VELIKONOČNÍ OBDOBÍ

II. PO NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ

MODLITBA SE ČTENÍM

O_neděli a všedních dnech až do prvních nešpor neděle Seslání Ducha Svatého.

HYMNUS

Chvalme všichni Krále nebeského,

který vstoupil v_radost Otce svého,

by byl Pánem stvoření všeho.

Ukázal se mnohým po vzkříšení,

ujal se svých věrných v_zarmoucení,

slíbil jim Ducha utěšení.

Chtě svou milostí všechny spasiti,

vírou svou je v_Duchu obživiti,

přikázal své slovo hlásati.

Jako vítěz na výsost se bere,

vykoupený lid radostně vede

do radosti své neskonalé.

Nuže, věrní, k_Pánu svému hleďme,

v_toho, jenž nás předešel, doufejme,

v_pravdě srdce své posilněme.

Ten, jenž zvítězil, nás očekává,

před Otcem svým za nás se přimlouvá,

do nebeské radosti volá.

Vladaři věčný, nejvyšší,

Vykupitel svých věrných jsi,

smrt umírá v_tvém vítězství,

teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici

usedáš na trůn zářící

a přejímáš moc nad všemi

jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých

jak nebeských, tak pozemských,

tak temná říše pekelná

před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v_úžase,

co s_lidským rodem stává se:

hřeší člověk, smývá člověk,

vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,

co čeká nás v_tvé věčnosti,

ty, který řídíš světa říš,

nám nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v_onen den

v_oblaku Soudce plamenném,

smaž dluhy nezaplacené

a vrať nám věnce ztracené.

Buď sláva tobě, Ježíši,

jenž vznášíš se už ve výši,

i_Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Mé srdce jásá, aleluja,

svou písní chválím Hospodina, aleluja.

Má duše touží po Hospodinu, aleluja,

mé srdce i_mé tělo s_jásotem tíhnou k_živému Bohu, aleluja.

Kristus vzkříšený z_mrtvých už neumírá, aleluja,

Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z_mrtvých, aleluja,

když věříte, můžete zároveň v_Boha i_doufat, aleluja.

Bůh, který vzkřísil Pána Ježíše, aleluja,

vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

Kristus vstal z_mrtvých, aleluja.

Raduje se z_toho nebe i_země, aleluja.

Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,

máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}3,1-10{/r}

Jsme Boží děti

{v}1{/v}Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se (nejen) smíme nazývat Božími dětmi, ale (že jimi) také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. {v}2{/v}Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

{v}3{/v}Každý, kdo skládá tuto naději v_něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. {v}4{/v}Kdo páchá hříchy, přestupuje (Boží) zákon – hřích je totiž přestoupení (Božího) zákona. {v}5{/v}A víte, že on přišel, aby hříchy odstranil. On však je bez hříchu. {v}6{/v}Žádný, kdo v_něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, (nikdy) ho neviděl ani nepoznal.

{v}7{/v}Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i_Bůh je spravedlivý. {v}8{/v}Kdo se dopouští hříchu, je z_ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec. {v}9{/v}Žádný, kdo se narodil z_Boha, nedopouští se hříchu, neboť v_něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z_Boha.

{v}10{/v}Podle toho se rozeznají děti Boží a děti ďáblovy: kdo nežije spravedlivě, není z_Boha; ani ten, kdo nemiluje svého bratra.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,1.2{/r}

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: {*} nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.

Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. {*} Nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 2 de Ascensione, 1-4: PL 54,397-399)

Nanebevstoupení Páně posiluje naši víru

Jako bylo o_velikonočních svátcích příčinou naší radosti zmrtvýchvstání Páně, tak je důvodem naší nynější radosti jeho nanebevstoupení. Připomínáme si a náležitě oslavujeme den, kdy byla naše nepatrná přirozenost povýšena v_Kristu nad všechny andělské sbory a nad všechny nejvyšší mocnosti a usedla po pravici Boha Otce. Do tohoto řádu Božího díla jsme byli vloženi a zabudováni i_my, aby se ještě více ukázala podivuhodná milost Boží. Neboť i_když bylo lidským očím odňato to, co právem přímo vybízelo k_náležité úctě, přece nemá víra ochabovat, naděje kolísat a láska vychládat.

V_tom právě spočívá síla velkých duchů a odtud pramení světlo pro opravdově věřící, že neváhají věřit tomu, co si nelze ověřit tělesnými smysly, a zaměřují svou touhu tam, kam nelze dohlédnout. Jak by se mohla ostatně zrodit v_našich srdcích takováto věrnost nebo jak by vůbec někdo mohl být ospravedlněn skrze víru,{fnr}1{/fnr} jestliže by naše spása spočívala jenom na tom, co je přístupné smyslům?

A tak, co z_našeho Vykupitele bylo viditelné, skrylo se ve svátostech. A aby víra byla ještě lepší a pevnější, vystřídalo viditelnou přítomnost jeho učení; jeho autoritou se má řídit srdce věřících osvícené nebeskými paprsky.

Víru, kterou posílilo nanebevstoupení Páně a upevnil dar Svatého Ducha, nezastrašila ani pouta, ani vězení, ani vyhnanství, ani hlad, ani oheň, ani dravé šelmy, ani vybrané krutosti a mučení od pronásledovatelů. Za tuto víru bojovali na celém světě nejen muži, ale i_ženy, nejen nedospělí chlapci, ale i_něžné dívky až k_prolití vlastní krve. Tato víra vymítala zlé duchy, zaháněla nemoci a křísila mrtvé.

Však také sami blažení apoštolové, utvrzovaní tolika Ježíšovými zázraky a poučovaní tolika rozhovory s_ním, byli nejprve postrašeni krutostí jeho utrpení a s_nemalým váháním přijímali skutečnost jeho zmrtvýchvstání. Ale po nanebevstoupení Páně natolik pokročili, že to, co jim dříve nahánělo strach, nyní se měnilo v_radost.{fnr}2{/fnr} Svůj duchovní zrak upnuli totiž výlučně k_božství toho, jenž sedí po Otcově pravici. A už jim nevadilo, že ho nevidí tělesně, dokonce na to ani nemysleli, protože ten, který sestoupil, se tím neodloučil od Otce, a když vystoupil do nebe, neopustil své učedníky.

Tehdy se zajisté, moji milí, Syn člověka zaskvěl v_ještě větší vznešenosti a svatosti jako Syn Boží, protože se odebral do slávy Otcova majestátu. A jestliže se nám jako člověk stal vzdálenějším, nevýslovným způsobem nám začal být bližší svým božstvím.

Poučenější víra začala tehdy duchovními kroky přicházet k_Synu, který je rovný Otci, a nepotřebovala se již dotýkat Kristovy tělesné podstaty, kterou je Kristus menší než Otec. Neboť když zůstává přirozenost oslaveného těla, mluvíme o_opravdové víře tam, kde se již nikoli tělesnou rukou, ale duchovním poznáním dotýkáme Otci rovného Jednorozeného.

{fn:1}Srov. {r}Řím 5,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 24,52{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žid 8,1{/r}; {r:Žid}10,22.23{/r}

Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v_nebi. {*} Přistupujme s_upřímným srdcem a s_plnou vírou, aleluja.

Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám dal zaslíbení. {*} Přistupujme s_upřímným srdcem a s_plnou vírou, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 4,1-2; SC 75,218-220)

Duch Svatý působí v_srdci člověka

Bratři, vzpomínáte si, že jsme se v_našem komentáři zastavili u_těchto slov: Nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o_všem jeho Duch. Jsme si zcela jisti, že si vybavíte vysvětlení této pasáže, které jsme vám nabídli. Říkali jsme vám, že protože naše slova doléhají k_vašim uším zvenčí, jsme jako dělníci: zvenčí pečujeme o_strom, ale nedokážeme způsobit, aby rostl, ani aby nesl plody. Jestliže ten, který vás stvořil, vykoupil a povolal, ten, který ve vás přebývá skrze víru a svého Svatého Ducha, k_vám uvnitř nemluví, je zbytečné, aby zaznívala naše slova. Z_čeho je to patrné? Z_toho, že mezi mnoha posluchači nejsou všichni přesvědčeni na základě toho, co se jim říká, ale pouze ti, k_nimž uvnitř promlouvá Bůh.

Ti, ke kterým vnitřně mluví, jsou ti, kteří mu umožní vejít; a ti, kdo Bohu umožní vejít, jsou ti, kdo nedovolují vejít ďáblu. Ďábel chce totiž přebývat v_lidském srdci a mluvit tam to, co by je mohlo svést. Co však říká Pán Ježíš? Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. Odkud je vypuzen? Z_nebe či ze země? Z_celého světa? Ne, ze srdcí věřících. Když byl tedy uchvatitel již vypuzen, ať se v_nich zabydlí Vykupitel! Vždyť nás vykoupil ten, který nás stvořil. Ďábel nyní doráží zvnějšku, ale nemůže porazit toho, který vládne uvnitř. Doráží zvnějšku rozličnými pokušeními, avšak nepodlehne mu ten, kdo uvnitř slyší Boží hlas a má pomazání, o_němž jsem k_vám mluvil.

A totéž pomazání, říká Jan, je pravdivé. Jinak řečeno, samotný Duch Páně, který vyučuje člověka, nemůže lhát. To pomazání neklame. Zůstávejte v něm tak, jak jste byli vyučeni. Nyní tedy, dítky, zůstávejte v_Kristu, abychom, až se zjeví, nabyli před jeho tváří radostné důvěry a nebyli při jeho příchodu zahanbeni. Vidíte, bratři: my věříme v_Ježíše, kterého jsme neviděli. Ti, kdo ho viděli, dotýkali se ho a z_jeho vlastních úst slyšeli jeho slova, nám ho zvěstovali. Nebylo to však z_jejich vlastního popudu, že se odvážili vydat na cestu – to on je poslal, aby tyto pravdy hlásali celému lidskému rodu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 12,44-46{/r}

Ježíš zvolal hlasitě: Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v_toho, který mě poslal; {*} kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal, aleluja.

Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v_temnotě; {*} kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal, aleluja.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}3,11-17{/r}

Láska k_bratřím

{v}11{/v}To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. {v}12{/v}Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.

{v}13{/v}Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. {v}14{/v}My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. {v}15{/v}Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v_sobě trvalý a věčný život.

{v}16{/v}Z_toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. {v}17{/v}Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v_nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v_něm může zůstávat Boží láska?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,16.14a{/r}

Z_toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. {*} Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. {*} Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 124,5.7: CCL 36,685-687)

Dvojí život

Církev ví, že jí byl Bohem zvěstován a svěřen dvojí život: jeden ve víře, druhý v_přímém patření na Boha; jeden v_čase pozemského putování, druhý ve věčnosti v_přebývání s_Bohem; jeden v_námaze, druhý v_odpočinutí; jeden na cestě, druhý v_domově nebeské vlasti; jeden v_činné práci, druhý v_odměně nazírání Boha.

První život představuje apoštol Petr, druhý Jan. Ten první zde na zemi trvá až do konce tohoto věku a na onom světě dochází svého cíle; ten druhý se má naopak naplňovat, až skončí tento věk, ale ani v_budoucím věku nekončí. Proto Petrovi Kristus řekl: Následuj mě,{fnr}1{/fnr} o_Janovi však říká: Jestliže chci, aby zůstal, až přijdu, proč se o_to staráš? Ty mě následuj!{fnr}2{/fnr}

Následuj mě tím, že budeš snášet všechno časné zlo jako já. Jan ať zůstane, dokud nepřijdu, abych odplácel věčným dobrem. A lze to říci ještě jasněji: Následuj mě dokonalým životem a řiď se přitom příkladem mého utrpení. A započaté poznání ať zůstane, dokud nepřijdu. Má se naplnit, až přijdu.

Krista totiž následuje až na práh smrti plnost svaté trpělivosti. Plnost poznání však zůstává, dokud nepřijde Kristus; teprve pak jej zjeví. Zde v_zemi smrtelníků totiž zakoušíme zlobu tohoto světa. Tam v_zemi živých budeme patřit na dobrotu našeho Pána.

Ono chci, aby zůstal, až přijdu nelze ovšem chápat ve smyslu: chci, aby tu zůstal natrvalo, nýbrž: chci, aby čekal. K_naplnění toho, co představuje Jan, nedojde totiž hned, ale teprve až přijde Kristus. K_tomu, co očekáváme, by však nedošlo, kdybychom již nyní nezačali konat to, co představuje Petr, jemuž bylo řečeno: Ty mě následuj.

Nikdo by ovšem neměl tyto význačné apoštoly od sebe oddělovat. Tím, co představoval Petr, byli totiž oba, a oba také budou tím, co představoval Jan. Jen jako symbol jeden následoval a druhý zůstával. Zato ve víře oba trpělivě snášeli bídu tohoto světa a oba i_očekávali naplnění budoucí blaženosti.

Avšak ne pouze oni, činí tak i_celá svatá církev, Kristova nevěsta, která musí překonat tyto přítomné zkoušky a uchovat se pro onu budoucí blaženost. Předobrazem těchto dvou životů byli Petr a Jan, každý jednoho. Ale tak jako tím prvním v_tomto čase žili ve víře oba, i_v_tom druhém se budou oba navěky radovat z_blaženého vidění tváří v_tvář.

Tak tedy pro všechny svaté, nerozlučně patřící ke Kristovu tělu, pro jejich proplutí tímto bouřlivým životem přijal první z_apoštolů Petr klíče nebeského království a moc svazovat a rozvazovat hříchy.{fnr}3{/fnr} A pro všechny svaté, pro dosažení nejklidnější zátoky života skrytého v_Bohu, spočinul evangelista Jan na Kristových prsou.{fnr}4{/fnr}

Neboť nejen sám Petr, ale celá církev svazuje a rozvazuje hříchy; ani sám Jan nepil z_pramene srdce Páně, ten Jan, z_jehož kázání pak tryskala slova o_Slovu, jež bylo na počátku u_Boha,{fnr}5{/fnr} i_další slova o_Kristově božství a vznešené pravdy o_trojjedinosti Boha, na kterého máme jednou v_nebeském království hledět tváří v_tvář, zatímco nyní, než přijde Pán, všechno vidíme jen jako v_zrcadle a v_hádance.{fnr}6{/fnr} To přece sám Pán dal svému evangeliu proudit do celého světa a každý z_něho může pít, co hrdlo ráčí.

{fn:1}{r}Jan 21,19{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 21,22{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 16,19{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 20,20{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 13,12{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 5,10{/r}; {r}2 Kor 4,14{/r}

Bůh, dárce veškeré milosti, vás pro zásluhy Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě. {*} Když teď nakrátko snesete utrpení, on sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní, aleluja.

Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s_Ježíšem i_nás. {*} Když teď nakrátko snesete utrpení, on sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 5,12; SC 75,268-270)

Živá víra a láska se projevuje skutky

Bratři, jak začíná láska? Věnujte mi trochu pozornosti! Slyšeli jste, co je její dokonalostí, protože sám Pán v_evangeliu ukazuje její cíl i_měřítko: Nikdo nemá větší lásku než ten, říká, kdo za své přátele položí svůj život. V_evangeliu nám tedy ukazuje, co je její dokonalostí, a v_tomto listě se nám její dokonalost přikazuje. Vy se však ptáte a říkáte si: Kdy budeme moci mít takovou lásku? Nezoufej nad sebou příliš unáhleně! Možná se v_tobě láska zrodila, ale ještě je nedokonalá: živ ji, aby nezašla. Možná mi řekneš: Jak to poznám? Slyšeli jsme již, co je její dokonalostí; poslyšme nyní, co je jejím počátkem.

Jan pokračuje a říká: Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v_nouzi, ale zavře před ním svoje srdce ‒ jak v_něm může zůstávat Boží láska? Hle, kde začíná láska! Jestliže ještě nejsi schopen zemřít za svého bratra, buď alespoň připraven dát mu ze svého majetku. Kéž láska pohne tvým nitrem, abys nejednal z_touhy stavět se na odiv, nýbrž z_překypujícího milosrdenství, které by tě učinilo všímavým k_bídě tvého bratra! Jestliže nedokážeš svému bratrovi dát ze svého nadbytku, jak bys za něj mohl dát život? O_stříbro, které leží v_tvé náruči, tě mohou připravit zloději, a když ne oni, tak tě od něj oddělí smrt, i_když se od něj za svého života neodloučíš. Co s_ním budeš dělat?

Tvůj bratr hladoví a strádá, možná je v_úzkostném očekávání, tísněn věřiteli. On nic nemá, zatímco ty ano. Je to tvůj bratr, byli jste společně vykoupeni Kristovou krví. Pátrej v_sobě, zdali s_ním budeš mít slitování, ty, jenž oplýváš majetkem tohoto světa. Možná mi řekneš: Jak se mě to týká? Já bych měl dávat své peníze, abych tohoto člověka uchránil od trýzně jeho chudoby? Jestliže takto odpovídá tvé srdce, Otcova láska v_tobě nepřebývá. Jestliže v_tobě Otcova láska nepřebývá, tak nejsi zrozen z_Boha. Jak se můžeš honosit tím, že jsi křesťan? Máš jeho jméno, ale ne skutky.

Pokud se však má jméno odvozovat ze skutků, mohli by tě nazývat pohanem. Ukazuj svými skutky, že jsi křesťan! Jestliže totiž svými činy neukazuješ, že jsi křesťan, všichni tě tak sice mohou nazývat, ale k_čemu je ti jméno, když podstata věci ti chybí? Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v_nouzi, ale zavře před ním svoje srdce ‒ jak v_něm může zůstávat Boží láska? A apoštol pokračuje: Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 13,34-35{/r}

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: {*} jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy, aleluja.

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, {*} jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy, aleluja.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}3,18-24{/r}

Přikázání věřit a milovat

{v}18{/v}Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!

{v}19{/v}Podle toho poznáme, že jsme z_pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, {v}20{/v}když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. {v}21{/v}Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v_Boha {v}22{/v}a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.

{v}23{/v}A to je jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. {v}24{/v}Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v_Bohu a Bůh v_něm. A že v_nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,24{/r}; {r}Sir 1,9a.10a{/r} (řec. 9ac)

Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v_Bohu a Bůh v_něm. {*} A že v_nás zůstává, poznáme podle Ducha, kterého nám dal, aleluja.

Bůh stvořil moudrost a vylil ji na všechna svá díla. {*} A že v_nás zůstává, poznáme podle Ducha, kterého nám dal, aleluja.

Z_homilií svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa, na Píseň písní

(Hom. 15: PG 44,1115-1118)

Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim

Jak je psáno, dokonalá láska vyhání strach.{fnr}1{/fnr} Jestliže se tedy strach promění a stane se láskou, pak všechno, co směřuje ke spáse, vytváří nutně jednotu, neboť ve směřování k_jedinému a výlučnému dobru jsou všichni navzájem sjednoceni dokonalostí, podobnou holubici, o_níž se mluví v_Písni písní.

Něco takového totiž vyrozumíváme z_následujících slov, která znějí: Jen jediná je má holubička, mé všechno, jedináčkem pro svou matku, miláčkem pro svou rodičku.{fnr}2{/fnr}

A v_evangeliu nám to Pán vykládá ještě jasněji: Když totiž s_požehnáním svěřuje svým učedníkům veškerou moc a když v_modlitbě k_Otci dává svatým jiné dobré věci, daruje jim přitom i_to, co je korunou všeho dobrého: aby už nikdy nebyli rozděleni na mnoho skupin žádnou růzností volby ani odlišným rozhodnutím o_tom, co je dobré, aby srostli s_jedním a výlučným dobrem a byli všichni jedno. Aby tak byli, jak praví apoštol, spojeni poutem pokoje skrze jednotu Ducha Svatého, aby se všichni stali jediným tělem a byli téhož ducha, skrze společnou naději, k_níž byli povoláni.{fnr}3{/fnr}

Ale lepší by snad bylo uvést slovo od slova, co říká božský hlas evangelia: Ať všichni jsou jedno; jako ty, Otče, ve mně a já v_tobě, tak i_oni ať jsou v_nás.{fnr}4{/fnr}

Poutem této jednoty je sláva. A že se slávou nazývá Duch Svatý, to nepopře žádný zkušený vykladač, bude-li mít na paměti, co říká sám Pán: Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim.{fnr}5{/fnr} Vždyť tu slávu svým učedníkům opravdu dal, když jim řekl: Přijměte Ducha Svatého.{fnr}6{/fnr}

Neboť touto slávou, kterou měl, dříve než byl svět, byl oslaven, když na sebe vzal lidskou přirozenost. A když byla tato přirozenost oslavena skrze Svatého Ducha, sláva Ducha Svatého se rozlila na celý jeho rod počínaje od učedníků.

Proto říká: Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v_nich a ty ve mně. Tak ať i_oni jsou v_dokonalé jednotě.{fnr}7{/fnr} Ten, kdo vyrostl z_chlapce v_dospělého muže do věku rozumové zralosti, je způsobilý pro přijetí slávy Svatého Ducha, neboť již není vydán napospas vášním a uchoval si čistotu. A ten je také onou dokonalou holubičkou, na niž ženich myslí, když říká: Jen jediná je má holubička, mé všechno.

{fn:1}{r}1 Jan 4,18{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Pís 6,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 4,3-4{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 17,21{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 17,22{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 20,22{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 17,22-23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 15,15{/r}; {r:Jan}14,26{/r}; {r:Jan}15,14{/r}

Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli, protože jste poznali všecko, co jsem vykonal, když jsem byl mezi vámi. {*} Přijměte Ducha Svatého, Utěšitele, kterého vám Otec pošle, aleluja.

Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. {*} Přijměte Ducha Svatého, Utěšitele, kterého vám Otec pošle, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 6,10; SC 75,298-300)

Láska důkazem přebývání Ducha Svatého

V_prvním čase Duch Svatý sestupoval na věřící a oni promlouvali jazyky, které neznali, podle toho, co jim Duch vnukl. Tato znamení měla svůj smysl. Bylo totiž třeba, aby byl Duch Svatý představen právě tímto darem řeči ve všech jazycích, protože Boží evangelium se mělo prostřednictvím všech jazyků rozšířit po celé zemi. A když bylo jednou toto znamení dáno, pominulo.

Čeká se snad nyní od těch, na které jsou vkládány ruce, aby obdrželi Ducha Svatého, že začnou mluvit jazyky? A když vkládáme ruce na ty, které křtíme, očekáváte všichni, že začnou mluvit jazyky? Kdo z_vás by byl tak pomýlený, že by prohlašoval, když nevidí, že tento div nastal: Nepřijali Ducha Svatého, protože kdyby ho přijali, mluvili by jazyky, jako se to stalo tenkrát? Jestliže přítomnost Ducha Svatého dnes již není dosvědčována zázraky, co tedy máme dělat? Podle čeho poznáme, že jsme přijali Ducha Svatého?

Ať se každý ptá svého srdce! Jestliže miluje svého bratra, Duch Svatý v_něm přebývá. Ať na sebe pohlédne, ať se zkoumá před Božím pohledem: ať se podívá, zda má v_sobě lásku k_pokoji a k_jednotě, lásku k_církvi rozšířené po celé zemi. Ať se neváže pouze k_lásce k_bratru, kterého má před sebou: máme totiž mnoho bratrů, které nevidíme a k_nimž jsme připoutáni v_jednotě Ducha. Co je zvláštního na tom, že nejsou s_námi? Nalézáme se v_tomtéž těle, máme tutéž Hlavu na nebesích. Moji bratři, naše dvě oči se nevidí, neznají se, abych tak řekl. Je snad proto třeba říci, že se neznají v_lásce, která sjednocuje celé tělo? Důkazem, že se znají díky poutu lásky, je to, že když jsou obě oči otevřené, není možné, aby se pravé oko zaměřilo na jeden bod, aniž by se na něj zároveň zaměřilo i_levé oko.

Zkus, jestli to dokážeš, zaměřit paprsek pohledu pravého oka, aniž by se k_tomu připojilo tvé druhé oko! Ač vychází z_různých míst, zaměřují se na tentýž bod, sbíhají se a směřují k_témuž předmětu. Jestliže tedy všichni, kdo jsou s_tebou, milují Boha, pak mají stejné zaměření jako ty. Není důležité, že v_těle zaujímáte různá místa, neboť společně zaměřujete pohled svého srdce na světlo pravdy. Chceš-li tedy vědět, že jsi přijal Ducha Svatého, zeptej se svého srdce. Ptej se sám sebe, zda se ti snad dostalo svátosti křtu, aniž bys rozvíjel sílu této svátosti. Ptej se svého srdce: jestli v_něm nalezneš lásku ke svému bratrovi, buď v_pokoji. Tato láska v_něm nemůže přebývat, aniž by v_něm byl Duch Svatý, protože Pavel volá: Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 15,15; 14,26; 15,1{/r}

Už vás nenazývám služebníky, ale přáteli, protože jste poznali všecko, co jsem vykonal, když jsem byl mezi vámi. {*} Přijměte Ducha Svatého, Utěšitele, kterého vám Otec pošle, aleluja.

Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. {*} Přijměte Ducha Svatého, Utěšitele, kterého vám Otec pošle, aleluja.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}4,1-10{/r}

Bůh si nás zamiloval

{v}1{/v}Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z_Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. {v}2{/v}Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v_těle, je z_Boha; {v}3{/v}ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z_Boha. To je (duch) antikristův, o_němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě.

{v}4{/v}Vy, děti, jste z_Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. {v}5{/v}Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. {v}6{/v}My jsme z_Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z_Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáme ducha pravdy a ducha bludu.

{v}7{/v}Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z_Boha a každý, kdo miluje, je zrozen z_Boha a poznává Boha. {v}8{/v}Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. {v}9{/v}V_tom se ukázala Boží láska k_nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. {v}10{/v}V_tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,9{/r}; {r}Jan 3,16{/r}

V_tom se ukázala Boží láska k_nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, {*} aby každý, kdo v_něho věří, měl život věčný, aleluja.

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, {*} aby každý, kdo v_něho věří, měl život věčný, aleluja.

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 16, De Spiritu Sancto 1,11-12.16: PG 33,931-935.939-942)

Živá voda Ducha Svatého

Voda, kterou mu já dám, stane se v_něm pramenem vody tryskající do života věčného.{fnr}1{/fnr} Nový druh vody, která je živá a tryská. Tryská na ty, kdo jsou toho hodni. Proč však vyjádřil milost Ducha přirovnáním k_vodě? To proto, že na vodě všechno záleží, že z_ní žijí rostliny i_živočichové, že jako déšť sestupuje z_nebe, že prší stále stejně a stále stejná, a přece má rozmanité účinky: jinak působí na palmu a jinak na révu; a ve všem je vším. Je to stále stejná voda a neexistuje žádná jiná; déšť se přece sám nemění a nepadá pokaždé jiný. Přece však tím, že se přizpůsobuje složení přijímajícího prostředí, působí všude právě to, co je potřebné a náležité.

A stejně je tomu také u_Ducha Svatého. Ačkoli je jeden, stále stejný a nedělitelný, přiděluje každému milost, jak sám chce.{fnr}2{/fnr} A jako na vyschlém stromě, když dostane vodu, vyrazí výhonky, tak i_hříšná duše, obdařená v_pokání darem Ducha Svatého, přináší ovoce spravedlnosti. Je to vždycky jeden a týž Duch Svatý, přece však na Boží pokyn a v_Kristově jménu působí nejrůznější mocné činy.

Tak u_jednoho člověka užívá daru řeči k_moudrým výrokům, u_jiného osvěcuje mysl darem prorockým; jednomu uděluje moc zahánět zlé duchy, jinému dává umění vykládat Písmo. U_jednoho posiluje mírnost, jiného učí všemu stran milosrdenství; jednoho učí se postit a snášet cvičení asketického života, jiného pohrdat veškerou tělesností a dalšího si připravuje k_mučednictví. V_každém působí sice jinak, ale sám v_sobě je vždycky jeden a týž, jak je psáno: Projevy Ducha jsou dány každému k_tomu, aby mohl být užitečný.{fnr}3{/fnr}

Přistupuje k_nám tiše a mírně, cítíme jeho sladkost a vůni; jeho jho je velmi lehké.{fnr}4{/fnr} Jeho příchod předcházejí záblesky paprsků světla a poznání. Přichází skutečně jako pravý ochránce; přichází přece zachránit a uzdravit, poučit a napomenout, povzbudit a potěšit, dát duši světlo, nejprve duši toho, kdo jej přijímá, a pak jeho působením i_duši jiných.

Když byl někdo dříve ve tmě a náhle spatří slunce, má rázem oči plné světla a jasně vidí, co dříve neviděl; podobně je na tom ten, komu se z_milosti Boží dostalo daru Ducha Svatého; duše se mu naplní světlem, a povznesen nad lidské možnosti vidí, co dříve neznal.

{fn:1}{r}Jan 4,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 12,11{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 12,7{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 11,30{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 12,6-7.27{/r}

Jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. {*} Projevy Ducha jsou dány každému k_tomu, aby mohl být užitečný, aleluja.

Vy jste Kristovo tělo a každý z_vás je jeho úd. {*} Projevy Ducha jsou dány každému k_tomu, aby mohl být užitečný, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 7,7; SC 75,324-326)

Syn důkazem Otcovy lásky

V_tom se ukázala Boží láska k_nám. Hle, zde máme výzvu k_lásce k_Bohu! Mohli bychom ho milovat, kdyby nás on nemiloval jako první? Jestliže jsme otáleli s_tím, jej milovat, neotálejme nyní a opětujme jeho lásku. On nás miloval jako první, ale my jsme jako první nemilovali. Miloval nás hříšné, ale smazal náš hřích. Miloval nás hříšné, ale neshromáždil nás proto, abychom se dopouštěli hříchu. Miloval nás nemocné, ale navštívil nás, aby nás uzdravil. Vždyť Bůh je láska. V_tom se ukázala Boží láska k_nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. Sám Pán říká: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. A důkazem této Kristovy lásky k_nám je, že za nás zemřel.

Jaký důkaz máme o_Otcově lásce? Tento: svého jediného Syna kvůli nám poslal na smrt. To nám říká apoštol Pavel: Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s_ním nedaroval také všechno ostatní? Kristus byl vydán Otcem a byl vydán Jidášem: nejedná se tedy o_totéž? Jidáš je zrádce; je tedy Bůh Otec také zrádce? Jsem dalek takové úvahy, říkáš! Ale to přece neříkám já, nýbrž apoštol: Ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky. Ano, Otec ho vydal, a zároveň i_Syn vydal sám sebe! Tentýž apoštol totiž říká: On mě miloval a za mě se obětoval. Jestliže Otec vydal svého Syna a jestliže Syn vydal sám sebe, co tedy udělal Jidáš?

Syn byl vydán Otcem, i_on sám sebe vydal a byl vydán Jidášem: jde o_jedinou skutečnost. Co však odlišuje Otce, který vydává svého Syna, Syna, který vydává sám sebe, a Jidáše, učedníka, který vydává svého Mistra? Toto: skutek, který Otec i_Syn udělali z_lásky, udělal Jidáš ze zrady. Vidíte, že je třeba vzít v_úvahu ne to, co člověk dělá, ale v_jakém duchu a s_jakým záměrem to dělá. V_jednom a témž jednání vidíme, že Bůh Otec dělá totéž, co Jidáš: Otci však blahořečíme, zatímco Jidáše zatracujeme. Proč blahořečit Otci a proč zatracovat Jidáše? Protože blahořečíme lásce a zatracujeme nepravost. Jsou snad nějaká dobrodiní, za něž lidé nevděčí Kristu vydanému na smrt? Měl tohle Jidáš na mysli, když ho vydával? Bůh měl na mysli naši spásu, když se chystal nás vykoupit. Jidáš měl na mysli peníze, když se chystal svého učitele prodat. I_sám Syn měl na mysli cenu, kterou za nás zaplatí; Jidáš měl však na mysli cenu, kterou dostane, když jej prodá. Různost záměrů tak působí různost skutků.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 12,6-7.27{/r}

Jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. {*} Projevy Ducha jsou dány každému k_tomu, aby mohl být užitečný, aleluja.

Vy jste Kristovo tělo a každý z_vás je jeho úd. {*} Projevy Ducha jsou dány každému k_tomu, aby mohl být užitečný, aleluja.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}4,11-21{/r}

Bůh je láska

{v}11{/v}Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i_my navzájem milovat. {v}12{/v}Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v_nás a jeho láska je v_nás přivedena k_dokonalosti. {v}13{/v}Že zůstáváme v_něm, a on v_nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. {v}14{/v}My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. {v}15{/v}Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v_tom zůstává Bůh a on v_Bohu. {v}16{/v}My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. Bůh je láska; kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

{v}17{/v}V_tom záleží vyvrcholení lásky v_nás, že s_radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i_my zde na světě. {v}18{/v}Strach nemá v_lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach (počítá) s_trestem, a kdo má strach, není v_lásce přiveden k_dokonalosti.

{v}19{/v}My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. {v}20{/v}Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale (přitom) nenávidí svého bratra, je lhář. Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. {v}21{/v}A on nám dal toto přikázání: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i_svého bratra.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,10.16{/r}; srov. {r}Iz 63,8.9{/r}

Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. {*} My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám, aleluja.

Pán se nám stal Spasitelem; ve své lásce nás sám vysvobodil. {*} My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám, aleluja.

Z_knihy „O_Duchu Svatém“ od svatého Basila Velikého, biskupa

(Cap. 9,22-23: PG 32,107-110)

Působení Svatého Ducha

Kdo by nepocítil vzpruhu na duši a čí mysl by nebyla povznesena až k_nejvyššímu bytí, když slyší jména, která přísluší Duchu? Vždyť je nazýván Duchem Božím,{fnr}1{/fnr} Duchem pravdy, který vychází od Otce,{fnr}2{/fnr} Duchem přímým,{fnr}3{/fnr} Duchem vladařským{fnr}4{/fnr} a Duchem Svatým.{fnr}5{/fnr} To je jeho nejpřípadnější, přímo vlastní jméno.

K_němu se obrací všechno, co potřebuje posvěcení, po něm touží všichni, kteří žijí ctnostně: jeho vanutí jako by jim přinášelo vláhu a pomoc, aby došli k_svému pravému a přirozenému cíli.

On je pramenem posvěcení, on je světlem poznání; veškerým duchovním schopnostem jako by dodával přímo své vlastní světlo, aby mohly dojít pravdy.

Ve své božské podstatě je nepřístupný, lze ho však dosáhnout pro jeho dobrotu. Vše proniká svou mocí, ale sdílí se jen těm, kteří toho jsou hodni. Nesdílí se každému stejnou měrou, ale rozděluje svou sílu podle naší víry.{fnr}6{/fnr}

Svým bytím je jednoduchý, rozmanitě však projevuje svou moc.{fnr}7{/fnr} Je celý u_každého a zároveň celý všude. Rozdává se, aniž ho ubývá, všichni mají na něm podíl, a přece zůstává nerozdělený. Je jako sluneční paprsek: jako by cele patřil člověku, jenž se z_něho těší, a přitom svítí na celou zemi i_moře a prozařuje vzduch.

Tak i_Duch Svatý jako by u_každého, kdo se mu otevírá, vstupoval výlučně do něho a přitom vlévá dostatečnou a neztenčenou míru milosti všem. A všem, kdo mají na Duchu podíl, se ho dostává pouze v_té míře, jaké jsou sami schopni, nikoli jak může on.

Duch povznáší srdce, podává pomocnou ruku slabým, pokročilé vede k_dokonalosti. Osvěcuje ty, kteří jsou očištěni od každé poskvrny, a ty, kteří jsou s_ním ve společenství, proměňuje v_lidi Ducha.

A tak jako třpytivá a průzračná tělesa, když na ně dopadne paprsek, sama začnou svítit a vyzařovat, i_duše, které jsou nositelkami Ducha a jsou Duchem osvěcovány, stávají se samy duchovními a vysílají na ostatní paprsky milosti.

Z_toho vyvěrá předvídání budoucnosti, poznávání tajemství, chápání skrytých věcí, rozdílení duchovních darů, nebeské občanství,{fnr}8{/fnr} radostné plesání s_anděly. Odtud pak nikdy nekončící radost, přebývání v_Bohu, podobnost s_Bohem, a nad co si nelze víc přát, jako by se stát Bohem.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 3,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 15,26{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 51 (50),12{/r} (LXX).{/fn} {fn:4}Srov. tamtéž, v. {r:Žl 51 (50)}14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. tamtéž, v. {r:Žl 51 (50)}13{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 12,3{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žid 2,4{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Flp 3,20{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 14,27.28{/r}; {r:Jan}16,7.22{/r}; {r:Jan}14,16.17{/r}

Ať se vaše srdce nechvěje: odcházím k_Otci a pošlu vám Ducha pravdy {*} a vaše srdce se bude radovat, aleluja.

Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s_vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. {*} A vaše srdce se bude radovat, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 7,10; SC 75,330-332)

Podoby lásky

Boha nikdy nikdo neviděl. Bůh je neviditelnou skutečností: ne očima, ale srdcem je třeba ho hledat. Avšak stejně jako svůj tělesný zrak očišťujeme, abychom spatřili sluneční světlo a díky tomu viděli, tak musíme očišťovat i_zrak, který nám dovolí spatřit Boha, jestliže po tom toužíme. Kde se tento zrak nalézá? Poslechni si evangelium: Blahoslavení čistého srdce, neboť ti spatří Boha. Ať si však nikdo Boha nepředstavuje podle toho, co se líbí jeho očím! Protože pak si buď představí podobu nesmírného rozsahu, nekonečné velikosti, a tu rozprostře po celém vesmíru jako to světlo, které vidí naše oči, a rozvine ji všemi směry, a tak daleko, jak je to jen možné; nebo si udělá představu s_rysy úctyhodného starce. Nic takového si však nepředstavuj!

Chceš-li spatřit Boha, pak rozvažuj o_tomto: Bůh je láska. A jakou tvář má láska? Jakou má podobu? Jakou postavu? Jaké nohy? Jaké ruce? To nikdo nemůže říct. Ale přesto má nohy a ty vedou k_církvi. Má ruce a ty dávají chudým. Má oči a ty jí umožňují vidět chudáky. Je přece řečeno: Šťasten, kdo ujme se slabých a nuzných. Má uši, o_nichž Pán říká: Kdo má uši k_slyšení, slyš. To nejsou údy oddělené na různých místech. Kdo má lásku, ten vidí všechno současně ve své mysli. Přebývej v_ní a ona bude přebývat v_tobě; zůstávej v_ní a ona bude zůstávat v_tobě.

Co tedy, moji bratři, kdo miluje to, co nevidí? Proč, když chválíme lásku, vstáváte, jásáte a dobrořečíte? Co jsem vám ukázal? Předložil jsem vám snad barvy? Nabídl jsem vám zlato nebo stříbro? Odkryl jsem klenoty pokladu? Ukázal jsem vám něco takového? Změnila se snad má tvář během toho, co jsem k_vám mluvil? Vždyť mám stále tutéž tělesnou tvář, mám stejnou podobu, jako když jsem vešel; i_vy máte stejnou podobu, jako když jste sem přišli. Láska je chválena a vy jásáte, přestože nic nevidíte. Před vámi je chválena láska: chcete-li, je vaše, přivlastněte si ji. Není třeba se uchylovat ke krádeži, není třeba si ji kupovat: nic nestojí. Držte ji, obejměte ji: není nic milejšího. Jestliže je taková, když se o_ní mluví, co teprve, když ji máme!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 14,27.28; 16,7.22; 14,16.17{/r}

Ať se vaše srdce nechvěje: odcházím k_Otci a pošlu vám Ducha pravdy {*} a vaše srdce se bude radovat, aleluja.

Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s_vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. {*} A vaše srdce se bude radovat, aleluja.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}5,1-12{/r}

To je vítězství… naše víra

{v}1{/v}Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z_Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i_toho, komu on dal život. {v}2{/v}Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. {v}3{/v}Láska k_Bohu záleží právě v_tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, {v}4{/v}protože každý, kdo je narozen z_Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.

{v}5{/v}Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? {v}6{/v}Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. {v}7{/v}Jsou tři svědkové: {v}8{/v}Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. {v}9{/v}Když přijímáme svědectví lidské, tím větší (platnost) má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o_svém Synu: {v}10{/v}kdo věří v_Božího Syna, má o_tom svědectví sám v_sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z_něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o_svém Synu. {v}11{/v}To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v_jeho Synu. {v}12{/v}Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 5,6{/r}; {r}Zach 13,1{/r}

Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. {*} To dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda, aleluja.

V_ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele na obmytí hříchu a nečistoty. {*} To dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda, aleluja.

Z_věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi

(Lumen gentium, n. 4.12)

Poslání Ducha Svatého v_církvi

Když bylo dokonáno dílo, které Otec na zemi Synovi svěřil,{fnr}1{/fnr} byl v_den Letnic seslán Duch Svatý, aby ustavičně posvěcoval církev a věřící tak měli skrze Krista v_jednotě Ducha přístup k_Otci.{fnr}2{/fnr} On je Duch života a pramen vody, tryskající do věčného života;{fnr}3{/fnr} skrze něho Otec oživuje lidi mrtvé hříchem a jednou v_Kristu vzkřísí jejich smrtelná těla.{fnr}4{/fnr}

Duch přebývá v_církvi a v_srdci věřících jako v_chrámě,{fnr}5{/fnr} modlí se v_nich{fnr}6{/fnr} a vydává svědectví, že jsou přijati za vlastní.{fnr}7{/fnr} Uvádí církev do veškeré pravdy,{fnr}8{/fnr} sjednocuje ji ve společenství a službě, k_tomu ji vybavuje a řídí různými hierarchickými a charismatickými dary{fnr}9{/fnr} a zdobí ji svými plody.{fnr}10{/fnr} Silou evangelia působí, že si církev uchovává mladost, bez ustání ji obnovuje a přivádí k_dokonalému sjednocení s_jejím Snoubencem.{fnr}11{/fnr} Neboť Duch i_nevěsta praví Pánu: „Přijď!“{fnr}12{/fnr}

Tak se obecná církev ukazuje jako lid sjednocený jednotou Otce i_Syna i_Ducha Svatého.{fnr}13{/fnr}

Věřící se jako celek nemohou mýlit ve víře, neboť mají pomazání od Ducha Svatého.{fnr}14{/fnr} Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevují v_nadpřirozeném smyslu pro víru celého lidu, když všichni, od biskupů až po poslední věřící laiky,{fnr}15{/fnr} projevují svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů. Tento smysl pro víru, buzený a živený Duchem pravdy, způsobuje, že Boží lid – pod vedením posvátného učitelského úřadu, jemuž je věrně oddán – přijímá už nikoli lidské slovo, nýbrž skutečně slovo Boží,{fnr}16{/fnr} neúnavně se drží víry, která byla jednou provždy křesťanům svěřena,{fnr}17{/fnr} správným usuzováním do ní stále hlouběji proniká a stále plněji ji uplatňuje v_životě.

Tento Svatý Duch ovšem nejen posvěcuje Boží lid prostřednicím svátostí a služeb, nejen ho vede a zkrášluje ctnostmi, nýbrž tím, že přiděluje (své dary) každému zvlášť, jak chce,{fnr}18{/fnr} rozdává věřícím všech stavů také zvláštní milosti, takže jsou schopni a ochotni přijímat různé práce nebo služby přispívající k_obnově a dalšímu rozvoji církve podle slov: Projevy Ducha jsou dány každému k_tomu, aby mohl být užitečný.{fnr}19{/fnr} Tato charismata, ať už mimořádná nebo skromnější a běžnější, je třeba přijímat vděčně a radostně, neboť jsou potřebám církve zvlášť přiměřená a užitečná.

{fn:1}Srov. {r}Jan 17,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 2,18{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 4,14{/r}; {r:Jan}7,38-39{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 8,10-11{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 3,16{/r}; {r:1 Kor}6,19{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Gal 4,6{/r}; {r}Řím 8,26{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 8,15-16{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jan 16,13{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ef 4,11-12{/r}; {r}1 Kor 12,4{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Gal 5,22{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. sv. Irenej, Adv. Haer. III,24,1: PG 7,966B.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Zj 22,17{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. sv. Cyprián, De Orat. Dominica, 23: PL 4,553.{/fn} {fn:14}Srov. {r}1 Jan 2,20.27{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. sv. Augustin, De Praed. Sanct., 14,27: PL 44,980.{/fn} {fn:16}Srov. {r}1 Sol 2,13{/r}.{/fn} {fn:17}{r}Jud 3{/r}.{/fn} {fn:18}{r}1 Kor 12,11{/r}.{/fn} {fn:19}{r}1 Kor 12,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 7,37.38.39{/r}

V_poslední, hlavní den svátků Ježíš hlasitě zvolal: Z_nitra toho, kdo ve mě věří, potečou proudy vod. {*} To řekl o_Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v_něho uvěřili, aleluja.

Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, a proudy vod potečou z_jeho nitra. {*} To řekl o_Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v_něho uvěřili, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 10,7-8; SC 75,428-430)

Milovat se navzájem

Bratři, není třeba, abychom se snažili rozšířit vaše srdce: proste Boha, abyste se milovali navzájem. Abyste milovali všechny lidi, i_své nepřátele, ne proto, že jsou to vaši bratři, ale proto, aby se jimi stali: abyste stále planuli bratrskou láskou, buď k_tomu, kdo už je vaším bratrem, nebo k_svému nepříteli, a tak z_něj láskou učinili svého bratra. Vždy když milujete bratra, milujete přítele. On je od této chvíle s_tebou, od této chvíle je také s_tebou spojen v katolické jednotě. Jestliže žiješ dobře, tvá láska z_tvého nepřítele udělá bratra.

Možná miluješ někoho, kdo ještě neuvěřil v_Krista nebo v_něho sice uvěřil, ale po způsobu démonů, a odmítáš takovou marnost, avšak miluj ho, miluj ho bratrskou láskou. Ještě není tvým bratrem, ale ty ho miluj tak, aby se jím stal. Veškerá naše bratrská láska se tedy obrací ke křesťanům, ke všem Kristovým údům. Moji bratři, zákon lásky je takový, že její síla, její květy, její plody, její krása, její půvab, její výživa, její nápoj, její strava, její objetí neznají nasycení. Jestliže je takovým potěšením pro nás poutníky, jak velice se z_ní budeme radovat ve vlasti!

Jestliže chceš milovat Krista, rozšiř svou lásku na celý svět. Vždyť Kristovy údy přebývají po celém světě. Miluješ-li jen některou část, jsi rozdělen; jestliže jsi rozdělen, už nejsi v_Kristově těle; a jestliže už nejsi v těle, nejsi pod mocí Hlavy. K_čemu je dobré věřit, jestliže se zároveň rouháš? Klaníš se mu v_Hlavě, ale rouháš se mu v_jeho těle. On své tělo miluje. Přestože ty se od těla odlučuješ, Hlava se od svého těla neodlučuje. Nadarmo mě uctíváš, volá na tebe Hlava z_výšin, nadarmo mě uctíváš.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 7,37.38.39{/r}

V_poslední, hlavní den svátků Ježíš hlasitě zvolal: Z_nitra toho, kdo ve mě věří, potečou proudy vod. {*} To řekl o_Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v_něho uvěřili, aleluja.

Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, a proudy vod potečou z_jeho nitra. {*} To řekl o_Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v_něho uvěřili, aleluja.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}5,13-21{/r}

Modlitba za hříšníky

(Milovaní), {v}13{/v}tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.

{v}14{/v}V_tom je ta naše radostná důvěra v_Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o_něco, co je shodné s_jeho vůlí. {v}15{/v}A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme (také), že dostaneme to, oč jsme ho žádali.

{v}16{/v}Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k_smrti, ať se (za něho) modlí, a (Bůh) mu dá život – těm (totiž), kteří nehřeší k_smrti; je i_takový hřích, který vede až k_smrti, ale neříkám, aby se za takového (hříšníka někdo) modlil. {v}17{/v}Každá špatnost je hřích, ale ne (každý) hřích vede až k_smrti.

{v}18{/v}Víme, že žádný, kdo se narodil z_Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. {v}19{/v}Víme, že jsme z_Boha, ale celý svět má v_moci zlý duch. {v}20{/v}Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého (Boha). My jsme v_tom pravém (Bohu) skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. {v}21{/v}Děti, chraňte se model!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 5,20{/r}; {r}Jan 1,18{/r}

Víme, že Boží Syn přišel {*} a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.

Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v_náručí Otcově, ten o_něm podal zprávu. {*} A dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_Janovu evangeliu

(Lib. 10,16,6-7: PG 74,434)

Neodejdu-li, Přímluvce k_vám nepřijde

Když bylo ke zdárnému konci dovedeno všechno, co mělo být na zemi vykonáno pro naši spásu, bylo ještě třeba, abychom dostali podíl a účast na božské přirozenosti Slova,{fnr}1{/fnr} to znamená zanechat svého života, změnit jej v_jiný a začít zcela novou existenci pro Boha. Toho však nebylo možno dosáhnout jinak než ve společenství Ducha Svatého.

Nanejvýš vhodná a přiměřená doba pro seslání Ducha Svatého a jeho sestoupení na nás byla ta, která navazovala na odchod našeho spasitele Krista z_tohoto světa.

Neboť dokud ještě tělesně přebýval mezi těmi, kdo v_něj uvěřili, jevil se jim, podle mého soudu, jako dárce všeho dobra. Jakmile však nastal čas, kdy musel vystoupit k_nebeskému Otci, bylo jistě zapotřebí, aby mezi těmi, kdo jej ctí, zůstal skrze Ducha a aby skrze víru přebýval v_našich srdcích,{fnr}2{/fnr} abychom majíce v_srdci Kristova Ducha mohli s_důvěrou volat: Abba, Otče,{fnr}3{/fnr} a ochotně kráčet cestou veškeré ctnosti, aby se tak ukázalo, že opravdu máme všemohoucího Ducha, takže jsme silní a nepřemožitelní jak vůči ďábelským nástrahám, tak vůči lidským útokům.

Duch přece všechny, v_nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v_jiné lidi a dává jim nový život, jak lze snadno každému ukázat na svědectví Starého i_Nového zákona.

Jak Bohem poslaný Samuel říká Saulovi: Zmocní se tě Duch Hospodinův a změníš se v_jiného muže.{fnr}4{/fnr} A svatý Pavel: My všichni s_nezakrytou tváří odrážíme jako v_zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k_zářivé podobě, jakou má on. Působí to Duch Páně. Ten Pán je však Duch.{fnr}5{/fnr}

Vidíš, jak Duch přímo přetváří do jiné podoby ty, v_nichž se usídlil? Příhodně totiž převádí od pozemských náklonností k_tomu, abychom usilovali pouze o_věci nebeské,{fnr}6{/fnr} a nesmělé a bázlivé naplňuje odvahou a ušlechtilou statečností. Jistě nalezneme učedníky plné síly Svatého Ducha a v_takovém stavu, že se budou neochvějně držet Kristovy lásky, takže je nepřemohou útoky pronásledovatelů.

Má tedy Spasitel pravdu, když říká: Je to pro vás dobré, abych já odešel{fnr}7{/fnr} do nebe. Neboť byl právě čas, kdy měl sestoupit Duch.

{fn:1}Srov. {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 3,17{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 4,6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Sam 10,6{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 3,18.17{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Kol 3,2{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 16,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 16,7.13{/r}

Jestliže neodejdu, Přímluvce k_vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k_vám. {*} Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.

On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. {*} Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 7,11; 8,1; SC 75,428-430)

Uchovávat lásku

Bratři, jestliže chcete uchovávat lásku, chraňte se především toho, věřit, že je malátná a zahálčivá, že se uchovává určitou shovívavostí, vlastně ne shovívavostí, řekněme spíše netečností a nedbalostí. Takto se neuchovává! Nemysli si, že miluješ svého služebníka, když ho nebiješ; že miluješ svého syna, když ho netrestáš; že tehdy miluješ svého souseda, když ho nenapomínáš: to není láska, ale vlažnost. Ať je láska horlivá v_napomínání a napravování! Jestliže je chování dobré, raduj se z_toho; jestliže je špatné, napravuj ho a napomínej. Nemáme milovat pochybení člověka, ale člověka samého; člověka totiž učinil Bůh, zatímco pochybení se dopouští člověk sám. Milovat jedno znamená zničit druhé; vážit si druhého znamená očišťovat první. Je-li však někdy třeba, abys přísně zakročil, čiň tak s_láskou, s_touhou po nápravě.

Proto je láska zobrazena jako holubice, která sestupuje na Pána. V_podobě holubice sestupuje Duch Svatý, aby v_nás rozléval lásku. Proč toto znázornění? Holubice v_sobě totiž nemá zlobu: ačkoli svým zobákem a křídly bojuje, aby uchránila své hnízdo, v_jejích úderech není hořkost. A totéž dělá i_otec: když trestá své děti, trestá je pro jejich dobro. Jak jsem řekl, když chce překupník prodat dítě, naláká je projevy náklonnosti, jež jsou však plné zloby; když chce otec dítě napravit, trestá je, ale beze zloby. Takoví máte být i_vy vůči všem lidem.

Láska – tak milé slovo, a ještě milejší skutečnost. Není v_naší moci o_ní mluvit neustále, protože musíme konat mnohé, a protože nás rozličné činnosti táhnou na různé strany, takže náš jazyk nemá vždy možnost mluvit o_lásce. A přitom nemůže dělat nic lepšího! Jestliže o_ní však nemůžeme bez ustání mluvit, můžeme ji bez ustání uchovávat. Jako když nyní zpíváme: Aleluja. Můžeme ho snad zpívat stále? Vždyť naše aleluja netrvá ani hodinu, ale jen několik málo chvil a pak přecházíme k_něčemu jinému. Aleluja, jak víte, znamená chvalte Boha. Chválit Boha slovy není možné neustále; avšak chválit ho svým životem, to je možné neustále. Skutky milosrdenství, projevy lásky, svatá zbožnost, neporušitelná mravní čistota, zdrženlivost zachovávající správnou míru, to vše jsou ctnosti, kterým bychom měli být stále věrní.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 16,7.13{/r}

Jestliže neodejdu, Přímluvce k_vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k_vám. {*} Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.

On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. {*} Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.

Druhý list svatého apoštola Jana

{r:2 Jan}1-13{/r}

Držte se Kristova učení

{v}1{/v}Já, starší, (píšu) vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v_pravdě – a nejen já sám, ale všichni, kdo poznali pravdu – {v}2{/v}pro tu pravdu, která v_nás zůstává a bude s_námi navěky. {v}3{/v}Buď s_námi milost, slitování a pokoj od Boha Otce a od Ježíše Krista, Otcova Syna, v_pravdě a v_lásce!

{v}4{/v}Měl jsem velikou radost, když jsem našel mezi tvými dětmi takové, které žijí v_pravdě, jak nám to Otec nařídil. {v}5{/v}A nyní tě, paní, prosím – to ti píšu ne jako přikázání nové, ale (jako) to, které jsme měli od začátku – milujme se navzájem! {v}6{/v}Láska záleží v_tom, že žijeme podle jeho přikázání. A přikázání, jak jste slyšeli od začátku, je toto: Žijte v_lásce!

{v}7{/v}Mnoho svůdců se objevilo ve světě, kteří nevyznávají Ježíše jako Mesiáše, jenž přišel v_těle. Jsou to svůdci a antikristi. {v}8{/v}Dejte si pozor, abyste nepřišli o_(plody) naší práce, ale abyste dostali plnou odměnu. {v}9{/v}Kdo jde dál a nezůstává v_Kristově učení, nemá Boha. Kdo v_tom učení zůstává, má Otce i_Syna.

{v}10{/v}Přijde-li k_vám někdo a nepřinese toto učení, nepřijímejte ho do domu, a ani ho nepozdravujte. {v}11{/v}Kdo ho totiž pozdraví, má účast v_jeho špatném jednání.

{v}12{/v}Měl bych vám toho ještě mnoho psát, ale nechci to dělat papírem a inkoustem, ale doufám, že k_vám přijdu a řeknu vám to ústně, aby naše radost byla dokonalá.

{v}13{/v}Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}2 Jan 5.3{/r}; {r}Dt 5,33{/r}

To je přikázání, které jsme dostali od Otce, ne jako nové, ale jako to, které jsme měli od začátku: {*} Žijte v_pravdě a v_lásce, aleluja.

Musíte se ve všem držet cesty, kterou vám Hospodin, váš Bůh, přikázal jít, a tak zůstanete naživu. {*} Žijte v_pravdě a v_lásce, aleluja.

Z_traktátu „O_Trojici“ od svatého Hilaria z_Poitiers, biskupa

(Lib. 2,1.33.35: PL 10,50-51.73-75)

Otcův dar v_Kristu

Pán přikázal křtít ve jménu Otce i_Syna i_Ducha Svatého, to jest pro vyznání víry v_Původce, jeho Jednorozeného a jeho dar.

Je jeden Původce všeho. Jeden je totiž Bůh Otec a z_něho je všechno; je jeden Jednorozený, náš Pán Ježíš Kristus, a skrze něho je všechno; a je jeden Duch, dar ve všem.

Všechno je tedy uspořádáno podle charakteru podstaty a podle působení. Je jediná moc, z_níž všechno povstává, jediný zrozený, skrze něhož všechno povstává, a jediný dar dokonalé naděje. A nenajdeš nic, co by chybělo této naprosté dokonalosti; je v_ní v_Otci, Synu a Duchu Svatém zároveň nekonečnost věčnosti, krása obrazu i_užívání daru.

Co však má působit v_nás? Slyšme slova samotného Pána, jak říká: Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést.{fnr}1{/fnr} Je to pro vás dobré, abych odešel. Jestliže odejdu, pošlu vám Přímluvce.{fnr}2{/fnr}

A jinde říká: Budu prosit Otce a dá vám jiného Přímluvce, aby s_vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.{fnr}3{/fnr} Ten vás uvede do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z_mého vezme.{fnr}4{/fnr}

To bylo řečeno, aby se nám otevřela cesta k_pochopení četných skutečností, v_nichž je obsažena jednak vůle dárce, jednak smysl a podmínka daru. Protože ve své nemohoucnosti nejsme s_to pochopit ani Otce, ani Syna, právě dar Svatého Ducha, který nám byl přímo slíben jako pomoc, má osvítit naši víru v_nepochopitelné Boží vtělení.

Přijímáme tedy Ducha kvůli poznání. Je to podobné jako u_lidského těla. Nemá-li podmínky, aby sloužilo, zůstane nečinné. Tak bude-li očím chybět světlo nebo den, nijak nám neposlouží; ani uši se nebudou znát k_svému úkolu, nezazní-li hlas nebo zvuk; ani nos nebude vědět, k_čemu je, nebude-li se šířit žádná vůně. A není to proto, že by se z_nějakého důvodu ztratila jejich přirozená schopnost, ale proto, že jejich funkce je závislá na podnětu. A stejně je tomu s_lidskou duší: jestliže jí víra nedodá dar Svatého Ducha, bude sice mít přirozenou schopnost poznání Boha, ale světlo skutečného poznání jí bude chybět.

Otcův dar, který je v_Kristu, je jediný a je k_dispozici všem. A toho, co nikde nechybí, se každému nabízí tolik, kolik kdo chce, takže kolik si kdo zaslouží, tolik ho bude mít. Tento dar bude s_námi až do skonání věků, je nám útěchou v_našem očekávání a pro působení své milosti zárukou budoucí naděje, je světlem naší mysli a slávou naší duše.

{fn:1}{r}Jan 16,12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 16,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 14,16-17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 16,13-14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 14,1.16{/r}; {r:Jan}16,7{/r}

Je čas, abych se vrátil k_tomu, který mě poslal, praví Pán; nebuďte smutní a vaše srdce ať se nechvěje. {*} Prosím za vás Otce, aby vás chránil, aleluja.

Jestliže neodejdu, Přímluvce k_vám nepřijde; odejdu-li však, pošlu vám ho. {*} Prosím za vás Otce, aby vás chránil, aleluja.

Ze spisu O_dílech Ducha Svatého Ruperta z_Deutzu, opata

(Tract. 3,9; SC 165,44-45)

Duch z_nás činí děti Boží

Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s_naším duchem to potvrzuje sám Duch Svatý, že jsme Boží děti. Toto svědectví nám začal vydávat v okamžiku, kdy jsme byli pokřtěni. Dokud totiž nebyl ustanoven křest, byli jsme Božími nepřáteli. A jestliže někteří byli jeho přáteli, jako například Abrahám, který byl nazván přítelem Božím, přesto platí, že teprve na základě této svátosti, to znamená na základě utrpení Ježíše Krista, Syna Božího, začalo být přinášeno toto svědectví, že jsme Božími dětmi.

V_této své svátosti křtu nás Duch Svatý přivádí k_novému životu a činí z_nás děti Boží. Ten, který svou božskou všemohoucností sestoupil na Pannu Marii a zastínil ji, aby byl počat a narodil se z_ní jediný Syn Boží, toutéž všemohoucností sestupuje na vody a dává jim plodnost, abychom se z_nich rodili jako Boží děti. Pramen vodního živlu takto oživený působením Ducha Svatého se stává mateřským lůnem církve, mateřským lůnem milosti.

Proto Kristus říká: Jestliže se nenarodí někdo z_vody a z_Ducha, nemůže vejít do Božího království. A apoštol prohlašuje: Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s_ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z_mrtvých Otcovou slávou, tak i_my teď musíme žít novým životem. A tak jeden a týž pramen je nám současně mateřským lůnem i_hrobem: mateřským lůnem, protože se rodíme znovu, jak to říká Kristus; hrobem, protože jsme do něj pohřbeni spolu s_Kristem a jsme z_něho spolu s_ním vzkříšeni, jak to říká Kristův apoštol. Jak obdivuhodným tvůrcem je Duch Svatý! Vždyť koná to, co učitel Izraele pokládal za nemožné: Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jan 14,1.16; 16,7{/r}

Je čas, abych se vrátil k_tomu, který mě poslal, praví Pán; nebuďte smutní a vaše srdce ať se nechvěje. {*} Prosím za vás Otce, aby vás chránil, aleluja.

Jestliže neodejdu, Přímluvce k_vám nepřijde; odejdu-li však, pošlu vám ho. {*} Prosím za vás Otce, aby vás chránil, aleluja.

Třetí list svatého apoštola Jana

{r:3 Jan}1,15{/r}

Nenapodobuj zlo, ale dobro

{v}1{/v}(Já) starší drahému Gájovi, kterého miluji v_pravdě.

{v}2{/v}Můj drahý, přeji ti (od Boha), aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv, jako je zdráva tvá duše. {v}3{/v}Vždyť jsem měl velkou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o_tvé pravdě, jak ty žiješ v_pravdě. {v}4{/v}Není pro mě větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v_pravdě.

{v}5{/v}Můj drahý (Gáje), jednáš, jak se sluší na věrného (křesťana) ve všem, co prokazuješ bratřím, a to i_cizím. {v}6{/v}Ti veřejně ve shromážděních věřících mluvili o_tvé lásce. A bude to od tebe pěkné, když je (zase tak) vybavíš na cestu, jak je to hodné Boha. {v}7{/v}Neboť se vydali na cesty pro (Ježíšovo) jméno a neberou nic od pohanů. {v}8{/v}Je to přece naše povinnost, abychom se takových lidí ujímali. Tak budeme mít účast v_jejich práci při (hlásání) pravdy.

{v}9{/v}Napsal jsem něco církevní obci, avšak Diotrefes, který rád vládne, nechce uznávat naši pravomoc. {v}10{/v}Proto až přijdu, vytknu mu jeho chování, že nás pomlouvá zlými slovy. A jako by mu to (ještě) nestačilo: ani sám bratry pohostinně nepřijímá a těm, kdo by to chtěli dělat, v_tom zabraňuje a z_církevního společenství je vylučuje.

{v}11{/v}Můj drahý, nenapodobuj zlo, ale dobro. Kdo dělá dobro, je z_Boha, kdo dělá zlo, neviděl Boha.

{v}12{/v}Demetriovi vydávají všichni dobré svědectví; (mluví pro něj i_to, jak žije ve shodě) s_pravdou. I_my o_něm vydáváme svědectví a ty víš, že naše svědectví je pravdivé.

{v}13{/v}Měl bych ti ještě mnoho psát, ale nechci v_tom pokračovat inkoustem a perem. {v}14{/v}Doufám totiž, že tě brzo uvidím a řekneme si to ústně.

{v}15{/v}Pokoj tobě! Pozdravují tě přátelé. Vyřiď pozdrav přátelům, každému zvlášť.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}3 Jan 11{/r}; srov. {r}1 Petr 4,15-16{/r}

Nenapodobuj zlo, ale dobro. {*} Kdo dělá dobro, je z_Boha, aleluja.

Je lepší, když někdo trpí nezaslouženě, než proto, že udělal něco špatného. {*} Kdo dělá dobro, je z_Boha, aleluja.

Z_kázání afrického autora ze VI. století

(Sermo 8,1-3: PL 65,743-744)

Jednota církve mluví všemi jazyky

Mluvili všemi jazyky.{fnr}1{/fnr} Tak se totiž Bohu tehdy líbilo ukázat přítomnost Ducha Svatého: ten, kdo ho přijal, mluvil všemi jazyky. Měli bychom si, nejmilejší bratři, uvědomit, že je to Svatý Duch, skrze něhož se rozlévá láska v_našich srdcích.{fnr}2{/fnr}

A protože láska měla shromáždit Boží církev v_celém světě vjedno, mohl tehdy i_jediný člověk, který přijal Svatého Ducha, mluvit všemi jazyky; a nyní těmi všemi jazyky mluví přímo sama jednota církve vytvořená Duchem Svatým.

A tak řekne-li někdo někomu z_nás: „Přijal jsi Ducha Svatého, jak to, že nemluvíš všemi jazyky?“ má se mu odpovědět: „Já přece mluvím všemi jazyky, protože jsem částí Kristova těla, to jest církve, a ta všemi jazyky mluví. Vždyť co jiného tehdy Bůh naznačil přítomností Svatého Ducha, než že jeho církev bude mluvit všemi jazyky?“

Tak se vlastně splnilo, co kdysi prohlásil sám Pán: Nenalévá se mladé víno do starých měchů, ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se uchová obojí.{fnr}3{/fnr}

Takže když tehdy slyšeli mluvit apoštoly všemi jazyky, právem o_nich někteří lidé říkali: Jsou plní sladkého vína.{fnr}4{/fnr} Právě se totiž stali novými měchy, protože byli obnoveni milostí svatosti a byli naplněni novým vínem, to jest Svatým Duchem, takže z_nich přetékalo Boží slovo ve všech jazycích; a tak tímto zjevným zázrakem naznačovali, že se církev v_jazycích všech národů stane vskutku obecnou.

Proto oslavujte tento den s_vědomím, že jste údy jediného Kristova těla. Jistě neslavíte marně, jestliže opravdu jste tím, co oslavujete, když totiž pevně lnete k_církvi, kterou naplňuje Pán svým Svatým Duchem a ke které se uprostřed rostoucího světa hlásí jako ke své; také ona se hlásí k_němu. Jako pravý snoubenec neztratil svou snoubenku a nikdo mu nepodstrčil jinou.

Právě vám, kteří jste byli vybráni ze všech národů, abyste tvořili církev Kristovu, vám údům Kristovým, tělu Kristovu a snoubence Kristově říká apoštol: Snášejte se navzájem v_lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu Ducha spojeni poutem pokoje.{fnr}5{/fnr}

Všimněte si, že tam, kde přikázal, abychom se navzájem podpírali, vyslovil požadavek lásky, a tam, kde se zmínil o_naději v_jednotu, zdůrazňuje pouto pokoje. Toto je dům Boží, vystavěný ze živých kamenů.{fnr}6{/fnr} A vznešený hospodář v_něm bude bydlet s_radostí, jenom nesmíme urážet jeho pohled zříceninami rozdělení.

{fn:1}Srov. {r}Sk 4,2{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 5,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 9,17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Sk 2,13{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ef 4,2-3{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 15,8-9{/r}; {r:Sk}11,18{/r}

Bůh udělil Ducha Svatého pohanům právě tak jako nám. {*} Nedělal žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce. Aleluja.

Tedy i_pohanům dal Bůh, aby se obrátili, a tak došli života. {*} Nedělal žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce. Aleluja.

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa

(Sermo 2,1; PG 50,463-464)

Dospěli jsme k_plodu božského zaslíbení

Před krátkým časem jsme slavili svátek kříže, utrpení, vzkříšení a posléze i_nanebevstoupení našeho Pána Ježíše Krista. Dnes jsme konečně dorazili na vrchol všech těchto dobrodiní, dospěli jsme k_hlavnímu svátku, dosáhli jsme k_samotnému plodu božského zaslíbení. Pán totiž říká: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k_vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k_vám a Nenechám vás sirotky. Vidíte, jak je starostlivý? Vidíte, jak je laskavý?

V_předchozích dnech vystoupil na nebesa, přijal královský trůn a znovu zaujal své místo po Otcově pravici. Dnes nám sesílá Ducha Svatého a skrze něj nám štědře rozdává nespočetné množství milostí. Ptám se vás totiž: Je snad mezi těmi dobry, která se týkají naší spásy, jediné, které nevychází z_Ducha? Vždyť skrze něj jsme vysvobozeni z_otroctví, povoláni ke svobodě, dovedeni až k_přijetí za syny a tím přetvořeni. Skrze něho odkládáme těžké a odporné břímě svých hříchů. Díky Duchu Svatému můžeme hledět na sbor kněží, skrze něj máme službu učitelů. Z_tohoto pramene se vylévají dary zjevení a milosti uzdravení. Z_něho vychází vše nádherné, čím je církev okrášlena.

To, co jsme řekli, Pavel ohlašuje těmito slovy: To všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému, jak sám chce. Jak sám chce, říká, ne tak, jak se mu nařídí. Rozděluje, ale není rozdělován. Ukazuje, že má moc, ale sám není podřízen žádné moci. Protože tutéž moc, o_níž Pavel dosvědčuje, že ji má Otec, připisuje rovněž Duchu Svatému. Jako totiž říká o_Otci: Je to však Bůh, kdo působí všechno ve všech věcech, tak říká i_o_Duchu: Je to však Bůh, kdo působí všechno ve všech věcech. Vidíš tu dokonalou moc? Tyto dvě božské osoby, které mají jedinou přirozenost, bezpochyby vládnou jedinou společnou mocí. A protože si jsou rovny v_úctyhodnosti a vznešenosti, jejich moc a síla je rovněž jen jedna.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 15,8-9; 11,18{/r}

Bůh udělil Ducha Svatého pohanům právě tak jako nám. {*} Nedělal žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce, aleluja.

Tedy i_pohanům dal Bůh, aby se obrátili, a tak došli života. {*} Nedělal žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce, aleluja.

Nebo:

Denně v_tom pozdviženém čase

Pán přicházel a mizel zase

jak vlny vůní z_jarních lích,

jak stíny oblaků, jež plynou,

jak deště v_máji nad krajinou,

jak příboj nocí měsíčních.

Vedl je, učil po šest neděl.

Když se jim všecek vypověděl

v_odpečetěných tajemstvích,

za město vyvedl své stádce.

Dal požehnání jim i_matce

a potom – k_nebi ruce zdvih.

A pak – ó, blesk, ó, oslnění!

To hudba hřmí, to zpívá hřmění,

to zem se bortí v_základech?

Nelze vám, syna mého děti,

na jeho krásu pohleděti,

před níž i_nebe tají dech!

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky