením ráje,

hvězdy a květy předvídaje,

měl oči zahleděny k_ní.

Jak píseň na mysli mu tkvěla,

jak píseň, která nemá těla

a jenom zní, jen srdcem zní.

Nebo (Kancionál č. 824):

Já jsem si vyvolil za ochranu

Ježíše, Marii, svatou Annu;

s_modlitbou důvěrnou pospíchám k_nim,

od nich vždy pomoci doufati smím.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Často se v_modlitbě ruka má pne

k_Ježíši, Marii, svaté Anně;

v_zármutku, neštěstí slyší můj hlas;

vím, že mi přispějí v_příhodný čas.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Tísní-li chudoba, nemoc a žal,

ztratím-li radosti, co svět mi dal,

s_důvěrou nesu svůj seslaný kříž,

Ježíši, Marii, Anně jsem blíž.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Až pak mi nastane odchodu den,

budu se držeti těch svatých jmen,

aby mně provedli nebes branou

Pán Ježíš s_Marií, svatou Annou.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Nebo (Kancionál č. 825):

Jak červánky ohlašují ráno,

než ozáří slunce boží svět,

zrozená jsi lidu, svatá Anno,

aby směl den spásy uvidět.

Nad námi se nakloň, strome palmový,

požehnaná matko Matky Kristovy.

Po řadu let vzývala jsi Pána,

by život tvůj plodem požehnal.

V_pravý čas ti jeho milost dána:

zrodit Růži, z_níž se zrodí Král.

Důvěřovat v_Pána kéž jsme hotovi,

to nám vypros, matko Matky Kristovy.

Jak Maria, slunce tvého stáří,

se moudrou tvou rukou dala vést,

i_nám pokoj tvého srdce září

do bludiště našich lidských cest.

Ochraň naše děti, naše domovy,

oslavená matko Matky Kristovy.

Ty laskavá služebnice Boží,

jež ve strastech nám jsi posilou,

v_tobě staří, opuštění, choří

mají mocnou přítelkyni svou.

Až den smrti přijde z_vůle Otcovy,

veď nás k_Bohu, matko Matky Kristovy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 9,4-5

Izraelité byli přijati za syny, Bůh s_nimi bydlel, uzavřel s_nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i_zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci izraelského národa a od nich podle lidské přirozenosti pochází i_Kristus – Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh se ujal svého služebníka Izraele, {*} pamatoval na své milosrdenství.

Jak slíbil našim předkům, {*}

pamatoval na své milosrdenství.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh se ujal svého služebníka Izraele, {*} pamatoval na své milosrdenství.

Ant. ke kant. P. M.:Slavný rod Jesse vydal ušlechtilý výhonek a na něm rozkvetl květ plný podivuhodné vůně.

Prosby ze společných textů o_svatých mužích, nebo z_příslušného dne v_týdnu.

Nebo (Kancionál č. 824):

Já jsem si vyvolil za ochranu

Ježíše, Marii, svatou Annu;

s_modlitbou důvěrnou pospíchám k_nim,

od nich vždy pomoci doufati smím.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Často se v_modlitbě ruka má pne

k_Ježíši, Marii, svaté Anně;

v_zármutku, neštěstí slyší můj hlas;

vím, že mi přispějí v_příhodný čas.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Tísní-li chudoba, nemoc a žal,

ztratím-li radosti, co svět mi dal,

s_důvěrou nesu svůj seslaný kříž,

Ježíši, Marii, Anně jsem blíž.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Až pak mi nastane odchodu den,

budu se držeti těch svatých jmen,

aby mně provedli nebes branou

Pán Ježíš s_Marií, svatou Annou.

Vlídností svou k_sobě mne zvou,

nebeskou ochranou duši mé jsou.

Nebo (Kancionál č. 825):

Jak červánky ohlašují ráno,

než ozáří slunce boží svět,

zrozená jsi lidu, svatá Anno,

aby směl den spásy uvidět.

Nad námi se nakloň, strome palmový,

požehnaná matko Matky Kristovy.

Po řadu let vzývala jsi Pána,

by život tvůj plodem požehnal.

V_pravý čas ti jeho milost dána:

zrodit Růži, z_níž se zrodí Král.

Důvěřovat v_Pána kéž jsme hotovi,

to nám vypros, matko Matky Kristovy.

Jak Maria, slunce tvého stáří,

se moudrou tvou rukou dala vést,

i_nám pokoj tvého srdce září

do bludiště našich lidských cest.

Ochraň naše děti, naše domovy,

oslavená matko Matky Kristovy.

Ty laskavá služebnice Boží,

jež ve strastech nám jsi posilou,

v_tobě staří, opuštění, choří

mají mocnou přítelkyni svou.

Až den smrti přijde z_vůle Otcovy,

veď nás k_Bohu, matko Matky Kristovy.

27. července

Sv. Gorazda a druhů

Na Moravě: Památka

Žáci sv. Cyrila a Metoděje: Gorazd, Kliment, Naum, Angelár a Sáva jsou ve východní církvi uctíváni spolu se svými učiteli jako „svatí sedmipočetníci“. Gorazd pocházel z_Moravy, a proto ho sv. Metoděj určil za svého nástupce. O_jeho další činnosti nemáme žádné věrohodné zprávy. Ostatní se po vyhnání z_Velké Moravy uchýlili do Bulharska, kde v_dnešní západní Makedonii založili na území kolem Ochridu středisko slovanské bohoslužby. Sv. Kliment se tam stal biskupem, zemřel 27. VII. 916 a byl pohřben v_ochridském klášteře.

Společné texty o_duchovních pastýřích.

Nyní nás ženete nahé a mrazem

Sahají k_srdci i_hrdlu hroty a kopí

Zkoumají nitro i_ledví meče

To je ta nejlepší kázeň

pro svatost duší

To je ta nejlepší odměna svobodě v_okovech

vítězům bez štítu a meče

Pevnější nad vojsko je Boží bázeň

Slepec se jí neleká a neslyší ji hluší

vlažní nepřijmou oheň

a vodu setřásají suší

Hospodin přeje štvancům a poraženi nebývají

kdo jsou na útěku

My odcházíme a vy se vší svou mocí

zůstáváte v_propadlišti věků…

S_rukama prázdnýma neseme nejvzácnější dar:

Slovo života věčného a milost kterou

navěky vymohou těm kdo prosí

Gorazd a Kliment Vavřinec Naum a Angelar

Ale ne aby suknice nesešívaná

byla navěky roztržena

a srdce Bohorodičky nadarmo sedmi bolestmi krvácelo

prosíme my

světci sedmipočetní

a na Pastýři dobrém žádáme jeden ovčinec

jako jest jedna Krev svatá a jedno svaté Tělo

Neboť není svatosti která by nebyla svatostí Jeho

a není krve která by tekla

a z_Jeho boku se neřinula

Každé tělo lámané na mučidlech

je Jeho na kříž přibité tělo

Každá rána která se smekla

po duši trýzněné i_do Jeho srdce ostřím tnula

Proste jako my v_okovech

jsme zpívali své žalmy a Bůh dal že

potřikrát železa z_údů spadla

Odřekněte se zla aby všechna

květena tmy kterou neláska nalže

v_úpalu Boží milosti zvadla

Proste křesťané na zemi

jako my světci prosíme za vás ustavičně v_nebi

Bojte se Boha a vlastních hříchů

pak jednou uslyšíte v_tichu

jak stěny žalářů praskají jak padají

zbraně žoldnéřům z_rukou a lámou se hřeby

a Bůh vám dá vše

čeho je zapotřebí

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zach. kant: Odvážili jsme se s_důvěrou v_našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i_přes mnohý těžký zápas.

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Gorazda, Klimenta, Nauma, Angelára a Sávu, aby pokračovali v_díle svatého Cyrila a Metoděje; na jejich přímluvu nauč i_nás předávat svěřený poklad víry, abychom všichni rostli v_milosti a v_poznání tvého Syna Ježíše Krista.

NEŠPORY

Ant. ke kant. P. M.:Kdo sází a kdo zalévá, jsou si rovni, a každý z_nich dostane vlastní odměnu podle své práce.

29. července

SV. MARTY, MARIE A LAZARA

Památka

Marta, Marie a Lazar byli sourozenci; když v_Betánii s_pohostinností přijali Pána, Marta mu s_láskou posloužila a Marie ho zbožně vyslechla — a svými prosbami pak dosáhly, že byl jejich bratr vzkříšen.

Společné texty o_svatých ženách.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Chvály a prosby, které ti dnes nesem,

pomohou nám — to tvými zásluhami,

Marto, tebe si Kristus k_sobě srdcem

přátelským poutá.

Tebe Pán často navštěvoval v_domě,

pokoj a klid tam našel, kterýs měla,

a radoval se ze tvých slov i_snahy,

sloužilas věrně.

Naříkáš, že tvůj bratr náhle zemřel,

s Marií mnohé prolila jsi slzy;

a potom vidíš, když ho Mistr volá:

v_život se vrací.

Vyznáváš ihned svou naději pevnou

ve vzkříšení a Pán tě za to chválí.

Přimluv se, aby cesta naše vedla

v_království věčné.

Sláva buď Otci, Synu síla velká,

Svatému Ohni buď moc zcela rovná!

Ať jejich slávu — tak prosíme — s_tebou

vidíme navždy. Amen.

Ant. k_Zach. kant: Ježíš obrátil oči vzhůru a zavolal mocným hlasem: Lazare, pojď ven!

MODLITBA

Bože, tvůj Syn zavolal Lazara z_hrobu zpět do života a přijal pohostinství, které mu ve svém domě poskytla Marta; dej, ať věrně sloužíme Kristu ve svých bratřích a s_Marií si zasloužíme sytit se rozjímáním jeho slova.

NEŠPORY

Hymnus jako v ranních chválách.

HYMNUS

Svaté Boží oslavujme,

ve ctnostech je následujme,

Pána Boha poslouchejme

a jemu vždy věrně služme.

Tak to i_oni činili,

dokud v_tomto světě žili,

Pánu Bohu vždy sloužili,

všech hříchů se varovali.

Ty jsi jim život přislíbil,

příbytek pro ně připravil

tam, kde kraluješ navěky,

náš Pane, Bože veliký.

Přiveď jednou i_nás k_svatým,

připočti k_svým vyvoleným,

abychom tě též chválili,

s_nimi ctili, velebili.

Ant. ke kant. P. M.:Ježíš měl rád Martu a její sestru Marii i_jejich bratra Lazara.

30. července

Sv. Petra Chryzologa, biskupa a učitele církve

Narodil se kolem roku 380 v_Imole v_severní Itálii. Nejprve působil jako jáhen a po roce 424 se stal biskupem v_Ravenně, v_městě, které od roku 404 bylo sídlem císařského dvora a ještě v_první polovině 5. století se stalo metropolí. Proslavil se svými kázáními, odtud označení Chryzolog (= mluvící zlatá slova). Jeho zásadou bylo: „K_lidu je třeba mluvit jazykem lidu“. Proti konstantinopolskému bludaři Eutychovi zdůrazňoval autoritu římského biskupa jako nástupce apoštola Petra. Zemřel 31. VII. po roce 451 v_Imole a roku 1729 byl prohlášen za učitele církve.

Společné texty o_duchovních pastýřích nebo o_učitelích církve.

MODLITBA

Bože, tys učinil svatého biskupa Petra Chryzologa slavným hlasatelem svého vtěleného Slova; na jeho přímluvu pomáhej i_nám, ať v_srdci rádi uvažujeme o_tajemstvích spásy a svými skutky o_nich vydáváme spolehlivé svědectví. Prosíme o_to

31. července

Sv. Ignáce z_Loyoly, kněze

Památka

Narodil se roku 1491 na zámku Loyole v_baskické oblasti severního Španělska. Jmenoval se Inigo, ale z_úcty k_sv. Ignáci Antiochijskému přijal jeho jméno. Když jako voják utrpěl těžké zranění, došlo u_něho k_hluboké vnitřní proměně (1521). Při pouti na Montserrat a dlouhé odloučenosti v_Manrese došel k_rozhodnutí věnovat se činnému apoštolátu. Po návratu z_pouti do Svaté země (1523) studoval filozofii a teologii v_Barceloně, Alkale, Salamance a v_Paříži, kde se na Montmartru (15. VIII. 1534) spolu se šesti přáteli rozhodl zachovávat obvyklé tři řeholní sliby a buď hlásat evangelium nevěřícím ve Svaté zemi, nebo, nebude-li to možné, dát se zcela do služeb papeže. V_roce 1537 byl v_Benátkách vysvěcen na kněze a po papežském schválení Tovaryšstva Ježíšova (1540) se stal prvním generálním představeným této řeholní společnosti. Jeho dílo „Duchovní cvičení“ ukazuje cestu těm, kdo chtějí žít a pracovat k_větší slávě Boží. Zemřel 31. VII. 1556 a v_roce 1622 byl prohlášen za svatého.

Společné texty o_duchovních pastýřích nebo o_svatých mužích (o_řeholnících).

Vezmi si, Pane, všechnu mou svobodu,

paměť i_rozum i_vůli mou.

Nic nemám, co bych nepřijal od tebe,

tobě vše vracím s_důvěrou,

tobě vše vracím s_důvěrou.

Nalož s_tím, Pane, zcela dle vůle tvé,

kéž jen tvou milost a lásku mám.

O_to jen prosím, o_nic víc nežádám.

Amen, můj Pane, staň se, staň,

amen, můj Pane, staň se, staň.

RANNÍ CHVÁLY

Ant. k_Zach. kant: Kéž mohu poznat Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení.

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Ignáce, aby v_tvé církvi usiloval o_větší slávu tvého jména; dej, ať podle jeho příkladu a s_jeho pomocí bojujeme dobrý boj zde na zemi, abychom spolu s_ním dostali korunu slávy v_nebi.

NEŠPORY

Ant. ke kant. P. M.: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?