ŘÍJEN

1. října

Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny

Památka

Narodila se 2. I. 1873 v_Alençonu v_severozápadní Francii. Jmenovala se Marie Františka Terezie Martinová. Když jí bylo čtyři a půl roku, zemřela jí matka a otec se přestěhoval s_dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do školy v_penzionátu benediktinek (1881); vstoupila ke karmelitkám (1888), přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté tváře a složila řádové sliby (1890). Vynikala pokorou, evangelní prostotou a důvěrou v_Boha. Na svou cestu „duchovního dětství“ uváděla také novicky, když jí představená svěřila jejich přípravu (1893). Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší, za kněze a za misie. Od roku 1895 začala na příkaz představené psát své vzpomínky „Dějiny duše“. Zemřela na tuberkulózu 30. IX. 1897 v_Lisieux. V_roce 1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií. V_roce 1997 prohlášena učitelkou Církve.

Zo spoločnej časti na sviatky panien, alebo učiteľov Cirkvi, okrem toho, čo nasleduje:

Ranní chvály

Ant. k_Zach. kant. Amen, amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty se k_nám skláníš jako Otec, když nespoléháme na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v_tebe; veď nás, ať s_důvěrou kráčíme po cestě, kterou jsi ukázal svaté Terezii, a doveď nás k_blaženému patření na svou tvář. Prosíme o_to

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v_nebi.

2. října

Svatých andělů strážných

Památka

Úcta k_andělům strážným vyplývá z_obecné nauky církve, která se opírá o_mnohé biblické texty (Mt 18,10 a Sk 12,15), že každý věřící má svého anděla strážného. Mnozí z_církevních otců jsou toho názoru, že svého anděla strážného má každý člověk, i_nevěřící; podobně i_jednotlivé národy, obce a společenství. Úcta jim prokazovaná od křesťanů je starší než úcta k_svatým. Svátek archandělů (29. září) byl zpočátku zároveň společným svátkem všech andělů. Samostatná liturgická oslava andělů strážných začíná v_15. a 16. století. V_rakouských zemích se dnešní památka slavila až do roku 1913 na první zářijovou neděli.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Chvalme našeho Boha; on nám posílá své anděly.

Ranní chvály

HYMNUS

Pán Bůh ať je vždycky s_námi,

okolo nás i_nad námi,

ať shlédne na nás z_výsosti

očima své milosti.

Neb on je naše ochrana,

pomoc silná i_obrana,

nikdy nespí a nedříme,

bdí nad námi, když spíme.

On nám svou lásku dokázal,

když svým andělům přikázal,

by chránili kroky naše

na cestě k_věčné spáse.

Spolehněme na Boha směle,

důvěřujme jemu cele,

jeho anděl ať nás vede,

zdravé k_cíli dovede.

Bože, náš domov zachovej,

od zlé příhody uchovej,

ohraď jej stráží andělskou,

vzdal od nás zlost ďábelskou.

V_tebe důvěru skládáme,

na tvou pomoc spoléháme,

drž nad námi svou pravici,

jeden Bože v_Trojici.

Původce světa nejlepší,

svou moudrostí svět kolem nás

jsi stvořil a teď nemenší

mocí vše řídíš každý čas.

Ať stojí při nás anděl tvůj

za strážce daný věřícím

a skrze něj nás ochraňuj

před nákazou všech těžkých vin.

Ať zmaří léčky satana

štvaného bledou závistí,

ať srdce neopatrné

nestrhne v_sítě zrádných lstí.

Strach z_nepřátel ať oddálí

co nejdál od nás ze země,

vyprosí jí mír trvalý,

mor, zlobu ať z_ní zažene.

Buď Bohu Otci za to dík,

že andělům svým přikázal

od Syna vykoupený lid

chránit, když Duch jej pomazal. Amen.

1. ant. Hospodin ti posílá svého anděla, aby tě vedl a chránil.

Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne

2. ant. Požehnaný Bůh, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v_něj důvěřovali.

3. ant. Chvalte Hospodina, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Ex 23,20-21

Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem určil. Cti ho a poslouchej jeho hlas.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, {*} budu ti hrát před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, {*} budu ti hrát před anděly.

Slavit budu tvé jméno, {*}

budu ti hrát před anděly.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, {*} budu ti hrát před anděly.

Ant. k_Zach. kant. Bůh posílá své anděly, aby nás chránili na cestě ke spáse.

PROSBY

Oslavujme Boha spolu se zástupy andělů, kteří hledí na jeho tvář a ustavičně mu slouží. Radostně volejme:

Dobrořečte Bohu, všichni jeho andělé.

Bože, tys přikázal svým andělům, aby nás chránili na všech našich cestách,

veď nás, ať bezpečně kráčíme cestou tvých přikázání.

Dobrořečte Bohu, všichni jeho andělé.

Bože, ty zjevuješ andělům svou slávu,

dej, ať i_my žijeme ve světle tvé přítomnosti.

Dobrořečte Bohu, všichni jeho andělé.

Bože, tebe velebí všichni tvoji andělé, dbalí tvých rozkazů,

pomáhej nám svou milostí, abychom poslušni tvého slova věrně plnili tvou vůli.

Dobrořečte Bohu, všichni jeho andělé.

Bože, pošli archanděla Michaela na pomoc svému lidu,

aby nás bránil v_boji proti satanovi a jeho spojencům.

Dobrořečte Bohu, všichni jeho andělé.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, ty ve své nevýslovné prozřetelnosti posíláš své anděly, aby nás střežili na všech našich cestách; vyslyš naše prosby a dej, ať nás jejich pomoc vždycky chrání, abychom pod jejich vedením šťastně došli do věčné radosti.

MODLITBA BĚHEM DNE DOPOLEDNE

KRÁTKÉ ČTENÍ

Sk 5,17-20

Velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž saducejská strana, byli plní žárlivosti, a proto dali apoštoly zatknout a zavřít do veřejného žaláře. Ale anděl Páně v_noci dveře žaláře otevřel, vyvedl je ven a řekl: „Jděte, postavte se v_chrámě a hlásejte lidu všechna slova toho života.“

Budu ti hrát, Hospodine, před anděly,

a budu oslavovat tvé jméno.

V_POLEDNE

KRÁTKÉ ČTENÍ

Sk 12,7

Najednou se objevil anděl Páně a v_kobce zazářilo světlo. Strčil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu spadly Petrovi řetězy z_rukou.

Pán poslal svého anděla

a vytrhl mě z_Herodových rukou.

ODPOLEDNE

KRÁTKÉ ČTENÍ

Sk 10,3-5

Kornélius spatřil kolem tří hodin odpoledne jasně ve vidění, že k_němu vstoupil Boží anděl a řekl mu: „Kornélie!“ On na něj pohleděl a pln bázně se zeptal: „Co je, pane?“ Odpověděl mu: „Tvoje modlitby a tvoje almužny vystoupily k_Bohu a on si na ně vzpomněl. Nuže, pošli nějaké muže do Joppe a povolej si jistého Šimona, kterému říkají Petr.“

Z_kadidelnice v_andělově ruce vystoupil před Boha

vonný kouř s_modlitbami věřících.

Nešpory

HYMNUS

Vám, ó_svatí andělové,

ó předůstojní tvorové,

chválu vzdáváme,

vaši slávu s_důstojností,

vaši k_nám lásku s_vděčností

připomínáme.

Před trůnem Božím stojíte,

na tvář jeho vždy patříte

s_sladkým kocháním.

Vám lze v_Bohu se kochati,

„Svatý, svatý" vždy zpívati

s_věčným plesáním.

Vy nás vždy opatrujete

a laskavě zbavujete

od všech neštěstí,

vy k_dobrému vzbuzujete,

cestu nám ukazujete

k_věčnému štěstí.

Ó_svatí Boží andělé,

naši laskaví přátelé

vší chvály hodní,

až budeme umírati

a před trůnem Páně státi,

buďte přítomní!

ŽALMY

1. ant. Hospodinův anděl se utábořil jako ochránce kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. Žalm 34 (33), I_(2-11)

2. ant. Hospodinův anděl mě chrání na všech mých cestách. II

3. ant. Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy, jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli. Kantikum

Zj 11,17-18; 12,10b-12a

KRÁTKÉ ČTENÍ

Zj 8,3-4

Přišel anděl a postavil se k_oltáři; v_ruce měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je položil s_modlitbami všech věřících na zlatý oltář před trůnem. Z_kadidelnice v_andělově ruce vystoupil před Boha kadidlový kouř z_modliteb věřících.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh vydal svým andělům příkaz, {*} aby tě střežili na všech tvých cestách.

Bůh vydal svým andělům příkaz, {*} aby tě střežili na všech tvých cestách.

Na svých rukou tě ponesou, {*}

aby tě střežili na všech tvých cestách.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Bůh vydal svým andělům příkaz, {*} aby tě střežili na všech tvých cestách.

Ant. ke kant. P. M. Jejich andělé stále hledí na tvář mého nebeského Otce.

PROSBY

Bůh se ujímá svého lidu a svěřuje nás svým svatým andělům. Proto s_vděčností volejme:

S_anděly zpíváme píseň o_tvé slávě.

Bože, ty posíláš své anděly, aby zjevovali tvou moc a velikost,

dej nám sílu, abychom i_my s_jejich pomocí zvěstovali lidem tvé veliké skutky.

S_anděly zpíváme píseň o_tvé slávě.

Tvoji andělé tě v_nebi bez přestání chválí,

dej, ať i_na zemi zaznívá v_církvi radostná ozvěna jejich chvalozpěvu.

S_anděly zpíváme píseň o_tvé slávě.

Tys přikázal svým andělům, aby chránili tvé služebníky na jejich cestách,

dej všem šťastný návrat do jejich domovů.

S_anděly zpíváme píseň o_tvé slávě.

Prostřednictvím svých andělů mluvíš svému lidu o_pokoji,

dej, ať všechny národy i_ti, kteří jim vládnou, poznávají tvou vůli, a veď jejich myšlenky i_činy k_spravedlnosti a míru.

S_anděly zpíváme píseň o_tvé slávě.

Až pošleš anděly, aby shromáždili tvé vyvolené ze všech končin světa,

přijmi do společnosti svatých i_naše zemřelé.

S_anděly zpíváme píseň o_tvé slávě.

4. října

Sv. Františka z_Assisi

Památka

Narodil se v_roce 1182 v_Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V_roce 1206 se rozhodl žít v_úplné evangelní chudobě, odešel z_domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v_Assisi, přidalo se k_němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství „třetího řádu“ (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v_roce 1223. V_roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V_Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o_Vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v_ústraní. Stigmata, která se v_samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v_roce 1228.

Společné texty o_svatých mužích (o_řeholnících).

Ranní chvály

HYMNUS

Když František, muž svatý,

milováním Božím jatý,

od života světského,

zboží pomíjitelného,

k_svaté ctnosti přistupoval,

takto vroucím srdcem říkal:

„Můj Bůh je moje všecko!

Měj se dobře, vše zboží,

plnés bodláčí a hloží,

rozmanitých starostí,

těžkých prací i_úzkostí.

Ach, nechci já tebe míti,

o_věčnou slávu přijíti,

měj se dobře, světská čest!

Ježíši, tys milejší,

nad těla rozkoš libější,

nad světskou čest vzácnější,

nad všeliké zboží dražší.

Když tě mám, milý Ježíši,

nestojím o_celou říši,

ty jsi můj Pán, mé všecko!“

Františku, sluho Boží,

pros Boha, ať v_nás rozmnoží

dar své svaté milosti,

ať známe světa marnosti,

po rozkoši netoužíme,

jemu samému sloužíme

a nebe zasloužíme!

Nejvyšší a mocný, dobrý Pane,

tobě ať zní chvála, čest a dík.

Přísluší jen tobě, jehož jméno

člověk není hoden vyslovit.

Ať tě, Pane, chválí všechna díla,

zvláště bratr slunce ve výši,

on je dárce života i_světla,

je tvůj obraz, Bože Nejvyšší.

Ať tě, Pane, chválí sestra luna,

všechny jasné hvězdy na nebi,

ať tě chválí svěží bratr vánek,

mraky, vzduch a každé podnebí.

Ať tě, Pane, chválí sestra voda,

čistá, sloužící a pokorná,

ať tě chválí jasný bratr oheň,

jehož moci obává se tma.

Ať tě chválí sestra matka země,

rodí pro nás trávu, plod i_květ,

ať tě chválí trpící a tiší,

kteří s_láskou umí odpouštět.

Ať tě chválí sestřička smrt těla,

které neunikne žádný tvor,

běda těm, kdo zemřou v_těžkém hříchu,

šťastní, kdo v_tvé vůli mají vzor.

Nejvyššímu, všemocnému Pánu

vzdejte čest a chválu veškerou,

dobrořečte s_díky jeho jménu,

služte jemu s_velkou pokorou.

Ant. k_Zach. kant. František, chudý a pokorný, vešel do nebe bohatý, vítán nebeskými zástupy.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i_my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s_tebou.

Nešpory

HYMNUS

Chvalte všichni v_úctě vřelé

otce chudých, Františka,

v_jehož životě se skvěle

zjevuje ctnost andělská.

Páně příkazů i_rady

věrně býval poslušen,

žil ve světě vždy bez vady,

dával příklad bratrům všem.

František měl pevně za to,

že je marný světa lesk

a že svádí šperk a zlato

mnohé z_pravých k_nebi cest.

Na mysli mu slova tanou,

jež řekl Pán přesvatý,

chudobní že nebes branou

projdou spíš než bohatí.

Proto se všech zbavil statků,

chudým rozdal vše, co měl,

v_chudobě a nedostatku

pokorně vždy žíti chtěl.

Nemaje nic zde na zemi,

co by statkem vlastním zval,

přece poklad mezi všemi

největší zde rozdával.

Ach, potěš nás v_tomto boji,

těšiteli chudiny,

ochraňuj nás stráží svojí

do poslední hodiny.

Ant. ke kant. P. M. Mou jedinou chloubou je kříž našeho Pána; vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.

5. října

Sv. Faustiny Kowalské, panny

Narodila se roku 1905 v_Głogowci v_Polsku a svůj krátký život zasvětila Kristu v_Kongregaci sester Matky Božího milosrdenství. Přijala povolání hlásat milosrdnou Boží lásku a v_Deníčku své duše zanechala svědectví o_vlastní mystické zkušenosti. Inspirovala dílo hlásání Božího milosrdenství a jeho vyprošování v_celém světě. Zemřela v_Krakově roku 1938.

Společné texty o_pannách nebo o_svatých ženách (o_řeholnicích).

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys svaté Faustině svěřil poslání hlásat nezměrné bohatství tvého nekonečného milosrdenství; na její přímluvu dej, abychom podle jejího příkladu plně důvěřovali v_tvou dobrotu a velkoryse konali skutky lásky.

6. října

Sv. Bruna, kněze

Narodil se kolem roku 1035 v_Kolíně nad Rýnem (Köln). Své studium začal v_rodném městě a dokončil v_Remeši (Reims) ve Francii, kde potom začal učit na katedrální škole. Po návratu do Kolína studoval teologii a kolem roku 1055 byl vysvěcen na kněze. Později jako kanovník znovu vyučoval na remešské katedrální škole a od roku 1057 převzal její vedení. Toužil však po životě v_ústraní, a proto odešel se šesti přáteli do alpského horského údolí Chartreuse, asi 24 km severně od Grenoblu, a žil tam s_nimi (od roku 1084) po vzoru poustevníků velmi přísným životem: trvalé mlčení přerušovali jen v_neděli, o_svátcích a při společné chórové modlitbě; zachovávali přísné posty; denní dobu dělili mezi modlitbu a práci. Když se stal papežem jeho bývalý žák, Urban II., povolal ho do Říma jako svého poradce (1090). Po čtyřech letech dostal dovolení založit v_kalábrijských horách v_La Torre (v_diecézi Sequillace) další poustevnické středisko. Tam také 6. X. 1101 zemřel. Od roku 1623 se jeho památka slaví v_celé církvi. Jeho následovníci žili podle zpřísněné benediktinské řehole a po vypracování a přijetí společných stanov (1128) vznikl kartuziánský řád.

Společné texty o_duchovních pastýřích nebo o_svatých mužích (o_řeholnících).

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Bruna, aby ti sloužil v_mlčení a samotě; dej nám na jeho přímluvu, ať v_tomto nestálém světě dokážeme žít v_trvalém spojení s_tebou.

7. října

Panny Marie Růžencové

Památka

Modlitba růžence se ve své dnešní podobě šířila od 15. století především zásluhou dominikánů. Spočívá v_opakování andělského pozdravení a v_rozjímání o_událostech z_Ježíšova života a o_spoluúčasti, kterou na jeho narození, utrpení a oslavení má jeho matka Panna Maria. Definitivní podobu růžence stanovil (1569) papež Pius V. Slavení dnešní liturgické památky bylo zavedeno (1572) na paměť vítězství nad Turky v_námořní bitvě u_Lepanta (7. X. 1571); od roku 1573 přeloženo na první říjnovou neděli; po vítězství nad Turky u_Petrovaradina (v_dnešním Srbsku) rozšířeno pro celou církev (1716); v_dnešní den se slaví od roku 1913.

Společné texty o_Panně Marii.

Ranní chvály

1. ant. Z_Marie se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

2. ant. S_tebou, Matko, chválíme Pána; když umíral, svěřil nás do tvé ochrany.

3. ant.Vyvýšena je Panna Maria nad sbory andělů a na její hlavě září koruna z_dvanácti hvězd.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. Iz 61,10

Radostí jásám v_Hospodinu, má duše plesá v_mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! {*}

Pán s_tebou.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Ant. k_Zach. kant. Svatá Matko a neporušená Panno, slavná Královno světa, ať všichni, kdo slaví tvou svatou památku, pociťují, že jim pomáháš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom ve spojení s_Pannou Marií stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení, a dej, ať nás všechny, kdo jsme z_andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k_slávě vzkříšení.

Nešpory

1. ant. Anděl Páně zvěstoval Marii a ona počala z_Ducha Svatého.

Žalmy a kantikum ze společných textů o_Panně Marii.

2. ant. U_Ježíšova kříže stála jeho matka.

3. ant. Raduj se a plesej, Panno Maria, tvůj Syn slavně vstal z_hrobu, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Gal 4,4-5

Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! {*}

Pán s_tebou.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Buď zdráva, Maria, milostiplná! {*} Pán s_tebou.

Ant. ke kant. P. M. Maria uchovávala ve svém srdci všechno, co bylo řečeno o_jejím Synu, a rozvažovala o_tom.

Závěrečná modlitba jako v_ranních chválách.

9. října

Sv. Dionýsia, biskupa, a druhů, mučedníků

V_polovině 3. století působil jako misijní biskup, poslaný s_několika dalšími z_Říma do Galie. Jeho sídlem byla Lutetia (dnešní Paříž), kde byl v_době pronásledování křesťanů sťat mečem. Nad hrobem tohoto prvního pařížského biskupa byla v_5. století postavena bazilika a koncem 6. století opatství nesoucí jeho jméno (Saint Denis). Podle pozdějších zpráv byli spolu s_ním umučeni na pahorku Montmartre (tj. Hora mučedníků) také Eleutherius a Rustikus – jeden z_nich byl knězem a druhý jáhnem.

Společné texty o_více mučednících.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys poslal svatého Dionýsia a jeho druhy, aby hlásali tvou slávu těm, kdo tě dosud neznali, a dávals jim sílu, aby svému poslání zůstali věrní až k_prolití krve; na jejich přímluvu pomáhej i_nám, abychom při plnění svých povinností nedbali na přízeň světa a nenechali se zastrašit překážkami. Prosíme o_to

Téhož dne 9. října

Sv. Jana Leonardiho, kněze

Narodil se v_roce 1541 v_obci Diecimo poblíž toskánského města Lucca (v_severní Itálii). Pracoval nejprve v_lékárně. Když se stal knězem (1571), soustředil se především na vyučování křesťanské nauky podle směrnic tridentského sněmu; sestavil příručku vyučování náboženství a založil laickou Společnost křesťanské nauky (1574). Zároveň založil řeholní společnost kleriků Matky Boží; vedle vyučování chudých se věnovali šíření úcty k_eucharistii. Papež Klement VIII. mu svěřoval vizitace a duchovní obnovu mnoha řeholních kongregací. V_Římě podporoval zřizování nemocnic a škol. Položil také základy misionářské studijní koleje (1603), z_níž se později vyvinul římský papežský institut „de propaganda fide“. Zemřel 9. X. 1609 v_Římě. Za svatého byl prohlášen v_roce 1938.

Společné texty o_duchovních pastýřích, nebo o_svatých mužích (kteří vynikali milosrdnými skutky).

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, dárce všeho dobra, tys probudil ve svatém Janovi živou touhu zanést tvé evangelium všem národům, na jeho přímluvu dej, ať všude ve světě roste život z_víry.

11. října

SV. JANA XXIII., PAPEŽE

Angelo Giuseppe Roncalli se narodil v_italské vesnici Sotto il Monte v_provincii Bergamo v_roce 1881. Jako jedenáctiletý vstoupil do diecézního semináře, studia pak dokončil v_Papežském semináři v_Římě. V_roce 1904 byl vysvěcen na kněze a působil jako sekretář bergamského biskupa. V_roce 1921 vstoupil do služeb Apoštolského Stolce jako předseda italské ústřední rady Papežského Díla šíření víry. V_roce 1925 se stal apoštolským vizitátorem a potom apoštolským delegátem v_Bulharsku, v_roce 1935 v_Turecku a v_Řecku; v_roce 1944 byl jmenován apoštolským nunciem ve Francii. V_roce 1953 byl jmenován kardinálem a stal se patriarchou v_Benátkách. V_roce 1958 byl zvolen papežem a během svého pontifikátu svolal římskou synodu, ustanovil komisi pro úpravu kodexu kanonického práva a svolal Druhý vatikánský sněm. Zemřel večer 3. června 1963.

MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvým působením ve_svatém papeži Janovi zazářil celému světu příklad Kristova dobrého pastýře; dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, ať jsme i_my schopni s_radostí šířit bohatství křesťanské lásky.

12. října

Sv. Radima, biskupa

Narodil se v_2. polovině 10. století. Doprovázel svého staršího bratra Vojtěcha na jeho cestách, spolu s_ním vstoupil pod řádovým jménem Gaudentius do římského benediktinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia na Aventinu (990); byl též svědkem jeho mučednické smrti (997). Stal se prvním arcibiskupem v_polském Hnězdně (1000) a tam také kolem roku 1006 zemřel. Jeho ostatky byly přeneseny do Prahy (1039) a v_románské bazilice sv. Víta (postavené v_letech 1060-1096) byly uloženy v_kryptě sv. Kosmy a Damiána. Nejstarší pražská nekrologia (od 2. poloviny 12. století) uvádějí jako den jeho smrti 12. říjen. Až do poslední úpravy českého národního kalendáře (1973) se u_nás jeho památka slavila ve výroční den přenesení (25. VIII.).

Jsem bratr Vojtěchův podle krve

mluví svatý Radim

Život však pominul rychleji než stín

a všechno předivo světa

přetíná věčnost

Proto říkám-li mu bratře

je to v_Duchu

a naše bratrství

je štípeno na kříž

Je to jediné bratrství jež nepomíjí

To on má v_srdci oštěp

který ho spojil pevně se dřevem života

a který v_něm otevřel pramen krve

jak Mojžíšova hůl

jež žíznivé napájí a hladové nasycuje

A já jsem jen setrval

kam mne postavil on

zůstal jsem tam věrně

zůstal jsem tam v_životě i_smrti

Vojtěch byl veliký světec

a já jen jeho průvodce jeho věrný stín

On oral on sil

on zaléval půdu svou krví

On orá on seje on zalévá

duše Ježíšovou krví

Když vzešla setba

zůstal jsem jako hlídač

jak strážce křtu jak bdělý pes

který zná Hospodáře a štěká

když obchází zloděj duší i_dechu

Třeste se kteří vcházíte

a vztahujete nehodné ruce

do štěpnice živené z_Krve a z_Těla

Na vaši duši číhá

krádežnou ruku stíhá

ve světa trní i_hloží

Radim

věrný a hrozivý

hafan Boží

Ranní chvály

Ant. k_Zach. kant. Bratr, kterému pomáhá bratr, je jak opevněné město.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tvá prozřetelnost vedla svatého biskupa Radima, aby se stal svědkem mučednické smrti svého bratra Vojtěcha a pokračovatelem v_jeho díle; prosíme tě, veď i_nás, abychom chápali a uskutečňovali odkaz bratrské spolupráce na tvém díle.

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Bůh určil jedny za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k_úkolům, které mají plnit.

14. října

Sv. Kalista I., papeže a mučedníka

Narodil se v_2. polovině 2. století v_římském Zátibeří. Pocházel z_křesťanské rodiny a byl původně otrokem. Papež Zefyrin, původně také otrok, ho vysvětil na jáhna (kolem roku 199) a svěřil mu správu křesťanského hřbitova na Via Appia – dnešních Kalistových katakomb. Když pak byl sám zvolen za papeže (217), postavil se proti němu římský kněz Hippolyt se svými stoupenci. Kalist vystoupil proti sabeliánům a odsoudil jejich bludné učení o_nejsvětější Trojici. Dovolil přijímat kající hříšníky zpět do církve. Uznával platnost manželství uzavřených mezi svobodnými ženami a otroky. V_Zátibeří zřídil správní a dobročinný ústav, v_jehož sousedství byla v_době papeže Julia I. (337-352) postavena bazilika S. Maria in Trastevere; tam byl také 14. X. 222 ubit protikřesťanskými výtržníky. Pohřben byl nejprve v_Kalepodiových katakombách a později přenesen do této baziliky.

Společné texty o_jednom mučedníkovi, nebo o_duchovních pastýřích.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Vyslyš, Bože, prosby svého lidu a pro zásluhy svatého papeže Kalista, jehož mučednickou smrt si dnes připomínáme, chraň svou církev a pomáhej nám překonávat životní obtíže. Prosíme o_to

15. října

Sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve

Památka

Narodila se 28. III. 1515 v_Avile ve středním Španělsku. Když jí bylo 14 let, zemřela jí matka a otec ji dal na vychování k_sestrám augustiniánkám. Po vstupu ke karmelitkám (1536) prožívala nejprve období vážného onemocnění a neklidu. V_roce 1557 se rozhodla vyloučit ze svého života všechno, co by ji odvádělo od Boha. Začala žít životem hluboké vnitřní modlitby a toužila po návratu k_původní řeholi s_přísnou klauzurou. Po založení prvního kláštera reformovaných karmelitek (1562) zakládala další a po setkání se sv. Janem od Kříže (1568) dávala podnět k_zakládání i_mužských reformovaných klášterů. Její spisy se staly školou modlitby. Zemřela v_Albě de Tormes 4. X. 1582; v_důsledku právě začínající gregoriánské reformy kalendáře byl následující den 15. X. V_roce 1622 byla prohlášena za svatou a v_roce 1970 za učitelku církve. Tereziánská mystika, vyznačující se smyslem pro realitu duchovního života a intimním osobním vztahem ke Kristu, silně ovlivnila duchovní vývoj své doby a měla velký vliv i_na myšlení a tvorbu našich barokních náboženských autorů v_17. století.

Společné texty o_pannách nebo o_učitelích církve.

Ranní chvály

HYMNUS

Pověz upřímně, pověz nám,

pravdo Ježíši,

co tě z_nebe stáhlo sem k_nám,

spanilý Ježíši.

Tys světa láska a radost,

milý Ježíši,

zapal v_mém srdci svou milost,

ohnivý Ježíši.

Vem mé srdce a dej mi své,

dobrý Ježíši,

učiň, ať ze dvou jedno je,

laskavý Ježíši.

Co se v_něm nelíbí, vyčisť,

čistý Ježíši,

abych byl vždy od zlého čist,

milostný Ježíši.

Bez tebe nechci zde žíti,

choti Ježíši,

lépe mi s_tebou umříti,

živote Ježíši.

Nedejme se k_spánku svésti,

bděme pod korouhví kříže,

jděme v_boj za pravé štěstí

každým krokem k_nebi blíže.

K_nebi vede cesta jistá,

těm, kdo prací každodenní

následují věrně Krista

v_zápase a utrpení.

Nesme kříž svůj, mějme víru,

že nám pomůže jej nésti.

V_časném světě není míru,

nedejme se k_spánku svésti.

Sotva tušil vladař světský

při svém krutém rozsouzení,

že je Ježíš Nazaretský

všeho světa vykoupení.

Statečně náš Pán šel k_cíli,

šel až na smrt naší vinou.

Jeho bychom opustili,

kdybychom šli cestou jinou.

Nesme kříž svůj, mějme víru,

že nám pomůže jej nésti.

V_časném světě není míru,

nedejme se k_spánku svésti.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys osvítil svatou Terezii působením svého Svatého Ducha, aby ukazovala církvi cestu k_dokonalosti; prosíme tě, dej, ať je nám její nauka pokrmem na této cestě, abychom tak jako ona toužili po opravdové svatosti.

Nešpory

HYMNUS

Ach, jak ve mně srdce hoří,

že málem ve mně neshoří!

Láska mě na svět zplodila,

láska se se mnou zrodila.

Život můj je milování,

i_má smrt je milování.

Ach, člověče, zanech světa,

sic bude po tobě veta!

Láska Boží trvá stále,

mimo ni je vše nestálé.

Miluj Boha bez přestání,

v_něm své stálé mívej stání.

Miluj jednorozeného,

od věčnosti zplozeného

Syna Boha jediného,

v_kráse, ctnosti předivného,

jenž může srdce raniti

i_je sobě podmaniti.

Ten, který pro mě umíral,

ten dveře k_lásce otvíral.

K_tomu pospíchám srdečně,

jemu živa budu věčně.

Ó_přešťastné milování,

ach, přerozkošné kochání!

16. října

Sv. Hedviky, řeholnice

Narodila se kolem roku 1174 na hradě Andechsu v_Bavorsku jako dcera vévody Bertholda IV. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v_Kitzingen. Provdala se (1186) za slezského vévodu Jindřicha I. a měla s_ním čtyři syny a tři dcery. Vynikala láskou a dobročinností k_chudým a nemocným. Vštěpovala základy víry sv. Anežce České (1208-1211) a byla tetou sv. Alžběty Uherské. Po smrti svého manžela (1238) vstoupila do kláštera cisterciaček v_Trzebnici (severně od Wroclawi); sama ho založila (1202) a její nejmladší dcera Gertruda tam byla abatyší. Všechny ostatní její děti zemřely ještě za jejího života. Zemřela 15. X. 1243 v_Trzebnici. V_roce 1267 byla prohlášena za svatou a její tělo bylo uloženo v_třebnickém klášterním kostele.

Pějme píseň o_Hedvice,

Kristu vroucně děkujíce

za milosti, jimiž zdobí

v_nebi služebnici svoji.

Na knížecím dvoře žila,

pokorou se proslavila.

Koruna jí zdobí hlavu,

ona však odmítá slávu.

Odkládá své drahé skvosty,

volí chudobu a posty,

hojí nemoci a bídu,

Kristu slouží v_chudém lidu.

Na svou vlast se z_nebe dívá,

Krista Pána vroucně vzývá,

ať se čest a sláva Boží

v_slezských krajích hojně množí.

Společné texty o_svatých ženách (které vynikaly milosrdnými skutky, nebo o_řeholnicích).

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby a veď nás, ať následujeme příklad pokory a milosrdné lásky, který nám dala svatá Hedvika, a na její mocnou přímluvu nám pomáhej, abychom ve svém každodenním životě poznávali a plnili tvou vůli. Prosíme o_to

Téhož dne 16. října

Sv. Markéty Marie Alacoque, panny

Narodila se 22. VII. 1647 v_burgundské vesnici Lauthecouru v_diecézi Autun (ve východní Francii). Její otec byl královským notářem. Vstoupila do kongregace sester Navštívení Panny Marie v_Paray-le-Monial (1671) v_době, kdy byla Francie zaplavena přemrštěnou strohostí jansenismu. V_letech 1673 – 1675 jí bylo v_několika zjeveních dáno poznat lásku Ježíšova Srdce a byla vyzvána, aby se přičinila o_rozšíření přípravné hodinové pobožnosti v_předvečer prvních pátků v_měsíci, svatého přijímání na první pátky a zavedení svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Když se stala asistentkou představené (1684) a vychovatelkou novicek (1685-87), zavedla ve své řeholní komunitě společné uctívání Božského Srdce. Zemřela 17. X. 1690 v_Paray-le-Monial a za svatou byla prohlášena v_roce 1920. Úcta k_Božskému Srdci se šířila nejprve prostřednictvím bratrstev a lidových pobožností; jeho svátek byl zaveden nejprve v_Polsku (1765) a od roku 1856 pro celou církev.

Společné texty o_pannách nebo o_svatých ženách (o_řeholnicích).

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys zahrnul svatou Markétu Marii bohatstvím své milosti; prosíme tě: dej, ať i_my poznáme Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhneme plné míry tvých darů.

17. října

Sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka

Památka

Narodil se v_polovině 1. století v_Sýrii. Byl po sv. apoštolu Petrovi a sv. Evodiovi třetím biskupem v_syrské Antiochii, po Římě a egyptské Alexandrii, tehdy třetím největším městě. Za vlády císaře Trajána (98-117) byl zatčen a odsouzen, aby byl v_Římě předhozen v_amfiteatru šelmám. Cestou poslal sedm dopisů: Efesanům, Magnesijským, Tralským, Římanům, Filadelfanům, Smyrňanům a Polykarpovi. Zrcadlí se v_nich jeho touha po mučednictví a život církve na počátku 2. století. Varuje před gnostickými bludy, vybízí k_zachování jednoty pod vedením biskupů, o_církvi jako první používá označení „katolická“ a římskou církevní obec označuje jako „předsedkyni sboru lásky“. V_Sýrii se jeho památka slaví už od 4. století 17. října. Zbytky jeho kostí poslali římští křesťané do Antiochie a odtud byly před nájezdy Peršanů a Saracénů znovu převezeny do Říma a uloženy v_bazilice sv. Klementa.

Společné texty o_jednom mučedníkovi nebo o_duchovních pastýřích.

Ranní chvály

Ant. k_Zach. kant. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z_mrtvých.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty posiluješ mučedníky, aby ti statečně vydávali svědectví, a stali se ozdobou tvé církve; dej, ať slavné mučednictví svatého Ignáce dodává i_nám odvahu a sílu. Prosíme o_to

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. Chci jíst Boží chléb, tělo Ježíše Krista; chci pít jeho krev, kterou z_lásky ke mně prolil.

18. října

Sv. Lukáše, evangelisty

Svátek

Byl pravděpodobně syrského původu a podrobnější zmínky o_Antiochii (Sk 6,1-6; 11,20-30; 13,1 a násl.) vzbuzují dojem, že odtud pocházel. Nepatřil k_židovskému národu (srov. Kol 4,11 a násl.) a byl lékařem (Kol 4,14). Doprovázel sv. Pavla na jeho druhé apoštolské cestě od Troady až do Filip (Sk 16,10-17). Tam patrně asi 6 let upevňoval křesťanské učení (asi 51 – 57), potom se znovu přidal k_sv. Pavlovi při návratu z_třetí apoštolské cesty a šel s_ním do Jeruzaléma (Sk 20,5 – 21,18); tam se setkal s_apoštolem Jakubem a s_jeruzalémskými staršími (21,18). Byl s_apoštolem Pavlem na cestě do římského vězení (Sk 27,1 – 28,16; Kol 4,14; Flm 24), při následujícím dvouletém pobytu v_Římě měl možnost poznat se s_evangelistou Markem (Kol 4,10-14; Flm 24) a jako jediný zůstal v_Pavlově blízkosti i_při druhém věznění před smrtí v_Římě (2 Tim 4,11). Jeho další osudy nejsou bezpečně známé, protože zprávy o_místech jeho působení se velmi liší (Galie, Itálie, Dalmácie, Řecko). Zemřel pravděpodobně v_Achai. Východní i_západní křesťané slaví jeho svátek 18. X. Jeho evangelium a Skutky apoštolů zdůrazňují Boží milosrdenství a otevřenost poselství spásy pro všechny národy i_společenské vrstvy.

Uvedení do první modlitby dne

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu; on k_nám mluví v_evangeliu.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Na počátku církve svaté

měli potěšení

všichni, kterým slovo vzaté

z_Kristova učení

zvěstovali kazatelé:

jedno srdce, jedna vůle

byli od té chvíle.

Šli mezi všecky národy,

pokání hlásali,

bez koukolu slovo pravdy

všude rozsévali.

Ducha měli prvotiny,

jím spravovali své činy

i_země končiny.

Posláni jsou na vinici,

aby pracovali,

jako Kristovi dělníci,

jiné na ni zvali,

cestu jim ukazovali,

Ježíše světu hlásali,

jeho velebili.

Vydal sladkost vinný kořen

beze vší hořkosti,

z_té vinice chutný hrozen,

zdravé ratolesti;

v_Kristu, v_tom vinném kořeni,

tak apoštolské štípení

mělo založení.

1. ant. Svatí evangelisté zkoumali moudrost dávných dob a dokládali své vyprávění výroky proroků.

Žalmy a kantikum nedělní z_1. týdne.

2. ant. Bůh nás hlásáním evangelia povolal k_tomu, abychom uvěřili v_pravdu a abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.

3. ant. Všichni budou chválit jejich moudrost, takže navěky nebude vyhlazena.

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Kor 15,1-2a.3-4

Chci vám, bratři, vyložit tu radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v_tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal. Vyučil jsem vás především v_tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s_Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z_mrtvých třetího dne ve shodě s_Písmem.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Vypravovali o_slavných Hospodinových činech {*} a o_jeho moci.

Vypravovali o_slavných Hospodinových činech {*} a o_jeho moci.

Mluvili o_jeho podivuhodných skutcích {*}

a o_jeho moci.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vypravovali o_slavných Hospodinových činech {*} a o_jeho moci.

Ant. k_Zach. kant. Evangelista Lukáš hlásal radostnou zvěst o_milosrdné lásce našeho Boha, s_kterou nás navštívil ten, který vychází z_výsosti.

PROSBY

Náš Spasitel přemohl smrt a svým evangeliem nám ukázal cestu k_životu. Vzdejme mu chválu a pokorně ho prosme:

Pane, posiluj naši víru v_tvé slovo.

Pane Ježíši Kriste, ty posíláš své církvi svaté a moudré učitele,

dávej všem, kdo učí tvůj lid, svou svatost a moudrost.

Pane, posiluj naši víru v_tvé slovo.

Tys odpouštěl hříchy lidu, kdykoli tě svatí o_to prosili jako kdysi Mojžíš,

na jejich přímluvu očišťuj a posvěcuj stále svou církev.

Pane, posiluj naši víru v_tvé slovo.

Ty dáváš sílu Ducha Svatého těm, které sis vyvolil, aby řídili tvou církev,

naplň Svatým Duchem všechny, kdo vedou tvůj lid.

Pane, posiluj naši víru v_tvé slovo.

Ty sám jsi dědičným podílem těch, kdo se zasvětili tvé službě,

nedopusť, aby někdo z_nich přišel o_to, cos pro ně získal prolitím své krve.

Pane, posiluj naši víru v_tvé slovo.

Otče náš.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Lukáše, aby svým kázáním i_tím, co napsal, hlásal nezměrné bohatství tvé milosrdné lásky; prosíme tě, dej, aby ti, kdo přijali víru, vytvářeli jednotu srdce i_ducha, a aby všichni lidé uviděli tvou spásu.

Modlitba uprostřed dne Dopoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 1,16-17

Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchranu každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i_pohanům. Neboť v_něm se odhaluje Boží spravedlnost, která je z_víry a vede k_víře. Tak je psáno: „Spravedlivý bude žít z_víry.“

Všude na zemi pronikl jejich hlas,

až na konec světa jejich slovo.

V_poledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Sol 2,2b-4

Odvážili jsme se s_důvěrou v_našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i_přes mnohý těžký zápas. Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z_nějakého falešného přesvědčení, z_nějakých nepoctivých úmyslů ani vás nechceme klamat. Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v_očích lidí, ale (chceme se líbit) Bohu, který zkoumá naše srdce.

Věřili tomu, co Bůh zjevil,

a zachovávali jeho přikázání.

Odpoledne

KRÁTKÉ ČTENÍ

2 Tim 1,8b-9

Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s_hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal (svým) svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z_vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v_Kristu Ježíši před dávnými věky.

Radujte se a plesejte,

vaše jména jsou zapsána v_nebi.

NEŠPORY

HYMNUS

Budiž chvála Pánu Bohu,

neboť nám skrze Syna

učinil milost svou mnohou,

oznámil nám vůli svou,

stvrdil ji jeho zásluhou.

By všichni křesťané věrní

až do světa skonání

měli té vůle poznání,

Kristus Pán v_svém učení

rozhlásil ji po vší zemi.

To svatí evangelisté

popsali všechno správně,

Krista, Pána svého, k_slávě,

by ke všem lidem došlo

to učení Páně zdravé.

Ó_Bože náš všemohoucí,

obdaruj nás, prosíme,

Ducha svého božskou mocí,

bychom tvé dílo znali,

ctili tebe dnem i_nocí.

Nebo:

Chválíme evangelistu

za radostnou zvěst o_Kristu,

za Boží Slovo v_knize knih

o_lásce, která smývá hřích.

On zapsal vše, co Boží Syn

hlásal a pro nás vykonal,

aby i nás svým poselstvím

k_následování povolal.

Lidem všech věků, národů

ta zpráva nese svobodu,

je lékem v_naší slabosti,

bezedným zdrojem milosti.

Buď chválen, Bože v_Trojici,

vyslyš hlas církve prosící,

posvěť nás, proměň, obnovuj,

ať jsme ti věrni stůj co stůj. Amen.

1. ant. Bůh ho svou milostí povolal, aby byl služebníkem evangelia.

Žalmy a kantikum ze společných textů o_apoštolech.

2. ant. Všechno dělám pro hlásání evangelia, abych získal podíl na jeho zaslíbeních.

3. ant. Byla mi dána milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Kol 1,3-6a

Když se za vás modlíme, nepřestáváme děkovat Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista. Slyšeli jsme totiž o_vaší víře ve spojení s_Kristem Ježíšem a o_vaší lásce ke všem věřícím, a to pro naději na odměnu, která je vám připravena v_nebi. O_té naději jste slyšeli už dříve při hlásání slova pravdy, radostné zvěsti, která k_vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u_vás.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Vypravujte mezi všemi národy o_Hospodinových činech, {*} oslavujte jeho jméno.

Vypravujte mezi všemi národy o_Hospodinových činech, {*} oslavujte jeho jméno.

Rozhlašujte den po dni jeho spásu, {*}

oslavujte jeho jméno.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Vypravujte mezi všemi národy o_Hospodinových činech, {*} oslavujte jeho jméno.

Ant. ke kant. P. M. Svatý Lukáš napsal evangelium o_dobrotě a milosrdenství Božího Syna; proto ho dnes chválí celá církev.

PROSBY

Bůh nás povolal k_pravé víře skrze evangelium svého Syna. Prosme za jeho svatý lid:

Bože, rozpomeň se na svou církev.

Otče, tys vzkřísil svého Syna, velikého pastýře ovcí,

posiluj nás, ať o_něm vydáváme svědectví po celém světě.

Bože, rozpomeň se na svou církev.

Tys poslal svého Syna na svět, aby hlásal chudým radostnou zvěst,

pomáhej nám, když máme hlásat evangelium všemu tvorstvu.

Bože, rozpomeň se na svou církev.

Tys poslal svého Syna rozsévat semeno slova,

dej, ať se všichni, kdo rozsévají tvé slovo s_námahou, mohou radovat z_bohaté sklizně.

Bože, rozpomeň se na svou církev.

Tys poslal svého Syna, aby svou krví usmířil s_tebou celý svět,

dej, ať všichni spolupracujeme na tvém díle spásy.

Bože, rozpomeň se na svou církev.

Tys uvedl svého Syna do nebeské slávy,

uveď do svého nebeského království i_naše zemřelé.

Bože, rozpomeň se na svou církev.

19. října

Sv. Jana de Brébeuf a Izáka Joguese, kněží, a druhů, mučedníků

V_letech 1642-1649 zemřelo v_Severní Americe po krutém mučení osm misionářů z_Tovaryšstva Ježíšova. V_roce 1625 převzali v_pohraniční oblasti mezi Kanadou a Spojenými státy misie u_domorodých indiánských kmenů Hurónů a Irokézů, u_nichž předtím (1615 a 1622) františkáni neměli úspěch. Tito jezuité byli všichni francouzského původu. Za svaté byli prohlášeni v_roce 1930. Jean de Brébeuf se narodil v_roce 1593 v_Normandii; pracoval mezi Huróny nejdéle; osvojil si hurónskou řeč a sestavil slovník, gramatiku a katechismus; byl umučen od Irokézů (16. III. 1649) v_osadě sv. Ignáce u_Hurónského jezera na kanadském území. Isaac Jogues se narodil 1607 v_Orléansu a byl umučen (18. X. 1646) v_irokézské osadě na místě dnešního Auriesville ve státě New York. Dva pomocníci umučení na území Spojených států: René Goupil, první mučedník v_Americe (+ 29. IX. 1642) a Jean de La Lande (+ 19. X. 1646). Čtyři kněží umučení v_Kanadě: Antoine Daniel (+ 4. VII. 1648), Gabriel Lalement (+ 17. III. 1649), Charles Garnier (+ 7. XII. 1649) a Noël Chabanel (+ 8. XII. 1649).

Společné texty o_více mučednících nebo o_duchovních pastýřích.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys vyvolil svatého Jana, Izáka a jejich druhy, aby přinesli křesťanství krajinám Severní Ameriky, a dals jim sílu, aby setbu tvého slova zavlažili svou krví; na jejich přímluvu žehnej práci své církve, aby se evangelium šířilo do všech končin světa.

Téhož dne 19. října

Sv. Pavla od Kříže, kněze

Narodil se 3. I. 1694 v_obci Ovadě poblíž Alessandrie (v_severozápadní Itálii) jako druhý ze 16 dětí. V_mládí pomáhal otci v_obchodě a svému faráři (od roku 1713) při vyučování náboženství. Rozjímání o_Ježíšově utrpení a touha po přísném asketickém životě ho přivedly k_rozhodnutí založit řád pasionistů. Kromě tří obvyklých slibů skládali ještě čtvrtý: šířit úctu k_utrpení Páně. Pro příliš tvrdou přísnost byly jejich stanovy schváleny nejprve ústně (1724) a teprve po úpravách (1741) písemně. Po vysvěcení na kněze (1727) se usadil se svými druhy na vrchu Monte Argentariu severně od Říma a odtud konali lidové misie; do roku 1773 už měli ve střední Itálii 12 klášterů. Založil také ženskou větev řádu pasionistů (1771). Jako odkaz zanechal kromě řeholních pravidel svůj duchovní deník a více než 2000 dopisů. Zemřel 18. X. 1775 v_klášteře při bazilice sv. Jana a Pavla v_Římě. Za svatého byl prohlášen v_roce 1867.

Společné texty o_duchovních pastýřích nebo o_svatých mužích (o_řeholnících).

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, dej nám svou milost, ať jako svatý Pavel od Kříže přilneme vroucí láskou k_tvému ukřižovanému Synu a statečně na sebe bereme svůj kříž. Prosíme o_to

21. října

Bl. Karla Rakouského

Karel Rakouský se narodil 17. srpna 1887 v_Persenbeugu v_diecézi St. Pölten. Dne 21. října 1911 uzavřel manželství se Zitou z_rodu Bourbon-Parma. Se svou manželkou a dětmi vedl příkladný rodinný život. Byla to opravdová domácí církev, vedená láskou k_nejsvětější svátosti a k_blahoslavené Panně Marii. V_době 1. světové války se v_roce 1916 stal císařem Rakouska, kam až do října 1918 patřily i_země nynější České republiky, a byl korunován jako král Maďarska. Usiloval o_spravedlivý a trvalý mír a prosazoval právo a spravedlnost. Po změně státního uspořádání byl v_roce 1919 donucen opustit vlast, žil v_chudobě a svou nemoc snášel s_hlubokou důvěrou v_Boha. Když 1. dubna 1922 umíral ve Funchalu na ostrově Madeiře, vzýval jméno Ježíšovo. Papež Jan Pavel II. ho 3. října 2004 prohlásil za blahoslaveného.

Společné texty o_svatých mužích.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, ty jsi vedl blahoslaveného Karla obtížemi tohoto světa od vlády pozemské ke koruně nebeské; na jeho přímluvu nám pomáhej, ať tvému Synu a našim bratřím a sestrám sloužíme tak, abychom dosáhli věčného života.

22. října

Sv. Jana Pavla II., papeže

Karel Josef Wojtyla se narodil v_roce 1920 ve Wadovicích v_Polsku. Po vysvěcení na kněze a doplnění teologických studií v_Římě se vrátil do vlasti a plnil různé pastorační a akademické úkoly. Pracoval jako pomocný biskup v_Krakově. V_roce 1964 se stal krakovským arcibiskupem a účastnil se 2. vatikánského sněmu. Dne 16. října 1978 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Den 22. října je výročním dnem, kdy se slavnostně veřejně ujal úřadu. Vynikal zvláště apoštolskou péčí o_rodiny, mládež a nemocné, která ho vedla k_nesčetným návštěvám Božího lidu po celém světě. Bohatým dědictvím jeho učitelského úřadu, které církvi zanechal, je zejména vyhlášení Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva, jak latinské církve, tak i_církví východních. Dne 2. dubna 2005 v_Římě zesnul v_Pánu, v_den před 2. velikonoční nedělí zvanou Božího milosrdenství.

Společné texty o_duchovních pastýřích: o_papežích.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, bohatý ve svém milosrdenství, tys povolal svatého papeže Jana Pavla Druhého, aby vedl celou tvou církev; dej, ať podle jeho učení s_důvěrou otevíráme svá srdce spásonosné milosti Krista, jediného Vykupitele člověka. Prosíme o_to

23. října

Sv. Jana Kapistránského, kněze

Narodil se 3. VI. 1386 v_horském městečku Capestranu ve střední Itálii. Po vystudování práv se stal v_Perugii soudcem (1413). Vstoupil k_františkánům (1416) a po vysvěcení na kněze (kolem roku 1420) byl pověřen zakládáním přísnějších františkánských klášterů. Po roce 1425 vykonal mnoho cest po Itálii, do Francie, Holandska a Svaté země; svými kázáními strhoval davy v_celé střední Evropě, též v_mnoha městech v_Čechách a na Moravě. Jako spoluorganizátor obrany křesťanské Evropy se velmi zasloužil o_vítězství nad Turky u_Bělehradu (1456). Brzy nato zemřel 23. X. 1456 v_Iloku u_Dunaje (v_dnešním Chorvátsku). Za svatého byl prohlášen v_roce 1690.

Společné texty o_duchovních pastýřích.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Jana Kapistránského, aby v_dobách soužení posiloval tvůj křesťanský lid; pomáhej své církvi i_dnes, aby žila v_bezpečí a v_trvalém míru. Prosíme o_to

24. října

Sv. Antonína Marie Klareta, biskupa

Narodil se 23. XII. 1807 v_Sallentu nedaleko Barcelony ve Španělsku jako pátý z_deseti dětí. Po vysvěcení na kněze (1835) působil jako farář a jako apoštolský misionář v_rodné Katalánii a krátký čas také na Kanárských ostrovech. Založil společnost pro vydávání náboženských knih (1847); sám jich také mnoho napsal. V_roce 1849 založil misionářskou kongregaci klaretinů. Od roku 1850 byl arcibiskupem v_Santiagu na Kubě, kde předtím 14 let neměli biskupa. Začal pořádat exercicie pro kněze, pastorační vizitace a lidové misie. Založil ženský vzdělávací institut klaretinek (1855). Organizoval charitativní a sociální činnost; ve všech farnostech zřídil lidové spořitelny (1854) a učil zemědělce hospodařit tak, aby byli soběstační. Vzbudil tím nenávist majitelů černých otroků; viděli v_něm revolucionáře, několikrát na něj spáchali atentát a nakonec dosáhli toho, že se musel vrátit do Španělska (1857). Stal se zpovědníkem královny a doprovázel ji do vyhnanství ve Francii (1868). Účastnil se prvního vatikánského sněmu (1869-1870), tam onemocněl a po návratu zemřel 24. X. 1870 v_cisterciáckém opatství ve Fontfroide v_jižní Francii. Za svatého byl prohlášen v_roce 1950.

Společné texty o_duchovních pastýřích.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys poslal svatého biskupa Antonína, aby s_velikou láskou a trpělivostí hlásal evangelium; veď i_nás, abychom vždy a ve všem jednali podle tvé vůle a ve spojení s_Kristem se usilovně snažili získat své bratry. Prosíme o_to

28. října

Sv. Šimona a Judy, apoštolů

Svátek

Šimon, zvaný Horlivec (Lk 6,13; Sk 1,13) nebo Kananejský (Mt 10,4; Mk 3,18) je jedním z_dvanácti apoštolů; první označení je z_řeckého „zelotes“ a druhé z_aramejského „quan´an“, obě mají stejný význam a bývali tak označováni příslušníci bojovné nacionalistické skupiny zelótů, kteří chtěli uspíšit Boží vládu na zemi odbojem proti římské nadvládě. Je proto pravděpodobné, že patřil mezi ně, dříve než se stal Ježíšovým učedníkem. Další biblické zprávy o_něm nemáme; o_jiném Šimonovi (Mt 13,55; Mk 6,3) se předpokládá, že to byl pozdější jeruzalémský biskup (po smrti apoštola Jakuba Mladšího).
Juda, který se v_seznamech apoštolů objevuje jako Juda Jakubův (Lk 6,16; Sk 1,13) nebo Tadeáš (Mt 10,3; Mk 3,18), byl podle starobylé tradice považován za bratra apoštola Jakuba Mladšího a za autora jednoho z_listů zařazených mezi knihy Nového zákona; někteří současní badatelé však jsou toho názoru, že je to málo pravděpodobné, a poukazují na to, že autor tohoto listu budí dojem, jako by se sám nepočítal mezi apoštoly (Jud 17). Janovo evangelium se o_něm zmiňuje jen při líčení Ježíšova rozhovoru s_apoštoly při poslední večeři (Jan 14,22). Oba položili život pravděpodobně v_Persii. Jejich ostatky jsou dnes uloženy ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu (pod dnešním oltářem sv. Josefa). Východní křesťané slaví jejich svátek odděleně (10. V. a 19. VI.).

Společné texty o_apoštolech, kromě:

Ranní chvály

HYMNUS

Křesťanské lásce, křesťané,

od svatých apoštolů Páně

Šimona a Judy

učme se vždycky a všudy!

Křivdy Bohu poručiti,

svým nepřátelům se nemstíti

ti dva apoštolé

učí nás v_Kristově škole.

Pána následovat chtěli:

ač dobrou příležitost měli,

nikdy se nemstili,

křivdu rádi odpustili.

Učme se tedy, křesťané,

od těch dvou apoštolů Páně

vinným odpouštěti,

bezpráví dobrem spláceti.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys poslal své svaté apoštoly, aby přiváděli lidi k_poznání spásy; vyslyš prosby své církve a na přímluvu svatého Šimona a Judy shromažďuj svůj vyvolený lid ze všech národů světa. Prosíme o_to

29. října

Bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice

V_brněnské diecézi: Památka
Helena Kafková se narodila 1. května 1894 jako jedno ze sedmi dětí v_rodině obuvníka v_Brně-Husovicích, vyrůstala ve Vídni-Brigittenau a v_roce 1914 vstoupila ve Vídni k_františkánkám křesťanské lásky (hartmankám) ve vídeňské čtvrti Margaretten. Její řeholní jméno bylo Marie Restituta (Obnovená). Před svým zatčením v_roce 1942 působila mnoho roků jako uznávaná hlavní sestra v_nemocnici v_Mödlingu u_Vídně. Za národně socialistické nadvlády byla pro věrnost svému svědomí, nezlomnou statečnost víry a za své přiznání se ke svobodnému Rakousku dne 30. března 1943 ve Vídni sťata. Papež Jan Pavel II. ji při své návštěvě ve Vídni 21. června 1998 prohlásil za blahoslavenou. 29. říjen je den, kdy byl nad ní vynesen rozsudek smrti.
Společné texty o_jedné učednici nebo o_pannách nebo o_svatých ženách (řeholnicích).

MODLITBA

Bože, tys dal blahoslavené Marii Restitutě sílu, aby až do smrti bojovala za víru a lidskou důstojnost; na její přímluvu dej, abychom i_my nacházeli svou chloubu v_kříži našeho Pána a stali se věrnými a neohroženými svědky tvé spásy. Prosíme o_to

31. října

Sv. Wolfganga, biskupa

Narodil se kolem roku 924 ve Švábsku. Vzdělával se v_klášterní škole v_Reichenau a ve Würzburgu, byl učitelem na dómské škole a děkanem kapituly v_Trevíru (956), vstoupil jako mnich do benediktinského kláštera v_Einsiedeln ve Švýcarsku (965) a byl tam vysvěcen na kněze (kolem roku 970). Po krátkém misijním působení v_Maďarsku (971) byl o_Vánocích v_roce 972 jmenován biskupem v_Řezně (Regensburg). Byl velmi obětavý a vysoce vzdělaný, podporoval školy a kláštery, značně pozdvihl duchovní úroveň kněží. Tím, že souhlasil s_odloučením Čech od své diecéze, umožnil v_roce 973 založení biskupství v_Praze. Zemřel 31. X. 994 v_Puppingu u_Lince; jeho tělo bylo z_Rakouska převezeno po Dunaji do Řezna a tam pohřbeno v_kostele sv. Emmerama. Jeho uctívání jako svatého bylo potvrzeno v_roce 1052.

Společné texty o_duchovních pastýřích.

Ranní chvály

Ant. k_Zach. kant. Žádný nesmí dbát jenom o_to, co prospívá jemu, ale o_to, co prospívá všem, aby mohli dojít spásy.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Bože, tys dal svatému biskupu Wolfgangovi moudrost a velkodušnost, takže měl na zřeteli vždycky jen prospěch tvého království; nauč i_nás vidět potřeby tvé církve a spolupracovat na díle spásy. Prosíme o_to


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky