DOBA VELIKONOČNÍ

I. DO NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Nuž, křesťané, radujte se,

vítejte svého Vítěze,

jenž vám kořist mnohou nese.

Pějme aleluja.

Vrací se Pán Kristus z_boje,

a již uprostřed vás stoje,

přináší vám zvěst pokoje.

Pějme aleluja.

Mladí, staří, radujte se

a chvalte Krista vítěze.

Buď čest tobě, Boží Synu,

žes odvrátil vinu,

vyvedl ze smrti stínu.

Poslyšte, ó_lidé milí,

k_jakému Bůh míří cíli,

abychom spaseni byli.

Pějme aleluja.

Život aby navrátil nám,

který ztracen byl v_ráji tam,

pramen jeho otevřel sám.

Pějme aleluja.

Poslal Syna jediného,

Beránka to nevinného,

pro vinné aby byl vydán,

od nich na smrt poslán,

a tak za hřích obětován.

Ó_přesladký Ježíši náš,

život věčný v_sobě ty máš

a svým věřícím jej vléváš.

Pějme aleluja.

Dej, ať i_my vždy jsme tvoji,

posilni nás v_každém boji,

mocí tvou ať duch náš stojí.

Pějme aleluja.

Od hříchů osvobozeni,

v_spravedlnost uvedeni,

dej, ať vždycky s_ochotností

žijem v_tvé milosti,

pak nás přijmeš do radosti.

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v_něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i_lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V_tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z_těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k_oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z_hrobu vstal,

i_Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z_výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s_ní,

že po kříži Pán z_hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v_něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s_myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z_ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z_hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z_kořenů vytrhne z_nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z_níž vykyne v_nás chléb

k_lámání bratřím.

Z_lásky chléb, ne kámen!

Z_kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó_bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó_pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v_listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v_lese,

a krutou odvahu v_samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s_tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z_duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

Ant. 1Aleluja.

Žalm 1

Ant. 2Aleluja.

Žalm 2

Ant. 3Aleluja.

Žalm 3

Mé srdce jásá, aleluja,

svou písní chválím Hospodina, aleluja.

Má duše touží po Hospodinu, aleluja,

mé srdce i_mé tělo s_jásotem tíhnou k_živému Bohu, aleluja.

Kristus vzkříšený z_mrtvých už neumírá, aleluja,

Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z_mrtvých, aleluja,

když věříte, můžete zároveň v_Boha i_doufat, aleluja.

Bůh, který vzkřísil Pána Ježíše, aleluja,

vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

Kristus vstal z_mrtvých, aleluja,

raduje se z_toho nebe i_země, aleluja.

Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,

máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.

Pondělí po druhé neděli velikonoční

Začátek knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}1,1-20{/r}

Vidění Syna člověka

{v}1{/v}Zjevení Ježíše Krista, jež mu Bůh udělil, aby svým služebníkům ukázal, co se musí vbrzku stát; on to prostřednictvím svého anděla naznačil svému služebníku Janovi. {v}2{/v}A ten slavnostně prohlašuje, že všecko to, co viděl, řekl Bůh a dosvědčil Ježíš Kristus. {v}3{/v}Blaze předčitateli i_posluchačům (tohoto) proroctví, kteří zachovávají, co je v_něm psáno, protože ta doba už je blízko.

{v}4{/v}Jan sedmi církevním obcím v_Asii: milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem a {v}5{/v}od Ježíše Krista, svědka hodného víry, prvorozeného z_mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil hříchů {v}6{/v}a udělal z_nás královský (národ) a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen.

{v}7{/v}Hle, přichází v_oblacích! Každé oko ho uvidí, i_ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen.

{v}8{/v}Já jsem alfa i_omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

{v}9{/v}Já, Jan, váš bratr, účastník (vašich) soužení, Království i_trpělivosti v_Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o_Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. {v}10{/v}(A jednou) v_den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako (zvuk) polnice: {v}11{/v}„Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím: do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Tyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“

{v}12{/v}Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů {v}13{/v}a uprostřed těch svícnů (postavu) podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. {v}14{/v}Jeho hlava a vlasy byly bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako ohnivý plamen, {v}15{/v}jeho nohy jako z_mosazi rozžhavené v_peci, jeho hlas jako hukot množství vod. {v}16{/v}V_pravé ruce držel sedm hvězd, z_úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč a jeho tvář zářila jako slunce v_plné své síle.

{v}17{/v}Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k_nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i_Poslední, {v}18{/v}Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. {v}19{/v}Napiš tedy své vidění: nynější i_to, které přijde později. {v}20{/v}Tajemný význam těch sedmi hvězd, které jsi viděl v_mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů je tento: sedm hvězd jsou andělé sedmi církevních obcí, sedm svícnů je sedm církevních obcí.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 1,5.6{/r}; {r}Kol 1,18{/r}

Kristus nás miluje a svou krví nás zbavil hříchů. {*} Jemu buď sláva a vláda na věčné věky, aleluja.

On je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z_mrtvých. Tak má ve všem prvenství. {*} Jemu buď sláva a vláda na věčné věky, aleluja.

Ze starobylé velikonoční homilie

(PG 59,723-724)

Duchovní Velikonoce

Velikonoce, které jsme oslavili, jsou příčinou spásy všech lidí, počínaje prvním člověkem, kterého všichni v_sobě chováme a který ve všech ožívá.

Ony staré Velikonoce byly jen částečné a časově omezené a jsou obrazem a znamením Velikonoc dokonalých a věčných; byly zamýšleny jako předobraz skutečnosti, která nastává právě nyní. Jestliže však je skutečnost už zde, je třeba, aby předobraz včas ustoupil. Tak jako by nikdo při příchodu krále nepokládal za slušné nevšímat si vlastního živého krále a sklánět se před jeho obrazem.

Z_toho je přece zřejmé, jak daleko zůstává předobraz pozadu za skutečností; vždyť předobraz je oslava kratičkého života židovských prvorozenců, kdežto vlastní Velikonoce jsou slavností věčného života všech lidí.

Není přece nic velikého, když nakrátko unikne smrti někdo, kdo musí stejně o_málo později zemřít. Je však veliké uniknout smrti docela, jak se to děje nám, za něž byl obětován velikonoční beránek Kristus.{fnr}1{/fnr}

Už sám název tohoto svátku, Pascha, je-li správně vyložen, vyzdvihuje jeho zvláštní význam. Výraz pascha znamená totiž přechod, protože domy Hebrejů přešel onen zhoubce, který zabíjel prvorozené.{fnr}2{/fnr} U_nás jde také o_přechod, a to opravdový, protože nás, vzkříšené Kristem k_věčnému životu, přechází zhoubce už jednou provždy.

A co znamená – uvážíme-li hned vztah ke skutečnosti – že ona doba, kdy došlo k_obětování beránka a záchraně prvorozenců, stanoví začátek roku? Znamená to, že také pro nás je oběť skutečného velikonočního beránka počátkem věčného života.

Rok je totiž symbolem celého věku, neboť probíhá v_kruhu, stále se vrací sám k_sobě a na žádném konci nespočine. A když se Kristus jako otec budoucího věku{fnr}3{/fnr} za nás obětoval, jako by náš dřívější život zbavil trvání a koupelí znovuzrození nám dává začátek nového života, podle podobenství své smrti a svého vzkříšení.{fnr}4{/fnr}

A tak každý, kdo ví, že za něho byl obětován velikonoční beránek, ať klade začátek nového života do okamžiku, kdy právě pro něho byl Kristus obětován. A je pro něho obětován tehdy, když poznává milost a chápe, že touto obětí byl zrozen život.

A když to poznal, potom ať se snaží začít žít nově a nevrací se už zpět ke starému životu, jehož konec nadešel. Vždyť jsme přece odumřeli hříchu. Jak bychom v_něm ještě mohli žít?{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 4,7{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ex 12,1-29{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Iz 9,6{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 6,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 6,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 5,7-8{/r}; {r}Řím 4,25{/r}

Odstraňte starý kvas, aby se z_vás stalo nové těsto. Vždyť náš velikonoční beránek – Kristus – je už obětován. {*} Proto slavme svátky s_upřímností a životem podle pravdy, aleluja.

Byl vydán na smrt pro naše hříchy a vstal z_mrtvých pro naše ospravedlnění. {*} Proto slavme svátky s_upřímností a životem podle pravdy, aleluja.

Úterý po druhé neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}2,1-11{/r}

Vzkaz církevním obcím v_Efesu a ve Smyrně

{v}1{/v}Andělovi církevní obce v_Efesu napiš:

Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici a který kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů: {v}2{/v}Znám tvoje skutky, tvou lopotu i_tvou trpělivost. (Vím,) že nemůžeš snést ty špatné (lidi); podrobil jsi zkoušce ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou to lháři. {v}3{/v}Máš trpělivost a vydržel jsi (mnoho) pro mé jméno a neochabl jsi. {v}4{/v}Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. {v}5{/v}Upamatuj se tedy, z_jaké výše jsi spadl, obrať se a jednej zase jako dříve. Jinak, jestliže se neobrátíš, přijdu (brzo) na tebe a pohnu tvým svícnem z_jeho místa. {v}6{/v}(Dobré) však je to, že nenávidíš jednání mikulášovců, které i_já nenávidím.

{v}7{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím: Kdo zvítězí, tomu dám jíst (ovoce) ze stromu života, který je v_Božím ráji.

{v}8{/v}Andělovi církevní obce ve Smyrně napiš:

Toto praví První i_Poslední, který byl mrtev, a ožil: {v}9{/v}Znám tvé soužení a tvou chudobu – ale vždyť jsi bohatý! – i_tupení od těch, kteří si říkají židé, ale nejsou, (spíše) je to lid satanův. {v}10{/v}Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k_tomu, že některé z_vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni a budete mít soužení deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.

{v}11{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím: Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 2,10.11{/r}; {r}Sir 4,33{/r} (řec. 28)

Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život. {*} Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.

Až do smrti bojuj za pravdu a Bůh bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. {*} Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.

Ze spisu „Kniha Monimovi“ od svatého Fulgencia, biskupa v_Ruspe

(Lib. 2,11-12: CCL 91,46-48)

Svátost jednoty a lásky

Duchovní stavba Kristova těla se uskutečňuje v_lásce. Vždyť přece podle slov svatého Petra se ze živých kamenů staví duchovní chrám, abychom byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, které jsou Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.{fnr}1{/fnr} A za tuto duchovní stavbu neprosíme nikdy vhodněji, než když samo tělo Kristovo, to jest církev, obětuje ve svátosti chleba a kalicha vlastní Kristovo tělo a jeho krev: Kalich totiž, který pijeme, je účastí na Kristově krvi, a chléb, který lámeme, je účastí na těle Páně. Protože je jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i_když je nás mnoho, a všichni máme účast na jednom chlebě.{fnr}2{/fnr}

A proto prosíme, aby tatáž milost, která způsobila, že církev se stala Kristovým tělem, také učinila, aby všechny údy těla zůstávaly spojeny v_lásce a setrvávaly v_jednotě.

Právem přitom prosíme, aby se nám tohoto daru dostalo prostřednictvím toho Ducha, který je jediným Duchem Otce i_Syna. Neboť svatá Trojice je svou přirozenou podstatou jednota, rovnost a láska, je to přece jeden jediný a pravý Bůh. A tato Trojice sdílí tuto jednomyslnost a posvěcuje ty, které přijímá za vlastní. A proto je řečeno: Láska Boží je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.{fnr}3{/fnr}

Duch Svatý, který je jediný v_Otci i_v_Synu, působí totiž v_těch, kterým dal milost Božího dětství, totéž, co vykonal v_těch, o_nichž čteme ve Skutcích apoštolů, že přijali téhož Ducha. O_nich se tam říká: Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.{fnr}4{/fnr} Jedno srdce a jednu duši vytvořil z_množství věřících v_Boha jediný Duch Otcův i_Synův, který je spolu s_Otcem a Synem jeden Bůh.

Proto i_apoštol říká, že tato duchovní jednota má být ve svazku pokoje pečlivě uchovávána. Napomíná přece Efesany: Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali; buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v_lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je tělo, jen jeden Duch.{fnr}5{/fnr}

Bůh zajisté opatruje svou lásku, kterou rozlil skrze Ducha Svatého ve své církvi. Tím si zároveň činí z_této církve milou oběť; vždycky může přijímat milost duchovní lásky a skrze ni samu sebe ustavičně podávat jako oběť živou, svatou a Bohu milou.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}{r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 10,16.17{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 5,5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Sk 4,32{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ef 4,1-5{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 12,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 17,21.22.18{/r}

Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v_tobě. {*} A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno, aleluja.

Jako jsi mne poslal do světa, tak i_já jsem je poslal do světa. {*} A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno, aleluja.

Středa po druhé neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}2,12-29{/r}

Vzkaz církevním obcím v_Pergamu a v_Tyatirách

{v}12{/v}Andělovi církevní obce v_Pergamu napiš:

Toto praví ten, který má dvojsečný ostrý meč: {v}13{/v}Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Ale pevně se držíš mého jména a nezapřels víru ve mne ani tehdy, kdy Antipas, můj věrný svědek, byl usmrcen u_vás, kde bydlí satan. {v}14{/v}Mám však přece něco málo proti tobě: máš tam (lidi), kteří se drží učení Baláma, jenž poradil Balákovi, jak svést Izraelity k_tomu, aby jedli z_masa obětovaného modlám a dopouštěli se smilství. {v}15{/v}Tak máš i_lidi, co se podobně drží názorů mikulášovců. {v}16{/v}Obrať se tedy, jinak přijdu brzo na tebe a budu s_nimi bojovat mečem svých úst.

{v}17{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím: Kdo zvítězí, tomu dám ze skryté many; a dám mu (také) bílý kamínek, na tom kamínku bude vyryto nové jméno, které nezná nikdo jiný než ten, kdo ho dostane.

{v}18{/v}Andělovi církevní obce v_Tyatirách napiš:

Toto praví Boží Syn, který má oči podobné ohnivému plamenu a nohy jako z_mosazi: {v}19{/v}Znám tvoje skutky a lásku, víru, službu a trpělivost (v_souženích); tvoje skutky stále rostou a množí se. {v}20{/v}Ale mám proti tobě, že trpíš Jezabelu, ženu, která se vydává za prorokyni a svými názory svádí mé služebníky, aby smilnili a jedli z_masa obětovaného modlám. {v}21{/v}Poskytl jsem jí čas, aby se dala na pokání, ale nechce se obrátit a nechat smilnění. {v}22{/v}Hle, potrestám ji těžkou nemocí a ty, kteří s_ní cizoloží, velikým soužením, nebudou-li dělat pokání za to, co s_ní páchali, {v}23{/v}a její děti zahubím. Tak poznají všechny církevní obce, že já zkoumám ledví i_srdce, a že odplatím každému z_vás podle vašich skutků. {v}24{/v}Ale vám ostatním v_Tyatirách, kdo odmítáte ono učení a kdo jste nepronikli do „satanových hlubin“, jak oni říkají, (vám pravím toto): Žádné jiné břemeno už na vás nevložím. {v}25{/v}Jen se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu. {v}26{/v}Tomu, kdo zvítězí a zůstane věrný mým skutkům až do konce,

dám moc nad pohany:

{v}27{/v}bude jim vládnout železným prutem,

budou rozbiti jako nádoby z_hlíny,

{v}28{/v}(podobně) jako jsem já dostal (tuto moc) od svého Otce,

a dám mu jitřní hvězdu.

{v}29{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 2,18.23{/r}; {r:Zj}22,12{/r}

Toto praví Boží Syn, který má oči podobné ohnivému plamenu: Já zkoumám ledví i_srdce, {*} a odplatím každému z_vás podle vašich skutků, aleluja.

Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. {*} A odplatím každému z_vás podle vašich skutků, aleluja.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 12, De Passione, 3,6-7: PL 54,355-357)

Kristus žije ve své církvi

Nejmilejší, není pochyb o_tom, že Syn Boží přijal lidskou přirozenost a spojil se s_ní tak, že jeden a tentýž Kristus je nejen v_onom člověku, který je prvorozený ze všeho stvoření,{fnr}1{/fnr} ale i_ve všech svých svatých. A jako nelze oddělovat hlavu od údů, tak ani údy od hlavy.

I_když to, že Bůh je všechno ve všem,{fnr}2{/fnr} neplatí o_životě časném, ale věčném, přece přebývá již nyní ve svém chrámu, to jest v_církvi, a nemůže od ní být odloučen, jak sám slíbil, když řekl: Hle, já jsem s_vámi po všechny dny až do konce světa.{fnr}3{/fnr}

Takže všechno, co Boží Syn učinil a učil, aby smířil svět s_Bohem, neznáme jenom ze zkoumání minulosti, ale také to zakoušíme v_mocném působení toho, co se děje nyní.

Je to Kristus, narozený působením Svatého Ducha z_panenské Matky, kdo týmž Duchem oplodňuje svou neposkvrněnou církev,{fnr}4{/fnr} aby se ve křtu rodilo nesčetné množství Božích dětí, o_nichž je řečeno: Kdo se zrodili ne z_krve, ani z_vůle těla, ani z_vůle muže, ale z_Boha.{fnr}5{/fnr}

Je to on, skrze něhož se celému světu dostává požehnání daného Abrahámovu potomstvu, neboť všichni byli přijati za syny; a patriarcha se stává otcem národů{fnr}6{/fnr} a synové zaslíbení se rodí z_víry, ne z_těla.{fnr}7{/fnr}

Je to on, kdo si ze všech národů, které jsou pod nebem, žádný národ nevyjímaje, vytváří jedno stádo svatých ovcí a každodenně naplňuje to, co slíbil, když řekl: Mám i_jiné ovce, které nejsou z_tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.{fnr}8{/fnr}

Říká sice v_první řadě svatému Petrovi: Pas moje ovce,{fnr}9{/fnr} přece však jako jediný Pán sám řídí všechnu pastýřskou práci. Ty, kdo přicházejí ke skále,{fnr}10{/fnr} živí tak utěšenou a šťavnatou pastvou, že nesčetné ovce čerpají sílu z_hojnosti jeho lásky a neváhají zemřít za jméno pastýře, stejně jako dobrý pastýř položil život za své ovce.

Je to Kristus, od něhož pochází nejen slavná statečnost mučedníků, ale i_víra všech, kteří se znovu narodili ve svátosti znovuzrození.

A toto je správné slavení velikonočního Beránka s_nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy; když nové stvoření odloží kvas staré špatnosti{fnr}11{/fnr} a živí se tělem a krví samotného Pána.

Neboť účast na těle a krvi Kristově nepůsobí nic jiného, než že přecházíme v_to, co přijímáme, a že toho, s_nímž jsme zemřeli a byli pohřbeni a s_nímž jsme byli vzkříšeni,{fnr}12{/fnr} nosíme vždycky a všude ve své duši i_na svém těle.

{fn:1}Srov. {r}Kol 1,15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 15,28{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 28,20{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 5,27{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 1,13{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Gn 17,4{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 9,8{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 10,16{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 21,17{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Kor 10,4{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}1 Kor 5,8.7{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Řím 6,4{/r}; {r}Ef 2,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 10,14{/r}; {r}Ez 34,11.13{/r}

Já jsem dobrý pastýř; {*} znám svoje ovce a moje ovce znají mne, aleluja.

Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Vyvedu je z_národů a budu je pást. {*} Znám svoje ovce a moje ovce znají mne, aleluja.

Čtvrtek po druhé neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}3,1-22{/r}

Vzkaz církevním obcím v_Sardech, ve Filadelfii a v_Laodiceji

{v}17{/v}Andělovi církevní obce v_Sardech napiš:

Toto praví ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtvý. {v}2{/v}Probuď se a utvrď zbytek, který je už na umření. Shledal jsem totiž, že tvoje skutky nejsou dokonalé před mým Bohem. {v}3{/v}Nuže, vzpomeň si (na nauku, kterou) jsi přijal a slyšel; zachovávej (ji) a změň se! Neprobudíš-li se však, přijdu jako zloděj, a ty nebudeš vědět, v_kterou hodinu na tebe přijdu. {v}4{/v}Přesto však máš v_Sardech několik lidí, kteří si šaty neposkvrnili; ti budou se mnou chodit v_bílých šatech, protože jsou (toho) hodni. {v}5{/v}Kdo zvítězí, bude tedy oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z_knihy života, ale budu se k_němu znát před svým Otcem a jeho anděly.

{v}6{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.

{v}7{/v}Andělovi církevní obce ve Filadelfii napiš:

Toto praví Svatý, Věrný, který má Davidův klíč; když on otevře, nikdo nemůže zavřít, když on zavře, nikdo nemůže otevřít. {v}8{/v}Znám tvé skutky: otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Mnoho síly sice nemáš, ale přece jsi zachoval moje slovo a nezapřel jsi mě. {v}9{/v}Já přinutím některé z_lidí satanových – oni, lháři, si říkají židé, ale nejsou – přinutím je, aby přišli, padli ti k_nohám a poznali, že jsem si tě zamiloval. {v}10{/v}Protože jsi zachoval nařízení o_mé trpělivosti, i_já tě zachovám v_hodině zkoušky, která má přijít na celý svět, aby vyzkoušela obyvatele země. {v}11{/v}Přijdu brzo! Drž pevně, co máš, aby (ti) nikdo nevzal tvou korunu. {v}12{/v}Kdo zvítězí, z_toho udělám sloup v_chrámě svého Boha a nikdy už (z_něho) nevyjde; napíšu na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z_nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno.

{v}13{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.

{v}14{/v}Andělovi církevní obce v_Laodiceji napiš:

Toto praví Amen, svědek spolehlivý a věrný, začátek Božího stvoření. {v}15{/v}Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! {v}16{/v}Takto však, protože jsi vlažný, ani horký, ani studený, vyplivnu tě z_úst. {v}17{/v}Jestliže řekneš: ‚Jsem bohatý, mám všeho dost, nic nepotřebuji‘ – a nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný, chudý, slepý a nahý, {v}18{/v}pak ti radím, kup si ode mě zlato v_ohni pročištěné, abys zbohatl; bílé šaty, aby ses oblékl a neukazovala se tvá ošklivá nahota; mast, aby sis pomazal oči a (zase) viděl. {v}19{/v}Já kárám a trestám všecky ty, které miluji. Buď tedy horlivý a dej se na pokání. {v}20{/v}Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě. {v}21{/v}Kdo zvítězí, toho vezmu k_sobě na svůj trůn, jak i_já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.

{v}22{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 3,20{/r}; {r:Zj}2,7{/r}

Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, {*} k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě, aleluja.

Kdo zvítězí, tomu dám jíst ovoce ze stromu života, který je v_Božím ráji. {*} K_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě, aleluja.

Z_kázání svatého Gaudencia z_Brescie, biskupa

(Tract. 2: CSEL 68,30-32)

Dědictví Nové smlouvy

Nebeská svátost, kterou ustanovil Kristus, je skutečným dědictvím jeho Nové smlouvy. Zanechal nám ji té noci, kdy byl vydáván na smrt kříže, jako záruku své přítomnosti. Tato svátost je pokrmem na naší životní cestě; živí nás a posilňuje, dokud při odchodu z_tohoto světa nedojdeme až k_Bohu. O_tomto pokrmu také Pán řekl: Nebudete-li jíst mé tělo a pít mou krev, nebudete mít v_sobě život.{fnr}1{/fnr}

Chtěl totiž, aby v_nás dary jeho lásky stále žily. Chtěl, aby duše, které byly vykoupeny jeho drahocennou krví, byly stále posvěcovány podle vzoru jeho vlastního utrpení. Proto přikazuje svým věrným učedníkům, které také ustanovil prvními kněžími své církve, aby bez přestání slavili toto tajemství věčného života. Mají je slavit všichni kněží ve všech církevních obcích po celém světě, dokud Kristus znovu nepřijde z_nebe. Tak mají všichni, nejen sami kněží, ale stejně tak i_zástupy věřících mít každodenně před očima příklad Kristova utrpení, držet ho v_rukou a ústy i_srdcem přijímat jakožto nepomíjející památku svého vykoupení.

A ještě něco dalšího: Protože chléb je chlebem, teprve když se množství pšeničných zrn rozemele na mouku, zadělá vodou a upeče na ohni, vidíme v_něm obraz mystického těla Kristova; jak víme, také církev vytváří jeden celek z_množství jednotlivců lidského rodu a je dotvářena ohněm Ducha Svatého.

Vždyť Kristus se narodil z_Ducha Svatého. A protože měl naplnit všechnu spravedlnost, vstupuje při křtu do vody, aby ji posvětil, a vystupuje z_Jordánu plný Ducha Svatého, který na něho sestoupil v_podobě holubice. Jak o_tom svědčí evangelista: Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého.{fnr}2{/fnr} Podobně i_víno jeho krve sebrané z_hroznů vinice, kterou sám pěstoval, je z_mnoha zrn, lisuje se na lisu kříže, z_plných kalichů je pijí věřící a jejich srdce se rozpaluje jeho vlastní silou.

Tuto spasitelnou svátost velikonočního Beránka přijímejte spolu s_námi vy všichni, kteří unikáte z_ďábelské moci Egypta a jeho faraona, přijímejte ji s_veškerou dychtivostí zbožného srdce. A sám náš Pán Ježíš Kristus, o_němž věříme, že je přítomen ve svých svátostech, ať posvětí hlubiny vašeho srdce. Vždyť jeho nekonečná síla zůstává po všechny věky.

{fn:1}Srov. {r}Jan 6,53{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 4,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 22,19{/r}; {r}Jan 6,50.51{/r}

Ježíš vzal chléb, vzdal díky, lámal ho, dával jim a řekl: {*} To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku, aleluja.

Toto je chléb, který sestoupil z_nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. {*} To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku, aleluja.

Pátek po druhé neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}4,1-11{/r}

Vidění Boha

(Já, Jan,) {v}1{/v}měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako (zvuk) polnice, když se mnou mluvil, zavolal (na mě): „Pojď sem vzhůru! Ukážu ti, co se musí stát v_budoucnosti.“ {v}2{/v}Hned jsem upadl do vytržení. A hle – trůn stál v_nebi a na tom trůně (někdo) seděl. {v}3{/v}Vypadal jako kámen jaspis a sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. {v}4{/v}Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců oblečených v_bílé roucho a každý z_nich měl na hlavě zlatou korunu. {v}5{/v}A z_trůnu vyrážely blesky, hlasy a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. {v}6{/v}Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako křišťál a uprostřed (na čtyřech) stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i_vzadu. {v}7{/v}První bytost měla podobu lva, druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v_letu. {v}8{/v}A každá z_těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i_uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v_noci volaly: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“

{v}9{/v}A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky, {v}10{/v}těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají:

{v}11{/v}„Pane, náš Bože, jsi hoden,

abys přijal slávu, čest i_moc,

protože jsi stvořil všechno,

z_tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 4,8{/r}; {r}Iz 6,3{/r}

Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. {*} Celá země je plná jeho slávy, aleluja.

Serafové volali jeden na druhého: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. {*} Celá země je plná jeho slávy, aleluja.

Z_promluv svatého Teodora Studijského, opata

(Oratio in adorationem crucis: PG 99,691-694.695.698-699)

Drahocenný a životodárný je Kristův kříž

Ó_jak vzácným darem je kříž! Hle, jaká krása na pohled! Kmen kříže není jako onen rajský strom, na němž se snoubilo dobro a zlo; je celý krásný, skvělý na pohled i_na chuť.

Neboť kříž plodí život, a ne smrt, dává světlo, a nikoli tmu, uvádí do ráje a nevyhání z_něho. Jako král vystupující k_triumfu na válečný vůz vystoupil Kristus na kříž, potřel vládce smrti ďábla a vysvobodil z_tyranova otroctví celé lidské pokolení.

A když byl Pán jako nejudatnější bojovník v_boji na kříži zraněn na rukou i_nohou a byl mu proboden božský bok, uzdravil naši přirozenost, smrtonosným hadem zmrzačenou, z_ran zlých skutků.

Z_rajského kmene kdysi vzešla naše smrt, z_kmene kříže nyní prýští náš nový život. Z_rajského stromu nás kdysi lstivý had oklamal, křížem jsme ho však zahnali. Jaká to nevídaná proměna! Místo smrti dostáváme život, místo porušení neporušenost, místo hanby slávu.

Právem tedy volal svatý apoštol: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu.{fnr}1{/fnr} Neboť ta největší moudrost, která jako by vykvetla z_kříže, usvědčila všechnu nabubřelost světské moudrosti a domýšlivou pýchu ze lži. Všeliké dobro vzešlo z_kříže a zničilo zárodky veškeré zloby a špatnosti.

Již samy obrazy a podobenství kříže byly od počátku světa znamením a ukazatelem něčeho nejvýš podivuhodného. Jen ať to sleduje každý, kdo o_tom chce něco vědět. Což se z_Boží vůle nezachránil Noe se svými syny a jejich manželkami a zvířaty všeho druhu před zkázou potopy na nepatrném dřevě archy?

A co Mojžíšova hůl? Což to není předobraz kříže? Jednou promění vodu v_krev,{fnr}2{/fnr} podruhé pohltí falešné hady kouzelníků,{fnr}3{/fnr} jindy pouhým úderem a dotekem rozdělí moře a nato vrátí mořské vlny zpět, takže zaplaví nepřítele, kdežto vyvolený lid je zachráněn.{fnr}4{/fnr}

Takovým znamením kříže byla i_hůl Árónova: v_jediném dni vyrašila, aby se ukázalo, kdo je zákonitým služebníkem Hospodinova stánku.{fnr}5{/fnr}

Podobenstvím kříže bylo i_to, že Abrahám svázal syna a položil ho na hranici dříví.{fnr}6{/fnr}

Křížem byla usmrcena smrt a Adamovi byl znovu vrácen život. Kříž je slávou všech apoštolů, korunou všech mučedníků, posvěcením všech svatých. V_kříži se oblékáme v_Krista a svlékáme člověka starého. Kříž nás všechny shromáždil do jediného ovčince jako Kristovy ovečky a určil nás pro ovčín nebeský.

{fn:1}{r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ex 7,17.20{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ex 7,12{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ex 14,16.26{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Nm 17,23{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Gn 22,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

To je ten převzácný strom, zasazený uprostřed ráje. {*} Na něm původce spásy svou vlastní smrtí přemohl smrt všech lidí, aleluja.

On je nejvznešenější ze všech stromů. {*} Na něm původce spásy svou vlastní smrtí přemohl smrt všech lidí, aleluja.

Sobota po druhé neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}5,1-14{/r}

Vidění Beránka

(Já, Jan,) {v}1{/v}uviděl jsem v_pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i_zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. {v}2{/v}Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ {v}3{/v}A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. {v}4{/v}Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. {v}5{/v}Ale jeden z_těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z_Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s_jeho sedmi pečetěmi otevře.“

{v}6{/v}A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. {v}7{/v}(Beránek) přišel a vzal svitek z_pravice toho, který seděl na trůně. {v}8{/v}A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z_nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. {v}9{/v}A zpívali píseň novou:

„Jsi hoden vzít svitek

a rozlomit jeho pečeti,

protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi)

z_každého kmene, jazyka, lidu i_národa

{v}10{/v}a vytvořil jsi z_nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí.“

{v}11{/v}Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů (shromážděných) kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – {v}12{/v}a volali silným hlasem:

Beránek, který byl zabit, si zaslouží,

aby přijal moc, bohatství, moudrost

a sílu, čest, slávu i_chválu!“

{v}13{/v}A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v_podsvětí i_na moři, a vše, co je v_nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i_Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i_moc na věčné věky!“

{v}14{/v}Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 5,9.10{/r}

Jsi hoden, Pane, vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit {*} a svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

Vytvořil jsi z_nás našemu Bohu království a kněze. {*} A svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

Z_konstituce 2. vatikánského sněmu o_posvátné liturgii

(Sacrosanctum Concilium, n. 5-6)

Boží plán spásy

Bůh, který chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k_poznání pravdy,{fnr}1{/fnr} mnohokrát a mnoha způsoby mluvil v_minulosti skrze proroky.{fnr}2{/fnr} A když přišla plnost času, poslal svého Syna – Slovo, které se stalo tělem – pomazaného Duchem Svatým,{fnr}3{/fnr} aby hlásal radostnou zvěst chudým a uzdravoval zkroušené srdcem,{fnr}4{/fnr} lékaře těla i_ducha,{fnr}5{/fnr} prostředníka mezi Bohem a lidmi.{fnr}6{/fnr} Jeho lidství sjednocené s_osobou Slova bylo nástrojem naší spásy. Takže v_Kristu se uskutečnila dokonalá oběť našeho smíření a byla nám darována vrcholná bohoslužba.

A toto dílo vykoupení lidstva a dokonalé oslavy Boží, jehož předehrou byly veliké Boží skutky v_lidu Starého zákona, naplnil Kristus Pán především velikonočním tajemstvím: svým požehnaným utrpením, zmrtvýchvstáním a slavným nanebevstoupením. Tak svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život.{fnr}7{/fnr} Neboť z_boku mrtvého Krista na kříži vzešlo podivuhodné tajemství celé církve.

A tak jako byl Kristus poslán Otcem, poslal on sám apoštoly a naplnil je Duchem Svatým. Měli hlásat evangelium všemu stvoření:{fnr}8{/fnr} zvěstovat, že nás Boží Syn svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním vysvobodil z_moci satanovy{fnr}9{/fnr} i_od smrti a převedl do Otcova království. To, co hlásali, měli však také jako dílo spásy uskutečňovat obětí a svátostmi, které jsou středem všeho liturgického života.

Tak křest včleňuje lidi do Kristova velikonočního tajemství: s_Kristem umírají, s_ním jsou pohřbeni, s_ním i_vzkříšeni.{fnr}10{/fnr} Přijímají ducha synovství, v_kterém voláme: Abba, Otče!,{fnr}11{/fnr} a tak se stávají pravými ctiteli, jaké hledá Otec.{fnr}12{/fnr}

Podobně, kdykoli jedí z_večeře Páně, zvěstují jeho smrt, dokud nepřijde.{fnr}13{/fnr} Proto ti, kdo přijali slovo Petrovo, byli pokřtěni již v_den letnic, kdy se církev poprvé ukázala světu. A setrvávali v_apoštolském učení, v_bratrském společenství, v_lámání chleba a v_modlitbách … chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě.{fnr}14{/fnr}

Od té doby se církev nikdy nepřestala shromažďovat k_slavení velikonočního tajemství. Přitom předčítala, co se ve všech částech Písma vztahuje na Krista,{fnr}15{/fnr} slavila eucharistii, v_níž se představuje jeho vítězství a triumf nad smrtí,{fnr}16{/fnr} a zároveň vzdávala díky Bohu za nevýslovný dar{fnr}18{/fnr} v_Kristu Ježíši k_chvále jeho slávy.{fnr}18{/fnr}

{fn:1}{r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 1,1{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sk 10,38{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 61,1{/r}; {r}Lk 4,18{/r}.{/fn} {fn:5}Sv. Ignác Antiochijský: List Efesanům 7,2.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:7}Velikonoční preface.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mk 16,15{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Sk 26,18{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Řím 6,4{/r}; {r}Ef 2,6{/r}; {r}Kol 3,1{/r}; {r}2 Tim 2,11{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Řím 8,15{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Jan 4,23{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Kor 11,26{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Sk 2,41.42.47{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Lk 24,27{/r}.{/fn} {fn:16}Tridentský sněm. Sess. XIII., Dekret o_eucharistii, 5.{/fn} {fn:17}{r}2 Kor 9,15{/r}.{/fn} {fn:18}Srov. {r}Ef 1,12{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 15,1.5.9{/r}

Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti. {*} Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce, aleluja.

Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v_mé lásce. {*} Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce, aleluja.

Třetí neděle velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}6,1-17{/r}

Beránek otvírá Boží knihu

(Já, Jan,) {v}1{/v}jsem viděl, že Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, uslyšel jsem, jak jedna ze čtyř bytostí volá hromovým hlasem: „Pojď!“ {v}2{/v}Podívám se, a hle – bílý kůň; ten, který na něm seděl, držel luk. Byl mu dán věnec a vyjel jako vítěz, aby zvítězil.

{v}3{/v}Když rozlomil druhou pečeť, uslyšel jsem volat druhou bytost: „Pojď!“ {v}4{/v}A vyjel jiný kůň, rudý; tomu, který na něm seděl, byla dána moc, aby vzal zemi pokoj a (lidé) aby se navzájem pobíjeli, a byl mu dán velký meč.

{v}5{/v}Když rozlomil třetí pečeť, uslyšel jsem volat třetí bytost: „Pojď!“ Podívám se, a hle – kůň černý; ten, který na něm seděl, držel v_ruce váhy. {v}6{/v}A uslyšel jsem, jak ze středu těch čtyř bytostí volá nějaký hlas: „Mírka pšenice za denár, tři mírky ječmene za denár. Avšak oleji a vínu neškoď!“

{v}7{/v}Když rozlomil čtvrtou pečeť, uslyšel jsem volat čtvrtou bytost: „Pojď!“ {v}8{/v}Podívám se, a hle – kůň plavý; ten, který na něm seděl, měl jméno Smrt a za ním šla říše mrtvých. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby hubili mečem, hladem, morem a zemskými šelmami.

{v}9{/v}Když rozlomil pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. {v}10{/v}A volali ze všech sil: „Pane svatý a věrný, kdy konečně vykonáš soud a potrestáš obyvatele země za (to, že prolili) naši krev?“

{v}11{/v}Tu každému z_nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud nebude doplněn počet také jejich spoluslužebníky a jejich bratřími, kteří mají být utraceni jako oni.

{v}12{/v}Potom jsem měl (další) vidění, když rozlomil šestou pečeť, povstalo silné zemětřesení, slunce zčernalo jako tmavý pytel, měsíc byl samá krev {v}13{/v}a hvězdy padaly z_nebe na zem, jako fíkovník shazuje padavky, když jím zalomcuje silný vítr, {v}14{/v}obloha zmizela, jako když se složí svitek, a všechny hory a ostrovy se vyšinuly ze svého místa. {v}15{/v}Pozemští králové a velmožové, velitelé, boháči a mocní a všichni, otroci i_svobodní, skryli se do jeskyň a skalních (trhlin) v_horách {v}16{/v}a volali na hory a skály: „Padněte na nás a ukryjte nás před tváří toho, který sedí na trůně, a před Beránkovým hněvem, {v}17{/v}protože přišel velký den jejich hněvu. Kdo bude moci obstát?“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Zj 6,9.10.11{/r}

Ti, kdo byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali, volali: Pane, kdy konečně vykonáš soud a potrestáš ty, kdo prolili naši krev? A dostali odpověď, {*} že mají mít strpení ještě krátký čas, dokud nebude doplněn počet také jejich bratřími, aleluja.

Každému z_nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, {*} že mají mít strpení ještě krátký čas, dokud nebude doplněn počet také jejich bratřími, aleluja.

Z_„První apologie“ od svatého Justina, mučedníka

(Cap. 66-67: PG 6,427-431)

Slavení eucharistie

Tomuto pokrmu říkáme eucharistie, díkůvzdání. Nesmí na něm mít účast nikdo jiný než ten, kdo věří v_pravdivost našeho učení, kdo byl omyt koupelí na odpuštění hříchů, koupelí znovuzrození, a kdo žije tak, jak nám to odkázal Kristus.

Nepřijímáme tu totiž obyčejný chléb a obyčejný nápoj; ale jak jsme byli poučeni, právě takovým způsobem, jakým byl náš spasitel Ježíš Kristus skrze Boží slovo učiněn tělem, a měl tělo a krev pro naši spásu, je tělem a krví vtěleného Ježíše také tento pokrm, nad nímž byla skrze jeho slovo pronesena modlitba díkůvzdání a z_něhož se proměnou živí naše těla a naše krev.

Apoštolové totiž ve svých pamětech, které nám předali a které nazýváme evangelia, sdělili, že jim Ježíš dal následující příkaz: Když vzal do rukou chléb a vzdal Bohu díky, řekl: To konejte na mou památku; toto je mé tělo.{fnr}1{/fnr} A podobně když vzal do rukou kalich a vzdal Bohu díky, řekl: Toto je má krev.{fnr}2{/fnr} A že to svěřil pouze jim.

A my už si to od té doby stále navzájem připomínáme. Přitom ti z_nás, kteří mají nějaký majetek, přispívají všem potřebným; a jsme stále pospolu. A při všem, co obětujeme, velebíme Stvořitele veškerenstva skrze jeho Syna Ježíše Krista a skrze Ducha Svatého.

V_den, kterému se říká den Slunce (tj. v_neděli), se všichni, ať přebývají ve městech nebo na venkově, shromažďují na jednom místě a čte se z_pamětí apoštolů nebo ze spisů proroků, dokud je možno. Potom, když předčítající skončí, pronese představený řeč, v_níž napomíná a vybízí k_napodobování všeho toho krásného.

Potom všichni společně vstaneme a nahlas se modlíme. A jak jsme o_tom již dříve mluvili, když naše modlitby skončí, přináší se chléb a víno s_vodou. Dále se hlasitě modlí představený a vzdává Bohu díky, jak je mu dáno, a lid na to přisvědčuje slovem „amen“. Každý pak dostává a přijímá z_pokrmu díkůvzdání a nepřítomným se posílá po jáhnech. Zámožní dobrovolně dávají podle vlastního uvážení, každý, co uzná za vhodné. To, co se takto sebere, se ukládá u_představeného, a ten pak z_toho vypomáhá sirotkům a vdovám i_lidem, kteří pro nemoc nebo z_nějaké jiné příčiny trpí nedostatkem, také uvězněným a cizincům, kteří tam zavítali na svých cestách, prostě stará se vůbec o_všechny, kdo jsou v_nouzi.

Toto shromáždění konáme všichni společně v_den Slunce předně proto, že je to den, v_němž Bůh změnil tmu a beztvarou hmotu a stvořil svět, a dále proto, že v_tento den vstal náš spasitel Ježíš Kristus z_mrtvých. Neboť den před Saturnovým dnem (tj. před sobotou) ho ukřižovali a den po Saturnově dni, to jest v_den Slunce, se zjevil svým apoštolům a učedníkům a naučil je tomu, co jsme i_vám předložili k_úvaze.

{fn:1}{r}Lk 22,19{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 26,28{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Když měl Ježíš odejít ze světa k_Otci, {*} ustanovil na památku své smrti svátost svého těla a krve, aleluja.

Dal své tělo za pokrm a svou krev za nápoj a řekl: To konejte na mou památku. {*} Ustanovil na památku své smrti svátost svého těla a krve, aleluja.

Pondělí po třetí neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}7,1-17{/r}

Poznamenání Božích vyvolených

(Já, Jan,) {v}1{/v}jsem viděl, jak na čtyřech rozích země stojí čtyři andělé a drží čtyři zemské větry, aby nezadul vítr na zem, ani na moře, ani na žádný strom. {v}2{/v}A viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v_ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i_moři: {v}3{/v}„Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ {v}4{/v}A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. {v}5{/v}Z_kmene Judova dvanáct tisíc poznamenaných, z_kmene Rubenova dvanáct tisíc, z_kmene Gadova dvanáct tisíc, {v}6{/v}z_kmene Aserova dvanáct tisíc, z_kmene Neftalimova dvanáct tisíc, z_kmene Manasova dvanáct tisíc, {v}7{/v}z_kmene Simeonova dvanáct tisíc, z_kmene Léviova dvanáct tisíc, z_kmene Izacharova dvanáct tisíc, {v}8{/v}z_kmene Zabulonova dvanáct tisíc, z_kmene Josefova dvanáct tisíc, a z_kmene Benjamínova dvanáct tisíc poznamenaných.

{v}9{/v}Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, oděni bílým rouchem, s_palmami v_rukou {v}10{/v}a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu (vděčíme) našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“

{v}11{/v}Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu {v}12{/v}a volali: „Amen! Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla (přísluší) našemu Bohu na věčné věky! Amen.“

{v}13{/v}Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v_bílém rouchu a odkud přišli?“ {v}14{/v}Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z_velikého soužení; roucho si do běla vyprali v_Beránkově krvi. {v}15{/v}Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v_noci mu slouží v_jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k_nim (sníží) a bude s_nimi bydlet. {v}16{/v}Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, {v}17{/v}protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k_pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z_očí.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 7,14{/r}; {r:Zj}6,9{/r}

Přicházejí z_velikého soužení, {*} roucho si do běla vyprali v_Beránkově krvi, aleluja.

Byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. {*} Roucho si do běla vyprali v_Beránkově krvi, aleluja.

Z_komentáře svatého Bedy Ctihodného, kněze, k_prvnímu listu Petrovu

(Cap. 2: PL 93,50-51)

Rod vyvolený, královské kněžstvo

Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo.{fnr}1{/fnr} Toto slavné svědectví bylo kdysi dáno Božímu lidu prostřednicím Mojžíšovým. A nyní je apoštol Petr dává po právu všem národům, pokud uvěřily v_Krista. Neboť Kristus je kámen nárožní,{fnr}2{/fnr} jenž začlenil pohany do spásy, která dříve byla v_Izraeli.{fnr}3{/fnr}

Rodem vyvoleným je nazývá pro jejich víru, aby je odlišil od těch, kteří zavrhli živý kámen a sami byli zavrženi.{fnr}4{/fnr}

A královským kněžstvem je nazývá proto, že jsou pevně spojeni s_tělem toho, který je nejvyšším králem a pravým knězem: jako král uděluje království svým věrným a jako velekněz očišťuje jejich hříchy obětí vlastní krve. Nazývá je královským kněžstvem, aby měli na paměti, že mají i_doufat ve věčné království, a vždycky přinášet Bohu oběť neposkvrněného života.{fnr}5{/fnr}

Jsou také nazýváni národem svatým a lidem patřícím Bohu jako vlastnictví,{fnr}6{/fnr} ve shodě s_tím, co říká apoštol Pavel, když vykládá myšlenku prorokovu: Můj spravedlivý bude žít z_víry;{fnr}7{/fnr} ale kdyby se ze strachu vzdaloval, nebudu v_něm mít zalíbení. My však, říká, nepatříme k_těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k_záhubě, ale k_těm, kdo věří, a tím si zachrání život.{fnr}8{/fnr} A ve Skutcích apoštolů čteme: Vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si získal vlastní krví.{fnr}9{/fnr}

Lidem, který patří Bohu, jsme se stali díky krvi našeho Vykupitele, tak jako byl kdysi izraelský lid vykoupen z_Egypta krví beránkovou.{fnr}10{/fnr} Proto také i_v_následující části verše skrytě připomíná starozákonní příběh a učí, že jej má duchovně naplnit i_nový lid Boží, když říká: Abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal.{fnr}11{/fnr} Jako totiž zazpívali Hospodinu vítěznou píseň ti, kteří byli skrze Mojžíše vysvobozeni z_egyptského otroctví, když prošli Rudým mořem a faraonovo vojsko se utopilo, tak se sluší, abychom i_my, když jsme ve křtu přijali odpuštění hříchů, vzdali náležité díky za nebeská dobrodiní.

Neboť Egypťané, kteří sužovali Boží lid a jejichž jméno znamená také temnotu a trápení, vhodně znázorňují hříchy, které nás pronásledují, ale byly při křtu zničeny.

Osvobození synů Izraele a jejich přivedení do země, která jim byla kdysi zaslíbena, odpovídá také tajemství našeho vykoupení. Skrze ně směřujeme ke světlu nebeského příbytku{fnr}12{/fnr} a na cestu nám svítí a vede nás Kristova milost. A znamením světla Kristovy milosti byl přece oblakový a ohnivý sloup, který chránil Izraelity na celé jejich cestě před nočními temnotami a nepopsatelnou cestou je přivedl do zaslíbených sídel v_jejich pravé vlasti.

{fn:1}{r}1 Petr 2,9{/r}; srov. {r}Ex 19,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 118 (117),22{/r}; {r}Ef 2,20{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 4,22{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 21,42-44{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Hab 2,4{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žid 10,38-39{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Sk 20,28{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Dt 7,6-8{/r}.{/fn} {fn:11}{r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn} {fn:12}Tamtéž.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 2,9{/r}; {r}Dt 7,7{/r}; {r:Dt}13,5{/r}

Vy jste rod vyvolený, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, {*} abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu, aleluja.

Hospodin si vás vyvolil a vysvobodil vás z_otroctví. {*} Abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu, aleluja.

Úterý po třetí neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}8,1-13{/r}

Sedm andělů trestajících svět

{v}1{/v}Když (Beránek) rozlomil sedmou pečeť, nastalo v_nebi mlčení asi na půl hodiny. {v}2{/v}Uviděl jsem sedm andělů, kteří stojí před Bohem; bylo jim dáno sedm polnic. {v}3{/v}Jiný anděl přišel a postavil se k_oltáři; (v_ruce) měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je položil s_modlitbami všech věřících na zlatý oltář před trůnem. {v}4{/v}Z_kadidelnice v_andělově ruce vystoupil před Boha kadidlový kouř z_modliteb věřících. {v}5{/v}Pak vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z_oltáře a hodil na zem. Tu nastalo hřmění, hlasy, blesky a zemětřesení.

{v}6{/v}Těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.

{v}7{/v}A zatroubil první. Nastalo krupobití a oheň smíšený s_krví a dopadlo to na zem: sežehlo to třetinu země, sežehlo to třetinu stromů a sežehlo to všechny zelené rostliny.

{v}8{/v}A zatroubil druhý anděl. Něco jako velká hořící hora bylo vrženo do moře: třetina moře se obrátila v_krev {v}9{/v}a (od toho) zahynula v_moři třetina živočichů a vzala za své třetina lodí.

{v}10{/v}A zatroubil třetí anděl. Z_nebe spadla velká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod. {v}11{/v}Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se stala pelyňkem, takže mnoho lidí z_té hořké vody pomřelo.

{v}12{/v}A zatroubil čtvrtý anděl. Tu byla zasažena třetina slunce a třetina měsíce a třetina hvězd, takže se z_třetiny zatměly a den ztratil třetinu své jasnosti a stejně tak i_noc.

{v}13{/v}Potom jsem měl (toto) vidění: Uslyšel jsem jakéhosi orla, jak letí vysoko uprostřed nebe a volá silným hlasem: „Běda, běda, běda obyvatelům země (pro to, co nastane), až se ozvou zvuky polnic těch tří andělů, kteří ještě mají troubit!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 8,3-4{/r}; {r:Zj}5,8{/r}

Anděl se postavil k_oltáři: v_ruce měl zlatou kadidelnici a bylo mu dáno mnoho kadidla. {*} A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.

Položil kadidlo s_modlitbami všech věřících na zlatý oltář. {*} A kadidlový kouř vystoupil před Boha, aleluja.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 34,1-3.5-6: CCL 41,424-426)

Zpívejme Hospodinu píseň lásky

Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.{fnr}1{/fnr}

Máme zpívat Hospodinu píseň novou. Jen nový člověk je schopen zpívat novou píseň. Píseň je projevem radosti, a uvážíme-li to hlouběji, projevem lásky. Kdo tedy dovede milovat nový život, dovede také zpívat novou píseň. Nový život máme chápat ve vztahu k_nové písni. Všechno totiž patří k_jedinému království, nový člověk, nová píseň, nový zákon. Takže nový člověk bude zpívat novou píseň a bude patřit k_novému zákonu.

Není nikdo, kdo by nemiloval, ale je otázkou, co kdo miluje. Nežádá se po nás, abychom nemilovali, ale abychom správně vybírali, co milovat. Ale jak bychom si mohli někoho vybrat, když si on předem nevybere nás? Vždyť přece ani nemilujeme, pokud dříve nejsme milováni. Slyšte apoštola Jana: Milujeme, protože on dříve miloval nás.{fnr}2{/fnr} Pátrej, na základě čeho člověk může a má milovat Boha, a nenajdeš nic jiného, než že si Bůh dříve zamiloval jeho. Dal se nám, a my jsme si ho zamilovali, dal nám také schopnost milovat. A jak nám dal schopnost milovat, slyšte přímo z_úst apoštola Pavla: Boží láska je nám vylita do srdce.{fnr}3{/fnr} Kým? Snad ne námi? Nikoli. Jak tedy? Skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.{fnr}4{/fnr}

Protože se tedy na to můžeme bezpečně spolehnout, milujme Boha tím, co máme od Boha. Slyšte přímo Jana: Bůh je láska; kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.{fnr}5{/fnr} Nestačí říkat jenom: Láska je z_Boha.{fnr}6{/fnr} Ale kdo z_nás by se odvážil říci: Bůh je láska. Řekl to ten, který to poznal.

Bůh se nám přímo nabízí. Volá na nás: „Milujte mě, a budete mě mít; protože pokud byste mě neměli, nemůžete mě ani milovat.“

Bratři, synové, vy ratolesti církve, svatá a nebeská setbo, vy v_Kristu znovuzrození, kteří jste dostali život shůry, slyšte, co říkám, či spíše tlumočím: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Řekneš: Zpívám. Zpíváš, slyším, ovšemže zpíváš. Jen ať život nesvědčí proti jazyku!

Ať zpívá váš hlas, ať zpívá Vaše srdce, ať zpívají vaše ústa, ať zpívá váš život: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Ptáte se, co máte zpívat o_tom, koho milujete? Jistě totiž chceš zpívat o_tom, koho miluješ. Ptáš se, jakou chválu o_něm máš zpívat? Slyšeli jste: Zpívejte Hospodinu píseň novou. Ptáte se, jakou chválu? Jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých. Chválou je sám ten, kdo zpívá.

Chcete zpívat Bohu chválu? Sami buďte tou chválou. Boží chválou jste, když dobře žijete.

{fn:1}{r}Žl 149,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Jan 4,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 5,5{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 4,16{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Jan 4,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 6,4{/r}; srov. {r}1 Jan 3,23{/r}; {r}Žl 149,1{/r}

Jako Kristus byl vzkříšen z_mrtvých Otcovou slávou, tak i_my teď musíme žít novým životem. {*} Milujme se navzájem, jak nám nařídil, aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých. {*} Milujme se navzájem, jak nám nařídil, aleluja.

Středa po třetí neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}9,1-12{/r}

Pohroma kobylek

{v}1{/v}Zatroubil pátý anděl. Viděl jsem hvězdu, jak se zřítila z_nebe na zem. Byl jí dán klíč od propasti podsvětí. {v}2{/v}Jakmile tu propast otevřela, vyvalil se z_ní dým jako z_ohromné výhně – slunce i_ovzduší se od dýmu z_té propasti zatemnily – {v}3{/v}a z_toho dýmu vyletěly na zem kobylky; byla jim dána moc, jakou na zemi mají štíři. {v}4{/v}Ale bylo jim přikázáno, že nesmějí škodit na zemi trávě ani žádné zelené rostlině ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. {v}5{/v}Nesměly je však usmrcovat, ale jen trápit po pět měsíců. Bolest (kterou působí), se podobá bodnutí štíra. {v}6{/v}Tehdy lidé budou hledat smrt, a nenajdou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče.

{v}7{/v}Vzhledem se ty kobylky podobaly koním vystrojeným do války; na hlavě měly jakoby zlatou korunu a jejich tvář připomínala lidský obličej; {v}8{/v}žíně měly jako ženské vlasy a zuby jako lvi; {v}9{/v}měly pancíře jako ze železa a šramot jejich křídel jako rachot vozů s_mnoha koňmi, když se řítí do boje; {v}10{/v}ocasy měly jako štíři a (v_nich) žihadla, aby mohly lidem škodit po pět měsíců; {v}11{/v}jako král je vedl anděl propasti, hebrejsky se jmenuje Abaddon, řecky Apollyon – Ničitel.

{v}12{/v}První „běda“ přešlo, a hle – už jsou tu dvě další.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jl 3,3.5{/r}; {r}Mk 13,33{/r}

Neobyčejné úkazy způsobím na nebi i_na zemi: krev, oheň a sloupy dýmu. {*} Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, aleluja.

Dejte si pozor, bděte a modlete se, protože nevíte, kdy ten čas přijde. {*} Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, aleluja.

Z_„První apologie“ od svatého Justina, mučedníka

(Cap. 61: PG 6,419-422)

Koupel znovuzrození

Vyložíme nyní, jak jsme se zasvětili Bohu, když jsme byli obnoveni skrze Krista.

Všechny, kdo nabyli přesvědčení a uvěřili, že to, co učíme a říkáme, je pravda, a kdo prohlásili, že podle toho mohou žít, učíme nejprve, aby se modlili a postem si od Boha vyprošovali odpuštění svých předchozích hříchů. Sami se modlíme a postíme s_nimi.

Pak je vedeme k_vodě, kde se znovu zrodí, právě tak jako jsme se znovu zrodili i_my sami. Ve vodě se jim totiž dostane koupele ve jménu Boha, Otce a Vládce veškerenstva i_našeho Spasitele Ježíše Krista i_Ducha Svatého.

Vždyť Kristus řekl: Nenarodíte-li se znovu, nevejdete do nebeského království.{fnr}1{/fnr} Tu je ovšem jasné, že není možné, aby ti, kdo se již jednou narodili, vstoupili do lůna svých matek.{fnr}2{/fnr}

A skrze proroka Izaiáše je řečeno, že od těch, kdo zhřešili, ale činí pokání, budou odňaty jejich hříchy: Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z_mých očí; učte se jednat dobře. Sirotku dopomozte k_právu, zastaňte se vdovy. Pak přijďte a budeme spolu mluvit, praví Pán. I_kdyby byly vaše hříchy jako purpur, vybělím je jak vlnu, a kdyby byly jako šarlat, nad sníh zbělejí. Neposlechnete-li však, pohltí vás meč. Tak promluvila Hospodinova ústa.{fnr}3{/fnr}

Smysl těchto slov jsme se dověděli od apoštolů: O_svém prvém zrození jsme nic nevěděli, narodili jsme se podle slepého zákona přírody z_vlhkého semene vzájemným spojením svých rodičů a vyrůstali jsme ve špatných mravech a zlých zvrácenostech. Abychom však nezůstali dětmi přírodní nutnosti a nevědomosti, ale stali se dětmi vyvolení a poznání a byli ve vodě obmyti od hříchů, jichž jsme se dopustili, proto se nad tím, kdo touží být znovuzrozen a projevil lítost nad svými hříchy, vyslovuje jméno Boha, Otce a Vládce veškerenstva. Totéž jediné jméno říkáme, když toho, kdo má být obmyt, vedeme ke křestní koupeli. – Nikdo zajisté nemůže nevyslovitelného Boha nazvat jménem; a kdyby se někdo odvážil tvrdit, že má právo, propadl beznadějnému šílenství. Tato koupel pak se nazývá osvícení, neboť mysli těch, kdo se těmto věcem učí, se při ní dostává světla. – A ten, komu se dostává tohoto osvícení, je omýván také ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného pod Ponciem Pilátem a ve jménu Svatého Ducha, který ústy proroků všechno o_Ježíši předpověděl.

{fn:1}Srov. {r}Jan 3,3{/r}; {r}Mt 18,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 3,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Iz 1,16-20{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 3,5-6{/r}

Ježíš řekl Nikodémovi: Amen, amen, pravím ti: {*} Jestliže se nenarodí někdo z_vody a z_Ducha, nemůže vejít do Božího království, aleluja.

Co se narodilo z_těla, je tělo, co se narodilo z_Ducha, je Duch. {*} Jestliže se nenarodí někdo z_vody a z_Ducha, nemůže vejít do Božího království, aleluja.

Čtvrtek po třetí neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}9,13-21{/r}

Válečná pohroma

{v}13{/v}Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem nějaký hlas (přicházející) od čtyř rohů zlatého oltáře před Bohem; {v}14{/v}(ten hlas) nařizoval šestému andělovi s_polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly spoutané u_velké řeky Eufratu!“ {v}15{/v}Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, pro ten den, měsíc a rok, aby vyhladili třetinu lidí. {v}16{/v}Jejich vojska bylo dvě stě miliónů jezdců; slyšel jsem, kolik jich je.

{v}17{/v}Takto jsem spatřil ve vidění koně a ty, co na nich seděli: měli pancíře ohnivě červené, temně fialové a sírově žluté. Koně měli hlavy jako lvi, z_tlamy jim vyrážel oheň, dým a síra. {v}18{/v}Těmi třemi ranami byla usmrcena třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, které koním vyrážely z_tlamy. {v}19{/v}Síla těch koní je totiž v_jejich tlamách a (rovněž) v_jejich ocasech: jejich ocasy jsou jako hadi, protože mají hlavy a těmi škodí.

{v}20{/v}Ale ostatní lidé, kteří na tyto rány nezašli, (přesto) se neodvrátili pokáním od (svých model), které si udělali vlastníma rukama, a nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nemohou ani vidět, ani slyšet, ani chodit. {v}21{/v}Nenechali svého vraždění ani čarování ani smilnění ani krádeží.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sk 17,30.31{/r}; srov. {r}Jl 1,13.14{/r}

Ať se všichni všude obrátí, {*} protože Bůh ustanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět, aleluja.

Služebníci Boží, shromážděte všechny obyvatele země a volejte k_Hospodinu. {*} Protože Bůh ustanovil den, kdy bude podle spravedlnosti soudit svět, aleluja.

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 5,2,2-3: SCh 153,30-38)

Eucharistie je závdavek vzkříšení

Jestliže se spása netýká i_těla, pak nás tedy ani Pán nevykoupil svou krví, pak ani kalich díkůčinění není účastí na jeho krvi a chléb, který lámeme, není účastí na jeho těle.{fnr}1{/fnr} Vždyť krev může proudit pouze v_žilách, v_těle, prostě v_tom, co patří plně k_lidské přirozenosti. Tím vším se stalo Boží Slovo, jež nás vykoupilo svou krví, jak říká jeho apoštol: V_něm máme vykoupení skrze jeho krev a odpuštění hříchů.{fnr}2{/fnr}

A poněvadž jsme jeho údy a živíme se stvořenými věcmi, které nám uděluje on sám – vždyť svému slunci dává svítit a déšť sesílá podle své vůle{fnr}3{/fnr} – prohlásil o_kalichu vína – a víno je také stvořením – že je to jeho krev, která dává sílu naší krvi; a potvrdil o_chlebu – ten je také stvořením – že je to jeho tělo, které dává vzrůst našemu tělu.

Když tedy kalich naplněný vínem a připravený chléb přijmou (nad nimi pronesené) Boží slovo, stávají se eucharistií, Kristovou krví a jeho tělem. Jimi se posiluje a upevňuje naše tělesná přirozenost. Jak tedy mohou někteří říkat, že tělo není s_to přijmout Boží dar věčného života, když je živeno tělem a krví Kristovou a je jeho údem?

Tak to říká i_blažený apoštol v_listě Efesanům: Vždyť jsme údy jeho těla, z_jeho masa a jeho kostí.{fnr}4{/fnr} Nemluví tu o_nějakém duchovním a neviditelném člověku – duch přece nemá kosti a maso{fnr}5{/fnr} – ale o_skutečném lidském organismu z_masa, nervů a kostí. Tento organismus dostává výživu z_kalichu vína, jež je jeho krví, a čerpá posilu z_chleba, který je jeho tělem.

Vinný kmen zasazený do země přináší plod ve svůj čas a pšeničné zrno, které padne do země a rozpadne se, vyroste v_klas s_mnoha zrny, mocí Božího Ducha, který všechno udržuje; tyto plody pak Boží moudrost dává k_užitku člověka a když přijmou Boží slovo, stávají se eucharistií, to jest Kristovým tělem a jeho krví. Podobně budou i_naše těla živená touto eucharistií uložena po smrti do země, kde se rozpadnou, a vstanou, až přijde čas a Boží Slovo je obdaruje milostí vzkříšení k_slávě Boha Otce; a ten dá tomuto smrtelnému tělu nesmrtelnost, tělu porušitelnému neporušitelnost.{fnr}6{/fnr} Neboť Boží moc se projevuje v_slabosti.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 10,16{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 1,7{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 5,45{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 5,30{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 24,39{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 15,53{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 6,48-51{/r}

Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. {*} Toto je chléb, který sestupuje z_nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel, aleluja.

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z_nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. {*} Toto je chléb, který sestupuje z_nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel, aleluja.

Pátek po třetí neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}10,1-11{/r}

Rozvinutý malý svitek

(Já, Jan,) {v}1{/v}jsem viděl jiného mocného anděla, jak sestupuje z_nebe, zahalen v_oblaku, kolem hlavy duhová zář, s_tváří jako slunce a s_nohama jako ohnivé sloupy. {v}2{/v}V_ruce držel rozvinutý malý svitek. Pravou nohu postavil na moře a levou na zem. {v}3{/v}Pak vzkřikl silným hlasem, jako když řve lev. Na jeho výkřik zaburácelo sedm hromů. {v}4{/v}Když těch sedm hromů promluvilo, chtěl jsem se dát do psaní, ale uslyšel jsem z_nebe hlas: „Zachovej slova těch sedmi hromů v_tajnosti a nepiš je!“

{v}5{/v}Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i_na zemi, pozdvihl pravici k_nebi {v}6{/v}a přísahal při tom, který žije na věčné věky, který stvořil nebe a všecko, co je v_něm, i_zem i_všechno, co je na ní, i_moře i_všechno, co je v_něm: „Lhůta je u_konce! {v}7{/v}Ale v_době, kdy přijde na řadu hlas sedmého anděla, až zatroubí na polnici, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům.“

{v}8{/v}Hlas z_nebe, který jsem už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z_ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ {v}9{/v}Odešel jsem tedy k_andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v_břiše hořko, ale v_ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ {v}10{/v}Vzal jsem ten malý svitek z_andělovy ruky a spolkl ho. V_ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v_břiše. {v}11{/v}Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 10,7{/r}; {r}Mt 24,30{/r}

Až zatroubí polnice, dovrší se tajemné Boží rozhodnutí, {*} jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.

Potom se objeví znamení Syna člověka na nebi a lidé uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s_velikou mocí a slávou. {*} Jak to Bůh oznámil svým služebníkům prorokům, aleluja.

Z_kázání svatého Efréma, jáhna

(Sermo de Domino nostro, 3-4.9: Opera edit. Lamy, 1,152-158.166-168)

Kristův kříž, spása lidstva

Náš Pán byl rozdrcen smrtí, ale tím prorazil cestu k_jejímu zničení. Sám se podrobil smrti a podstoupil ji z_vlastní vůle, aby touž smrt proti její vůli potřel. Náš Pán totiž vyšel a nesl si kříž, jak to chtěla smrt. Na kříži však zvolal mocným hlasem{fnr}1{/fnr} a vyvedl mrtvé z_podsvětí, i_když se smrt vzpírala.

Skrze tělo, které přijal, jej smrt zabila. Ale stejnou zbraní dobyl nad smrtí vítězství. Jeho božství se skrylo v_lidství a utkalo se se smrtí. Ta zabila i_byla zabita: zabila život přirozený, ji však zabil život nadpřirozený.

Protože by Pán nemohl bez těla propadnout smrti ani by ho bez těla nemohlo pohltit podsvětí, přišel k_Panně, aby si z_ní vzal nástroj těla a otevřel jím brány podsvětí. S_tělem, které přijal, vstoupil do pekel, uchvátil jejich bohatství a vyplenil jejich poklady.

Tak přišel k_Evě, matce všech živých.{fnr}2{/fnr} Ona je vinice, jejíž ohradu otevřela smrt – dokonce vlastníma Evinýma rukama – aby ochutnala její plody. Takže Eva, matka všech živých, se všem živým stala zdrojem smrti.

Vykvetla však Maria, nová réva, lepší než byla stará réva Eva; a v_ní se usadil nový život, Kristus. A když smrt po svém zvyku přišla s_jistotou sklízet, netušila, že ve smrtelném plodu je ukryt život, který ji zničí. Když ho tedy smrt bez bázně pohltila, osvobodila život a s_ním všechny lidi.

Slavný syn tesařův{fnr}3{/fnr} vztyčil svůj kříž nad všepohlcující propastí smrti a převedl lidstvo do příbytku života.

Skrze dřevo rajského stromu padl celý lidský rod do hlubin, po dřevě kříže přechází do příbytku života.

Na strom byla kdysi naroubována hořkost, nyní byl vštípen roub sladký, v_němž poznáváme toho, jemuž neodolá žádné stvoření.

Sláva tobě, Kriste, neboť tys postavil svůj kříž jako most nad smrtí, aby po něm přecházely duše z_krajiny smrti do krajiny života.{fnr}4{/fnr}

Sláva tobě, Kriste, neboť tys přijal tělo smrtelného člověka a učinil z_něho pramen života pro všechny smrtelníky.

Arciže žiješ! Vždyť tvoji vrahové učinili z_tvého života setbu; po způsobu rolníků jej zaseli do hluboké země jako pšenici, aby vzešel a zároveň dal život mnohým.

Nuže, nabídněme Kristu svou lásku jako velkou a všezahrnující oběť. Ať tryská bohatství našich chvalozpěvů a modliteb k_tomu, který nabídl Bohu za oběť svůj kříž, abychom skrze něj byli všichni štědře obdarováni.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Lk 23,45{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gn 3,20{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 13,55{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 116 (114),9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 8,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,55-56.57{/r}; {r}2 Kor 4,13.14{/r}

Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec? Ten bodec smrti je hřích. Ale Bohu díky! {*} On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista, aleluja.

Věříme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s_Ježíšem i_nás. {*} On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista, aleluja.

Sobota po třetí neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}11,1-19{/r}

Dva Boží svědkové

{v}1{/v}Byla mi podána rákosová míra podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží chrám i_oltář a (spočítej) ty, kteří se tam klanějí. {v}2{/v}Vnější chrámové nádvoří však vynech a neměř ho, protože bude vydáno pohanům; ti budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. {v}3{/v}Ale já pošlu své dva svědky, oblečené v_žínice, aby prorokovali tisíc dvě stě šedesát dní.“ {v}4{/v}To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. {v}5{/v}A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň jim vyšlehne z_úst a stráví jejich nepřátele; ano, kdo by jim chtěl ublížit, takto bude usmrcen. {v}6{/v}Oni mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť. Mají moc nad vodami, aby je obraceli v_krev a bili zem rozličnými ranami, kdykoli by chtěli.

{v}7{/v}Ale až budou končit svoje svědectví, šelma, která vystupuje z_propasti, začne proti nim válku, přemůže je a zabije. {v}8{/v}Jejich mrtvoly (zůstanou ležet) na ulici velkého města, které má obrazné jméno Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. {v}9{/v}A (lidé) z_různých národů, kmenů, jazyků a čeledí se budou dívat na jejich mrtvá těla tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. {v}10{/v}Obyvatelé země se z_toho radují a veselí a posílají si navzájem dary, protože tito dva proroci jim způsobili hodně trápení.

{v}11{/v}Ale když uplynulo tři a půl dne, vešel do nich dech života od Boha. Postavili se na nohy, a velký strach padl na ty, kdo na ně hleděli. {v}12{/v}A uslyšeli, jak mocný hlas z_nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v_oblaku do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali. {v}13{/v}V_tu chvíli nastalo velké zemětřesení; desetina města se zřítila a při tom zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí. Ostatní se zalekli a vzdali čest Bohu na nebi.

{v}14{/v}Druhé „běda“ přešlo, a hle – třetí „běda“ rychle přichází.

{v}15{/v}A zatroubil sedmý anděl. Tu se ozvaly v_nebi silné hlasy: „Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný a bude kralovat na věčné věky!“

{v}16{/v}A oněch čtyřiadvacet starců, kteří sedí před Bohem na svých trůnech, padlo na tvář, poklonili se Bohu {v}17{/v}a volali:

„Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný,

který jsi a který jsi byl,

žes převzal svou velikou moc a ujal ses vlády.

{v}18{/v}Pohané se rozzuřili,

ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé:

dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím

a těm, kdo se tě bojí, malým i_velkým,

a zahubit ty, kdo hubili zemi.“

{v}19{/v}Boží chrám v_nebi se otevřel a ukázala se v_něm archa jeho úmluvy; a nastalo blýskání, (ozvaly se) hlasy a hromy, (nastalo) zemětřesení a (spadlo) velké krupobití.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 11,15{/r}; {r}Dan 7,27{/r}

Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný {*} a bude kralovat na věčné věky, aleluja.

Jeho království je království věčné a všechny mocnosti mu budou sloužit a poslouchat ho. {*} A bude kralovat na věčné věky, aleluja.

Z_komentáře svatého Cyrilla Alexandrijského, biskupa, k_Janovu evangeliu

(Lib. 4,2: PG 73,563-566)

Svoje tělo dal Kristus za život všech

Pán říká: Umírám za všechny, aby všichni skrze mne dostali život; všeliké tělo jsem vykoupil svým vlastním. V_mé smrti totiž zemře smrt a se mnou znovu vstane padlá lidská přirozenost.

Vždyť proto jsem se stal podobným vám, proto jsem se stal člověkem z_pokolení Abrahámova, abych se ve všem připodobnil bratřím.{fnr}1{/fnr} Správně to pochopil svatý Pavel, a proto říká: Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i_on přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla.{fnr}2{/fnr}

Nikdy a nijak nemohl být zbaven moci ten, který má vládu nad smrtí, a tedy ani sama smrt, než že Kristus za nás dal sám sebe, on jediný jako výkupné za všechny; neboť byl nade všemi.

A proto ten, který se za nás obětoval Bohu a Otci jako oběť neposkvrněná, kdesi v_Žalmech říká: Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo,{fnr}3{/fnr} celopaly a smírné oběti nežádáš; tehdy jsem řekl: Hle, přicházím.{fnr}4{/fnr}

Byl tedy ukřižován za všechny a pro všechny: tak jeden zemřel za všechny, abychom v_něm všichni mohli žít; nebylo vlastně ani možné, aby ten, kdo je život sám, se dostal do područí smrti a podlehl zkáze. A že Kristus obětoval svoje tělo za život světa, to můžeme poznat i_z_jeho vlastních slov; říká přece: Otče svatý, zachovej je.{fnr}5{/fnr} A jinde: Pro ně se zasvěcuji.{fnr}6{/fnr}

Praví zasvěcuji, jako by řekl posvěcuji se a přináším jako neposkvrněnou oběť, jejíž vůně je Bohu milá.{fnr}7{/fnr} Zasvěcovalo se totiž, to jest podle zákona se nazývalo svatým to, co bylo přinášeno na oltář. Tak dal Kristus svoje tělo za život všech, skrze ně i_nám znovu dává život. A já se pokusím vysvětlit, seč jsem, jakým způsobem se to děje.

Jakmile se totiž životodárné Boží Slovo usídlilo v_těle, přetvořilo je v_něco dobrého, sobě vlastního, to jest dalo mu svůj život, a když se s_ním v_tajemné jednotě spojilo, učinilo je oživujícím, neboť právě takové je svou přirozeností ono samo.

Takže Kristovo tělo oživuje ty, kdo mají na něm podíl: vyhání totiž smrt, nakolik je v_těch, kdo jsou v_jejím područí, a odvrací zkázu, neboť v_něm samém se rodí naprosté zničení porušenosti.

{fn:1}Srov. {r}Žid 2,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 2,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žid 10,5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 40 (39),8{/r}; srov. {r}Žid 10,6.7{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 17,11{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 17,19{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ef 5,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 10,14.15.10{/r}

Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce {*} a za ovce dávám svůj život, aleluja.

Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v_hojnosti. {*} A za ovce dávám svůj život, aleluja.

Čtvrtá neděle velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}12,1-18{/r}

Vidění ženy a draka

{v}1{/v}Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama a s_korunou z_dvanácti hvězd kolem hlavy. {v}2{/v}Byla v_jiném stavu a křičela v_bolestech a v_mukách před porodem.

{v}3{/v}Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. {v}4{/v}Ocasem smetl třetinu hvězd z_nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. {v}5{/v}A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k_Bohu, k_jeho trůnu. {v}6{/v}Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha, aby tam byla živena tisíc dvě stě šedesát dní.

{v}7{/v}Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s_drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, {v}8{/v}ale neobstáli a přišli o_svoje místo na nebi. {v}9{/v}Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s_ním.

{v}10{/v}Tu jsem uslyšel hlasité volání v_nebi:

„Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda

našemu Bohu a panování jeho Pomazanému,

neboť byl svržen žalobník našich bratří,

který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v_noci.

{v}11{/v}Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví

a slovem svého svědectví,

protože nemilovali svůj život natolik,

že by se zalekli smrti.

{v}12{/v}Proto se veselte, nebesa

a vy, kteří v_nich přebýváte!

Běda však zemi a moři, neboť ďábel sestoupil k_vám s_velikým hněvem, protože ví, že už má jen málo času.“

{v}13{/v}Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila onoho chlapce. {v}14{/v}Ale ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla odletět na poušť do svého útočiště, aby tam – daleko od hada – byla živena rok a dva roky a půl roku. {v}15{/v}Had pak za ženou vychrlil proud vody jako řeku, aby ji strhl tou řekou. {v}16{/v}Ale země přispěla ženě na pomoc: otevřela svůj jícen a pohltila tu řeku, kterou had vychrlil z_tlamy.

{v}17{/v}Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z_jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k_Ježíšovu svědectví.

{v}18{/v}A postavil se na mořskou písčinu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 12,11.12{/r}; {r}2 Mak 7,36{/r}

Zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti. {*} Proto se veselte, nebesa a vy, kteří v_nich přebýváte, aleluja.

Jen krátce trpěli a podle příslibu dosáhli věčného života. {*} Proto se veselte, nebesa a vy, kteří v_nich přebýváte, aleluja.

Z_homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Hom. 14,3-6: PL 76,1129-1130)

Kristus, dobrý pastýř

Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce, to znamená miluji je, a moje ovce znají mne.{fnr}1{/fnr} Jako kdyby přímo řekl: Kdo mě miluje, jde za mnou. Kdo totiž pravdu nemiluje, dosud ji vůbec nepoznal.

Nejmilejší bratři, slyšeli jste o_nebezpečí, ve kterém jsme my. Zamyslete se také nad tím, co říká Pán o_vašem nebezpečí. Posuďte sami, zdali jste jeho ovce, zkoumejte, zdali ho znáte, znáte-li světlo pravdy. Myslím tím, zdali ho znáte ne tak, že v_něj věříte, ale že ho milujete. Zdali ho znáte ne vírou, ale skutky. Neboť týž evangelista Jan, který zaznamenal tato slova, jinde praví: Kdo tvrdí: Znám ho, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář.{fnr}2{/fnr}

Proto i_na tomto místě Pán hned dodává: Jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život.{fnr}3{/fnr} Jako by přímo řekl: To, že já znám Otce a on zná mne, se ukazuje v_tom, že dávám svůj život za své ovce. Neboli to, jak miluji svého Otce, ukazuji tím, s_jak velikou láskou umírám za své ovce.

A o_těchto ovcích dále říká: Moje ovce slyší můj hlas; já je znám, ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život.{fnr}4{/fnr} O_nich také řekl o_něco dříve: Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet a vycházet a najde pastvu.{fnr}5{/fnr} Vejde totiž k_víře; a vyjde od víry k_patření, od důvěřivosti k_nazírání a pastvu nalezne ve věčném požívání. Ovce dobrého pastýře tedy nacházejí pastvu, neboť každý, kdo ho následuje s_čistým srdcem, pase se na věčně zelené pastvině. Ale co jiného je pastva těchto ovcí než niterná radost věčně kvetoucího ráje? Pastvou vyvolených je totiž stálé patření na Boží tvář, neboť když na Boha patříme bez umdlení, duše se bez konce sytí pokrmem života.

Hledejme tedy, bratři nejmilejší, tuto pastvu, abychom se na ní mohli radovat spolu se slavným shromážděním tolika nebešťanů. Pozváním kéž je nám sama tato radostná slavnost. Nuže, zapalme, bratři, svého ducha, ať se znovu rozhoří víra v_to, čemu jsme uvěřili, zahořme touhou po nebeských výšinách. A takto milovat již znamená jít.

Od radostí niterné slavnosti ať nás neodvrátí žádné protivenství; neboť když někdo touží jít k_zamýšlenému cíli, jeho touhu neodradí žádná překážka v_cestě. Ať nás nesvede žádný přelud klamného štěstí. Pošetilý by přece byl poutník, který by cestou při pohledu na rozkošné louky zapomněl jít, kam měl namířeno.

{fn:1}{r}Jan 10,14{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 2,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 10,15{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 10,27-28{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 10,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 10,14.15{/r}; {r}1 Kor 5,7{/r}

Vstal dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce. {*} Dobrovolně zemřel za své stádce, aleluja.

Náš velikonoční beránek – Kristus – je už obětován. {*} Dobrovolně zemřel za své stádce, aleluja.

Pondělí po čtvrté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}13,1-18{/r}

Dvě šelmy

(Já, Jan,) {v}1{/v}jsem viděl, jak z_moře vystupuje šelma. Měla deset rohů a sedm hlav, na každém rohu byla čelenka a na jejích hlavách rouhavá jména. {v}2{/v}A ta šelma, kterou jsem viděl, byla podobná levhartovi; tlapy měla jako medvěd a tlamu podobnou jako lev. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou moc.

{v}3{/v}Jedna z_jejích hlav vypadala jako smrtelně zasažená, ale ta její smrtelná rána se zase zahojila, takže celá země se dívala po šelmě s_úžasem. {v}4{/v}Klaněli se drakovi, že dal šelmě (svou) moc; klaněli se (i)_šelmě a říkali: „Kdo se vyrovná šelmě, a kdo se s_ní dokáže utkat?“

{v}5{/v}Její tlama mohla zpupně mluvit a rouhat se a směla (to) dělat dvaačtyřicet měsíců. {v}6{/v}Otevřela tedy tlamu k_výsměšným řečem proti Bohu a mluvila tak proti němu a proti jeho stánku, (to je) proti těm, kdo mají v_nebi svoje obydlí. {v}7{/v}A bylo jí dovoleno vést válku proti křesťanům a přemoci je. Byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem. {v}8{/v}A budou se jí klanět všichni obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v_knize života zabitého Beránka.

{v}9{/v}Kdo má ucho, ať poslouchá:

{v}10{/v}Kdo (je určen) do zajetí,

půjde do zajetí,

kdo (je určen) na smrt mečem,

bude zabit mečem.

V_tom je (základ) trpělivosti a důvěry křesťanů.

{v}11{/v}Pak jsem viděl jinou šelmu, která vystupovala ze země. Měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. {v}12{/v}Před tou první šelmou vykonává všechnu její moc; nutí zem i_její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána se zase zahojila. {v}13{/v}A dělá velké divy; způsobí dokonce, že před očima lidí sestoupí oheň z_nebe na zem. {v}14{/v}Těmi divy, které jí bylo dovoleno konat ve službách šelmy, svádí obyvatele země, přemlouvá je, aby postavili obraz oné šelmě, která přežila tu ránu od meče. {v}15{/v}A bylo jí dovoleno obraz šelmy oživit, takže ten obraz šelmy promluvil, a způsobit, aby byli pobiti všichni, kdo se obrazu té šelmy neklanějí. {v}16{/v}Nutí také všechny, malé i_velké, bohaté i_chudé, svobodné i_otroky, aby si nechali udělat na pravou ruku nebo na čelo znamení, {v}17{/v}takže nikdo nemůže kupovat anebo prodávat, kdo nemá jako znamení jméno té šelmy nebo číslo, které (v_součtu) dává její jméno. {v}18{/v}Tady je třeba moudrosti: kdo má rozum, ať sečte číslo té šelmy. Je to číslo (jednoho) člověka: jeho číslo je šest set šedesát šest.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 3,5{/r}; {r}Mt 10,22{/r}

Kdo zvítězí, bude oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z_knihy života {*} a budu se k_němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.

Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. {*} A budu se k_němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.

Z_knihy „O_Duchu Svatém“ od svatého Basila Velikého, biskupa

(Cap. 15,35-36: PG 32,130-131)

Duch oživuje

Pán, který řídí náš život ke spáse, uzavřel s_námi křestní smlouvu. Ta je znamením smrti a života: ponoření do vody představuje smrt,{fnr}1{/fnr} Duch nám dává závdavek života.{fnr}2{/fnr} Tím se nám také ozřejmuje předmět našeho zkoumání, totiž proč se voda spojuje s_Duchem. Neboť křest má dvojí účel: má zbavit moci tělo ovládané hříchem,{fnr}3{/fnr} aby už neplodilo ovoce smrti,{fnr}4{/fnr} a má dát život z_Ducha, jehož plodem je posvěcení.{fnr}5{/fnr} Voda zobrazuje smrt, vždyť tělo je do ní ponořeno jako do hrobu, a Duch vdechuje oživující sílu a ze smrti hříchu vede naše duše opět k_životu. To je to narodit se znovu z_vody a Ducha:{fnr}6{/fnr} že ve vodě dochází k_smrti a život nám dává Duch.

Trojím ponořením a trojím vzýváním se uskutečňuje veliké tajemství křtu; tak je naznačena smrt a duši křtěnců se dostává světla předáním Božího požehnání. Je-li ve vodě nějaká milost, nepochází z_vody jako takové, ale z_přítomnosti Ducha. Vždyť ve křtu nejde zajisté o_odstranění tělesné špíny, nýbrž o_dobré svědomí, o_něž Boha prosíme.{fnr}7{/fnr} Aby nás Pán připravil na život založený na vzkříšení, předkládá nám, jak máme žít plně podle evangelia: nemáme být hněviví, máme trpělivě snášet zlé, být prosti lásky k_rozkoším a osvobodit se od touhy po penězích. Dobrovolným uskutečňováním tohoto programu předem dosahujeme toho, co patří k_podstatě budoucího věku. Kdyby někdo nazval evangelium předobrazem vzkříšeného života, nemyslím, že by se mýlil.

Skrze Ducha Svatého se nám nabízí znovuuvedení do ráje, (skrze tohoto Ducha) vstupujeme do nebeského království, dostává se nám opětného přijetí za Boží děti. On nám dává odvahu nazývat Boha Otcem, on dává účast na Kristově milosti, smíme se nazývat dětmi světla a mít účast na věčné slávě, jedním slovem: žít v_celé plnosti požehnání, a to jak v_tomto věku, tak i_v_budoucím. Všechno dobro, které nám je podle zaslíbení přichystáno a jehož užívání ve víře očekáváme, jako by tu již bylo, a my vidíme milost jako v_zrcadle. Vždyť jestliže je takový už závdavek,{fnr}8{/fnr} jaká je celá skutečnost? A jsou-li takové prvotiny,{fnr}9{/fnr} jaké bude naplnění všeho?

{fn:1}Srov. {r}Řím 6,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 1,14{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 6,6{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 7,5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 6,22{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 3,3{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Petr 3,21{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ef 1,14{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Řím 8,23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jako holubice vypuštěná z_nebe jako z_archy, která je předobrazem církve, {*} sestupuje Duch Svatý na ty, kdo se noří do očistné křestní koupele, a přináší jim Boží pokoj, aleluja.

Tato požehnaná svátost nás vysvobozuje z_otroctví hříchu k_věčnému životu. {*} Sestupuje Duch Svatý na ty, kdo se noří do očistné křestní koupele, a přináší jim Boží pokoj, aleluja.

Úterý po čtvrté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}14,1-13{/r}

Beránkovo vítězství

(Já, Jan,) {v}1{/v}měl jsem vidění, a hle – na hoře Siónu stál Beránek a s_ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kdo mají na čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. {v}2{/v}Uslyšel jsem z_nebe hlas jako hukot velikých vod nebo jako rachot silného hromu. Ten hlas, který jsem slyšel, zněl, jako když zpěváci doprovázejí na citeru svůj zpěv. {v}3{/v}A zpívali před trůnem, před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci novou píseň. Nikdo se nemohl té písni naučit než těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. {v}4{/v}To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Byli vykoupeni z_lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka. {v}5{/v}Z_jejich úst nevyšla lež. Jsou bez poskvrny.

{v}6{/v}Pak jsem uviděl jiného anděla, letěl vysoko uprostřed nebe. Nesl věčně (platné) radostné poselství, aby ho zvěstoval obyvatelům na zemi, každému národu, kmeni, jazyku i_lidu. {v}7{/v}A volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i_zemi, moře i_prameny vod!“

{v}8{/v}Jiný, druhý anděl následoval a volal: „Padl, padl velký Babylón, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“

{v}9{/v}Jiný, třetí anděl následoval a velikým hlasem volal: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijal znamení na čelo nebo na ruku, {v}10{/v}i_on bude pít z_vína Božího hněvu, které je nalito nezředěné v_číši jeho hněvu, a bude před svatými anděly a před Beránkem trápen ohněm a sírou. {v}11{/v}Dým (z_ohně), který je mučí, vystupuje na věčné věky; a nemají úlevu ani ve dne ani v_noci ti, kdo se klanějí šelmě a její soše, a ti, kdo přijali jako znamení její jméno.“

{v}12{/v}V_tom je (základ) trpělivosti křesťanů, kteří zachovávají Boží přikázání a víru v_Ježíše. {v}13{/v}A slyšel jsem z_nebe hlas: „Napiš (toto): Blažení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s_Pánem. Ano, říká to Duch, ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s_nimi.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 14,7.6.7{/r}

Slyšel jsem z_nebe hlas mnoha andělů, kteří volali: {*} Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i_zemi, moře i_prameny vod, aleluja.

Viděl jsem Božího anděla, letěl vysoko uprostřed nebe a hlasitě volal: {*} Bojte se Boha a vzdejte mu čest. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i_zemi, moře i_prameny vod, aleluja.

Z_kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa

(Sermo 108: PL 52,499-500)

Buď Boží obětí i_obětníkem

Pro Boží milosrdenství vás vybízím.{fnr}1{/fnr} Tak žádá Pavel a skrze něj žádá Bůh, protože chce, abychom ho spíše milovali než se ho báli. Bůh to žádá, protože nechce být Pán, ale Otec. Odkazuje na svou slitovnost, aby nemusel trestat přísností.

Slyš Pána, co žádá: Pohleďte na mě a uvidíte své tělo, své údy, své útroby, své kosti, svou krev. Když už se bojíte toho, co je Boží, proč nemilujete alespoň to, co je vaše? Když prcháte před Pánem, proč se neutíkáte k_Otci?

Snad vás zaráží mé utrpení, které jste způsobili, a jeho velikost. Nebojte se. Tento kříž není ostnem pro mne, ale pro smrt. Tyto hřeby do mne nevbíjejí bolest, jen hlouběji do mne zarážejí lásku k_vám. Tyto rány nevyvolávají můj nářek, ale spíše vás uvádějí hlouběji do mého nitra. Rozpětím mých rukou se nezvětšují má muka, ale rozšiřuje se má náruč pro vás. Moje krev nepřichází nazmar, ale je vaším trvalým výkupným.

Pojďte tedy, vraťte se a aspoň tak se přesvědčte, jakého máte Otce. Vidíte, že za zlo odplácí dobrem, za křivdy láskou, za veliké rány velikým odpuštěním.

Ale slyšme již, k_čemu nás vybízí apoštol: Vybízím vás, říká, přinášejte sami sebe v_oběť.{fnr}2{/fnr} Tímto požadavkem povznesl apoštol všechny lidi ke kněžské důstojnosti: Přinášejte sami sebe v_oběť živou.{fnr}3{/fnr}

Opravdu neslýchaná věc je služba křesťanského kněžství, když člověk je sám sobě obětí i_obětníkem. Nepotřebuje hledat jinde, co by mohl Bohu obětovat, ale nosí s_sebou a v_sobě, co má za sebe přinášet Bohu jako oběť. Pokud trvá oběť, zůstává i_obětník. Oběť je obětována, a přece žije, protože kněz nezabíjí, co obětuje.

Opravdu podivuhodná oběť: tělo se obětuje bez zmaření, krev se obětuje bez prolití. Vybízím vás, říká, pro Boží milosrdenství: přinášejte sami sebe jako oběť živou.

Bratři, tato oběť má vzor v_oběti Kristově. On své tělo obětoval živoucím způsobem za život světa a učinil své tělo obětí živou, protože žije, ačkoliv byl zabit. Při takové oběti se smrt uskutečňuje, ale oběť zůstává, oběť žije, smrt je přemožena. Takže mučedníci se smrtí rodí, koncem začínají, usmrcením dostávají život; a na nebi září ti, jejichž život na zemi považovali za zhaslý.

Vybízím vás, praví, bratři, pro Boží milosrdenství: přinášejte sami sebe jako oběť živou a svatou.{fnr}4{/fnr} To je to, o_čem zpíval prorok: Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo.{fnr}5{/fnr}

Buď tedy, člověče, vskutku Boží obětí i_Božím obětníkem. Nepromarni to, co ti dala a svěřila božská moc. Přioděj se rouchem svatosti, opásej pásem čistoty. Pokrývkou tvé hlavy ať je Kristus. Kříž ať stále spočívá na hradbě tvého čela. Na srdce si polož posvátnou pečeť Boží pravdy. Stále zapaluj vonné kadidlo modlitby. Chop se meče Ducha. A postav oltář svého srdce. Tak s_důvěrou v_Boha připrav své tělo k_oběti.

Bůh hledá víru, nikoli smrt. Žízní po modlitbě, nikoli po krvi. Chce být usmířen vůlí, ne zabitím.

{fn:1}{r}Řím 12,1{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}Tamtéž.{/fn} {fn:5}{r}Žid 10,5{/r}; srov. {r}Žl 40 (39),7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 5,9.10{/r}

Jsi hoden, Pane, vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit {*} a svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

Vytvořil jsi z_nás našemu Bohu království a kněze. {*} A svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

Středa po čtvrté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}14,14 – 15,4{/r}

Hodina žně

(Já, Jan,) {v}14,14{/v}měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý věnec a v_ruce ostrý srp. {v}15{/v}Potom vyšel z_chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ {v}16{/v}A tehdy ten, který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata.

{v}17{/v}Pak vyšel z_chrámu v_nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. {v}18{/v}Další anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny z_pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ {v}19{/v}Pustil se tedy anděl svým srpem do práce na zemi, uřezal (hrozny) z_pozemské vinice a naházel (je) do velkého lisu Božího hněvu. {v}20{/v}Lisovalo se mimo město a z_lisu tekla krev a (sahala) koním až po uzdu (na vzdálenost) tisíc šest set honů.

{v}15,1{/v}A potom jsem viděl na nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami, kterými se dovrší Boží hněv.

{v}2{/v}A viděl jsem něco jako průzračné moře smíšené s_ohněm. U_toho průzračného moře stáli ti, kdo zvítězili (v_boji) se šelmou, s_jejím obrazem a s_číslem (vyjadřujícím) její jméno. Měli citery (ke chvále) Boží {v}3{/v}a zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu:

„Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky,

Pane, Bože vševládný!

Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty,

králi národů!

{v}4{/v}Kdo by nevzdával, Pane, úctu

a slávu tvému jménu?

Vždyť ty jediný jsi svatý!

Všechny národy přijdou

a budou se před tebou klanět,

neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 15,3{/r}; {r}Ex 15,11{/r}

Zpívali píseň Beránkovu: Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný. {*} Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů, aleluja.

Kdo je jako ty, vznešený ve svatosti, konáš podivuhodné věci. {*} Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů, aleluja.

Z_traktátu „O_Trojici“ od svatého Hilaria z_Poitiers, biskupa

(Lib. 8,13-16: PL 10,246-249)

Přirozená jednota věřících v_Bohu skrze vtělení Slova a svátost eucharistie

Jestliže se opravdu Slovo stalo tělem,{fnr}1{/fnr} pak také my opravdu přijímáme v_Pánově pokrmu toto vtělené Slovo. Právem proto věříme, že v_nás přirozeně zůstává; vždyť jakmile se narodil jako člověk, přijal také jednou provždy přirozenost našeho těla a svou lidskou přirozenost spojil ve spasitelném znamení těla, na němž máme účast, s_přirozeností věčnou. A tak tvoříme všichni jednotu, neboť v_Kristu je Otec a v_nás je Kristus.{fnr}2{/fnr} Nuže, prostřednictvím těla je Kristus v_nás a my jsme v_něm; a to, co jsme my, je spolu s_ním v_Bohu.

Do jaké míry v_něm prostřednictvím svátosti společenství těla a krve jsme, dosvědčuje on sám, když říká: Tento svět mě už neuvidí. Ale vy mě uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. Neboť já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.{fnr}3{/fnr} Kdyby měl přitom na mysli pouze jednotu vůle, proč by vykládal přímo o_tom, jakého stupně a řádu má být jednota, která se má uskutečnit? Což ne proto, abychom věřili, že zatímco on je v_Otci svou božskou přirozeností, my v_něm jsme naopak v_důsledku jeho tělesného zrození a on je přítomen v_nás ve svátostném tajemství? Tak se tedy vysvětluje dokonalá jednota dosažená skrze Prostředníka: že zatímco my zůstáváme v_něm, zůstává on v_Otci; a zůstávaje v_Otci zůstává v_nás. A tak tedy dosahujeme jednoty s_Otcem: když se Synem, který je v_Otci přirozeně přítomen na základě svého zrození, jsme přirozeně v_Otci také my, protože Syn v_nás přirozeně zůstává.

O_povaze této přirozené jednoty v_nás říká on sám: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v_něm.{fnr}4{/fnr} Nebude v_něm zajisté nikdo jiný, než v_kom bude on sám. Jedině kdo jí Kristovo tělo, bude mít v_sobě to, co on sám přijal.

O_tajemství této dokonalé jednoty učil již dříve, když říkal: Tak jako mne poslal živý Otec a já žiji z_Otce, tak i_ten, kdo jí mé tělo, bude žít ze mne.{fnr}5{/fnr} Žije tedy skrze Otce; a stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce, žijeme skrze jeho tělo i_my.

Každého přirovnání se užívá k_lepšímu porozumění, abychom na základě předloženého příkladu pochopili, oč se jedná. Nuže, hlavním motivem našeho života je, že při vší své tělesnosti máme v_sobě Krista. Ten v_nás zůstává skrze svoje tělo a my budeme žít skrze něho stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce.

{fn:1}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 17,21{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 14,19.20{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 6,56{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 6,57{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 6,56-57{/r}

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, {*} zůstává ve mně a já v_něm, aleluja.

Jako mne poslal živý Otec a já žiji z_Otce, tak i_ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. {*} Zůstává ve mně a já v_něm, aleluja.

ČTVRTEK po čtvrté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}15,5 – 16,21{/r}

Sedm misek Božího hněvu

(Já, Jan,) {v}15,5{/v}jsem viděl, jak se v_nebi otevřel chrám, stánek zjevení, {v}6{/v}a z_něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou. {v}7{/v}A jedna z_oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky. {v}8{/v}A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch sedm ran oněch sedmi andělů.

{v}16,1{/v}A uslyšel jsem z_chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“

{v}2{/v}Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm, kteří se klaněli jejímu obrazu.

{v}3{/v}Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v_krev jako z_mrtvoly, a v_moři zhynulo všechno živé.

{v}4{/v}Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v_krev. {v}5{/v}A uslyšel jsem, jak říká anděl, (který má moc) nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. {v}6{/v}Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev! Zaslouží si to!“ {v}7{/v}A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“

{v}8{/v}Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo (moc) pálit lidi krutým žárem {v}9{/v}a lidé byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.

{v}10{/v}Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v_jejím království se zatmělo a (lidé) se bolestí kousali do jazyka; {v}11{/v}rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.

{v}12{/v}Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v_ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.

{v}13{/v}Pak jsem viděl, jak z_tlamy draka, z_tlamy šelmy a z_úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové jako žáby – {v}14{/v}to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili k_válce, k_onomu velikému dni vševládného Boha.

{v}15{/v}„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“

{v}16{/v}(Drak) je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.

{v}17{/v}Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z_chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“ {v}18{/v}A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení nebylo! {v}19{/v}Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. {v}20{/v}Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa. {v}21{/v}Také padaly z_nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 24,43a{/r}; {r}Zj 16,15a{/r}; {r}1 Sol 5,3{/r}

Kdyby hospodář věděl, v_kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru. {*} Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

Až budou lidé říkat: Je pokoj v_bezpečí, tu na ně znenadání přitrhne záhuba. {*} Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 65,1-3: CCL 36,490-492)

Přikázání nové

Pán Ježíš dává svým učedníkům nové přikázání. Mají se navzájem milovat. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem.{fnr}1{/fnr}

Což to však již nebylo přikázáno ve Starém zákoně? Miluj svého bližního jako sám sebe.{fnr}2{/fnr} Proč tedy Pán nazývá to přikázání novým, když je již tak staré? Asi proto, že z_nás svléká starého člověka a obléká nás v_nového.{fnr}3{/fnr} Toho, kdo naslouchá, nebo přesněji toho, kdo poslouchá, činí láska vskutku novým. Ne ovšem každá láska, ale jen taková, jakou Pán odlišuje od tělesné, když dodává: tak, jak jsem já miloval vás.{fnr}4{/fnr}

Taková láska nás proměňuje, činí z_nás nové lidi, dědice Nové smlouvy, ty, kteří zpívají novou píseň.{fnr}5{/fnr} Tak láska, nejmilejší bratři, učinila novými lidmi již ve Starém zákoně ty, kteří byli spravedliví, patriarchy a proroky, a později obnovila i_blažené apoštoly. A také nyní ta láska obnovuje národy a z_veškerého lidského rodu, rozptýleného po celém světě, vytváří a shromažďuje nový lid, tělo nové nevěsty zasnoubené jednorozenému Synu Božímu, té, o_níž se ve Velepísni říká: Kdo je ta, jež celá bílá stoupá vzhůru?{fnr}6{/fnr} Celá bílá, protože nová. Čím jiným však nová, ne-li oním novým přikázáním?

A proto se její údy o_sebe navzájem starají; trpí-li jeden úd, trpí s_ním všechny, a dostává-li se jednomu údu slávy, všechny se s_ním radují.{fnr}7{/fnr} Slyší totiž a zachovávají ona slova: Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem. Milujte se navzájem ne jako ti, kdo šíří zhoubu,{fnr}8{/fnr} ani jako se milují lidé, protože jsou lidé, ale abyste se navzájem milovali jako ti, kdo se milují, protože jsou všichni bohové a synové Nejvyššího,{fnr}9{/fnr} takže jsou bratry jeho jediného Syna; abyste se navzájem milovali takovou láskou, jakou je miloval on, když je chtěl přivést k_cíli, kde se naplní jejich touha, kde se nasytí dobrem veškerá jejich touha.{fnr}10{/fnr} Neboť tehdy, až Bůh bude všechno ve všem,{fnr}11{/fnr} všechny touhy pominou.

Kéž nám tuto lásku dá sám ten, jenž praví: Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.{fnr}12{/fnr} Miloval nás přece proto, abychom se i_my navzájem milovali; svou láskou k_nám nás chtěl přimět k_tomu, abychom se k_sobě vzájemnou láskou připoutali i_my a pevně spojeni tímto věčným poutem abychom opravdu byli údy těla patřícího k_tak vznešené Hlavě.

{fn:1}{r}Jan 13,34{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lv 19,18{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 4,22-24{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 13,34{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Zj 14,3{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Pís 8,5{/r} (řec. LXX).{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 12,25.26{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jud 10{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 82 (81),6{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Žl 103 (102),5{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}1 Kor 15,28{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Jan 13,34{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Jan 4,20-21{/r}; {r}Mt 22,40{/r}

Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. {*} Kdo miluje Boha, ať miluje i_svého bratra, aleluja.

Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i_Proroci. {*} Kdo miluje Boha, ať miluje i_svého bratra, aleluja.

PÁTEK po čtvrté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}17,1-18{/r}

Veliký, ohavný Babylón

{v}1{/v}Jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, přišel a mluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která trůní na mnoha vodách, {v}2{/v}s_kterou králové země smilnili a jejímž vínem smilstva se opíjeli obyvatelé země.“

{v}3{/v}Odnesl mě v_duchu na poušť. A viděl jsem ženu, sedící na rudé šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami a deseti rohy. {v}4{/v}Žena byla oblečena do nachu a šarlatu, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami. V_ruce držela zlatou číši, plnou ohavností a nečistot svého smilstva, {v}5{/v}a na čele měla napsáno jméno tajemného významu: „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností na zemi“.

{v}6{/v}Viděl jsem, že ta žena je zpitá krví věřících a krví Ježíšových svědků. Když jsem se na ni díval, zmocnil se mě velký údiv. {v}7{/v}Ale anděl mi řekl: „Proč se divíš? Vysvětlím ti tajemství ženy i_šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. {v}8{/v}Šelma, kterou jsi viděl, byla, ale (už) není; má však znovu vystoupit z_propasti a přijde do záhuby. Obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v_knize života, budou uchváceni úžasem, až uvidí šelmu, která byla a není, a zase se objeví. {v}9{/v}Ať pochopí ten, kdo má moudrost. Sedm hlav znamená sedm pahorků, na nichž ta žena trůní. Je to také sedm králů: {v}10{/v}pět z_nich už padlo, jeden žije, poslední však dosud nepřišel; až přijde, smí zůstat jenom nakrátko. {v}11{/v}Šelma pak, která byla a není, je sám ten osmý, ale patří k_těm sedmi a jde do záhuby. {v}12{/v}A těch deset rohů, co jsi viděl, znamená deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale spolu se šelmou dostanou královskou moc, i_když jenom na chvíli. {v}13{/v}Jsou stejné mysli a svou moc i_sílu dávají šelmě. {v}14{/v}Začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí – je (přece) Pán pánů a Král králů – a s_ním i_jeho povolaní, vyvolení a věrní.“

{v}15{/v}(Dále) mi řekl: „Vody, na kterých jsi viděl nevěstku trůnit, jsou lid a davy, národy a jazyky. {v}16{/v}Těch deset rohů, které jsi viděl, i_ta šelma budou nevěstku nenávidět, oloupí ji a svléknou do naha, budou jíst její maso a upálí ji. {v}17{/v}Bůh jim totiž vnukl do srdce, aby vykonali jeho záměr, vykonali ho svorně, a odevzdali svou královskou moc šelmě, dokud se nesplní Boží slova. {v}18{/v}A žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které vykonává vládu nad králi země.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 17,14{/r}; {r:Zj}19,16{/r}

Králové země začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí, je přece {*} Pán pánů a Král králů, aleluja.

Na plášti a na boku má napsáno svoje jméno: {*} Pán pánů a Král králů, aleluja.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 36,1-2.37-38: Funk 1,107-109)

Mnoha způsoby, jedinou cestou

To je cesta, milovaní, na níž jsme nalezli své spasení: Ježíš Kristus, velekněz našich obětí, ochránce a pomocník v_naší slabosti.

Skrze něho vzhlížíme k_nebeským výšinám; v_něm se nám zrcadlí neposkvrněná a vznešená Boží tvář, on nám otevřel oči i_srdce; skrze něho se naše nechápavá a zatemnělá mysl otvírá jako květ jeho podivuhodnému světlu; skrze něho nám Hospodin dopřál okusit nesmrtelného poznání; on je odlesk Boží slávy a stal se o_to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.{fnr}1{/fnr}

Služme tedy, muži bratři, ve vší vytrvalosti jako vojáci podle jeho nejčistších příkazů!

Všimněme si, jak slouží vojáci pod našimi vojevůdci: jak ukázněně, ochotně a jak poslušně vykonávají jejich rozkazy. Všichni nejsou generály nebo plukovníky, ani setníky nebo četaři a tak dále, ale každý na svém místě koná, co mu přikazuje panovník a velitelé. Velcí nemohou být bez malých, ani malí bez velkých; všichni jsou nějak propojeni a vyplývá z_toho užitek.

Vezměme i_své tělo: Hlava bez nohou není nic, stejně ani nohy bez hlavy; i_ty nejmenší části našeho těla jsou pro celek těla nezbytné a užitečné a všechny spolupracují a svorně se řídí jedním řádem, aby prospívalo celé tělo.{fnr}2{/fnr}

Ať se tedy celé naše tělo uchovává zdravé v_Kristu Ježíši a každý nechť se podřizuje svému bližnímu podle toho, jaký dar milosti obdržel.

Silný ať pečuje o_slabého, slabý ať má silného v_úctě; bohatý ať je štědrý k_chudému, chudý ať děkuje Bohu, že mu dal, kdo by mu pomohl, když má nedostatek. Moudrý ať dokazuje svou moudrost ne slovy, nýbrž dobrými skutky. Pokorný ať si nedává dobré vysvědčení sám, nýbrž ať to nechá na jiném. Cudný ať se nechlubí čistotou svého těla, ale ať si uvědomí, že jeho zdrženlivost je dar, který dostal od někoho jiného.

Rozvažme přece, bratři, z_čeho máme svůj původ, co jsme byli zač, když jsme přišli na svět; z_jakého hrobu a temnoty nás vyvedl na svůj svět ten, který nás uhnětl a stvořil, a co dobrého nám připravil ještě dřív, než jsme se narodili.

Ježto tedy to vše máme od něho, musíme mu za všechno vzdávat díky. Jemu buď sláva na věky věků, amen.

{fn:1}Srov. {r}Žid 1,3-4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 12,12{/r} a násl.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 1,18{/r}; {r:Kol}2,12b.12a{/r}

On je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z_mrtvých. {*} S_ním jste byli také vzkříšeni, protože jste uvěřili v_moc Boha, který ho vzkřísil z_mrtvých, aleluja.

Křtem jste byli spolu s_Kristem položeni do hrobu. {*} S_ním jste byli také vzkříšeni, protože jste uvěřili v_moc Boha, který ho vzkřísil z_mrtvých, aleluja.

SOBOTA po čtvrté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}18,1-20{/r}

Pád Babylónu

(Já, Jan,) {v}1{/v}jsem viděl jiného anděla sestupovat z_nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. {v}2{/v}Z_plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v_obydlí démonů, v_brloh kdejakého nečistého ducha, v_brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. {v}3{/v}To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy, králové země s_ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z_jeho marnotratného hýření.“

{v}4{/v}Pak jsem uslyšel (ještě) jiný hlas z_nebe: „Vyjděte z_něho, můj lide, abyste neměli účast v_jeho hříších a nebyli zároveň s_ním postiženi ranami. {v}5{/v}Neboť jeho hříchy se navršily až k_nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. {v}6{/v}Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát. {v}7{/v}Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v_srdci: ‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ {v}8{/v}Proto v_jediném dni na něj přijdou rány: smrt, zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“

{v}9{/v}Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z_jeho požáru. {v}10{/v}Přestrašeni z_jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné! V_jediné hodině přišel tvůj soud!“

{v}11{/v}Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich (lodí): {v}12{/v}náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové, rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z_mědi, železa i_mramoru; {v}13{/v}skořici, amon a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i_skot, koně i_vozy, otroky i_lidské duše. {v}14{/v}Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.

{v}15{/v}Velkoobchodníci, kteří s_tím obchodovali a z_města zbohatli, přestrašeni z_jeho muk budou stát opodál, plakat a naříkat: {v}16{/v}„Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! {v}17{/v}V_jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“

A každý kormidelník i_pobřežní plavec, lodníci i_všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, {v}18{/v}když se dívali na kouř z_jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ {v}19{/v}Sypali si prach na hlavu a s_pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v_kterém z_jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v_jediné hodině je úplně zničeno! {v}20{/v}Nebesa, radujte se nad tím, i_vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 51,45{/r}; {r}Zj 18,8.4{/r}

Vyjděte z_Babylónu, abyste neměli účast v_jeho hříších a nebyli zároveň s_ním postiženi ranami. {*} Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud, aleluja.

Vyjděte z_Babylónu, můj lide, ať každý zachrání svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem. {*} Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud, aleluja.

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_listu Římanům

(Cap. 15,7: PG 74,854-855)

Dobrotivost nebes se rozšířila na všecky, celý svět je spasen

Ačkoli je nás mnoho, tvoříme jedno tělo, a jak je psáno, vůči sobě navzájem jsme jako údy.{fnr}1{/fnr} To Kristus nás váže v_jednotu poutem lásky. On totiž spojil obě dvě části v_jedno a zboural přehradu, která je dělila, když zrušil zákon s_jeho příkazy a ustanoveními.{fnr}2{/fnr} Máme tedy všichni stejně na sebe navzájem myslet, a trpí-li něco jeden úd, mají tím trpět všecky údy, a je-li jeden úd oslaven, mají se z_toho radovat všecky údy.{fnr}3{/fnr}

Proto přijímejte jeden druhého, jako i_Kristus přijal vás k_slávě Boží.{fnr}4{/fnr} Jeden druhého přijmeme, rozhodneme-li se mít na mysli věci druhých, poneseme-li též jeden břemena druhého{fnr}5{/fnr} a budeme-li zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.{fnr}6{/fnr} Tak nás také Bůh přijal v_Kristu. Pravdomluvný je přece ten, který řekl, že Bůh tak miloval svět, že za nás dal svého Syna.{fnr}7{/fnr} On byl totiž dán jako výkupné za život nás všech, zaplatil, co jsme dlužili smrti, a tak jsme ze smrti a hříchu vykoupeni. Apoštol objasňuje také smysl tohoto spásného činu, když říká, že se Kristus stal služebníkem obřezaných, aby se prokázalo, že Bůh je věrný.{fnr}8{/fnr} Neboť protože praotcům Židů Bůh slíbil, že požehná jejich potomkům a rozmnoží je jako hvězdy na nebi,{fnr}9{/fnr} zjevil se zde v_těle a stal se člověkem – ten, který je Bůh a zároveň Slovo, v_jehož moci je bytí všeho stvoření a který jako Bůh působí, aby to, co je, bylo dobré. Přišel s_tělem na tento svět, ne aby si nechal sloužit, ale jak sám říká, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.{fnr}10{/fnr}

A vyznává, že přišel zjevně, aby splnil, co bylo slíbeno Izraeli. Vždyť přece řekl: Jsem poslán jen k_ztraceným ovcím domu izraelského.{fnr}11{/fnr} Proto Pavel neklame, když o_něm říká, že se stal služebníkem obřezaných, aby potvrdil sliby dané otcům;{fnr}12{/fnr} že byl právě k_tomu od Boha ustanoven. Stejně však také k_tomu, aby se dostalo milosrdenství pohanům, tak aby i_oni oslavili svého Spasitele a Vykupitele jako původce a stvořitele všeho. Tak se dobrotivost nebes rozšířila na všecky, neboť pohané byli přijati a tajemství moudrosti v_Kristu se neminulo svým ušlechtilým cílem; namísto těch, kteří odpadli, je totiž z_Božího slitování zachráněn celý svět.

{fn:1}Srov. {r}Řím 12,5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 2,14.15{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 12,26{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 15,7{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Gal 6,2{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Ef 4,3{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Řím 15,8{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Gn 15,5{/r}; {r:Gn}22,17{/r}; {r:Gn}26,4{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Mt 20,28{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Mt 15,24{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Řím 15,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 13,46-47{/r}

Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, {*} obracíme se k_pohanům, aleluja.

Tak nám to nařídil Pán. {*} Obracíme se k_pohanům, aleluja.

Pátá neděle velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}18,21 – 19,10{/r}

Nadešla Beránkova svatba

{v}18,21{/v}Jeden silný anděl zvedl kámen podobný velkému žernovu a hodil ho do moře se slovy: „Se (stejnou) prudkostí bude svrženo velké město Babylón, že po něm nezůstane stopa. {v}22{/v}Hlas harfeníků, pěvců, pištců a trubačů se už v_tobě neozve. Žádný mistr jakéhokoli řemesla se už v_tobě neukáže. Klepání mlýna už v_tobě nezazní. {v}23{/v}Světlo lampy už v_tobě nezazáří. Hlas ženicha a nevěsty se už v_tobě neuslyší. Neboť tvoji velkoobchodníci byli velmoži na zemi a tvými kouzly byly svedeny všechny národy. {v}24{/v}Na něm lpí krev proroků a svatých i_všech, kdo byli na zemi pobiti!“

{v}19,1{/v}Potom jsem uslyšel jakoby mocný hlas velkého zástupu v_nebi:

„Aleluja!

Vítězství, sláva a moc našemu Bohu,

{v}2{/v}neboť jeho soudy jsou pravdivé a spravedlivé:

vykonal soud nad tou velkou nevěstkou,

jež svým smilstvem kazila zemi,

a pomstil krev svých služebníků,

(která lpěla) na jejích rukou!“

{v}3{/v}Pak znovu opakovali: „Aleluja! Dým z_něho stoupá na věčné věky!“

{v}4{/v}Tu těch čtyřiadvacet starců a ty čtyři bytosti padli na tvář, klaněli se hluboce před Bohem sedícím na trůně a volali: „Amen, aleluja!“

{v}5{/v}Od trůnu pak vyšel hlas:

„Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte,

a kdo se ho bojíte, malí i_velcí!“

{v}6{/v}A tehdy jsem uslyšel, jak volá přečetný zástup – podobalo se to hukotu velkých vod a mocnému dunění hromů:

„Aleluja!

Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království!

{v}7{/v}Radujme se, jásejme a vzdejme mu čest,

neboť nadešla Beránkova svatba,

jeho nevěsta se připravila.

Bylo jí dáno, aby se oblékla do skvěle bílého kmentu“ – kmentem jsou dobré skutky věřících.

{v}9{/v}A dále mi řekl: „Zapiš to: Blaze těm, kdo jsou pozváni k_Beránkově svatební hostině!“ Pak ještě připojil: „To jsou pravá Boží slova.“ {v}10{/v}Padl jsem mu k_nohám, abych se před ním poklonil. Ale on mi řekl: „Chraň se to udělat! Jsem služebník jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se klaněj!“ – Ježíšovo svědectví totiž je duch proroctví.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 14,2{/r}; {r:Zj}19,6{/r}; {r:Zj}12,10{/r}; {r:Zj}19,5{/r}

Uslyšel jsem z_nebe hlas jako rachot silného hromu: Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království. {*} Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, aleluja.

Od trůnu vyšel hlas: Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte, a kdo se ho bojíte, malí i_velcí. {*} Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, aleluja.

Z_kázání svatého Maxima Turínského, biskupa

(Sermo 53,1-2.4: CCL 23,214-216)

Kristus je náš den

Kristovo vzkříšení otevírá podsvětí, nově pokřtění obnovují zemi, Duch Svatý otevírá nebe; otevřené podsvětí vydává mrtvé, obnovená země rodí vzkříšené, otevřené nebe přijímá ty, kteří k_němu stoupají.

Konečně přichází zločinec do ráje,{fnr}1{/fnr} těla svatých vcházejí do svatého města, mrtví se vracejí mezi živé.{fnr}2{/fnr} Kristovo zmrtvýchvstání uvádí všechno do pohybu a všechny živly pozdvihuje do vyššího řádu.{fnr}3{/fnr}

Podsvětí vrací své zajatce mezi nadpozemšťany, země ty, které pochovala, posílá do nebe a nebe je přijímá a představuje Pánu. A tak Spasitel jediným činem svého umučení vyzdvihuje z_hlubin, probouzí ze země a umisťuje na výsostech.

Neboť Kristovo zmrtvýchvstání přináší svatým slávu. A tak zve svatý prorok k_oslavě Kristova vzkříšení všechno stvoření, když říká, že se máme radovat a jásat v_tomto dni, který učinil Pán.{fnr}4{/fnr}

Kristovo světlo je den bez noci, den, který nekončí. A že sám Kristus je tím dnem, naznačuje apoštol: Noc pokročila, den se přiblížil.{fnr}5{/fnr} Říká, že noc pokročila, ne že přijde další. Máš si uvědomit, že příchod Kristova světla zahání ďábelské temnoty, takže už nemají nastat mrákoty hříchu, a že nehasnoucí jas zaplašuje dřívější chmury, takže už nemá přístup plížící se nepravost.

Syn je totiž tím druhým dnem, kterému první den, to jest Otec, sděluje tajemství svého božství.{fnr}6{/fnr} A věz, že on je ten den, který říká ústy Šalomounovými: Já jsem způsobil, že na nebi vzešlo světlo nehasnoucí.{fnr}7{/fnr}

Takže jako po nebeském dni už nikdy nenásleduje noc, ani po Kristově spravedlnosti už nepřicházejí temnoty hříchů. Nebeský den totiž září stále, stále svítí jeho jas a nemůže jej pohltit žádná temnota. A stejně se i_světlo Kristovo ustavičně třpytí, září a blyští se a žádné mračno hříchu je nemůže zastřít. Proto říká evangelista Jan: To světlo svítí v_temnotě a temnota ho nepohltila.{fnr}8{/fnr}

Nuže, bratři, v_tento svatý den se máme všichni radovat. Nikdo ať se pro vědomí svých hříchů nestraní společné radosti, nikdo ať se pro břemeno nepravostí nevyhýbá společným modlitbám. Neboť v_tento den nesmí ani hříšník ztrácet naději v_odpuštění, má přece nemalou záruku: Když směl i_lotr přijít do ráje, proč by neměl dojít milosti křesťan?

{fn:1}Srov. {r}Lk 23,43{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 27,52.53{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 8,21{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 118 (117),24{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 13,12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 19 (18),3{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Sir 24,6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Jan 1,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Kristus je naše světlo a den, jeho krása a vznešenost převyšuje krásu všech hvězd, {*} září jako slunce v_nebeských oblacích, aleluja.

Vládce světla, který nezná západu. {*} Září jako slunce v_nebeských oblacích, aleluja.

PONDĚLÍ po páté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}19,11-21{/r}

Kristus vítězí

(Já, Jan,) {v}11{/v}uviděl jsem otevřené nebe, a hle – bílý kůň! Ten, kdo na něm seděl, jmenuje se Věrný a Pravdivý. Soudí i_vede válku spravedlivě.

{v}12{/v}Jeho oči – planoucí oheň, na jeho hlavě mnoho čelenek; má napsáno jméno, které zná jenom on sám; {v}13{/v}je oblečen do šatů nasáklých krví a jeho jméno: Slovo Boží. {v}14{/v}A s_ním nebeské vojsko na bílých koních, oblečené do skvěle bílého kmentu. {v}15{/v}Z_úst mu vychází ostrý meč, aby jím bil národy; bude jim vládnout železným prutem. On šlape ve vinném lisu trestajícího hněvu vševládnoucího Boha. {v}16{/v}A na plášti a na boku má napsáno svoje jméno: Král králů a Pán pánů.

{v}17{/v}Potom jsem uviděl anděla stojícího na slunci; volal silným hlasem na všechny ptáky, kteří létají vysoko uprostřed nebe: „Pojďte, sleťte se k_velké hostině, kterou (připravil) Bůh, {v}18{/v}abyste jedli maso králů, maso velitelů, maso koní i_jejich jezdců, maso všech (lidí), svobodných i_otroků, malých i_velkých!“

{v}19{/v}A tu jsem viděl šelmu a pozemské krále s_jejich vojsky shromážděnými k_válčení proti tomu, který seděl na koni, a proti jeho vojsku. {v}20{/v}Ale šelma byla chycena a s_ní i_nepravý prorok, který pod jejím dohledem dělal divy, jimiž svedl ty, kdo přijali znamení šelmy a klaněli se jejímu obrazu; oba byli zaživa vhozeni do ohnivého močálu hořícího sírou. {v}21{/v}Ostatní pak byli pobiti mečem vycházejícím z_úst toho, který seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich masem.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 19,11.13-14{/r}

Uviděl jsem toho, který je Věrný a Pravdivý, je oblečen do šatů nasáklých krví {*} a jeho jméno: Slovo Boží, aleluja.

A s_ním nebeské vojsko na bílých koních, oblečené do skvěle bílého kmentu. {*} A jeho jméno: Slovo Boží, aleluja.

Z_promluv svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa

(Oratio 1 in Christi resurrectionem: PG 46,603-606.626-627)

Prvorozený z_nového stvoření

Přišlo království života, padla moc smrti. Nastalo nové zrození, jiný život, nový životní způsob, proměnila se sama naše přirozenost. Toto nové zrození není z_krve, ani z_vůle muže, ani z_vůle těla, ale z_Boha.{fnr}1{/fnr}

Jak je to možné? Hned ti to několika slovy názorně vyložím. Toto nové stvoření je počato vírou a skrze znovuzrození ve křtu přichází na svět. Živí je církev z_prsu svého učení, jeho pokrmem je chléb z_nebe. Plnou dospělostí je nebeský způsob života, manželstvím obcování s_moudrostí a rodí se z_něho naděje. Domovem je mu království, dědickým podílem a bohatstvím rajská rozkoš. A koncem není smrt, ale věčný život v_blaženosti, která je připravena svatým.

Toto je den, který učinil Hospodin.{fnr}2{/fnr} Je jiný než dny, které byly na počátku. V_tento den totiž Pán činí nové nebe a novou zemi, jak praví prorok.{fnr}3{/fnr} Jaké nebe? To, které se klene ve víře v_Krista. Jakou zemi? Přece tu, kterou je dobré srdce, jak praví Pán: země, která pije déšť, jenž ji svlažuje, a dává dozrát vší úrodě.{fnr}4{/fnr}

V_tomto novém stvoření je sluncem čistý život, hvězdami ctnosti, vzduchem průzračné společenství. Mořem je hlubina bohatství moudrosti a poznání,{fnr}5{/fnr} trávou a rostlinami dobré učení a božská nauka, a lid pastvy, to jest Boží stádo, se na nich pase.{fnr}6{/fnr} A stromovím nesoucím ovoce je život podle přikázání.

V_tomto dni se tvoří pravý člověk, učiněný podle obrazu a podoby Boží.{fnr}7{/fnr} Což ti tu nevzniká při tomto novém počátku celý nový svět? Toto je den, který učinil Hospodin. Prorok (Zachariáš) o_něm říká, že není dnem jako jiné dny ani nocí jako ostatní noci.{fnr}8{/fnr}

Ale ještě jsem neřekl, co je na této milosti nejpodivuhodnější: že totiž ruší bolest smrti a že z_jejích pout vyvedla toho, kdo jako první vstal z_mrtvých.

Vystupuji k_svému Otci a k_vašemu Otci, k_svému Bohu a k_vašemu Bohu.{fnr}9{/fnr} Jak krásná a jak dobrá je to zvěst! Ten, jenž se pro nás stal člověkem, aby nás tím, že se stal jedním z_nás, učinil svými bratry, ten přináší své lidství k_svému pravému Otci, aby tak skrze něho byl přitažen celý lidský rod.

{fn:1}{r}Jan 1,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 118 (117),24{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Iz 65,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 61,11{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 11,33{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 95 (94),7{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Gn 1,26.27{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Zach 14,7{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 20,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,21-22{/r}; {r}2 Petr 3,13{/r}

Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. {*} Jako totiž pro spojení s_Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s_Kristem všichni budou povoláni k_životu, aleluja.

Čekáme nová nebesa a novou zemi. {*} Jako totiž pro spojení s_Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s_Kristem všichni budou povoláni k_životu, aleluja.

ÚTERÝ po páté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}20,1-15{/r}

Konečný soud nad drakem

(Já, Jan,) {v}1{/v}jsem viděl anděla sestupujícího z_nebe: v_ruce držel klíč od propasti a velký řetěz. {v}2{/v}Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, {v}3{/v}svrhl ho do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán.

{v}4{/v}A viděl jsem trůny i_ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno (právo vykonat) soud, a také duše těch, kteří byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili a ujali se vlády s_Kristem na tisíc let. {v}5{/v}Ostatní mrtví nebudou moci ožít, dokud se nedovrší těch tisíc let. To je první vzkříšení. {v}6{/v}Blažený a svatý je ten, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a s_ním budou kralovat tisíc let.

{v}7{/v}Až pak těch tisíc let přejde, satan bude puštěn ze svého žaláře, {v}8{/v}půjde svádět národy na čtyřech stranách země, Góga a Magóga, a shromáždí je k_válce. Jejich počet je jako mořského písku. {v}9{/v}Vytáhli na širý povrch země a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z_nebe spadl oheň a strávil je. {v}10{/v}Ďábel pak, který je sváděl, byl hozen do močálu ohně a síry, kde (už je i)_šelma a lživý prorok, a budou mučeni ve dne v_noci na věčné věky.

{v}11{/v}Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i_nebesa, a nezůstala po nich stopa. {v}12{/v}A viděl jsem mrtvé, velké i_malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v_těch knihách stálo, podle svých skutků.

{v}13{/v}Moře vydalo mrtvé, kteří byli v_něm, i_Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků. {v}14{/v}Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál. {v}15{/v}O_kom se zjistilo, že není zapsán v_knize života, byl vhozen do ohnivého močálu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,25.26{/r}; srov. {r}Zj 20,13.14{/r}

Kristus musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k_nohám. {*} Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt, aleluja.

Tehdy smrt a podsvětí vydají svoje mrtvé a smrt i_podsvětí budou vhozeny do ohnivého močálu. {*} Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt, aleluja.

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_Janovu evangeliu

(Lib. 10,2: PG 74,331-334)

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti

Když nám Pán chtěl ukázat, že se máme pevně přimknout k_jeho lásce a že náš užitek plynoucí ze spojení s_ním je veliký, nazývá sebe sama vinným kmenem, a ty, kdo jsou s_ním spojeni, kdo jsou do něho jakoby vštípení a vrostlí, přirovnává k_ratolestem.{fnr}1{/fnr} To jsou ti, kdo už mají podíl na jeho přirozenosti,{fnr}2{/fnr} protože mají Svatého Ducha; neboť Kristův Svatý Duch je tím, co nás s_ním spojuje.

Když se lidé spojují s_Kristem jako ratolesti s_vinným kmenem, je jejich spojení dílem svobodného rozhodnutí; z_jeho strany je spojení s_námi dílem trvalé lásky. Nás vedl dobrý úmysl, abychom se cestou víry přiblížili ke Kristu, a on nás poctil tím, že jsme se stali Božími dětmi.{fnr}3{/fnr} Vždyť podle svatého Pavla každý, kdo se oddá Pánu, je s_ním jeden duch.{fnr}4{/fnr}

Na jiném místě je Kristus nazván v_prorockém slově základem a základním kamenem.{fnr}5{/fnr} Na něm se z_nás totiž staví jako z_živých a duchovních kamenů ve Svatém Duchu příbytek Boží, abychom byli svatým kněžstvem.{fnr}6{/fnr} A dům Boží z_nás nemůže být vybudován nijak jinak, než když naším základním kamenem bude Kristus;{fnr}7{/fnr} zde se Kristus zase v_témže smyslu nazývá vinným kmenem, z_něhož se rodí ratolesti a on je živí.

Z_něho a v_něm jsme totiž byli znovuzrozeni v_Duchu Svatém, abychom přinášeli ovoce života, a to nikoli onoho starého a zvetšelého, nýbrž života, který je nový a plný lásky k_němu. Uchovává nás v_bytí, jestliže jsme do něho přímo vštípeni, jestliže se jakoby k_němu přirostlí držíme svatého učení, které nám bylo předáno, jestliže se snažíme si zachovat dar vznešeného původu, to znamená jestliže v_žádném případě nepřipustíme, abychom sebeméně zarmoutili Ducha, jenž v_nás přebývá,{fnr}8{/fnr} vždyť přece víme, že skrze něho v_nás přebývá Bůh.

Jakým způsobem jsme my v_Kristu a on v_nás, to nám ukazuje sám moudrý Jan, když říká: Že zůstáváme v_něm a on v_nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.{fnr}9{/fnr}

Jako totiž kmen révy zprostředkovává a rozděluje ratolestem svou vlastní přirozenost, tak dává jednorozené Boží Slovo svatým jistou příbuznost s_přirozeností Boha a Otce i_s_přirozeností vlastní, když obdarovává Duchem zejména ty, kdo jsou s_ním spojeni vírou a dokonalou svatostí. Ty pak živí, aby rostli k_zbožnosti, a vždycky jim dává poznat, co je ctnost a dobro.

{fn:1}Srov. {r}Jan 15,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sk 17,28{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 6,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Iz 28,16{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ef 2,20-22{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ef 4,30{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Jan 4,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 15,4.16{/r}

Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. {*} Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně, aleluja.

Já jsem vás určil k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. {*} Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně, aleluja.

STŘEDA po páté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}21,1-8{/r}

Nový Jeruzalém

(Já, Jan,) {v}1{/v}jsem viděl nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. {v}2{/v}A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z_nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. {v}3{/v}A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s_nimi – bude jejich Bohem. {v}4{/v}On jim setře každou slzu z_očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“

{v}5{/v}A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“ Pak dodal: „Napiš! Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá.“ {v}6{/v}Také mi řekl: „Stalo se! Já jsem alfa i_omega, začátek i_konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z_pramene živé vody zadarmo. {v}7{/v}To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem. {v}8{/v}Ale zbabělci, odpadlíci, nečistí, vrazi, smilníci, čaroději, modláři a všichni lháři dostanou svůj díl v_tom močálu, kde hoří oheň a síra – to je ta druhá smrt.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 21,3.4{/r}

Hle, Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s_nimi přebývat. {*} On jim setře každou slzu z_očí, aleluja.

Nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. {*} On jim setře každou slzu z_očí, aleluja.

Z_listu Diognetovi

(Nn. 5-6: Funk 1,317-321)

Křesťané ve světě

Křesťané se od ostatních lidí neliší ani bydlištěm, ani mluvou, ani způsobem života. Nebydlí přece ve svých vlastních obcích, neužívají žádného zvláštního jazyka ani nevedou nějak neobyčejný život. A křesťanské učení není žádná lidská vymyšlenost ani nevzniklo z_úsilí nějakých lidí toužících po vědění; vždyť křesťané se vůbec nezaštiťují nějakou lidskou moudrostí, jak to jinak bývá.

A tak žijí v_řeckých i_barbarských městech, tak jak to každému život přinesl, a v_oblékání i_jídle a v_ostatních stránkách života se zcela řídí místními obyčeji. A přece se jejich život vyznačuje nápadnými rysy, které budí podiv a jsou podle obecného mínění neuvěřitelné: Bydlí sice ve svém, ale jako by byli hosty a nájemníky. Na všem se podílejí jako svobodní občané, a nechávají si všechno líbit jako přistěhovalci a cizinci.{fnr}1{/fnr} Každou cizinu mají za vlast, a každá vlast je jim cizinou. Jako všichni ostatní se žení a mají děti, ale novorozence neodhazují. Jejich stůl je připraven pro všechny, lože však nikoli.

Jsou sice v_těle, podle těla však nežijí.{fnr}2{/fnr} Pobývají sice na zemi, ale domovem jsou v_nebi.{fnr}3{/fnr} Stanovené zákony zachovávají, a svým životem všechny zákony překonávají. Všechny lidi milují, a všichni je pronásledují. Lidé je neznají, a přesto je odsuzují; usmrcují je, a oni dostávají život.{fnr}4{/fnr} Jsou žebráci, a mnohé obdarovávají,{fnr}5{/fnr} ve všem mají nouzi, a přece mají všeho nadbytek. Lidé je znevažují, a jim se uprostřed hanby dostává slávy. Jsou pomlouváni, a docházejí ospravedlnění. Zlořečí se jim, a oni dobrořečí, dostává se jim urážek, a oni prokazují čest.{fnr}6{/fnr} Činí-li dobro, trestají je jako zlé, a jsou-li trestáni, radují se, jako by ožívali. Židé proti nim bojují jako proti cizákům a Řekové je pronásledují, ačkoli ani ve své nenávisti nedokážou udat důvod svého nepřátelství.

Zkrátka a dobře, křesťané jsou pro svět tím, čím je pro tělo duše. Duše se nachází ve všech částech těla, křesťané ve všech obcích světa. A jako duše přebývá v_těle, ač není z_těla, tak přebývají křesťané ve světě, ale ze světa nejsou.{fnr}7{/fnr} Neviditelná duše je vězněna ve viditelném těle; i_na křesťanech je vidět, že jsou ve světě, ale jejich zbožnost zůstává neviditelná. Tělo nenávidí duši, a ačkoli mu neublížila, bojuje proti ní, neboť mu brání v_užívání rozkoší; a také svět nenávidí křesťany, aniž mu ublížili, a to proto, že odpírají rozkoším.

Duše však miluje tělo i_jeho údy, i_když ji tělo nenávidí; a křesťané milují své nepřátele. Duše je sice držena v_těle, ale sama tělo udržuje; i_křesťané jsou drženi ve světě jako ve vězení, ale sami svět udržují. Nesmrtelná duše přebývá ve smrtelném stánku; a stejně křesťané pobývají jako cizinci uprostřed porušitelných věcí, a očekávají neporušitelnost v_nebi. Nedostatek jídla a pití duši prospívá; a křesťané se při pronásledování den ze dne více rozrůstají. Takto význačné místo určil Bůh křesťanům a je nepřípustné z_něho zběhnout.

{fn:1}Srov. {r}1 Petr 2,11{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 10,3{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 3,20{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 6,9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 6,10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 4,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 17,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 8,12b{/r}; srov. {r}Sir 24,25{/r}

Já jsem světlo světa. {*} Kdo mě následuje, nebude chodit v_temnotě, ale bude mít světlo života, aleluja.

Já jsem správná cesta a plná pravda, naděje života a zdroj síly. {*} Kdo mě následuje, nebude chodit v_temnotě, ale bude mít světlo života, aleluja.

Čtvrtek po páté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}21,9-27{/r}

Vidění nebeského Jeruzaléma, Beránkovy nevěsty

{v}9{/v}Přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran. Anděl ke mně promluvil: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!“ {v}10{/v}Přenesl mě v_duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z_nebe od Boha {v}11{/v}a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově (průhledný) jaspis. {v}12{/v}Mělo silné a vysoké hradby s_dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. {v}13{/v}Tři brány (ležely) k_východu, tři brány k_severu, tři brány k_jihu a tři brány k_západu. {v}14{/v}Městské hradby mají dvanáct základních (kamenů) a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

{v}15{/v}Ten, který se mnou mluvil, měl zlatý měřicí rákos, aby změřil město, jeho brány a jeho hradby. {v}16{/v}Město je rozloženo do čtverce: je stejně dlouhé i_široké. Tím rákosem změřil město a (napočítal) dvanáct tisíc honů; jeho délka, šířka i_výška jsou stejné. {v}17{/v}Změřil také jeho hradby: sto čtyřiačtyřicet loket lidské míry, které užil i_anděl. {v}18{/v}Stavivem jeho hradeb byl jaspis, město samo však bylo z_ryzího zlata podobného čirému sklu. {v}19{/v}Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu. První kámen byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, {v}20{/v}pátý sardonyx, šestý sardis, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.

{v}21{/v}A dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá brána byla vytvořena z_jediné perly. Náměstí ve městě bylo z_ryzího zlata, průzračného jako sklo.

{v}22{/v}Chrám jsem v_něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. {v}23{/v}A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek. {v}24{/v}Národy půjdou v_jeho světle, pozemští králové přinesou do něho svoji slávu. {v}25{/v}Jeho brány nebudou ve dne zavřeny – noc tam totiž (vůbec) není. {v}26{/v}Slávu a bohatství národů vnesou do něho. {v}27{/v}Nic poskvrněného však do něho nevejde, žádný, kdo se dopouští ohavnosti a lži, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v_Beránkově knize života.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Zj 21,21{/r}; srov. {r}Tob 13,18.11{/r}

Tvá náměstí, Jeruzaléme, budou z_ryzího zlata a budou v_tobě zaznívat radostné písně. {*} A ve všech tvých ulicích budou všichni volat: Aleluja.

Skvělé světlo bude zářit ve všech končinách země; mnoho národů k_tobě přijde z_daleka. {*} A ve všech tvých ulicích budou všichni volat: Aleluja.

Z_kázání svatého Gaudencia z_Brescie, biskupa

(Tract. 2: CSEL 68,26.29-30)

Eucharistie, Pascha Páně

Jeden zemřel za všechny.{fnr}1{/fnr} A právě ten žije a působí v_každém jednotlivém chrámu církve v_tajemství chleba a vína; ten, jenž je obětován, je živitelem obětujících, ten, jenž je předmětem víry, dává věřícím život, a ten, jenž je posvěcován, sám posvěcuje posvěcující.

Toto je Beránkovo tělo, toto je jeho krev. Chléb, který z_nebe sestoupil, říká: Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.{fnr}2{/fnr} A způsoba vína velmi dobře vyjadřuje jeho krev. Neboť když sám v_evangeliu říká: Já jsem pravý vinný kmen,{fnr}3{/fnr} dostatečně jasně tím prohlašuje za vlastní krev každé víno, které se přináší na znamení jeho umučení. Takže už svatý patriarcha Jakub prorokoval o_Kristu, když řekl: Oděv svůj vypere ve víně, v_krvi hroznů svůj plášť.{fnr}4{/fnr} Měl totiž vyprat ve vlastní krvi oděv našeho těla, které na sebe vzal jako vlastní roucho.

Nuže, sám Stvořitel a Pán, dávající všemu způsob bytí, tu ze země dává vyrůst chlebu a z_chleba zase tvoří vlastní tělo, jak je v_jeho moci a jak to slíbil.{fnr}5{/fnr} A stejně jako učinil z_vody víno, učinil také z_vína svou krev.

Toto je Pascha (přejití) Páně,{fnr}6{/fnr} říká, to jest přechod Páně. To abys nemyslel, že tento chléb a toto víno jsou něčím pozemským. Staly se nebeskými skrze toho, jenž do nich přešel a učinil je vlastním tělem a vlastní krví.

To, co přijímáš, je tělo onoho nebeského chleba a krev onoho svatého kmene révy. Vždyť když Pán nabízel svým učedníkům posvěcený chléb a posvěcené víno, říkal: To je mé tělo a to je má krev.{fnr}7{/fnr} Musíme věřit tomu, v_něhož jsme uvěřili.{fnr}8{/fnr} Neboť pravda nezná žádnou lež.

Když Pán mluvil k_zástupům, že mají jíst jeho tělo a pít jeho krev, všichni žasli a reptali: To je tvrdá řeč. Kdopak to má poslouchat?{fnr}9{/fnr} A tu aby sežehl nebeským ohněm takové úvahy, před jakými jsem už dříve varoval, dodal: Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 5,14{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 6,51{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 15,1{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Gn 49,11{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 6,51{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 26,2{/r}; {r}Ex 12,11{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Mt 26,26.28{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}2 Tim 1,12{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 6,60{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Jan 6,63{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 6,57.48.54{/r}

Jako mne poslal živý Otec a já žiji z_Otce, tak i_ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. {*} Já jsem chléb života, aleluja.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v_poslední den. {*} Já jsem chléb života, aleluja.

Pátek po páté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}22,1-9{/r}

Řeka živé vody

(Anděl) {v}1{/v}mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. {v}2{/v}Uprostřed náměstí po obou stranách řeky roste strom života a nese plody dvanáctkrát, měsíc co měsíc dává plody a listí z_tohoto stromu (slouží) národům jako lék. {v}3{/v}Prokletí už nebude; bude tam (stát) trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci se mu budou klanět, {v}4{/v}budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. {v}5{/v}A noc už (vůbec) nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude ozařovat a budou kralovat na věčné věky.

{v}6{/v}Pak mi pravil: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. {v}7{/v}Hle, přijdu brzo! Blaze tomu, kdo bude zachovávat prorocká slova této knihy!“

{v}8{/v}Já, Jan, jsem to (všechno) slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k_nohám anděla, který mi to ukázal, abych se (mu) poklonil. {v}9{/v}Ale on mi řekl: „Chraň se to udělat! Já jsem přece služebník jako ty a tvoji bratři proroci a i_ti, kdo zachovávají slova této knihy. Bohu se klaněj!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 22,3.5.4{/r}

Ve svatém městě bude stát trůn Boží a Beránkův a jeho služebníci se mu budou klanět. {*} A budou kralovat na věčné věky, aleluja.

Budou hledět na Boží tvář. {*} A budou kralovat na věčné věky, aleluja.

Z_kázání blahoslaveného Izáka z_Hvězdy, opata

(Sermo 42: PL 194,1831-1832)

První z_mnoha bratří

Tak jako tvoří hlava s_tělem jediného člověka, také Syn panenské Matky a jeho vyvolené údy jsou jediným člověkem a jediným Synem člověka. Jak praví Písmo: Celý a úplný Kristus, to je hlava i_tělo.{fnr}1{/fnr} Všechny údy přece dohromady tvoří jedno tělo, a to je se svou hlavou jeden Syn člověka. Ten zase je spolu s_Božím Synem jeden Syn Boží a ten je spolu s_Bohem jeden Bůh.

Tedy celé tělo i_s_hlavou je Syn člověka, i_Syn Boží i_Bůh. Proto mohlo být řečeno: Chci, Otče, aby tak jako já a ty jedno jsme, také oni byli jedno s_námi.{fnr}2{/fnr}

Podle tohoto důležitého výkladu Písma není tělo bez hlavy ani hlava bez těla a ani hlava s_tělem nejsou bez Boha celý Kristus.

Proto také všechno s_Bohem je jeden Bůh. Syn Boží ovšem tvoří s_Bohem jednotu ve své přirozenosti, Syn člověka je jedno s_Bohem ve své osobě a jeho tělo je s_ním jedno mysticky.

Takže i_věřící a duchovní údy Kristovy o_sobě mohou pravdivě říci, že jsou totéž, co Kristus sám, Boží Syn a Bůh. Co však on má ze své přirozenosti, to mají jeho údy ze společenství s_ním, a čím je on v_plnosti, na tom mají jen podíl. A zatímco on byl jako Boží Syn zplozen, věřící jsou za Boží děti přijati, jak je psáno: Dostali jste Ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče.{fnr}3{/fnr}

V_tomto Duchu jim dal moc stát se Božími dětmi,{fnr}4{/fnr} aby se každý sám naučil od toho, který je první z_mnoha bratří,{fnr}5{/fnr} říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích.{fnr}6{/fnr} A také co se říká jinde: Vystupuji k_svému Otci a k_vašemu Otci.{fnr}7{/fnr}

Vždyť z_téhož Ducha, z_něhož se z_lůna Panny narodil Syn člověka, naše hlava, jsme se znovu narodili z_křestního pramene také my, Boží děti a Kristovo tělo. A jako se on zrodil bez jakéhokoli hříchu, tak i_naše znovuzrození je na odpuštění všech hříchů.

Jako totiž vynesl všechny hříchy celého těla vlastním tělem na dřevo kříže, tak milostí znovuzrození dal i_svému duchovnímu tělu, že se mu žádný hřích nepřičítá; jak je psáno: Blaze tomu, komu Pán hřích nepřičítá.{fnr}8{/fnr} Není pochyb o_tom, že tento blažený člověk je Kristus: hlava Kristova, Bůh,{fnr}9{/fnr} odpouští hříchy; on sám, jako člověk a Hlava těla, nepotřebuje odpuštění; a tělu této Hlavy, složenému z_mnoha údů, se hřích nepřičítá.

Kristus je sám v_sobě spravedlivý a sám sebe ospravedlňuje. Sám je Spasitel, sám i_spasený; sám na svém těle vynesl na kříž, co ze svého těla mystického křestní lázní smyl. Vždy znovu zachraňuje skrze kříž a vodu. On je Beránek Boží, který snímá hříchy světa,{fnr}10{/fnr} ty, které na sebe vzal. On je kněz i_oběť i_Bůh: sobě obětoval sám sebe, a tak skrze sebe smířil sebe (své mystické tělo) se sebou samým, jakož i_s_Otcem a Duchem Svatým.

{fn:1}Srov. {r}Řím 12,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 17,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 8,15{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 8,29{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 20,17{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 4,8{/r}; srov. {r}Žl 32 (31),2{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Kor 11,3{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Jan 1,29{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 2,9-10{/r}; {r:Kol}1,18{/r}

V_Kristu přebývá celá plnost božství tělesně, {*} i_vy jste v_něm dosáhli plnosti, aleluja.

A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z_mrtvých. Tak má ve všem prvenství. {*} I_vy jste v_něm dosáhli plnosti, aleluja.

Sobota po páté neděli velikonoční

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}22,10-21{/r}

Veliká naděje

(Anděl) {v}10{/v}mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, (kdy se splní). {v}11{/v}Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!

{v}12{/v}Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. {v}13{/v}Já jsem alfa i_omega, první i_poslední, začátek i_konec. {v}14{/v}Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. {v}15{/v}Venku (zůstanou) psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v_páchání lži.

{v}16{/v}Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o_tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z_Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“

{v}17{/v}Duch i_nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.

{v}18{/v}Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k_nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o_kterých se píše v_této knize. {v}19{/v}A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o_kterých se píše v_této knize.

{v}20{/v}Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!

{v}21{/v}Milost Pána Ježíše buď se všemi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 22,16.17.20{/r}; {r}Iz 55,1.3{/r}

Já jsem výhonek z_Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i_nevěsta volají: Přijď! {*} A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.

Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k_vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! {*} A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.

Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 148,1-2: CCL 40,2165-2166)

Velikonoční aleluja

Svůj pozemský život máme žít k_chvále Boží, neboť v_ní bude spočívat věčná radost našeho života budoucího. A ten, kdo se v_tom již nyní necvičí, nemůže být na budoucí život připraven. Již nyní proto Boha chválíme; ale také ho prosíme. V_té chvále je naše radost, v_modlitbě úpěnlivost. Bylo nám totiž slíbeno něco, co dosud nemáme, a protože ten, jenž nám to přislíbil, je pravdomluvný,{fnr}1{/fnr} radujeme se v_naději.{fnr}2{/fnr} Jelikož však to, co nám přislíbil, dosud nemáme, úpíme v_touze.{fnr}3{/fnr} Prospěje nám v_této touze vytrvat, dokud se nenaplní, co bylo slíbeno, neboť nářek jednou pomine a zbude samá chvála.

A právě pro tyto dvě doby, jednu přítomnou, plnou pokušení a strázní tohoto života, a druhou budoucí, plnou bezpečí a věčné radosti, nám bylo dáno slavit také dvojí čas, předvelikonoční a povelikonoční. Předvelikonoční doba je znamením soužení, v_němž žijeme. Kdežto to, co prožíváme nyní po Velikonocích, je znamením blaženosti, která teprve přijde. Před Velikonocemi tedy slavíme totéž, čím právě žijeme, zatímco po Velikonocích je naše slavnost předznamenáním toho, co zatím nemáme. Proto také předvelikonoční dobu trávíme v_postech a na modlitbách, ale po Velikonocích si v_postech dopřáváme úlevu a oddáváme se chválám. V_tom spočívá ono aleluja, které zpíváme.

V_Ježíši Kristu, naší hlavě, máme také obraz obojího, oboje se nám ukazuje: neboť utrpení Páně předznamenává náš nynější strastiplný život, v_němž musíme pracovat, trpět a posléze zemřít, a zmrtvýchvstání a oslavení Páně poukazuje naopak na život, jehož se nám má dostat v_budoucnu.

Teď vás tudíž, bratři, vybízím k_chvále Boží; to vlastně děláme všichni, když si navzájem říkáme aleluja. Chvalte Pána, říkáš druhému a on tobě. A když se tak všichni navzájem povzbuzují, už vlastně dělají to, k_čemu se povzbuzují. Chvalte však Pána tělem i_duší, to znamená, ať nechválí Boha jen vaše ústa a váš hlas, nýbrž i_vaše svědomí, váš život a vaše skutky.

Jistěže chválíme Boha v_kostele, když se zde shromáždíme. Ale když se vrátíme domů, jako bychom Boha chválit přestali. Nepřestaneme-li však správně žít, budeme Boha chválit neustále. Jen tehdy přestaneš chválit Boha, odchýlíš-li se od toho, co je spravedlivé a co se mu líbí. Jestliže se však neodchýlíš od dobrého života, tvá ústa sice mlčí, ale život volá a Boží ucho se sklání k_tvému srdci. Neboť jestliže my slyšíme lidský hlas, Bůh naslouchá přímo našim myšlenkám.

{fn:1}Srov. {r}Jan 3,33{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 12,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 8,23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 16,20{/r}

Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. {*} Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v_radost, aleluja.

Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. {*} Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v_radost, aleluja.

Šestá neděle velikonoční

Začátek prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}1,1-10{/r}

Slovo života a Boží světlo

{v}1{/v}O_tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o_Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. {v}2{/v}Život se zjevil, a my jsme (ho) viděli, Život věčný, který byl u_Otce a zjevil se nám. {v}3{/v}Co jsme (tedy) viděli a slyšeli, zvěstujeme i_vám, abyste i_vy měli s_námi společenství. Naše společenství je totiž s_Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. {v}4{/v}Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.

{v}5{/v}To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v_něm vůbec není. {v}6{/v}Když tvrdíme, že máme s_ním společenství, ale (přitom) žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s_pravdou. {v}7{/v}Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od hříchu.

{v}8{/v}Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v_nás pravda. {v}9{/v}Když však uznáme, (že se dopouštíme) hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně (plní, co slíbil), a protože je spravedlivý. {v}10{/v}Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z_něho lháře a jeho slovo v_nás není.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 1,2{/r}; {r:1 Jan}5,20{/r}

Život se zjevil, a my jsme ho viděli, Život věčný. {*} Byl u_Otce a zjevil se nám, aleluja.

Víme, že Boží Syn přišel: On je pravý Bůh a věčný Život. {*} Byl u_Otce a zjevil se nám, aleluja.

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_druhému listu Korinťanům

(Cap. 5,5 – 6,2: PG 74,942-943)

Bůh nás skrze Krista smířil a svěřil nám službu smíření

Ti, kteří mají závdavek Ducha a jsou bohatí nadějí na vzkříšení, ti se již jako přítomného dotýkají toho, co teprve očekáváme, a říkají: od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek.{fnr}1{/fnr} Vždyť všichni žijeme z_Ducha, a nejsme vydáni zániku, který stíhá tělo. Zazářil nám totiž Jednorozený, a tak jsme byli přetvořeni k_obrazu Slova, jež všemu dává život.{fnr}2{/fnr} Dokud panoval hřích, byli jsme zajisté svázáni pouty smrti, ale když nastoupila Kristova spravedlnost, záhubu jsme setřásli.

Nikdo tedy není odkázán na tělo, to jest na jeho slabost – k_níž mezi jiným právem patří také zánik. Když apoštol říká, že nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek, hned dodává, maje před očima nemístné myšlenky některých lidí: Třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme.{fnr}3{/fnr} Přímo jako by chtěl říci: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi,{fnr}4{/fnr} a pro život nás všech podstoupilo podle těla smrt. A právě takového jsme ho poznali; ale od nynějška už ho tak nepoznáváme. I_když je totiž v_těle, neboť třetího dne znovu ožil a je u_nebeského Otce, přesto víme, že je víc než pouhé tělo: Kristus vzkříšený z_mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha.{fnr}5{/fnr}

Stal-li se tedy v_tomto všem předchůdcem a vůdcem našeho života, pak máme kráčet v_jeho stopách a nemít na mysli především čistě lidské, tělesné, ale to, co naši tělesnost přesahuje. Správně tedy slovutný Pavel dále říká: Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.{fnr}6{/fnr} Byli jsme totiž pro víru v_Krista prohlášeni za spravedlivé,{fnr}7{/fnr} a tím pominulo naše prokletí. Neboť ten, který pro nás rozdrtil moc smrti, procitl znovu k_životu. Tak jsme poznali, jaký je co do své přirozenosti, opravdu Bůh; tomu se klaníme v_duchu a v_pravdě{fnr}8{/fnr} a Syn je nám přitom prostředníkem, který od Otce z_nebe světu žehná.

Proto velmi moudře říká veliký Pavel: Všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista.{fnr}9{/fnr} Opravdu, ani tajemství vtělení, ani z_něho plynoucí obnovení nejsou bez vůle Otcovy. Neboť skrze Krista jsme získali k_němu přístup, jak sám Kristus říká: Nikdo nepřichází k_Otci než skrze mne.{fnr}10{/fnr} Takže opravdu to všecko pochází od Boha, který nás smířil skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.{fnr}11{/fnr}

{fn:1}{r}2 Kor 5,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 1,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 5,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 6,9-10{/r}.{/fn} {fn:6}{r}2 Kor 5,17{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 5,1{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jan 4,23{/r}.{/fn} {fn:9}{r}2 Kor 5,18{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:11}{r}2 Kor 5,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 5,11{/r}; {r}Kol 1,19-20{/r}

Smíme se chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. {*} Skrze něho se nám nyní dostalo usmíření, aleluja.

Bůh totiž rozhodl, aby se v_něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo. {*} Skrze něho se nám nyní dostalo usmíření, aleluja.

PONDĚLÍ po šesté neděli velikonoční

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}2,1-11{/r}

Nové přikázání

{v}1{/v}Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u_Otce: Ježíše Krista spravedlivého. {v}2{/v}On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i_za (hříchy) celého světa.

{v}3{/v}Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. {v}4{/v}Kdo tvrdí: „Znám ho,“ ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v_něm pravda. {v}5{/v}Kdo však jeho slovo zachovává, v_tom je Boží láska opravdu přivedena k_dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v_Kristu. {v}6{/v}Kdo tvrdí, že v_něm zůstává, má se i_sám chovat tak, jak se choval on.

{v}7{/v}Milovaní, nepíšu vám o_(nějakém) novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. {v}8{/v}Ale přesto všechno je ono přikázání, o_kterém vám píšu, (také) nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i_k_vám, neboť tma přechází a pravé světlo už svítí. {v}9{/v}Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. {v}10{/v}Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením. {v}11{/v}Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě; neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jan 13,34{/r}; {r}1 Jan 2,10.3{/r}

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. {*} Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.

Podle toho víme, že jsme Krista poznali, když zachováváme jeho přikázání. {*} Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.

Z_traktátu „O_Trojici“ od Didyma Alexandrijského

(Lib. 2,12: PG 39,667-674)

Duch Svatý nás obnovuje křtem

Ve křtu z_nás Duch Svatý činí nové lidi; ten Duch, který je Bůh, spolu s_Otcem a Synem. Ze stavu znetvoření nás přivádí zpět do krásy a naplňuje nás svou milostí, takže by v_nás už neměl být žádný prostor pro něco nežádoucího. Vysvobozuje nás z_hříchu a smrti, a z_lidí pozemských, to znamená z_prachu a popela{fnr}1{/fnr} nás činí lidem duchovním, účastníky Boží slávy, syny a dědici Boha Otce podobnými Synu, jeho spoludědici a bratry, kteří s_ním mají být oslaveni{fnr}2{/fnr} a spolu s_ním mají vládnout.{fnr}3{/fnr} Místo země nám znovu daruje nebe, velkodušně nám nabízí ráj, prokazuje nám větší čest než andělům,{fnr}4{/fnr} svatým proudem křtu hasí mocné plameny neuhasitelného ohně pekelného.{fnr}5{/fnr}

Dvakrát je člověk počat: poprvé z_lidského těla, podruhé ze Svatého Ducha. Náležitě nás o_obojím početí poučili svatopisci a já si je dovolím ocitovat.

Tak učí Jan: A všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v_jeho jméno, kdo se zrodili ne z_krve ani z_vůle těla, ani z_vůle muže, ale z_Boha.{fnr}6{/fnr}

Říká, že všichni, kdo uvěřili v_Krista, dostali schopnost být Božími dětmi, to jest dětmi Svatého Ducha, takže získávají příbuzenství s_Bohem.{fnr}7{/fnr} A aby dal jasně najevo, že onou plodivou silou Boží je Duch Svatý, vkládá Jan navíc do úst Kristových slova: Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z_vody a z_Ducha, nemůže vejít do Božího království.{fnr}8{/fnr}

Skrze službu kněží se naše viditelné tělo viditelně rodí z_křestního pramene, skrze službu andělů Boží Duch, jakýmkoli poznáním nepostižitelný, duchovně noří naše tělo i_duši do sebe samého a rodí nás k_novému životu.

A hle, v_souhlasu s_tímto výrokem o_zrození z_vody a Ducha říká v_evangeliu Jan Křtitel o_Kristu: On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.{fnr}9{/fnr} Protože je člověk hliněná nádoba,{fnr}10{/fnr} musí ho nejprve očistit voda a pak zpevnit a zdokonalit duchovní oheň. Neboť Bůh je oheň sžírající,{fnr}11{/fnr} a tak člověk potřebuje Svatého Ducha, který ho zdokonalí a dá mu nový život. Duchovní oheň totiž působí i_jako očistná lázeň a duchovní voda má také přetavující sílu ohně.

{fn:1}Srov. {r}Gn 18,27{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 8,17.29-30{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 5,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žid 1,14{/r}; {r:Žid}2,7{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mk 9,44{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 1,12-13{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 3,5{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 3,11{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}2 Kor 4,17{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Dt 4,24{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 44,3.4{/r}; {r}Jan 4,14{/r}

Vyleji vodu na žíznivou půdu, potoky na vyprahlou zemi. A všechno poroste jako vrboví podle tekoucích vod. {*} Vyleji svého Ducha, aleluja.

Stane se pramenem vody tryskající do života věčného. {*} Vyleji svého Ducha, aleluja.

Úterý po šesté neděli velikonoční

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}2,12-17{/r}

Kdo koná, co chce Bůh, zůstává navěky

{v}12{/v}Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. {v}13{/v}Píšu vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládeži, protože jste přemohli zlého ducha. {v}14{/v}Napsal jsem vám, děti, protože jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha.

{v}15{/v}Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v_něm Otcova láska. {v}16{/v}Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, není z_Otce, ale ze světa. {v}17{/v}Svět však pomíjí a s_ním i_jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 2,17.15{/r}

Svět pomíjí a s_ním i_jeho žádost. {*} Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky, aleluja.

Jestliže někdo miluje svět, není v_něm Otcova láska. {*} Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky, aleluja.

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_Janovu evangeliu

(Lib. 11,11: PG 74,559-562)

Kristus je tmelem jednoty

Že docházíme i_tělesné jednoty s_Kristem, jestliže máme účast na jeho svatém těle, to dosvědčuje Pavel, když mluví o_tajemství Boží lásky: V_dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z_osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i_jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista.{fnr}1{/fnr}

Jestliže však v_Kristu patříme všichni k_jednomu tělu, tvoříme toto jedno tělo nejen my vespolek, ale především s_ním, neboť on v_nás přebývá svým tělem. Proč tedy nejsme všichni v_jednotě naprosto zjevně jak mezi sebou navzájem, tak v_Kristu? Vždyť Kristus, Bůh i_člověk zároveň, je tmelem jednoty.

Budeme-li postupovat stejně, pokud jde o_jednotu duchovní, budeme moci zajisté znovu říci, že když jsme přijali všichni jednoho a téhož ducha, totiž Ducha Svatého, jsme určitým způsobem propojeni jak mezi sebou, tak s_Bohem. Ačkoli jsme totiž množstvím jednotlivců a každého z_nás Kristus zvlášť naplňuje Duchem Otcovým i_svým, je to přece jeden a nedělitelný Duch a ten nás všechny, ačkoli jsme navzájem rozdílní a existujeme samostatně, spojuje sebou samým v_jednotu, takže si uvědomujeme, že v_Duchu Svatém jsme všichni jakoby jedno.

Tedy stejně jako moc Kristova svatého těla vytváří z_těch, v_nichž přebývá, jediné tělo, tak také podle mého soudu jediný nedílný Boží Duch, který v_nás bydlí, nutně všechny spojuje v_duchovní jednotu.

Proto nám svatý Pavel opětovně klade na srdce: Snášejte se navzájem v_lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.{fnr}2{/fnr} Žije-li v_nás jeden Duch, pak v_nás přebývá také jediný Otec všech, Bůh, a skrze Syna přivádí všechny, kdo mají účast na Duchu, k_jednotě se sebou samým a k_jednotě vzájemné.

Že účastí na Duchu Svatém s_ním tvoříme jednotu, je z_toho určitě zřejmé. Jestliže se totiž zřekneme nadvlády smyslů a jednou provždy se podřídíme zákonům ducha, bude přece všem zcela jasné, že když jsme se vlastně zřekli svého vlastního života a spojil se s_námi Svatý Duch, nabyli jsme také nebeské podoby a jako bychom byli přetvořeni v_jiné bytí a získali právo nazývat se již nejenom lidmi, ale i_syny Božími a lidmi nebeskými, protože jsme se stali účastnými Boží přirozenosti.{fnr}3{/fnr}

Všichni jsme tedy jedno – v_Otci, Synu a Duchu Svatém; říkám jedno, protože jsme ve stejné situaci, jedno, protože nás všechny utváří Boží láska, protože máme podíl na Kristově svatém těle a účast na jednom Svatém Duchu.

{fn:1}{r}Ef 3,5-6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 4,3-6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 10,17{/r}; {r}Ef 4,4{/r}

Je to jeden chléb, a proto my – i_když je nás mnoho – tvoříme jedno tělo, {*} neboť všichni máme účast na jednom chlebě a na jednom kalichu, aleluja.

Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro. {*} Neboť všichni máme účast na jednom chlebě a na jednom kalichu, aleluja.

STŘEDA po šesté neděli velikonoční

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}2,18-29{/r}

Antikrist

{v}18{/v}Děti, poslední hodina je tu! Jak jste slyšeli, Antikrist přichází, a teď se skutečně objevilo mnoho antikristů. Z_toho můžeme poznat, že poslední hodina je tady. {v}19{/v}Oni (sice) vyšli z_našeho středu, ale nebyli z_nás. Neboť kdyby byli z_nás, byli by s_námi zůstali. Ale mělo se na nich ukázat, že ne všichni jsou z_nás. {v}20{/v}Vy však máte Ducha, kterého dává Svatý, a víte (to) všichni. {v}21{/v}Nepíšu vám to proto, že pravdu neznáte, ale proto, že ji znáte a že z_pravdy žádná lež nepochází. {v}22{/v}Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist, kdo popírá Otce i_Syna. {v}23{/v}Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má také Otce.

{v}24{/v}Vy však jste to slyšeli už na začátku, ať to tedy ve vás zůstane! Když to, co jste slyšeli už na začátku, zůstane ve vás, i_vy zůstanete v_Synu i_v_Otci. {v}25{/v}A to je přislíbení, které nám on sám slíbil: věčný život.

{v}26{/v}To všechno jsem vám napsal o_těch, kdo by vás rádi svedli k_bludu. {v}27{/v}(Co se však týká vás): Duch Svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o_všem jeho Duch, a to je pravda a žádná lež.

{v}28{/v}Ano, děti, zůstávejte v_něm! To nám pak dodá radostné důvěry, až se objeví, a při jeho příchodu nebudeme od něho s_hanbou odmítnuti. {v}29{/v}Víte, že (Bůh) je spravedlivý. Proto také buďte přesvědčeni, že každý, kdo žije spravedlivě, je z_něho narozen.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 2,20.27{/r}; {r}Jl 2,23{/r}

Máte Ducha, kterého dává Svatý, zůstává ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. {*} Vás poučuje o_všem jeho Duch, aleluja.

Jásejte a radujte se v_Hospodinu, svém Bohu, neboť vám dal učitele spravedlnosti. {*} Vás poučuje o_všem jeho Duch, aleluja.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 1 de Ascensione, 2-4: PL 54,395-396)

Dny mezi zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením Páně

Nejmilejší, ty dny mezi zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením Páně neproběhly v_klidu a nečinnosti. Naopak, tehdy byly stvrzeny důležité svátosti a zjevena veliká tajemství.

Jsou to dny, kdy se zaplašuje strach z_kruté smrti a zvěstuje nesmrtelnost, nejenom duše, ale i_těla. Dny, kdy Pán svým dechnutím vlévá všem apoštolům Svatého Ducha{fnr}1{/fnr} a blaženému apoštolu Petrovi se více než ostatním svěřuje péče o_Pánův ovčinec,{fnr}2{/fnr} když už předtím mu byly odevzdány klíče království.{fnr}3{/fnr}

V_oněch dnech se ke dvěma putujícím učedníkům připojuje jako třetí sám Pán, aby je provázel.{fnr}4{/fnr} Aby rozptýlil každý mrak naší pochybnosti, kárá jejich strach, bázeň a nechápavost.{fnr}5{/fnr} Světlo vložené do jejich srdce rozněcuje plamen víry, a když jim Pán odhaluje smysl Písma, to, co bylo vlažné, se rozhořívá.{fnr}6{/fnr} A když s_ním jedli, při lámání chleba se jim otevírají oči.{fnr}7{/fnr} Oč šťastnější otevření očí, když se jim zjevila oslavená lidská přirozenost, než když se otevřely oči našich prarodičů{fnr}8{/fnr} k_poznání hanby vlastního hříchu!

Všechno, co se stalo během onoho času mezi zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením Páně, zařídila, moji milí, Boží prozřetelnost, aby tím vším poučovala, stavěla před oči a vrývala do srdcí svých věrných poznání, že Pán Ježíš Kristus byl skutečně vzkříšen, stejně skutečně, jako se narodil, trpěl a zemřel.

A tak svatí apoštolové i_všichni učedníci, které smrt kříže poděsila a kteří váhali uvěřit ve zmrtvýchvstání, byli očividnou skutečností natolik posíleni, že když Pán odcházel do nebeských výšin, nejenže nepropadli žádnému smutku, ale byli dokonce naplněni velkou radostí.{fnr}9{/fnr}

A příčina jejich radosti byla veliká a nevýslovná: před zraky celého zástupu svatých vystupovala spolu s_Kristem lidská přirozenost nad důstojenství všeho nebeského stvoření, aby převýšila kůry andělské a byla vyzdvižena nad výšiny archandělské. Výše už povýšena být nemohla, vždyť jsouc v_Synu spojena s_přirozeností věčného Otce, byla jím přijata, aby usedla na trůn po jeho pravici a přidružila se k_jeho slávě.

{fn:1}Srov. {r}Jan 20,22{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 21,15-17{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 16,19{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 24,15{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 24,17-25{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Lk 24,32{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Lk 24,31{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Gn 3,7{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Lk 24,52{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 14,2.3.16.18{/r}

Odcházím, abych vám připravil místo; zase přijdu {*} a vezmu si vás k_sobě, abyste i_vy byli tam, kde jsem já, aleluja.

Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s_vámi zůstal navždy. Nenechám vás sirotky. Zase k_vám přijdu. {*} A vezmu si vás k_sobě, abyste i_vy byli tam, kde jsem já, aleluja.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky