{v}1{/v}Veleb, duše má, Hospodina!{x}
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl,{x}
{v}2{/v}světlem se halíš jako pláštěm.
Napjals nebesa jak stanovou plachtu,{x}
{v}3{/v}nad vodami jsi zbudoval své síně.
Z_mraků si děláš svůj vůz,{x}
kráčíš na perutích větru.
{v}4{/v}Větry si volíš za své posly,{x}
za své služebníky plameny ohně.
{v}5{/v}Zemi jsi založil na jejích základech,{x}
nezakolísá na věčné věky.
{v}6{/v}Oceánem jsi ji přikryl jako šatem,{x}
nad horami stanuly vody.
{v}7{/v}Utekly před tvou hrozbou,{x}
zděsily se před rachotem tvého hromu.
{v}8{/v}Hory se zvedly, údolí klesla{x}
na místo, kterés jim určil.
{v}9{/v}Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít,{x}
aby znovu nepřikryly zemi.
{v}10{/v}Pramenům dáváš stékat v_potoky,{x}
které plynou mezi horami.
{v}11{/v}Napájejí všechnu polní zvěř,{x}
divocí osli hasí svou žízeň.
{v}12{/v}Podél nich hnízdí nebeské ptactvo,{x}
ve větvích švitoří svou píseň.
{v}13{/v}Ze svých komor zavlažuješ hory,{x}
země se sytí plody tvého díla.
{v}14{/v}Dáváš růst trávě pro dobytek,{x}
bylinám užitečným člověku,
aby dobýval ze země chléb{x}
{v}15{/v}i_víno k_radosti lidského srdce,
aby olejem rozjasnil tvář{x}
a chléb aby posílil srdce člověka.
{v}16{/v}Sytí se Hospodinovo stromoví,{x}
libanonské cedry, které zasadil.
{v}17{/v}Tam si ptáci stavějí hnízda,{x}
jedle jsou domovem čápům.
{v}18{/v}Vysoké hory kozorožcům,{x}
jezevcům jsou útulkem skály.
{v}19{/v}Měsíc jsi udělal, aby určoval čas,{x}
i_slunce ví, kdy má zapadnout.
{v}20{/v}Když přivádíš tmu a nastává noc,{x}
potuluje se v_ní kdejaké lesní zvíře.
{v}21{/v}Lvíčata řvou po kořisti{x}
a žádají od Boha svůj pokrm.
{v}22{/v}Když vychází slunce, stahují se{x}
a uléhají do svých doupat.
{v}23{/v}Tu vychází člověk ke svému dílu,{x}
ke své práci až do večera.
{v}24{/v}Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!{+}
Všechno jsi moudře učinil,{x}
země je plná tvého tvorstva.
{v}25{/v}Zde moře mohutné a široširé,{+}
v_něm nespočetné hemžení{x}
živočichů drobných i_velkých.
{v}26{/v}Po něm plují lodi{x}
i_leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v_něm hrál.
{v}27{/v}Všichni čekají od tebe,{x}
že jim dáš obživu v_pravý čas.
{v}28{/v}Ty jim dáváš, a oni sbírají,{x}
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
{v}29{/v}Děsí se, když skryješ svou tvář,{+}
hynou, když vezmeš jim život,{x}
a vracejí se do svého prachu.
{v}30{/v}Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,{x}
a obnovuješ tvář země.
{v}31{/v}Nechť věčně trvá Hospodinova sláva,{x}
ať se Hospodin těší ze svého díla!
{v}32{/v}Když pohlédne na zemi, chvěje se,{x}
když se dotkne hor, dýmají.
{v}33{/v}Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji,{x}
opěvovat chci svého Boha, dokud budu.
{v}34{/v}Kéž se mu líbí má píseň;{x}
má radost bude v_Hospodinu.
{v}35{/v}Kéž na zemi vyhynou hříšníci,{+}
bezbožní ať už nejsou!{x}
Veleb, duše má, Hospodina!
Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky