Žalm {r:Žl}73 (72){/r}
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. ({r}Mt 11,6{/r})
I_(1-12)

{v}1{/v}Jak dobrý je Bůh k_upřímným lidem,{x}

jak dobrý je Pán k_těm, kdo mají čisté srdce!

{v}2{/v}Téměř již zakolísaly mé nohy,{x}

málem již uklouzly mé kroky,

{v}3{/v}neboť jsem záviděl bezbožným,{x}

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

{v}4{/v}Opravdu, nemají nesnáze,{x}

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

{v}5{/v}Netrápí je lidské strasti,{x}

nemají soužení jak ostatní lidé.

{v}6{/v}Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník,{x}

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

{v}7{/v}Z_dobrého bydla vychází jejich nepravost,{x}

prýští výmysly srdce.

{v}8{/v}Posmívají se, vedou zlé řeči,{x}

z_povýšenosti hrozí útlakem.

{v}9{/v}Svými ústy míří do nebe,{x}

jejich jazyk rejdí po zemi.

{v}10{/v}Proto se k_nim obrací můj lid,{x}

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

{v}11{/v}a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět,{x}

má o_tom Nejvyšší znalost?“

{v}12{/v}Hle, takoví jsou hříšníci,{x}

klidně si žijí, hromadí bohatství.

II (13-22)

{v}13{/v}Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony{x}

a v_nevinnosti myl své ruce?

{v}14{/v}Stále jsem v_soužení{x}

a den co den v_trestu.

{v}15{/v}Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“{x}

zradil bych rod tvých synů.

{v}16{/v}Hloubal jsem, jak bych to poznal,{x}

ale zdálo se mi to obtížné,

{v}17{/v}až jsem vnikl do Božích tajemství{x}

a přihlédl k_jejich konci.

{v}18{/v}Věru, stavíš je na kluzkou cestu,{x}

do zhouby je vrháš.

{v}19{/v}Jak se zhroutili v_mžiku,{x}

zhynuli, pominuli se hrůzou!

{v}20{/v}Jako člověk pohrdá snem, když se probudí,{x}

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

{v}21{/v}Když se mé srdce jitřilo{x}

a bolest bodala v_ledví,

{v}22{/v}byl jsem nerozumný a nechápal jsem,{x}

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

III (23-28)

{v}23{/v}Já však chci stále být u_tebe:{x}

uchopils mě za pravici,

{v}24{/v}povedeš mě svou radou{x}

a potom mě vezmeš do slávy.

{v}25{/v}Koho mám na nebi kromě tebe?{x}

Když jsem u_tebe, nevábí mě země.

{v}26{/v}Touhou hyne mé tělo i_duše,{x}

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

{v}27{/v}Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne,{x}

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

{v}28{/v}Mé štěstí však je být nablízku Bohu,{x}

mít útočiště v_Pánu, Hospodinu.

O_všech tvých skutcích budu vypravovat{x}

v_branách siónské dcery.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky