Postní doba

II. SVATÝ TÝDEN

Modlitba se čtením

HYMNUS

Král nebeský, Pán Ježíš, Bohu Otci rovný,

ráčil býti na zemi člověku podobný

a pro lidskou ubohost chtěl sám nuzný býti,

dobrovolně pokutu hříšných na se vzíti.

V_náramném ponížení v_světě se ukázal,

v_tom svou lásku velikou k_nám hříšným dokázal;

toho, jejž obsáhnouti nebesa nemohla,

toho láska horlivá k_nám na zemi strhla.

Mezi vlastní když přišel, od nich byl pohrdán,

od těch, jež uzdravoval, býval potupován,

od svých přátel, příbuzných mezi cizí vyhnán,

potom od učedníka k_smrti těžké vydán.

Na svých ramenou svatých kříž k_své smrti nesa,

skrze niž otevříti měl věrným nebesa,

bránil ženám plačícím jeho litovati,

aby spíše každý znal, proč ho milovati.

Pohleďme na Ježíše s_pravou kajícností,

snažně žádejme býti vždy v_jeho milosti,

bychom zůstávajíce s_ním pevně spojeni

bližním svým odpouštěli všechna provinění.

Kéž bychom pospíšili svůj kříž nésti za ním,

cestou víry chodíce a pracujíce s_ním,

nepřátel se nebáli jsouc jím posilněni,

neb po smrti navěky budem potěšeni.

Chválou boje vítězného

nyní ať náš jazyk zní

a nechť kříže vítězného

slaví triumf vznešený,

že zvítězil světa všeho

Vykupitel zmučený.

Nad praotcem podvedeným

sám Tvůrce se slitoval,

vždyť jablka soustem jedním

svůj rod smrti zaprodal.

I_určil Pán cílem předním,

by strom kletbu stromu sňal.

Toto dílo k_naší spáse

žádal si sám věcí řád,

aby dávný lhář a zrádce

byl do vlastní léčky jat

a nám lékem ten strom stal se,

z_kterého nás uštkl had.

Proto když se dovršila

plnost času svatého,

poslán je z_Otcova sídla

světa Tvůrce, kterého

Panna tělem obdařila

z_lůna nedotčeného.

Když věk šesti pětiletí

Beránek už naplnil,

rád jde muky vytrpěti,

vždyť proto se narodil,

hle, už pní na stromu sněti,

kam k_oběti přibit byl.

Otci, Synu buď táž sláva,

táž Duchu, jenž těší nás,

ať se ti táž úcta vzdává,

Trojice, po všechen čas,

vždyť tvá milost neustává

chránit nás, jež spasilas. Amen.

Nebo:

Každá neděle je vlastně neděle Květná,

květ týdne, šesti předchozích dnů posvěcení.

Ne změna barvy, střídání šatů to není.

Slyšíš, z_modravé dálky zazněla flétna

a z_vyhnanství vede sem věci, tváře, tvory,

to už nejsou upachtěnci všedního dne,

ale věci a bytůstky ze světla zrozené.

A ty sám, ještě včera navečer chorý

horečkou spěchu, mocí posedlosti,

vředy a nemocemi, které přinesl věk

a které nadarmo v_sobě hledají lék,

zde stojíš mezi tolika vzácnými hosty

a náhle vcházíš v_ten jejich důvěrný hlas.

I_v_tobě je svátek. Světlo tě políbilo.

Tím světlem, v_němž není lži, měříš své dílo,

na dlani je potěžkáváš jako hospodář klas,

teď vidíš, je-li to sveřep či pšenice plavá,

co dílu chybí, co se mu nedostává,

kde potřebuje slunce či krev, kde hlínu a zem,

kde stačí přihladit palcem, kde máchnout kladivem.

Každá neděle je vlastně neděle Květná,

říká ti, že nezmizí jaro, že věčně jsi živý,

každá v_tvém nitru rozsvěcuje ratolest jívy,

stvoření svěží a díla nespočetná,

v_každé je víno a chléb a slunce pro růst a chvění,

světlo díla i_světlo pro tvé posvěcení.

Květná neděle

Druhý týden žaltáře

Ant. 1 Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm.

Ant. 2 Hospodin dává chléb jako pokrm, i_víno k_radosti lidského srdce.

Ant. 3 Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.

Až budu ze země vyvýšen,

potáhnu všechny lidi k_sobě.

Z_listu Židům

{r:Žid}10,1-18{/r}

Naše posvěcení skrze Kristovu oběť

{v}1{/v}Zákon obsahoval jen stín budoucích hodnot, ne však tyto věci ve skutečnosti. A proto nemá vůbec sílu, aby svými oběťmi, stále stejnými, které se rok co rok pořád opakují, přivedl k_dokonalosti ty, kdo přistupují (k_Bohu). {v}2{/v}Ty oběti by přece už (dávno) musely přestat, protože by svědomí už nic nevyčítalo těm, kteří Boha uctívají, když už jednou byli (od hříchů) očištěni. {v}3{/v}(Místo toho) se však při těch obětech každý rok vyvolává vědomí hříchů. {v}4{/v}Neboť krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit.

{v}5{/v}A_tak (Kristus), když přicházel na svět, řekl:

„Dary ani oběti jsi nechtěl,

ale připravils mi tělo.

{v}6{/v}V_celopalech a v_obětech za hřích

jsi neměl zálibu.

{v}7{/v}Proto jsem řekl: Tady jsem,

abych plnil, Bože, tvou vůli,

jak je to o_mně psáno ve svitku knihy.“

{v}8{/v}Po prvních slovech: „Dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v_nich zálibu“ – a přece to (všechno) se obětuje podle Zákona_– {v}9{/v}hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. {v}10{/v}A touto „vůlí“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

{v}11{/v}Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. {v}12{/v}Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se navždycky posadil po Boží pravici {v}13{/v}a teď už jen čeká, „až mu budou jeho nepřátelé položeni k_nohám jako podnož“. {v}14{/v}Jedinou obětí totiž přivedl k_dokonalosti navždy ty, které posvětil.

{v}15{/v}Ale i_Duch Svatý nám to dosvědčuje. Když totiž řekl: {v}16{/v}„Tuto smlouvu sjednám s_nimi po těch dnech – praví Pán: svoje zákony jim vložím do srdce a do mysli jim je napíšu“, {v}17{/v}pak dodává: „a na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.“

{v}18{/v}Kde však je odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žid 10,5.6.7.4{/r} ({r}Žl 40 (39),7-8{/r})

Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V_celopalech a v_obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: {*} Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli.

Krev býků a kozlů nemůže odstranit hříchy; proto Kristus při svém příchodu na svět řekl: {*} Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli.

Z_promluv svatého Ondřeje Krétského, biskupa

(Oratio 9 in ramos palmarum: PG 97,990-994)

Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský

Pojďte a vystupme spolu na Olivovou horu, pospěšme naproti Kristu vracejícímu se dnes z_Betánie a kráčejícímu dobrovolně vstříc svému svatému a požehnanému utrpení, aby tak dovršil tajemství naší spásy.

Přichází tedy, dobrovolně se vydává na cestu do Jeruzaléma. Je to ten, který kvůli nám sestoupil z_nebe, aby nás ze dna bídy povznesl spolu se sebou vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly a jak se jen jmenují,{fnr}1{/fnr} jak vykládá Písmo.

Nepřichází však jako někdo na vrcholu slávy, s_pýchou a okázalostí. Nebude se hádat, praví Písmo, ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas,{fnr}2{/fnr} ale bude mírný a pokorný, jeho příchod bude zdobit prosté chování i_vzhled.

Nuže tedy, pospěšme spolu s_tím, jenž chvátá k_svému umučení, a napodobme ty, kteří mu vyšli vstříc. Ne však tím, že bychom mu na cestu prostírali olivové ratolesti, koberce, pláště nebo palmové větve, ale tím, že my sami se mu podle svých sil prostřeme na cestu, s_duchem zkroušeným a s_upřímným srdcem i_pevnou vůlí, abychom přijali přicházející Slovo, abychom do sebe pojali Boha, i_když ho nikdy nelze obsáhnout.

Vždyť ten, jenž je mírný, má radost, že se nám mohl ukázat ve své mírnosti. Zapadl{fnr}3{/fnr} do naší naprosté nicotnosti, aby mohl přijít a důvěrně se s_námi stýkat a pro své příbuzenství s_námi nás pozvednout a přivést opět k_sobě.

I_když poté, co nás svou krví očistil a jako prvotina se za nás obětoval, vystoupil do nebeských výšin k_východu,{fnr}4{/fnr} jak se o_něm říká – zřejmě do vlastní božské slávy, přece nechtěl přestat projevovat lidskému rodu svou lásku, a tak zároveň se sebou povýšil i_lidskou přirozenost, pozvedaje ji z_propasti země od slávy ke slávě.

Tak tedy prostřeme Kristu na cestu sebe samé. Neprostírejme neživá roucha nebo bezduché ratolesti, neprostírejme větvoví; je to hmota, která po použití ztrácí svěžest a potěší oči jen na několik hodin. Ale oděni jeho milostí, neboli jím samým – neboť vy všichni, pokřtění v_Krista, oblékli jste se v_Krista{fnr}5{/fnr} – my sami se prostřeme jako roucha a položme se mu k_nohám.

A_jestliže jsme byli dříve od hříchu rudí jako šarlat, a když nás očistil spasitelný křest, zběleli jsme pak jako vlna,{fnr}{/fnr} nepřinášejme již vítězi nad smrtí palmové ratolesti, ale odměnu za vítězství.

Den za dnem opakujme po židovských dětech i_my mávajíce duchovními ratolestmi své duše posvátné volání: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}{r}Ef 1,21{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 12,19{/r}; srov. {r}Iz 42,2{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 68 (67),5{/r} (LXX).{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 68 (67),34{/r} (LXX).{/fn} {fn:5}{r}Gal 3,27{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Iz 1,18{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 12,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 12,12.13{/r}; {r}Mt 21,8.9{/r}

Když se lidé dověděli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, vyšli mu naproti. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti, stlali je na cestu a volali: {*} Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!

Zástupy, které šly před ním i_za ním, volaly: {*} Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Kázání pro dobu postní a velikonoční, Květná neděle 2, Praha 2019, 63-67)

Požehnaný, kdo přichází ve jménu Páně

Chceme dnes slavit procesí a zanedlouho potom slyšet pašije. Co má znamenat toto podivuhodné spojení, nebo na co mysleli naši otcové, když k_procesí přidali pašije? Procesí se jistě dnes koná právem, protože se dnes konalo. Proč však je přidáno i_vyprávění o_utrpení, o_kterém je známo, že následovalo až v_pátek? Jistě je velmi dobré, že k_procesí je přidáno utrpení, abychom se naučili nedůvěřovat žádné radosti tohoto světa, když víme, že na konci radosti bývá žal.{fnr}1{/fnr} Proto nebuďme hloupí, aby nás úspěch nezahubil. Ve dnech dobrých nezapomínejme na ty zlé a naopak. Z_obojích se totiž skládá tento náš život, a to nejen u_lidí světských, ale i_u_duchovních.

Proto se i_Pán postaral, aby tak jako v_utrpení ukázal trpělivost, také v_procesí projevil pokoru. V_utrpení totiž byl jako ovce veden na porážku a jako beránek před střihačem umlkl a neotevřel svá ústa, když ho bili, nevyhrožoval jim,{fnr}2{/fnr} ale spíše se modlil a říkal: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.{fnr}3{/fnr} Avšak co v_procesí? Lidé se připravovali, aby mu vyšli vstříc, a tomu, který věděl, co je v_člověku, to nebylo skryto. Proto i_on byl připraven, ale neměl vozy a koně ani stříbrné postroje či zlatá nosítka, ale seděl pokorně na hřbetě oslátka, na které apoštolové – a ti, jak myslím, nebyli z_bohatých krajů – položili své oděvy.

Ale proč chtěl mít procesí ten, který věděl, že brzy nastane utrpení? Snad proto, aby utrpení, kterému předcházelo procesí, bylo ještě trpčí. Od téhož lidu, na stejném místě, ve stejném čase byl nejprve s_tak velkým triumfem přijat a potom, jen po několika málo dnech, ukřižován. Jak velký rozdíl je mezi zvoláním: Pryč s_ním, pryč s_ním, ukřižuj ho!{fnr}4{/fnr} a Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Hosanna na výsostech!{fnr}5{/fnr} Jak velmi se liší: Hle, král Izraelský{fnr}6{/fnr} a Nemáme jiného krále než císaře.{fnr}7{/fnr} Jak rozdílné jsou zelené větve a kříž, květy a trny! Ten, jemuž nejprve prostírali na zem oděvy jiných, nyní je svého oděvu zbaven a o_jeho oděv se losuje. Běda ti, hořkosti našich hříchů, kvůli jejichž zahlazení bylo třeba podstoupit tak velikou hořkost!

{fn:1}Srov. {r}Př 14,13{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 53,7{/r}; srov. {r}1 Petr 2,23{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Lk 23,34{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 19,15{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 21,9{/r}; srov. {r}Žl 118 (117),26{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 27,37.42{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 19,15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 52,8{/r}; {r}Mt 23,39{/r} ({r}Žl 118 (117),26{/r}); {r}Iz 24,8{/r}

Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. {*} Požehnaný, který přichází ve jménu Páně.

Přestala radost bubínků, utichl výskot jásajících, umlkl veselý zvuk citer. {*} Požehnaný, který přichází ve jménu Páně.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}8,21-30{/r}

Já z_tohoto světa nejsem

(Ježíš řekl farizeům:)

{v}21{/v}„Já odcházím. Budete mě hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.“ {v}22{/v}Židé říkali: „Chce si snad vzít život, že prohlašuje: ‚Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete‘?“ {v}23{/v}A on jim řekl: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z_tohoto světa, já z_tohoto světa nejsem. {v}24{/v}Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Ano, jestliže neuvěříte, že jsem to já, zemřete ve svých hříších.“

{v}25{/v}Zeptali se ho: „Kdo (tedy) jsi?“ Ježíš jim odpověděl: „Stále vám to říkám. {v}26{/v}Měl bych o_vás hodně co mluvit a co soudit; ale ten, který mě poslal, je pravdivý, a já mluvím k_světu to, co jsem slyšel od něho.“ {v}27{/v}Nepochopili, že k_nim mluvil o_Otci. {v}28{/v}Ježíš jim řekl: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já a že sám ze sebe nic nekonám, ale tak mluvím, jak mě naučil Otec. {v}29{/v}A ten, který mě poslal, je se mnou. Nenechal mě samotného, protože já stále konám to, co se mu líbí.“ {v}30{/v}Když tak mluvil, mnozí v_něho uvěřili.

Z_listu Židům

{r:Žid}10,19-39{/r}

Vytrvalost ve víře. Očekávání soudu

{v}19{/v}Když máme, bratři, důvěru, že můžeme vejít do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, {v}20{/v}kterou nám otevřel skrze oponu, to znamená skrze své tělo, {v}21{/v}a (když máme) tak vynikajícího kněze nad Božím domem, {v}22{/v}přistupujme s_upřímným srdcem a s_plnou vírou; naše srdce je očištěné od zlého svědomí a tělo omyté v_čisté vodě. {v}23{/v}Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám ten slib dal! {v}24{/v}Starejme se jeden o_druhého a pobízejme se k_lásce a k_dobrým skutkům. {v}25{/v}Neopouštějte vaše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, když vidíte, jak se ten den blíží.

{v}26{/v}Neboť jestliže dobrovolně hřešíme, když jsme jasně poznali pravdu, není už možná oběť za hříchy, {v}27{/v}ale jen hrozné očekávání soudu a spalujícího ohně, který stráví odpůrce Boží. {v}28{/v}Kdokoli pohrdne Zákonem Mojžíšovým, po (výpovědi) dvou nebo tří svědků, propadne bez milosrdenství smrti. {v}29{/v}Považte, oč hroznější trest si zaslouží ten, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev smlouvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení, a kdo by se posmíval Duchu milosti? {v}30{/v}Vždyť známe dobře toho, který řekl: „Mně patří pomsta, já odplatím!“ A jinde: „Pán bude soudit svůj lid“. {v}31{/v}Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!

{v}32{/v}Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět: {v}33{/v}jednak tím, že jste byli veřejně tupeni a utiskováni, jednak že jste se na tom podíleli s_těmi, kterým se tak vedlo. {v}34{/v}Soucitně jste pomáhali uvězněným a s_radostí jste snesli, když sami jste byli oloupeni o_svůj majetek, neboť jste věděli, že máte majetek lepší a trvalý.

{v}35{/v}Neztrácejte proto důvěru, vždyť ji čeká velká odměna. {v}36{/v}Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu.

{v}37{/v}„Vždyť už jen chvilku, malou chvilku,

a přijde ten, který má přijít, a neomešká se.

{v}38{/v}Můj spravedlivý však bude žít z_víry.

Ale kdyby se ze strachu vzdaloval,

nebudu v_něm mít zalíbení.“

{v}39{/v}My přece nepatříme k_těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k_záhubě, ale k_těm, kdo věří, a tím si zachrání život.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žid 10,35.36{/r}; {r}Lk 21,19{/r}

Neztrácejte důvěru. {*} Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu.

Trpělivostí zachráníte svou duši. {*} Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo Guelferbytanus 3: PLS 2,545-546)

Chlubme se i_my křížem Páně

Utrpení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista je zárukou slávy a školou trpělivosti.

Co víc si mohlo přát srdce věřících od milosti Boží? Jedinému Božímu Synu, věčnému jako Otec, nebylo dost, že se jako člověk narodil z_člověka; on navíc rukama lidí, jež sám stvořil, dokonce zemřel.

Co nám Pán slibuje, je něco velikého. Ale daleko větší je to, co se – jak víme – kvůli nám již stalo. Kdo byli a čím byli hříšníci, když za ně Kristus zemřel? A kdo by mohl pochybovat, že dá svatým svůj život, když jim už předtím daroval svou smrt? Proč se lidská křehkost zdráhá uvěřit, že lidé jednou budou žít s_Bohem? Vždyť je mnohem neuvěřitelnější to, co se již stalo, že totiž Bůh za lidi zemřel!

Vždyť kdo je Kristus, ne-li to Slovo, o_kterém se praví: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh?“{fnr}1{/fnr} Toto Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi!{fnr}2{/fnr} Kristus by totiž nebyl mohl za nás zemřít, kdyby od nás nepřijal smrtelné tělo. Tak mohl nesmrtelný zemřít, tak chtěl dát smrtelníkům život: než nám dá účast na svém bohatství, stal se napřed účastným naší chudoby. Neboť my jsme v_sobě neměli zdroj života, on v_sobě neměl smrt.

Vzájemným sdílením tak s_námi Kristus uskutečnil podivuhodnou směnu: on si od nás vzal, co mu přineslo smrt, my od něho budeme mít život.

Nejenže se tedy nemáme stydět za smrt našeho Pána a Boha, naopak, musíme na ni složit všechnu svou naději a být na ni nejvýš hrdí. Jestliže v_nás Pán nalezl smrt a přijal ji od nás, dal nám také spolehlivou záruku, že nám v_sobě dá život, který sami ze sebe mít nemůžeme.

Vždyť nás tak miloval, že ač sám bez hříchu, podstoupil za nás hříšníky, co jsme si za své hříchy zasloužili; jak by nám nedal, co náleží spravedlnosti, jestliže ospravedlňuje? Jak by nám ten, jehož sliby jsou naprosto spolehlivé, nedal jednou odměnu svatých, když na sebe – ač v_něm nebylo nepravosti – vzal tresty hříšníků?

Bez bázně tedy, bratři, vyznávejme, ba přímo hlásejme, že Kristus byl ukřižován za nás. Mluvme o_tom ne se strachem, ale s_radostí, ne se studem, ale s_chloubou.

Apoštol Pavel poznal, čím je třeba se chlubit, a doporučil nám to. Bylo mnoho velkých a božských věcí, které nám měl o_Kristu připomínat. A přece neřekl, že se máme chlubit Kristovými mocnými skutky, např. že jako Bůh ve spojení s_Otcem stvořil svět, nebo i_když se stal člověkem, že měl v_rukou vládu nad veškerým světem; ale řekl: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 6,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tvému kříži se klaníme, Pane, a uctíváme tvé slavné umučení. {*} Smiluj se nad námi, vždyť jsi za nás trpěl.

Přispěj na pomoc svým služebníkům, vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví. {*} Smiluj se nad námi, vždyť jsi za nás trpěl.

Z_kázání Alkuina z_Yorku, opata

(In evangelium Joannis 5,28, PL 100,905-907)

Nech ji. Ať jej uchová pro den mého pohřbu

Přiblížil se čas, kdy se Spasitel rozhodl trpět, a tak se přiblížil i_k_místu, kde měl uskutečnit tajemnou ekonomii svého umučení: Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betánie.{fnr}1{/fnr} Nejprve šel do Betánie, pak do Jeruzaléma – do Jeruzaléma, aby trpěl, do Betánie, aby si všichni hlouběji připomněli Lazarovo vzkříšení. A proto evangelista dodává: Kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z_mrtvých.{fnr}2{/fnr}

Ježíš, který přišel do Betánie šest dní před Velikonocemi, nás tajemným způsobem učí, že ten, který stvořil celý vesmír v_šesti dnech a šestého dne stvořil člověka, přišel vykoupit svět v_šestém věku světa, šestého dne v_týdnu a v_šestou hodinu.

Hostina, která je připravena pro Pána, je víra církve, která se projevuje láskou.{fnr}3{/fnr} V_každé věrné duši, která Ježíši vzdává hold svou zbožností a oddaností, slouží Marta Pánu. Lazar, který byl jedním z_těch, kdo s_ním seděli u_stolu, je obrazem hříšníků, kteří poté, co zemřeli hříchu, byli vzkříšeni ke spravedlnosti, radují se v_přítomnosti pravdy s_těmi, kdo vytrvali ve spravedlnosti, a spolu s_nimi se sytí dary nebeské milosti. Tento svátek se slaví v_Betánii, a to z_dobrého důvodu, neboť Betánie znamená dům poslušnosti. Církev je skutečně domem poslušnosti.

Všimněte si, že Marie předtím vylila vonný olej pouze na Ježíšovy nohy; zde ho lije na nohy i_na hlavu. Jednak to představuje počátek kajícího života, jednak spravedlnost dokonalých duší, neboť hlava Páně představuje vznešenou výšku jeho božství a jeho nohy pokoru jeho vtělení. Jiný význam: Hlava je sám Ježíš Kristus, nohy jsou chudí, kteří jsou jeho údy.

{fn:1}{r}Jan 12,1{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:1}{r}Gal 5,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 141,5{/r}; {r}Jan 12,3{/r}

Když mě udeří spravedlivý, je to laskavost, když mě pohaní, je to pro hlavu olej. {*} Neodmítne ho má hlava, avšak pod tíží jejich zloby se budu stále modlit.

Dům se naplnil vůní toho oleje. {*} Neodmítne ho má hlava, avšak pod tíží jejich zloby se budu stále modlit.

Z_listu Židům

{r:Žid}12,1-13{/r}

Mějme oči upřeny na Ježíše

{v}1{/v}Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se (člověk) snadno zaplete, a vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. {v}2{/v}Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. {v}3{/v}Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali.

{v}4{/v}Vždyť jste v_boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve. {v}5{/v}Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: „Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. {v}6{/v}Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.“

{v}7{/v}V_té kázni vytrvejte! Bůh s_vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? {v}8{/v}Všechny (děti) procházejí takovou kázní. Kdybyste tedy byli bez ní, byli byste děti cizí, ne synové. {v}9{/v}Mimo to: každého z_nás vychovával náš pozemský otec (přísně, a přesto) jsme ho měli v_úctě. Nemáme se proto tím spíše podřizovat Otci naší duše, abychom dosáhli života? {v}10{/v}(Pozemský otec) nás vychovával jen pro krátkou dobu, (a to tak,) jak se mu to zdálo vhodné, (nebeský Otec) však chce pro nás jen to nejlepší, abychom se stali účastnými jeho svatosti. {v}11{/v}Pokud ovšem (taková přísná) výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost.

{v}12{/v}Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. {v}13{/v}Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý (úd) nevymkl, ale spíše uzdravil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žid 12,2{/r}; {r}Flp 2,8{/r}

Ježíš místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; {*} nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.

Ponížil se a byl poslušný až k_smrti. {*} Nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.

Z_knihy „O_Duchu Svatém“ od svatého Basila Velikého, biskupa

(Cap. 15,35: PG 32,127-130)

Je pouze jedna smrt za spásu světa a pouze jedno zmrtvýchvstání

Spasitelný plán, který má náš Bůh a Spasitel s_člověkem, spočívá ve vyvedení člověka ze situace, do níž se dostal po pádu, a v_návratu k_přátelství s_Bohem, jemuž se odcizil svou neposlušností. Proto přišel Kristus na svět jako člověk, proto žil tak, jak to známe z_evangelia, proto trpěl, byl ukřižován, pohřben a vstal z_mrtvých: aby člověk šel za Kristem, a tak se zachránil a byl znovu přijat mezi Boží děti.

K_dokonalému životu je tedy nutno následovat Krista a to nejen příklad jeho života, jeho mírnosti, pokory a trpělivosti, ale i_jeho smrti. Tak to říká Kristův následovník Pavel: On umřel, i_já mu chci být v_tom podobný. Potom dosáhnu i_vzkříšení z_mrtvých.{fnr}1{/fnr}

Ale jakým způsobem jsme mu podobni v_jeho smrti?{fnr}2{/fnr} Křestním ponořením byli jsme spolu s_ním pohřbeni.{fnr}3{/fnr} Jak dochází k_tomuto spolupohřbení a jaký užitek z_takového následování? Především je nutné skoncovat s_tím, jak jsme dosud žili. To však není možné, jestliže se někdo nenarodí znova,{fnr}4{/fnr} jak říká Pán. Znovuzrození, jak už samo slovo naznačuje, je začátkem nového života. Proto než tento nový život začneš, musíš skoncovat s_předešlým. Je to něco podobného jako u_závodníků: když doběhnou na konec závodní dráhy, otáčejí se zpátky a mezi oběma opačnými pohyby mají jakési zastavení a oddech; také při změně života se ukazuje nutnost, aby mezi dřívější a nový život vstoupila smrt; ta totiž ukončuje to, co bylo, a otvírá budoucnost.

A_jakým způsobem můžeme sestoupit jako Kristus mezi mrtvé? Tím, že Kristův pohřeb napodobíme křtem. Vždyť tělo křtěnců je ve vodě jakoby pohřbíváno. Křest obrazně naznačuje odložení skutků těla, jak říká apoštol: Byli jste obřezáni, ovšem ne obřízkou provedenou lidskýma rukama, ale obřízkou Kristovou, která spočívá v_úplném svlečení hmotného těla: křtem jste byli spolu s_Kristem položeni do hrobu.{fnr}5{/fnr} Křest také očišťuje duši od nečistoty pocházející z_tělesnosti smýšlení, jak je psáno: Umyj mě, a budu bělejší než sníh.{fnr}6{/fnr} Víme tedy, že je pouze jeden spasitelný křest; neboť je pouze jedna smrt za spásu světa a pouze jedno zmrtvýchvstání, a křest je jejich obrazem.

{fn:1}{r}Flp 3,10.11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 6,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 6,3-4{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 3,3{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Kol 2,11-12{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 51 (50),9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 6,3.5.4{/r}

My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v_Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. {*} Neboť jestliže jsme s_ním srostli tak, že jsme mu podobní v_jeho smrti, budeme mu tak podobní i_v_jeho zmrtvýchvstání.

Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s_ním pohřbeni. {*} Neboť jestliže jsme s_ním srostli tak, že jsme mu podobní v_jeho smrti, budeme mu tak podobní i_v_jeho zmrtvýchvstání.

Z_meditací Benedikta XVI., papeže

(Ježíš Nazaretský, 2. díl, Brno 2011, 51-52)

Jeden z_vás mě zradí ... Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš

Poté, co odešel Jidáš a bylo zvěstováno nové přikázání, jde v_rozhovoru Ježíše a Petra o_martyrium. Vyjevuje to sloveso jít, odcházet. U_Jana mluvil Ježíš při dvou příležitostech o_tom, že jde tam, kam Židé přijít nemohou.{fnr}1{/fnr} Jeho posluchači se dohadovali, co tím mínil, a došli ke dvěma hypotézám. Jednou říkají: Chce snad jít do řecké diaspory a tam učit Řeky?{fnr}2{/fnr} Podruhé: Chce si snad vzít život...?{fnr}3{/fnr} V_obou případech mají správné tušení, a přesto zcela míjejí pravdu. Ano, jeho jít znamená jít ke smrti – ale ne tak, že by se zabil, nýbrž tak, že svoji násilnou smrt promění ve svobodné vydání svého života.{fnr}4{/fnr} A stejně tak Ježíš sice nešel do Řecka, ale skrze kříž a zmrtvýchvstání opravdu přišel k_Řekům a ukázal pohanskému světu Otce, živého Boha.

Ve chvíli mytí nohou, v_atmosféře loučení, která celé dění prostupuje, se Petr ptá Mistra zcela otevřeně: Pane, kam jdeš?{fnr}5{/fnr} A zase dostává hádankovitou odpověď: Kam já jdu, tam za mnou teď nemůžeš jít; půjdeš však za mnou později.{fnr}6{/fnr} Petr pochopí, že Ježíš hovoří o_své brzké smrti, a chce mu zdůraznit svoji radikální věrnost, až k_smrti: Proč nemohu jít za tebou už teď? Svůj život za tebe položím!{fnr}7{/fnr} A vskutku později na Olivové hoře udeří mečem, připraven naplnit toto předsevzetí.{fnr}8{/fnr}

Ale musí se naučit, že ani martyrium není heroický výkon, nýbrž že moci trpět pro Ježíše je milost. Musí se rozloučit s_hrdinstvím vlastních činů a učit se pokoře učedníka. Jeho vůle bít se, jeho hrdinskost končí zapřením. Aby si zajistil místo na nádvoří velekněžského paláce a byl co nejaktuálněji zpraven o_Ježíšově osudu, tvrdí, že ho nezná. Heroismus se smrskl v_malichernou taktiku. Petr se musí učit čekat na svoji chvíli; musí se učit čekat, jít dál. Musí se učit cestě následování, aby pak v_oné své chvíli byl veden, kam nechce{fnr}9{/fnr} a přijal milost mučednictví. V_zásadě jde o_toto: nepředepisovat Bohu, co má dělat, ale učit se ho přijímat tak, jak se nám ukazuje; nechtít se sám vyšvihnout na výši Boha, ale v_pokoře služby být pomalu formován ke skutečnému obrazu Božímu.

{fn:1}Srov. {r}Jan 7,34nn; 8,21n{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 7,35{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 8,22{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 10,18{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 13,36{/r}.{/fn} {fn:6}Tamtéž.{/fn} {fn:7}{r}Jan 13,37{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jan 18,10{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Jan 21,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mk 10,39{/r}; {r}Mt 10,24{/r}; {r}Jan 12,26{/r}

Kalich, který já piji, pít budete, a v_křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. {*} Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána.

Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje. {*} Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána.

Z_listu Židům

{r:Žid}12,14-29{/r}

Přístup na horu živého Boha

{v}14{/v}Usilujte o_pokoj se všemi (lidmi) a o_svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. {v}15{/v}Dávejte pozor, aby se nikdo (svou liknavostí) nepřipravil o_Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u_mnoha (lidí). {v}16{/v}Ať se nikdo nedopouští smyslnosti, ani nesmýšlí světsky jako Ezau: za trochu jídla prodal prvorozenecká práva. {v}17{/v}Víte dobře, jak rád by potom dostal požehnání, (ale) byl odmítnut; na věci už nemohl nic změnit, ačkoli se o_to s_pláčem pokoušel.

{v}18{/v}Nepřistoupili jste k_hmotné hoře, (z_které) šlehal oheň a která (byla zahalena) mračnou temnotou a bouří, {v}19{/v}a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. (Když to všechno Izraelité) slyšeli, zdráhali se (poslouchat a prosili), aby (Bůh) už k_nim nemluvil. {v}20{/v}Nemohli totiž snést příkaz: „Kdyby se i_jen zvíře dotklo této hory, musí být ukamenováno.“ {v}21{/v}A to, co viděli, bylo tak hrozné, že Mojžíš řekl: „Celý se třesu strachem.“ {v}22{/v}Vy však jste přistoupili k_hoře Siónu a k_městu živého Boha, k_nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů {v}23{/v}a k_obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v_nebi; (přistoupili jste) k_soudci, Bohu všech, k_duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, {v}24{/v}a k_Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.

{v}25{/v}Nezdráhejte se poslouchat toho, kdo mluví! Jestliže neunikli (trestu) oni, kteří odmítali toho, kdo jim sděloval Boží nařízení na zemi, tím méně my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z_nebe! {v}26{/v}Tehdy jeho hlas zatřásl zemí; teď však slibuje: „Zatřesu ještě jednou, a to nejen zemí, ale i_nebem.“ {v}27{/v}Slovy „ještě jednou“ naznačuje, že bude odstraněno to, čím se zatřese – protože to bylo jen přechodné, a že (trvale) zůstane to, čím už otřást nepůjde.

{v}28{/v}Nám se tedy dostalo neotřesitelně (trvalého) království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s_bázní a s_uctivostí. {v}29{/v}Vždyť „náš Bůh je oheň stravující“.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 5,23.24{/r}; srov. {r}Žid 12,22{/r}

Zatímco hora planula ohněm, přistoupili Izraelité k_Mojžíšovi a řekli: {*} Hle, Hospodin, náš Bůh nám ukázal svou slávu a velikost.

Vy však jste nepřistoupili k_hmotné hoře, z_které šlehal oheň, ale k_městu živého Boha, k_nebeskému Jeruzalému. {*} Hle, Hospodin, náš Bůh nám ukázal svou slávu a velikost.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 84,1-2: CCL 36,536-538)

Plnost lásky

Nejmilejší bratři, dokonalou lásku, kterou se máme navzájem milovat, vymezil Pán slovy: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.{fnr}1{/fnr} Z_toho plyne, co týž evangelista Jan říká ve svém listě, že totiž jako Kristus položil svůj život za nás, máme i_my položit život za bratry.{fnr}2{/fnr} Máme se tedy navzájem milovat, jak nás miloval ten, jenž za nás položil život.

V_Šalomounových Příslovích čteme: Když usedneš, abys jedl s_vladařem, dobře si povšimni, co je před tebou prostřeno, a pak si ber s_vědomím, že i_ty máš něco takového připravit.{fnr}3{/fnr} O_jaký jiný vladařův stůl se tu může jednat než o_ten, z_něhož přijímáme tělo a krev toho, jenž za nás položil život? A co znamená k_němu usedat, ne-li přistupovat s_pokorou? A co znamená všímat si, co je před tebou prostřeno, ne-li náležitě si vážit tak velikého daru? A brát si s_vědomím, že i_ty máš připravit něco takového, neznamená jistě nic jiného, než co jsem řekl, že totiž máme položit život za své bratry, jako Kristus položil svůj život za nás. Také apoštol Petr říká: Kristus za nás trpěl a zanechal nám příklad, abychom šli v_jeho šlépějích.{fnr}4{/fnr} To tedy znamená připravit něco takového. Tak jednali v_horoucí lásce mučedníci. Jejich památku nemůžeme slavit jen tak nadarmo. Chceme-li při hostině, z_níž se i_oni nasytili, také přistoupit ke stolu Páně, musíme stejně jako oni připravit něco takového.

Když si je tedy při stolu Páně připomínáme, nečiníme to jako u_ostatních, kteří odpočívají v_pokoji, že bychom se za ně modlili, ale spíše tak, aby se oni modlili za nás, abychom šli v_jejich stopách, neboť oni projevili plnost lásky, o_které Pán řekl, že nemůže být nad ni větší. Poskytli totiž svým bratřím to, co sami dostali ze stolu Páně.

Tomu se ovšem nesmí rozumět v_tom smyslu, že bychom se snad mohli rovnat Kristu, i_kdybychom mu vydali svědectví vlastní krví. On totiž měl moc svůj život dát a znovu ho nabýt, zatímco my nežijeme ani tak dlouho, jak bychom si přáli, a umíráme proti své vůli; umíraje vzápětí sám v_sobě smrt přemohl, my jsme ze smrti vysvobozováni jeho smrtí; jeho tělo se nerozpadlo, naše tělo se však po smrti rozpadne a jen skrze něho oblékne neporušitelnost na konci světa. On nás nepotřeboval, aby nás spasil, my bez něho nemůžeme činit nic.{fnr}5{/fnr} On se pro nás ratolesti stal vinným kmenem, a my bez něho nemůžeme žít.

Konečně, i_když bratři umírají za bratry, krev žádného mučedníka se neprolévá za hříchy bratří. To učinil jen Kristus za nás. V_tomto ohledu nám neučinil nic k_napodobování, ale k_naší vděčné radosti. Když tedy mučedníci za své bratry prolili krev, dali jim tím jenom to, co sami dostali ze stolu Páně. A tak se milujme vespolek, jako Kristus miloval nás:{fnr}6{/fnr} že sebe sama za nás vydal.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Př 23,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Petr 2,21{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 15,5{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 13,34{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ef 5,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,9.11.10{/r}

V_tom se ukázala Boží láska k_nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. {*} Když nás Bůh tak miloval, máme se i_my navzájem milovat.

Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. {*} Když nás Bůh tak miloval, máme se i_my navzájem milovat.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(In evangelium Iohannis tractatus, tr. 27, PL 35,1619-1620)

Jeden z_vás je ďábel

Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A jeden z_vás je ďábel!{fnr}1{/fnr} Pán měl říci: Vyvolil jsem si jich jedenáct – vždyť proč by si byl volil také nějakého ďábla? Je vyvolen také tento, jehož prostřednictvím – aniž to chtěl nebo věděl – mělo vzejít tolik dobra? To je Boží dovednost: zmaří nepravost. Zlí špatně užívají Božích dobrodiní, kdežto Bůh něco vytěží i_ze špatných skutků nespravedlivých.

Zlý člověk zneužívá veškeré Boží dobroty. Dobrý člověk naopak vytěží dobro i_ze zlých. A kdo je tak dobrý jako Bůh? Jak to říká Pán Ježíš sám: Jediný dobrý je Bůh.{fnr}2{/fnr} A výhoda, kterou nám i_z_neštěstí poskytne, odpovídá jeho dobrotě. Kdo je horší než Jidáš? Mezi všechny Mistrovy učedníky, mezi oněch dvanáct byly rozděleny peníze, aby bylo pomoženo chudým. Ale po takovém dobrodiní a takové poctě ten nešťastník ty peníze vzal a ztratil spravedlnost. Vzal si život, zemřel. Toho, za kterým šel jako učedník, pronásleduje jako nepřátelé. Takový je v_podstatě Jidášův zločin.

Avšak Pán jeho zločin využil k_dobru. Souhlasil s_tím, že bude vydán, aby nás vykoupil. A tak se Jidášův zločin mění v_milost. Kolik mučedníků pronásledoval Satan? Kdyby je byl Satan přestal pronásledovat, neslavili bychom dnes jejich vstup do slávy. Bůh obrací k_dobru i_podlé skutky samotného ďábla. Zlé skutky špatně použité se obracejí proti zlému původci, ale nepřekážejí Boží dobrotě. Umělec Bůh Jidáše použije. Je to velký umělec; kdyby jej byl nemohl použít, nebyl by mu dovolil žít. Jeden z_vás je ďábel, říká, ale vyvolil jsem si vás dvanáct.{fnr}3{/fnr} A toto množství neztratilo svou důstojnost kvůli tomu, že jeden selhal. Neboť za toho, který zemřel, nastoupil jiný.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 6,70{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mk 10,18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 6,70{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sk 1,15-26{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Řím 5,20{/r}; {r}1 Petr 3,18{/r}

Když se rozmnožil hřích, {*} v_míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost.

Kristus vytrpěl smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, {*} v_míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost.

Z_listu Židům

{r:Žid}4,14 – 5,10{/r}

Kristus velekněz

{v}4,14{/v}Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme (svého) vyznání. {v}15{/v}Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s_námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. {v}16{/v}Přistupujme tedy s_důvěrou k_trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

{v}5,1{/v}Každý velekněz je brán z_lidu a bývá ustanoven pro lid v_jeho záležitostech u_Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. {v}2{/v}Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s_chybujícími a bloudícími. {v}3{/v}A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi.

{v}4{/v}Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. {v}5{/v}Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale (dal mu ji) ten, který mu řekl:

„Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil,“

{v}6{/v}jak říká i_na jiném místě:

„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“

{v}7{/v}V_době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s_naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k_tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k_Bohu). {v}8{/v}Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. {v}9{/v}Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. {v}10{/v}Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu Melchizedechova.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žid 5,8.9.7{/r}

Kristus, ačkoli byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. {*} Stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

V_době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s_naléhavým voláním vroucí modlitby, a byl vyslyšen pro svou úctu k_Bohu. {*} Stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

Z_velikonoční homilie biskupa Melitona ze Sard

(Nn. 65-71: SCh 123,95-101 [94-100])

Obětovaný Beránek nás vyrval ze smrti k_životu

Proroci předpověděli mnoho o_velikonočním tajemství, kterým je Kristus. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen.{fnr}1{/fnr} Přišel z_nebe na zem kvůli trpícímu člověku. Toho si oblékl v_panenském lůně a jako člověk přišel na svět. Skrze tělo podrobené utrpení na sebe vzal utrpení trpícího člověka a tělesná utrpení zničil. A duchem, který nemohl zemřít, usmrtil vražednou smrt.

Byl přiveden jako beránek a zabit jako ovce.{fnr}2{/fnr} Vysvobodil nás z_poddanství světa jako z_Egypta a zachránil nás z_ďábelského otroctví jako z_ruky faraonovy. Pečetí vlastního Ducha označil naše duše{fnr}3{/fnr} a pečetí své krve údy našeho těla.

Kristus je ten, který zahanbil smrt a ďábla zanechal v_nářku jako Mojžíš faraona. On je ten, který zasadil ránu nepravosti a nespravedlnost odsoudil k_neplodnosti tak jako Mojžíš Egypt.

Kristus je ten, který nás vyrval z_otroctví ke svobodě, z_temnoty ke světlu, ze smrti k_životu, z_tyranie k_věčnému království. Učinil z_nás nové kněžstvo a lid vyvolený{fnr}4{/fnr} navěky. Kristus je velikonoční Beránek naší spásy.

Kristus je ten, který v_mnoha mnoho vytrpěl: v_Ábelovi byl zavražděn, v_Izákovi mu byly svázány nohy, v_Jakubovi musel pobývat v_cizině, v_Josefovi byl prodán, v_Mojžíšovi jako dítě odložen, v_beránkovi zabit, v_Davidovi pronásledován, v_prorocích zneuctěn.

Kristus je ten, který se v_Panně stal člověkem, který byl pověšen na dřevo a pohřben do země, který vstal z_mrtvých a vystoupil do výšin nebes.

Kristus je ten nový beránek, který neotevřel ústa,{fnr}5{/fnr} ten beránek zabitý, narozený z_Marie, krásné ovečky. On je ten, který byl vybrán ze stáda a vlečen na porážku, který byl večer obětován a v_noci pohřben; ten, kterému nebyly na dřevě zlámány kosti{fnr}6{/fnr} a pod zemí se nerozpadl v_prach;{fnr}7{/fnr} ten, který vstal z_mrtvých a vzkřísil člověka z_nejhlubšího hrobu.

{fn:1}{r}Žid 13,21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 53,7{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 1,13{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Iz 53,7{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Ex 12,46{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Sk 2,31{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Řím 3,23-25{/r}; {r}Jan 1,29{/r}

Všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z_Boží milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš. {*} Jeho ustanovil Bůh jako smírnou oběť, která se uskutečnila prolitím jeho krve a působí skrze víru.

Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. {*} Jeho ustanovil Bůh jako smírnou oběť, která se uskutečnila prolitím jeho krve a působí skrze víru.

Z_meditací Aemiliany Löhrové

(Das Herrenjahr. Das Mysterium Christi im Jahreskreis der Kirche, Regensburg 1940)

Toto je moje tělo, které se za vás vydává

Čtyřicet dní ses postila, svatá církvi; teď máš hlad – tak jako Pán pocítil hlad, když se čtyřicet dní postil na poušti mezi divokou zvěří. A andělé přišli k_Bohočlověku, který se postil, a sloužili mu. Tobě, církvi, je andělem sám Pán. Postil se, zapřel se, zničil se – on, Boží Syn, se stal člověkem; jako vinný hrozen vstoupil do lisu, obilné zrno padlo do země: proto máš teď ve svých rukou chléb – jeho Tělo – a ve svém kalichu víno – jeho Krev.

Církev má před sebou obraz, který se stal ryzí skutečností: Pána, který je současně hostem i_pokrmem. Proroci a apoštolové jí otevřeli oči.

Čas nadešel, hodina nadešla: čas lisu, čas utrpení, hodina hostiny.

Hrozny jsou sešlapány, zrno je rozdrceno – aby tobě, církvi, nadešla hodina hostiny.

Hodina nadešla. Pro Pána je to hodina smrti; pro tebe hodina hostiny – abys v_chlebu okusil smrt, smrt zrna a ve vínu utrpení hroznu, který je drcen. A v_tomto utrpení a v_této hořké smrti budeš jíst božský život a věčné zdraví – nesmrtelnost.

A nejenom ty, ale také všichni, kteří dosud v_tobě nepřebývají, kteří dosud nepřešli od postu k_oslavě a od hladovění k_hostině, protože se jim v_jejich zaslepení zdá, že dům je těsný a pokrm jednotvárný: všichni budou pít a budou opojeni Boží slávou.

Vždyť ty vstaneš od stolu a v_hodovním rozradostnění rychle vyběhneš ven a budeš čekat v_předsíni svého domu a přivedeš dovnitř všechny, kteří se ještě potulují pouští tohoto světa a dosud jedí trpký chléb pokání: „Vy všichni, kteří žízníte, pojďte sem, tady je voda!“

Půst skončil! Vzhůru k_oslavě! Povstaňte a pojďte ke stolu! To Pán pořádá hostinu a jako otec rodiny usedá ke stolu se svými milými.

On sám je pokrmem, který uděluje; chlebem, který láme, a nápojem, který nabízí. Je to večeře Páně! Svatební hostina!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 14,15{/r}; srov. {r}Iz 55,11{/r}; {r}Jan 6,55{/r}

Blahoslavený, kdo se zúčastní hostiny v_Božím království. {*} Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.

Vy všichni, kteří žízníte, pojďte, zásobte se a jezte. {*} Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky