Velikonoční triduum

Ant. 1 Pozdvihují se pozemští králové a vladaři se spolu umlouvají proti Hospodinu a jeho Pomazanému.

{v}1{/v}Když nastalo ráno, všichni velekněží a starší lidu se usnesli proti Ježíšovi, že ho vydají na smrt. {v}2{/v}Dali ho proto spoutat a odvést a vydali ho vladaři Pilátovi.

{v}11{/v}Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Ty (to) říkáš.“ {v}12{/v}Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic. {v}13{/v}Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?“ {v}14{/v}Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil.

{v}15{/v}Bylo zvykem, že o_svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli. {v}16{/v}Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš. {v}17{/v}Proto když se (lidé) shromáždili, zeptal se jich Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?“ {v}18{/v}Věděl totiž, že ho vydali z_nenávisti.

{v}19{/v}Když zasedl na soudní stolec, poslala k_němu jeho žena se vzkazem: „Nic neměj s_tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla.“

{v}20{/v}Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit. {v}21{/v}Vladař se jich zeptal: „Kterého vám z_těchto dvou mám propustit?“ Začali volat: „Barabáše!“ {v}22{/v}Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s_Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Na kříž s_ním!“ {v}23{/v}On však namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Na kříž s_ním!“

{v}24{/v}Pilát viděl, že tím ničeho nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: „Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc.“ {v}25{/v}Všechen lid odpověděl: „Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!“ {v}26{/v}Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

{v}27{/v}Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k_němu celou četu. {v}28{/v}Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, {v}29{/v}upletli korunu z_trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ {v}30{/v}Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě. {v}31{/v}Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali.

{v}32{/v}Když vycházeli, potkali jednoho člověka z_Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž. {v}33{/v}Když došli na místo zvané Golgota, což znamená ‚Lebka‘, {v}34{/v}dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. {v}35{/v}Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. {v}36{/v}Potom si tam sedli a hlídali ho. {v}37{/v}Nad hlavu mu připevnili nápis s_udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“

{v}38{/v}Zároveň s_ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici.

{v}39{/v}Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou {v}40{/v}a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li syn Boží, sestup z_kříže!“ {v}41{/v}Stejně tak se mu posmívali i_velekněží s_učiteli Zákona a staršími a říkali: {v}42{/v}„Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je (prý) to izraelský král! Ať nyní sestoupí z_kříže, a uvěříme v_něho. {v}43{/v}Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v_něm zalíbení. Přece řekl: ‚Jsem Boží syn!‘“ {v}44{/v}Stejně ho tupili i_ti, kdo byli spolu s_ním ukřižováni.

{v}45{/v}Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. {v}46{/v}Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ {v}47{/v}Když to uslyšeli někteří z_těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ {v}48{/v}Jeden z_nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. {v}49{/v}Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“

{v}51{/v}Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, {v}52{/v}hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. {v}53{/v}Po jeho vzkříšení vyšli z_hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha (lidem).

{v}54{/v}Když setník a jeho lidé, kteří měli u_Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu syn Boží!“

{v}55{/v}Zpovzdálí tam přihlíželo i_mnoho žen: (byly to) ty, které následovaly Ježíše už z_Galileje a sloužily mu. {v}56{/v}Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova i_Josefova, a matka Zebedeových synů.

{v}1{/v}Hned zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v_poutech odvést a vydali ho Pilátovi. {v}2{/v}Pilát se ho otázal: „Ty jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „Ty (to) říkáš.“ {v}3{/v}Velekněží proti němu přednesli mnoho žalob. {v}4{/v}Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují!“ {v}5{/v}Ježíš však už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil.

{v}6{/v}O_svátcích jim (vladař) propouštíval vězně, o_kterého požádali. {v}7{/v}Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s_jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. {v}8{/v}Lid přišel nahoru a začal Piláta prosit o_to, co pro ně vždycky dělával. {v}9{/v}Pilát jim na to řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ {v}10{/v}Věděl totiž, že ho velekněží vydali z_nenávisti. {v}11{/v}Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše. {v}12{/v}Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám udělat s_tím, kterému říkáte židovský král?“ {v}13{/v}Oni začali křičet: „Ukřižuj ho!“ {v}14{/v}Pilát jim namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“ {v}15{/v}Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

{v}16{/v}Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. {v}17{/v}Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. {v}18{/v}Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ {v}19{/v}Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. {v}20{/v}Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali.

{v}21{/v}Jistého Šimona z_Kyrény, který právě přicházel z_pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. {v}22{/v}Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v_překladu Lebka. {v}23{/v}Dávali mu víno s_přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal.

{v}24{/v}Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o_nich rozhodli, co si kdo má vzít. {v}25{/v}Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. {v}26{/v}Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ {v}27{/v}Zároveň s_ním ukřižovali dva zločince, jednoho po pravici, druhého po levici.

{v}29{/v}Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! {v}30{/v}Zachraň sám sebe a sestup z_kříže!“ {v}31{/v}Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i_velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. {v}32{/v}Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z_kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i_ti, kdo byli spolu s_ním ukřižováni.

{v}33{/v}Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. {v}34{/v}Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v_překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ {v}35{/v}Když to uslyšeli někteří z_těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ {v}36{/v}Jeden z_nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ {v}37{/v}Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled.

{v}38{/v}Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. {v}39{/v}Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“

{v}40{/v}Zpovzdálí také přihlížely (některé) ženy, mezi nimi Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba Mladšího i_Joseta, a Salome. {v}41{/v}Ty ho následovaly a sloužily mu už tehdy, když působil v_Galileji – i_mnoho jiných, které spolu s_ním přišly do Jeruzaléma.

{v}1{/v}Celé jejich shromáždění povstalo a vedli ho k_Pilátovi. {v}2{/v}Tam na něj začali žalovat: „Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše.“

{v}3{/v}Pilát se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Odpověděl mu: „Ty (to) říkáš.“ {v}4{/v}Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: „Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.“ {v}5{/v}Ale oni naléhali a říkali: „Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínaje Galileou až sem!“

{v}6{/v}Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; {v}7{/v}a když se dověděl, že je z_Herodova území, poslal ho k_Herodovi, který se také právě v_těch dnech zdržoval v_Jeruzalémě.

{v}8{/v}Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o_něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. {v}9{/v}Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. {v}10{/v}Velekněží a učitelé Zákona stáli při tom a urputně na něho žalovali.

{v}11{/v}Tu Herodes i_se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z_něho posměch: dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k_Pilátovi. {v}12{/v}V_ten den se Herodes a Pilát spřátelili; předtím totiž spolu žili v_nepřátelství.

{v}13{/v}Pilát svolal velekněze, členy velerady i_lid {v}14{/v}a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z_toho, co na něj žalujete. {v}15{/v}Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k_nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. {v}16{/v}Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.“

{v}18{/v}Ale oni se všichni dali do křiku: „Pryč s_ním! Propusť nám Barabáše!“ {v}19{/v}Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v_městě a pro vraždu.

{v}20{/v}Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. {v}21{/v}Ale oni odpověděli křikem: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ {v}22{/v}Potřetí jim řekl: „Ale co špatného udělal? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.“ {v}23{/v}Oni však doráželi s_velkým křikem a žádali, aby byl ukřižován, a jejich křik se stále stupňoval. {v}24{/v}Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: {v}25{/v}propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli.

{v}26{/v}Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z_Kyrény, který právě přicházel z_pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

{v}27{/v}Za ním šel velký zástup lidu, i_ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. {v}28{/v}Ježíš se k_nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; {v}29{/v}přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: ‚Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!‘ {v}30{/v}Tehdy lidé začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ a pahrbkům: ‚Přikryjte nás!‘ {v}31{/v}Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se (teprve) stane se suchým!“

{v}33{/v}Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i_ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. {v}34{/v}Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

Jeho šaty si rozdělili losem. {v}35{/v}Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ {v}36{/v}Posmívali se mu i_vojáci, přistupovali, podávali mu ocet {v}37{/v}a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ {v}38{/v}Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“

{v}39{/v}Jeden z_těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i_nás!“ {v}40{/v}Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k_stejnému trestu! {v}41{/v}My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ {v}42{/v}A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ {v}43{/v}Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v_ráji.“

{v}44{/v}Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, {v}45{/v}protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. {v}46{/v}Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled.

{v}47{/v}Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ {v}48{/v}A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k_této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v_prsa a vraceli se (domů). {v}49{/v}Jeho známí všichni zůstali stát opodál, i_ženy, které ho provázely z_Galileje, a dívaly se na to.

Kristus, velekněz budoucích hodnot, vešel jednou provždy do svatyně se svou vlastní krví

{v}11{/v}Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán (lidskýma) rukama, to je: nenáleží k_tomuto stvořenému (světu), {v}12{/v}a vešel jednou provždy do svatyně, ne s_krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. {v}13{/v}Jestliže už (samo) pokropení krví kozlů, býků a popel z_jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k_čistotě těla, {v}14{/v}čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.

{v}15{/v}A proto on je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy (spáchané) v_době, kdy ještě platila dřívější smlouva. Tím se povolaným dostává (splnění) slibu o_věčném dědictví. {v}16{/v}Aby totiž (vstoupila v_platnost) závěť, musí být napřed prokázána smrt toho, kdo tu závěť udělal. {v}17{/v}Ta závěť je přece platná až po jeho smrti; dokud on žije, nemá jeho závěť právní účinnost. {v}18{/v}Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve. {v}19{/v}Neboť když Mojžíš ohlásil celému shromáždění všechna nařízení Zákona, vzal yzop se šarlatovou vlnou a pokropil jak knihu samu, tak všechen lid krví telat a kozlů (smíchanou) s_vodou {v}20{/v}a řekl: „Toto je krev smlouvy, kterou s_vámi uzavřel Bůh“. {v}21{/v}Podobně pokropil krví i_stánek a všechno bohoslužebné nářadí. {v}22{/v}A skoro všechno – jak Zákon nařizuje – se očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.

{v}23{/v}Takhle se tedy muselo očišťovat to, co nebeskou svatyni jen připomínalo, ale nebeská svatyně sama (vyžaduje) obětí vzácnějších, než jsou tyto. {v}24{/v}Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované (lidskýma) rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o_naše záležitosti u_Boha. {v}25{/v}A není (třeba), aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s_cizí krví, {v}26{/v}jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď, na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. {v}27{/v}A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak (nastane) soud, {v}28{/v}podobně je tomu i_u_Krista: když byl jednou podán v_oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby (přinesl) spásu těm, kteří na něho čekají.

Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa jako beránek vedený na porážku; byl vydán na smrt, {*} aby dal život svému lidu.

Sám sebe vydal na smrt a dal se přičíst k_hříšníkům. {*} Aby dal život svému lidu.

Chceš poznat moc Kristovy krve? Pak se vraťme k_jejímu předobrazu, k_dávným příběhům, jak se odehrály v_Egyptě.

Zabijte, říká Mojžíš, beránka, na němž není vady, a jeho krví pomažte dveře.{fnr}1{/fnr} Co to znamená? Že krev zvířete je schopna spasit rozumného člověka? Zajisté, říká, ale nikoli proto, že je to krev, nýbrž proto, že je předobrazem krve Páně. Jestliže ďábel nyní uvidí nikoli krev předobrazu rozetřenou po dveřích, nýbrž krev pravdy nanesenou ústy věrných na dveře chrámu, v_němž spočívá Kristus, což se tím spíše nestáhne zpět?

Chceš poznat moc této krve i_z_jiné strany? Pohleď, odkud zpočátku vytékala a z_jakého pramene vytryskla: z_výšin kříže, z_boku Páně. Jak je psáno, když Kristus zemřel a byl ještě na kříži, přistoupil voják, probodl kopím bok a nato vytekla voda a krev. První byla symbolem křtu, druhá svatých tajemství (eucharistie). Onen voják tedy probodl bok, prorazil stěnu svatého chrámu a já jsem nalezl poklad a získal bohatství. Tak tomu bylo i_s_Beránkem: Židé ho zabili a mně ta oběť přinesla spásu.

Z_boku vytekla krev a voda.{fnr}2{/fnr} Toto tajemství nesmíš, můj milý, přejít jen tak beze všeho. Mám ještě dále co mluvit o_tajemstvích: řekl jsem, že ona krev a voda jsou symboly křtu a svatých tajemství. Z_nich obou se zrodila církev v_koupeli znovuzrození a obnovení Duchem Svatým,{fnr}3{/fnr} to jest skrze křest a svatá tajemství. A symboly křtu a svatých tajemství vycházejí z_boku. Ze svého boku tedy Kristus vytvořil církev, jako vytvořil z_Adamova boku Evu.

Proto i_Mojžíš, když hovoří o_prvním člověku, říká: Kost z_mých kostí a tělo z_mého těla;{fnr}4{/fnr} tím nám naznačuje bok Páně. Vždyť jako vzal kdysi Bůh z_boku a vytvořil ženu, tak nám dal krev a vodu ze svého boku a vytvořil církev. A jako tenkrát vzal z_boku, když Adam spal a nevěděl o_sobě, obdobně i_nyní dal krev a vodu až po své smrti.

Viděli jste, jakým způsobem se Kristus zasnoubil se svou nevěstou? Viděli jste, jakým pokrmem nás všechny živí? Týž pokrm nás utváří i_živí. A jako krmí žena toho, koho porodila, vlastní krví a mlékem, tak i_Kristus neustále živí svou krví ty, jimž dal život.

{fn:1}Srov. {r}Ex 12,5-7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 19,34{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Tit 3,5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Gn 2,23{/r}.{/fn}

Nebyli jste vykoupeni nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. {*} Skrze něho máme všichni přístup k_Otci v_jednom Duchu.

Krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očišťuje od každého hříchu. {*} Skrze něho máme všichni přístup k_Otci v_jednom Duchu.

Ant. 2Nezanecháš mou duši v_podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.

(Když) {v}57{/v}nastal večer, přišel bohatý člověk pocházející z_Arimatie, jmenoval se Josef. I_on byl Ježíšovým učedníkem. {v}58{/v}Došel k_Pilátovi a žádal o_Ježíšovo tělo. Pilát poručil, aby mu ho vydali. {v}59{/v}Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna {v}60{/v}a uložil ho do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále. Před vchod do hrobky přivalil velký kámen a odešel. {v}61{/v}Marie Magdalská a druhá Marie (přitom) seděly naproti hrobu.

{v}62{/v}Druhý den, to je po dnu příprav na svátek, přišli velekněží a farizeové společně k_Pilátovi {v}63{/v}a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník ještě zaživa prohlásil: ‚Po třech dnech vstanu z_mrtvých.‘ {v}64{/v}Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: ‚Vstal z_mrtvých.‘ Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první.“ {v}65{/v}Pilát jim odpověděl: „(Tady) máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré.“ {v}66{/v}Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a (postavili) stráž.

{v}42{/v}Když nastal večer, protože byl den příprav před sobotním svátkem, {v}43{/v}přišel vážený člen velerady Josef z_Arimatie, který sám také očekával Boží království, a odvážně šel k_Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. {v}44{/v}Pilát se podivil, že by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtev. {v}45{/v}Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. {v}46{/v}Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesaná ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. {v}47{/v}Marie Magdalská a Marie, matka Josetova, se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.

{v}50{/v}Jeden člen velerady, jménem Josef, ušlechtilý a spravedlivý člověk {v}51{/v}z_judského města Arimatie, nesouhlasil s_jejich rozhodnutím a jednáním. On (také) očekával Boží království. {v}52{/v}Zašel k_Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. {v}53{/v}Pak ho sňal, zavinul do lněného plátna a položil do hrobky vytesané ve skále, kde nebyl ještě nikdo pochován. {v}54{/v}Bylo to v_den příprav, právě nastávala sobota.

{v}55{/v}Přitom ho doprovázely ženy, které přišly (s_Ježíšem) z_Galileje. Podívaly se na hrobku i_na to, jak bylo jeho tělo pochováno. {v}56{/v}Potom odešly domů a připravily si vonné věci a masti. V_sobotu však zachovaly (sváteční) klid podle přikázání.

{v}1{/v}Přislíbení, že je možno vejít na místo (Božího) odpočinku, (trvá dále). Proto se bojme, aby snad někdo z_vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. {v}2{/v}Ta radostná zvěst (platí) totiž stejně nám jako (Izraelitům na poušti). Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra. {v}3{/v}Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to (Bůh) řekl:

Je to (ono odpočinutí) po stvoření světa, když (Bůh) svoje dílo dokončil. {v}4{/v}(V_tom smyslu) se kdesi říká o_sedmém dnu: „Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací“; {v}5{/v}tady však čteme: „Nevejdou na místo, kde by si u_mě mohli odpočinout.“ {v}6{/v}Zůstává tedy (možnost), že tam někteří vejdou, ale ti, kterým už dříve ta radostná zvěst (platila), tam nevešli, protože byli neposlušní. {v}7{/v}A právě proto (Bůh) zase znova stanoví jakýsi „den“: „Dnes“ – říká to ústy Davida po dlouhé době, jak už bylo dříve řečeno_–

{v}6{/v}Kdyby je byl totiž Jozue uvedl na to místo odpočinku, nemluvil by (Bůh) o_jiném, pozdějším dnu. {v}9{/v}Zůstává proto (v_platnosti) onen sváteční odpočinek, (vyhrazený) Božímu lidu; {v}10{/v}neboť kdo vejde na místo jeho odpočinku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých.

{v}11{/v}Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti.

{v}12{/v}Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k_rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i_nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. {v}13{/v}Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

Když byl Pán pohřben, přivalili před vchod do hrobky velký kámen {*} a postavili na stráž vojáky.

Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla,{fnr}1{/fnr} protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.

Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.{fnr}2{/fnr} Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v_naprostých temnotách a ve stínu smrti;{fnr}3{/fnr} jistě přichází vysvobodit z_bolestí uvězněného Adama spolu s_uvězněnou Evou, jako Bůh i_Evin syn.{fnr}4{/fnr}

Pán k_nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v_úžasu se bil v_prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpovídá: „I_s_tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: Probuď se, spáči, vstaň z_mrtvých, a Kristus tě osvítí.{fnr}5{/fnr}

Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z_tebe narodit, nyní říkám a s_veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v_poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v_temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.

Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v_podsvětí. Vstaň z_mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň, můj obraze učiněný k_mé podobě.{fnr}6{/fnr} Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v_tobě,{fnr}7{/fnr} jsme přece jedna nedílná osoba.

Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé.{fnr}8{/fnr} Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady,{fnr}9{/fnr} jsem byl ze zahrady vydán Židům{fnr}10{/fnr} a v_zahradě ukřižován.{fnr}11{/fnr}

Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v_tobě obnovil dřívější dech.{fnr}12{/fnr} Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k_svému obrazu.

Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v_ráji.

Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v_ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.

Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z_rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s_tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci, a přikazuji jim, aby tě měli v_takové úctě, jaká přináleží Bohu.

Trůn s_cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.

{fn:1}{r}Žl 76 (75),9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 15,3{/r} a násl.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 1,79{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gn 3,15{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ef 5,14{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Gn 1,27{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 17,21.23{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 88 (87),5.6{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Gn 3,23{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 18,1{/r} a násl.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Jan 19,41{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Gn 2,7{/r}.{/fn}

Odešel náš pastýř, pramen živé vody, při jeho smrti se zatmělo slunce; přemohl toho, který držel v_zajetí prvního člověka. {*} Dnes náš Spasitel vyvrátil z_veřejí brány smrti.

Rozrazil závory říše zemřelých a zničil moc ďáblovu. {*} Dnes náš Spasitel vyvrátil z_veřejí brány smrti.

Dnešní modlitbu se čtením konají pouze ti, kdo se nezúčastní slavení velikonoční vigilie. Čtou přitom alespoň čtyři čtení z_této vigilie s_příslušnými mezizpěvy a modlitbami; buď z_mešního lekcionáře, nebo z_druhého dílu Denní modlitby církve. Mají si vybrat čtení, která jsou označena # (ta uvádí sv. II, str. 445-451).
Pro velikonoční vigilii je stanoveno devět čtení, a to sedm starozákonních a dvě novozákonní. Vyžadují-li to okolnosti, může se v_jednotlivých případech jejich počet zmenšit. Ze Starého zákona se však mají číst aspoň tři čtení, a ve vážnějších případech aspoň dvě; potom epištola a evangelium. Čtení z_druhé knihy Mojžíšovy o_přechodu Rudým mořem (3._čtení) se ovšem nikdy nevynechává.

{v}14,15{/v}Hospodin pravil Mojžíšovi: „Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! {v}16{/v}A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. {v}17{/v}A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraonovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, {v}18{/v}aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraonovi, na jeho vozech a jezdcích.“

{v}19{/v}Boží anděl, který šel před táborem Izraelitů, změnil místo a šel za nimi. Také oblačný sloup změnil místo a položil se za ně. {v}20{/v}Přišel tak mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Izraelitů. Byla tma a mlha. Tak přešla noc a po celou noc se jedni nepřiblížili k_druhým.

{v}21{/v}Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým větrem po celou noc zpět a moře vysušil. Vody se rozdělily a voda stála jako zeď po pravici i_po levici, {v}22{/v}takže synové Izraele šli středem moře po souši. {v}23{/v}Egypťané je následovali. Všichni faraonovi koně, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře.

{v}24{/v}Když nadešla doba ranní hlídky, pohleděl Hospodin z_ohnivého a oblačného sloupu na tábor Egypťanů a způsobil zmatek v_jejich táboře; {v}25{/v}zadrhl jim kola u_vozů, takže mohli pokračovat v_jízdě jen s_velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: „Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům!“

{v}26{/v}Hospodin nařídil Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i_jezdce!“ {v}27{/v}Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časně zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti němu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. {v}28{/v}Vody se valily nazpět a zaplavily vozy i_jezdce a celé faraonovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře, a nezbyl z_nich ani jeden. {v}29{/v}Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i_po levici.

{v}30{/v}Tak Hospodin vysvobodil v_ten den Izraelity z_moci Egypťanů a Izraelité viděli mrtvé Egypťany na mořském břehu {v}31{/v}a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a věřil jemu i_jeho služebníku Mojžíšovi.

{v}1{/v}Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený,{x}

koně i_jezdce svrhl do moře.

{v}2{/v}Hospodin je má síla, jej opěvuji,{x}

stal se mou spásou.

On je můj Bůh, a já ho chválím,{x}

Bůh mého otce, a já ho oslavuji.

{v}3{/v}Hospodin je hrdina ve válce,{x}

jeho jméno je Hospodin.

{v}4{/v}Faraonovy vozy a jeho vojsko svrhl do moře,{x}

výkvět jeho reků byl potopen v_Rákosovém moři.

{v}5{/v}Hlubiny je přikryly,{x}

zřítili se do propasti jako kámen.

{v}6{/v}Tvá pravice, Hospodine, ukazuje svou moc a sílu,{x}

tvá pravice, Hospodine, drtí nepřátele.

{v}17{/v}Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře, na svém vlastnictví,{x}

na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo,

ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce.{x}

{v}18{/v}Hospodin bude kralovat navěky a navždy.

Bože, ve světle tvého evangelia nově vidíme podivuhodné skutky, které konáš od počátku světa: vody Rudého moře nám připomínají křest a Izrael vysvobozený z_otroctví je obrazem tvé církve. Prosíme tě: Vlož víru do lidských srdcí a dej nám svého Svatého Ducha, ať se tvůj vyvolený lid shromažďuje ze všech národů světa. Skrze Krista, našeho Pána.

{v}16{/v}Hospodin mě oslovil: {v}17{/v}„Synu člověka, když bydlel Izraelův dům ve své vlasti, poskvrnil ji svým chováním i_svými skutky. {v}18{/v}Proto jsem na ně vylil svůj hněv pro krev, kterou prolili na zemi, znesvěcenou jejich modlami. {v}19{/v}Rozptýlil jsem je mezi národy, do zemí rozehnal, soudil jsem je podle jejich chování a skutků. {v}20{/v}Kamkoli však přišli mezi národy, znesvěcovali mé svaté jméno, neboť se říkalo: Je to lid Hospodinův, a přece museli vyjít z_jeho země! {v}21{/v}Slitoval jsem se tedy nad svým svatým jménem, znesvěceným od Izraelova domu mezi národy, k_nimž přišli.

{v}22{/v}Proto řekni Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Nedělám to pro vás, Izraelův dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy, k_nimž jste přišli. {v}23{/v}Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin – praví Pán, Hospodin – až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý!

{v}24{/v}Vezmu vás z_národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. {v}25{/v}Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model.

{v}26{/v}Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z_vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z_masa. {v}27{/v}Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. {v}28{/v}Budete bydlet v_zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem.“

Ant. Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne duše má po tobě, Bože!

{v}42,3{/v}Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:{x}

kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

{v}5{/v}Vzpomínám, jak jsem putovával v_zástupu,{x}

jak jsem je vodíval k_Božímu domu

s_hlasitým jásotem a chvalozpěvem{x}

ve svátečním průvodu.

{v}43,3{/v}Sešli své světlo a svou věrnost:{+}

ty ať mě vedou{x}

a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.

{v}4{/v}Pak přistoupím k_Božímu oltáři,{x}

k_Bohu, který mě naplňuje radostí.{x}

Oslavím tě citerou,{x}

Bože, můj Bože.

Ant. Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne duše má po tobě, Bože!

Bože, tvá síla neslábne a tvé světlo nehasne. Neopustil jsi svůj lid, i_když on opouštěl tebe. Neopouštěj ani nás pro naši hříšnost, a skrze církev uskutečňuj ve světě své dílo spásy: Ať celý svět zakouší a poznává, že se v_něm rozptýlené sjednocuje a zestárlé obnovuje a že všechno směřuje k_dokonalosti skrze Krista, původce a počátek všeho.

{v}3{/v}My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v_Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. {v}4{/v}Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s_ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z_mrtvých Otcovou slávou, tak i_my teď musíme žít novým životem.

{v}5{/v}Neboť jestliže jsme s_ním srostli tak, že jsme mu podobní v_jeho smrti, budeme mu tak podobní i_v_jeho zmrtvýchvstání. {v}6{/v}Vždyť přece víme, že starý člověk v_nás byl spolu s_ním ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. {v}7{/v}Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu.

{v}8{/v}Jestliže jsme však s_Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s_ním také budeme žít. {v}9{/v}Víme totiž, že Kristus vzkříšený z_mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. {v}10{/v}Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. {v}11{/v}Tak i_vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s_Kristem Ježíšem.

{v}1{/v}Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,{x}

jeho milosrdenství trvá navěky.

{v}2{/v}Nechť řekne dům Izraelův:{x}

„Jeho milosrdenství trvá navěky.“

{v}16{/v}Hospodinova pravice mocně zasáhla,{x}

Hospodinova pravice mě pozvedla.

{v}17{/v}Nezemřu, ale budu žít{x}

a vypravovat o_Hospodinových činech.

{v}22{/v}Kámen, který stavitelé zavrhli,{x}

stal se kvádrem nárožním.

{v}23{/v}Hospodinovým řízením se tak stalo,{x}

je to podivuhodné v_našich očích.

{v}1{/v}Po sobotě, na úsvitu prvního dne v_týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. {v}2{/v}Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z_nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. {v}3{/v}Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. {v}4{/v}Strachem z_něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví.

{v}5{/v}Anděl promluvil k_ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného. {v}6{/v}Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. {v}7{/v}A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z_mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“

{v}8{/v}(Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i_s_velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům.

{v}9{/v}Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. {v}10{/v}Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“

{v}1,1{/v}Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. {v}2{/v}Země však byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Boží dech vanul nad vodami.

{v}3{/v}Tu Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. {v}4{/v}Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty. {v}5{/v}Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro – den první.

{v}6{/v}Potom Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod, ať odděluje jedny vody od druhých!“ A stalo se tak. {v}7{/v}Bůh udělal oblohu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. {v}8{/v}Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo, jitro – den druhý.

{v}9{/v}Potom Bůh řekl: „Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!“ A stalo se tak. {v}10{/v}Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré.

{v}11{/v}Bůh řekl: „Ať vydá země zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznějšího druhu, s_jádry uvnitř!“ A stalo se tak. {v}12{/v}Tu země vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s_jádry uvnitř, nejrůznějšího druhu. A Bůh viděl, že je to dobré. {v}13{/v}Nastal večer, nastalo jitro – den třetí.

{v}14{/v}Potom Bůh řekl: „Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den od noci a byly jako znamení, ať (označují) údobí, dny a roky. {v}15{/v}Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvětlují zemi!“ A stalo se tak. {v}16{/v}Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy. {v}17{/v}Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem, {v}18{/v}vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temnoty. Bůh viděl, že je to dobré. {v}19{/v}Nastal večer, nastalo jitro – den čtvrtý.

{v}20{/v}Potom Bůh řekl: „Ať se hemží voda živočichy a ptáci ať poletují nad zemí na nebeské obloze!“ {v}21{/v}Bůh stvořil velká vodní zvířata a všechny živočichy nejrůznějších druhů, schopné pohybu, jimiž se hemží voda, a všechny okřídlené tvory nejrůznějších druhů. Bůh viděl, že je to dobré. {v}22{/v}Bůh jim požehnal slovy: „Ploďte a množte se a naplňte vodu v_mořích a ptactvo ať se množí na zemi!“ {v}23{/v}Nastal večer, nastalo jitro – den pátý.

{v}24{/v}Potom Bůh řekl: „Ať vydá země živočichy různého druhu: krotká zvířata, drobnou zvířenu a divokou zvěř nejrůznějšího druhu.“ A stalo se tak. {v}25{/v}Bůh udělal různé druhy divoké zvěře, krotkých zvířat a všechny druhy drobné zemské zvířeny. Bůh viděl, že je to dobré.

{v}26{/v}Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad krotkými zvířaty, divokou zvěří a nad veškerou drobnou zvířenou, která se pohybuje po zemi.“

{v}29{/v}A připojil: „Hle, k_jídlu vám dávám všechny semenotvorné rostliny, co jich je na zemi, a všechny stromy, které plodí ovoce s_jádry uvnitř. {v}30{/v}Též veškeré divoké zvěři, všemu nebeskému ptactvu, všemu, co se pohybuje po zemi a má v_sobě dech života, dávám za pokrm všechny zelené rostliny.“ A stalo se tak. {v}31{/v}Bůh viděl všechno, co udělal, a hle – bylo to velmi dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den šestý.

{v}2,1{/v}Tak byla dokončena nebesa, země a všechno, co je oživuje. {v}2{/v}Sedmého dne Bůh skončil své dílo, které udělal, a přestal sedmého dne s_veškerou prací, kterou vykonal.

{v}1{/v}Veleb, duše má, Hospodina!{x}

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl,{x}

{v}2{/v}světlem se halíš jako pláštěm.

{v}5{/v}Zemi jsi založil na jejích základech,{x}

nezakolísá na věčné věky.

{v}6{/v}Oceánem jsi ji přikryl jako šatem,{x}

nad horami stanuly vody.

{v}10{/v}Pramenům dáváš stékat v_potoky,{x}

které plynou mezi horami.

{v}12{/v}Podél nich hnízdí nebeské ptactvo,{x}

ve větvích švitoří svou píseň.

{v}13{/v}Ze svých komor zavlažuješ hory,{x}

země se sytí plody tvého díla.

{v}14ab{/v}Dáváš růst trávě pro dobytek,{x}

bylinám užitečným člověku.

{v}24{/v}Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!{x}

Všechno jsi moudře učinil,

země je plná tvého tvorstva.{x}

{v}35c{/v}Veleb, duše má, Hospodina!

{v}4{/v}Hospodinovo slovo je správné,{x}

spolehlivé je celé jeho dílo.

{v}5{/v}Miluje spravedlnost a právo,{x}

země je plná Hospodinovy milosti.

{v}6{/v}Jeho slovem vznikla nebesa,{x}

dechem jeho úst všechen jejich zástup.

{v}7{/v}Vodstva moří shrnuje jako do měchu,{x}

do nádrží slévá oceány.

{v}12{/v}Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,{x}

blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.

{v}13{/v}Z_nebe shlíží Hospodin,{x}

vidí všechny smrtelníky.

{v}20{/v}Naše duše vyhlíží Hospodina,{x}

on sám je naše pomoc a štít.

{v}22{/v}Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství,{x}

jak doufáme v_tebe.

Z_první knihy Mojžíšovy

{r:Gn}22,1-18{/r}

{p}

Oběť našeho praotce Abraháma

{v}1{/v}Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“

{v}2{/v}Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z_hor, kterou ti označím.“

{v}3{/v}Abrahám vstal časně zrána, osedlal osla, vzal s_sebou dva své služebníky a syna Izáka. Naštípal dříví pro celopal a vypravil se na místo, které mu Bůh jmenoval. {v}4{/v}Třetího dne, když Abrahám zdvihl oči, uviděl zdálky to místo. {v}5{/v}Tu pravil Abrahám svým služebníkům: „Zůstaňte zde s_oslem, a já s_chlapcem půjdeme tamhle, abychom se klaněli, a pak se k_vám vrátíme.“

{v}6{/v}Abrahám vzal dříví na celopal, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba dva šli spolu. {v}7{/v}Cestou se Izák obrátil na svého otce Abraháma a řekl: „Otče!“ Odpověděl: „Co je, můj synu?“ Izák nato: „Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k_celopalu?“ {v}8{/v}Abrahám odpověděl: „Bůh si vyhlédne ovci k_celopalu, můj synu,“ – a šli oba dva spolu dál.

{v}9{/v}Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář, nahoru na dříví. {v}10{/v}Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna.

{v}11{/v}Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z_nebe: „Abraháme, Abraháme!“

Ten se ozval: „Tady jsem!“

{v}12{/v}(Anděl) řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“

{v}13{/v}Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v_křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. {v}14{/v}Abrahám nazval to místo „Hospodin se stará“, proto se dnes říká: „Na hoře, kde se Hospodin stará“.

{v}15{/v}Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z_nebe a řekl: {v}16{/v}„Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, {v}17{/v}zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. {v}18{/v}V_tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“

Nebo kratší text:

Z_první knihy Mojžíšovy

{r:Gn}22,1-2.9a.10-13.15-18{/r}

{v}1{/v}Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“

{v}2{/v}Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z_hor, kterou ti označím.“

{v}9{/v}Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. {v}10{/v}Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna.

{v}11{/v}Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z_nebe: „Abraháme, Abraháme!“

Ten se ozval: „Tady jsem!“

{v}12{/v}(Anděl) řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“

{v}13{/v}Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v_křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna.

KANTIKUM

#_Z_druhé knihy Mojžíšovy

{r:Ex}14,15 – 15,1{/r}

{p}

Synové Izraele šli středem moře po souši

{v}15,1{/v}Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu.

KANTIKUM

{v}1{/v}Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený,{x}

koně i_jezdce svrhl do moře.

{v}2{/v}Hospodin je má síla, jej opěvuji,{x}

stal se mou spásou.

On je můj Bůh, a já ho chválím,{x}

Bůh mého otce, a já ho oslavuji.

{v}3{/v}Hospodin je hrdina ve válce,{x}

jeho jméno je Hospodin.

{v}4{/v}Faraonovy vozy a jeho vojsko svrhl do moře,{x}

výkvět jeho reků byl potopen v_Rákosovém moři.

{v}5{/v}Hlubiny je přikryly,{x}

zřítili se do propasti jako kámen.

{v}6{/v}Tvá pravice, Hospodine, ukazuje svou moc a sílu,{x}

tvá pravice, Hospodine, drtí nepřátele.

{v}17{/v}Přivedeš a zasadíš svůj lid na hoře, na svém vlastnictví,{x}

na místě, kde si, Hospodine, buduješ své sídlo,

ve svatyni, Pane, kterou vystavěly tvé ruce.{x}

{v}18{/v}Hospodin bude kralovat navěky a navždy.

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}54,5-14{/r}

{p}

Ve věčné lásce se nad tebou slituje Hospodin, tvůj vykupitel

Hospodin mluví ke (své nevěstě) Jeruzalému:

„Neboj se, nebudeš zklamána,

{v}5{/v}vždyť tvým manželem je tvůj stvořitel,

Hospodin zástupů je jeho jméno;

tvým vykupitelem je Svatý Izraele,

nazývá se: Bůh celé země.

{v}6{/v}Ano, jak opuštěnou ženu, sklíčenou na duchu, povolal tě Hospodin.

Může být zavržena manželka z_mládí? – praví tvůj Bůh.

{v}7{/v}Na maličkou chvilku jsem tě opustil,

avšak s_velkým slitováním se tě znovu ujmu.

{v}8{/v}Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář;

ve věčné lásce se však nad tebou slituji

– praví Hospodin, tvůj vykupitel.

{v}9{/v}Chci jednat jako za dnů Noemových:

tehdy jsem přísahal,

že již nezaleje Noemova potopa zemi,

nyní přísahám,

že se již na tebe nerozhněvám,

nebudu ti hrozit.

{v}10{/v}I_kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly,

má láska od tebe neustoupí,

nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj

– praví Hospodin, který tě má rád.

{v}11{/v}Ó ubohá, šlehaná bouří, bez útěchy!

Hle, postavím tvé kameny na granátech,

základy tvé na safírech,

{v}12{/v}tvá cimbuří udělám z_rubínů,

brány tvé z_křišťálů,

všechny tvé hradby z_drahokamů.

{v}13{/v}Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky,

štěstí tvých synů bude veliké.

{v}14{/v}Na spravedlnosti budeš založena,

zbavena útlaku, nebudeš se bát,

zbavena hrůzy – už se k_tobě nepřiblíží.“

KANTIKUM

{v}2{/v}Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil,{x}

nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé.

{v}4{/v}Hospodine, z_podsvětí jsi vyvedl mou duši,{x}

zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.

{v}5{/v}Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní,{x}

a vzdávejte díky jeho svatému jménu!

{v}6{/v}Vždyť jeho hněv trvá chvíli,{x}

ale jeho laskavost po celý život,

zvečera se uhostí pláč,{x}

zjitra však jásot.

{v}11{/v}Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou,{x}

pomoz mi, Hospodine!

{v}12a{/v}Můj nářek jsi obrátil v_tanec,{x}

{v}13b{/v}PaneHospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}55,1-11{/r}

{p}

Pojďte ke mně, a naplní vás nový život! Sjednám s_vámi věčnou smlouvu

Toto praví Hospodin:

{v}1{/v}Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k_vodě;

i_když jste bez peněz,

pojďte, zásobte se a jezte

bez peněz a zdarma víno a mléko!

{v}2{/v}Proč vydávat peníze za to, co není chléb,

svůj výdělek za to, co nesytí?

Slyšte mě a budete hodovat,

vychutnávat tučná jídla!

{v}3{/v}Nakloňte ucho své a pojďte ke mně!

Poslouchejte, a naplní vás nový život!

Sjednám s_vámi věčnou smlouvu

na věrných slibech daných Davidovi.

{v}4{/v}Jeho jsem národům ustanovil

zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů.

{v}5{/v}Přivoláš národy, které neznáš,

a národy, které tě neznaly, přiběhnou k_tobě

kvůli Hospodinu, tvému Bohu,

kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil.

{v}6{/v}Hledejte Hospodina, když je možné ho najít,

vzývejte ho, když je blízko!

{v}7{/v}Ať přestane bezbožník hřešit,

zločinec ať změní své smýšlení;

ať se obrátí k_Hospodinu, a on se nad ním smiluje,

k_našemu Bohu, který mnoho odpouští.

{v}8{/v}Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše

ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin.

{v}9{/v}O_kolik totiž převyšují nebesa zemi,

o_to se liší mé chování od vašeho chování,

mé myšlení od myšlení vašeho.

{v}10{/v}Jako déšť a sníh padá z_nebe

a nevrací se tam, ale svlažuje zem

a působí, že může rodit a rašit,

ona pak obdařuje semenem rozsévače

a chlebem toho, kdo jí,

{v}11{/v}tak se stane s_mým slovem, které vyšlo z_mých úst:

nevrátí se ke mně bez účinku,

ale vše, co jsem chtěl, vykoná

a zdaří se mu, k_čemu jsem ho poslal.“

KANTIKUM

{v}2{/v}Bůh je má spása!{x}

Bez obavy mohu doufat.

Hospodin je má síla a statečnost,{x}

stal se mou spásou.

{v}3{/v}S_radostí budete vážit vodu{x}

z_pramenů spásy.

{v}4bcd{/v}Oslavujte Hospodina,{x}

vzývejte jeho jméno!

Hlásejte mezi národy jeho díla,{x}

zvěstujte vznešenost jeho jména!

{v}5{/v}Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,{x}

ať je to známo po celé zemi!

{v}6{/v}Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,{x}

neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

Z_knihy proroka Barucha

{r:Bar}3,9-15.32 – 4,4{/r}

{p}

Choď po cestě vstříc světlu Hospodinovy moudrosti

{v}3,9{/v}Slyš, Izraeli, přikázání života,

napni sluch, abys poznal moudrost!

{v}10{/v}Čím to, Izraeli, že jsi v_nepřátelské zemi,

{v}11{/v}že chřadneš v_cizí zemi,

poskvrněn jako mrtvoly,

že jsi připočten k_těm, kteří sestoupili do podsvětí?

{v}12{/v}Opustil jsi studnici moudrosti!

{v}13{/v}Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě,

přebýval bys v_pokoji navěky.

{v}14{/v}Nauč se, kde je poznání,

kde síla, kde důvtip,

abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život,

kde v_pokoji září oči.

{v}15{/v}Kdo nalezl místo (moudrosti),

kdo vešel do jejích pokladnic?

{v}32{/v}Zná ji však ten, který ví všecko,

svým důmyslem ji vynašel;

který založil zemi na věčné časy

a naplnil ji zvířaty;

{v}33{/v}který vypouští světlo, a (ono) jde,

volá na ně, a (ono) ho poslouchá s_třesením.

{v}34{/v}Hvězdy vesele září na svých místech;

{v}35{/v}zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme!“

– a s_radostí svítí svému Tvůrci.

{v}36{/v}To je náš Bůh,

nemůže být jiný k_němu přirovnán.

{v}37{/v}Vynašel všechny cesty k_moudrosti

a dal je svému služebníku Jakubovi

a Izraeli, svému miláčkovi.

{v}38{/v}Potom se (moudrost) ukázala na zemi

a stýkala se s_lidmi.

{v}4,1{/v}Ona je knihou Božích přikázání

a zákonem, který platí na věčné časy;

všichni, kteří se jí drží, (přijdou) k_životu,

k_smrti pak ti, kdo ji opustili.

{v}2{/v}Obrať se, Jakube, a uchop ji,

choď po cestě v_jejím lesku, vstříc jejímu světlu!

{v}3{/v}Svou slávu nedávej jinému

ani to, co ti prospívá, cizímu národu.

{v}4{/v}Blahoslavení jsme, Izraeli,

že známe, co se líbí Bohu.

KANTIKUM

{v}8{/v}Hospodinův zákon je dokonalý,{x}

občerstvuje duši,

Hospodinův příkaz je spolehlivý,{x}

nezkušenému dává moudrost.

{v}9{/v}Hospodinovy předpisy jsou správné,{x}

působí radost srdci,

Hospodinův rozkaz je jasný,{x}

osvětluje oči.

{v}10{/v}Bázeň před Hospodinem je upřímná,{x}

trvá navěky,

Hospodinovy výroky jsou pravdivé,{x}

všechny jsou spravedlivé.

{v}11{/v}Dražší jsou nad zlato,{x}

nad hojnost ryzího zlata,

sladší jsou nad med,{x}

nad šťávu z_plástů.

#_Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}36,16-17a.18-28{/r}

{p}

Pokropím vás očistnou vodou a dám vám nové srdce

KANTIKUM

Ant. Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne duše má po tobě, Bože!

{v}42,3{/v}Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:{x}

kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

{v}5{/v}Vzpomínám, jak jsem putovával v_zástupu,{x}

jak jsem je vodíval k_Božímu domu

s_hlasitým jásotem a chvalozpěvem{x}

ve svátečním průvodu.

{v}43,3{/v}Sešli své světlo a svou věrnost:{+}

ty ať mě vedou{x}

a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.

{v}4{/v}Pak přistoupím k_Božímu oltáři,{x}

k_Bohu, který mě naplňuje radostí.{x}

Oslavím tě citerou,{x}

Bože, můj Bože.

Ant. Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne duše má po tobě, Bože!

#_Z_listu svatého apoštola Pavla Římanům

{Řím}6,3-11{/r}

{p}

Kristus vzkříšený z_mrtvých už neumírá

KANTIKUM

{v}1{/v}Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,{x}

jeho milosrdenství trvá navěky.

{v}2{/v}Nechť řekne dům Izraelův:{x}

„Jeho milosrdenství trvá navěky.“

{v}16{/v}Hospodinova pravice mocně zasáhla,{x}

Hospodinova pravice mě pozvedla.

{v}17{/v}Nezemřu, ale budu žít{x}

a vypravovat o_Hospodinových činech.

{v}22{/v}Kámen, který stavitelé zavrhli,{x}

stal se kvádrem nárožním.

{v}23{/v}Hospodinovým řízením se tak stalo,{x}

je to podivuhodné v_našich očích.

#_Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}28,1-10{/r}

{p}

Byl vzkříšen z_mrtvých a jde před vámi do Galileje

{v}8{/v}(Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i_s_velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům.

#_Slova svatého evangelia podle Marka

{r:Mk}16,1-7{/r}

{p}

Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, byl vzkříšen

{v}1{/v}Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. {v}2{/v}Záhy zrána první den v_týdnu přišly k_hrobu, když právě vycházelo slunce.

{v}3{/v}Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ {v}4{/v}Když se podívaly, spatřily, že je kámen odvalený. Byl totiž velmi veliký.

{v}5{/v}Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. {v}6{/v}On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. {v}7{/v}Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i_Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“

#_Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}24,1-12{/r}

{p}

Proč hledáte živého mezi mrtvými?

{v}1{/v}Prvního dne v_týdnu časně ráno přišly (ženy) ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. {v}2{/v}Nalezly kámen od hrobu odvalený, {v}3{/v}a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly.

{v}4{/v}A jak nad tím byly v_rozpacích, najednou u_nich stáli dva muži v_oslnivě bílém rouchu. {v}5{/v}Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k_zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? {v}6{/v}Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v_Galileji: {v}7{/v}Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“

{v}8{/v}Vzpomněly si na ta jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti (učedníkům) a všem ostatním. {v}9{/v}Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, (matka) Jakubova; a ještě i_některé jiné, které byly s_nimi, to všechno pověděly apoštolům. {v}11{/v}Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim. {v}12{/v}Petr se však zvedl a běžel k_hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se plný údivu nad tím, co se stalo.