VÁNOČNÍ OBDOBÍ

II. PO SLAVNOSTI ZJEVENÍ PÁNĚ

V_nedělním a svátečním čtení od Zjevení Páně po svátek křtu Páně.

Modlitba se čtením

HYMNUS

Přešťastní králové,

mudrci pohanští,

kteří uchopili

nestihlé tajemství

narození Krista,

do Jeruzaléma

dostali se města.

V_světle hvězdy jdouce

skutečně shledali,

jak v_Jeruzalémě

Písma vykládali:

Mesiáše našli,

dary jemu dali,

na kolena padli.

Jasný příklad hvězda

tato ukazuje,

věřícím, bloudícím,

všem život zjevuje,

kudy mají jíti,

chtějí-li Ježíše

pravdivě najíti.

Všeobecná církev

světem putující,

v_Jeruzalém věčný

k_Bohu směřující,

je věrných jednota,

Bohem shromážděná

ze všech čtyř stran světa.

Věříme v_to cele,

že v_budoucí slávě,

ne již okem víry,

ale v_samém sobě,

budem ho viděti,

věčným nasycením

budem se těšiti.

Amen, aleluja,

Bože, rač to dáti,

tvá církev by mohla

Krista zvěstovati,

jej následovati,

v_den soudný dojíti

do věčné radosti.

Vstávají ze sna pastýři

a diví se a žasnou.

A bez váhání zamíří,

kde vidí hvězdu jasnou.

Nad holým chlévem z_kamení,

co hledí dolů k_městu,

hoří to Boží znamení

a osvěcuje cestu.

Svolává k_chlévu ze všech stran

i_anděle i_lidi.

A kdo má srdce dokořán,

každý to světlo vidí.

A kdo má srdce dokořán,

ten slyší z_nebe zvony.

Sbíhá se, sbíhá ze všech stran

těch srdcí miliony.

A pokud časem bude čas

a srdce otevřená,

budou se sbíhat zas a zas

a padat na kolena

před Králem věků na jeslích

a zpívat s_celým světem:

Buď sláva Bohu v_nebesích

a pokoj Božím dětem!

Nebo:

Děťátko z_věčnosti,

chci nyní zpívat tvé matce:

kéž je má píseň krásná

jako jitřní sníh!

Raduj se, Panno Maria, dcero země,

sestro duše mé, raduj se,

radosti mé radosti!

Jsem putování nocemi,

ty však jsi dům pod hvězdami!

Jsem žíznivá miska,

ty však jsi širé moře Páně!

Raduj se, Panno Maria,

peruti mé země, koruno mé duše.

Raduj se, radosti mé radosti:

Blahoslavím ty, kdo tě blahoslaví.

Nebo:

Co se stalo, nedá se odestat,

a přece Tvým Narozením, ó_Ježíši-Králi,

tolik se mění a odestává, že na všem je to znát

a od Světce i_od hříšníka zasluhuješ chvály.

Jsi nevyslovitelný svou mocí, moudrostí a dobrotou,

a jdem-li se ti dnes poklonit, je to jen splátka díků

vyhnaných synů Evy, chodících žebrotou,

Ty nejštědřejší ze všech almužníků!

Děkujeme Ti, že z_vůle Tvé jako Ty jsme se narodili,

zapjaté články do řetězu Tvého stvoření,

že na této zemi jako Ty jsme byli

proudem milosti Tvé v_život strženi.

Nebo:

Povězte, co jste viděli,

pastýři v_Betlémě?

Boha z_Boha jsme viděli,

spícího na seně.

Povězte, všichni věřící,

co se to stalo dnes

v_úžasném pozdvihování,

když kánon četl kněz?

Boha z_Boha jsme viděli,

jenž stvořil celý svět;

ležel tichý a bezmocný

na oltáři jak květ.

Co do jeslí a na oltář

ho stáhlo z_neznáma?

A ticho odpovídá nám:

To láska – láska má.

Nebo (Kancionál č. 219):

(Při modlitbě bez zpěvu se může text v_závorkách vynechat.)

Jdou zástupy věrných s_jásotem a chválou,

my též do Betléma pospíchejme.

Vítejme Pána, Krále andělského,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Vítejme Pána, Krále andělského,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Od stád v_krajích spících pastýři jsou zváni

k_jeslím, kde spí Dítě nám slíbené.

Též s_nimi spějme poklonit se Pánu,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Též s_nimi spějme poklonit se Pánu,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Hle, sláva věčného Tvůrce všehomíra

všem nám září v_úsměvu Dítěte.

Bůh mezi námi, v_plenkách nemluvňátko,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Bůh mezi námi, v_plenkách nemluvňátko,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Bůh s_námi je spřízněn, lidský úděl sdílí,

jej chválami vroucími vítejme.

Láskou za lásku Pánu odpovíme,

Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému) zpívejme.

(Láskou za lásku Pánu odpovíme,

Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,

Ježíši zrozenému zpívejme.)

Nebo:

Ježíšek Panně v_náručí

má vlásky plné světla.

(Ach, jak je znaven, znaven svět,

zde však je tolik tepla!)

Ježíšek Panně u_prsou

má vlásky plné hvězd.

(Ach, krutí, zlí jsou králové,

zde láska chrání dnes.)

Ježíšek Panně na srdci

má vlásky plné ohně.

(Ach, jak je znaven, znaven svět,

zde však má spásy hojně.)

Ježíšek Panně na klíně

má z_vlásků aureolu

a všechny kvítky hledí výš

a všechny hvězdy dolů.

Když uzří Dítě králové,

padají v_prach a dary své

zlato i_myrhu s_kadidlem

mu nesou s_láskou v_srdci svém.

Kadidlo sábské, zlatý dar

svědčí, že je zde Bůh a Král,

zatímco vonné myrhy drť

předvídá temný hrob a smrt.

Slavnější jsi všech velkoměst,

Betléme, jemuž dáno jest,

že narodit se v_tobě směl

vtělený Bůh, náš Spasitel.

Jak proroci to hlásali

a v_Písmě zaznamenali,

mu Otec, Tvůrce, přikázal,

by vládu do svých rukou vzal.

Vládu nade vším, co kde jest,

nad zemí, moři, světy hvězd,

od východu až k_západu,

od nebe k_pekel základu.

Ježíši, tebe každý chval,

pohanům, že ses ukázal,

i_Otce, Ducha milosti,

po všechny věky věčnosti. Amen.

6. ledna

nebo v_neděli mezi 2. až 8. lednem

ZJEVENÍ PÁNĚ

Slavnost

PRVNÍ NEŠPORY

ŽALMY

Nebesa hlásají jeho spravedlnost

a všechny národy vidí jeho slávu.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}60,1-22{/r}

Zjevení Hospodinovy slávy nad Jeruzalémem

{v}60,1{/v}Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo

a Hospodinova velebnost září nad tebou!

{v}2{/v}Hle, tma zahalí zemi

a temnota národy,

nad tebou však zazáří Hospodin,

jeho velebnost se zjeví nad tebou.

{v}3{/v}Národy budou kráčet v_tvém světle

a králové v_tvé vycházející záři.

{v}4{/v}Rozhlédni se kolem a podívej se:

ti všichni se shromáždili, přišli k_tobě.

Zdaleka přicházejí tvoji synové,

na zádech jsou přinášeny tvoje dcery.

{v}5{/v}Spatříš to a zazáříš,

radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce,

neboť tě zaleje bohatství moře,

poklady národů přijdou k_tobě.

{v}6{/v}Záplava velbloudů tě přikryje,

dromedáři z_Midjanu a Efy,

přijdou všichni ze Sáby,

přinesou zlato a kadidlo,

rozhlásí Hospodinovu chválu.

{v}7{/v}Všechna stáda z_Kedaru se k_tobě shromáždí,

berani z_Nebajotu ti budou k_službě;

budou obětováni na mém oltáři k_usmíření,

a (tak) oslavím svůj slavný dům.

{v}8{/v}Kdo jsou ti, kteří letí jak oblak,

jak holubi ke svým holubníkům?

{v}9{/v}Neboť mne budou očekávat ostrovy,

v_jejich čele taršíšské lodi,

aby přivezly tvé syny z_daleka,

s_nimi jejich stříbro a zlato

pro jméno Hospodina, tvého Boha, a pro Svatého Izraele,

který tě oslavil.

{v}10{/v}Cizinci vystaví tvé hradby

a jejich králové ti budou sloužit.

Bil jsem tě sice ve svém hněvu,

ale ve své blahovůli jsem se slitoval nad tebou.

{v}11{/v}Stále budou otevřeny tvé brány,

nezavřou se ve dne ani v_noci,

aby k_tobě bylo přineseno bohatství od národů,

a jejich králové budou přivedeni.

{v}12{/v}Ano, zahyne národ a říše, která by ti nesloužila,

pohané budou do kořene vyhlazeni.

{v}13{/v}Nádhera Libanonu k_tobě přijde,

cypřiše, jilmy, s_nimi i_jedle

k_ozdobě mého chrámu;

tak oslavím podnož svých nohou.

{v}14{/v}V_pokoře k_tobě přijdou synové tvých utlačovatelů;

skloní se k_chodidlům tvých nohou všichni, kdo tebou pohrdali.

Nazvou tě „Hospodinovo město,

Sión Svatého Izraele“.

{v}15{/v}Za to, že jsi byla opuštěná a v_nenávisti,

že tebou nikdo neprocházel,

učiním tě chloubou na věky,

radostí po všechna pokolení.

{v}16{/v}Budeš sát mléko národů,

královským prsem budeš kojena.

Poznáš, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel,

že tvým vykupitelem je mocný Jakubův (ochránce).

{v}17{/v}Místo bronzu přinesu zlato,

místo železa přinesu stříbro,

místo dříví bronz

a místo kamenů železo.

Tvou vrchností ustanovím pokoj

a tvými vladaři spravedlnost.

{v}18{/v}V_tvé zemi se už neuslyší o_násilí

ani o_zpustošení a zkáze ve tvých končinách.

Své hradby nazveš spásou

a své brány chválou.

{v}19{/v}Už nebudeš potřebovat slunce, aby svítilo ve dne,

ani měsíční zář ti nebude svítit.

Hospodin ti bude světlem věčným,

tvůj Bůh bude tvou slávou.

{v}20{/v}Už nezapadne tvé slunce,

nebude ubývat tvého měsíce,

neboť Hospodin ti bude světlem věčným

a dny tvého smutku se skončí.

{v}21{/v}Všechen tvůj lid bude spravedlivý,

navěky dostanou do dědictví zemi,

bude to výhonek, který jsem zasadil,

dílo mých rukou k_(mé) oslavě.

{v}22{/v}Z_nejmenších vyroste tisíc,

nejnepatrnější v_mocný národ:

já, Hospodin, to rychle způsobím v_pravé době.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 60,1.3{/r}

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo {*} a Hospodinova velebnost září nad tebou.

Národy budou kráčet v_tvém světle a králové v_tvé vycházející záři. {*} A Hospodinova velebnost září nad tebou.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 3 in Epiphania Domini, 1-3.5: PL 54,240-244)

Bůh dal v_celém světě poznat svou spásu

Milosrdná Boží prozřetelnost, rozhodnuta přispět v_posledním čase hynoucímu světu, předurčila, aby byly v_Kristu spaseny všechny národy.

Z_těchto národů bylo kdysi svatému patriarchovi Abrahámovi slíbeno četné potomstvo, které se nemá narodit ze semene těla, ale z_plodnosti víry. A bylo přirovnáno k_množství hvězd proto, aby se od Otce všech národů očekávalo potomstvo nebeské a nikoli pozemské.

Ať vstoupí, ať vstoupí do rodiny patriarchů všichni pohané a požehnání potomstva Abrahámova, jehož se zříkají synové podle těla, ať přijmou synové zaslíbení. Ať se ve třech mudrcích klanějí svému Původci všechny národy světa. Ať poznají Boha nejen v_Judsku, ale ať je poznán v_celém světě, aby všude v_Izraeli bylo veliké jeho jméno.{fnr}1{/fnr}

Proto tedy poučeni tímto tajemstvím Boží milosti, nejmilejší, oslavujme s_opravdovou radostí den svých prvotin a počátek povolání pohanů. Děkujme milosrdnému Bohu, že, jak praví apoštol, nás uschopnil k_účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z_moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.{fnr}2{/fnr} Protože, jak předpověděl Izaiáš, pohanský lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo.{fnr}3{/fnr} A týž Izaiáš o_nich říká Pánu: Národy, které tě neznaly, budou tě vzývat; národy, které tě neznaly, přiběhnou k_tobě.{fnr}4{/fnr}

Tento den uviděl Abrahám a zaradoval se,{fnr}5{/fnr} když ve svém potomstvu, kterým je Kristus, poznal syny své víry, kteří mají být požehnáni, a když spatřil, že se pro svou víru stal otcem všech národů.{fnr}6{/fnr} A tehdy vzdal čest Bohu a byl pevně přesvědčen, že Bůh má dost moci, aby splnil, když něco slíbí.{fnr}7{/fnr}

Tento den opěvoval v_žalmech David slovy: Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se ti klanět, Pane, a velebit tvé jméno.{fnr}8{/fnr} A dále: Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.{fnr}9{/fnr}

Víme, že toto se děje od té doby, kdy hvězda přiměla tři mudrce odejít z_jejich vzdálených krajů a přivedla je, aby poznali Krále nebe i_země a poklonili se mu. Její služba zajisté vybízí také nás k_následování, abychom se, nakolik jen můžeme, dali do služeb této milosti, která všechny zve ke Kristu.

A v_této snaze, nejmilejší, si máte navzájem všichni pomáhat, abyste v_Božím království, do něhož se dospívá pravou vírou a dobrými skutky, zazářili jako synové světla. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on žije a kraluje s_Bohem Otcem a s_Duchem Svatým po všechny věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Žl 76 (75),2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Kol 1,12-13{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Iz 9,1{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Iz 55,5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 8,56{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 4,13-18{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Řím 4,20-21{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 86 (85),9{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 98 (97),2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tento den je plný slávy, zjevil se Spasitel světa, jeho předpovídali proroci a klaněli se mu andělé: {*} Mudrci viděli jeho hvězdu, zaradovali se a přinesli mu dary.

Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu. {*} Mudrci viděli jeho hvězdu, zaradovali se a přinesli mu dary.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}1,1-18{/r}

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

{v}1{/v}Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh.

{v}2{/v}To bylo na počátku u_Boha. {v}3{/v}Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

{v}4{/v}V_něm byl život a ten život byl světlem lidí. {v}5{/v}To světlo svítí v_temnotě a temnota ho nepohltila.

{v}6{/v}Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. {v}7{/v}Přišel jako svědek, aby svědčil o_tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. {v}8{/v}On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o_tom světle.

{v}9{/v}Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. {v}10{/v}Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. {v}11{/v}Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.

{v}12{/v}Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v_jeho jméno, {v}13{/v}kdo se zrodili ne z_krve, ani z_vůle těla, ani z_vůle muže, ale z_Boha.

{v}14{/v}A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

{v}15{/v}Jan o_něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o_kterém jsem řekl: ‚Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.‘“

{v}16{/v}Všichni jsme dostali z_jeho plnosti, a to milost za milostí. {v}17{/v}Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.

{v}18{/v}Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v_náručí Otcově, ten o_něm podal zprávu.

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}2,1-11{/r}

To byl v_galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil.

{v}1{/v}Byla svatba v_galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. {v}2{/v}Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.

{v}3{/v}Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ {v}4{/v}Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ {v}5{/v}Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“

{v}6{/v}Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k_očišťování předepsanému u_židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. {v}7{/v}Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. {v}8{/v}A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“

Donesli, {v}9{/v}a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha {v}10{/v}a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“

{v}11{/v}To byl v_galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v_něj uvěřili.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}61,1-11{/r}

Hospodinův duch bude nad jeho služebníkem

{v}61,1{/v}Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou,

protože mě Hospodin pomazal,

poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným,

obvázat ty, jimž puká srdce,

oznámit zajatým propuštění,

svobodu uvězněným,

{v}2{/v}hlásat Hospodinovo milostivé léto

a den pomsty našeho Boha,

potěšit všechny soužené,

{v}3{/v}zarmoucené na Siónu (obveselit),

dát jim věnec místo popela,

olej radosti místo smutku,

šat jásotu místo malomyslnosti.

Budou se nazývat „duby spravedlnosti“,

které Hospodin zasadil pro (své) oslavení.

{v}4{/v}Vystavějí odvěké zříceniny,

zbudují sutiny ze starých časů,

obnoví zničená města,

opuštěná od mnoha pokolení.

{v}5{/v}Ve vašich službách budou váš brav pást cizinci;

synové cizích národů budou vašimi rolníky a vinaři.

{v}6{/v}Vy se (však) budete nazývat „Hospodinovi kněží“,

bude se vám říkat „Služebníci našeho Boha“.

Budete požívat bohatství národů

a honosit se jejich slávou.

{v}7{/v}Místo své dvojnásobné potupy a pohany

budou nad svým údělem jásat;

proto obdrží dvojnásobný podíl ve své zemi,

budou mít věčnou radost.

{v}8{/v}Neboť já, Hospodin, miluji právo,

nenávidím loupež a nepravost.

Věrně odměním jejich práci,

uzavřu s_nimi věčnou smlouvu.

{v}9{/v}Jejich rod bude známý mezi pohany

a jejich potomstvo uprostřed národů.

Kdo je spatří, všichni uznají:

„To je rod, jemuž Hospodin žehná!“

{v}10{/v}Radostí budu jásat v_Hospodinu,

má duše zaplesá v_mém Bohu,

neboť mi oblékl roucho spásy,

oděl mě šatem spravedlnosti

jako ženicha okrášleného věncem,

jako nevěstu ozdobenou šperky.

{v}11{/v}Jako země rodí rostlinstvo,

jako zahrada dává vzejít setbě,

tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti

a slávě před všemi národy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 61,1{/r}; {r}Jan 8,42{/r}

Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, {*} obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal {*} obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Z_kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa

(Sermo 160: PL 52,620-622)

Ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým

Ačkoliv samo tajemství vtělení Páně obsahovalo v_sobě vždy jasné známky božství, přece to, že Bůh přijal lidské tělo, dnešní slavnost zjevuje a odhaluje mnoha způsoby, aby smrtelný člověk, zahalený stále temnotami, z_neznalosti neztratil to, co mohl přijmout a vlastnit výhradně prostřednictvím milosti.

Neboť ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým. Objasňuje to proto takovým způsobem, aby se veliké tajemství dobroty nestalo příležitostí k_velkému omylu.

Toho, kterého mudrc hledal zářícího mezi hvězdami, nalézá dnes plačícího v_kolébce; toho, nad jehož skrytostí na nebesích se dlouho trápil, obdivuje dnes mudrc objeveného v_plénkách.

Dnes přemýšlí mudrc v_hlubokém úžasu o_tom, co tu vidí: na zemi nebe a zemi povznesenou k_nebi, člověka v_Bohu a Boha v_člověku. Vidí, že ten, jehož nemůže pojmout celý svět,{fnr}1{/fnr} je tu teď uzavřen v_maličkém těle. A když to vidí, tajemnými dary vyznává, že věří a dál už nehloubá. Kadidlem vyznává Boha, zlatem krále a myrhou jeho budoucí smrt.

Proto se pohan, který byl posledním, stal prvním.{fnr}2{/fnr} Protože vírou mudrců byl tehdy zasvěcen počátek víry pohanů.

Dnes vstoupil Kristus do řečiště Jordánu, aby smyl hřích světa. Sám Jan dosvědčuje, že kvůli tomu přišel: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa.{fnr}3{/fnr} Dnes drží otrok Pána, člověk Boha, Jan Krista. Drží ho proto, aby sám přijal odpuštění, ne, aby je udělil.

Dnes zaznívá, jak říká prorok, Hospodinův hlas nad vodami.{fnr}4{/fnr} A jaký je to hlas? To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení.{fnr}5{/fnr}

Dnes se vznáší nad vodami Duch Svatý v_podobě holubice. To proto, aby se z_tohoto znamení poznávalo – tak jako kdysi Noemova holubice zvěstovala, že ustoupila potopa světa – že nyní skončilo trvající ztroskotání světa. Tato holubice však nenese ratolest staré olivy jako ta Noemova, ale vylévá na hlavu původce (naší spásy) plnost nového pomazání, aby se tak naplnilo, co prorok předpověděl: Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti před tvými druhy.{fnr}6{/fnr}

Dnes činí Kristus začátek nebeských znamení tím, že proměňuje vodu ve víno.{fnr}7{/fnr} Voda však měla být proměněna v_tajemství krve, aby mohl Kristus podávat pijícím čistý nápoj z_nádoby svého těla. A tak se měla naplnit slova prorokova: Jak je vzácný můj překypující kalich!{fnr}8{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}1 Král 8,27{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 19,30{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,29{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 29 (28),3{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 3,17{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 45 (44),8{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 2,1{/r} a násl.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 23 (22),5{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tři dary, které mudrci přinesli Pánu, naznačují tajemství jeho života a poslání: {*} Zlato ukazuje na jeho královskou moc; kadidlo na jeho kněžství a myrha na jeho pohřeb.

Mudrci se přišli poklonit původci naší spásy, ležícímu v_jeslích, a přinesli mu ze svých pokladů symbolické dary. {*} Zlato ukazuje na jeho královskou moc; kadidlo na jeho kněžství a myrha na jeho pohřeb.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina,

on posílá na svět své slovo.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}62,1-12{/r}

Blízkost vykoupení

{v}62,1{/v}Kvůli Siónu neumlknu,

kvůli Jeruzalému neutichnu,

dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo,

dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň.

{v}2{/v}Tu národy uvidí tvou spravedlnost

a všichni králové tvou slávu.

Obdaří tě novým jménem,

které určí Hospodinova ústa.

{v}3{/v}Budeš nádhernou korunou v_Hospodinově ruce,

královskou čelenkou v_dlani svého Boha.

{v}4{/v}Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“

a tvá zem „Osamělá“.

Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v_ní“

a jméno tvé země „V_manželství daná“,

neboť si v_tobě zalíbil Hospodin

a tvá země dostane muže.

{v}5{/v}Jako se jinoch snoubí s_pannou,

tak se s_tebou zasnoubí tvoji synové.

Jako se raduje z_nevěsty ženich,

tak se tvůj Bůh zaraduje z_tebe.

{v}6{/v}Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážné;

ani ve dne, ani v_noci nikdy nesmějí mlčet.

Vy, kdo máte Hospodina upomínat, nedejte si pokoj,

{v}7{/v}nedejte pokoj jemu,

dokud nezaloží Jeruzalém,

dokud ho neučiní slavným na zemi!

{v}8{/v}Hospodin přísahal svou pravicí,

svým mocným ramenem:

„Už nedám tvé obilí

za pokrm tvým nepřátelům,

cizinci nebudou pít tvé víno,

{v}9{/v}které jsi s_námahou získal.

Ano, jen ti, kdo žali (obilí), budou z_něho jíst

a chválit Hospodina,

jen ti, kdo sbírali (hrozny),

budou pít (víno) v_nádvořích mé svatyně.

{v}10{/v}Projděte branami, projděte,

připravte lidu cestu.

Upravte silnici, upravte, vyberte kamení,

zdvihněte znamení národům!“

{v}11{/v}Hospodin ohlašuje až do končin země:

„Řekněte siónské dceři:

Hle, přichází tvá spása,

u_sebe má svou mzdu,

před sebou má svůj zisk.

{v}12{/v}Nazvou je: ‚Svatý lid,

vykoupení od Hospodina.‘

Ty pak dostaneš jméno ‚Vytoužené,

neopuštěné město‘.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 62,2.11.3{/r}

Národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. {*} Hospodin ohlašuje až do končin země: „Hle, přichází tvá spása.“

Budeš nádhernou korunou v_Hospodinově ruce, královskou čelenkou v_dlani svého Boha. {*} Hospodin ohlašuje až do končin země: „Hle, přichází tvá spása.“

Z_kázání připisovaného svatému Hippolytovi, knězi

(Sermo in sancta Theophania, nn. 2.6-8.10: PG 10,854.858-859.862)

Voda a Duch

K_Janovi přišel Ježíš a byl od něj pokřtěn. Jaká neuvěřitelná událost! Nekonečný proud, který oblažuje Boží obec,{fnr}1{/fnr} je omýván trochou vody. Nepochopitelný pramen, jenž dává vzejít životu všech lidí a nemá konce, se ukryl ve skrovných a pomíjejících vodách.

Ten, jenž je všude přítomen a nikde není nepřítomen, nepochopitelný andělům a neviditelný lidem, přichází podle vlastního rozhodnutí ke křtu. A hle, otevřelo se mu nebe a ozval se hlas: To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení.{fnr}2{/fnr}

Milován rodí lásku a nehmotné světlo rodí světlo nedostupné. To je ten, jenž byl nazván Josefovým synem a je mým Jednorozeným podle Boží podstaty.

To je můj milovaný Syn: onen hladový, jenž živí tisícové zástupy; zemdlený, jenž zemdlené občerstvuje; nemá, kam by hlavu položil,{fnr}3{/fnr} a všechno řídí svou rukou; trpí a léčí utrpení; na jeho hlavu dopadají políčky a jeho darem světu je svoboda; jeho bok je proboden a on napravuje bok Adamův.

Leč prosím, věnujte mi bedlivou pozornost: chci se totiž vrátit k_prameni života a rozjímat o_překypujícím prameni spásy.

Otec nesmrtelnosti seslal na svět nesmrtelného Syna, své Slovo; ten přišel k_lidem, aby je omyl vodou a Duchem.{fnr}4{/fnr} Když nás obnovil k_neporušitelnosti duše i_těla, vdechl do nás ducha života a obklopil nás ze všech stran neporušitelnou výzbrojí.

Jestliže se tedy člověk stal nesmrtelným, bude i_bohem. A jestliže se obnoven koupelí vody a Ducha Svatého stává bohem, seznáváme, že po zmrtvýchvstání bude také Kristovým spoludědicem.{fnr}5{/fnr}

Proto jako hlasatel dávám na vědomí a volám: Přistupte všechna pokolení národů k_nesmrtelnosti, kterou dává křest. Toto je voda spojená s_Duchem, jež zavlažuje ráj, zúrodňuje zemi, dává rostlinám vzrůst a živočichům plodnost. Mám-li všechno shrnout: znovuzrozením skrze tuto vodu člověk vstupuje do života, v_ní byl pokřtěn i Kristus, do ní sestoupil Duch Svatý v_podobě holubice.

Kdo tedy s_vírou sestupuje do této koupele znovuzrození,{fnr}6{/fnr} odříká se ďábla a spojuje se s_Kristem; odmítá nepřítele a vyznává, že Kristus je Bůh, svléká otroctví a odívá se darovaným synovstvím; od křtu se navrací jasný jako slunce a vyzařuje paprsky spravedlnosti;{fnr}7{/fnr} a co je nejdůležitější, stává se synem Božím a spoludědicem Kristovým.

Jemuž buď sláva a moc spolu s_jeho nejsvětějším, dobrým a životodárným Duchem nyní i_vždycky i_po všechny věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Žl 46 (45),5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 3,16.17{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 8,20{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,33{/r}; {r:Jan}3,5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 8,17{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Tit 3,5{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mt 13,43{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 1,32.34.33{/r}

Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z_nebe a zůstal na něm. {*} Já jsem to viděl a dosvědčuji: „To je Syn Boží.“

Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: „Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.“ {*} Já jsem to viděl a dosvědčuji: „To je Syn Boží.“

Ukaž nám své cesty, Hospodine,

pouč nás o_svých stezkách.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}63,7-19{/r}

Připomenutí Boží lásky k_opuštěnému lidu

{v}63,7{/v}Hospodinovu lásku chci hlásat,

Hospodinovy slavné činy,

za všechno, co nám Hospodin udělil,

za velkou štědrost pro dům Izraele,

kterou ukázal podle svého smilování,

podle množství své lásky.

{v}8{/v}Řekl: „Je to můj (vlastní) lid,

synové, kteří nikdy nezklamou.“

Proto se jim stal spasitelem.

{v}9{/v}Ve všelikém jejich soužení nebyl to posel, nebyl to anděl,

ale on sám je vysvobodil;

ve své lásce, v_útrpnosti on sám je vykoupil;

zvedl je a nosil

ve všech dávných dobách.

{v}10{/v}Oni se však vzpírali

a uráželi jeho svatého ducha;

proto se jim změnil v_nepřítele

a sám s_nimi válčil.

{v}11{/v}Vzpomenul na dávné časy,

na Mojžíše a jeho národ:

Kde je ten, který je vyvedl z_moře

s_pastýřem svého stáda?

Kde je ten, který mu dal do nitra

svého svatého ducha?

{v}12{/v}Ten, který přivedl na Mojžíšovu pravici

své slavné rámě,

ten, který před nimi rozdělil vody,

aby si zjednal jméno věčné,

{v}13{/v}ten, který je vedl hlubinami

bez úrazu jako koně na poušti.

{v}14{/v}Jako stádo, které sestupuje údolím,

vedl je Hospodinův duch na (místo) odpočinku;

tak jsi vedl svůj lid,

abys oslavil svoje jméno.

{v}15{/v}Pohlédni z_nebe a dívej se

ze svého svatého a slavného sídla:

Kde je tvá horlivost a tvá síla?

Přestala tvá horoucí láska

a tvé slitování se mnou.

{v}16{/v}Vždyť tys přece náš otec!

Abrahám nás nezná,

Izrael o_nás neví,

ty, Hospodine, jsi náš otec;

„náš vykupitel“

je tvoje dávné jméno.

{v}17{/v}Proč jsi dopustil, Hospodine,

že jsme zbloudili z_tvých cest,

že nám ztvrdlo srdce,

abychom před tebou neměli bázeň?

Usmiř se kvůli svým služebníkům

pro kmeny, které jsou ti vlastní!

{v}18{/v}Nakrátko ovládli (bezbožní) tvůj svatý lid,

naši nepřátelé pošlapali tvoji svatyni.

{v}19{/v}Stali jsme se (lidem) jako v_dávné době,

kdy jsi nám nevládl

a kdy jsme neměli tvé jméno.

Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!

Před tvou tváří by se rozplynuly hory.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 63,19{/r}; {r:Iz}59,11{/r}

Jsme na tom tak, jako bys nám byl nikdy nevládl a my nebyli tvým lidem. {*} Kéž bys protrhl nebe a sestoupil.

Čekáme na právo, ale nepřichází; na spásu, ale vzdálila se od nás. {*} Kéž bys protrhl nebe a sestoupil.

Z_promluvy svatého Prokla Konstantinopolského, biskupa

(Oratio 7 in sancta Theophania, 1-3: PG 65,758-759)

Posvěcení vod

Kristus se zjevil světu. Vnesl do jeho chaosu řád, a tak učinil svět jasným a radostným. Hřích světa vzal na sebe a nepřítele světa srazil. Posvětil prameny vod a osvítil lidské duše. K_divům připojil divy ještě větší.

Dnes se totiž země a voda podělily o_Spasitelovu milost a celý svět je plný radosti; vždyť dnešní svátek připomíná světu ještě více divů než předcházející slavnost.

O_slavnosti Spasitelova narození se radovala země, protože nesla v_jeslích Pána veškerenstva; dnes o_Zjevení Páně se nadmíru raduje voda. Raduje se proto, že v_Jordánu se jí dostalo milosti posvěcení.

Při předchozí slavnosti jsme hleděli na křehké novorozeně, obraz naší křehkostí. Avšak o_dnešním svátku vidíme dospělého, dokonalého muže v_náznaku toho, jenž dokonalý vychází z_dokonalého. Tehdy se Král oblékal do purpurového pláště těla; dnes se Pramen všeho halí do vod řeky Jordánu.

Nuže tedy, hleďte na nové neuvěřitelné divy: Slunce spravedlnosti se omývá v_Jordánu, Oheň se noří do vody a Bůh je posvěcován člověkem.

Dnes se všechno stvoření ozývá chvalozpěvem a volá: Požehnaný, kdo přichází v_Hospodinově jménu.{fnr}1{/fnr} Požehnaný, jenž přichází v_každý čas: nepřichází přece nyní poprvé.

Kdo je to? Promluv jasně, blahoslavený Davide: Bůh je Hospodin a zjevil se nám.{fnr}2{/fnr} A neříká to jenom prorok David, ale také apoštol Pavel se připojuje k_jeho svědectví a praví: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem; a vede nás.{fnr}3{/fnr} Ne některým, ale všem: neboť všem, Židům stejně jako Řekům, dává ochotně spásu prostřednictvím křtu, nabízejíc křest jako všem společné dobrodiní.

Nuže, pohleďte na podivuhodnou novou potopu, zjevně daleko významnější a mocnější, než byla ta za časů Noemových. Tehdy totiž voda potopy lidský rod zahubila; nyní však mocí toho, jenž byl pokřtěn, byli ti, které zaplavila voda křtu, povoláni ze smrti k_novému životu. Tehdy holubice nesoucí olivovou ratolest jen ohlašovala libou vůni nejvyššího vládce, Krista;{fnr}4{/fnr} nyní však Duch Svatý sestupující v_podobě holubice nám přímo ukazuje milosrdného Pána.

{fn:1}{r}Žl 118 (117),26{/r}; {r}Mt 21,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 118 (117),27{/r} (LXX).{/fn} {fn:3}{r}Tit 2,11-12{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gn 8,11{/r}; srov. {r}2 Kor 2,15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dnes se nám zjevil Kristus, světlo ze světla, a Jan ho pokřtil v_řece Jordánu. {*} Projevila se Boží dobrota, přinášející spásu všem lidem.

Otevřelo se nebe a bylo slyšet Otcův hlas. {*} Projevila se Boží dobrota, přinášející spásu všem lidem.

Syn Boží přišel mezi nás

a naučil nás poznávat pravého Boha.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}63,19b – 64,11{/r}

Prosebné volání po Božím příchodu

{v}63,19{/v}Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!

{v}64,1{/v}Před tvou tváří by se rozplynuly hory.

Jako oheň zapaluje chrastí,

jako oheň přivádí do varu vodu,

tak dej poznat své jméno svým nepřátelům,

ať se před tebou třesou národy,

{v}2{/v}když budeš působit divy,

které jsme nečekali.

Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory

{v}3{/v}Od věků (nikdo) neslyšel,

k_sluchu (nikomu) neproniklo,

oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe,

(tak) jednal s_těmi, kdo v_něho doufají.

{v}4{/v}Jdeš vstříc tomu, kdo s_radostí jedná spravedlivě,

těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe.

Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili,

byli jsme v_hříších stále. Budeme zachráněni?

{v}5{/v}Byli jsme všichni jak poskvrnění,

jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek.

Zvadli jsme všichni jak listí,

nepravosti nás unášely jak vítr.

{v}6{/v}Nikdo nevzýval tvé jméno,

nikdo se nevzchopil, aby se k_tobě přivinul,

neboť jsi před námi skryl svoji tvář,

nepravosti jsi nás vydal napospas.

{v}7{/v}A přece, Hospodine, ty jsi náš otec!

My hlína jsme – ty jsi nás hnětl,

dílo tvé ruky jsme všichni!

{v}8{/v}Hospodine, nehněvej se příliš,

nevzpomínej stále na nepravost,

pohlédni přece: všichni jsme tvůj lid!

{v}9{/v}Tvá svatá města se stala pouští,

Sión je opuštěn,

Jeruzalém zpustošen.

{v}10{/v}Náš dům, svatý a slavný,

kde tě chválili naši otcové,

stal se potravou ohně

a všechno nám milé se změnilo v_trosky.

{v}11{/v}Hospodine, můžeš si toho nevšímat,

mlčet a tak nás ponížit?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 56,1{/r}; srov. {r}Mich 4,9{/r}; {r}Iz 43,3{/r}

Jeruzaléme, brzy přijde tvá spása; proč hyneš zármutkem? Nemáš utěšitele, že se svíjíš bolestí? {*} Já tě zachráním a vysvobodím, přestaň se bát.

Vždyť já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Svatý Izraele; tvůj vykupitel. {*} Já tě zachráním a vysvobodím, přestaň se bát.

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_Janovu evangeliu

(Lib. 5, cap. 2: PG 73,751-754)

Duch Svatý seslán na všechny lidi

Tvůrce všehomíra pojal zajisté ten nejlepší úmysl, když se rozhodl sjednotit všechno v_Kristu;{fnr}1{/fnr} chtěl znovu vrátit přirozenost člověka do původního stavu. Proto vedle jiných věcí slibuje, že ji znovu obdaří Duchem Svatým. Jinak totiž nebylo možné dospět k_trvalému stavu dobra.

A tak vymezuje čas, kdy na nás sestoupí Duch Svatý, totiž čas Kristova příchodu, a slibuje to slovy: V_oněch dnech, rozumí se ve dnech našeho Spasitele, vyleji svého Ducha na všechny lidi.{fnr}2{/fnr}

Když čas velkomyslné štědrosti přivedl Jednorozeného v_těle na zem, to znamená (jako) člověka v_souladu s_Písmem svatým narozeného ze ženy,{fnr}3{/fnr} Bůh Otec znovu dal svého Ducha; první přijal Ducha Kristus jako prvotina obnovené přirozenosti. To přece dosvědčuje Jan, když říká: Viděl jsem, jak Duch sestoupil z_nebe a zůstal na něm.{fnr}4{/fnr}

O_Kristu ovšem říkáme, že přijal Ducha jakožto člověk a jak náleželo člověku Ducha přijmout. Vždyť přestože je Synem Boha otce, zrozeným z_jeho podstaty, a to už před tím, než přijal lidskou přirozenost, spíše vlastně přede všemi věky, přece poté, co se stal člověkem, nebylo mu zatěžko slyšet, jak k_němu Bůh Otec promlouvá: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.{fnr}5{/fnr}

O_Kristu, jenž je Bohem z_něho zrozeným před věky, tvrdí, že byl zrozen onoho dne, aby v_něm nás přijal za syny; neboť v_Kristu jako člověku byla celá lidská přirozenost. Stejně tak se praví o_Otci, jemuž patří Duch jako vlastní, že znovu dal svého Ducha Synovi, abychom v_něm získali Ducha my. Právě z_té příčiny se ujal Abrahámových potomků, jak bylo napsáno, a ve všem se připodobnil svým bratřím.{fnr}6{/fnr}

Jednorozený tedy nepřijímá Ducha Svatého pro sebe; jak jsme již řekli, Duch je přece jeho a je dáván v_něm a skrze něho. Stal se však člověkem a vzal na sebe celou přirozenost, aby ji celou napravil tím, že ji uvede do původního stavu. Je tedy možno vidět, postupujeme-li rozumovou úvahou a dáváme-li se ujistit slovy Písma svatého, že Kristus nepřijal Ducha pro sebe, ale spíše v_sobě pro nás. Vždyť k_nám veškeré dobro přichází jeho prostřednictvím.

{fn:1}Srov. {r}Ef 1,10{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jl 3,1{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gal 4,4{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,32{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 2,7{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žid 2,16-17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 37,27-28{/r}; {r:Ez}36,27{/r}; {r}Žid 8,8{/r}

Já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Tak poznají národy, že já jsem Hospodin, který posvěcuje Izraele. {*} Vložím do vás nového Ducha.

S_Izraelovým domem a s_Judovým domem uzavřu smlouvu novou. {*} Vložím do vás nového Ducha.

V_něm byl život

a ten život byl světlem lidí.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}65,13-25{/r}

Nové nebe a nová země

{v}65,13{/v}Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, moji služebníci budou jíst,

vy však budete hladovět;

{v}14{/v}hle, moji služebníci budou pít,

vy však budete žíznit;

hle, moji služebníci se budou radovat,

vy se však budete stydět;

hle, moji služebníci budou jásat s_radostí v_srdci,

vy však budete křičet s_bolestí v_srdci

a naříkat se sklíčenou duší.

{v}15{/v}Svá jména zanecháte

mým vyvoleným k_proklínání:

‚Ať tě zabije Pán, Hospodin!‘

Své služebníky však nazve jiným jménem.

{v}16{/v}Kdo se bude na zemi žehnat,

bude se žehnat při věrném Bohu;

kdo bude na zemi přísahat,

bude přísahat při věrném Bohu.

Neboť se zapomene na dřívější soužení,

zůstanou skrytá před mýma očima.

{v}17{/v}Hle, utvořím

nová nebesa a novou zemi,

nebude se vzpomínat na to, co minulo,

(nikomu) to nevstoupí na mysl.

{v}18{/v}Plesat a jásat budou navěky

nad tím, co stvořím:

neboť – hle – v_jásot přetvořím Jeruzalém

a lid jeho v_radost!

{v}19{/v}Plesat budu nad Jeruzalémem,

radovat se budu ze svého lidu.

Neuslyší se v_něm

hlas pláče nebo křiku.

{v}20{/v}Nebude v_něm dítě, (které by žilo) jen několik dní,

ani stařec, který nenaplní svá léta;

teprve (ve stáří) sta let

jinoch zemře,

za prokletého bude považován,

kdo se nedožije sta let.

{v}21{/v}Vystavějí si domy a budou (v_nich) bydlet,

vysadí vinice a budou jíst jejich plody.

{v}22{/v}Nebudou stavět, aby jiný bydlel,

nebudou sázet, aby jiný jedl;

jako věk stromu bude věk mého lidu,

a co moji vyvolení svýma rukama vytvoří,

to budou dlouho užívat.

{v}23{/v}Nebudou se namáhat nadarmo,

nebudou rodit pro náhlou smrt,

neboť budou pokolením požehnaným od Hospodina

a jejich potomci s_nimi.

{v}24{/v}Dříve než budou volat,

já odpovím;

ještě budou mluvit,

a já (je už) vyslyším.

{v}25{/v}Vlk a beránek se budou pást spolu,

lev jako býk bude žrát plevy,

ale hadovi bude chlebem prach.

Nikdo nebude škodit ani pustošit

na celé mé svaté hoře“

–_praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 21,1.3.4{/r}

Viděl jsem nová nebesa a novou zemi; a uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: {*} Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat.

On jim setře každou slzu z_očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. {*} Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat.

Z_kázání svatého Maxima Turínského, biskupa

(Sermo 100, de sancta Epiphania 1,3: CCL 23,398-400)

Tajemství křtu Páně

Evangelium podává zprávu, že si Pán přišel k_Jordánu pro křest a že se chtěl dát v_této řece zasvětit nebeským tajemstvím.

A je zákonité, že po narození Páně následovala tato slavná událost – třebaže k_ní došlo s_odstupem let, přesto patří k_téže době – a mám za to, že i_dnešní slavnost je třeba nazvat svátkem Kristova narození.

Neboť tehdy se narodil pro lidi, a dnes se tajemně znovuzrodil. Tehdy ho vydala světu Panna, dnes ho zplodilo Boží tajemství spásy. Když se rodí jako člověk, chová ho na klíně matka Maria. Když se rodí podle řádu Božího tajemství, objímá ho Bůh Otec svým hlasem a říká: Toto je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení; toho poslouchejte.{fnr}1{/fnr} Matka tedy hýčká dítě v_měkkém klíně, Otec slouží Synu láskyplným svědectvím. Matka umožňuje klanění mudrcům, Otec ho zjevuje k_uctívání národům.

Pán Ježíš přišel ke křtu a chtěl, aby bylo jeho svaté tělo obmyto vodou.

Někdo by mohl říci: Proč se ten, který je svatý, chtěl dát pokřtít? Poslyš tedy: Kristus nevstupuje do vody ke křtu proto, aby byl posvěcen vodou, ale proto, aby on sám vodu posvětil a svým očištěním aby očistil proud vody, jíž se dotýká. Kristovo posvěcení zajisté znamená zásadní posvěcení vodního živlu.

Když byl totiž omýván Spasitel, byla tím už tehdy všechna voda očištěna k_našemu křtu. Byl očištěn sám pramen, aby se budoucím pokolením mohlo dostávat milosti očistné koupele. Kristus tedy křtem předchází a křesťanský lid jej má s_důvěrou následovat.

Takto já chápu toto tajemství. Vždyť přece i_ohnivý sloup šel napřed přes Rudé moře a synové Izraele jej bezpečnou cestou následovali. Sloup kráčel přes vodu první, aby připravil cestu těm, kdo putovali za ním. V_této události bylo naznačeno tajemství křtu, jak říká apoštol.{fnr}2{/fnr} Když oblak zakrýval lidi a voda je nesla, byl to vlastně jakoby křest.

Ale toto všechno vykonal týž Kristus Pán jako teď. Jako tehdy předcházel Izraelovy syny v_ohnivém sloupu přes moře, tak nyní v_sloupu svého těla předchází křesťanský lid křtem. Je to skutečně ten sloup, který tehdy osvěcoval oči těch, kdo šli za ním; nyní osvěcuje srdce věřících. Tehdy vytyčil bezpečnou stezku v_příboji vln, nyní ve křtu posiluje kroky víry.

{fn:1}{r}Mt 3,17{/r}; {r:Mt}17,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 10,1-2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 1,29{/r}; {r}Iz 53,11{/r}

Jan viděl Ježíše, jak jde k_němu, a řekl: Hle, beránek Boží, {*} ten, který snímá hříchy světa.

On ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. {*} Ten, který snímá hříchy světa.

Bylo světlo pravé,

které osvěcuje každého člověka.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}66,10-14.18-23{/r}

Všeobecná spása

{v}66,10{/v}Plesejte s_Jeruzalémem, jásejte nad ním,

všichni, kdo ho milujete,

radujte se s_ním, radujte se,

všichni, kdo jste nad ním naříkali,

{v}11{/v}abyste sáli do sytosti

z_prsu, který utěšuje,

abyste pili s_rozkoší

ze zdroje jeho slávy.

{v}12{/v}Neboť tak praví Hospodin:

„Hle, přivalím na něj blaho jako řeku,

jako rozvodněný potok slávu národů.

Budete sát, ponesou vás na zádech

a na klíně vás budou laskat.

{v}13{/v}Jako matka utěšuje svého syna,

tak já vás potěším,

v_Jeruzalémě naleznete útěchu.

{v}14{/v}Uvidíte (to) a vaše srdce se zaraduje,

jak tráva vypučí vaše kosti.

Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících

a hněv na jeho nepřátelích.

{v}18{/v}Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. {v}19{/v}Udělám na nich znamení a pošlu (některé) z_těch, kdo se zachrání, k_národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k_dálným ostrovům, k_těm, kteří o_mně neslyšeli mluvit a neviděli mou slávu. Budou hlásat národům mou slávu. {v}20{/v}Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v_čistých nádobách dary do Hospodinova domu. {v}21{/v}A také z_nich vezmu kněze a levity – praví Hospodin.

{v}22{/v}Neboť jako nová nebesa

a nová země, které udělám,

budou pevně trvat přede mnou

–_praví Hospodin_–

tak potrvá vaše potomstvo i_vaše jméno.

{v}23{/v}O_každém novoluní

a každou sobotu

přijdou všichni lidé, aby se klaněli před mou tváří“

–_praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 66,18.19{/r}; {r}Jan 17,6.18{/r}

Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky: {*} Uzří mou slávu a budou ji hlásat národům.

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Jako ty jsi mě poslal, i_já jsem je poslal. {*} Uzří mou slávu a budou ji hlásat národům.

Z_kázání biskupa Fausta z_Riez

(Sermo 5, de Epiphania 2: PLS 3,560-562)

Svatba Krista a církve

Třetího dne byla svatba.{fnr}1{/fnr} Co je tato svatba, ne-li zaslíbení spásy člověka a z_toho vyplývající radost; spásy, kterou v_tajemné symbolice čísla tři slavíme, když vyznáváme víru v_Trojici nebo ve vzkříšení třetího dne?

Vždyť proto je i_v_jiném čtení z_evangelia vítán tancem, hudbou a svatebním šatem návrat mladšího syna,{fnr}2{/fnr} a znamená to obrácení a přijetí pohanského lidu.

Proto sestupuje Kristus na zem tak, jako vychází ženich ze své komnaty,{fnr}3{/fnr} aby se po vtělení spojil s_církví, až ji shromáždí z_národů, a dal jí záruku i_věno: záruku, když se Bůh spojil s_člověkem; věno, když byl pro spásu člověka obětován. Zárukou rozumíme přítomné vykoupení, věnem život věčný. Pro ty, kdo to viděli, to byl zázrak; těm, kdo to pochopili, je to tajemství spásy. Díváme-li se totiž dobře, nabízí se nám v_této vodě přímo podobnost s_křtem a znovuzrozením. Když se totiž vzájemně jedno mění v_druhé, když se tajemnou proměnou převádí stvoření nižšího řádu v_něco lepšího, tehdy se uskutečňuje tajemství druhého zrození. Voda se náhle mění a sama později bude proměňovat lidi.

Kristovým zásahem tedy vzniká v_Galileji víno; to znamená, že ustupuje zákon a nastupuje milost; mizí stín, vystupuje pravda; věci tělesné nabývají duchovního smyslu; zachovávání starozákonních předpisů přechází v_Nový zákon. Jak praví svatý apoštol: To staré pominulo, nové nastoupilo.{fnr}4{/fnr} A jako voda v_oněch nádobách{fnr}5{/fnr} neztratila nic z_toho, co byla, i_když začala být něčím, co nebyla, tak ani Zákon potvrzený Kristovým příchodem nezaniká, ale zdokonaluje se.

Když se tedy nedostávalo vína, bylo poskytnuto víno jiné: víno Starého zákona je sice dobré, avšak víno Zákona nového je lepší.{fnr}6{/fnr} Starý zákon, který zachovávají Židé, zplaněl v_literu; nový, k_němuž náležíme, proměňuje dobrý život v_milost.

Dobré je víno Zákona, to znamená dobré přikázání, jestliže slyšíš: Miluj svého bližního a měj v_nenávisti svého nepřítele.{fnr}7{/fnr} Ovšem lepší a silnější je víno evangelia, jestliže slyšíš: Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 2,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 15,22-30{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 19 (18),6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 5,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 2,6-7{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 2,3.10{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Mt 5,43{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Lk 6,27{/r}; srov. {r}Mt 5,44{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Tob 13,9.11{/r}; {r}Lk 13,29{/r}

Jeruzaléme, svaté město, skvělé světlo bude zářit ve všech končinách země, mnoho národů k_tobě přijde zdaleka. {*} Přinesou dary nebeskému králi.

Přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu. {*} Přinesou dary nebeskému králi.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky