V_době postní se Aleluja vynechává.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

Následuje příslušný hymnus.
Pro neděle a všední dny v době adventní, vánoční, postní a velikonoční je na začátku vlastních textů příslušného úseku liturgické doby; v liturgickém mezidobí je na příslušném místě v žaltáři.
Pro slavnosti a svátky je vlastní nebo ze společných textů.
Pro památky svatých, pokud nemají tento hymnus vlastní, se může vzít buď ze společných textů, nebo z příslušného dne liturgické doby.
Hymnus určený pro ranní chvály se může nahradit hymnem z některé jiné části denní modlitby církve.

Po hymnu následují žalmy – jeden žalm „ranní“, kantikum ze Starého zákona a žalm „oslavný“ – se svými antifonami.
Neděle a všední dny mají žalmy i_antifony z příslušného dne v žaltáři. Antifony, pokud nejsou vlastní, berou se rovněž ze žaltáře.
Slavnosti a svátky mají žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne, antifony vlastní nebo ze společných textů.
Památky svatých mají žalmy, kantikum i_antifony z příslušného dne v týdnu; někdy však mají žalmy nebo antifony vlastní.
Po žalmech se čte krátké nebo delší čtení z Písma svatého.

Pro neděle a všední dny v době adventní, vánoční, postní a velikonoční je krátké čtení mezi vlastními texty pro liturgické doby; v liturgickém mezidobí je na příslušném místě v žaltáři.
Pro slavnosti a svátky je mezi vlastními nebo společnými texty.
Pro památky svatých, pokud nemají vlastní krátké čtení, se může vzít buď ze společných textů, nebo z příslušného dne liturgické doby.

Místo krátkého čtení se může vybrat delší biblické čtení, hlavně při modlitbě s účastí lidu (srov. Všeobecké pokyny k_denní modlitbě církve, č. 46) – buď z modlitby se čtením, nebo z těch, která se čtou ve mši, hlavně z textů, které se z různých důvodů nemohly uplatnit.
Při modlitbě s účastí lidu se může podle okolností připojit krátká promluva k_vysvětlení toho, co bylo čteno.

Po čtení nebo po promluvě se může vložit chvíle ticha.
Následuje responsoriální zpěv, jehož text je uveden vždy hned po krátkém čtení.
Může se nahradit i_jiným zpěvem stejné povahy, schváleným k_tomuto účelu příslušnou biskupskou konferencí.

Potom se říká následující kantikum z evangelia s příslušnou antifonou.
Antifona k_Zachariášovu kantiku je v liturgickém mezidobí pro každou neděli vlastní, pro všední dny je uvedena na příslušném místě v žaltáři. O_slavnostech, svátcích a památkách svatých, pokud není vlastní, bere se ze společných textů; o_památkách svatých se může vzít též z příslušného dne liturgické doby.

Mesiáš a jeho předchůdce

{r}Lk 1,68-79{/r}

{v}68{/v}Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele,{x}

neboť navštívil a vykoupil svůj lid!

{v}69{/v}Vzbudil nám mocného spasitele{x}

z_rodu svého služebníka Davida,

{v}70{/v}jak slíbil od pradávna{x}

ústy svých svatých proroků;

{v}71{/v}zachránil nás od nepřátel,{x}

z_rukou všech, kdo nás nenávidí.

{v}72{/v}Slitoval se nad našimi otci,{+}

rozpomenul se na svou svatou smlouvu,{x}

{v}73{/v}na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi:

že nám dopřeje,{+}

{v}74{/v}abychom mu beze strachu a vysvobozeni z_rukou nepřátel{x}

{v}75{/v}zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života.

{v}76{/v}A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího,{x}

neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu,

{v}77{/v}dát jeho lidu poznání spásy{x}

v_odpuštění hříchů

{v}78{/v}z_milosrdné lásky našeho Boha,{x}

s_kterou nás navštívil ten, který vychází z_výsosti,

{v}79{/v}aby zazářil těm, kdo žijí v_temnotě a v_stínu smrti,{x}

a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Zakončení Sláva Otci se připojuje na konci každého kantika, pokud není stanoveno jinak.
Opakuje se antifona.

Po skončení tohoto kantika se konají prosby.
Pro neděle a všední dny v době adventní, vánoční, postní a velikonoční jsou mezi vlastními texty pro liturgické doby; v liturgickém mezidobí jsou na příslušném místě v žaltáři.
Pro slavnosti a svátky jsou mezi vlastními nebo společnými texty.
Pro památky svatých se tyto prosby mohou vzít buď ze společných textů, nebo z příslušného dne liturgické doby.
Každá prosba se skládá ze dvou částí, z nichž druhá se může říkat jako odpověď.
Na prosby navazuje modlitba Páně; při společné modlitbě jí může předcházet krátké vybídnutí (Texty) a modlí se ji všichni společně.

Potom se hned říká příslušná závěrečná modlitba bez předcházející výzvy Modleme se. Pro všední dny liturgického mezidobí je uvedena na příslušném místě v žaltáři; v ostatních případech je vlastní nebo ze společných textů.
Končí delším zakončením:
Obrací-li se k_Otci:

Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.

Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání:

Může se použít též textů pro slavnostní požehnání nebo žehnacích modliteb z misálu.
Následuje-li propuštění lidu, říká se:

Není-li přítomen kněz nebo jáhen anebo modlí-li se někdo sám, končí se slovy:

Dej nám, Bože, své požehnání,
chraň nás všeho zlého
a doveď nás do věčného života.

USPOŘÁDÁNÍ DENNÍ MODLITBY CÍRKVE – Ranní chvály