Doba vánoční

I. AŽ DO SLAVNOSTI ZJEVENÍ PÁNĚ

O_slavnosti Narození Páně a následujících nedělích a všedních dnech až do modlitby uprostřed dne před slavností Zjevení Páně, pokud nemají vlastní hymny.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Věčný Syn jednorozený,

Bůh pravý, nestvořený,

přišel na svět z_výsosti,

všem věřícím k_radosti,

v_moci jsa rovný Otci,

ukázal se nám v_bezmoci,

když se k_nám přiblížil,

velmi se ponížil.

Zvolil sobě chudou Matku

a jsa Bůh bez počátku,

Mesiáš přežádoucí,

Kristus, Král všemohoucí,

přišel na svět bez viny,

by Adama s_jeho syny

od hříchů očistil,

věčné smrti zprostil.

Slovo tělem učiněno,

božství s_lidstvím spojeno,

mimo běh přirozený

zrodil se člověk z_Panny.

A ten ďábla přemohl

a lidu z_hříchu pomohl,

jenž z_toho vězení

čekal vyproštění.

Neb pro vinu Adamovu,

hřích těžký proti Bohu,

došel člověk vězení,

věčného zatracení.

Sám Bůh plný milosti,

pravdy a spravedlnosti

v_těle se ukázal,

aby všem pomáhal.

Izaiáš předpověděl:

Bude zván Emanuel,

Bůh chtěl s_námi bydliti,

všech hříchů nás zprostiti.

Pro nás v_poníženosti

snášel i_těžké bolesti

hned od narození,

až do usmrcení.

On tímto smrt věčnou shladil,

mír a pokoj navrátil.

Radostně dnes zpívejme,

sobě připomínejme

pro nás narozeného,

Krista, Spasitele svého,

v_chudobě přišlého

a poníženého.

Vstávají ze sna pastýři

a diví se a žasnou.

A bez váhání zamíří,

kde vidí hvězdu jasnou.

Nad holým chlévem z_kamení,

co hledí dolů k_městu,

hoří to Boží znamení

a osvěcuje cestu.

Svolává k_chlévu ze všech stran

i_anděle i_lidi.

A kdo má srdce dokořán,

každý to světlo vidí.

A kdo má srdce dokořán,

ten slyší z_nebe zvony.

Sbíhá se, sbíhá ze všech stran

těch srdcí miliony.

A pokud časem bude čas

a srdce otevřená,

budou se sbíhat zas a zas

a padat na kolena

před Králem věků na jeslích

a zpívat s_celým světem:

Buď sláva Bohu v_nebesích

a pokoj Božím dětem!

Nebo:

Děťátko z_věčnosti,

chci nyní zpívat tvé matce:

kéž je má píseň krásná

jako jitřní sníh!

Raduj se, Panno Maria, dcero země,

sestro duše mé, raduj se,

radosti mé radosti!

Jsem putování nocemi,

ty však jsi dům pod hvězdami!

Jsem žíznivá miska,

ty však jsi širé moře Páně!

Raduj se, Panno Maria,

peruti mé země, koruno mé duše.

Raduj se, radosti mé radosti:

Blahoslavím ty, kdo tě blahoslaví.

Nebo:

Co se stalo, nedá se odestat,

a přece Tvým Narozením, ó_Ježíši-Králi,

tolik se mění a odestává, že na všem je to znát

a od Světce i_od hříšníka zasluhuješ chvály.

Jsi nevyslovitelný svou mocí, moudrostí a dobrotou,

a jdem-li se ti dnes poklonit, je to jen splátka díků

vyhnaných synů Evy, chodících žebrotou,

Ty nejštědřejší ze všech almužníků!

Děkujeme Ti, že z_vůle Tvé jako Ty jsme se narodili,

zapjaté články do řetězu Tvého stvoření,

že na této zemi jako Ty jsme byli

proudem milosti Tvé v_život strženi.

Nebo:

Povězte, co jste viděli,

pastýři v_Betlémě?

Boha z_Boha jsme viděli,

spícího na seně.

Povězte, všichni věřící,

co se to stalo dnes

v_úžasném pozdvihování,

když kánon četl kněz?

Boha z_Boha jsme viděli,

jenž stvořil celý svět;

ležel tichý a bezmocný

na oltáři jak květ.

Co do jeslí a na oltář

ho stáhlo z_neznáma?

A ticho odpovídá nám:

To láska – láska má.

Nebo (Kancionál č. 219):

(Při modlitbě bez zpěvu se může text v_závorkách vynechat.)

Jdou zástupy věrných s_jásotem a chválou,

my též do Betléma pospíchejme.

Vítejme Pána, Krále andělského,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Vítejme Pána, Krále andělského,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Od stád v_krajích spících pastýři jsou zváni

k_jeslím, kde spí Dítě nám slíbené.

Též s_nimi spějme poklonit se Pánu,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Též s_nimi spějme poklonit se Pánu,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Hle, sláva věčného Tvůrce všehomíra

všem nám září v_úsměvu Dítěte.

Bůh mezi námi, v_plenkách nemluvňátko,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Bůh mezi námi, v_plenkách nemluvňátko,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Bůh s_námi je spřízněn, lidský úděl sdílí,

jej chválami vroucími vítejme.

Láskou za lásku Pánu odpovíme,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Láskou za lásku Pánu odpovíme,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Nebo:

Ježíšek Panně v_náručí

má vlásky plné světla.

(Ach, jak je znaven, znaven svět,

zde však je tolik tepla!)

Ježíšek Panně u_prsou

má vlásky plné hvězd.

(Ach, krutí, zlí jsou králové,

zde láska chrání dnes.)

Ježíšek Panně na srdci

má vlásky plné ohně.

(Ach, jak je znaven, znaven svět,

zde však má spásy hojně.)

Ježíšek Panně na klíně

má z_vlásků aureolu

a všechny kvítky hledí výš

a všechny hvězdy dolů.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}1,1-25{/r}

Narození Ježíše Krista, syna Davidova

{v}1{/v}Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova.

{v}3{/v}Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. {v}4{/v}Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, {v}5{/v}Salmón otec Boazův – jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův – jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, {v}6{/v}Jesse otec krále Davida.

David byl otec Šalomounův – jeho (matka) byla žena Uriášova. {v}7{/v}Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, {v}8{/v}Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, {v}9{/v}Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, {v}10{/v}Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, {v}11{/v}Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství.

{v}12{/v}Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, {v}13{/v}Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, {v}14{/v}Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, {v}15{/v}Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův.

{v}16{/v}Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z_které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.

{v}17{/v}Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct.

{v}18{/v}S_narozením Ježíše Krista to bylo takto:

Jeho matka Maria byla zasnoubena s_Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z_Ducha svatého. {v}19{/v}Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s_ní rozejít.

{v}20{/v}Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k_sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z_Ducha svatého. {v}21{/v}Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“

{v}22{/v}To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: {v}23{/v}‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,‘ to znamená ‚Bůh s_námi‘.

{v}24{/v}Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k_sobě. {v}25{/v}Ale nepoznal ji, dokud neporodila syna. A dal mu jméno Ježíš.

Nebo kratší text:

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}1,18-25{/r}

{v}18{/v}S_narozením Ježíše Krista to bylo takto:

Jeho matka Maria byla zasnoubena s_Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z_Ducha svatého. {v}19{/v}Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s_ní rozejít.

{v}20{/v}Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k_sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z_Ducha svatého. {v}21{/v}Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“

{v}22{/v}To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: {v}23{/v}‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,‘ to znamená ‚Bůh s_námi‘.

{v}24{/v}Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k_sobě. {v}25{/v}Ale nepoznal ji, dokud neporodila syna. A dal mu jméno Ježíš.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}21,1-14{/r}

Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i_rybu

{v}21,1{/v}Potom se Ježíš znovu zjevil svým učedníkům, (a to) u_Tiberiadského moře. Zjevil se takto: {v}2{/v}Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z_galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z_jeho učedníků. {v}3{/v}Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I_my půjdeme s_tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.

{v}4{/v}Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. {v}5{/v}Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k_jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ {v}6{/v}On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.

{v}7{/v}Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. {v}8{/v}Ostatní učedníci dojeli s_lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s_rybami.

{v}9{/v}Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a (vedle) chléb. {v}10{/v}Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ {v}11{/v}Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, (bylo jich) stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. {v}12{/v}Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z_učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi!“ Věděli, že je to Pán. {v}13{/v}Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i_rybu. {v}14{/v}To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.

Slovo se stalo tělem, aleluja,

a přebývalo mezi námi, aleluja.

Pastýři nalezli dítě položené v_jeslích

a vyprávěli, co jim bylo o_něm řečeno.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Bůh k_nám promluvil skrze svého Syna

a skrze něho také stvořil svět.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}11,1-10{/r}

Kořen Jesse

(Toto praví Hospodin, Bůh:)

{v}11,1{/v}Vyrazí ratolest z_pahýlu Jesse,

výhonek vypučí z_jeho kořenů,

{v}2{/v}spočine na něm duch Hospodinův:

duch moudrosti a rozumu,

duch rady a síly,

duch poznání a bázně před Hospodinem.

{v}3{/v}Má zálibu v_bázni před Hospodinem.

Nebude soudit podle zdání očí,

nebude rozhodovat podle doslechu,

{v}4{/v}ale podle spravedlnosti bude soudit chudé

a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v_zemi.

Bude bít zemi holí svých úst,

usmrtí bezbožného dechem svých rtů.

{v}5{/v}Spravedlnost bude provazem jeho beder

a věrnost bude pásem jeho ledví.

{v}6{/v}Vlk bude přebývat s_beránkem,

levhart si lehne vedle kozlátka,

tele a lvíče budou žrát pospolu

a malý chlapec je bude vodit.

{v}7{/v}Pást se bude kráva s_medvědicí,

jejich mláďata ulehnou spolu,

lev bude žrát jako býk plevy.

{v}8{/v}Kojenec si bude hrát

nad dírou zmije

a nemluvně sáhne rukou

do skrýše jedovatého hada.

{v}9{/v}Nikdo nebude škodit ani zabíjet

na celé mé svaté hoře,

protože poznání Hospodina naplní zemi,

tak jako vody pokrývají moře.

{v}10{/v}Tehdy se objeví kořen Jesse

jako znamení národům;

pohané ho budou hledat

a jeho sídlo bude slavné.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Dnes se nám narodil z_Panny Marie Král nebes, aby povolal zbloudilého člověka zpět do nebeského království: {*} Zástupy andělů se radují, protože se lidstvu zjevila věčná spása.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, neboť Bůh má v_nich zalíbení. {*} Zástupy andělů se radují, protože se lidstvu zjevila věčná spása.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 1 in Nativitate Domini, 1-3: PL 54,190-193)

Uvědom si, křesťane, svou důstojnost

Nejmilejší, náš Spasitel se dnes narodil. Radujme se! Kde se slaví narozeniny života, tam není dovoleno nechávat místo pro smutek. Tento život, když nás zbavil strachu ze smrtelnosti, přináší nám radost ze slíbené věčnosti.

Nikdo není vylučován z_účasti na tomto nadšení, všichni mají tentýž společný důvod k_radosti; neboť náš Pán, přemožitel hříchu a smrti, nikoho sice neshledal bez viny, ale přišel, aby všechny vysvobodil. Nechť plesá svatý, blíží se k_palmě vítězství. Nechť se raduje hříšník, nabízí se mu milost. Nechť se vzchopí pohan, je volán k_životu.

Boží Syn v_plnosti času, stanovené podle nevyzpytatelného úradku Božího, vzal na sebe lidskou přirozenost, aby ji smířil s_jejím tvůrcem. Tak měl být původce smrti ďábel poražen tou přirozeností, jejímž prostřednictvím zvítězil.

Plesající andělé při narození Pána zpívají Sláva na výsostech Bohu a oznamují na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení.{fnr}1{/fnr} Vidí totiž nebeský Jeruzalém vytvářený ze všech národů světa. Jak velkou radost nad tímto dílem nevýslovné Boží lásky má mít ve své nepatrnosti člověk, když se nad ním tolik radují ve své vznešenosti andělé?

Proto, nejmilejší, děkujme Bohu Otci skrze jeho Syna v_Duchu Svatém, že nás pro své velké milosrdenství miloval a slitoval se nad námi. I_když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k_životu zároveň s_Kristem,{fnr}2{/fnr} abychom v_něm byli novým stvořením,{fnr}3{/fnr} jeho novým výtvorem.

Odložme tedy starého člověka s_jeho skutky,{fnr}4{/fnr} a když se nám dostalo účasti na Kristově urozenosti,{fnr}5{/fnr} odřekněme se dřívějších způsobů života.

Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti,{fnr}6{/fnr} nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z_moci temnot a přenesen do světla a království Božího.{fnr}7{/fnr}

Svátostí křtu ses stal chrámem Ducha Svatého. Nedopusť, aby tak vznešený host pro tvé špatné skutky od tebe odešel a aby tě ďábel znovu uvrhl do svého otroctví; neboť výkupným za tebe je Kristova krev.

{fn:1}{r}Lk 2,14{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 2,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 5,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 4,22{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Sk 17,29{/r}.{/fn} {fn:6}{r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Kol 1,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dnes nám sestoupil z_nebe pravý pokoj. {*} Dnes se nebe rozzářilo nad celou zemí.

Dnes nám zazářil odedávna připravovaný den spásy, den věčné blaženosti. {*} Dnes se nebe rozzářilo nad celou zemí.

Aby se dodržela zásada, že části denní modlitby církve mají odpovídat příslušné denní době, nemají na mši v_noci hned navazovat ranní chvály.

Začátek listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}1,1-14{/r}

Děkování a prosba

{v}1,1{/v}Pavel, z_vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej {v}2{/v}křesťanům v_Kolosách, věřícím bratřím v_Kristu. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce.

{v}3{/v}Když se za vás modlíme, nepřestáváme děkovat Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista. {v}4{/v}Slyšeli jsme totiž o_vaší víře ve spojení s_Kristem Ježíšem a o_vaší lásce ke všem věřícím, {v}5{/v}a to pro naději (na odměnu), která je vám připravena v_nebi. (O_té naději) jste slyšeli už dříve při (hlásání) slova pravdy, radostné zvěsti, {v}6{/v}která k_vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u_vás od toho dne, kdy jste ji uslyšeli a správně poznali tuto Boží milost. {v}7{/v}Tak vás v_tom vyučil Epafras, náš milý spoluslužebník. On nás spolehlivě zastoupil v_této službě konané pro Krista {v}8{/v}a od něho také jsme se dověděli o_vaší lásce, (kterou ve vás působí) Duch.

{v}9{/v}Proto od toho dne, kdy jsme (o_tom) uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosit (Boha), abyste dobře poznali jeho vůli (a aby se vám dostalo) všestranné moudrosti a duchovního pochopení. {v}10{/v}Tak povedete život hodný Pána a budete se mu ve všem líbit: ponesete plody všech možných dobrých skutků a porostete v_poznávání Boha. {v}11{/v}Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste (všecky zkoušky) trpělivě vydrželi. Pak budete radostně

{v}12{/v}děkovat Otci,

že vás uschopnil k_účasti na dědictví věřících ve světle.

{v}13{/v}On nás totiž vytrhl z_moci temnosti

a převedl do království svého milovaného Syna.

{v}14{/v}V_něm máme vykoupení

a odpuštění hříchů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 1,12.13{/r}; {r}Jak 1,17{/r}

Děkujme Bohu Otci; {*} on nás vytrhl z_moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.

Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel. {*} On nás vytrhl z_moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 1 in Epiphania Domini, 1-2: PL 133,141-143)

V_plnosti času přišla i_plnost božství

Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k_lidem.{fnr}1{/fnr} Děkujme Bohu, jehož působením tak oplýváme útěchou v_tomto pozemském putování, v_tomto vyhnanství, v_této bídě.

Dokud se nezjevila jeho láska k_lidem, dobrota byla skryta. Byla ovšem i_předtím, vždyť i_milosrdenství Páně je přece od věčnosti. Podle čeho se však dalo poznat, že je tak veliká? Byla slibována, ale nebyla pociťována. Proto v_ni mnozí ani nevěřili. Vždyť mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán skrze proroky,{fnr}2{/fnr} říkaje: To, co zamýšlím, je pro vaše blaho, a ne pro utrpení.{fnr}3{/fnr} Co však odpovídal člověk, když na něj doléhalo utrpení a neznal pokoje? Jak dlouho budete říkat: Pokoj, pokoj, a přece není pokoje?{fnr}4{/fnr} Pro tohle poslové pokoje hořce naříkali,{fnr}5{/fnr} říkajíce: Kdo uvěřil, co jsme slyšeli?{fnr}6{/fnr} Avšak nyní ať lidé uvěří alespoň tomu, co viděli vlastníma očima, protože výroky Boží jsou nejvýš spolehlivé.{fnr}7{/fnr} Vždyť přece aby nezůstal skryt ani zakalenému oku, rozestřel svůj stan na slunci.{fnr}8{/fnr}

Hle, pokoj nikoli slibovaný, nýbrž seslaný, nikoli odkládaný na později, nýbrž daný, nikoli prorokovaný, nýbrž poskytnutý. Hle, Bůh Otec seslal na zem jakoby plný vak svého milosrdenství. Říkám vak, který se má protrhnout při umučení, aby se z_něj vysypalo naše výkupné, jež je v_něm ukryto. Zajisté vak, třeba malý, ale plný. Pravda, bylo nám dáno malé dítě,{fnr}9{/fnr} ale přebývá v_něm celá plnost božství.{fnr}10{/fnr} Když totiž přišla plnost času, přišla i_plnost božství.{fnr}11{/fnr} Přišlo v_těle, aby se alespoň tak ukázalo tělesným tvorům, a až se zjeví jeho láska k_lidem, aby byla rozpoznána jeho dobrota. Jakmile totiž vejde ve známost Boží láska k_lidem, jeho dobrota nemůže nadále zůstat skryta. Vždyť čím mohl více doporučit svou dobrotu než tím, že vzal na sebe moje tělo? Moje, pravím, nikoli Adamovo tělo, to jest nikoli takové, jaké měl on před hříchem.

Co by mohlo takovou měrou objasnit jeho milosrdenství jako to, že vzal na sebe dokonce bídu? Co je tak plno slitovnosti jako to, že se kvůli nám Boží Slovo stalo uschlou trávou?{fnr}12{/fnr} Pane, co je člověk, že na něho myslíš?{fnr}13{/fnr} Nebo proč se k_němu skláníš svým srdcem?{fnr}14{/fnr} Z_toho ať člověk pozná, jak veliká je Boží péče o_něj. Z_toho ať pochopí, jak o_něm Bůh smýšlí nebo co k_němu cítí. Neptej se, člověče, na to, co trpíš ty, nýbrž co vytrpěl on. Z_toho, co pro tebe učinil, poznej, jak si tě cenil; tak se ti ukáže jeho dobrota, jež pramení z_lásky k_člověku. Vždyť oč menším se učinil z_lásky k_lidem, o_to větším se projevil ve své dobrotě. A čím více byl pro mne znevážen, tím je mi dražší. Projevila se, říká apoštol, dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k_lidem.{fnr}1{/fnr} Vskutku velkolepá a zjevná je Boží dobrota a láska k_člověku! Velkolepý důkaz dobroty podal ten, jehož zásluhou byla lidská přirozenost spojena s_Božím jménem.

{fn:1}{r}Tit 3,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žid 1,1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jer 29,11{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jer 6,14{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}Srov. {r}Iz 33,7{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Iz 53,1{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 93 (92),5{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 19 (18),5{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Iz 9,5{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Kol 2,9{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Gal 4,4{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Iz 40,6{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Žl 8,5{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Job 7,17{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 1,5{/r}; {r}Řím 8,29{/r}

Bůh nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista; {*} učinil to ze svého svobodného rozhodnutí, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti.

Ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna. {*} Učinil to ze svého svobodného rozhodnutí, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}1,15 – 2,3{/r}

Kristus je hlava církve, Pavel je jeho služebník

{v}1,15{/v}(Kristus Ježíš) je (věrný) obraz neviditelného Boha,

dříve zrozený, než celé tvorstvo.

{v}16{/v}V_něm bylo stvořeno všechno na nebi i_na zemi,

(svět) viditelný i_neviditelný:

ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva,

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti.

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

{v}17{/v}(Kristus) je dříve než všechno (ostatní)

a všechno trvá v_něm.

{v}18{/v}A on je hlava těla, to je církve:

on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z_mrtvých.

Tak má ve všem prvenství.

{v}19{/v}(Bůh totiž) rozhodl, aby se v_něm usídlila

veškerá plnost (dokonalosti),

{v}20{/v}a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo)

jak na nebi, tak na zemi

tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.

{v}21{/v}I_vy jste byli kdysi odcizeni (Bohu) a s_ním pro (svoje) smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. {v}22{/v}Ale teď on (i_s_vámi) obnovil dobrý poměr skrze (Kristovo) lidské tělo vydané na smrt. To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní. {v}23{/v}Jen musíte vytrvat ve víře, opřeni o_pevné základy, a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, (kterou vám přineslo) evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem.

{v}24{/v}Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z_toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z_toho prospěch) jeho tělo, to je církev. {v}25{/v}Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s_Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, {v}26{/v}totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: {v}27{/v}těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v_tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. {v}28{/v}O_něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s_veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s_Kristem. {v}29{/v}O_to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k_tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje.

{v}2,1{/v}Rád bych totiž, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o_vás, o_Laodičany a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. {v}2{/v}Chci je povzbudit v_srdci, aby je pevně pojila láska, a dosáhli úplného poznání v_celém jeho bohatství. Tak se dobře obeznámí s_tím Božím tajemstvím, (totiž) o_Kristu. {v}3{/v}V_něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 1,18.17{/r}

Kristus je hlava církve, prvorozený mezi vzkříšenými z_mrtvých {*} Tak má ve všem prvenství.

Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v_něm. {*} Tak má ve všem prvenství.

Ze spisu „Vyvrácení všech herezí“ od svatého Hippolyta, kněze

(Cap. 10,33-34: PG 16,3452-3453)

Slovo učiněné tělem nás činí účastnými božství

Nevěnujeme svou víru planým slovům ani se nedáváme unášet neuváženými popudy srdce nebo zaslepit lichotkami květnatých řečí; avšak slovům vyřčeným Boží mocí svou víru neodpíráme.

A právě takto mluvit uložil Bůh Slovu a Slovo promlouvalo Boží mocí. Svou řečí odvracelo člověka od neposlušnosti; nezotročovalo násilným donucováním, nýbrž povolávalo ke svobodě s_dobrovolným rozhodováním.

Toto Slovo poslal Otec na konci věků, kdy si už nepřál, aby znělo z_úst proroka nebo aby bylo nedostatečně chápáno z_nejasných výroků. Naopak přikázal, aby se zjevilo i_viditelně, aby je svět mohl spatřit, a tak být spasen.

O_tomto Slově jsme se dozvěděli, že přijalo tělo z_Panny a vzalo na sebe starého člověka, přetvořeného do nové podoby. Víme, že se stalo člověkem z_téže hmoty jako my; kdyby totiž tomu tak nebylo, bylo by marné nás vybízet, abychom ho napodobovali jako svého učitele. Kdyby to byl člověk s_odlišnou podstatou, proč by mně, který jsem se narodil sláb, přikazoval, abych jednal podobně jako on, a jak by přitom mohl být dobrý a spravedlivý?

Aby však nebyl pokládán za odlišného od nás, podstoupil i_námahu práce, rozhodl se hladovět, neodmítl žíznit, odpočíval ve spánku, nevyhýbal se utrpení, podrobil se smrti a zjevil své vzkříšení. V_tom všem přinášel své vlastní lidství jako obětní prvotinu, abys ty v_utrpení neklesal na duchu, ale abys i_ty, když doznáváš, že jsi člověk, očekával to, co Bůh prokázal jemu.

Když poznáš pravého Boha, budeš mít spolu s_duší nesmrtelné a neporušené také tělo a získáš nebeské království, ty, jenž jsi život trávil na zemi a poznals nebeského krále. Tak budeš společníkem Boha a spoludědicem Krista, nebudeš otrokem rozkoší, utrpení a nemocí, protože ses stal bohem.

Všechna utrpení, která jsi přestál jako člověk, seslal Bůh proto, že jsi člověk. Co však souvisí s_božstvím, to všechno slíbil Bůh, že ti poskytne, až se staneš účastným božství a nesmrtelným. To je ono „poznej sebe sama“:{fnr}1{/fnr} poznávat Boha, který tě stvořil. Neboť koho on povolá, tomu poznání Boha přechází v_poznání sebe sama.

Proto nesetrvávejte v_nepřátelství vůči sobě a neváhejte se vzpamatovat. Vždyť Kristus je Bohem nade vším,{fnr}2{/fnr} on se rozhodl smýt z_lidí hřích tím, že starého člověka přetvoří v_nového; nazýval ho od počátku svým obrazem a skrze tuto podobnost projevil svou lásku k_tobě. Budeš-li poslušen jeho závažných přikázání a staneš-li se dobrým napodobovatelem toho, který je dobrý, budeš se mu podobat a on tě oslaví. Bůh, jenž i_tebe učinil ke své vlastní slávě bohem, není chudým žebrákem.

{fn:1}Nápis na stěně v_delfské věštírně (později připisován jednomu z_řeckých mudrců Cheilónovi).{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 9,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 1,14{/r}; srov. {r}Bar 3,38{/r}

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. {*} Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Syn Boží přišel na svět a žil mezi lidmi. {*} Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}2,4-15{/r}

Naše víra v_Krista

(Co říkám), {v}2,4{/v}říkám proto, aby vás nikdo nemohl mást klamnými důkazy. {v}5{/v}Vždyť i_když jsem tělem od vás daleko, aspoň duchem jsem s_vámi, a mám radost, když vidím, že je u_vás dobrý pořádek a že vaše víra v_Krista je pevná.

{v}6{/v}Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s_ním, {v}7{/v}v_něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzeni ve víře, jak jste v_ní byli vyučeni, a nepřestávejte Bohu děkovat. {v}8{/v}Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil (tak zvanou) filosofií – je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, (které se opírají) o_prvopočátky světa, ne o_Krista. {v}9{/v}A v_něm totiž přebývá celá plnost božství tělesně, {v}10{/v}i_vy jste v_něm dosáhli plnosti. On je hlavou všech (andělských) knížat a mocností. {v}11{/v}V_něm jste byli obřezáni, ovšem ne obřízkou provedenou lidskýma rukama, ale obřízkou Kristovou, která spočívá v_úplném svlečení hmotného těla: {v}12{/v}křtem jste byli spolu s_Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s_ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v_moc Boha, který ho vzkřísil z_mrtvých. {v}13{/v}I_vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s_ním. Odpustil nám všecky hříchy, {v}14{/v}zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž. {v}15{/v}Knížata a mocnosti (pekla) odzbrojil, veřejně je vystavil potupě a křížem nad nimi triumfoval.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 2,9.10.12{/r}

V_Kristu přebývá celá plnost božství tělesně. {*} On je hlavou všech andělských knížat a mocností.

Křtem jsme byli spolu s_Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s_ním vzkříšeni, protože jsme uvěřili v_moc Boha. {*} On je hlavou všech andělských knížat a mocností.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 6 in Nativitate Domini, 2-3.5: PL 54,213-216)

Den narození Pána, to je den zrození pokoje

Vznešený Boží Syn se pro nás ponížil a nepokládal za nedůstojné stát se dítětem. V_průběhu let se stal dospělým mužem a dovršil svůj život slavným umučením a zmrtvýchvstáním. A přesto nás dnešní slavnost jeho narození z_Panny Marie znovu vrací k_počátku jeho lidského života. Když totiž s_úctou oslavujeme příchod našeho Spasitele, znamená to, že slavíme náš vlastní počátek.

Kristovo narození znamená totiž počátek křesťanského lidu a narozeniny hlavy jsou i_narozeninami těla.

I_když každý jednotlivec má své pořadí mezi povolanými a všechny syny církve vzájemně od sebe dělí posloupnost času, přesto všichni, kdo patří do plného společenství věrných, které má svůj původ v_křestním prameni, tak jako jsou s_Kristem v_utrpení spoluukřižováni, v_jeho vzkříšení znovu přivedeni k_životu a v_jeho nanebevstoupení postaveni po Otcově pravici, tak se také v_tomto narození spolu s_ním narodili.

Vždyť kdokoli z_věřících kdekoli na světě se znovu zrodí v_Kristu, zanechává cesty původního starého člověka{fnr}1{/fnr} a znovuzrozením se stává člověkem novým. Nepatří už k_potomstvu tělesného otce, ale k_ratolestem Spasitele, který se proto stal Synem člověka, abychom se my mohli stát syny Božími.

Kdyby k_nám totiž v_této poníženosti nesestoupil, nikdo by se k_němu nedostal žádnými svými zásluhami.

Proto sama velikost daru pro svou nádheru vyžaduje od nás patřičnou úctu. Zajisté, jak učí svatý apoštol, nepřijali jsme ducha tohoto světa, ale Ducha, který vychází z_Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem.{fnr}2{/fnr} A on nemůže být zbožněji uctíván než tím, že mu nabídneme, co nám sám udělil.

Co však můžeme nalézt v_pokladnici štědrostí Páně vhodnějšího k_oslavě tohoto svátku nežli pokoj, který byl poprvé zvěstován zpěvem andělů při narození Pána?

Vždyť právě pokoj to je, jenž rodí Boží syny, živí lásku a plodí jednotu, je spočinutím blažených a příbytkem věčnosti. To je jeho vlastní dílo a obzvláštní dobrodiní, že spojuje s_Bohem ty, které odloučil od světa.

Ti tedy, kdo se zrodili ne z_krve, ani z_vůle těla, ani z_vůle muže, ale z_Boha,{fnr}3{/fnr} nechť přinesou Otci jako obětní dar svornost synů vytvářejících pokoj; a všichni, kdo byli přijati za vlastní, nechť se shromáždí v_Prvorozenci nového stvoření, který nepřišel konat svou vůli, ale vůli toho, který ho poslal.{fnr}4{/fnr} Neboť Otcova milost přijala za dědice ne ty, kdo jsou nesvorní a navzájem odcizení, ale ty, kdo stejně smýšlejí a milují. Ti, kdo byli obnoveni podle jednoho obrazu, mají žít v_duchovní jednotě.

Den narození Pána je dnem zrození pokoje; apoštol přece praví: On je náš pokoj: obě dvě části spojil v_jedno,{fnr}5{/fnr} protože ať žid, anebo pohan, skrze něho máme přístup k_Otci v_jednom Duchu.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Ef 4,22{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 2,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,13{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 6,38{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ef 2,14{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Ef 2,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 2,13-14.17{/r}

Vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. {*} Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i_pohany) spojil v_jedno.

Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i_těm, kteří byli blízko. {*} Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i_pohany) spojil v_jedno.

Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno,

rozhlašujte den po dni jeho spásu.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}2,16 – 3,4{/r}

Nový život v_Kristu

{v}2,16{/v}Nikdo vás nesmí odsuzovat, když (se nedržíte předpisů) o_pokrmech a nápojích nebo když nezachováváte výroční svátky, novoluní a soboty. {v}17{/v}To všechno je přece jenom stín věcí budoucích, kdežto (jejich) skutečnost je Kristus. {v}18{/v}Nikdo vám nesmí upírat (právo na) vítěznou odměnu, nikdo, kdo si libuje v_pokořování sebe, v_uctívání andělů, kdo je ve viděních jako doma. (Takový člověk) nemá proč se nadýmat, protože to dělá pod vlivem svého tělesného smýšlení, {v}19{/v}a nedrží se hlavy (Krista). Ta přece dává celému tělu přes klouby a šlachy všechno, co (tělo) potřebuje, a drží ho pohromadě, takže potom tělo roste vzrůstem, který působí Bůh.

{v}20{/v}Vy jste s_Kristem už odumřeli těm prvopočátkům světa. Proč si tedy ještě – jako byste dosud žili ve světě – dáváte předpisovat: {v}21{/v}„Toho se nedotýkej!“, „Tohle jíst nesmíš!“, „Na to ani nesahej!“ {v}22{/v}To jsou přece samé věci, které se zničí už tím, když se spotřebují. Nejsou to než předpisy a nauky lidské? {v}23{/v}Mají sice jméno moudrosti, ale je to jen pověra, pokořování sebe a trýznění těla podle vlastních výmyslů. Pro krocení tělesných choutek to nemá žádný význam.

{v}3,1{/v}Když jste s_Kristem byli vzkříšeni, usilujte o_to, co (pochází) shůry, kde je Kristus po Boží pravici. {v}2{/v}Na to myslete, co (pochází) shůry, ne na to, co je na zemi. {v}3{/v}Jste přece už mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. {v}4{/v}Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 3,1-2{/r}; {r}Lk 12,34{/r}

Když jste s_Kristem byli vzkříšeni, usilujte o_to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. {*} Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.

Vždyť kde je váš poklad, tam bude i_vaše srdce. {*} Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.

Z_knihy „O_Duchu Svatém“ od svatého Basila Velikého, biskupa

(Cap. 26,nn.61.64: PG 32,179-182.186)

Pán oživuje své tělo prostřednictvím Ducha

Kdo už nežije podle těla, ale dává se vést Božím Duchem, je nazýván Božím synem a je ve shodě s_obrazem Božího Syna;{fnr}1{/fnr} o_tom říkáme, že žije duchovně. Jako se schopnost vidět uplatňuje ve zdravém oku, tak je tomu i_s_působením Ducha v_očištěné duši.

Jako přebývá slovo v_našem duchu, někdy myšlené v_našem nitru, jindy pronesené ústy, tak i_Duch Svatý. Někdy podává svědectví spolu s_naším duchem a volá v_našich srdcích: Abba, Otče,{fnr}2{/fnr} jindy mluví sám místo nás podle slov: Nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.{fnr}3{/fnr}

Jako se celek poznává podle částí, tak se i_Duch poznává podle darů, které rozděluje. Patříme přece k_sobě všichni jako údy,{fnr}4{/fnr} ale máme rozmanité dary podle Boží milosti, která nám byla dána.{fnr}5{/fnr}

Oko tedy nemůže říci ruce: Nepotřebuji tě! nebo zase hlava nohám: Nepotřebuji vás!{fnr}6{/fnr} Všechny údy dohromady přece v_jednotě Ducha spolutvoří celek Kristova těla a podle svých darů si musí navzájem přinášet užitek.{fnr}7{/fnr}

Bůh totiž uspořádal jednotlivé údy v_těle tak, jak chtěl on. Údy ovšem mají o_sebe navzájem stejnou starost, vyplývající z_duchovního společenství ve vzájemné lásce, jež jim byla vštípena. Proto trpí-li jeden úd, trpí s_ním všechny ostatní údy; je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s_ním radují.{fnr}8{/fnr}

A jako jsou části v_celku, tak jsme každý z_nás v_Duchu, neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v_jedno tělo.{fnr}9{/fnr}

Jako v_Synu patříme na Otce, tak v_Duchu patříme na Syna.{fnr}10{/fnr} Klaníme-li se tedy v_Duchu, ukazuje to, že naše mysl jedná ve světle,{fnr}11{/fnr} jak se můžeme poučit ze slov řečených Samaritánce. Svedena zvyky své země, domnívala se totiž, že uctívání Boha je nutně spojeno s_určitým místem. Náš Pán ji však vyvedl z_omylu, řekl jí, že Boha je třeba uctívat v_Duchu a v_pravdě.{fnr}12{/fnr} Pravdou tu zjevně mínil sebe.{fnr}13{/fnr}

Jako tedy mluvíme o_uctívání v_Synu, jakožto v_obrazu Boha a Otce, tak mluvíme i_o_uctívání v_Duchu, protože on v_sobě vydává svědectví o_božství Pána.{fnr}14{/fnr}

A tak v_pravém smyslu a přiměřeným způsobem, osvíceni Duchem patříme na jas Boží slávy; otisk obrazu nás přivádí k_tomu, jemuž patří obraz i_pečetidlo s_toutéž podobou.

{fn:1}Srov. {r}Řím 8,9.14.29{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gal 4,6{/r}; {r}Řím 8,15{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 10,20{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Ef 4,25{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 12,6{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 12,21{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 12,12.7{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Kor 12,26{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Kor 12,13{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 14,9{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Jan 4,23{/r}; {r:Jan}3,21{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Jan 4,24{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Jan 15,26{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 2,12.10{/r}; {r}Ef 3,5{/r}

Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z_Boha. Tak můžeme poznat, co všechno nám Bůh dal darem. {*} Duch totiž zkoumá všecko, i_hlubiny Boží.

V_dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z_osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí. {*} Duch totiž zkoumá všecko, i_hlubiny Boží.

Syn Boží přišel mezi nás

a naučil nás poznávat pravého Boha.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}3,5-16{/r}

Život nového člověka

{v}3,5{/v}Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; {v}6{/v}pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. {v}7{/v}(Tou cestou) jste kráčeli kdysi také vy, když jste v_tom žili. {v}8{/v}Ale teď i_vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. {v}9{/v}Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s_jeho počínáním, {v}10{/v}a oblečte (člověka) nového, který se obnovuje k_(správnému) poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. {v}11{/v}Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.

{v}12{/v}Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. {v}13{/v}Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto (odpouštějte) i_vy. {v}14{/v}A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. {v}15{/v}Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k_němu jste byli povoláni v_jednom těle. Buďte (za to) vděční.

{v}16{/v}Kristova nauka ať je u_vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S_vděčností zpívejte Bohu z_celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Gal 3,27-28{/r}

My všichni, pokřtění v_Krista, oblékli jsme se v_Krista: {*} všichni jsme jeden v_Kristu Ježíši, našem Pánu.

Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; {*} všichni jsme jeden v_Kristu Ježíši, našem Pánu.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 17,7-9: CCL 36,174-175)

Dvojí přikázání lásky

Přichází sám láskyplný Pán, učitel lásky, aby rychle uskutečnil své slovo na zemi,{fnr}1{/fnr} jak to o_něm bylo předpověděno. Ukazuje, že Zákon a Proroci spočívají na dvou přikázáních lásky.{fnr}2{/fnr}

Uvažujte, bratři, se mnou, která jsou ta dvě přikázání. Musí vám totiž být dobře známá a ne, abyste si na ně vzpomínali jen tehdy, když vám je připomínáme. Nesmějí být nikdy vymazána z_vašich srdcí. Mějte vždy a všude na paměti, že musíme milovat Boha a bližního: Boha celým srdcem, celou duší a celou myslí; a bližního jako sebe.{fnr}3{/fnr}

Na toto je třeba stále myslet, uvažovat o_tom, pamatovat si to, konat to a zachovávat. V_pořadí přikázání je láska k_Bohu na prvém místě, ale v_pořadí našeho jednání je na prvém místě láska k_bližnímu. Neboť ten, který ti v_těch dvou přikázáních nařídil lásku, nedoporučil tvé lásce napřed bližního a potom Boha, nýbrž napřed Boha a pak teprve bližního.

Ty však Boha dosud ještě nevidíš, ale láskou k_bližnímu dosahuješ toho, abys ho viděl. Láskou k_bližnímu si očišťuješ oko, aby mohlo vidět Boha. Jestli nemiluješ bratra, kterého vidíš, jak můžeš milovat Boha, kterého nevidíš,{fnr}4{/fnr} říká jasně Jan.

Nuže, říká se ti: Miluj Boha. Namítneš-li mi: Ukaž mi toho, koho mám milovat, co jiného ti na to odpovím než to, co řekl sám Jan: Boha nikdy nikdo neviděl?{fnr}5{/fnr} Aby ses však nedomníval, že je pro tebe úplně nemožné vidět Boha, říká: Bůh je láska; a kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu.{fnr}6{/fnr} Miluj tedy bližního a uvažuj v_srdci, odkud se ta láska k_bližnímu vzala. A tehdy spatříš Boha, jak jen je to možné.

Začni tedy milovat bližního. Lámej svůj chléb hladovému, přijímej do svého domu nuzného, který je bez přístřeší, vidíš-li nahého, oblékni ho a nepohrdej vlastními příbuznými.{fnr}7{/fnr}

Čeho tím dosáhneš, když to budeš dělat? Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora.{fnr}8{/fnr} Tvým světlem je tvůj Bůh, je tvou jitřenkou, protože on ti zazáří po noci světa; on totiž nevychází ani nezapadá, protože trvá neustále.

Tím, že miluješ bližního a že se o_něj staráš, konáš pouť. A kam putuješ, ne-li k_Pánu Bohu, k_tomu, kterého máme milovat celým srdcem, celou duší a celou myslí? K_Pánu jsme sice ještě dosud nedošli, ale máme vedle sebe bližního. Snášej tedy toho, s_kým jdeš, abys došel k_tomu, se kterým toužíš trvale zůstávat.

{fn:1}Srov. {r}Řím 9,28{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 22,40{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 22,37.39{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Jan 4,20{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 1,18{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Jan 4,16{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 58,7{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Iz 58,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,10-11.16{/r}

Bůh si nás zamiloval dřív než my jeho a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. {*} Když nás Bůh tak miloval, máme se i_my navzájem milovat.

Uvěřili jsme a poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. {*} Když nás Bůh tak miloval, máme se i_my navzájem milovat.

V_něm byl život

a ten život byl světlem lidí.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}3,17 – 4,1{/r}

Život v_křesťanské rodině

{v}3,17{/v}Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

{v}18{/v}Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. {v}19{/v}Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k_ní mrzoutsky. {v}20{/v}Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u_křesťanů. {v}21{/v}Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. {v}22{/v}Otroci, poslouchejte ve všem svoje pozemské pány. Ne abyste sloužili jenom naoko, a tak se chtěli dělat pěknými v_lidských očích, ale s_upřímným srdcem, z_bázně před Pánem. {v}23{/v}Cokoli děláte, dělejte z_duše jako pro Pána, a ne pro lidi. {v}24{/v}Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – (život věčný). Služte Kristu Pánu! {v}25{/v}Kdo totiž spáchal křivdu, sklidí to, čím ukřivdil; (u_Boha) není stranictví.

{v}4,1{/v}Vy páni, dávejte otrokům, co se sluší a patří. Víte přece, že i_vy máte Pána v_nebi.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 3,17{/r}

Cokoli mluvíte nebo konáte, {*} všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.

Skrze něho děkujte Bohu Otci. {*} Všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.

Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého Maxima Vyznavače, opata

(Centuria 1,8-13: PG 90,1182-1186)

Tajemství stále nové

Jen jednou se z_milostivé dobroty Boží a jeho lásky k_lidem{fnr}1{/fnr} narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v_těch, kdo chtějí. Stává se dítětem, to jest přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s_to je přijmout. Ne že by chtělo z_nějaké nepřízně nebo nelásky skrývat svoji nezměrnou velikost, ale jako by měřilo a vážilo schopnost těch, kteří touží je spatřit. Pro velikou vznešenost tohoto tajemství zůstává však přesto pro všechny neproniknutelné.

Proto svatý apoštol při úvaze o_síle tajemství moudře říká: Ježíš Kristus je stejný včera i_dnes i_navěky.{fnr}2{/fnr} On věděl, že toto tajemství je stále nové a nikdy nezestárne tím, že by je rozum pochopil.

Rodí se Kristus Bůh, přijímá tělo obdařené rozumnou duší, a tak se stává člověkem. On, který dal věcem vzniknout z_ničeho. Na východě zazáří hvězda viditelná i_ve dne a vede mudrce na místo, kde se Slovo stalo tělem. Tak Slovo ukazuje, že to, co je obsaženo v_Zákoně a Prorocích, tajemně převyšuje smyslové poznání a přivádí pohany k_největšímu světlu poznání.

Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s_jistotou přivádějí k_poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z_Boží vůle povoláni mocí milosti.{fnr}3{/fnr}

Proto se Bůh stává dokonalým člověkem, aniž mění něco na přirozenosti, jen s_jedinou výjimkou hříchu (který ostatně k_přirozenosti člověka nepatřil), aby nabídkou těla jako návnady roznítil nenasytného draka, který už rozevírá tlamu, aby tělo pohltil. Tomu se ovšem mělo stát jedem, neboť božská moc v_něm ukrytá znamená pro draka naprostou záhubu; na druhé straně lidské přirozenosti se mělo totéž tělo stát lékem, neboť táž božská moc jí navrací původní milost.

Proto jako onen drak, když vychrlil jed své zloby na strom poznání, zničil přirozenost člověka, jenž ze stromu ochutnal, tak byl sám, když pojal úmysl pozřít tělo Páně, božskou mocí v_něm ukrytou uvržen do záhuby.

Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v_těle, když přece toutéž osobou celé bytostně přebývá u_Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé svou přirozeností Bohem, a zároveň se i_podle přirozenosti stalo celé člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z_obou přirozeností: ani božské, podle níž je Bohem, ani naší, podle níž se stalo člověkem.

Tato tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Tit 3,4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 13,8{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 8,28{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žid 11,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 1,14.1{/r}

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi: {*} Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u_Boha, a to Slovo byl Bůh: {*} Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Bylo světlo pravé,

které osvěcuje každého člověka.

Z_listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

{r:Kol}4,2-18{/r}

Zakončení listu

{v}4,2{/v}Buďte vytrvalí v_modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční. {v}3{/v}Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abychom mohli hlásat tajemnou (pravdu), to je Krista – kvůli tomu jsem teď v_žaláři; {v}4{/v}(vyproste mi,) abych ji rozhlásil tak, jak je to moje povinnost.

{v}5{/v}Vůči těm, kdo nejsou křesťané, se chovejte rozvážně a hleďte v_té věci využít vhodné příležitosti. {v}6{/v}Vaše řeč ať je vždycky laskavá a jadrná. Pak budete umět dát každému správnou odpověď.

{v}7{/v}Co je se mnou, podrobně vám řekne milovaný bratr Tychikos, věrný pomocník a spoluslužebník v_Pánu. {v}8{/v}Právě proto ho k_vám posílám, abyste měli zprávy, jak se mám, a aby přinesl vašemu srdci útěchu. {v}9{/v}(Posílám) s_ním i_vašeho krajana Onezima, věrného a milovaného bratra. Ti vám řeknou všechno, co se tady děje.

{v}10{/v}Pozdravuje vás Aristarchos, který je tady se mnou ve vězení, a Barnabášův bratranec Marek. O_něm jsem vám už poslal vzkaz; přijde-li k_vám, přijměte ho (s_láskou). {v}11{/v}Dále vás pozdravuje Ježíš, zvaný Justus. Z_bývalých židů jen oni spolu se mnou pracují pro Boží království, a tak se mi stali útěchou. {v}12{/v}Vzkazuje vám pozdrav váš krajan Epafras. Tento služebník Krista Ježíše nepřestává o_vás v_modlitbách zápasit, abyste byli pevní a zralí a s_přesvědčením plnili vždycky Boží vůli. {v}13{/v}Ano, mohu to o_něm dosvědčit, že velmi pracuje pro vás, pro Laodicejské a Hierapolské. {v}14{/v}Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a Démas.

{v}15{/v}Vyřiďte pozdrav bratřím v_Laodiceji, zvláště Nymfovi a křesťanům, kteří se shromažďují v_jeho domě. {v}16{/v}Až si tento list přečtete, postarejte se, aby si ho přečetli také v_církevní obci laodicejské, a list laodicejský si také přečtěte i_vy. {v}17{/v}Archippovi řekněte: „Hleď, ať dobře zastáváš službu, kterou jsi dostal od Pána.“

{v}18{/v}(Připojuji) pozdrav vlastní rukou: Pavel. Pamatujte na moje pouta! Milost buď s_vámi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Kol 4,3{/r}; srov. {r}Žl 51 (50),17{/r}

Modleme se za sebe navzájem, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, {*} abychom mohli hlásat Krista.

Otevři naše rty, Bože, aby naše ústa zvěstovala tvou chválu, {*} abychom mohli hlásat Krista.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 194,3-4: PL 38,1016-1017)

Patřením na Slovo budeme nasyceni

Kdo z_lidí poznal všechny poklady moudrosti a poznání utajené v_Kristu a ukryté v_chudobě jeho těla?{fnr}1{/fnr} Neboť byl bohatý, ale stal se pro nás chudým, abychom jeho chudobou zbohatli.{fnr}2{/fnr} Když totiž přijal smrtelnost a okusil smrt, představil se sice v_chudobě; slíbil nám však bohatství, které mu nepřestalo patřit, i_když se ho na čas zřekl.

Jak nesmírná je jeho dobrotivost! Uchovává ji těm, kdo se ho bojí, popřává ji těm, kdo v_něho doufají.{fnr}3{/fnr}

Naše poznání je jen částečné, dokud nepřijde to, co je dokonalé.{fnr}4{/fnr} Proto abychom byli schopni to pojmout a pochopit, ten, jenž je v_božské přirozenosti rovný Otci, se stal podobným nám v_přirozenosti služebníka,{fnr}5{/fnr} a nás tak přetváří k_Boží podobě. Jediný Syn Boží tím, že se stal synem člověka, činí z_mnoha lidských synů syny Boží. A těm, kteří se zrodili v_otroctví, přináší skrze viditelnou podobu služebníka svobodu, aby mohli vidět podobu Boží.

Neboť už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.{fnr}6{/fnr} Neboť k_čemu jsou ty poklady moudrosti a poznání, k_čemu to božské bohatství, ne-li k_tomu, aby nás plně uspokojily? A k_čemu to množství dobrotivosti, ne-li k_tomu, aby nás nasytilo? Ukaž nám Otce, a to nám stačí.{fnr}7{/fnr}

A v_jednom žalmu mu jeden z_nás či mezi námi nebo za nás říká: Nasytím se, až se zjeví tvá sláva.{fnr}8{/fnr} On však a Otec jsou jedno{fnr}9{/fnr} a kdo vidí jeho, vidí i_Otce.{fnr}10{/fnr} Pán zástupů sám je tedy král slávy.{fnr}11{/fnr} Až nás promění, ukáže nám svou tvář; budeme spaseni,{fnr}12{/fnr} budeme nasyceni a víc už nebudeme potřebovat.

Dokud k_tomu nedojde, dokud nám neukáže, co nám dostačí, dokud se nenapijeme dosyta z_toho pramene života,{fnr}13{/fnr} do té doby kráčíme ve víře jako poutníci a žijeme v_cizině od něho vzdáleni,{fnr}14{/fnr} hladovíme a žízníme po spravedlnosti.{fnr}15{/fnr} A dokud zatím jen s_nevýslovnou dychtivostí toužíme spatřit Boží podobu, do té doby oslavujme se zbožnou oddaností den jeho narození v_podobě služebníka.

Nemůžeme ještě patřit na toho, jehož Otec zplodil před jitřenkou,{fnr}16{/fnr} shromážděme se tedy k_oslavě toho, který se v_nočních hodinách narodil z_Panny. Nechápeme dosud, že před sluncem trvá jeho jméno,{fnr}17{/fnr} uznejme tedy, že na slunci je postaven jeho stan.{fnr}18{/fnr}

Ještě ho nemůžeme uvidět jako Jednorozeného trvale zůstávajícího v_Otci, vzpomínejme tedy na ženicha, jak vychází ze své komnaty.{fnr}19{/fnr} Nejsme ještě hodni účastnit se hostiny našeho Otce, učme se tedy aspoň znát jesle našeho Pána{fnr}20{/fnr} Ježíše Krista.

{fn:1}Srov. {r}Řím 11,33{/r}; srov. {r}Kol 2,31{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 8,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 31 (30),20{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 13,9-10{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Flp 2,6-7{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Jan 3,2{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 14,8{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 17 (16),15{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Jan 10,30{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 14,9{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Žl 24 (23),10{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Žl 80 (79),4{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Žl 36 (35),10{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}2 Kor 5,7.6{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Mt 5,6{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Žl 110 (109),3{/r}.{/fn} {fn:17}{r}Žl 72 (71),17{/r}.{/fn} {fn:18}Srov. {r}Žl 19 (18),5{/r}.{/fn} {fn:19}Srov. {r}Žl 19 (18),6{/r}.{/fn} {fn:20}Srov. {r}Iz 1,3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 1,2-3{/r}; {r:1 Jan}5,20{/r}

Život se zjevil, my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u_Otce a zjevil se nám. {*} Co jsme viděli, zvěstujeme i_vám.

Víme, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v_tom pravém Bohu skrze jeho Syna. On je pravý Bůh a věčný Život. {*} Co jsme viděli, zvěstujeme i_vám.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}42,1-8{/r}

Tichý Hospodinův Služebník

{v}42,1{/v}Hle, můj služebník, kterého podporuji,

můj vyvolený, v_němž jsem si zalíbil.

Vložil jsem na něj svého ducha;

národům přinese právo.

{v}2{/v}Nebude křičet, nebude hlučet,

nedá se slyšet na ulici.

{v}3{/v}Nalomenou třtinu nedolomí,

doutnající knot neuhasí,

věrně bude ohlašovat právo.

{v}4{/v}Nezeslábne, nezmalátní,

dokud nezaloží na zemi právo.

Ostrovy čekají na jeho nauku.

{v}5{/v}Tak praví Bůh, Hospodin,

který stvořil nebe a roztáhl je,

rozprostřel zemi s_tím, co na ní roste,

lidem na ní dává život

a dech těm, kteří po ní chodí:

{v}6{/v}„Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti,

vzal jsem tě za ruku,

utvořil jsem tě a ustanovil tě

(prostředníkem) smlouvy lidu a světlem národů,

{v}7{/v}abys otevřel oči slepým,

abys vyvedl vězně ze žaláře

a z_věznice ty, kdo bydlí ve tmách.

{v}8{/v}Já jsem Hospodin, to je moje jméno.

Svou slávu jinému nedám

ani modlám svou chválu.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 12,18.21{/r}; (srov. {r}Iz 42,1{/r})

Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v_něm jsem našel zalíbení. {*} V_jeho jménu budou národy doufat.

Vložím do něho svého Ducha, aby hlásal právo národům. {*} V_jeho jménu budou národy doufat.

Z_promluv svatého Řehoře z_Nazianzu, biskupa

(Oratio 39 in sancta Lumina, 14-16.20: PG 36,350-351.354.358-359)

Kristův křest

Kristus je ozářen světlem, dejme se spolu s_ním ozářit i_my. Kristus je křtěn, sestupme spolu s_ním, abychom spolu s_ním i_vystoupili.

Jan křtí, Kristus přistupuje: snad i_proto, aby posvětil toho, kdo křtí. Zcela jistě však proto, aby do vody pohřbil starého Adama, dříve než posvětil nás a pro nás Jordán: a jako sám byl duch a tělo, tak aby byl také zasvěcen skrze Ducha a vodu.

Křtitel se zdráhá. Ježíš stojí na svém. Já bych měl být pokřtěn od tebe,{fnr}1{/fnr} říká lampa Slunci, hlas Slovu, přítel Ženichovi: ten, jenž je větší než všichni, kdo se narodili z_ženy, Prvorozenci veškerého stvoření: ten, jenž se zaradoval už v_mateřském lůně,{fnr}2{/fnr} tomu, jenž byl v_mateřském lůně uctíván; nynější i_budoucí předchůdce tomu, který se zjevil a který se bude zjevovat. Já bych měl být pokřtěn od tebe. Dodej: a pro tebe. Věděl totiž, že se mu dostane křtu mučednictví a že mu jako Petrovi nebudou umyty jenom nohy.

Ale to už Kristus vystupuje z_vody. Přitom nese s_sebou vzhůru svět{fnr}3{/fnr} a hledí na rozevřená nebesa, jež byla Adamovi i_jeho potomkům uzavřena stejně jako ohnivým mečem ráj.{fnr}4{/fnr}

Duch dosvědčuje božství, blíží se přece k_sobě podobnému. Z_nebe se ozývá hlas; odtud totiž pochází ten, jemuž se vydává svědectví. A v_podobě holubice, viditelné v_tělesné podobě, prokazuje Duch poctu i_tělu, neboť také ono svou účastí na božství je Bohem; kromě toho před dávnými časy přinášela holubice radostnou zprávu o_vysvobození od potopy.{fnr}5{/fnr}

Prokažme dnešního dne úctu Kristovu křtu a řádně oslavme tento svátek.

Usilujte o_úplné očištění a očišťujte se. Vždyť z_ničeho jiného se Bůh neraduje tolik jako z_nápravy a spásy člověka, jemuž jsou určena všechna (Boží) slova a tajemství. Jako světlo hvězd světu{fnr}6{/fnr} buďte ostatním lidem živoucí silou, stojíce jako dokonalá světla vedle onoho velikého světla, zaplaveni světlem nebeským, ozářeni čistěji a jasněji Trojicí, jejíž jeden paprsek vyzařující z_jediného božství jste nyní částečně přijali v_Kristu Ježíši, našem Pánu, jemuž buď sláva a moc na věčné věky. Amen.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 3,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 1,44{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 4,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gn 3,24{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Gn 8,9-12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Flp 2,15{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Zj 5,13{/r}; {r}1 Kron 29,11{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dnes se otevřelo nebe, slané vody moře byly uzdraveny, země jásá, hory a pahorky se radují. {*} Kristus byl pokřtěn od Jana v_řece Jordánu.

Prameny vod byly posvěceny, aby se člověk mohl stát novým stvořením {*} Kristus byl pokřtěn od Jana v_řece Jordánu.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}61,1-11{/r}

Hospodinův duch bude nad jeho služebníkem

{v}61,1{/v}Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou,

protože mě Hospodin pomazal,

poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným,

obvázat ty, jimž puká srdce,

oznámit zajatým propuštění,

svobodu uvězněným,

{v}2{/v}hlásat Hospodinovo milostivé léto

a den pomsty našeho Boha,

potěšit všechny soužené,

{v}3{/v}zarmoucené na Siónu (obveselit),

dát jim věnec místo popela,

olej radosti místo smutku,

šat jásotu místo malomyslnosti.

Budou se nazývat „duby spravedlnosti“,

které Hospodin zasadil pro (své) oslavení.

{v}4{/v}Vystavějí odvěké zříceniny,

zbudují sutiny ze starých časů,

obnoví zničená města,

opuštěná od mnoha pokolení.

{v}5{/v}Ve vašich službách budou váš brav pást cizinci;

synové cizích národů budou vašimi rolníky a vinaři.

{v}6{/v}Vy se (však) budete nazývat „Hospodinovi kněží“,

bude se vám říkat „Služebníci našeho Boha“.

Budete požívat bohatství národů

a honosit se jejich slávou.

{v}7{/v}Místo své dvojnásobné potupy a pohany

budou nad svým údělem jásat;

proto obdrží dvojnásobný podíl ve své zemi,

budou mít věčnou radost.

{v}8{/v}Neboť já, Hospodin, miluji právo,

nenávidím loupež a nepravost.

Věrně odměním jejich práci,

uzavřu s_nimi věčnou smlouvu.

{v}9{/v}Jejich rod bude známý mezi pohany

a jejich potomstvo uprostřed národů.

Kdo je spatří, všichni uznají:

„To je rod, jemuž Hospodin žehná!“

{v}10{/v}Radostí budu jásat v_Hospodinu,

má duše zaplesá v_mém Bohu,

neboť mi oblékl roucho spásy,

oděl mě šatem spravedlnosti

jako ženicha okrášleného věncem,

jako nevěstu ozdobenou šperky.

{v}11{/v}Jako země rodí rostlinstvo,

jako zahrada dává vzejít setbě,

tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti

a slávě před všemi národy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 61,1{/r}; {r}Jan 8,42{/r}

Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, {*} obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal {*} obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 13 de Tempore: PL 39,1097-1098)

Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem

Nejmilejší bratři, náš Pán Ježíš Kristus, jenž zůstává navěky Stvořitelem všeho, se dnes narodil z_matky, a tím se stal naším Spasitelem. Ze svého svobodného rozhodnutí se dnes pro nás narodil v_čase, aby nás dovedl do věčnosti Otce. Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem. Aby člověk směl jíst chléb andělů,{fnr}1{/fnr} stal se Pán andělů člověkem.

Dnes se vyplnila ona prosba prorokova: Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka dštěte Spravedlivého, otevři se, země, a vydej Spasitele.{fnr}2{/fnr} Stal se tedy tvorem ten, který je Stvořitelem, aby ten, který se ztratil, byl znovu nalezen. Takto se totiž člověk vyznává v_žalmu: Před svým pokořením jsem zhřešil.{fnr}3{/fnr} Člověk zhřešil a stal se viníkem. Bůh se narodil jako člověk, aby byl viník zproštěn viny. Člověk tedy padl, ale Bůh sestoupil. Politováníhodným způsobem klesl člověk, ve slitovnosti však sestoupil Bůh. Člověk klesl pro svou pýchu, Bůh sestoupil se svou milostí.

Jaký je to zázrak, bratři moji, jaký je to div! V_člověku se mění přírodní zákony. Rodí se Bůh, panna otěhotní bez muže, Boží slovo se snoubí s_tou, která nepoznala muže. Stala se současně matkou i_pannou. Stala se matkou, ale zůstala neporušená. Panna má syna, aniž poznala muže. Zůstala stále nedotčenou, ale ne neplodnou. Jediný se totiž narodil bez hříchu, ten, kterého bez mužova objetí zplodila poslušnost ducha, a nikoli žádostivost těla.

{fn:1}Srov. {r}Žl 78 (77),25{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Iz 45,8{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 119 (118),67{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,14-15{/r}; {r:1 Jan}1,9{/r}

My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. {*} Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v_tom zůstává Bůh a on v_Bohu.

On nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného. {*} Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v_tom zůstává Bůh a on v_Bohu.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky