Žalm {r:Žl}39 (38){/r}
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. ({r}Řím 8,20{/r})
I_(2-7)

{v}2{/v}Řekl jsem: dám si pozor na své chování,{x}

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu,{x}

pokud bude přede mnou bezbožník.

{v}3{/v}Zmlkl jsem v_tichu, zbaven štěstí,{x}

má bolest se však rozjitřila.

{v}4{/v}Srdce mi vzplálo v_nitru,{+}

když jsem uvažoval, vznítil se oheň{x}

a jazykem jsem se ozval:

{v}5{/v}Dej mi poznat, Hospodine, můj konec,{+}

jaká je míra mých dnů,{x}

ať si uvědomím svou pomíjivost.

{v}6{/v}Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny{+}

a můj život je před tebou jako nic,{x}

každý člověk trvá jen co dech.

{v}7{/v}Jen jako stín jde člověk životem,{+}

zbytečně se vzrušuje,{x}

hromadí, a neví pro koho.

II (8-14)

{v}8{/v}A_nyní, co mohu čekat, Pane?{x}

V_tobě je má naděje.

{v}9{/v}Zbav mě všech mých nepravostí,{x}

nevydávej mě pro smích bláznu!

{v}10{/v}Mlčím, neotvírám svá ústa,{x}

vždyť tys to učinil!

{v}11{/v}Zbav mě své rány,{x}

hynu pod úderem tvé ruky.

{v}12{/v}Trestem káráš vinu člověka,{+}

ničíš jako mol, co má nejcennější:{x}

každý člověk je pouze jak dech.

{v}13{/v}Slyš, Hospodine, mou prosbu,{+}

nakloň svůj sluch k_mému volání,{x}

nemlč k_mým slzám!

Vždyť jsem u_tebe jen hostem,{x}

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

{v}14{/v}Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu,{x}

dříve než odejdu a už nebudu.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky